ukázka | Co je nového v biologii - Anton Markoš

Page 1

Úvahy o životě Co, jak, proč? Cokoli budu tvrdit v tomto textu, mělo by být uvedeno slovy „obvykle“, „základní“, „zpravidla“ apod. Tím bych text dosti zaplevelil. Čtenář ať drží v paměti, že všechno živé je hravé a vykazuje spoustu odchylek od „normy“, ty však většinou dovedeme odvodit od hypotetického, či dokonce doloženého základního stavu. Poznávání života bylo vždy směsicí roztříštěných oborů, které si navzájem příliš nerozuměly. Na otázku „Co je život?“ odpověděl jinak biolog, filosof a geolog, a i v rámci těchto disciplín se možné odpovědi podobně rozpadaly. Jinak to koneckonců ani být nemůže. Najednou se však objevuje svorník: historie, tj. evoluce. Nejprve vychází z otázek popisného charakteru, typu „jak?“, které se víceméně snaží psát kroniku událostí, anebo popisovat stav věcí: Jak šly po sobě geologické doby a jak byly dlouhé? Jak postupovala evoluce od předchůdců k jistým formám? Víme, jak jsou tkáně zásobované kyslíkem u dnešních organismů, ale jak k tomu došlo? K tomu se přidají otázky typu „proč?“. – Nejdříve „proč“ zajímavé, ale jaksi banální: Proč má kůň čtyři nohy? Protože první obratlovci v době, kdy vylezli na souš, měli shodou okolností čtyři končetiny. A proč tedy řadíme mezi čtyřnožce i hady? Inu právě proto, že oni pradávní čtyřnožci byli i jejich předky! A už se to začne míchat: Jak se stalo, že hadi ztratili končetiny, a proč se tak stalo? Ještě se může přimíchat „proč“ vznešené: Proč má kůň čtyři nohy? Existuje snad skrytý princip, který obratlovcům nedovoluje mít více párů nohou? Mohou sice jeden nebo i oba 18


páry ztratit, ale nikdy jich nesmí být víc – tak jako nemůžeme mít v chemii třeba čtyřvazný vodík? A ještě PROČ nejvznešenější: Proč jsme tady my? Síť podobných otázek a odpovědí je stále hustší, a najednou se začínají propojovat. Často jde o obory staré, které donedávna vypadaly jako fosilie (například biologická systematika), a najednou se proplétají s obory, které vyrostly teprve nedávno, a celé to propojily nové techniky (kupříkladu konfokální mikroskop nebo sekvenace DNA). Také fosilie skutečné – ozvěny dávného života – začínají promlouvat, vystupují z vitrín a mění naše představy. Věděli jste například, že dinosauři byli pokryti peřím? Texty, tvary, příběhy Výše bylo řečeno „DNA sama je tvarem“. Zkusme si sílu tohoto sdělení přiblížit analogií mezi lidskými kulturami založenými na písmu a kulturami „negramotnými“. Sami jsme gramotní, víme, že naše společenstvo do vysoké míry spoléhá na úložiště typu databází, textů, encyklopedií, kanonických a svatých knih apod., bez nich si svou existenci nedovedeme představit. U kultur bez písma se paměť a zkušenost komunity přenáší tradicí, i pomocí artefaktů, s kterými se váže příběh. Rozdíl nádherně dokumentoval sémiotik a literární teoretik Jurij Lotman na příkladě dvou Hospodinových smluv se svým lidem. Ta první je obrazná (i když v bibli tradovaná písemně – ostatně na tomto místě také): Hospodin se zavazuje, že už nebude lidstvo trápit novou potopou: Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva.(Gn 9,13–15) 19


Pokaždé, když se objevila duha, připomenuli si účastníci svůj závazek a celý příběh, který k němu vedl. Druhá smlouva však už byla dána Mojžíšovi písemně: Mojžíš se otočil a sestoupil z hory. Měl v ruce dvě desky svědectví, desky popsané z obou stran, popsané zepředu i zezadu. Ty desky byly Boží dílo a to písmo bylo Boží písmo vyryté na deskách. (Ex 32,15–16, překlad Bible 21) Už si netřeba nic pamatovat, stačí umět číst. Avšak ani text není jednou provždy, neměnný, „černý na bílém“, jako v případě obrazu najednou ožívá na pozadí kultury, jazyka, zkušenosti dané doby, mění se i sám jazyk (a překlady s textem mohou zamíchat ještě víc). To vše přispívá k změnám ve výkladu textu. Zkusme místo bible příklad z nedávné doby: Ústavu Spojených států amerických. Její znění z roku 1787 je poměrně krátké a za víc než dvě století se nezměnilo, jen k němu připojili 27 dodatků. Slouží za vzor jiným státům a Američané jsou právem hrdi na to, že svou ústavu nemění po každých volbách. A přesto: tatáž ústava, která je dnes interpretována jako vzor demokracie, dovolovala v jiných dobách otroctví, rasovou segregaci nebo vybíjení indiánů. Jako v případě bible, interpretace textu se může v čase měnit, jak se vyvíjí kultura, která na ten text přísahá – a přitom nejde a ani tenkrát nešlo o nějaké zlovolné „překrucování textu“: stačilo jen trochu jinak mu rozumět. Když mluvím o paměti a zkušenosti biologického společenstva, mám na mysli právě „konstrukci“ jeho příběhu – mj. interpretaci genetických „textů“ přiměřenou dané době. Moduly Modularitu a její evoluční potenciál si přiblížíme na vývoji vozidel.

20


Co je nového na autosalonu ve Frankfurtu Hýřivá fantazie tvarů a barev, člověk může oči nechat na všech těch modelech, které si nikdy nebude moct dovolit! Oko návštěvníka (i potenciálního kupce) se zastaví právě na detailech typu nevšední maska, jinak umístěná světla, nekonvenčně řešená sedadla, chrom a metalíza. A v pozadí základní, jednotvárný konstrukční princip: přední kola s motorem + kabina se sedadly + zadní náprava, jedno, zda jde o SUV, „sporťák“, nebo „nákupní tašku“. Na těchto základních modulech vykvétá celé to baroko podob. Pravda, jde tady také o aerodynamiku, výkon, materiály, řešení pohonu, bezpečnost a kdovíco ještě, ale to jsou základní zdatnostní předpoklady, bez nichž by se model na autosalon vůbec nedostal – takové věci jsou pro odborníky, zákazník většinou sází hlavně na podobu a její inovace. Příklad první: Při pobytu v Anglii se nám porouchala felicie, i zavolal jsem chlápka z nejbližší garáže. Ten otevřel kapotu a prohlásil: vypadá to všechno jako u volkswagenu, ale já mám diagnostický program právě jen na vozy řady VW, vyhledejte raději servis škodovek. Příklad druhý jsem slyšel od antropologa Andrewa Lasse: Fiat i renault jsou vozy kvalitou srovnatelné, přesto v jisté době se renaultky prodávaly mnohem víc. Ukázalo se, že u renaultů nasadili nové, předtím nevídané řešení zadních světel, a to najednou táhlo zákazníky. A k tomu příklad biologický od Adolfa Portmanna: Různé druhy kachen se rychle naučí rozpoznávat i amatér. Zkuste však určit kachny oškubané, nebo je dokonce určete podle vnitřností! To dokáže jen specializovaný odborník – dnes by se na ty oškubance ani nepodíval a analyzoval by rovnou jejich DNA. Pochopitelně by musel mít k dispozici databázi, jež by přiřazovala danou verzi DNA k danému druhu. Dodejme ještě, že v zásadě se ty druhy svou DNA moc lišit nebudou, odborník se soustředí na úseky srovnatelné s kudrlinkami na autosalonu anebo ornamenty kachního peří.

21


Obr. 1. Evoluce dopravních prostředků. Zmnožování, ubírání a rozvíjení modulů, nezávisle na modulech ostatních. Už jednoduchý třímodulový vůz přední náprava – podvozek – zadní náprava umožňuje přehršli tvarů typu příruční krytý kočár nebo auto. Další evoluce probíhá zmnožováním původních modulů nebo úpravou stávajících; tak se dostaneme třeba k vlaku nebo k sondě Opportunity. Na pravé straně příklady tělní stavby živočichů založené na práci s moduly.

Design vozidel jistě hodně napovídá o nás a naší kultuře, zde však uvádím tento případ proto, abychom si uvědomili, že modulární struktura – jak výrobků, tak živých těl – umožňuje pracovat s částmi, aniž by bylo třeba zásadně zasahovat do modulů jiných. Evoluci biologickou si přiblížíme ještě na jiné analogii. Tichomořští indiáni stavěli nádherné vysoké totemové sloupy, jejichž tvar byl připomínkou toho, čím byli, jsou a mají být. Ti, kdo se vyznají, sloup „čtou“ a vypravují dlouhý a propracovaný příběh rodu. Tak to ovšem chodí u každé ikonografie, viz výše ikonografii duhy – pro ty, kdo vědí. Jurij Lotman to i na jiném místě přibližuje 22


také na obrazu s biblickým příběhem – třeba Narození Páně – ten, kdo příběh zná, ze zobrazeného může vyčíst dlouhé vypravování, které ani náhodou nebude doslovným čtením evangelia (a nebude to ani detailní popis typu „v pravém dolním rohu se pase ovečka“). Naopak, lidé s různým vzděláním či kulturním zázemím pojmou ten obraz vždy jinak, s jinými důrazy a podrobnostmi. Kdo ten příběh nezná, ten tam vidí jakousi stáj, zvířata, rodiče s novorozencem…; náboj příběhu je pryč. Koho by taková exegeze zajímala, doporučuji výklad Mistra vyšebrodského od Zdeňka Neubauera v knize O pokladu v srdci Evropy.

Protože tvrdím, že evoluce kultury a evoluce biologických společenstev jsou izomorfní, vybízím čtenáře, aby se pokusil nahlížet i specifické projevy jednotlivých linií živého jakožto výklad znaků a symbolů, které jsou součástí jejich zkušenosti.

Zpět ale k našim (od tohoto místa zcela hypotetickým) indiánům. Představme si, že komunita toho potřebuje zaznamenat hodně, a proto dojde k „racionalizaci výroby“. Šamani rozhodnou, že sloupy se budou sestavovat ze čtyř druhů prefabrikovaných dílů (nazvěme je třeba A, C, G a T), které se budou vyřezávat ze špalků a budou se sestavovat podle předem určeného (a zapsaného) pořadí, třeba takto: ACAGCCGTACTG… Teprve po sestavení se na totemu budou provádět drobné řezbářské úpravy, aby příběh nabyl větší plasticity: díl A bude třeba hlava, ale výraz tváře bude zapotřebí dotáhnout tak, aby odpovídala příběhu, včetně drobné jizvy nad pravým okem, která je pro příběh neobyčejně důležitá. Jemné dějové zápletky si šamani pamatují a dohlédnou, aby se tato „diakritika“ zavedla podle dávných zvyklostí, aby „správně“ odrážela příběh – například takto: ACÁGČCĢŦÅCTĜ… 23


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.