ukázka | CJN v logice | s. 64-67

Page 1

Logika a lingvistika Intenzivní přeshraniční spolupráce mezi logikou a lingvistikou se začala rozvíjet zejména od sedmdesátých let minulého století. Ale určité společné zájmy tu byly mnohem dříve. Už Frege jako jeden z otců zakladatelů moderní logiky si kladl i otázku, co to je význam jazykového výrazu. Mnoho z jeho současníků a následovníků však nemělo pocit, že je to otázka, na kterou by logika měla odpovídat: budovali kalkuly, které měly pomoci rozhodovat, co z čeho vyplývá a co je z čeho správně odvoditelné, což sice předpokládá výroky a jejich části, které mají nějaký význam, avšak o to, co přesně je tím významem, se už příliš nestarali. Když se ovšem těžiště logiky přesunulo od kalkulů a teorie důkazů k tarskiovské sémantice a teorii modelů, situace se změnila. Logika se musela začít sémantikou neboli naukou o významu explicitně zabývat. Tarski, podobně jako před ním Frege, se ovšem soustředil na jenom tu „nejpřízemnější“ vrstvu významu, které se později začalo říkat extenze. Máme-li nějaké pojmenování, např. první prezident České republiky, je jeho extenzí to, co je jím pojmenováno, v tomto případě osoba Václava Havla. Tato osoba jistě s významem uvedeného pojmenování úzce souvisí, avšak těžko můžeme říci, že přímo je tímto významem – to by totiž výraz první prezident České republiky musel mít stejný význam jako třeba výraz autor divadelní hry Zahradní slavnost. Mnoho logiků si ovšem, tak jako Tarski, vystačilo s extenzemi (částečně proto, že se soustředili především na matematiku, kde je ztotožnění extenze s významem mnohem méně nesmyslné než v případě běžného jazyka). Z toho mohl vznikat dojem, že význam můžeme v podstatě ztotožnit s extenzí. Avšak již Frege upozorňoval, že vedle toho, čemu on říkal 64


význam a co byla v podstatě extenze, má výraz ještě něco dalšího, čemu říkal smysl a co Rudolf Carnap41 poté navrhl překřtít na intenzi. A nebylo pochyb, že intenze je významu (v intuitivním smyslu toho slova) mnohem blíže než extenze. Carnap také jako první naznačil, jakým způsobem by logika mohla intenze podchytit. Navrhoval zachytit intenze prostřednictvím zavedení pojmu „možných světů“: způsobů, jak by svět mohl být, i když tak třeba nutně není.42 Tuto myšlenku pak rozpracovali jeho následovníci. Jednou z možností, jak si možné světy představit, je nahlédnout náš svět jako soubor jednotlivin (takových, jako jsem já, můj počítač, stůl, na kterém stojí, hrnek s kávou...), z nichž každá má nějaké vlastnosti (např. já jsem člověk, mám dvě ruce a dvě nohy, nosím brýle...; můj počítač má procesor Intel, běží na něm Windows...); a možné světy jsou pak všechny možné způsoby, jak ony vlastnosti rozdistribuovat mezi tato individua. (Takže v jednom možném světě nebudu nosit brýle, v jiném třeba ani nebudu člověk...) Základní myšlenkou nyní je, že z hlediska významu není podstatná jenom extenze (kterou má daný výraz v této chvíli v našem světě), ale to, jakou extenzi by měl v různých dobách a v různých možných světech. Takže zatímco extenzí výrazu první prezident České republiky je Havel, jeho intenzí je vypíchnutí příslušného prezidenta z každého možného světa. (Podle takového pojetí tedy rozumět výrazu, jako je první prezident

Rudolf Carnap (1891–1970) byl německo-americký logik a filozof, který se v první polovině dvacátého století proslavil zejména jako čelný představitel radikálního filozofického sdružení známého jako Vídeňský kruh. Poté působil v USA, kde se mj. věnoval pokusům o logickou explikaci významu.

41

42 Viz např. COPELAND, B. Jack. „The Genesis of Possible Worlds Semantics“. Journal of Philosophical Logic. 2002, č. 31, s. 99–137. Viz též PEREGRIN, J. „Možné světy v logice“. Aluze. 2005, č. 1, s. 135–141.

65


České republiky, neznamená nutně vědět, že to byl Václav Havel, ale znát nějaké kritérium, které umožní příslušné individuum identifikovat za jakýchkoli dostatečně podrobně popsaných okolností.) Pojem možného světa zabudoval přímo do tarskiovské sémantiky i logik Saul Kripke43, který shledal, že tudy vede schůdná cesta k vybudování sémantiky pro modální logiky. Na Carnapa a Kripka pak navázali logici, kteří v sedmdesátých letech vytvořili skutečnou intenzionální sémantiku, jež se vedle sémantiky založené na možných světech opřela i o mnohem košatější jazyk, než s jakým pracuje standardní logika (Richard Montague, David Lewis, Pavel Tichý a další).44 Intenzionální logika pak byla dále rozpracovávána a vznikla i různá její vylepšení ( jako jsou např. různé druhy tzv. hyperintenzionálních logik45) i alternativy ( jako třeba tzv. situační sémantika či teorie reprezentace diskurzu). Interdisciplinárním výzkumům tohoto druhu se pak začalo říkat formální nebo modelově teoretická sémantika.46 To podstatné na interdisciplinárním hnutí ovšem bylo, že předložilo určitý matematicko-logický rámec, v němž bylo Saul Kripke (1940) je americký logik, který se proslavil již ve velmi mladém věku právě navržením sémantiky pro modální logiky. Později proslul jako autor pozoruhodných filozofických knih Naming and Necessity a Wittgenstein on Rules and Private Language.

43

44 Viz. MONTAGUE, R. Formal Philosophy: Selected Papers of Richard Montague, New Haven: Yale University Press, 1974; LEWIS, D. „General Semantics“. In DAVIDSON, D.; HARMAN, G. (eds.). Semantics of Natural Language. Reidel, Dordrecht 1972, s 169–218; český překlad „Obecná sémantika“. In PEREGRIN, J. (ed.). Logika 20. století: Mezi filosofií a matematikou, s. 199–253.

Příkladem je logika mimořádně populární v Česku i na Slovensku – tzv. transparentní intenzionální logika. Viz DUŽÍ, Marie; MATERNA, Pavel. TIL jako procedurální logika (průvodce zvídavého čtenáře Transparentní intensionální logikou). Bratislava: Aleph, 2012.

45

46 Viz např. BACH, Emmon. Informal Lectures on Formal Semantics. Albany: Suny Press, 1989; nebo CANN, Ronnie. Formal Semantics: An Introduction. Cambridge: Cambridge University Press, 1993.

66


možné explikovat sémantiku skutečných, přirozených jazyků. Tím se stalo přitažlivým nejen pro logiky a s nimi spřízněné filozofy, ale i pro některé jazykovědce. Na konci dvacátého století a na začátku toho jedenadvacátého tak vznikají obsáhlé rozbory sémantických jevů přirozeného jazyka logickými prostředky; a některé z nich vrhají na jazyk pozoruhodné nové světlo. Mimořádně zajímavým novým momentem ve vývoji interakce mezi logikou a sémantikou je, že teorie důkazů, poté co se vrátila zpět do centra pozornosti logiků, začíná nyní pronikat i do sémantiky. To zní na první pohled trochu absurdně: nevznikly formální sémantika a teorie modelů právě proto, že teorie důkazů nebyla schopná se uspokojivým způsobem vyrovnat se sémantikou? Přesto nedávno vznikly teorie, které samy sebe nazývají důkazově teoretická sémantika (proof-theoretic semantics).47 Abychom tento zdánlivý protimluv vysvětlili, musíme se vrátit k intuicionistické logice, o které jsme se již zmínili. S trochou zjednodušení můžeme říci, že zatímco klasická logika vychází z předpokladu, že na výroku je z hlediska logiky podstatná jeho pravdivostní hodnota ( její modální a intenzionální nadstavby to poté modifikují tak, že podstatné jsou pravdivostní podmínky, tj. za jakých okolností je tento výrok pravdivý), pak intuicionistická logika považuje za podstatné to, jak lze pravdivost výroku prokázat. Minimálně v rámci matematiky pak intuicionisté někdy význam výroku ztotožňují s množinou jeho důkazů. A právě na zobecnění tohoto přístupu staví důkazově teoretická sémantika.

47

FRANCEZ, Nissim. Proof-theoretic Semantics. London: College Publications, 2015.

67


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.