Issuu on Google+


SNS® PILOT® EQUIPE CLASSIC

„STRATEGIE ZAČÍNÁ JIŽ S PRVNÍM ODRAZEM“ MATS LARSSON STŘÍBRNÝ MEDAILISTA MEDAILISTA Z MISTROVSTVÍ SVĚTA SVĚTA V SAPPORO 2007

Specializovaná prodejna: Praha 4, Salomon Shop, Obchodní centrum Chodov, www.SalomonSports.com, Autorizovaní prodejci Salomon-Nordic: SPORT BP, České Budějovice, Sokolský ostrov 1, www.sportbp.cz, Ing. Jan Weber, Český Těšín, www.salomon-run.cz, Sport MAG, Frýdek Místek, Farní 20, www.sweb.cz/sport.mag/, David Sport, Harrachov, Harrachov 222, www.davidsport.cz, SANTI SPORT, Havířov, OD ELÁN, Nám. Republiky, www.santisport.cz, Ski Sport Horka, Horka u Staré Paky 3, Horka u Staré Paky, www.skisport-horka.cz, PROGRESS CYCLE, Hostivice - Palouky, Palouky č. p. 1371, www.progresscycle.cz, FUN SPORT, Hradec Králové, Masarykovo nám. 581, www.funsport.cz, Miloslav Komárek, Hradec Králové, ČSA 489, ŠTEFL SPORT, Jeseník, Nám. Svobody 831, Hudy Sport, Karlovy Vary, Západní 11, KLT SPORT, Kolín, Parléřova 114, OD Grand - Jan Štrof, Kroměříž, Vodní 52, KH Sport, Liberec, Na Čekané 498, www.kh-sport.cz, Cyklosport Kerda, Liberec, Švermova 259/54, www.kerda.cz, OK SPORT, Liberec, Tržní náměstí 657/12, Dům Sportu Stratílek, Litomyšl, Smetanovo náměstí 91, www.stratilek.cz, HARFA SPORT, Mladá Boleslav, Náměstí Republiky 826, www.harfasport.cz, RACE SPORT, Nová Paka, Krkonošská 365, Lyže - Milan Slonek, Nové Město na Moravě, Soškova 231, www.slonek.cz, MADER sport, Olomouc, Denisova 20, www.madersport.cz, Repasport, Olomouc, Stupkova 1E, MAXI Sport, Olomouc, Rooseveltova 34, www.ski-max.cz, MADEJA sport, Ostrava, 28. října 212/227, www.ski-centrum.cz, FUN SPORT, Pardubice, OC Grand, Nám. Republiky 1400, www.funsport.cz, Sport Servis Točík, Pelhřimov, Hodějovická 448, Sunbow, Plzeň, Nám. Republiky 22, www.sunbow.cz, Hannah Czech a.s., Plzeň, Americká 54, www.hannah.cz, Dům Sportu (Libor Dvořák), Plzeň, Tylova 3/315, Hudy Sport, Praha 1, Na Perštýně 14, JB sport, Praha 1, Dlážděná 3, www.jbsport.cz, A - Z sport, Praha 2, Slezska 12, www.azsport.cz, Internet Mall,a.s., Praha 2, Sokolská 19, www.bartsport.cz, CARVING SHOP – Dan Krajčíř, Praha 3, Koněvova 5, www.carv.cz, A - Z sport, Praha 5, Lidická 7, www.azsport.cz, HARFA SPORT, Praha 5, Strakonická 81, www.harfasport.cz, HARFA SPORT, Praha 9, Českomoravská 41/184, www.harfasport.cz, FUN SPORT, Rychnov nad Kněžnou, Javornická 1581, www.funsport.cz, Sportcentrum Čiháček, Říčany, Masarykovo nám. 13, Sport 96, Strakonice, Volynská 96, Bike X Ski, Sušice, T.G.Masaryka 179, Ski Sport Horka, Špindlerův Mlýn, Centrum, www.skisport-horka.cz, Zlosin Sport, Velké Losiny, Rudé armády 367, www.zlosin.cz, Prosports, Vyškov, Puškinova 420/2A, www.prosports.cz, DENALI SPORT, Zábřeh, ČSA 9, www.denalisport.cz, BESKYD sport, Zlín, Kvítková 475, www.beskydsport.cz, Síť prodejen: ROCK POINT, www.rockpoint.cz, INTERSPORT, www.intersport.cz, SPORT 2000, www.sport2000.cz, SPORTISIMO, www.sportisimo.cz, GIGASPORT, www.gigasport.cz, INTERSPORT DRAPA, www.drapasport.cz

SALOMONNORDIC.COM

Výhradní dovozce a distributor pro ČR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o., www.amersports.com, www.amersports.cz


TĚŽKO LZE LÍČIT ATMOSFÉRU, TĚŽKO LZE POPSAT ONĚCH KRUŠNÝCH PADESÁT KILOMETRŮ, KTERÉ JSOU SKUTEČNÝM ZÁVODEM JEN PRO LYŽAŘSKOU ŠPIČKU. OSTATNÍ ČASTO PŘEŠLAPUJÍ NA MÍSTĚ, STOJÍ, ČEKAJÍ, AŽ SE UVOLNÍ ÚZKÁ TRAŤ, A PAK JEN ODEVZDANĚ ŠLAPOU HUSÍM POCHODEM. JSOU TU I TACÍ, KTEŘÍ JDOU BEZOHLEDNĚ ZA KAŽDÝM VYLEPŠENÍM SVÉHO POSTAVENÍ, ŠLAPOU PO LYŽÍCH, STRKAJÍ, HÁDAJÍ SE. JSOU TU TI, KTEŘÍ PŘIŠLI, ABY SAMI SOBĚ SLOŽILI JAKÝSI ÚČET FYZICKÉ KONDICE, CHTĚJÍ DOKÁZAT, ŽE NEPATŘÍ DO STARÉHO ŽELEZA. A PAK JSOU TU TI, JIMŽ JIZERSKÁ PADESÁTKA SLOUŽÍ ZŘEJMĚ KE SRAZU S DLOUHOLETÝMI PŘÁTELI. JAK SE MÁŠ, KAMARÁDE? JAK JSI TRÉNOVAL? CO DĚLÁ MANŽELKA? A JSME V CÍLI.

Foto: PETR SOCHA

Z KNIHY JIZERSKÁ 50, JIŘÍ LANGER (2001)


NORDICREDAKCE 3 6

Stopy Redakce

NORDICSPORT 8 10

Mix Tour de Ski 2008: A svět se poklonil Bauerovi

NORDICBIATLON 16 19 19

Srdce moravského lyžování tepe pro biatlon Prestižní ocenění pro Janouška Cílem je Top Ten

NORDICUNIVERZITA 20 21 22 26 30 31

Jezdíte dost rychle? Nechte se dopředu táhnout zadarmo! Tréninkové intenzity – chytrý trénink Kdo neparafínuje, nelyžuje. Mezi námi lyžaři Jak to vidím já

NORDICRACE 32 36 40

Bauer: Trénink běžce na lyžích, to není bezhlavé bušení do zdi. Karlův běh – tradice úspěšně pokračuje Chlapi, děkujem!

NORDICTOUR 44 54 58 62

Nomen Omen: Opravdu Krušné hory Yosemity, jak je zná málokdo… Seiser Alm: Pastviny vysoko nad Bolzanem Na běžkách ve stínu Buddhy

64 65 66

Market Adresář Flash

FOTO: ALPINA

OBSAH

4


MICHAL ŠLESINGR S MEDAILEMI Z MS 2007

FOTO: JAROSLAV LEGNER

SPORT

8

MICHAL ŠLESINGR

NETRADIČNÍ ŠTAFETA Máte už plné zuby tradičních závodů, že se vám ani nechce obouvat si boty? Pak zkuste něco nového. Vedle orientačního lyžařského závodu Skiadventure se letos na světlo boží podívá i další bláznivá novinka – čtyřiadvacetihodinovka štafet tříčlenných týmů! Běží se od poledne soboty 23. února klasickým způsobem (event. bruslením v úsecích, kde to povrch, terén a šířka stopy umožní) na okruhu dlouhém přibližně pět kilometrů v Jeseníkách (Paprsek a blízké okolí). Profil je převážně rovinatý, v nadmořské výšce okolo 1 000 m n. m. V rámci týmu se závodníci na trati mohou libovolně často střídat. Střídání probíhá výhradně v prostoru startu/cíle u chaty Na paprsku. Jedinou podmínkou je, že na trati musí být stále jen jeden člen týmu. Během závodu není dovoleno přijmout pomoc od lidí závodu se neúčastnících. Závod je vyhlášen v kategoriích mužských a ženských týmů a mixovaných družstev. V rámci závodu týmů bude vyhodnocen také nejlepší muž, resp. žena s nevětším počtem ujetých kilometrů. Komu se tříčlenná štafeta zdá příliš měkká, může přijmout výzvu a na stejné trase si současně prověřit osobní odolnost v závodě jednotlivců v kategoriích muži a ženy. Startovné činí 150 Kč pro každého závodníka. Pro více informací se podívejte na webové stránky brněnské cestovky www.kudrna.cz, navštivte jejich prodejny nebo se obraťte přímo na Ondru Formana z organizačního týmu na email ondra@kudrna.cz. (ka) NEUMANNOVÁ OPĚT VE STOPĚ Olympijská vítězka Kateřina Neumannová opět zažije předstartovní nervozitu. Vedle účasti ve firemním běhu Jizerské padesátky se totiž rozhodla jet špičkový maraton Engadin. Spíše než o výsledky se však ve Švýcarsku bude starat o propagaci světového šampionátu v Liberci 2009. Přesto však nechává dveře ke sportovní kariéře malinko nedovřené, neboť prohlašuje, že s aktivním sportem skončila „jen“ na 99 procent! (ka)

V TOP TEN ANKETY

SPORTOVEC ROKU 2007! Michal Šlesingr, stříbrný a bronzový medailista z MS 2007 v Anterselvě, se prosadil do Top Ten ankety Sportovec roku 2007 České republiky, kterou již tradičně vyhlašuje Klub sportovních novinářů. Je to již potřetí během posledních pěti ročníků, kdy se biatlonista dostal mezi českou sportovní elitu. Roku 2003 obsadila tehdejší mistryně světa Kateřina Holubcová 6. místo, o dva roky později byl mezi elitou devátý další světový šampión Roman Dostál. Slavnostního vyhlášení ankety v hotelu Hilton Prague, které moderovali Aleš Valenta s Lucií Výbornou a v přímém přenosu jej vysílala České televize, se Michal Šlesingr nezúčastnil. Právě totiž závodil na Světovém poháru v německém Ruhpoldingu. „Na jednu stranu mě mrzí, že jsem se nepotkal se spoustou určitě fajn lidí, ale povinnosti jsem měl prostě někde jinde,“ řekl ke své neúčasti nakonec 10. nejlepší sportovec České republiky za rok 2007. Důvěry sportovních novinářů si váží. Na druhou stranu na ankety má specifický pohled. Vypovídajícími hodnotami anket obecně si nejsem vůbec jistý. Často se porovnávají jablka, hrušky i švestky

dohromady. Pro Sportovce roku to platí taky. Vždyť tu máme vedle sebe individuální a kolektivní sporty, ženský a chlapy, letní a zimní odvětví, sporty u nás populární, ale jinak malé nebo sporty u nás malé a ve svět velké,“ vysvětluje nahlas svůj pohled na ankety. „Sám bych to nechtěl soudit. Podle mého názoru si ocenění zaslouží každý, kdo dělá maximum a prosadí se.“ Uznává však, že informace o umístění v Top Ten mu psychicky pomohlo. „Nakoplo mě to. Poznal jsem, jaký další rozměr sport má. Navíc mě těší, že tím trochu pomohu i propagaci biatlonu, který je u nás v Česku tím malým sportem.“ Své vlastní kvality poměřuje jiným způsobem nežli anketou. „Pro hodnocení mé vlastní výkonnosti je podstatné umístění v konečném pořadí Světového poháru. To mi přijde objektivní, zohledňuje výkonnost po celou sezónu. Naposledy jsem tam skončil 16., a proto se za žádnou hvězdu nepovažuju,“ upřesnil vážně. „Ale jednou, doufám, budu mezi elitou i v biatlonu, nejen v rámci ankety.“ (tjh)

VESTEC ZKOLAUDOVÁN Sportovní areály ve Vesci a na Ještědu (kromě skokanských můstků) jsou dostavěny. Vesec je navíc i kompletně zkolaudován. V první polovině února se zde budou konat závody Světového poháru v klasickém lyžování. Přípravy stadionu a okolí přišly státní rozpočet a město na 304 milionů korun. (ka) PÁTÁ NA ZÁVĚR Pátým místem v anketě Sportovec roku se zřejmě rozloučila se svojí aktivní kariérou Kateřina Neumannová. Předběhli jí jen čtyři další mistři světa – Sáblíková, Špotáková, Záhrobská a Šebrle. (ka) BERGER OPĚT MEZI BĚŽCI Norský biatlonista Lars Berger se opět vydává na výlet mezi běžkařskou elitu. Po loňském zisku titulu mistra světa mezi specialisty tentokrát míří do okruhu Světového poháru. Že by se mu mezi biatlonisty již nelíbilo? Ale omyl, jen se nekvalifikoval mezi vyvolenou sedmičku reprezentantů pro mistrovství světa v Östersundu, a našel si náhradu pro ukrácení chvíle – SP běžců-specialistů v Kanadě. (ka) ECKHOFF VIDÍ NA KONEC KARIÉRY Osmadvacetiletý norský biatlonista Stian Eckhoff, který v minulosti vyhrál dva závody Světového poháru a má zlatou medaili ze štafety na mistrovství světa 2005 v Hochfilzenu, uvažuje o konci kariéry. Ve Světovém poháru se mu zatím nedaří. Patří mu 43. místo a z Norů je až sedmý. „Pokud se neprobojuji na světový šampionát do Stersundu a neudržím se ve Světovém poháru, nemá pro mě další pokračování smysl.“ O „Černého Petra“ Eckhoff soutěží s „veteránem“ Frode Andresenem. (tjh)


9

DŘINA ››

BEZ FANFÁR A ODMĚN

NEMAJÍ ODMĚNY JAKO ELITA, NEMAJÍ KOLEM SEBE TÝMY JAKO ELITA, ANI NEMAJÍ PUBLICITU JAKO ELITA. PŘITOM BĚHAJÍ NA STEJNÝCH TRATÍCH JAKO ELITA. KDO TO JE? ODPOVĚĎ NA HÁDANKU JE PROZAICKÁ. ZÁVODNÍCI EVROPSKÉHO POHÁRU BIATLONISTŮ, KTERÝ V TÉTO SEZÓNĚ NESE PŘÍDOMEK „OTEVŘENÝ“. A TO ZNAMENÁ, ŽE JE JAKÝMSI SVĚTOVÝM POHÁREM B A SOUČASNĚ KVALIFIKAČNÍM SERIÁLEM PRO START V ŘÁDNÉM SVĚTOVÉM POHÁRU.

ALES A PETR NA BEDNE

‹‹

Otevřeného Evropské poháru (OEP) se jednak účastní sportovci, kteří se nevešli do národních kvót pro Pohár světový či se po zranění dostávají do formy, dále mladí závodníci s málo zkušenostmi nebo sportovci z menších federací, jejichž výkonnost úrovně SP ještě nedosáhla. Dalším rozdílným znakem OEP je skutečnost, že se závodí ve čtyřech kategoriích: muži, ženy junioři a juniorky. Tomu odpovídá i účast pohybující se obvykle kolem 350 sportovců. Například v prosinci 2007 se v rakouském Obertilliachu postavilo na start 381 závodníků! Vyvrcholení OEP se každoročně odehrává na mistrovství Evropy, které v letošním roce hostí Nové Město na Moravě (viz samostatný materiál v tomto vydání). Na „Evropu“ ovšem dnes řada zemí vysílá závodníky „A“ týmu. Tak tomu bude letos i v případě české reprezentace. V právě probíhající sezóně již zavítal kolotoč závodů OEP do Geila (Norsko), Torsby (Švédsko), Obertilliachu (Rakousko), Banska (Bulharsko), Langdorfu (Německo) a Osrblie na Slovensku. Po evropském šampionátu u nás na Vysočině vyvrcholí OEP na olympijských tratích v italském Sansicariu, respektive ve francouzském Valromey-Retord.

Česká reprezentační „rezerva“ startující v OEP ve složení Petr Hradecký, Aleš Lejsek, Pavel Suchánek, Mirka Špácová a Barbora Tomešová se v početném závodním poli zatím rozhodně neztrácí. „Aleš Lejsek byl v Bansku třetí ve sprintu a vyhrál stíhačku. Mirka Špácová, která dělá vrcholový biatlon teprve druhým rokem, doběhla v Bulharsku dvakrát třetí,“ přibližuje nejpronikavější výsledky svých svěřenců trenér B týmu Petr Graclík, který si cení i dvou čtvrtých míst Petra Hradeckého. Navíc díky Mirce Špácové mohou ve Světovém poháru startovat české biatlonistky stále ve třech. Rodačka z Brna, odkud je určitě blíže na vinice než biatlonové tratě, vyjela v OEP účastnickou kvótu, kterou ve SP ztratila Zuzana Tryznová. Navíc právě Špácová společně s Petrem Hradeckým bojují o možnost startovat ve třech závěrečných kolech Světového poháru. Tam postoupí deset nejlepších závodníků v klasifikaci OEP s tím, že z každé národní federace se může zúčastnit pouze jeden sportovec. Oba jsou v průběžném pořadí zatím sedmí. Český minitým v OEP, který doplňuje ještě servisman Milan Faltus, najezdil od listopadu po Evropě mikrobusem téměř 12 tisíc kilometrů. „Je to únavné,

ČÍNSKÉ HRY VÍCE NEŽ MISTROVSTVÍ SVĚTA Ihned po skončení pátého kola Světového poháru v Ruhpoldingu (13. ledna), odcestovala kompletní čínská reprezentace do své domoviny. V Evropě zůstal pouze německý trenér týmu Klaus Siebert. „Je to podivná situace, ale Čínské hry, které se konají jednou za čtyři roky, jsou pro Číňany více než mistrovství světa. Získají tam nejen větší popularitu, ale mohou si i více vydělat,“ vysvětluje dvaapadesátiletý rodák ze Saska. Do Evropy se jeho tým vrátí až na samém konci ledna. „V tuto chvíli nejsem schopen říci, v jaké formě se pak představíme na mistrovství světa. Únavné cestování a změny časových pásem ale výkonnosti určitě nepomohou,“ povzdychne si závěrem mistr světa z vytrvalostního závodu v roce 1979, který však zůstává v Evropě. (tjh) AMERIČANÉ NA YOUTUBE K propagaci týmu i biatlonu v USA využívá americká reprezentace nejmodernějších prostředků. „Od počátku sezóny 2007/08 dáváme informace na YouTube. V digitálním věku se lidé raději na svém počítači podívají na krátké video, než by četli články nebo noviny,“ říká Jerry Kokesh, marketingový manažer reprezentace Spojených států. „Video, to jsou naše zprávy, které posíláme domů.“ (tjh)

FOTO: ARCHÍV PETRA GRACLÍKA

ale užijeme si i legrace. Třeba při vlastních kulinářských pokusech. A když se pokrm povede, je to pro nás často ta nejlepší odměna.“ A jaké má česká biatlonová rezerva další plány? „Děvčata budou usilovat o nominaci na MS v Östersundu a kluci se pokusí prorazit do týmu na evropský šampionát,“ uzavírá Petr Graclík. Konec hádanky. (tjh)

V RUHPOLDINGU SLAVILI REKORD Pořadatelé pátého kola Světového poháru v německém Ruhpoldingu, které proběhlo 9.–13. ledna, slavili rekordní návštěvnost. Pět dnů soutěží vidělo přímo v areálu 86 500 návštěvníků, čímž se biatlon stal v Německu největší sportovní zimní událostí. Starosta Ruhpoldingu a šéf organizačního výboru Andreas Hallweger doplnil, že v zázemí Světového poháru pracovalo 880 dobrovolníků. „Chceme ještě zlepšit pohodlí návštěvníků, a proto připravujeme výstavbu další tribuny,“ dodal starosta městečka se 6 500 obyvateli, které leží na okraji Alp při trase ze Salcburku na Mnichov. (tjh) NEUNEROVÁ PROVĚŘÍ JUNIORKY Vycházející hvězda německého biatlonu Magdalena Neunerová, která na MS 2007 šokovala biatlonový světa ziskem tří zlatých medailí, se zúčastní mistrovství světa juniorů 2008. V německém Ruhpoldingu nastoupí ve dnech 26.–30. ledna letošního roku ke sprintu a stíhacímu závodu. Pořadatelé šampionátu očekávají, že její popularita zvýší zájem o MSJ. Sama Neunerová pak věří, že rozšíří svoji sbírku pěti juniorských titulů. Svým způsobem se mohou radovat i její juniorské soupeřky, neboť si budou moci porovnat svoji výkonnost se závodnicí absolutní světové špičky. (tjh)


11

LUKÁŠ BAUER SI BĚŽÍ PRO TRIUMF V PRESTIŽNÍM SERIÁLU

napjatý a čekám, jaký další problém se objeví,“ přiznal Honzl. Například německá televize ZDF nahlásila 12 přenosových aut – a přijelo jich 18. Vznikl problém s napětím kabelů a sítí. Nebo s nekonečnými požadavky marketingového štábu FIS, čítajícího 36 hlav. Či s obří videostěnou za 330 tisíc korun. Navrch se měnila trasa. „Osmdesát metrů totiž vede po soukromém pozemku, s jehož majitelem jsme se letos nedohodli.“ Podivuhodné nástrahy se skrývaly za rekordní dotací Tour, která činila v přepočtu 16 milionů korun. O tom, kdo si z lákavého „koláče“ ukrojí největší díl, měly rozhodnout síla i hlava. „Tour je totiž mnohem víc o hlavě než běžný pohárový závod,“ říkal český kouč Miroslav Petrásek. „I když se vám nedaří, nesmíte vysadit a rezignovat.“ Bauer vyprávěl, že o Vánocích byl „řízkožrout a salátožrout“. Ale formu cítil v kostech. „Nabudím se Metallikou a půjdu do toho,“ slíbil. PROLOG: BAUER DO ZLATÉHO DRESU! A pak že není sprinter! Prolog na kratičké distanci 4,5 kilometru, která se mnohem víc blíží ke sprintům než ke dlouhým tratím, ovládl antisprinter Lukáš Bauer. Stopou se hnal jako ďas. V cíli padl na kolena, na pokraji sil – a čekal, jak

TOUR DE SKI 2008 MUŽI

1. Lukáš Bauer 11. Martin Jakš 12. Martin Koukal Jiří Magál, Dušan Kožíšek nedokončili ŽENY

1. Charlotte Kallaová (Švédsko) 34. Ivana Janečková 36. Helena Erbenová 39. Eliška Hájková Eva Skalníková a Soňa Tolarová nedokončily

odpoví lídr Světového poháru Axel Teichmann. Jenže ani Němec, jehož finiš označují experti za nejlepší na světě, na něj tentokrát nestačil. Bauer zvítězil o 1,18 vteřiny! A pět vteřin bonifikace získal oproti Teichmannovi nádavkem. Poprvé v životě obdržel zlatý dres pro prvního muže Tour de Ski. Svým výkonem prozářil nevlídné odpoledne, kdy se v husté mlze, mrazu a větru stalo i mazání skutečnou alchymií. „Na trati ležely tři různé druhy sněhu. Byla místa, kde spousta vosků nejela. Řada lidí se s tím nevyrovnala,“ poznamenal kouč Miroslav Petrásek. A nejlepší taktika? Zrádná otázka. Jak rozvrhnout síly ne netradičně dlouhé trati? „Přepálil jsem začátek,“ uznal Martin Koukal.

„Byl to fofr jak na prvním úseku štafety,“ tvrdil Teichmann. Výsledková listina nabídla mnoho padlých favoritů: až 38. skončil Němec Angerer, 49. Rus Legkov, 54. Nor Kjoelstad. „Říkal jsem si: Prolog je na mě moc krátký, mohl bych být nejlíp pátý,“ tvrdil Bauer. Rád se mýlil. Teď zářil. A kouč Petrásek ho za cílem chránil jako starostlivá kvočna. „Když Lukáš vyhrál v Novém Městě před pěti lety, bavil se pak čtyři hodiny s novináři, až z toho onemocněl,“ připomněl. Čekalo ještě sedm etap. Mamutí zátěž. „Dohodli jsme se, že doktor Koldovský bude mým bodyguardem,“ prozradil Bauer. Finka Virpi Kuitunenová se procházela po areálu bez tělesné stráže. Jak loni na Tour skončila, tak letos začala. Vítězstvím. Zato české ženy utrpěly jeden


12 VIRPI KUITUNENOVÁ

PIETRO PILLER COTTRER

MISTR SVĚTA AXEL TEICHMANN Z NĚMECKA NEUSPĚL V TOUR ANI LETOS

SPORT

PETRA MAJDIČOVÁ

ANI JENS FILBRICH NĚMECKOU REPREZENTACI NESPASIL

z největších debaklů historie, kompletní pětice se tísnila mezi posledními čtrnácti. „To je pod očekávání. Ke konci se čím dál víc propadaly,“ uznal trenér Vladimír Pavlata. Jako by pro jeho svěřenky Tour skončila dřív, než pořádně začala. DRUHÁ ETAPA: SÓLO PRO JEDNOHO MUŽE Stíhací závod, záruka dramatu. Nebo snad ne? Na ženské desítce přespurtovala v cíli Norka Marit Björgenová svoji švédskou sokyni Charlotte Kallaovou o dvě desetiny.

Ovšem drama v mužském podání se nekonalo. Lukáš Bauer vyrážel na patnáctikilometrovou bruslařskou trať o šest vteřin dříve než Axel Teichmann. „Počkáš na mě?“ ptal se ho napůl v žertu Němec. „V žádném případě. Ale když mě dojedeš, budeme spolupracovat,“ odpověděl Bauer. Nic takového se nedělo. Na 6. kilometru už vedl český běžec o 35 vteřin, oslavován frenetickým řevem čtrnácti tisíc diváků. „Až jsem si říkal, že je divné, že mám po chvilce takový náskok. Ale radši jsem to pojistil hned na začátku, než abych se někde strkal.“

VÍTĚZ TOUR KDYŽ POMOHOU I TRABLE Je tvrdohlavý poctivec, dříč. Taky šprýmař. A táta od rodiny. Lukáš Bauer. Král Tour de Ski 2008. Tak suverenní panovník, že musel na ostatní v cíli skoro tři minuty čekat. „Nejde říct, že trénuju lépe nebo tvrději než ostatní. Ale snažím se trénovat nejvíc a nejlíp, jak je to pro mě vhodné,“ sám říká. V létě běhá v maratonkách, řítí se terénem na horském kole nebo třeba pádluje proti proudu na kajaku. V zimě vyráží do okolí Božího Daru, kde bydlí. Pravda, někdy si kvůli dětem přeloží trénink až na večer a pak lyžuje s baterkou na čele. Ač úspěšný, dlouho zůstával ve stínu Kateřiny Neumannové. Srážely jej i časté zdravotní problémy. Nikdy nemohl ukázat pravou formu. Ačkoliv, tentokrát trable asi pomohly. Vinou operací musel Bauer v létě méně trénovat, trávil čas s rodinou. Odpočinul si. „Stejně jako jsem se naladil doma o Vánocích. Na Tour jsem se těšil.“ Navzdory úspěchům je stále stejně příjemný. Lukáš Bauer, sportovec s nohama na zemi, které ho donesly až k lyžařským výšinám.

Daleko za ním supěla smečka běžců, kteří dostihli Teichmanna. O kolize a pády tu nebyla nouze. Taktika zpomalovala pronásledovatele. Na 10. kilometru byla Bauerova převaha téměř minutová. Teprve potom pole zabralo. Bauer projel cílem a úklonou děkoval divákům. O 47 vteřin později se v čele „zbytku světa“ přiřítil Švéd Marcus Hellner. „Připadal jsem si, jako když ve stopě letím,“ nadšeně líčil Bauer. Vegard Ulvang, legenda z největších, vzápětí do svého internetového Deníku z Tour napsal: „Jestli bude Bauer v Novém Městě stejně pokračovat i po Novém roce, obávám se, že na vrcholu sjezdovky na Alpe Cermis bude dřív, než ostatní odstartují.“ Fakt, že absolutně nejrychlejšího času dne dosáhl Francouz Jonnier, jenž si polepšil z 58. na 10. místo a dostal cenu pro „Muže dne“, nechával drtivou většinu aktérů Tour chladným. Zatím… Nakonec i Jonnier přece říkal: „Opravdovým mužem dne je podle mě Lukáš.“ ALPE CERMIS


13 GIORGIO DI CENTA, TŘETÍ MUŽ CELKOVÉHO POŘADÍ

TŘETÍ ETAPA: ZA DOHLEDU HRADNÍ STRÁŽE Místo koňských kopyt klapaly na dlažbě Hradčanského náměstí tvrdé lyžařské boty. Zázemí běžců bylo v Trautmandorfském paláci, někdejším žaláři. Hradní stráž se protahovala mezi diváky. Prezident Václav Klaus procházel kolem a pokyvoval hlavou. Den před Silvestrem si lyžařský peloton odskočil do Prahy, do sousedství Hradu, aby tu sprintoval. Což ne každý ocenil. Němci, rozmrzelí pohledem do výsledkové listiny, se rozčilovali. „Tenhle závod je jeden velký vtip. Trať nedůstojná Tour de Ski a Světového poháru. Tour měla být vrcholem zimy, ale stala se z ní neregulérní show,“ soptil jejich šéftrenér Jochen Behle a ukazoval na úzký, plochý okruh s ostrými zatáčkami. Kateřina Neumannová, zdejší šéfová, posílala Behleho za šéfy FIS: „Ti si všechno diktují a řídí. Jejich lidé tu dva dny chodili s metrem a pásmem.“ Lukáš Bauer, nabuzený z Nového Města, myslel na postup z kvalifikace. Ale nepodařilo se, opět jednou uvízl ve sprintu v poli poražených. Ztratil zlatý dres. Nor Simon Oestensen jej díky obří bonifikaci uchvátil s převahou 12 vteřin. „Žádné převýšení a hlubší sníh, to není nic pro mě,“ bilancoval Bauer, zatímco si nejlepší sprinteři připisovali bonifikace až 60 vteřin. „Dva dny naháním v Novém Městě každou vteřinu a během jediného kilometru tady o všechny přijdu a začínám znova,“ bilancovala česká jednička. Až musel Bauera uklidňovat i prezident Klaus. „Máte na to, abyste v dalších závodech zase vyhrával,“ říkal mu. Rozpolcené pocity sdílel i Dušan Kožíšek. Osmé místo nebylo zlé. Ale v semifinále vykroužil piruetu jako krasobruslař a odporoučel se na sníh. Mohl být výš. Marit Björgenová narozdíl od Bauera zlatý dres uhájila. Jenže rezervoár sil slavné Norky byl už po třech dnech téměř prázdný. ČTVRTÁ ETAPA: ČESKÝ SEN NA NOVÝ ROK Fantazie. První v cíli Lukáš Bauer. Druhý o 3,2 vteřiny za ním Martin Koukal. „To je jako sen. Tahle sezona už nemůže být neúspěšná,“ říkal Koukal, když Bauera samým štěstím v cíli zalehl. Ring volný, platilo na Nový rok po startu stíhacího závodu na 15 kilometrů volně. Bauer dohnal Oestensena, mladíka s vytetovanou pumou. Ten jej připravil

POLKA JUSTYNA KOWALCZYKOVÁ SE DOKÁZALA V PRŮBĚHU TOUR DE SKI POSTAVIT NA STUPNĚ VÍTĚZŮ DOKONCE ČTYŘIKRÁT

o hůlku. Rozčilený Čech se po něm ohnal zbytkem tyčky. „Jsem startovací, pro nadávku nejdu daleko,“ tvrdil pak. Oestensen se záhy propadl do hloubi pole, Bauer zase běžel sám. „Ale dobře po těle mi nebylo. Cítil jsem, že můžu každou chvíli rupnout, že rychleji to už nejde. A že ti chrti za mnou se blíží.“ Za ním se sjela desetičlenná skupinka. „To je potom jako cyklistika a jedinec má podstatně menší šanci,“ připomněl Koukal. Trať zasypávaly sněhové vločky, Bauer se nadřel jako pluh. Z dlouho komfortního náskoku nakonec uhájil jen 3,2 vteřiny. V cílové rovince se ohlédl, kdo jej vlastně stíhá. „Ale až když moderátor řekl, že druhý je Martin, došlo mi to. Snad se příště nebudu tak trápit,“ doufal před klasickou patnáctkou. „Tři vteřiny náskoku jsou málo. Musím jim víc utéct.“ Skvostný lov na nejlepší předvedla ve stíhačce Charlotte Kallaová. Zlikvidovala svoji takřka minutovou ztrátu po sprintu a vyhrála! „Velmi zábavný závod,“ libovala si. Marit Björgenová sestoupila až na devátou příčku, začínala souboj s Tour de Ski vzdávat. „Času na regeneraci je málo. Nejdůležitější je udržet se v psychické pohodě,“ upozorňoval Bauer. Brzy ji měl ztratit.

PÁTÁ ETAPA: BAUERŮV VZTEK A ZADOSTIUČINENÍ O půl osmé večer po čtvrté etapě se Bauer ve strohé ubytovně nedaleko Nového Města beze slova zvedl z týmové porady a šel balit. Pak se dlouze dohadoval s nemocným koučem Petráskem, jenž na něj hovořil přes roušku. V zasněžených planinách korzoval s telefonem u ucha a mluvil s rodinou. Ještě druhého dne ráno, před startem klasické patnáctky, Bauera přepadaly myšlenky, že se k taškám vrátí, zapakuje a zmizí z Tour de Ski. Co na tom, že je lídr, že má před sebou vidinu slávy, bodů do Světového poháru, kupy peněz. „Před sebou bych byl morální vítěz, kdybych odjel. Ale vniveč by přišla práce celého servisního týmu. Jen díky němu jsem zůstal,“ říkal později. Co se stalo? Na týmové poradě totiž onoho večera uslyšel: Musíš vrátit šek pro vítěze dvou etap, které se jely jako stíhačky. Byl jsi sice první v cíli, ale vlastně jsi tyto etapy nevyhrál, protože jsi neměl absolutně nejrychlejší čas dne. „Když během pěti etap dojde dvakrát ke změně pravidel, měl jsem pocit, že nemůžu věřit ničemu,“ rozčiloval se. „Nevím, co si představujete pod pojmem vítěz. Pro mě to vždy byl první v cíli.“

VÍTĚZKA TOUR SKVĚLÁ REŽIE MLADÉ ŠVÉDKY Je mladá, krásná a úspěšná. Loni ještě vybojovala dvě zlata a stříbro na juniorském mistrovství světa. Zkraje roku 2008 však už triumfovala na největší akci nové sezony. „Připadám si jako ve filmu,“ říkala po vítězství v Tour de Ski. Charlotte Kallaová, dvacetiletá švédská běžkyně na lyžích. S hezkou tváří by dost možná mohla účinkovat i v běžném filmu. „Přítele už mám. A na tom se nic nezmění,“ odmítá však odhodlaně případné nápadníky. Anebo by si u filmu mohla zkusit jinou roli, režisérky. Na Tour totiž zvládla režii skvostně. Připsala si nejrychlejší časy v obou stíhačkách, vyhrála sprint v Asiagu. A finiš na Alpe Cermis? Nádhera. „Odpočinout si chvíli za Virpi, to byla moje taktika,“ přiznala. O triumfu na Tour prý snila. „Jenže ztratila jsem nějaké ty vteřiny v její první části, takže jsem byla hodně nervózní. Ne z toho, jak bude pracovat moje tělo. Měla jsem strach ze své hlavy. Z toho, jak moc budu umět bojovat.“ Dokázala, že to umí bezvadně.


SPORT

14

FINKA AINO KAISA SAARINENOVÁ CHVÍLI SAHALA PO VÍTĚZSTVÍ, ALE NAKONEC SKONČILA SEDMNÁCTÁ

Vše způsobily nejasnosti ve výkladu pravidel Tour. V nich se píše, že peníze a body bere vítěz etapy, ale už není jasně dáno, zda je to v případě stíhaček první v cíli či nejrychlejší muž dne. Podle výkladu Mezinárodní lyžařské federace FIS platí to druhé. „Stíhačka se jela už loni při poslední etapě. A tam si nikdo nestěžoval,“ uvedl Jürg Capol, jeden z otců Tour. Češi se bránili. A v Bauerovi to vřelo. Ale vztek obrátil ve svůj prospěch. V páté etapě zasadil soupeřům tvrdou ránu. Vyhrál ji s náskokem 28 vteřin a protože jeho největší protivníci ztráceli, celkově vedl o 2:07 minuty! „Lukáše už nikdo nemůže dohnat,“ trvdil Nor Odd-Björn Hjelmeset. Naopak ženské rošády pokračovaly. Miska vah se opět naklonila na stranu Virpi Kuitunenové, která sesadila Švédku Kallaovou. Ovšem jejich největší souboj měl teprve přijít.

ŠESTÁ ETAPA: STRKANICE NA GOLFOVÉM HŘIŠTI Sprinterské klání v golfovém resortu teprve vrcholilo, ale Lukáš Bauer už byl zachumlaný v modré bundě a chystal se na cestu do svého úkrytu v malebném Asiagu. Ani trať, zatočená podobně jako serpentiny vedoucí do horského města, mu nevyhovovala. Skončil v kvalifikaci. „Nesedlo mi to. Na kilometru jsem dostal pět vteřin. Ale snad jsem ušetřil síly. Doufám, že ti, co budou sbírat bonifikace, se hodně unaví. Ať si je zaslouží,“ vzkazoval s vědomím solidního náskoku skrz chumelenici k trati. Na ní se až do poslední chvíle pral Martin Koukal, nakonec sedmý. A taky se málem strhla bitka. To když si po semifinále Ital Giorgio di Centa šel vyřizovat účty s Norem Petterem Northugem, na trati dosti drsným soupeřem. Na pěsti nedošlo, soky odtrhli trenéři a reprezentační parťáci. „Northug udělal hodně velkou prasárnu,“ mínil Koukal. „Rameny se tlačíme, ale odstrčit někoho rukama?“ Northug celý závod vyhrál, díky čemuž zůstal Bauerovi v čele náskok minuty a 17 vteřin. Češi začali promýšlet, jak mu ho pomohou udržet v sobotní sedmé etapě, klasické dvacítce s masovým startem. „Nesmíme dopustit, abychom ztratili zlatý trikot. To by byla velká chyba,“ říkal Koukal. Vždyť při hromadných startech se může stát ledacos. A taky se stalo… V ženském pelotonu vítězstvím ve sprintu opět zaútočila Kallaová. Kuitunenovou stáhla na rozdíl dvou desetin vteřiny. SEDMÁ ETAPA: SERVISMANOVY SLZY Co se to děje? Proč mu to nejede? To snad není pravda! On promazal! Byly to minuty zděšení a překvapení. Barevné pole závodníků se při klasické dvacítce rozběhlo, ale zlatý dres Lukáše Bauera zůstával pozadu, až na

KAM KRÁČÍŠ, TOUR DE SKI? Je to velkolepý, strhující závod. Ale stále má příliš mnoho dětských nemocí. A nejasnou budoucnost. Tour de Ski. „Loni to bylo mimino, teď se z ní stalo malé dítě,“ říká Vegard Ulvang, který ji společně s Jürgem Capolem vymyslel. Z problémů se mu i letos točila hlava. Odebrání 4. a 5. etapy z Oberstdorfu, kde se nedohodli na televizních právech. Složité hledání náhradního organizátora, než zaskočilo Nové Město. Prostesty Němců v Praze. Protesty Čechů na Vysočině. Nejasná pravidla, podivní „muži dne“, stále sporné bonifikace. Nádavkem ne zcela opodstatněné stížnosti Norů na malý počet dopinkových kontrol. Uf! Poprvé se jela Tour na osm etap, při loňské premiéře jich bylo jen šest. Mnozí lyžaři pochopili, že jejich těla takovou zátěž v deseti dnech nezvládnou. „Když vzdávají lidé jako Marit Björgenová, možná si sportovci začnou vybírat, jestli pojedou příště raději sem nebo na mistrovství světa,“ naznačila Virpi Kuitunenová. „Tour vás tak jako tak vysaje a stojí to týdny, než se z ní zotavíte.“ V tom je největší kámen úrazu. Letošní sezóně chybí „klasický“ vrchol v podobě olympiády nebo mistrovství světa. Ale další taková sezóna bude až v roce 2012. „Byla to moje první a pravděpodobně poslední Tour,“ tvrdí Lukáš Bauer. „Proč? Příští rok je mistrovství světa v Liberci, což je moje priorita. Pak je olympiáda, po ní mistrovství světa v Oslu. A potom už bude lyžování jednoznačně bez Bauera.“ Jürg Capol naznačil, že za rok se Tour patrně zkrátí na šest etap. Přesto: nejeden z letošních aktérů si start bude rozmýšlet.


15 SUVERÉN LETOŠNÍ TOUR LUKÁŠ BAUER

posledním místě. Na pár minut se vítězství v Tour, skoro jisté, zdálo být ztraceno. „Chtěl jsem vzdát,“ přiznal. „Bylo mi špatně. Jako kdyby se něco stalo mým dětem nebo nejbližším,“ říkal jeho osobní servisman Vít Fousek. Na žádost Bauera, okukujícího lyže soupeřů, přinesl lídrovi Tour minutu před startem jiné běžky. Bez vosků. Mikrokontakt. Jenže na nevychladlé lyže se okamžitě začal lepit sníh, přimrzal a brzdil Bauera. Trvalo to sice jen něco málo přes kilometr, ale zdálo se to jako den. „Fousovi je teď tak šedesát,“ žertoval už mnohem později Bauer v servismanských buňkách. „A já jsem zestárl o dvacet let.“ Jakmile sníh z lyží opadl a odřel se o smrkové větve, Bauer opět rozehrál svoji obvyklou „one-man show“. Propracoval se na čelo a v jediné pořádně projeté stopě útočil na sprinterské prémie a bonifikace. Pobral tři. „Změnil jsem taktiku,“ líčil. Hnal se také za cílovou prémií, ale mezi dva Nory se do stopy nevešel, klesl na sedmé místo. Ale s náskokem téměř dvou minut mu k celkovému triumfu chyběl už jen krůček. Vlastně – spíše jedna sjezdovka.

PŘEKVAPIVÁ VÍTĚZKA CHARLOTTE KALLAOVÁ ZE ŠVÉDSKA

S velkými nadějemi k ní vzhlížela i finská obhájkyně titulu Kuitunenová. Vždyť po klasické desítce měla na mladičkou Kallaovou náskok 40 vteřin. OSMÁ ETAPA: MISSION IMPOSSIBLE Lukáš Bauer. A pak všichni ostatní. „Chytit ho? Lidi, viděli jste film Mission Impossible?“ povídal Tord Asle Gjerdalen. Nor, průběžně druhý v pořadí Tour, startoval do poslední etapy se ztrátou 1:50 minuty. Za tu dobu už byl Bauer dávno pryč, ani neměl komu ukazovat záda. Za vítězstvím na vrcholné akci sezóny jel v pohodě. Mohl útočit i na nejrychlejší čas dne. „Ale řekl jsem si: kašlu na to.“ Závěrečné kruté serpentiny, tvrdý výšlap vzhůru po strmé sjezdovce na Alpe Cermis, si vychutnával, poslední metry absolvoval i s vlajkou v ruce. „Nevím, jestli jsem měl větší radost z toho, že jsem vyhrál, nebo že je konec. Ta sjezdovka je bláznivá,“ ulevil si. Dávno byl v cíli, když televizní kamery sledovaly úchvatný finiš. Ovšem jen o druhé místo.

Nor Gjerdalen vytuhl a ztratil. Ital Di Centa doma válel a bojoval. Ale oba předběhl Němec Rene Sommerfeldt, Bauerův kamarád. Vedle sebe pak stáli na stupních vítězů, Bauer za pokřiku českých fanoušků. Blonďák obarvený na černo naposled dostal zlatý dres. K němu skleněnou trofej a 2,6 milionu korun. „Jen smeknout,“ povídal jeho kouč Miroslav Petrásek. Před Bauerem – i před Charlotte Kallaovou. Švédce je teprve dvacet let, ale Tour zvládla jako mazák. S elánem mládí dohnala na sjezdovce Kuitunenovou, chvíli se za ní při stoupání na Alpe Cermis schovávala. A v nejprudší části vyrazila do útoku. Jako by jela na pátý rychlostní stupeň, zatímco Finka kvůli bolavým zádům musela přibrzďovat. „Nikdy jsem nebyla po závodě tak unavená. To bylo poprvé, co jsem za cílovou čárou padla na sníh,“ vyprávěla Kallaová. Padla. Ale jako vítězka. Tour de Ski měla nové vládce. Žezlo loňských šampionů Tobiase Angerera a Virpi Kuitunenové uchopili zkušený český král s mladičkou švédskou královnou. Ať žijí Lukáš Bauer a Charlotte Kallaová!


17

PROGRAM ME V BIATLONU NOVÉ MĚSTO NA MORAVĚ 17.—24. ÚNORA 2008

neděle 17. února – neoficiální tréninky pondělí 18. února – neoficiální tréninky úterý 19. února – oficiální tréninky – slavnostní zahájení od 19.30 h středa 20. února – vytrvalostní závody všech kategorií 9.00–14.30 h – slavnostní předání cen od 19.30 h čtvrtek 21. února – oficiální tréninky pátek 22. února – závody ve sprintu všech kategorií 9.00–14.00 h sobota 23. února – stíhací závody všech kategorií 10.00–15.00 h – slavnostní předání cen za sprint a stíhací závod 19.00 h neděle 24. února – závody štafet všech kategorií 10.00–14.00 h

domů poletí. Servis jede mikrobusy, bude to hektické, náročné, únavné, ale s tím se musíme vypořádat. Vždyť máme výjimečnou možnost představit se doma. Chceme se našim fanouškům ukázat v tom nejlepším světle.“ Z TRENÉRA ŘEDITELEM Vlastimil Jakeš se do historie českého biatlonu zapsal nesmazatelným písmem. Jako reprezentační trenér přivedl Kateřinu Holubcovou, dnes svoji životní partnerku, k titulu mistryně světa v roce 2003. Nyní je ředitelem evropského šampionátu. „Závodního cirkusu jsem si užíval 25 let, proto jsem nabídku organizovat mistrovství Evropy přivítal. Vnímám to jako příležitost jak zúročit dlouholeté zkušenosti. Měl jsem možnost poznat pořadatelství závodů po celém světě. A navíc mohu být častěji s rodinou, protože nevandruji po závodech.“ Křest ohněm si Vlastimil prožil během loňského léta. Sportoviště a jeho zázemí musely být připraveny na zářijovou návštěvu komise Mezinárodní biatlonové unie (IBU). Areál v Novém Městě usiloval o Licenci A, která umožňuje pořadatelství těch nejprestižnější závodů, jako jsou mistrovství světa nebo Světové poháry. „Zcela upřímně se přiznám, že detailní požadavky IBU například v oblasti technického, materiálové nebo personálního zabezpečení mě zpočátku zaskočily. Netušil jsem, jakou mašinérii máme před sebou.“ Nutné však bylo překonat i vnitřní překážky. „Například jsme potřebovali přesvědčit ředitele Zlaté lyže Petra Honzla a spol. k přemístění startu a cíle před hlavní tribunu.“ Jednalo se o prostorové řešení celého areálu, bez spolupráce mezi běžci a biatlonisty by areál Licenci A nezískal. „Velmi si vážím toho, že jsem i za cenu kompromisů našli řešení,“ ulevilo se Jakešovi. „Velkou roli v tom sehrál i Jiří Hamza, bez něho by nový areál na Vysočině ani nevznikl,“ zmínil ředitel závodu šéfa společnosti Basketbal Sport, která marketingově zastřešuje jak Zlatou lyži, tak evropský šampionát v biatlonu. Fanoušci už jistě zaznamenali, že při Tour de Ski dobíhal Lukáš Bauer do cíle před hlavní tribunou, nikoliv před budovou závodní kanceláře jako v minulosti. Areál v Novém Městě na Moravě Licenci A obdržel. Co to například znamená? V září bude Praha hostit Kongres Mezinárodní biatlonové unie, kde tak bude moci Česká republika kandidovat na pořadatelství mistrovství světa 2012 nebo 2013. Vedle Licence A podpoří úspěch v kandidatuře i zdařilá organizace evropského šampionátu. „Chceme být dobrými hostiteli,“ připomíná Václav Fiřtík, který věří ve využití investic do areálu v Novém Městě na Moravě pro

PO PATNÁCTI LETECH MEZINÁRODNÍ KARIÉRY BUDE MOCI EXMISTR SVĚTA ROMAN DOSTÁL POPRVÉ ZÁVODIT PŘED ČESKÝMI FANOUŠKY

další rozvoj biatlonu. „Pokud uspějeme v kandidatuře, automaticky dostaneme pořadatelství Světového poháru, a to již v roce 2010, nejpozději pak v 2011.“ Přípravy evropského šampionátu vrcholí. „Po Tour de Ski víme, že z 95 procent nám šampionát neuplave. Tratě jsou perfektně připravené. To mi dodává klidu,“ říká Jakeš. Podle jeho slov bude možné využít pro průběh ME v biatlonu i dalších synergických

efektů a zkušeností tamních pořadatelů. „Jedná se například o logistické záležitosti, organizaci dopravy a parkování, jedná se o organizaci oficialit a podobně. S tím mají novoměstští bohaté zkušenosti.“ Jinak ale bude organizátory čekat tvrdá práce. Oproti Zlaté lyži budou dvojnásobné počty kategorií i startujících! „Očekáváme okolo 350 závodníků, kteří se každý den vydají na trať,“ dodává Jakeš.

MÍSTA KONÁNÍ EVROPSKÝCH ŠAMPIONÁTŮ ROČNÍK 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.

ROK 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

MÍSTO KONÁNÍ Osrblie Kontiolahti Le Grand Bornand Ridnaun Windischgarsten Minsk - Raubiči Iževsk Zakopané Haute Maurienne Kontiolahti Forni Avoltri Minsk - Raubiči Novosibirsk Langdorf Bansko Nové Město na Moravě

STÁT SVK FIN FRA ITA GER BLR RUS POL FRA FIN ITA BLR RUS GER BUL CZE

CELKEM 21 18 16 23 22 17 14 19 24 22 27 20 13 31 26

ÚČAST NÁRODNÍCH FEDERACÍ MUŽI ŽENY JUNIOŘI Neuskutečnilo se 17 15 14 15 11 12 22 21 18 18 16 19 16 12 13 11 8 9 17 17 13 23 18 14 18 15 16 23 17 18 18 15 13 11 9 9 24 24 27 23 16 21

JUNIORKY 11 10 16 15 11 7 15 16 19 16 13 8 22 15

POČTY MEDAILÍ ZÍSKANÝCH NA ME JEDNOTLIVYMI NÁRODNÍMI FEDERACEMI NÁRODNÍ SVAZ-NF AUT BLR BUL CZE EST FRA FIN GER ITA LAT LTU NOR POL ROM RUS SLO SVK SWE UKR

CELKOVÝ POČET MEDALII 12 70 14 46 2 26 14 87 8 14 1 25 46 1 160 10 17 2 47

I. 1 6 0 2 0 3 0 14 0 3 0 3 5 0 10 0 0 0 5

MUŽI II. III. 0 1 6 12 0 0 3 0 0 0 3 1 0 2 10 8 1 1 3 7 0 0 6 4 7 4 0 0 6 6 1 1 1 0 0 0 4 3

CELK. 2 24 0 5 0 7 2 32 2 13 0 13 16 0 22 2 1 0 12

I. 4 2 1 5 0 0 2 6 1 0 0 0 0 0 27 0 1 0 1

KATEGORIE – POČET MEDAILÍ: JUNIOŘI ŽENY II. III. CELK. I. II. III. 3 0 7 0 9 0 3 9 14 8 8 7 1 0 2 4 3 4 4 6 15 1 3 3 0 1 1 0 0 0 2 3 5 2 1 2 2 1 5 0 0 1 9 2 17 7 7 12 1 1 3 0 0 1 0 1 1 0 0 0 0 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 2 6 0 6 4 2 3 0 0 0 0 0 0 10 13 50 18 16 9 3 3 6 1 0 0 3 2 6 2 4 2 0 0 0 0 0 0 3 5 9 5 7 5

CELK. 0 23 11 7 0 5 1 26 1 0 0 2 9 0 43 1 8 0 17

I. 1 1 0 5 0 1 4 6 0 0 0 3 5 0 20 0 0 0 2

JUNIORKY II. III. 2 0 6 2 0 1 4 10 1 0 3 5 1 1 1 5 1 1 0 0 0 0 4 3 7 3 0 1 14 11 0 1 2 0 1 1 3 4

CELK. 3 9 1 19 1 9 6 12 2 0 0 10 15 1 45 1 2 2 9


BIATLON

18

ONDŘEJ MORAVEC (VLEVO) A ZDENĚK VÍTEK BĚHEM ZÁVODU ŠTAFET. OBA BY MĚLI STARTOVAT I NA ME 2008. FOTO: JAROSLAV LEGNER

MNOHONÁSOBNÍ MISTŘI EVROPY

MUŽI:

5x – Tomasz SIKORA – POL 4x – Daniel GRAF – GER, Ulf KARKOSCHKA – GER, Andreas STITZL – GER, Joerg WOELLSCHLAEGER – GER JUNIOŘI: 5x – Ondřej MORAVEC – CZE 4x – Nikolaj KRUGLOV – RUS, Vitalij ČERNYŠEV – RUS ŽENY: 5x – Irina MALGINOVÁ – RUS 4x – Katja BEEROVÁ – GER, Natalija SOKOLOVOVÁ – RUS/BLR JUNIORKY: 4x – Natalija BURDYGOVÁ – RUS, Andrea HENKELOVÁ – GER 3x – Magdalena GRZYWOVÁ – POL, Julija MAKAROVOVÁ – RUS, Sanna-Lea PERUNKOVÁ – FIN, Magda REZLEROVÁ – CZE

VÍCENÁSOBNÍ MEDAILISTÉ ME KATEGORIE: MUŽI POŘ. JMÉNO: 1. SIKORA Tomasz 2. DRATCHEV Vladimir 3. PUMP Carsten 4. BRICIS Ilmars 5. KARKOSCHKA Ulf 6. STITZL Andreas 7. DERYZEMLYA Andrey 8. MORGENSTERN Marco 9. ZIEMIANIN Wieslav 5 sportovců s 5 medailemi KATEGORIE: ŽENY POŘ. JMÉNO: 1. MALGUINA Irina 2. ZUBRILOVOVÁ Olena 3. BEEROVÁ Katja 4. SOKOLOVOVÁ Natalija 5. IVANOVOVÁ Kačarina 6. LEMEŠOVÁ Nina 1O sportovkyň s 5 medailemi KATEGORIE: JUNIOŘI POŘ. JMÉNO: 1. MORAVEC Ondřej 2. ČERNYŠEV Vitalij 3. ŠLESINGR Michal 4. BAUER Klemen BĚREŽNYJ Oleg 4 sportovci se 4 medailemi KATEGORIE: JUNIORKY POŘ. JMÉNO: 1. BURDYGOVÁ Natalije 2. HENKELOVÁ Andrea 3. REZLEROVÁ Magda 4. FOMINOVÁ Irina 5. GWIZDONOVÁ Magdalena 10 sportovkyň se 4 medailemi

MEDAILÍ:

ZÍSKÁNY V OBDOBÍ LET:

NF POL RUS/BLR GER LAT GER GER UKR GER POL

CELKEM 13 9 7 7 6 6 6 6 6

I. 5 3 3 0 4 4 3 3 0

II. 6 1 1 2 2 1 3 1 4

III. 2 5 3 5 0 1 0 2 2

1994–2007 1996–2006 2003–2007 1998–2007 1997–2000 2000–2002 2002–2006 1997–2003 1994–2004

NF RUS UKR/BLR GER RUS/BLR BLR UKR

MEDAILÍ: CELKEM 10 8 7 6 6 6

ZÍSKÁNY I. 5 2 4 4 1 1

II. 3 4 2 2 3 3

III. 2 2 1 0 2 2

V OBDOBÍ LET: 2002–2006 1996–2004 1997–2006 1999–2006 2003–2006 1995–2006

NF CZE RUS CZE SLO UKR

MEDAILÍ: CELKEM 6 6 5 5 5

ZÍSKÁNY I. 5 4 1 0 0

II. 1 0 2 3 3

III. 0 2 2 2 2

V OBDOBÍ LET: 2002–2006 2000–2001 2001–2003 2004–2006 2004–2005

NF RUS GER CZE RUS POL

MEDAILÍ: CELKEM 5 5 5 5 5

ZÍSKÁNY I. 4 4 3 1 1

II. 1 0 1 3 2

III. 0 1 1 1 2

V OBDOBÍ LET: 2003–2004 1994–1997 2001–2003 1999–2000 1995–1999

OHLÉDNUTÍ ZA EVROPSKÝMI ŠAMPIONÁTY Historie mistrovství Evropy začala nešťastně. V kandidatuře na pořadatelství pro úvodní šampionát v roce 1993 uspělo tehdejší Československo se středoslovenským střediskem Osrblie u Bánské Bystrice. Ovšem než se sešel rok s rokem, z Československa byly dva nové státní útvary – Česká republika a Slovenská republika. A to nebylo vše. Přes skutečnost, že premiérový šampionát byl ve stanoveném termínu konání připraven, technicky zabezpečen a k bojům o první evropské medaile byli přihlášení sportovci z 21 zemí, premiéra se nekonala. Zasáhla příroda. Bezprostředně před vlastním zahájením šampionátu přišlo nebývale prudké oteplení spojené s vytrvalým deštěm. Zcela nepříznivé sněhové podmínky jednoznačně vyloučily uspořádání šampionátu i v některém z náhradních prostorů na území Slovenska či dokonce v alpských střediscích. Přitom mnohé výpravy již byly v dějišti premiérového ME! V této bezvýchodné situaci musel být šampionát odvolán! A tak ke skutečně realizované premiéře evropských šampionátů došlo až v roce následujícím – ve finském Kontiolahti. Často však bývá toto mistrovství Evropy mylně uváděno jako historicky první ME. K celkovému dokreslení pozadí počátků evropských šampionátů i připomenutí úsilí a podílu, které vyvinul československý a posléze slovenský biatlon v počátcích založení jeho tradice, je nutno Osrblie v této souvislosti vždy připomínat, neboť tam má evropský šampionát své skutečné rodiště. Z českého pohledu je jistě příjemným zjištěním, že hned prvnímu rozdělování medailí asistoval zásluhou Jiřiny Adamíčkové-Pelcové i náš biatlon. Vítězka celkové klasifikace Světového poháru 1990 vybojovala tehdy ve sprintu stříbro. Od té doby přidali čeští biatlonisté dalších 45 medailových úspěchů včetně 13 titulů evropských šampiónů. Česká reprezentace se navíc může chlubit ještě jedním primátem. Jako jediná se zúčastnila všech ročníků ME ve všech čtyřech kategoriích (muži, ženy, junioři, juniorky). Od prvého pořadatelského místa mistrovství Evropy v Osrblie se v pořadatelství tohoto šampionátu včetně Nového Města na Moravě vystřídalo celkem 14 organizátorů. Dvakrát se šampionát uskutečnil jen v Kontiolahti a běloruském Minsku. Na startu všech dosavadních evropských šampionátů od jejich počátku stanuli již reprezentanti z 38 evropských států a 5 zemí mimoevropských.

PŘIJEĎTE NA EVROPU

TREFÍTE DO ČERNÉHO!


››

PRO JANOUŠKA

POPÁTÉ BYLA V RÁMCI SVĚTOVÉHO POHÁRU V OBERHOFU (LETOS SE USKUTEČNIL V TERMÍNU 2.—6. LEDNA) VYHLÁŠENA ANKETA BIATHLON AWARD. OCENĚNÍ PŘEBRALI NEJLEPŠÍ SPORTOVCI, TRENÉŘI, FUNKCIONÁŘI A NOVINÁŘI. V ANKETĚ HLASUJÍ TRENÉŘI JEDNOTLIVÝCH REPREZENTAČNÍCH TÝMŮ. Již podruhé za sebou byl v anketě oceněn český zástupce. Po dr. Zdeňku Kašperovi (2006), který se zasloužil o existenci ženského biatlonu, přebral letos v Oberhofu ocenění dlouholetý a úspěšný trenér české mužské reprezentace Milan Janoušek. Rodák z Harrachova dnes působí na vlastní žádost u reprezentace mužů jako asistent. „Už jsem se cítil příliš unaven tlakem, který je na hlavního kouče veden, a navíc jsem si uvědomoval, že tým potřebuje nový impuls,“ vysvětlil na jaře své rozhodnutí, když po dvanácti letech z funkce odstupoval. Sám pak na své místo doporučil Vlastimila Vávru, který dnes českou reprezentaci mužů skutečně vede. Za svojí prací se Milan Janoušek může s hrdostí ohlédnout. V roce 1990 přivedl Jiřinu Adamíčkovou k celkovému prvenství ve Světovém poháru! K týmu mužů nastoupil v roce 1995, když do té doby dělal asistenta Zdeňku Vejnarovi.

‹‹

Pod jeho vedením se stal Roman Dostál v roce 2005 mistrem světa. Zdeněk Vítek vybojoval bronz na MS 2003, Michal Šlesingr pak přidal stříbro a bronz na světovém šampionátu 2007… Českým biatlonistům se v čele s Milanem Janouškem dařilo i ve Světovém poháru. V sezóně 2000/01 získali čeští biatlonisté historicky první a dosud jediné prvenství v závodě štafet Světového poháru. V tomtéž roce vyhrál závod Světového poháru i Zdeněk Vítek. Úspěšnou práci trenéra SKP Jablonex podtrhuje i skutečnost, že čeští muži mohou již druhou sezónu startovat se šesti závodníky ve Světovém poháru, čímž se zařadili mezi světovou špičku. Na olympijských hrách svěřenci Milana Janouška sice medaili nezískali, ale vždy uspěli. V Naganu 1998 doběhl ve vytrvalostním závodě na 20 km Ivan Masařík, dnes spolukomentátor České televize, na čtvrtém místě. V Salt Lake City 2002 skončila štafeta pátá a v Turíně 2006 šestá.

MILAN JANOUŠEK NA MS 2007 POZORNĚ SLEDUJE STŘELECKÉ VÝKONY SVÝCH SVĚŘENCŮ

PRESTIŽNÍ OCENĚNÍ

BIATHLON AWARD 2007 Biatlonista roku: Michael Greis (Německo) Biatlonistka roku: Magdalena Neunerová (Německo) Ženský trenér roku: Klaus Siebert (německý trenér reprezentace Číny) Mužský trenér roku: Milan Janoušek Nováček roku: Magdalena Neunerová (Německo) Čestná cena: Peter Bayer (funkcionář IBU) Cena pro tištěná média: Christian Manzoni (Švýcarsko) Cena pro elektronická media: Thomas Klinger (Německo)

Čeští (ani českoslovenští) biatlonisté nebyli nikdy tak úspěšní jako za působení Milana Janouška. „Z ceny mám samozřejmě radost, ale vnímám to především tak, že tímto způsobem byla ohodnocena práce celého týmu, který se mnou vždy spolupracoval,“ zdůraznil Milan Janoušek a dodal: „Byl jsem prostě jen ve správný čas na správném místě a měl kolem sebe správné lidí.“ (tjh)

DOTAZNÍK/PŘEDSTAVUJEME Jméno a příjmení: TOMÁŠ HOLUBEC Datum narození: 11. 1. 1976 Místo narození: Jilemnice Bydliště: Valteřice Klub: SKP Jablonex Výška: 181 cm Váha: 75 kg Profese: sportovní instruktor Rodinný stav: rozvedený Záliby: cyklistika Biatlon od: 1990 Trenér: Vlastimil Vávra, Milan Janoušek Přezdívka: Čong Proč se věnuješ právě biatlonu? Biatlonu se už věnovali starší sourozenci. Byli pro mě tehdy vzory a moc jsem chtěl tenhle sport taky zkusit. Jakmile jsem ho zkusil, tak se mi tolik zalíbil, že už jsem u něho zůstal. Jak se motivuješ do další sezóny po úspěchu a neúspěchu? Před touto sezónou mi začal připravovat tréninkový plán Vlastimil Vávra, a to pro mě byl nový impuls a motivace. Co očekáváš od právě probíhající sezóny? Základem určitě je, aby mi sloužilo zdraví. Pokud to bude fungovat, chtěl bych se nominovat na světový šampionát a tam se prosadit do 20. místa.

Čeho si přeješ v kariéře dosáhnout? Aspoň jednou zajet závod do 10. místa ve Světovém poháru nebo na mistrovství světa. Zatím jsem byl nejlépe jedenáctý. Jsi pověrčivý, máš před závodem nějaký rituál? Ovlivní tě z toho pohledu cokoli během závodu? Ne, nejsem pověrčivý. Máš ze svého sportování nějaké nezapomenutelné zážitky, jak pozitivní, tak negativní? Nezapomenutelný sportovní zážitek mám, když jsme v sezóně 2000/01 vyhráli štafetu Světového poháru. Tehdy se závodilo tři týdny v Anterselvě, protože nikde v Evropě nebyl sníh. Jely se tam náhradou závody za Hochfilzen a Osrblie. Navíc jsme v další štafetě byli druzí a Zdeněk Vítek tam ještě vyhrál vytrvalostní závod. Díky úspěchům nám to tam krásně uteklo. Negativní? Ty nemám, anebo na ně rychle zapomenu :-) Máš nějaké přání (sen), které si přeješ, aby se ti v životě vyplnilo? Sny a přání mám, ale nechám si je pro sebe. Vždyť jinak by se přece nesplnily! Kariéra každého sportovce jednou končí. Už víš, co budeš dělat po ní? S kamarádem začínám na něčem pracovat. Týká se to sportovního vybavení, ale říkat v tuto chvíli více by bylo asi předčasné.

Máš nějaké životní motto nebo filozofii? Co tě nezabije, to tě posílí!

19


ROZVOJ SÍLY JE NUTNÉ DO TRÉNINKOVÉHO PLÁNU ZAŘAZOVAT PRAVIDELNĚ

borce je tato fáze často fází regenerační, to znamená odpočinkovou. Tělo se připravuje na vyšší zátěž. Trénink ve druhé, aerobně-anaerobní zóně je jedním z nejvýznamnějších pro rozvoj vytrvalosti. S růstem intenzity, myslíme tím velikost námahy či chcete-li fyzické práce, roste i koncentrace laktátu v krvi. Tělo ho však stačí stále odbourávat, výkon tedy může trvat dlouhou dobu. Dobří maratonci dokonce v této zóně setrvávají většinu svého závodu. Srdeční frekvence narůstá, stejně tak frekvence dýchání, cukry i tuky jsou ještě spalovány za přístupu vzduchu, postupně však narůstá podíl bezkyslíkového tréninku – touto intenzitou jsou výrazně spalovány tukové zásoby v těle. Do intenzit vyšších, než je anaerobní práh, je organizmus vypumpován již jen ve fázích závodu či při intenzivním, většinou intervalovém tréninku. Koncentrace laktátu strmě narůstá na 10 mmol/l a více. Tělo ho nestačí odbourávat, hromadí se tak GRAF LAKTÁTOVÉ KŘIVKY A PRAHOVÝCH INTENZIT LAKTÁT (MMOL/L)

14 12

AEROBNÍ PRÁH

ANAEROBNÍ PRÁH

10 8 6 4 2 0

< 70 %

80 %

90 %

INTENZITA (% MAX TF)

100 %

FOTO: PETR JAKL

ZAHAJTE TRÉNINK S JASNÝM PLÁNEM, V JAKÝCH INTENZITÁCH SE BUDETE POHYBOVAT, A V PRŮBĚHU TRÉNINKU SE JICH PEVNĚ DRŽTE.

ve svalech a dochází k zakyselení organismu. Spalování převážně cukrů probíhá již téměř výhradně bez přístupu kyslíku. Tělo už nestačí přijímat dostatečné množství kyslíku, tepová frekvence stoupá ke svému maximu. Doba tělesného výkonu v této zóně se počítá úměrně trénovanosti jedince na minuty, někdy pouze na vteřiny anaerobního spalování. ZE ŽIVOTA Asi i zdravý rozum nám napovídá, že dokud lidstvo nenastoupí cestu klonování, bude každý sportovec reagovat na zátěž specifickým způsobem, ne vždy kopírujícím ideální grafické křivky ani další teoretické zákonitosti. Není nutné zdůrazňovat, že organismus není stroj, nepracuje na základě neměnných pravidel a nechová se dle univerzálních teorií. Například prahové intenzity jsou velice individuální. Mohou se lišit u jednoho atleta i v různých etapách celoročního tréninku jak v závislosti na úrovni jeho trénovanosti, tak i na celkové únavě, aktuálním zdravotním či psychickém stavu. Většinou bývají hodnoty koncentrace laktátu nižší, než je uváděno výše. Z těchto vyjmenovaných důvodů se stanovují takzvané „individuální prahy“ specificky měřené u každého sportovce a opakovaným testováním průběžně upravované. MAXIMÁLNÍ TEPOVKA Doposud jsme se zabývali pouze problémem kyseliny mléčné. Hladinu její koncentrace ve vašich svalech ze sportesteru, vašeho tréninkového pomocníka, nevyčtete. Laktátový test je prováděn speciálním přístrojem, který pracuje s kapilární krví

FOTO: PETR JAKL

FOTO: PETR JAKL

FOTO: PETR JAKL

FOTO: PETR JAKL

23

POKUD MÁTE NATRÉNOVÁNO, MĚL BY PRO VÁS ZÁVOD BÝT POTĚŠENÍM

testovaného. Jak je to tedy se srdeční frekvencí, kterou můžeme sledovat i v průběhu výkonu? Ta je stejně jako laktátová křivka individuální. Pohybuje se od klidové hodnoty, kterou měříme vleže, nejlépe ráno, až po hraniční hodnotu, dosažitelnou maximálním fyzickým vypětím. Opět si představme zvyšování našeho tepu jako křivku. Spojíme-li ji pak s grafem laktátové křivky, získáme jasné údaje o tom, při jakých tepových frekvencích překračujeme aerobní či anaerobní práh. Zvolíme-li maximální tepovou frekvenci (max. TF) jako hranici, kdy tělo pracuje na 100 %, pak můžeme stanovit v procentech i hladiny obou prahů. Obecně se aerobní práh pohybuje v poměrně velkém rozmezí 60 % až 80 % max. TF, anaerobní může být v rozmezí 70 % až 90 % max. TF. Tyto hodnoty závisí na stupni trénovanosti i typu sportu. U vytrvalostních sportů jako běh na lyžích jsou zmíněné hodnoty na vysokých úrovních. U vynikajících vytrvalců se nachází anaerobní práh v úctyhodných výškách až 90 % maximální tepové frekvence. Maximální tepové frekvenci odpovídá pak i maximální spotřeba kyslíku (VO2max). AŽ UVIDÍME RUDĚ Obecně se domluvit na vytyčení tréninkových (a nejen tréninkových) intenzit a jim odpovídajících zón není snadné. Náš pracující organismus lehce přeskakuje v oblasti hraničních prahů z jedné zóny do druhé, aniž by se ptal, jestli může vstoupit. Také díky přibývajícím novým poznatkům již dávno nevystačíme s výše popsanými třemi intenzitami většinou zjednodušeně nazývanými nízkou, střední a vysokou.


UNIVERZITA

FOTO: FISCHER

24

I AEROBNÍ TRÉNINK JE TŘEBA BRÁT ZODPOVĚDNĚ

sportu, případně pracujete-li s mladými sportovci, toto dělení přestane vyhovovat. Především první zóna se svými 50 až 60 % max. TF je velice nízká a vzhledem ke snižování laktátové tolerance u trénovaného organismu nepřináší později již žádný tréninkový efekt. Pro trénující lyžaře patřící do vyšších výkonnostních pater doporučujeme posunout toto vymezení zón o téměř jeden stupeň výše (viz tabulka Doporučené tréninkové intenzity a jejich užití ve vytrvalostním a silovém tréninku lyžaře běžce).

z vašeho věku (220 mínus věk = max. TF). Jedině absolvování testů v akreditovaných sportovních laboratořích pod dohledem odborníka vám nabídne správné nastavení individuálních zón a jim odpovídající tréninkové intenzity. Standardním testem je takzvaná spiroergometrie doplněná laktátovým testem. Při maximálním zátěžovém testu vykonaném buď na bicyklu nebo běhátku se měří mimo jiné maximální tepová frekvence, VO2max a individuální anaerobní práh. Aby mělo testování význam, je nutné ho podstupovat pravidelně a dlouhodobě. Ideální je vícekrát ročně, TESTOVÁNÍ cena testů však není nejnižší. Osobně nechávám své svěřence testovat pravidelně každé jaro v první Zamýšlíte-li se zcela seriózně věnovat systematickému tréninku, nestavte výpočty vašich tréninkových fázi letní přípravy a pak na podzim před přechodem na sníh. zón na základě jednoduchých rovnic odvozených Poměrně přesné je i pouhé DOPORUČENÉ TRÉNINKOVÉ INTENZITY spiroergometrické vyšetření s vyA JEJICH UŽITÍ VE VYTRVALOSTNÍM A SILOVÉM TRÉNINKU LYŽAŘE BĚŽCE necháním laktátového testu, kde Intenzita Roční objem Vhodná tréninková Vybraný Užívané názvy Rozvoj schopnotí Poznámka Zóna (% Max TF) v tréninku metoda fyziologický přínos anaerobní práh je možné zjistit Zotavavoací Dlouhodobá (obecná) Nepřerušovaná Urychlení regenerace, srdečně- U mládeže možno zvýšit limit až na z křivky tepové frekvence. Pro 60–70 % (regenerační) vytrvalost 50–80 % cévní a dechový 75% max TF. 1 rozvoj, zvyšování zásob cukrů. potřeby testování výkonnostních Aerobní Dlouhodobá vytrvalost Nepřerušovaná Zvyšování odolnosti Nepřerušovaně ne déle než 1 hod. lyžařů i mládeže je to většinou 70–82 % (85 %) Střednědobá vytrvalost 25–30 % Střídavá pohybového aparátu, výrazný Specificky nerozvíjet u mládeže. 2 Regulace hmotnosti Všeobecná síla Fartleková metabolismus tuků. údaj dostačující. Aerobně-anaerobní Speciální (závodní) vytrvalost Střídavá Zvyšování anaerobního prahu. Zařadit maximálně 1x týdně. Až opět vyrazíte na trénink, ať Krátkodobá vytrvalost Fartleková Speciální sílu specificky nerozvíjet 83 % (85 %)–90 % Speciální síla 15–20 % Intervalová u mládeže. 3 už se sportesterem nebo bez něj, Opakování Závodní mějte na paměti dvě věci: zahajte Intervalová Zvyšování VO2max, tranZařadit maximálně 1x týdně. Anaerobní Rychlostní vytrvalost trénink s jasným plánem, v jakých Opakování sportních schopností těla, Specificky nerozvíjet u mládeže. VO2max Silová vytrvalost 5–10 % 90–95 % (98 %) 4 Závodní svalové síly. Submaximální rychlost Červená linie intenzitách se budete pohybovat, Anaerobní-alaktátová Rychlost (do 20 s) Intervalová Rozvoj energetických a enzyNezanedbávat v tréninku mládeže. a v průběhu tréninku se jich pevMaximální Maximální síla 1–3 % Opakování mových buněčných zásob. Vycházet z dobré techniky provedení. 5 Maximální rychlost Dynamická síla Svalová koordinace. ně držte. Extáze určitě přijde!

V domácích i zahraničních odborných či sport popularizujících článcích a knihách najdete rozdílné a často i protiřečící si údaje o tréninkových zónách a jejich procentuálním vymezení. Nejběžnější bývá členění na pět zón. Stoprocentní intenzita odpovídá maximální tepové frekvenci. Již samotné názvy jsou pro jednotlivé zóny charakteristické. Posuďte sami: Zóna 1: 50–60 % (tzv. zóna zdravého srdce) Zóna 2: 60–70 % (zóna redukce hmotnosti) Zóna 3: 70–80 % (aerobní zóna) Zóna 4: 80–90 % (zóna anaerobního prahu) Zóna 5: 90–100 % (zóna červené linie) Začínáte-li s pravidelným tréninkem, mohou být výše popsané zóny i jim odpovídající intenzity dobrým průvodcem vašich prvních krůčků. Pohybujete-li se již v oblasti rekreačního či výkonnostního


1" 

1" /

",0Ì>"ù 8 ,$ù13 >/"<  ! 8 .$  ÕææÉ

;,. 

;,. /

!/ÌÝÌNŠ@Αžš×Ì"1$> !/ÌÝ̐‘@ŊXl•Ì‘àåžÝAš‹ /,,$.$

""$/$" Ì . $"Ì 8á‡Â@bš‹ÌbŠÅΊN×ΞÂ̭žÌù.^Ì/­ÂŠšÎÌÅ­ž‘²ÌÅ̲ž²_ÌÞÞ޲ŭŠšÎXä²Xä


PRVNÍ TEKUTÝ STOUPACÍ VOSK!


27

MAZÁNÍ TUHÝMI VOSKY

studena, podobně jako tuhý vosk. Parafín také můžete změkčit krátkým přiložením na rozehřátou žehličku. Nanášejte více tahy, dostatečně tlačte (pozor na odlamování parafínu) a zkontrolujte, je-li vrstva kompaktní. U hodně tvrdých parafínů určených pro nízké až extrémně nízké teploty musíte pracovat i se žehličkou. Parafín přiložte na plochu zahřáté žehličky co neblíže ke spodnímu okraji a plynulým pohybem od špičky k patce nad jednou polovinou lyže a od patky ke špičce nad opačnou polovinou lyže nakapávejte tekutý vosk v pravidelných vzdálenostech na skluznici. Nečekejte na vychládání kapek a okamžitě zažehlujte.

SERVISMAN BIATLONOVÉ REPREZENTACE MARIAN MÁLEK RADÍ Díváte se na název tématu a říkáte si, co to vlastně parafínování je? Pak vězte, že se jedná o nanášení vosku na skluznici a jeho následovné zapracování, nejlépe zažehlení do skluznice. Parafínování slouží ke zvětšení skluznosti lyže, a to lyží jak na klasiku, tak i na bruslení. Skluznice je zvláštní pórovitá hmota, která do sebe při žehlení přijímá parafín. Ten při jízdě na lyžích slouží ke snížení tření vznikajícího při skluzu lyže po sněhu. Parafíny můžeme dělit na fluorové a bezfluorové. Ty posledně jmenované jsou daleko levnější a používají se na turistiku nebo lehčí tréninky. Fluorové vosky jsou buď nízkoflurové, nebo vysokofluorové (LF a HF). Obojí jdou použít na mazání lyží na závod. Záleží na teplotách sněhu, čím větší je mráz, tím méně je potřeba fluoru. Parafíny s nízkým obsahem fluoru (asi jen do 3 %) a s vysokým obsahem fluoru od 5 do 30 % se používají hlavně jako podkladové vosky pod speciální prášky obsahující 100 % fluoru. To je už trochu nákladnější zábava, takový prášek dnes stojí v průměru okolo tří tisíc korun a slouží k namazání šesti až osmi párů. A aby to nebylo tak jednoduché, existují tzv. urychlovače, které se na závěr nanášejí na lyži a výrazně zvyšují její rychlost, avšak vydrží jen několik kilometrů. Také existují různé pasty, gely a likvidy (vodičky obsahující rozpuštěný parafín), které se za studena velmi jednoduše nanášejí na skluznici a pak se jen kartáčují, nebo po zaschnutí jen roztírají. Obzvláště vhodné jsou pro ty, kdo přijedou a mažou přímo u auta na parkovišti.

Také máme vosky konzervační, to jsou obyčejné, především měkké, dobře vzlínavé, ty slouží k napuštění skluznice přes letní období, aby nechráněná skluznice na vzduchu neoxidovala. Pak by se lyže výrazně zpomalily a přestaly jet. Doporučuji se o lyže, respektive skluznici pečlivě starat, to znamená po každé jízdě voskem napustit a stahovat (škrabat, kartáčovat) nejdříve pár hodin před jízdou. Při vlastním parafínování je potřeba dávat si pozor na několik následujících věcí. Vybíráme parafín podle teploty sněhu. Nejměkčí vosky natřeme na skluznici za studena, těm tvrdším musíme pomoct žehličkou. Žehlíme jen tak, aby se vosk rovnoměrně rozehřál a již se na stejné místo nevracíme! Po vychladnutí vosku, stačí na takovou teplotu, aby šel dobře seškrábnout a nepatlal se, vosk plexi škrabkou oškrábneme. Nejprve protáhneme žlábek, posléze pokračujeme skluznicí. Děláme to v tomto pořadí proto, že kdyby škrabka ze žlábku vyjela, díky vrstvě parafínu by nepoškodila rýpnutím skluznici. Je důležité ze skluznice odstranit všechny zbytky vosků, který by lyži brzdil. Na závěr lyži otřeme tzv. fibertexem, speciální umělou textilií na otření parafínu a vyleštění lyže, a konečně můžeme vyrazit na lyže!

V případě tvrdých parafínů na přemrzlé sněhy můžeme zahájit měděným kartáčem hrubým. Na závěr použijeme kartáč nylonový. Volte měkčí. Minimálně pět až deset tahů dostatečně silným tlakem. Na závěr doplníme pro úplnost, že do rodiny kartáčů patří i jejich rotační mutace, fungující ve

spojení s ruční vrtačkou, a kartáče (i korky) na vysokofluorové vosky a prášky, jejichž aplikování na skluznici je trochu odlišné od výše popsaného parafínování. To by mohla být další zajímavá kapitola pro ty, kdo složí maturitu ze základů parafínování.

ZAŽEHLOVÁNÍ Žehlení jsme se podrobně věnovali v článku o přípravě nových lyží. Zde tedy jen krátce. Rozhodně studujte teplotní informace přibalené k voskům. Předepsaná teplota však nemusí být vždy dostačující. Přidáte-li na teplotě, rozhodně nepřekračujte limity o více než 30 ºC. Nemáte-li žehličku s teplotní stupnicí, sledujte tání parafínu. Neměli byste vidět ani cítit kouř pálícího se vosku. Žehlička musí obrazně „plavat“ po parafínu, nesmí se zastavit.

ŽEHLIČKA SE PŘI PARAFÍNOVÁNÍ NESMÍ ZASTAVIT

FOTO: SWIX

OPĚT KARTÁČOVÁNÍ Závěrečné kartáčování je věda a, jak již to bývá, co odborník, to trochu odlišný názor. Všichni se však shodnou, že musí být důkladné. Skluznost lyže závisí z velké části právě na tomto kroku. Před vlastním kartáčováním je vhodný čas na drážkování lyže. Strukturám skluznice se věnujeme v jiném článku. Pro první kartáčování je vhodné použít středně hrubý měděný kartáč. Použijte deset tahů.

BEZ STĚRKY, KORKU A KARTÁČE SE PŘI PARAFINACI NEOBEJDETE

FOTO: SWIX

VŠE NEPOTŘEBNÉ SEŠKRÁBAT Do parafínování bychom se měli pouštět v místnosti s pokojovou teplotou. Ve stejné teplotě následně necháme lyže i vychladnout. Stačí deset minut. Výjimku tvoří extrémně tvrdé parafíny, které škrabeme ještě před úplným vychladnutím. Nejdříve čistíme žlábek, a to speciální „tužkovou“ škrabkou, případně měkkou plastickou škrabkou, kterou nalezneme u nově zakoupených klistrů. Při případném vyklouznutí škrabky totiž nehrozí poškrábání skluznice dosud chráněné vrstvou parafínu. Plocha skluznice si žádá ostrou plexisklovou škrabku. Pořiďte si ostřič nebo ji udržujte ostrou broušením na jemném smirkovém papíru. Škrabeme rovnoměrným tlakem vždy od špičky k patce škrabkou nakloněnou do směru pohybu a opakujeme tak dlouho, dokud ze skluznice odchází parafín. Přerušíte-li či začnete-li nový pohyb uprostřed skluznice, plynule ubírejte či přidávejte na tlaku. Na závěr lehce přejeďte škrabkou hrany lyže a očistěte boky od Steklého vosku. Nedotýkejte se skluznice rukou, přenesli byste na skluznici mastnoty z pokožky.


www.atomicsnow.com/G2

VÍTĚZ

NOVÁ DIMENZE BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ TECHNOLOGIE G2 – GRIP&GLIDE = SYSTÉM ŠUPIN A TECHNOLOGIE SKLUZU Pro dosažení skluzových vlastností, jako při bruslení a současně odrazových vlastností, jako u perfektně navoskované klasické lyže, vyvinul ATOMIC tuto neobvyklou konstrukci, ve které se obě tyto vlastnosti skvěle kombinují. Vysoký počet skluzných plošek zakončených extrémně ostrými hranami zvyšuje funkční efekt při stoupání. Kromě toho jsou k výrobě skluznice použity speciální materiály, tak, aby se prodloužila její životnost. Tato jedinečná technologie je zviditelněna kontrastním zbarvením hran.

www.suunto.com

Navštivte testovací centrum Suunto v Salomon Shopu v OC Chodov a zdarma otestujte!

Výhradní dovozce a distributor pro ČR: AMER SPORTS Czech Republic, s. r. o. www.amersports.com, www.amersports.cz


33

Lukáši, jak by ses třemi slovy charakterizoval? Blázen, blázen, blázen. Cože? No. Vždyť kdo by se takhle často a tak moc honil po lukách? A kdyby jen to... Jo, taky na kole, v maratonkách, s činkou. Pořídil jsem si teď jednu do garáže, na posilování. Ale radši se tam podívat nepůjdeme, je tam hroznej nepořádek. Tak si ty tvoje „bláznivé“ dávky probereme. Nejdřív číselně. Kolik ročně naběháš? Na lyžích kolem 10 tisíc kilometrů, na suchu tak 2000. Je to každý rok stejné? Plus minus. Deset tisíc je při našem systému takové přijatelné maximum, kdy nemusíš mít extra strach o zdraví – ačkoliv se ti samozřejmě může stát, že natrénuješ jen osm tisíc a stejně máš zdravotní problémy. Němci zvládnou i 12 tisíc kiláků ročně, ale oni zase o to míň běhaj na suchu. Jaká je tvoje maximální denní porce na běžkách? 80 kiláků. Na horském kole mám 130 v terénu, na silničním kole 220. A v maratonkách uběhnu v kuse i čtyřicítku. Nebránil by ses tedy Pražskému maratonu? Momentálně mě na něj nic netáhne. Ale třeba zítra přijde Kukín, řekne mi: Hele, poběžíme Pražskej maraton. Já se s ním vsadím: Tebe porazím vždycky – a začne prestižácké trénování na maraton. Také byste si to mohli rozdat na Vasově běhu... Na Vasák se mě ptá spousta lidí. Zatím ho odkládám. Vím, že bych tam byl svázaný tím, že jsem závodník světové špičky a musím podat důstojný výkon. Přitom 90 kilometrů je vážně dost. Ale domluvil jsem se se sousedem Honzou Tichým, kterému je šedesát, že až mu bude pětašedesát, tak s ním na Vasák vyrazím. A co výstup Martina Koukala na Čcho Oju. Ten tě neláká? Láká. Teď však nechci riskovat. Asi bych si předtím musel zkusit vylézt i nějakou skálu větší obtížnost, zatím jsem s bráchou zkoušel nejvíc čtyřku. Snad jednou… Stejně tak mě lákají i závody Surviver, po lyžařské kariéře na ně určitě dojde. Běžíš tři dny po poušti. Nebo přechod Tater, slaňování, pak na kajaku – a při tom všem spíš jen dvě hodiny denně. Bude to dobré, abych poznal sám sebe. Jednou jsi sice o sobě říkal, že neumíš fotbal... …to neumím! A taky gymnastiku jsem vždycky „miloval“ jen v uvozovkách. Na hrazdě jsem pokaždé visel jak prádlo. Přesto platíš za sportovního univerzála. Závodíš na lyžích, na kole i v triatlonu, jezdíš na kajaku, běháš orientační běhy. To se mi právě na běžeckém lyžování líbí, že při něm je příprava tak různorodá. Nebušíš jen bezhlavě do

zdi nebo do mantinelu, ale děláš od všeho kousek. Dřív jsme třeba s Mírou Petráskem jeli při soustředění puťák na kolech, u Chotěboře jsme si dali třídenní orienťák a zase jsme jeli na kolech zpátky. Kromě lyží máš úplně nejradši horská kola? Nepletu se? Jo, ty jsou moje vášeň. Kdybych nedělal vrcholově lyže, určitě bych dělal vrcholově biky. Za mládežnických časů jsem dokonce reprezentaval na juniorském mistrovství Evropy horských kol ve Špindlerově Mlýně. Ale pak definitivně vyhrály běžky. Jak vypadá teď tvůj běžný tréninkový den na Božím Daru? Třeba takhle: Ráno před snídaní se jdu na patnáct, dvacet minut proběhnout. Pak dopoledne tak dvě hodiny trénuju, přičemž jdu do anaerobního prahu. Maximálka je u mě 197 tepů. Potom oběd a po něm hodina a půl na lyžích, střední zátěž. Navrch 40 minut posilování v garáži. Jindy se snažím být přes den s Matesem a Anetou, tak jdu na trénink až večer s lampou, když usnou. Trénuju minimálně dvoufázově, ale spíš třífázově. Na olympiádě v Turínu jsi říkal, že se potřebuješ hýbat, abys měl pocit, že žiješ. Stále to platí? No…To že jsem říkal? Copak? Už jsi zlenivěl? Což o to, hýbat se zatím potřebuju. Ale nemají pravdu ti, kteří tvrdí, že jednou na lyžích i umřu. Já si dokážu sám sebe představit, jak jsem jednou spokojenej i s bříškem. Už nejsem ten nadšenec, co musí každý den za každou cenu sportovat. Až skončím, možná mi ze začátku ty pravidelné tréninky budou chybět, jenže pak ten pocit přebije nová práce, ať už bude jakákoliv. Vidím to na tátovi, jak maká ve své firmičce. Spíš mám obavu, aby se ze mě nestal workoholik.

Jak často máš volné dny? Většinou tak tři dny trénuju a potom mám den volna, to je takový můj standart. Pod Mírou Petráskem takhle víceméně trénujeme všichni. O volném dni bych se ovšem potřeboval rozdvojit. Rozdvojit? Proč, když máš volno? Protože najednou musím vyřídit všechny papíry, dát opravit auto, učit se do školy... Je toho moc. Dny, kdy mám jednoznačně dané, že sportuju a nikam nemůžu, jsou pro mě mnohem jednodušší. Ale jakmile mám volno, jsem na roztrhání.

VIZITKA Jméno a příjmení: LUKÁŠ BAUER Narozen: 18. 8. 1977, Ostrov nad Ohří Výška, váha: 181 cm, 70 kg Bydliště: Boží Dar Vzdělání: Střední prumyslová škola, student VŠ Jazyky: Angličtina Rodinný stav: ženatý s bývalou lyžařskou reprezentantkou Kateřinou (roz. Balatkovou), dvě děti – Matyáš a Aneta Klub: SKP Jablonex Jablonec n. N. Osobní trenér: Miroslav Petrásek Zájmy: Horská kola, kanoistika, příroda, hudba Lyže: Fischer Boty a vázání: Alpina/Rottefella Hole: KV+ Závodní oblečení: SWIX Největší úspěchy: 2. místo na 15 km klasicky na ZOH 2006, vítěz série Tour de Ski 2007/ 2008, 2. místo na 30 km volně na MSJ 1996, 5. místo v celkovém hodnocení SP 2002/03, vítěz šesti závodů Světového poháru


Letos jsi v prosinci po závodě v Davosu řekl, že jsi byl na trati vyjukaný. Může být běžec v tvém věku ještě vyjukaný? Jasně že může. Nechal jsem se tehdy unést pocitem, že mám poprvé na sobě žluté triko pro lídra svěťáku. Rozhodilo mě, že startuju poslední. Ztrácel jsem postupně náskok a hned jsem přitom v hlavě kalkuloval, jestli to žluté triko udržím. To byla chyba. Mám na kontě přes stovku svěťáků, ale pořád se učím. Vždycky najdete nějakou novou situaci. A letošní Tour de Ski, to byla pro mě supernová zkušenost. Věděl jsi, že tam může rozhodovat až děsivý závěrečný kopec na Alpe Cermis. Posiloval jsi o to víc nohy? To nemělo smysl. Musíte být na Alpe Cermis v dobré formě celkově – a pak si musíte udržet chladnou hlavu. Nesmíte přepálit začátek té závěrečné etapy, který je relativně z kopce. To byste potom mohli přijet pod ten kopec a zjistit, že už nemůžete. Na sjezdovce pak musíte být tvrdohlaví a ani nepomyslet na to, jak moc to stoupání bolí. Tvoje hlava by na taková stoupání měla být vycvičená ze závodů horských kol. Jak se to vezme. Horská kola jsou pro mě jiná v tom, že nejsou můj hlavní sport. Navíc třeba Tour de Ski byla pro Čechy obrovská psychická zátěž proto, že pět etap se odehrálo v Česku. Byl o nás větší zájem lidí, médií, dostaly se nám do ruky noviny. Na kole mě taky lidi poznávají a spousta startujících v open závodech si přeje „porazit toho Bauera“. Jenže když na kolech dojedu poslední, budu sice naštvanej, ale kromě toho se nic dít nebude. Zato kdybych selhal na Tour de Ski, přišla by celá příprava vniveč a odnesl

bych to u sponzorů i v novinách. Tour byla můj týden T, kde jsem musel prodat, co jsem na celou zimu natrénoval. Nikdy předtím jsi asi osm závodů v deseti dnech neabsolvoval, že ano? Ne ne. Samozřejmě jsem často těžce trénoval, dokonce i deset dní v kuse. Ale to je trénink. Tam to není o tom, že vám soupeř ujíždí, nebo že jste o špičku boty druzí. Psychická zátěž je v tréninku úplně jiná. A co sprinty? Věnoval jsi se připravě na sprinty před začátkem Tour častěji? Ne. Minulou sezonu, když jsem se připravoval s Němci, jsem měl pocit, že jsem se v nich zlepšil. Ale kvůli zdravotním problémům jsem to potom nikde neotestoval. Tuhle zimu Míra Petrásek chtěl, abych jel už do Düsseldorfu na první pohárový sprint, ale to jsem ještě nebyl patřičně připravený. A pak se mi na Tour nepovedly. Pomalý nejsem, ale výbušnost na sprinty prostě v sobě nemám. Co považuješ ve tvém případě za těžší: vyhrát olympiádu, nebo se umístit do desítky ve sprintu? Do desítky ve sprintu. Ten vrozený nemám. Mým úspěchem by byl už postup z kvalifikace. Zato při distančních závodech mohu směle říkat, že dokážu bojovat s nejlepšími o zlato. Na Božím Daru kousek od domu máš i svoji běžeckou stopu, pojmenovanou Okruh Lukáše Bauera. Připadáš si tu jako celebrita? To je práce místních radních. Po olympiádě tu byl i transparent: Lukáš Bauer vás vítá v Božím Daru.


SJEZDOVKY BĚŽKY SNOWBOARDY

WWW.SPORTEN.CZ

SKI & SNOWBOARD COLLECTION

07 / 08

Ten můj okruh vede z Božáku na lyžařské tratě za kopcem v Oberwiesenthalu. V první chvíli mi zdálo nepřirozené, že by měl být pojmenovaný po mně. Jsem obyčejný kluk, který si nepřipadá extra výjimečným. Ale je to docela příjemné. Máš tu i další oblíbená místa, kam při tréninku běháš? Mrtvý rybník, rašelinové jezírko osm kilometrů odtud. Hlavně ráno se mi tam líbí, pěkně se v něm zrcadlí krajina. A s mým Matesem jsme si oblíbili okruh Ježíškova cesta. Po každém kilometru je budka, kde má prolízačky a houpačky. Nikdy by ses z Božího Daru neodstěhoval? Nevím. Dokud budu lyžovat, je to tady super. Vylezu z baráku a můžu lyžovat. Mám tu spousta prostoru, nevyhýbám se každou chvíli lidem jako v Jizerkách. Za rohem v Německu je i tréninkové centrum. Jenže jakmile skončím s kariérou, bude to horší. Mít penzion jako Katka Neumannová mě neláká. Mohl bych jít k otcovi do jeho strojní firmy, ale ani to by se mi extra nelíbilo. A už vůbec by se mi nezamlouvalo, abych se za peníze chodil někam ukazovat a říkat: Joo, před dvaceti lety jsem měl olympijskou medaili. Nechci, aby se mi lidi za to klaněli. Dělám lyžování hlavně pro sebe, nějakým způsobem mě naplňuje. Tak u něj zůstaň. Buď trenérem. Když mě by mrzelo, kdybych viděl, jak mám ve své skupině talentovaného kluka se supernadáním, ale on v osmnácti chodí do hospody a ten svůj talent promrhá – a ty to nemůžeš ovlivnit. Ani to věčné cestování by mi už asi nesedělo. Pořád mít napůl

vybalenou tašku, toho jsem si užil dost. Ale přece jen možná u lyžování zůstanu. V jaké roli? Spíš na nějaké manažerské pozici. Třeba bych mohl u firem zajišťovat materiál pro reprezentaci. Kdy vlastně skončíš závodní kariéru? Těžko říct. Nebude to jednoduché rozhodnutí. Nechci končit na vrcholu, proč taky? Navíc: kdo ten vrchol pozná? O Hjelmesetovi nebylo před čtyřmi lety skoro slyšet, vypadalo to, že už je za zenitem. A vidíte: loni se stal mistrem světa na padesátce. Kolikrát už jsi chtěl končit? Asi třikrát. Naposledy na podzim. Na podzim? Jo. Sebrali mi mandle, byl jsem citlivější na průdušky, bál jsem se zimy a do toho přišly v létě ještě problémy s kolenem. Deset dní poté, co jsem začal znovu trénovat, mě pořád všechno bolelo a utíkali mi tu i dorostenci, kteří by si jindy ani neškrtli. Dva měsíce jsem nebyl schopný trénovat bez problémů, až jsem si říkal: Takhle už to dál nejde. Má to vůbec smysl? Neměl bych se na to vykašlat? Ale neudělal jsi to. Naštěstí. Hodně mi tehdy pomohl Míra Petrásek. Přesvědčoval mě: Hele, když ta sezóna nebude dobrá, můžeš si říct: No co, mám medaili z olympiády, kolik lidí to může říct taky? A pak zkusíme tu další sezónu. A tak jsi zůstal… A teď mám super formu. Někdy je sport nevyzpytatelný.


37

PRVNÍ INTERVIEV S VÍTĚZEM 25.ROČNÍKU, LUKÁŠEM BAUEREM

i jednu z místních specialit – lahodný žaludeční likér dodávaný z osady u soutoku Ohře a Teplé. Ten králi tak zachutnal,že okamžitě zvolal: „Na vlky nasedat!“(lyže zn. Völkl, ale král jim říkal vlci). Družina se vydala zpět do Božího Daru, odkud sjela údolím sv. Jáchyma šusem do údolí (jedině král sjel bez tygra) a dále do osady, kde se vařil onen lahodný likér. Po zjištění všech těchto okolností dospěli lyžaři Slovanu Karlovy Vary k závěru, že je nutno uctít tuto královskou anabázi. A tak vznikl Karlův běh vedoucí právě po trase putování královské družiny. Tolik praví legenda. OPRAVDOVÁ HISTORIE S ideou uspořádat dálkový lyžařský běh přišel Jan Praveček starší, nestor běžeckého lyžování na Karlovarsku, a Jirka Čáslavský koncem 60. let. Tehdejší doba byla nejen dobou politického uvolnění, ale i dobou, kdy vznikaly v řadě zemí Evropy dálkové lyžařské běhy. Z nejslavnějších to byl např. Vasův běh ve Švédsku. V roce 1969 se jako reakce na účast našich lyžařů ve Švédsku rodí Jizerská padesátka a hned rok poté Karlův běh. A proč Karlův? Většina pořadatelů byla z Karlových Varů a podařilo se jim prosadit nepolitické pojmenování po Karlu IV. Logem závodu se stal sněhulák s královskou korunkou na lyžích. Logo se objevovalo na všech cenách pro účastníky, ať to byly porcelánové medaile, vlaječky či sošky, které jsou dnes mimochodem raritou. Na startu prvního ročníku stálo cca třicet pět odvážlivců, kteří absolvovali prošlápnutou pětadvacetikilometrovou trasu na Plešivec a zpět do Božího Daru. Ženy otáčely svou patnáctikilometrovou trasu v průseku nad Barborou. Podle dobového svědectví vyhrála první žena (dorostenka Jitka Koňatová) štangli salámu a první muž (Egon Hofmann), láhev věhlasného bylinného likéru. Vítězové prvního ročníku si tak mohli o dnešních vzorně upravených stopách a finančních odměnách jen zdát. Trať závodu se postupně vyvíjela. Od čtvrtého ročníku byla trať prodloužena na 30 km až na

DO CÍLE DOJÍŽDÍ VÍTĚZ – LUKÁŠ BAUER

Pernink a zpět na Boží Dar. Tato trasa se pak různě upravovala podle aktuálních sněhových podmínek a podle toho, jak úseky tratě rozjezdili lesáci. Start a cíl závodu býval na pláni před Božím Darem. Po roce 1989 se z důvodu větší atraktivity závodu začalo jezdit na okruzích s divácky vděčným průjezdem obcí. Od 28. ročníku (1999) se závod koná ve dvou dnech – sobota a neděle. První den se jedou závody volnou technikou a druhý den klasicky. Hlavní závod celého víkendu je nedělní běh na dlouhé tratě klasicky. Stopy byly v prvních ročnících závodu prošlapávány, později měli organizátoři ze Slovanu Karlovy Vary k dispozici jeden z prvních sněžných skútrů v Čechách. Dnes jsou tratě vzorně upravovány špičkovými stroji Prinot, tak jak je to standardem i jinde ve světě. Stejně jako se měnily tratě závodu, tak se měnily a narůstaly i počty startujících. První ročníky absolvovalo okolo 150 závodníků. Počty postupně narůstaly. V roce 1979 to bylo 399 startujících, o pět let později již 1183 a absolutního rekordu dosáhl Karlův Běh v roce 1987 počtem 1464 účastníků. Po revoluci došlo k určitému snížení celkového počtu lyžařů na zhruba sedmisethlavý dav. Porevoluční rekord tak drží rok 2006 s celkem 794 závodníky. KARLŮV BĚH Program: Sobota 16.2. – 1, 10, 21 a 30 km volně Neděle 17. 2. – 10, 21 a 42 km klasicky Startovné: hlavní běh při zaplacení do 14. 2. – 350 Kč Ceny: v celkové hodnotě 100 000 Kč Občerstvení: Na tratích 21, 30 a 42 km bude zřízena občerstvovací stanice, k dispozici bude také občerstvení v cíli Více informací: www.lkslovan.cz a karel.lkslovan.cz

PERLIČKY ZÁVODU •

Startovní signál v podobě výstřelu byl a je výsadou ředitele závodu.

Komentář hromadného startu v předrevoluční době umožňoval radiovůz Bouře zapůjčený karlovarskou vojenskou posádkou.

Jména nejlepších se dlouho skvěla na velkém putovním poháru z produkce porcelánky v Loučkách.

I za bývalého režimu se pořadatelům vždy podařilo zajistit vitamíny a cukr v podobě pomerančů a oblíbených kávenek.

26. ročník Karlova běhu v roce 1997 se jel jako „Hančův memoriál“a MČR v běhu na 50 km a konal se z důvodu špatných sněhových podmínek na Horních Mísečkách.

Závod se od svého vzniku nejel z důvodu špatných sněhových podmínek celkem pětkrát v letech 1972, 1975, 1977, 1990 a 1998. Tři zrušené ročníky se však započítaly do celkového počtu a tím se dostáváme k celkovému počtu 37 ročníků v roce 2008.

Od roku 1997 se jezdí závod na horských kolech Karel MTB.

Nejstarším účastníkem závodu byl pan Kolář Jan, ročník narození 1922 z Karlových Varů v roce 1999.

Nejstarší účastnicí závodu byla paní Jitka Žahourková, roč. nar. 1927 z Božího Daru v roce 2006.

Účastníkem pocházejícím z nejvzdálenějšího místa byl v roce 2007 Rocha Luciano pocházející z Brazílie.


RACE

38

DÁMSKÁ JÍZDA Po vzoru významného švýcarského laufu Engadin iniciovaly lyžařky v roce 2004 vznik ryze dámské odnože Karlova běhu – Dámské jízdy. Na trať se tehdy po startovním povelu „Huš, huš!“vydaly závodnice v kategoriích slečny, ženy a seniorky, oděné v historických kostýmech, a některé dokonce na dřevěných běžeckých lyžích. Jak říká jedna z iniciátorek Dámské jízdy Jitka Peřina: „Chtěli jsme, aby se společně trochu provětraly „ženy od plotny,“ mámy od rodin, bývalé závodnice, prostě všechny, které běžkování baví.“ Dámská jízda se jezdí na kratší trati a na regulérnost závodu dohlíží organizační výbor složený pouze z mužů v čele s předsedou LK Slovan K. Vary Petrem Machem.

PO VZORU ENGADINU – DÁMSKÁ JÍZDA 2007

PLEJÁDA SLAVNÝCH JMEN Za dobu existence závodu jsme mohli vidět na startu celou plejádu československých i českých reprezentantů, ať už bývalých či současných. Hned druhý ročník vyhrál Jirka Beran z Dukly Liberec, mnohonásobný účastník mistrovstvích světa i olympijských her. Ve výsledkové listině figuruje i celá řada reprezentantů – odchovanců Slovanu Karlovy Vary. Namátkou: Iveta Knížková, Ivana Rádlová, Eva Kulová,

Miroslav Petrásek (současný trenér národního týmu mužů), … Dále je třeba zmínit např. Martina Petráska, Aleše Vaňka (oba mnohonásobní vítězové závodů světové ligy dálkových běhů Worldloppet), Tomáše Čáslavského, Petra Michla, ... A pochopitelně v současnosti neslavnějšího vítěze Karlova běhu, kterým je karlovarský odchovanec, medailista z OH a vítěz letošního ročníku Tour de Ski Lukáš Bauer. Ten vyhrál dva jubilejní ročníky – 25. v roce 1996 ještě jako junior a 30. v roce 2001.

SOUČASNOST – TRADICE POKRAČUJE A o pokračování Karlova běhu jistě nebude nouze ani v budoucnosti. Vždyť současnému, dokonale sehranému týmu pořadatelů ze Slovanu Karlovy Vary se v porevoluční době podařilo beze zbytku naplnit odkaz „otců zakladatelů“ Jana Pravečka st. a Jirky Čáslavského a závod pozvednout do dnešní podoby. Využívají k tomu i osvědčené spolupráce s profesionální agenturou, která se zabývá pořádáním sportovních akcí. Současný Karlův běh je dvoudenní. V sobotu se bruslí a nedělní hlavní závody se jedou klasickou technikou. Od 90. let je závod nedílnou součástí Ligy dálkových běhu ČR.

Mikhail Botvinov

Racing Ntech®

P3 Cross

S3 Nordic Experience

materiál hole:

Round Carbon Co-Wound

Carbon Composite

C 20 Composite

index karbonu:

CI 990 (99 % karbon)

CI 350 (35 % karbon)

-

madlo:

C Cork Evolution/QLS Cork

Pro Ergo Thermo/QLS Comfort

Pro Ergo Thermo

poutko:

Evolution Race/QLS

Evolution Race/QLS

Unifit P

košík:

Exelerator Max 10 mm

Aero Max 10 mm

Sport Victory 10 mm

hrot:

tvrzený kov

tvrzený kov

tvrzený kov

délka:

130 - 180 cm (po 2,5 cm)

120 - 165 cm (po 5 cm)

100 - 165 cm (po 5 cm)

cena:

4 090 Kč

1 690 Kč

649 Kč

Progress Cycle, a. s.

( 241 771 181-2

Giorgio Di Centa

Chandra Crawford

info@progresscycle.cz

www.progresscycle.cz

www.exelsports.net


39

V centru závodu působí každý rok profesionální poradenský a mazací servis SWIX firmy HUDYsport. Akci provázejí doprovodné akce (koncerty hudebních skupin, exhibice sportovců z jiných odvětví), na trati jsou vypisovány finanční prémie, každý účastník si odnáší na památku hrníček s logem Karlova běhu, technické zabezpečení závodu je na vysoké úrovni. Dosažení této úrovně se neobešlo samozřejmě bez problémů. Bylo nutno sehnat dostatek sponzorů, kteří ať už finančně či formou cen podporují konání Karlova běhu. Někteří časem odešli, nové se naopak podařilo získat. Celá akce, kterou v době konaní doslova žije celý Boží Dar, by se samozřejmě nedala zvládnout za téměř učebnicové spolupráce pořadatelů a Obecního úřadu i obyvatel Božího Daru. Po složitých jednáních s vlastníky pozemků a ochránci přírody byly vytyčeny nové trasy a termín konání závodu. Závod se tak oproti starším ročníkům posunul do únorových dnů – letos se uskuteční 16. a 17. února. Z nejznámějších pořadatelů, kteří se velkou měrou podílejí na přípravě letošního ročníku Karlova běhu, je nutno připomenout Jitku Peřina-Koňatovou (ano, to je ta neposedná dorostenka, jež v roce 1970 vyhrála štangli salámu), která je dlouholetou sekretářkou závodu, dále Honzu Nováka, který má velký podíl na vytyčení nových tras závodu, Dana Rádla, bez něhož by nebyly stopy zřejmě připraveny

„Modlitba“ Karlova bďhu

PŘED STARTEM – 70. LÉTA

PopĢej mi, pane, abych v boji, který jde životem, mďl odvahu udeĢit a riskovat, a mám-li vyhrát, dej, aby to bylo podle zákona a aby pĢi tom má víra a Āest se udržely vysoko. A mám-li prohrát, dej, abych dovedl stát u cesty a pozdravit vítďze, až pĪjde kolem.

na tak špičkové úrovni, jak jsme si za poslední roky na Karlově běhu zvykli. Nutno zmínit i Martina Mullera, který zabezpečuje styk se sponzory, Jardu Šperla – dlouholetého „spíkra“ závodu a archiváře historické dokumentace, Petra Macha – předsedu oddílu LK Slovan Karlovy Vary, který má na starosti počítačovou síť. Nemohu zde vyjmenovat všechny, neboť řada jmen by byla opravdu dlouhá.

40 years Engadin Skimarathon

Online registration: www.engadin-skimarathon.ch new

GVXZYViZ/ Sunday, 9 March 2008 8djghZ/ Maloja – Zuoz / S-chanf 9^hiVcXZ/ 42 km IZX]c^fjZ/ free EVgi^X^eVcih/ ca. 12’000

GVXZYViZ/ Sunday, 9 March 2008 8djghZ/ Maloja – Pontresina 9^hiVcXZ/ 21 km IZX]c^fjZ/ free

GVXZYViZ/ Sunday, 2 March 2008 8djghZ/ Samedan – S-chanf 9^hiVcXZ/ 17 km IZX]c^fjZ/ free EVgi^X^eVcih/ ca. 1’000

Additional information: Engadin Skimarathon, Haus Swisscom, Postfach, CH-7503 Samedan, Switzerland Tel. +41 (0)81 850 55 55, Fax +41 (0)81 850 55 56, info@engadin-skimarathon.ch Main sponsors:

Nezbývá než popřát všem milovníkům tohoto krásného tradičního běhu hodně sněhu a sluníčka, krásné stopy v okolí Božího Daru a dobře namazaná „úzká prkýnka“, tak aby si z Karlova běhu odnesli neopakovatelné zážitky a vzpomínky. A také poděkovat všem pamětníkům, kteří mi přispěli „troškou“ svých vzpomínek případně poskytnutím archivních dokumentů.


OBVYKLE POVAŽUJEME DOKONALE VYJETOU STOPU ČI UTAŽENÝ POVRCH ZA SAMOZŘEJMOST. ONY ALE NEVZNIKNOU PŘES NOC SAMY OD SEBE...

FASHION & FUNCTION Náš výkon závisí mimo jiné na tělesné pohodě dané správným oblečením. Proto je důležitá i volba vhodné čepice. Kama vyvíjí a dodává speciální řadu běžeckých čepic.

na skútru se zapřaženým těžkým stopovačem pravděpodobně skončí zapadnutím nebo i převrácením stroje v místě nějaké skryté nerovnosti anebo vysoké návěje. Napadne-li naráz hodně sněhu, skútr nejspíš bude muset nejdříve projet a přepěchovat sníh po celé délce tratí předtím, než se pustí do krájení stop či česání bruslícího koberce. V závislosti na šířce tratí to pak může znamenat projet kompletní délku upravovaných tras čtyřikrát anebo i vícekrát, než se dosáhne alespoň trochu přijatelného výsledku. Což samozřejmě stojí odpovídající množství času, úsilí i peněz.

na úrovni techniky, kterou mají k dispozici, stále ještě výsledek toho, co běžkař vidí pod sebou, často určují či ovlivňují finance, byrokracie, a ano – v některých případech i lidská lhostejnost. Začněme však sněhem – a že začínáme po čertech komplikovanou záležitostí! Jeho kvalita je závislá na spoustě faktorů: mimo jiné na míře vlhkosti, na teplotě vzduchu i země, dokonce i na geografické poloze. Čím je sníh vlhčí, tím snáze se lepí a lze z něj vytvořit žádoucí pevný podklad. Pokud ale bude vlhkosti přespříliš, ze sněhu se stane kašovitá břečka, z níž se neodrazí žádná lyže. Naopak přemrzlý suchý prašan se hned za rolbou se stopovačem může začít rozsypávat na jen trochu jinak přečechranou mouku. Z takovéhoto sněhu vytvořit pevný podklad může znamenat do úmoru opakované ujíždění, zas a znovu, s málo jistým výsledkem. HODNĚ SNĚHU Hluboký sníh obecně, nezávisle na jeho kvalitě, si bude vyžadovat velké úsilí, aby mohl být stlačen do pevného, lyžovatelného povrchu. Po vydatném sněžení může i na našich horách zůstat čas od času čerstvá půlmetrová nadílka. Na upravení takové je téměř nutností velká rolba s frézou. Rolba, pohybující se na housenkovém pásu, je sama o sobě velmi těžká – její hmotnost stlačí sníh do tenké, tvrdé vrstvy. Fréza sníh prokrájí a zbaví vzduchu – a pomůže z něj vyrobit ještě hustší a pevnější podložku. Běžkařské provozy nevlastnící velkou rolbu jsou v případě jednorázové hluboké nadílky ve velké nevýhodě. Snažit se projet půlmetr hlubokým sněhem

Vyhrajte v čepici KAMA s materiálem Windstopper®

Mějte pod čepicí!

MÁLO SNĚHU Opakem předešlého je nedostatek sněhu. V tomto případě, pokud běžecký areál není vybaven luxusem umělého zasněžování (v Česku jen Nové Město na Moravě, Mísečky a Vesec), neexistuje nic, co by rolbaři mohli dělat. Co by však s každou trochou nově napadaného sněhu dělat měli, je ujíždět, ujíždět a ujíždět. Stlačovat sníh při každé příležitosti. Hlavní snahou je zde co nejdříve dosáhnout v optimálním případě souvislé pevné vrstvy ledu, který bude tvořit excelentní podklad pro vlastní lyžovatelný sníh a přežije i sebedivočejší krátkodobé teplotní výkyvy, včetně deště. Na jaře si často můžete všimnout, že na místě pravidelně technikou projížděných tratí zůstávají souvislé bílé pásy pomalu odtávající ledovky ještě dlouho potom, co veškerý sníh v okolí už dávno zmizel. Dalším důvodem k častému a frekventovanému pěchování sněhu je snaha urychlit promrznutí země. Teplá, nedostatečně promrzlá půda sebepečlivěji vypreparované stopy dlouho nepodrží. LED Dalším neméně závažným oříškem, zejména pro malé, na skútry odkázané provozy, je ledovka. Neznám příliš běžkařů, kteří by si libovali ve dvou skleněných korýtkách nebo na jednom velkém, souvislém kluzišti bruslící tratě. Pokoušet se bez adekvátní techniky upravit takto nejdřív deštěm či sluncem a poté náhlým mrazem zdecimovaný povrch je obvykle plýtváním časem, úsilím, nervy i prostředky. Zledovatělé tratě zkrátka nemohou být vygumovány z povrchu a znovu projety bez toho, aniž by technika starou ledovou stopu i s částí jejího podkladu nejdříve nerozsekala na drobnou hmotu. Pro velkou

Robin Clegg / Canada Biathlon Team, Photo: Christian Manzoni

ÚPRAVA BĚŽECKÝCH TRATÍ NENÍ LEVNÁ ZÁLEŽITOST. ÚPRAVA ROLBOU STOJÍ OKOLO 200 KORUN NA KILOMETR, SKÚTREM ZHRUBA 80 KČ/KM.

Reprezentanti Canada Biathlon teamu jednoznačně zvolili model Kama A45. Je to lehká čepice z elastického materiálu Lycra®. Uvnitř po obvodu hlavy je podšitá jemným materiálem Thermolite®, který odvádí pot a zůstává suchý. Nejdůležitější součástí čepice je pruh materiálu Windstopper® umístěný v čelní partii. Při dlouhých sjezdech chrání dokonale hlavu před proudem mrazivého vzduchu.

www.kama.cz W I N D S TO P P E R ® is r e g is t e r e d t r a d e m a r k o f W. L . G o r e & A s s o c ia t e s G m b H


RACE

42

Na podzim před prvním sněhem je nutno všechny tratě projít, proklestit od přesahujících větví, vysokého plevele, zbavit klacků a kamení, případně i zasypat nerovnosti typu vyjetých hlubokých kolejí od aut a traktorů. Jakousi nadstavbou v předsezónní přípravě tratí je zasypání obnažených kořenů stromů hlínou, či lépe pilinami nebo hoblinami – jelikož kořeny vyzařují teplo, které by narušovalo pevnost a celistvost podkladu. Nejlepší dobou na úpravu běžeckých tratí (v případě klidného počasí) je pozdní večer – tratě vydrží v netknutém stavu až do rána, do kdy také mají nejlepší šanci vymrznout – pak si můžeme vychutnat onu báječnou, držící, pevnou stopu, nad kterou není. Pirátsky vjet přes vydaný zákaz do večerní, čerstvě upravené stopy je sobeckou bezohledností, pravověrného běžkaře nedůstojnou. Při stálém sněžení anebo silnějším větru se stopy upravují až ráno, a pak podle potřeby i v průběhu dne.

JE TŘEBA MYSLET I NA UPĚCHOVÁNÍ DOSTATEČNĚ ŠIROKÉHO PROSTORU PRO ZAPICHOVÁNÍ HOLÍ. STOPY PRO KLASIKU BY SE MĚLY FRÉZOVAT ALESPOŇ 60 CM OD UPRAVOVANÉHO OKRAJE

rolbu s frézou toto není problém, pro typický skútr se závěsným stopovačem naopak problém značný (jakkoli se na trhu i pro ně objevují pokusy o nejrůznější rozrývací přídavná příslušenství). Nezávisle na schopnosti techniky podrtit starou zledovatělou trať, vypreparovat v takovéto ledové tříšti stopy anebo úhledný manšestr je dalším přetěžkým úkolem. Stopovač tvar stop do sněhu sice vytlačí, avšak pokud to nebylo provedeno pod maximálním možným přítlakem či zátěží (mnohdy nedostačujícími), takové stopy prakticky nic nevydrží. Nasekaná drť při sobě zkrátka nedrží – a pokud se v tomto materiálu vykrojená stopa nezačne rozpadávat po chvíli sama od sebe, pod prvními páry běžek zcela určitě. FREKVENCE ÚPRAVY Zdaleka nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím stav tratí je frekvence úpravy. Což je věc, která vždy bude úzce spjata s ekonomickými zdroji resortu. Velké komerční běžecké areály v severní Americe protahují desítky kilometrů svých tratí každý den – za oceánem je však běžecké lyžování placené, běžkařský denní skipas stojí mezi deseti až třiceti dolary, v závislosti na velikosti resortu. Mimochodem, samotné toto vstupné na tratě nezajistí ani jednomu severoamerickému centru, o němž bych věděl, profitabilitu provozu (případnou ziskovost jim obvykle produkují a běžkařskou složku prakticky dotují jiné aktivity, nejčastěji pohostinské a ubytovací, případně provoz sjezdařských vleků). Avšak spousta tamních veřejných anebo klubových tratí bývá projížděna tak jako většina našich českých tras (zde je na místě veškerá čest výjimkám!) – tedy jedenkrát týdně, obvykle bezprostředně před víkendovým provozem. Nasněží-li třeba v pondělí, na mnoha tuzemských běžeckých trasách tento pondělní sníh vydrží až do pátečního podvečera – tedy poštěstí-li se a bude-li se na víkend

NEJLEPŠÍ DOBOU NA ÚPRAVU BĚŽECKÝCH TRATÍ (V PŘÍPADĚ KLIDNÉHO POČASÍ) JE POZDNÍ VEČER – TRATĚ VYDRŽÍ V NETKNUTÉM STAVU AŽ DO RÁNA, DO KDY TAKÉ MAJÍ NEJLEPŠÍ ŠANCI VYMRZNOUT

protahovat. A neprošlapou-li si stopu do té doby po svých nedočkaví lyžaři, samozřejmě. ZÁSADY ÚPRAVY Téma úpravy běžeckých tratí je natolik košaté, že by vydalo ne na jeden článek, ale dost možná na prostor většiny stran tohoto časopisu. Ale nebojte. Přinášíme následujících několik všeobecně platných postřehů, které, věřím, neuškodí zmínit: Úprava běžeckých tratí je cokoli, jen ne levnou záležitostí. Úprava rolbou stojí okolo 200 korun na kilometr, skútrem zhruba 80 Kč/km. Vykrojit v terénu úhledné stopy vyžaduje pořádnou váhu stroje, pomalou rychlost jízdy a velký um, předvídavost a nejlépe i moře praktických lyžařských zkušeností šoféra – ty se zúročí zejména v úpravě sjezdů, zatáček a napojování stop. V případě vyšší vrstvy hlubokého sněhu dokonce i těžká rolba potřebuje nejprve stlačit sníh jízdou nanečisto předtím, než do něj vykreslí onu bezchybnou nádheru, již známe z prospektů. Finální manšestr pro bruslení by se nikdy neměl pokládat na nedostatečně stlačený podklad – jinak přes noc vymrzne i s kyprou vrstvou sněhu pod ním, a bruslícím lyžařům se druhý den budou bořit když ne jejich běžky, tak rozhodně hole, což jim zřejmě naprosto zkazí požitek z jízdy. Je třeba myslet i na upěchování dostatečně širokého prostoru pro zapichování holí. Stopy pro klasiku by se měly frézovat alespoň 60 cm od upravovaného okraje, čímž se běžci usnadní rychlý výstup ze stopy v případě potřeby předjet anebo se vyhnout protijedoucímu lyžaři. Umělé zasněžování je natolik nákladnou záležitostí, že jej na běžných rekreačních tratích zřejmě nikdy nezaznamenáme. Používají jej pouze pořadatelé těch nejvyšších soutěží typu Světového poháru, jimž jejich náklady pokryjí sponzorské peníze z rozpočtu akce.

Při silné sněhové vánici, stejně jako při silném dešti, je nápad vyjíždět technikou na tratě mrháním časem i palivem. Jakékoli zatáčky se u stop na klasiku musí vyjíždět s co největším možným rádiusem – kvůli komfortu běžkařovy jízdy. Ostrou zatáčkou v sebeluxusněji vykrojené stopě lyže neprojede, bude muset ze stopy ven a odšlápnout si. V prudkých sjezdech a stoupáních se u rolb i skútrů stopovač zvedá a strmý úsek se projíždí bez klasických stop. Na vrcholku kopce anebo na konci sjezdu se stopy opět napojí. Zdravý rozum předpokládá, že úprava tratí by se neměla provádět na nějaké předem určené pravidelné bázi, nýbrž vždy, když je potřeba. DÍKY! Za dekády vlastního běžkaření, naslouchání zkušeným provozovatelům skiareálů i sběrem cenných zkušeností v areálu vlastním vím, že úprava běžeckých tratí není tak snadná a jednoduchá, jak na první pohled vypadá. I nadále umím rychle zkritizovat špatně upravené stopy, tak jako mi to šlo kdykoli předtím, a tak jako to jde zřejmě každému z nás. Přesto mi všechno výše napsané pomáhá lépe vnímat a vždy ocenit mnohdy málo viditelné úsilí lidí, kteří, zatímco já si spím v teplé posteli, jsou často tam někde venku ve tmě a nečase jen proto, abychom já a mě podobní měli ráno do čeho nastoupit, na nic nečekat a poutka holí si navléknout a dopnout už za pohybu, vstříc svému prvnímu kilometru nového dne.


KOMERČNÍ PREZENTACE

VLAKEM

NA BĚŽKY

Chystáte se do bílé stopy? Do zasněžených hor vás za každého počasí bez zbytečného stresu a v pohodlí dopraví vlaky Českých drah. Pokud máte v plánu jednodenní, nanejvýš dvoudenní pobyt v lyžařském středisku a nevlastníte žádnou z aplikací In-karta/Rail plus, bude pro vás výhodné koupit si rovnou i jízdenku pro cestu zpět – získáte tak od Českých drah zpáteční slevu. Informace o dalších výhodných jízdenkách Českých drah, jako jsou SONE+, REGIONet nebo ČD Net, najdete na www.cd.cz. Navíc při cestování ve vlacích Českých drah je přeprava lyží zdarma. Krušné hory Z Karlových Varů vychází jedna z turisticky zajímavých železničních tratí Karlovy Vary–Potůčky (Johanngeorgenstadt). Vlak po této trati projíždí dvěma středisky zimních sportů, a to Nové Hamry a Pernink. V Nových Hamrech si příznivci bílé stopy mohou vybrat ze 40 km upravených běžeckých tratí napojených na Krušnohorskou lyžařskou magistrálu a na tratě do Německa. V obci Pernink je pro běžkaře udržované běžecké kolečko v délce 2 km. Z Perninku vycházejí také běžecké trasy navazující na Krušnohorskou lyžařskou magistrálu buď směrem na Jelení a Klingenthal do Německa, nebo směrem na Boží Dar a Klínovec. Jizerské hory K nejoblíbenějším běžkařským trasám v republice patří Jizerská magistrála. Středisko Tanvaldský Špičák je napojeno na Jizerskou magistrálu šestikilometrovou trasou ze Sedla pod Špičákem na Knajpu. Železniční zastávka Tanvaldský Špičák leží na trati č. 034 Smržovka–Josefův Důl. V zimní sezóně v sobotu, neděli a o svátcích sem jezdí vlaky z Liberce (bez přestupu), která trvá 50 minut. Krkonoše Východní Krkonoše nabízejí výborné podmínky pro zimní turistiku – od Pomezních bud přes Sněžku a Luční boudu je možné se vrátit do Pece pod Sněžkou nebo do Janských Lázní a zpět do Trutnova k vlaku. Podstatnou část cesty do Pece pod Sněžkou nebo Janských Lázní můžete absolvovat vlaky Českých drah, které jízdu končí v Trutnově hl. n. Přímými vlaky se dostanete například z Hradce Králové na trutnovské hlavní nádraží za hodinu a 20 minut, do Trutnova přijíždí rychlíky přibližně každé dvě hodiny. Odtud vás skibusy dopraví asi za půl hodinu do lyžařského střediska v Peci pod Sněžkou nebo Janských Lázních, na Pomezní boudy běžkaře vyveze pravidelný autobusový spoj. Jeseníky V Jeseníkách je od konce listopadu do poloviny dubna dostatek sněhu a horské hřebeny nabízejí běžkařům množství zajímavých tras. Do mnoha výchozích míst je

i dobré vlakové spojení. Například Ramzová se svými 760 m n. m. je u nás nejvýše položenou rychlíkovou stanicí, která leží na trati Šumperk–Krnov, a jezdí sem přímé rychlíky z Olomouce a Brna. Lanovku z Ramzovského sedla využívají hojně právě vyznavači bílé stopy. Z vrcholu Šeráku mohou absolvovat hřebenovou túru přes Keprník, Vřesovou studánku na Červenohorské sedlo a zdatnější pak mohou pokračovat až do Koutů nad Desnou. Beskydy Lyžování v Moravskoslezských Beskydech má na severovýchodě naší země dlouhou tradici. Do některých výchozích míst na lyžařské túry zajíždějí i vlaky Českých drah nebo vás alespoň výrazně přiblíží na nejbližší autobusové spojení. Běžkaři z Ostravy, Frýdku-Místku nebo Valašského Meziříčí se mohou vydat přímým vlakem do stanice Frenštát pod Radhoštěm a odtud s přestupem na místní autobusovou linku do Trojanovic–rest. Ráztoka v lyžařském areálu Pustevny. Z horní stanice lanovky Pustevny vedou ideální běžecké terény na Radhošť a dále. Velké Karlovice jsou konečnou zastávkou na trati číslo 282 vedoucí ze Vsetína, kam dojede osobní vlak za necelou hodinu. Pro vyznavače bílé stopy jsou v okolí Velkých Karlovic nachystány zčásti upravované běžecké trasy. Šumava V tomto rozsáhlém pohoří najdou běžkaři mnoho zajímavých lokalit, kam lze pohodlně dojet vlakem. Pro příznivce bílé stopy nabízí Železnorudsko dostatek zajímavých tras. Tipy na trasy naleznete na www.bilastopa.cz. Železniční zastávka Špičák se nachází jen asi 250 metrů od lyžařských vleků sportovního areálu Sport Service Špičák. Například z Plzně vás sem vlak dopraví za 2 hodiny, a to za každého počasí a ještě přitom ušetříte za parkovné. Špičák leží na železniční trati č. 183 Plzeň–Klatovy–Železná Ruda-Alžbětín. Vysočina Zdejší vrchy sice neoplývají vysokou nadmořskou výškou, ale patří k vyhledávaným cílům především běžkařů. Kraj je protkán sítí běžeckých tras a vyznavači bílé stopy se sem sjíždějí ze širokého a dalekého okolí. Na železniční trati číslo 251 Žďár nad Sázavou–Tišnov leží významné lyžařské centrum regionu – Nové Město na Moravě. Město je známé po celém světě jako místo pořádání světových pohárů v běžeckém lyžování a závodů Zlatá lyže. Pro milovníky tohoto sportu jsou připraveny závodní běžecké tratě s délkou 2, 3, 5 a 10 km, malý (10 km) a velký (20 km) běžecký okruh. Bližší informace o vlakových spojích, které vás pohodlně dopraví do našich hor za zimní turistikou, najdete na www.cd.cz/skivlaky.


45

PARTNER RUBRIKY

››

KRAJINA PROTKANÁ NITKAMI HISTORIE, SNOUBÍCÍ SE S OKOUZLUJÍCÍ ATMOSFÉROU NEKOMERČNÍHO SVĚTA – TOMU JÁ ŘÍKÁM SRDEČNÍ ZÁLEŽITOST. JEN ZAVŘU OČI A UŽ SE V TĚCH MÍSTECH TOULÁM ZAS A ZNOVU. VÍM TO UŽ DÁVNO: TYHLE KOPCE, JAKKOLI DRSNÉ, NIKDY NEPŘESTANU MILOVAT.

‹‹

Krušné hory mají primátů na rozdávání: jde o naše historicky nejdříve a nejhustěji osídlené pohoří. Už od středověku v nich probíhala neobyčejně intenzivní těžba nerostů; v 16. století neexistovala v celé Evropě rušnější a produktivnější horské důlní oblast. Z Krušných hor dokonce pochází název nejpoužívanějšího světového platidla! Po válce se odsunem sudetských Němců drtivá většina území hor proměnila jakoby mávnutím zakleté hůlky v liduprázdnou, vybydlenou a pustnoucí krajinu, která se s nedostatkem stálých obyvatel nepřestala potýkat dodnes. A nakonec, uplynulé půlstoletí bylo pohoří decimováno děsivým odumíráním lesů, ve světě bezprecedentním. Jsou, anebo nejsou, tedy dnešní Krušné hory krušné? Krušné hory se rozkládají podél našich hranic s Německem a tvoří souvislé pásmo dlouhé bezmála 140 km. Jejich dlouhý a úzký hřeben, ve vrcholové části zarovnaný do plošiny, vytváří na jihovýchodě zlomový svah, strmě spadající do podkrušnohorské pánve. Výškový rozdíl zde dosahuje místy až 700 metrů. Opačným směrem, do Německa, sestupují svahy hor pozvolna a stupňovitě. Pohoří je otevřeno k severu a jeho podnebí je drsnější, než by odpovídalo jeho vlastní nadmořské výšce. Klimaticky tvoří první překážku převládajícímu západnímu proudění; celý dlouhý hřeben proto bývá na podzim a v zimě často zasahován prudkými bouřemi se silnými vichry, které přinášejí rychlé změny počasí. Zima sem umí vtrhnout znenadání a překvapivě. Při zimních oblevách sníh rychle mizívá, pro lyžaře zůstávají stabilní podmínky jen ve vyšších partiích hor a v lesních úsecích. Poměrně častý je zde výskyt dlouhých zimních mlh, držících se nejčastěji v pásmu 700 až 900 metrů nadmořské výšky. Nejvyšším bodem Krušných hor je Klínovec (1 244 m), následuje božídarský Špičák (1 115 m) a Neklid (1 099 m). Krušné hory mají dalších několik vrcholů nad 1 000 m nadmořské výšky, všechny v nedalekém okolí Božího Daru, jenž je sám se svými 1 028 metry nejvýše položeným městečkem nejen v Česku, ale v celé střední Evropě. Hřebenovou linii Krušných hor kopíruje po celé jejich délce německá státní hranice. Její faktické otevření po roce 1989 umožňuje poznávání hor jako celku s oběma svahovými partiemi. Jde o rozlehlou a mnohotvárnou horskou oblast: jestliže na české straně mají Krušné hory rozlohu okolo 1 600 km2, v saské části se jedná o terén ještě o třetinu rozlehlejší. PROVŽDY HORNICKÝ KRAJ Vzhled zdejšího kraje se začal formovat v prvohorách, kdy se na místě dnešních Krušných hor vypínalo nevysoké pohoří. Tehdy pronikly k povrchu hlubinné vyvřeliny z převážně žulového podloží, což změnilo krajinu v rozsáhlé horské pásmo. Později ve třetihorách se souvislá klenba pohoří rozlámala, nejvýraznější byl zlom ve směru severovýchod–jihozápad. Podél něj byly hory relativně vysoko vyzdviženy nad příkopovou propadlinu dnešních podkrušnohorských pánví. Jádro pohoří je rulové, prostoupené žulou. Na povrch vystupuje v množství vypreparovaných skalních útvarů, které často bývají podle vývoje


TOUR

46 NA TRASY SKI- A CYKLOSTEZEK I TURISTICKÉ ZNAČENÍ KČT NARAZÍTE OPRAVDU NA KAŽDÉM KROKU

FOTO: ROMAN FIŠER

PO VÁLCE SE ODSUNEM SUDETSKÝCH NĚMCŮ DRTIVÁ VĚTŠINA ÚZEMÍ HOR PROMĚNILA V LIDUPRÁZDNOU, VYBYDLENOU A PUSTNOUCÍ KRAJINU

porostů významnými krajinotvornými prvky a takřka vždy dobrými rozhledovými body. Horniny ve zdejší půdě jsou bohaté na neobvykle rozmanité spektrum kovonosných rud – zejména stříbro, měď, cín, olovo, železo a další. V pánevních oblastech na úpatí hor jsou bohatá ložiska hnědého uhlí, které se tu dodnes intenzivně těží. Původně se toto pohoří jmenovalo německy Erzgebirge, neboli Rudné hory. Nynější název Krušné hory se ujal teprve koncem 19. století, a nepopisuje „krušné“ místní podnebí či životní podmínky, jak se většina lidí domnívá. Zdejší středověcí horníci vykonávali veškerou práci ručně – střelný prach tehdy ještě neznali. K dolování používali kladiva, sochory a želízka ve vlastních rukou. Pomáhal jim i oheň – žár hořícího dřeva způsoboval rozpukání horniny a její snazší odlamování. Právě tomuto způsobu se říkalo krušení a odsud též pochází název Krušných hor.

NEBOJTE SE SASKÉ ŽELEZNICE Na německé straně nedaleko našich hranic funguje romantická Přísečnická úzkokolejka, jíž je letos úctyhodných 115 let. Osmikilometrová trasa úzkokolejky mezi městečkem Joehstadt a vesnicí Steinbach má osm zastávek a loni se jí projelo na 35 tisíc turistů, z Česka však jen necelá tisícovka. Železnice je přitom jen necelých 8 km od hraničního přechodu Hora Svatého Šebestiána či Vejprty, anebo jen 2 km od turistických přechodů Kryštofovy Hamry nebo Černý Potok. Spolek, který trať provozuje, se proto rozhodl vyjít českým turistům vstříc. Vydal informační brožury v češtině a nabízí pro Čechy ceny, jež jsou čtvrtinové oproti těm v eurech. Jízdenka tam i zpět s možností kdykoliv vystoupit, užít si turistické zajímavosti a vydat se opět dál přijde na 70 Kč, pro děti pod 14 let věku dokonce jen na 30 Kč. Běžné jízdné přitom stojí 9 euro. Kromě scénické horské krajiny v hlubokém údolí Černého potoka se skalními vyhlídkami je cestou romantickým parním vláčkem k vidění třeba bývalá stříbrná štola Andreas-Gegentrum nebo historická tavicí pec ve vesnici Schmalzgrube. V bezprostředním okolí Joehstadtu (5 km od přechodu Vejprty) navíc přepečlivě upravují asi 30 km běžeckých stop v zhruba 800m nadmořské výšce, v provozu tu jsou i dvě mírné sjezdovky. Více na www.pressnitztalbahn.de.

KAINOVO ZNAMENÍ: MRTVÉ STROMY Rostlinstvo Krušných hor se za poslední staletí působením člověka výrazně změnilo. Prapůvodní smíšené pralesy byly v souvislosti se zdejší těžbou a zpracováním rud vykáceny a nahrazeny smrkem. Ten však v průběhu industriálního 20. století nedokázal čelit imisím a následnému kalamitnímu přemnožení škůdců, vichřicím a námrazám. Jednoznačnou příčinou problémů bylo silné znečištění ovzduší a půd imisemi důlně-průmyslových aktivit kolem Mostu, Chomutova a Sokolova. Povrchová těžba a zpracování hnědého uhlí se staly pro krušnohorskou přírodu bez jakékoli nadsázky pohromou, a obdobně decimovaly i zdraví zdejších obyvatel. V 80. letech dokonce socialistická vláda uplácela v postiženém regionu pracující zvláštním příspěvkem, kterému lid neřekl jinak než „pohřebné“. V tomto období postupně odumřely velké části lesů zejména ve vrcholových partiích hor; holé hřebeny s torzy mrtvých kmenů byly nadlouho nejznámějším symbolem Krušných hor.


47

FOTO: KATEŘINA MACHOVÁ

POHOŘÍ JE OTEVŘENO K SEVERU A JEHO PODNEBÍ JE DRSNĚJŠÍ, NEŽ BY ODPOVÍDALO JEHO VLASTNÍ NADMOŘSKÉ VÝŠCE

LESK A BÍDA JÁCHYMOVA

FOTO: KATEŘINA MACHOVÁ

BLÝSKÁNÍ NA ČASY Po totálním rozpadu hřebenových smrčin v centrální a východní části hor je zde vysazován odolnější mix dřevin (břízy, smrk pichlavý, modřín, jeřáb), který s postupujícími roky stále více a více vrací Krušným horám celozalesněný charakter s převahou mladých, vitálních porostů. Na svazích mnoha hlubokých horských údolí ve střední a východní časti hor se však dochovaly překrásné původní bučiny, a hřebeny na západ od Klínovce jsou porostlé zachovalými, hustými smrkovými lesy plnými kapradin a borůvčí. Typický přespolní návštěvník, léta informovaný sdělovacími prostředky především o ekologických katastrofách zdejšího kraje, bude současným vzhledem hor příjemně překvapen. Pro Krušné hory jsou příznačná rozsáhlá vrchovištní rašeliniště (zejména v západní a střední části pohoří) s porosty borovice blatky, kleče, vrby borůvkolisté, trpasličí břízy a podmáčené původní smrčiny. Největšími co do plochy jsou rašeliniště Božídarské a Novodomské – jde o jedny z nejlépe zachovalých rašelinišť v Evropě. Většina zdejších rašelinišť jsou národními přírodními rezervacemi se zákazem vstupu mimo značené cesty. Celé území rezervace je vyňato z lesně-hospodářské činnosti a ponecháno přirozenému vývoji.

STŘEDOVĚKÁ SLÁVA A BOHATSTVÍ Jak naznačuje jeho původní pojmenování (Erzgebirge – Rudohoří), pohoří bylo bohaté na rudné zásoby. Cenné rudy se zde těžily a zpracovávaly již od samých počátků zdejšího osídlení v ranném středověku. Dolování cínu bylo údajně na Loketsku započato již v roce 1241 anglickými horníky, vyhnanými z náboženských důvodů z přímořského Cornwallu. Nejprve se rudy rýžovaly v náplavech horských potoků a říček, ve 14.století se začaly razit a hloubit první štoly a šachty a zároveň stavět první primitivní stoupi a hutě, aby bylo možno vytěženou surovinu dále zpracovávat. V první fázi osídlení české strany tehdejších Rudných hor byla ve 13. a 14. století založena města Kraslice, Nejdek, Jindřichovice, Luby, Hroznětín, Hrob a Přísečnice. Nejvýznamějším a zároveň nejstarším báňským městem se však stala Krupka, založená v okolí cínových nalezišť kolem roku 1300. Obyvatelstvo hor tvořili od středověku až do konce 2.světové války téměř výhradně Němci. V 16. století byla objevena bohatá ložiska cínové rudy v regionu Blatenského vrchu, což vedlo k založení měst Horní Blatná a Pernink v roce 1532. Následoval velký příliv německých horníků a důlních podnikatelů, a vznik dalších měst: Abertamy, Hřebečná, Boží Dar, Měděnec, Oloví, Loučná, Hora Sv. Kateřiny a Vejprty. Do konce 16.století (kdy se datuje největší rozmach krušnohorského regionu) následoval vznik mnoha a mnoha dalších hornických měst a městeček. S krušnohorským cínem se v tomto období čile obchodovalo po celé Evropě. Koncem 16. století se začíná projevovat vyčerpání zdejších rudných ložisek, hospodářská deprese na evropských trzích, nedostatek dřeva z vyplundrovaných lesů na výdřevu štol a tím ovlivněný rapidní vzrůst důlních neštěstí v nedostatečně zabezpečených šachtách. Hlubinná těžba musela sestupovat do stále větších hloubek, těžení se tak výrazně prodražovalo a stále více dolů zanikalo pro svou nerentabilitu. Po roce 1600 mělo krušnohorské dolování stále sestupnou tendenci.

Jáchymov byl jedním z prvních, a rozhodně nejslavnějším krušnohorským hornickým městečkem, založeným roku 1516 v okolí stříbrných dolů v hlubokém údolí pod Klínovcem. V 16. století se zde v královské mincovně razily slavné stříbrné mince – tolary. A právě od nich byl dle historických pramenů v roce 1785 Kongresem USA odvozen a přijat název amerického dolaru. Jáchymov býval významným, slavným a bohatým městem. V době svého největšího rozkvětu kolem roku 1530 tu žilo téměř 20 000 obyvatel (Jáchymov byl v té době druhým největším městem v Čechách) – oproti dnešním necelým třem tisícovkám a jejich, na první pohled zjevnému, ne právě snadnému životu. Zlomovým historickým bodem byl objev radia v jáchymovské uranové rudě (1898). Bezprostřední okolí Jáchymova bylo zejména v období mezi světovými válkami velmi významným evropským uranovým revírem. V souvislosti s unikátními léčivými účinky radia zde byly v roce 1906 založeny vůbec první radonové léčebné lázně na světě, specializující se na léčbu pohybového ústrojí. Neslavným způsobem vstoupil do jáchymovské historie fenomén komunistických pracovních táborů, v nichž byly vězněny a k otrocké práci ve zdejších uranových dolech nuceny tisíce politických vězňů. V tehdejší lidové hantýrce se jim říkalo „muklové“ (iniciály oficiálního termínu „muž určený k likvidaci“). Oblast Jáchymova byla v 50. letech uzavřenou a přísně střeženou zónou. Zdejší uranové rudy byly téměř výhradně těženy pro průmysl tehdejší SSSR, veškerá těžba probíhala pod přísným ruským dozorem. Na hřebeni bezprostředně nad Jáchymovem je ve vysokém lese v nadmořské výšce 930 m udržován známý biatlonový areál Eduard (na výsypkách zrušeného stejnojmenného uranového dolu) s asi 12 km propletených běžeckých tratí, střelnicí a dalším zázemím typického závodního areálu. V letním období tu lze trénovat na kolečkových lyžích či in-linech. V zimě je areál běžeckou stopou napojen na nedaleko probíhající Krušnohorskou magistrálu.


48

TOUR

NĚKTERÉ ODLEHLEJŠÍ HORSKÉ PARTIE ZŮSTALY PO VÁLCE NA MNOHO LET VYLIDNĚNÉ, MNOHO OBCÍ V 50. A 60. LETECH DOKOCE ZANIKLO

ZHRUBA 40 KM DLOUHÝ ÚSEK VE STŘEDNÍ ČÁSTI KRUŠNÝCH HOR MEZI BOŽÍM DAREM A LESNOU TAKTO KRÁSNĚ STROJOVĚ UPRAVOVÁN BOHUŽEL NENÍ FOTO: JAN LUKŠÍK

FOTO: ROMAN FIŠER

TRADIČNÍ KARLŮV BĚH VŽDY PŘILÁKÁ STOVKY ZÁVODNÍKŮ

FOTO: KATEŘINA MACHOVÁ

POHNUTÁ HISTORIE SUDET Fenomén odsunu původního německého obyvatelstva v padesátých letech minulého století se významně podepsal i na charakteru krušnohorské krajiny. Dramaticky v této době ubývá obydlených lidských stavení, ta opuštěná nezadržitelně zarůstají a ztrácejí se v nově rašícím lesním porostu. Vylidněná krajina je romantičtější, divočejší. Pastviny a louky zplaněly, někdejší pečlivě obdělávaná pole zarůstají plevelem. Začínají chybět (a dodnes chybí) hospodáři ke kultivaci krajiny. Rapidní pustnutí zdejších horských lokalit se zastavilo až zhruba v sedmdesátých letech díky vlně chatařské a chalupářské módy, kdy byly opraveny tisíce prázdných a chátrajících místních stavení pro účely letní i zimní rekreace. Návazně na to byla opravena i část komunikací. Stav historicko-kulturních památek byl v socialistickém období ignorován. Na ty se dostalo až po sametové revoluci. V řadě krušnohorských obcí byly po roce 1989 opraveny kostely, kaple a hřbitovy, k čemuž významně přispěli a nadále štědře přispívají finančními sbírkami odsunutí němečtí rodáci, kteří své rodné domy a místa svého mládí rádi a hojně navštěvují. Mnohá města a regiony Krušnohoří s nimi mají dobré kontakty a snaží se udržovat vřelé partnerské vztahy.

PŘEDVÁLEČNÝ ČAS ŽELEZNIC A ROZHLEDEN Úpadek krušnohorského hornictví znamená hledání nových zdrojů obživy a vznik a prudký rozvoj řemesel jako řezbářství, tkalcovství, košíkářství, výroba hraček a různých nástrojů, včetně hudebních – roku 1828 byla v Kraslicích vyrobena Johannem Langhammerem první foukací harmonika na světě. Nejrozšířenější manufakturou zde bylo po dlouhá pokolení paličkování krajek, kterému se věnovaly celé rodiny, včetně mužů a dětí. Všechna tato řemesla živila krušnohorské obyvatele až do 19. století. Koncem 19. století sílící evropské hospodářství s sebou přináší masivní budování nových želežničních tratí a silný rozmach cestovního ruchu, jehož projevem jsou mimo jiné i stavby vyhlídkových věží a restaurací (například na Klínovci roku 1884). Po roce 1900 se v Krušných horách začíná rozšiřovat lyžování a budují se první sjezdovky a skokanské můstky. Ve třicátých letech postihla světová hospodářská krize i krušnohorský region. Masivní propouštění snad ze všech místních továren a rapidní zhoršení životních podmínek vyostřovaly národnostní rozpory mezi Čechy a Němci, v nichž oba národy se navzájem vinily za hospodářskou mizérii. K dočasnému oživení krušnohorského rudného dolování dochází za války, kdy pro posílení surovinové základny německé zbrojní výroby wehrmacht posílá do štol dolovat uran, wolfram a cín zejména ruské, polské a francouzské válečné zajatce.


PRVNÍ SJEZDOVKY A SKOKANSKÉ MŮSTKY SE V KRUŠNÝCH HORÁCH ZAČALY BUDOVAT PO ROCE 1900

FOTO: KATEŘINA MACHOVÁ

NA SNÍH JSOU KRUŠNÉ HORY BOHATÉ – NA KLÍNOVCI LEŽÍ DOKONCE 214 DNÍ V ROCE

FOTO: JAN LUKŠÍK

KRUŠNOHORSKÉ CESTOVNÍ TIPY & RADY

Pro cestování do krušnohorských destinací lze využívat poměrně husté železniční sítě, a to jak na české, tak zejména na saské straně hor. V západní části pohoří lze výhodně využít přeshraniční slevový dopravní systém EgroNet. Více na www.egronet.de. Dopravními východisky pro lokální spoje do hor jsou na českém území od západu směrem k východu města Cheb, Sokolov, Karlovy Vary, Ostrov n. O., Klášterec n. O., Chomutov, Most, Litvínov, Teplice a Ústí n. L. Z většiny těchto měst též vyjíždí do nejbližších horských středisek pravidelné skibusy. Trasy ski- a cyklostezek jsou v terénu na obou stranách hranice přehledně a v dostatečné míře značeny. Mimo trasy těchto magistrál funguje na české straně spolehlivé, přehledné a dobře udržované jednotné barevné turistické značení KČT. Na saské straně takovýto systém chybí, značení turistických cílů (byť velmi hojné) je tu různorodé, s množstvím lokálních směrovek a orientačních tabulí. Při výletech v blízkosti státní hranice a samozřejmě pro případ přejezdu do Saska (nové pěší přechody zde přibývají rychlostí několika ročně) lze doporučit mít s sebou platný pas

nebo občanský průkaz. Povinnost prokázat se na vyzvání platným dokladem v zahraničí stále trvá. Na spoře zalesněných vrcholových partiích hor a na rozlehlých pláních nových výsadeb je velmi snadné zabloudit – zejména v kombinaci s nezřídka se vyskytující mlhou. V takových situacích opatrnicky lpěte na souladu situace v mapě s označením v terénu. Ve spadajících úsecích cest na celé dlouhé zlomové linii české strany pohoří dbejte zvýšené opatrnosti. Kvalita stopy a sněhu často ubývá obdobným tempem jako rychle se ztrácející výška. Prakticky všechny vrcholové partie Krušných hor jsou naproti tomu příjemně rovinaté a pro běžecké lyžování z hlediska profilu terénu doslova ideální. Možnosti ubytování a stravování jsou na saské straně hojné a co do (německého) standardu konstantní, v české části rok od roku se zlepšující, avšak nadále poplatné momentální podnikatelské úspěšnosti provozovatele. Pozor na jeden, pro našince jistě nepřekvapivý, fenomén: cenová hladina služeb kolísá, místy dramaticky, podle vzdálenosti a dostupnosti od státní hranice.

/ފßÌ1k•­ž ‰Ì݋Xk̚kåÌxךĉš‹Ì­ÂAb‘žÌ²²² ,žÌ@ÎŠÝš‹ÌÎÂlšŠšÌŠÌžb­žĉŠšk² /ފßÌ1k•­žÌ‰ÌÅ×X‡žÌ@Ì­ž‡žb‘‹ ä@ÌÝÆkX‡Ìžž‘šžÅ΋v

8á‡Â@bš‹ÌbŠÅΊN×ΞÂ̭žÌù.Ì@Ì/.^Ì/­ÂŠšÎÌÅ­ž‘²ÌÅ̲ž² ÞÞ޲ŭŠšÎXä²Xä


50

TOUR

KRUŠNÉ HORY LÁKAJÍ I KLIDEM A TICHEM

FOTO: JAN LUKŠÍK

ATMOSFÉRA ZÁVODU

TÉMĚŘ NA KAŽDÝCH 5 KILOMETRECH STÁTNÍ HRANICE JE ALESPOŇ JEDEN PŘECHOD PRO PĚŠÍ, VŽDY NAPOJENÝ STOPAMI NA SKIMAGISTRÁLU NA ČESKÉ STRANĚ, A VEDOUCÍ K VYHLÁŠENÝM BĚŽKAŘSKÝM TRATÍM V SASKU

KRUŠNÉ HORY V ČÍSLECH 2,2 °C - průměrná roční teplota na vrcholku Klínovce 4,1 °C - průměrná roční teplota v nadmořské výšce 900 m (v té se běžkaři v Krušných horách často pohybují) 19 - celkový počet krušnohorských tisícovek 100 - průměrný počet dnů se sněhem v pohoří 113 - mlhavých dní v roce 214 - dní v roce, během kterých leží na Klínovci sněhová pokrývka 1 028 m - nadmořská výška nejvýše položeného středoevropského městečka, Božího Daru 1 215 m - nadmořská výška nejvyššího bodu německé strany Krušných hor, Fichtelbergu 1 244 m - nadmořská výška nejvyššího vrcholu Krušných hor, Klínovce 1540 - zahájena 4 roky trvající výstavba pozoruhodného, 12 km dlouhého Blatenského příkopu 1771 - katastrofální neúroda a následný hladomor v celých Krušných horách 1817 - na Klínovci postavena první dřevěná vyhlídková věž (shořela v roce 1868) 1906 - založeny známé Jáchymovské radonové lázně, které jsou v provozu dodnes

FOTO: ROMAN FIŠER

FOTO: KATEŘINA MACHOVÁ

CHMURY NEKONČÍ: POVÁLEČNÉ KRUŠNOHOŘÍ Na konci druhé světové války se Krušné hory staly smutným svědkem mnoha transportů vězňů koncentračních táborů – tisíce lidí během těchto tzv. pochodů smrti v oblasti hor zahynulo. V následujících letech 1945–46 byl německým obyvatelům Krušnohoří na základě dekretů prezidenta Beneše zkonfiskován majetek a byli vystěhováni do válkou zničeného Německa. Tím skončilo mnoho set let trvající německé osídlení české strany Krušných hor. Souběžně s odsunem Němců započalo komplikované znovuosídlování regionu českými obyvateli. Zájem o osídlení prázdných německých domů byl v horských oblastech mizivý, jelikož zde existovalo minimum možností obživy. Některé odlehlejší horské partie zůstaly po válce na mnoho let vylidněné, opuštěné domy chátraly a v 50. letech byly po stovkách demolovány. V průběhu 50. a 60. let v Krušnohoří tímto způsobem zcela zaniklo několik desítek obcí. V souvislosti s tehdejší socialistickou ideologií ateismu bylo v této době záměrně poškozeno a mnohdy zcela nenávratně zničeno množství kulturních památek, zejména kostelů, kaplí, božích muk, křížů a hřbitovů.


OBTÍŽNOST LEHKÁ

STŘEDNÍ

TĚŽKÁ

do údolí potoka, po jehož levém břehu budeme stále pohodlně a svižně klesat po modré. Než se nadějeme, budeme mít za sebou třetinu výletu, neustále mírně sjíždějíce do Rittersgrunu, kde po levé ruce zaregistrujeme hraniční přechod Český Mlýn. My jej však nepoužijeme, zůstáváme v Německu a nadále se držíme modré značky, která nyní začne stoupat údolím Komářího potoka podél státní hranice. Po třech kilometrech jediného výraznějšího výstupu tohoto výletu se příjemně rozehřáti ocitáme na hřebenu kopce v hornické osadě Halbemeile. Stále neopouštíme modrou – a ta nás po dalších necelých 2 km přivede k hraničnímu přechodu Potůčky/Breitenbrunn. Použijeme přechod, jsme zpět v Česku a po Mílovské silnici dorazíme po téměř neznatelně se pohupujícím hřebeni až k božídarské silnici v místě zvaném Myslivny s vodárnou a nádrží na potoce Černá. Přejdeme silnici a pokračujeme širokou rovnou cestou přes historický Blatenský příkop směrem ke zleva se před námi vynořivšímu Špičáku. Pod jeho úpatím se naše stopa, z níž jsme od Mysliven nevybočili, stává součástí hustého systému dobře značených a frekventovaně vzájemně propojených okruhů kolem Špičáku, jež všechny vedou zpět na Boží Dar. Je tudíž lhostejné, kterou barvu či délku okruhu (v závislosti na chuti „dolyžovat se“ před dojezdem do cíle) použijeme, a zda Špičák objedeme zleva či zprava – vždy dorazíme po zhruba 3 až 6 kilometrech (v závislosti na zvoleném okruhu) přes pláně Božídarského rašeliniště po magistrále zpět do našeho cílového městečka.

30 km KRUŠNÉ HORY – BOŽÍ DAR

Kdokoli z vás s běžkami navštívil – byť jedinkrát – Boží Dar, zajisté si dosytosti užil chutných, jemně zvlněných terénů rozlehlého Božídarského rašeliniště uprostřed typických krušnohorských luk a zdravých smrkových lesů. Po Krušnohorské magistrále a navazujících barevných okruzích kolem Špičáku tu v obou směrech pendlují početné zástupy běžkařů, od rozvážně pochodujících turistů po trénující závodníky, včetně známých místních idolů Lukáše Bauera a Milana Šperla. My se však davům projednou vyhněme a vydejme se prozkoumat delikátní lyžařské možnosti do hlubokých lesů po obou stranách státní hranice. Kdoví, třeba naše idoly potkáme právě tam; davy ostatních lyžařů však v žádném případě. Svůj zhruba 30kilometrový výlet odstartujeme na Božím Daru, odkud zamíříme přímo k lyžařskému hraničnímu přechodu Hubertky. Ať už vyrážíte z náměstí, ze západní části městečka (od skicentra Novako), anebo plánujete nasadit lyže na nástupu do Krušnohorské magistrály na počátku plání, vždy jako prvotní orientační bod použijte nepřehlédnutelný vysoký tubus jediné větrné elektrárny na konci obce u hřbitova a vydejte se nejbližší cestou v tomto směru. Pod větrníkem již budete neomylně klouzat ve správné stopě směr Hubertky – mírným sjezdem přes potok Černá a poté do lesa, přívětivým stoupáním ke státní hranici. Ihned za přechodem se už povezeme komfortní stopou modře značené cesty Boerner Weg, která se bude mírně svažovat přes blízkou osadu Tellerhauser

BOŽÍ DAR STEZKOU MÁLO CESTOVANOU

FOTO: KATEŘINA MACHOVÁ

Nadmořská výška: 740–1070 m n. m. Vhodnost pro klasiku: ano Vhodnost pro skate: ano Lanovky a vleky: nejsou potřeba Sezóna: začátek prosince–konec dubna Ubytování: přehršel na Božím Daru Občerstvení: Boží Dar, Rittersgrunn Parkoviště: Boží Dar 400 míst, placené Půjčovna lyží a servis: ano, např. Novako Boží Dar Převlékárna: ne Webové stránky: www.bozidar.cz Doprava: Praha–Boží Dar 160 km, 2.30 h Brno–Boží Dar 350 km, 5 h Ostrava–Boží Dar 520 km, 6.30 h

ANI KRUŠNÉ HORY NEJSOU SKOUPÉ NA ARCHITEKTONICKÉ PAMÁTKY

PARTNER RUBRIKY

KAM ZA PAMÁTKAMI? Architektonicky je pro celou oblast Krušných hor typický výskyt staveb s hrázděnými patry a štíty. Takové domy jsou ke spatření opravdu v kterékoliv lokalitě hor; v hojném počtu je najdete například v Nových Hamrech, Nejdku, Kraslicích, Blatně u Chomutova, Květnově či Krupce. Z přírodně-technických památek Krušnohoří stojí za to si prohlédnout 12 km dlouhý Blatenský příkop z roku 1540 v lokalitě Boží Dar-Horní Blatná, propadliny starobylých rudných dolů Vlčí jámy s celoročním ledem v téže lokalitě či navštívit bývalé rudné doly v Měděnci, Krupce, Komáří hůrce nebo Cínovci. Unikátem je také dřevěný kostel z Flájí nad Litvínovem, před napuštěním Flájské přehrady přestěhovaný do Českého Jiřetína, Flájský plavební kanál tamtéž anebo překrásná, italskými dělníky postavená Janovská přehrada s nejvyšší zděnou hrází u nás, 53 m vysokou a 220 m dlouhou. Svou historickou hodnotu mají též památníky z prostoru napoleonských bojišť z r. 1813 u Chlumce, Přestanova a Nakléřova. FOTO: KATEŘINA MACHOVÁ


15

OKRUH K FLÁJSKÉ PŘEHRADĚ

KRUŠNÉ HORY

km

LEHKÁ

STŘEDNÍ

TĚŽKÁ

lesem a kosodřevinou dorazíme k malebné přehradě Fláje (740 m n. m.), jež vznikla v letech 1954–63 a zásobuje Teplicko a Mostecko velmi kvalitní pitnou vodou. Jde o unikátní, jedinou pilířovou přehradu v ČR. Její hráz však nespatříme – ta je na opačné, severní straně nádrže. Vlevo je možné po jihobřežní cestě dorazit rovinatým zalesněným terénem na Klíny, místní vyhlášené lyžařské středisko. Náš okruh však bude pokračovat vpravo přes bývalou obec Fláje, která musela ustoupit přehradě. Po levé straně si všimneme starého Flájského mostu, objedeme zalesněný oblý Flájský vrch a po rovné cestě budeme klouzat směrem k druhému Radničnímu rybníku. Hned za rybníkem odbočíme vlevo směr pod Vrch Tří pánů, dále na Vysokou mýť a zpět do místa našeho startu – na Dlouhou Louku.

FOTO: ROMAN FIŠER

Malebná krajina severně od Litvínova, rozlehlá náhorní plošina po okrajích zbrázděná četnými údolími potoků, trasa s nenáročným profilem vedoucí z větší části zalesněným terénem, vůkolní klid a stopa pouze a jen pro nás – to je Flájský okruh. Trať je součástí Krušnohorské bílé stopy a je jednou z jejích nejmladších částí, avšak o to více atraktivnější a neokoukanější. Začátek patnáctikilometrového okruhu je na Dlouhé Louce s nástupem hned z parkoviště Rozcestí (872 m n. m.). Obec Dlouhá Louka vznikla na počátku 17. století při obchodní stezce, stoupající z Oseku do Saska. Cestou k oboře Fláje po modré značce mineme vlevo Vlčí horu (890 m n. m.) s novou mul-

OBTÍŽNOST

tifunkční rozhlednou z roku 2005, volně přístupnou, nabízející úchvatné výhledy na České středohoří. Při dobré viditelnosti lze odsud dohlédnout až na Klínovec, jizerskohorský Ještěd či ku Praze, bez zajímavosti však není ani prohlédnout si z ptačí perspektivy jednotlivá města podkrušnohorské pánve. Naše trasa dále pokračuje na křižovatku k Flájské oboře, kde zabočíme doprava. Při odbočení vlevo bychom zhruba po 2,5 km mohli vystoupat na vrchol nejvyšší hory východní části Krušných hor, Loučnou (956 m n. m.) s železnou vojenskou pozorovací věží z 50. let (nepřístupnou). Podél oborního plotu dlouhým klesáním v nádherné přírodě, vysokým

Nadmořská výška: 740–890 m n. m. Vhodnost pro klasiku: ano Vhodnost pro skate: ano Lanovky a vleky: nejsou potřeba Sezóna: začátek prosince–konec března Ubytování: Dlouhá Louka Občerstvení: Dlouhá Louka Parkoviště: Rozcestí 1 a 2, 120 míst Půjčovna lyží a servis: ne Převlékárna: ne Webové stránky: www.krusnohorskyklub.cz Doprava: skibus Osek–Dl. Louka 8 km, 0.15 h Praha–Dl. Louka 100 km, 1.30 h Brno–Dl. Louka 300 km, 4 h Ostrava–Dl. Louka 470 km, 5.30 h

KRUŠNOHORSKÉ BĚŽKAŘSKÉ OBLASTI

››

AČKOLI VĚTŠINA INFORMAČNÍCH ZDROJŮ NEUSTÁLE ZMIŇUJE TZV. KRUŠNOHORSKOU MAGISTRÁLU COBY SOUVISLOU, 250 KM DLOUHOU HŘEBENOVOU SPOJNICI MEZI ZÁPADNÍM ÚPATÍM KRUŠNÝCH HOR NA CHEBSKU A VÝCHODNÍM KONCEM POHOŘÍ U DĚČÍNSKÉHO SNĚŽNÍKU, TENTO ÚDAJ JE PRAVDIVÝ POUZE V LÉTĚ A POUŽITELNÝ PRO CYKLOTURISTY. V ZIMĚ, NA SNĚHOVÉ POKRÝVCE, TATO VARIANTA NIKDY NEFUNGOVALA, NEEXISTUJE ANI V SOUČASNOSTI A ANI V NEJBLIŽŠÍCH PLÁNECH BUDOUCÍCH – HOVOŘÍME-LI ZDE O PRAVIDELNĚ STROJOVĚ UPRAVOVANÝCH TRASÁCH, A NIKOLI JEN O NUTNOSTI PROŠLAPÁVAT SI SVOU VLASTNÍ STOPU ZAVÁTÝMI PLÁNĚMI.

‹‹


MNOHO KRUŠNOHORSKÝCH LYŽAŘSKÝCH CENTER PRAVIDELNĚ STROJOVĚ UPRAVUJE SVÉ VLASTNÍ LOKÁLNÍ OKRUHY

FOTO: KATEŘINA MACHOVÁ

Tradičně spolehlivě a pravidelně bývá upravována Skimagistrála v západní části Krušných hor mezi Jelením/Rolavou a Božím Darem. Jde o zhruba 30 km dlouhou trasu vedoucí převážně vysokým lesem v nadmořské výšce okolo 900 m s nijak náročným profilem, kterou lze absolvovat v několika variantách. Nástupními místy do stop jsou Boží Dar, Jáchymov, Abertamy, Pernink, Horní Blatná, Potůčky, Nové Hamry, Nejdek a Kraslice. Každé z nich nabízí návštěvníkům v dostatečných kapacitách parkování, ubytování, stravování, půjčovny a servis vybavení. Některá místa jsou navzájem propojena skibusy. Téměř na každých 5 kilometrech státní hranice je alespoň jeden přechod pro pěší, vždy napojený stopami na Skimagistrálu na české straně, a vedoucí k vyhlášeným běžkařským tratím v Sasku s každodenní vzornou úpravou stop – zmiňme Klingenthal, Johanngeorgestadt, Rabenberg a Fichtelberg coby nejproslulejší centra v oblasti příhraničního západního Krušnohoří. Zbrusu nový projekt vznikl ve východní části Krušných hor pod názvem Krušnohorská bílá stopa, garantující propojení strojově upravených tratí pro klasiku i bruslení mezi Telnicí a zhruba 50 km vzdálenou Lesnou na Chomutovsku. Stopa vedoucí nejčastěji v nadmořské výšce mezi 700 až 900 m sleduje hřebenovou linii hor a zhruba z jedné třetiny vede otevřeným, nezalesněným terénem. Nástupními místy do stop jsou Telnice, Fojtovice, Cínovec, Nové Město/Bouřňák, Dlouhá Louka, Klíny, Lesná a Pyšná.

V každém bezplatně zaparkujete a naleznete ubytování, stravování, půjčovny a servis vybavení. Do většiny z nich zajíždí skibusy či různé lokální rekreační spoje. Na řadě míst funguje propojení přes hraniční přechody na hustou síť pečlivě upravovaných stop na německé straně hor. Nejvyhlášenějšími saskými středisky ležícími hned za hraniční čarou jsou v této části Krušných hor Zinnwald v blízkosti Cínovce a Holzhau (přechod Moldava). Zhruba 40 km dlouhý úsek ve střední části Krušných hor mezi Božím Darem a Lesnou strojově upravován není. Zde s běžeckou stopou (vyjma těch náhodně turisty prošlapaných, vedoucích chaoticky kamkoliv), která by propojila ono západní a východní křídlo pohoří, nepočítejte. Mnoho krušnohorských lyžařských center pravidelně strojově upravuje své vlastní lokální okruhy. Aktuální informace o nich je praktické hledat na webech jednotlivých skiareálů. Status standardních závodních tratí mají Pernink (zde se v coby jediném místě české strany Krušných hor běhá i pod umělým osvětlením, denně 18–21 hodin), Jahodová louka na Božím Daru (veřejnosti uzavřeno), biatlonový areál Eduard nad Jáchymovem a v Novém Městě na Bouřňáku. Své vlastní běžecké okruhy si dále upravují na Bublavě, ve velkorysé hustotě na Božím Daru kolem Špičáku i v areálu Novako směrem k německé hranici s propojením na Fichtelberg, nově na Klínovci od

traverzu směrem k znovuobjevovaným partiím jižních svahů hřebenu, ambiciózních 60 km stop slibují protahovat na Lesné, asi 6 km tratí pravidelně preparují na Mračném vrchu v Klínech, 25 km na Dlouhé Louce, tradičně na Telnici v Adolfově a na Fojtovicích. Premiéru si tuto zimu odbývá nově narozený běžecký areál Skiindex Blatno (5 km severně od Chomutova) s každodenní strojovou úpravou tratí v nadm. výšce 620 m a kompletním zázemím včetně vlastního parkoviště, šaten a teplých sprch, ubytování, stravování i rozmanitého aprés-ski. Několikrát za zimu se v krušnohorských střediscích schází nejen výkonnostní závodníci ke svým župním či národním soutěžním kláním, ale i desítky a stovky hobby-běžkařů, aby se postavili na start některého z veřejných lyžařských závodů. Nejpopulárnější akce celých Krušných hor se koná na Božím Daru pod názvem Karlův běh. Letos pořadatelé ze Slovanu Karlovy Vary chystají na třetí únorový víkend již 37. ročník na tratích od 10 do 42 km, se startem a cílem na Božím Daru. Největším masovým závodem východního křídla hor je každoročně koncem ledna pořádaná Krušnohorská třicítka, akce navazující na dlouhou tradici populární Krušnohorské padesátky. Pořadatelé z Lokomotivy Teplice a SC Bouřňák připravují pro zhruba tři stovky startujících tratě 15 a 30 km vedoucí rovinatými terény Grünnwaldského a Cínoveckého rašeliniště u Nového Města, kde je též start i cíl závodu.

53


55

k hraně Yosemitského údolí sedmnáct kilometrů dlouhá trasa po široké vyhlídkové silnici Glacier Point Road, v zimě uzavřené a rolbami upravované. Profil trasy neustále mírně stoupá či klesá a vede vesměs zalesněným terénem obrovských jehličnanů (zde v Kalifornii nazývaných „red woods“) a vysokohorských močálů porostlých voňavou klečí.

MEDVĚDI VĚDÍ Toužíte-li na druhý den místo lyžařské turistiky po pořádném sportovním běžeckém lyžování se vším všudy, je lepší popojet z Yosemit nějakých osmdesát kilometrů na sever, zhruba na půl cesty směrem k Lake Tahoe do Bear Valley. Toto místo bylo ještě před nějakými sto lety známé pro svou vysokou koncentraci medvědů grizzly. Časy se však mění: huňáčů v Bear Valley ubylo, vystřídali je zde vášniví lyžaři a bikeři. Když už zmiňuji medvědy, nedá mi ve vzpomínkách se ještě nevrátit do Yosemit. Po celé rezervaci na jejich častý výskyt upozorňuje množství všudypřítomných cedulí a letáků a mezi v údolí nocujícími návštěvníky parku jsou medvědi tématem číslo jedna. Zcela po právu! Medvědi za roky koexistence s turistickou populací Yosemit zjistili, že není nic snazšího, než si v noci dojít pro nejrůznější lahůdky

BEAR VALLEY Vraťme se však do lyžařského Bear Valley. Zde naleznete jeden z hlavních amerických běžeckých areálů se sedmdesáti kilometry tratí na více než třiceti okruzích v rozmanitém, zčásti zalesněném a zčásti otevřeném dvoutisícovém terénu centrální Sierra Nevady. Tlustá vrstva sněhu, sluníčko, modrá obloha a monumentální výhledy jsou tu, zdá se, standardem. Bear Valley je profesionálním lyžařským areálem se vším všudy, a to počínaje nutností koupit si za 20 dolarů běžecký skipas (narozdíl od Yosemit, kde se sice za běžkování americky atypicky neplatí, u vjezdu do rezervace ale o onu ušetřenou dvacku stejně přijdete). Čekají vás tu každodenně upravované tratě a vskutku dokonalé zázemí: mnoho zahřívacích budek i otevřených odpočívadel s lavicemi a stoly na tratích, řada chat s noclehem a občerstvením

SAN FRANCISCO

NIE OR LIF KA

GLACIER POINT Na konci cesty se octnete na vyhlídce Glacier Point (2 220 m), v místě oficiálně nejkrásnějšího rozhledu přes Yosemitské údolí. Jeho dno leží kilometr svisle pod vámi, jako na dlani vidíte rozdvojující se údolí s řekami Merced River a Tenaya Creek, okolo nichž vedou nitky chodníčků s miniaturními postavičkami pohybujících se turistů. Vpravo v dálce bouří několik svislých stometrových vodopádů, dole se voda tříští o obrovské ohlazené balvany. Všude kolem vysoké skalnaté srázy, na jejichž stěnách mají slunce, měsíc a stíny rozehranou svou nikdy nekončící partii. V dáli na východním horizontu vám celý obrázek jakoby rámují věčně bílé čtyřtisícové vrcholky nejvyšších hřebenů Sierra Nevady. Tohle všechno si však uvědomíte až po nějaké chvíli. Zcela garantovaně totiž vaše oči i mysl okamžitě zaměstná majestátný žulový obr Half Dome, jakoby nožem v polovině seříznutý. Od jara do podzimu je tato 2695 m vysoká hora, byť to vypadá neuvěřitelně, přístupná běžným turistům – kteří na vlastní nebezpečí stoupají až na samý vrchol po jejím hladkém a strmém povrchu – držíce se pouze zábradlí z ocelových lan po obou stranách stezky. U vyhlídky stojí elegantní, dřevem vytápěný srub Glacier Point Lodge, ve kterém lze přespat a pokračovat ve vychutnávání si Yosemitských krás na druhý den. Na více než 150 kilometrech značených turistických stezek, obvykle neupravovaných (anebo jen zčásti a sporadicky), je opravdu co vychutnávat. Pokud byste si mohli vybrat, určitě si zvolte pro návštěvu Yosemit březen anebo duben – můžete tak okusit Yosemitský zázrak ze dvou rovin, a to doslova: zrána na běžkách na stále kvalitním sněhu a se sluncem shora, a odpoledne tak jako většina typických turistů ze dna údolí, kdy chodníčky jsou již vyschlé a sluníčko ohřívá klima v kotlině na příjemné teploty.

rovnou k lidem kempujícím v údolí. U odpadkových košů jsou prý běžně ke spatření ti samí jedinci noc co noc. Nechávat jídlo ve stanech, byť schované v batozích, je trestuhodnou chybou. Dokonce ani v zamčeném autě není jídlo před medvědy v bezpečí. Řešením je pronajmout si zde železnou uzamykatelnou bednu, k tomuto účelu vyrobenou, a zavěsit ji někam dostatečně vysoko nad zem.

USA

N E V A D RENO A LAKE TAHOE

YOSEMITE K A LI F O R N IE LOS ANGELES

i velkoryse vybavenými lyžařskými půjčovnami (firma Rossignol dokonce exklusivně pro Bear Valley vyrábí speciální verzi rentalových běžek). Celý týden by na důkladné poznání areálu sotva stačil. Pokud si jej můžete dopřát a učiníte tak, pravděpodobně zažijete jeden z těch lepších týdnů vašeho života, na které se ještě roky vzpomíná!

PŮLKILOMETR VYSOKÝ HORNÍ YOSEMITSKÝ VODOPÁD

YOSEMITY Světoznámý západoamerický národní park o rozloze přes 3000 km2. Začal vznikat před 200 miliony let při procesech, které provázely tření a zlom zemských desek. Pod jejich povrchem žhnula láva, která za obrovského tlaku chladla a tvořila obří masy kamene. Současný tvar oblasti daly ledovce, které údolí zaplavily zhruba před milionem let. Poslední z nich roztál před deseti tisíci lety a na dně údolí po něm zbylo mělké jezero, z něhož čněly tisícimetrové bílé stěny včetně nejpůsobivějších monumentů Half Dome a El Capitan. Původní jezero postupem let zanesla půda a kamení z horské řeky Merced River. Tím dostala příroda na dně údolí dnešní podobu, kdy ji pokrývá lesní povrch a louky. Yosemity za svou dnešní existenci vděčí Johnu Muirovi (1838–1914), zakladateli známého ochranářského Sierra Clubu. Vzdálenost z letiště v Los Angeles je zhruba sedm hodin jízdy, ze San Francisca čtyři hodiny po silnici č. 120. www.yosemitepark.com


TOUR

56

VZHŮRU NA JEZERO Kalifornie je obrovským státem a možností, kde si bezvadně zalyžovat, nabízí úctyhodný počet. Avšak marná sláva – za největším a nejlepším běžkařením se snad odjakživa jezdí k hranicím s Nevadou, na dohled hlubokého, křišťálově čistého a sluncem zalitého vysokohorského jezera Lake Tahoe. Příště vytáhneme své běžky právě tady – a proč by ne rovnou v největším běžeckém areálu Ameriky? A ještě něco – napadlo vás někdy, jak přijít v souvislosti s běžkami k obrovskému jmění? Běžecké lyžování a být díky němu doživotně „za vodou“ – to nejde zrovna dvakrát k sobě, nebo snad ano? Každopádně, v příštím čísle se potkáme s člověkem, který tomuto sportu vděčí za desítky miliónů dolarů na svém kontě. Podle mého názoru nejbohatší běžkař všech dob. Přeji vám pevnou stopu a nashledanou za měsíc!

LEGENDÁRNÍ EL CAP, NEJVĚTŠÍ ŽULOVÝ MASÍV SVĚTA

Bear Valley je také příjemnou americkou vesnicí se zhruba stovkou život si užívajících stálých obyvatel, kteří nemají kam spěchat, a nikam po jediné zdejší silnici, kterou z jedné strany pravidelně na začátku zimy uzavírá sníh, nejezdí. Kousek za městečkem je i kvalitní sjezdařský areál (67 sjezdovek) pro ty, kdo rádi kombinují. V tomto místě dělají pro pohodu zdá se všechno, co je napadne: dokonce i běžecké tratě jsou upravovány s manšestrem na bruslení na jedné straně, a dvojicí klasických stop nezvykle hned vedle sebe na straně druhé – pro větší komfort těch, kteří vyjíždí do stop na kus řeči s přáteli. Zastaví-li se poté na pozdní oběd v restauraci architektonicky pozoruhodné Bear Valley Lodge, může se krátké nevinné posezení díky skvělým kuchařům, žoviální obsluze a předlouhému vinnému listu místních kalifornských značek změnit v opulentní hostinu o jednom chodu za druhým, končící až pozdě za tmy. Na začátku léta pak budou nejspíš vrtět hlavou nad ručičkou váhy, proč ani tuto zimu na běžkách nic neshodili.

BEAR VALLEY Malebné a od davů oproštěné lyžařské středisko poblíž stejnojmenného městečka uprostřed zdravých vysokých lesů Sierra Nevady na silnici č. 4 mezi Lake Tahoe a Yosemity. Sjezdařský areál nabízí 67 sjezdovek a 9 lanovek, jejichž názvům se prosím v Bear Valley nedivte: Grizzly, Medvěd, Medvídě, Medvídek Pú, Koala, Panda atd. Ještě o mnoho proslulejší jméno mezi lyžařskou komunitou má zdejší běžecký areál, osobně spjatý s jeho duchovním otcem a dnešním ředitelem, velmi výkonným aktivním běžkařem a lyžařským instruktorem, Paulem Petersenem. www.bearvalleyxc.com

SIERRA NEVADA 650 km dlouhý pás vysokých čtyřtisícových hor rozprostírajících se po většině centrální části státu Kalifornie. Jejich název pochází ze španělštiny (jako ostatně snad všechno západoamerického), a znamená „sněžné pohoří“. Kopcům se též běžně říká „High Sierra“. Jde o hory s neobvykle velkým množstvím přírodních krás. Jejich nejvyšším bodem je Mount Whitney (4421 m) při okraji scénického národního parku Sequoia. V horách se nacházejí desítky sjezdařských i běžeckých lyžařských areálů, nejvíce jich je koncentrováno okolo vysokohorského jezera Lake Tahoe (1899 m). V roce 1960 tu byla uspořádána zimní olympiáda ve Squaw Valley, o další pokus usiluje nedaleké nevadské město Reno ve společné kandidatuře s oblastí Lake Tahoe pro rok 2018.


57

KOMERČNÍ PREZENTACE

DEVOLD TERMOPRÁDLO S BOHATOU HISTORIÍ Vyrábíme kvalitní, dlouhotrvající oděvy již od roku 1853. Mezi naše první zákazníky patřili běžní lidé žijící a pracující v drsném klimatu norského pobřeží – především rybáři a námořníci. Brzy se obliba odolných a teplých oděvů rychle rozšířila po celém Norsku. V následujících letech si slavní polární badatelé jako Ellsworth, Amundsen a Nansen vybrali pro své expedice pletené svetry, čepice, ponožky a spodní prádlo Devold®. Některé stejné modely, které pomohly členům těchto expedic přežít to nejdrsnější klima na světě, se dodnes stále vyrábí! Vysoce kvalitní přírodní ovčí vlna byla – a stále je – základní materiál používaný v oděvech Devold®. Dnešní aktivní příznivci outdooru volí Devold®, protože tento oděv je zároveň jak funkční, tak komfortní i při dlouhodobém nošení. Klasický oděv od Devoldu® obstojí po léta užívání a nikdy nevyjde z módy!

Devold vyvinul svůj nejslavnější produkt – svetr Blaatroie. Tento svetr byl původně vyroben pro rybáře, ale brzy se stal populární i pro běžné nošení. Dnes je značka Devold Blaatroie známá přes 140 let a stále velice moderní.

A v čem že spočívá takový úspěch této norské oděvní firmy? Bezesporu na to má vliv fakt, že Devold ve všech svých oděvech vždy používal (a do budoucna bude stále používat) přírodní vlákno – vlnu. Technologie na zpracování vlny je velice náročná a složitá. Jen málo výrobců na světě ji umí tak zpracovat, aby byla příjemná a spodní prádlo z ní vyrobené se dalo nosit. Šití z vlny je velice rozdílné od šití ze syntetických vláken nebo bavlny. Většinu vlněného prádla prodávaného na našem trhu si „výrobci“ nechávají šít v Asii z nakupované látky. Jedině Devold si sám zpracovává vlněnou přízi a šije oděvy v Evropě ve své továrně. To může jen díky velikým zkušenostem a know-how, které získal za více jak 154 let výroby z vlny. Pan Devold (potomek zakladatele) se osobně stále věnuje vývoji ve zpracování vlny. Devold se mimo jiné zaměřil na kombinaci vlny s umělými materiály, a tím výrazně

ROALD AMUNDSEN Expedice na Jižní pól – expedice, kterou vedl R. Amundsen dosáhla Jižního pólu 14. 12. 1911, což byl největší úspěch v norské polární historii.

FRIDTJOF NANSEN První přechod Grónska V roce 1888 překročil F. Nansen Grónsko na lyžích. Mezi nejdůležitější přípravu na expedici byla volba lehkého a volného oblečení z tenkých vláken v několika vrstvách, vše vyrobeno z čisté vlny. Po tomto odvážlivci se dodnes jmenuje oblíbená řada svetrů „Devold Nansen“.

rozšířil použití a užitnou hodnotu svého oblečení. Spojit to nejlepší z obou světů. Umělé materiály mají své nesporné výhody a spojením s vlnou vzniklo vynikající prádlo. Není proto divu, že si toto prádlo vybrala pro své pracovníky Horská služba ČR a již řadu let jsou jeho spokojenými majiteli. O kvalitě výroby svědčí i mnoho získaných certifikátů a ocenění jak v divizi sportovního prádla, tak v sekci prádla pracovního. Devold vyrábí také nejlepší ochranné spodní funkční prádlo na světě pro hasiče, policisty, slévače, elektrikáře, plynaře a mnoho dalších oborů, kde potřebují kvalitní nehořlavé, bezpečné a funkční oděvy. Například oděvy pro hasiče musí splňovat řadu přísných bezpečnostních norem. V Čechách a na Slovensku už nosí ochranné funkční spodní prádlo tisíce pracovníků (US Steel Košice, Hasiči Hradeckého kraje, zásahová jednotka URNA a mnoho dalších).


59 NÁHORNÍ ENKLÁVA SEISER ALM JE LOKALITA JAKO STVOŘENÁ K VYBĚHNUTÍ DO ZIMNÍ PŘÍRODY

SEISER ALM JE SKUTEČNĚ SPECIFICKÝ – KRAJINOU, LIDMI I ZÁBAVOU

1 825 m n. m. Zde je po ránu rušno především v obou velkých půjčovnách, ve kterých se opět setkáme s poněkud neobvyklou situací. V bohatém lyžařském areálu převládají na desítkách stojanů dlouhé, převážně „šupinové“ běžky a vše, co je nezbytné pro běh, nebo jen rekreační kráčení na lyžích. Krátké carvingové lyže, snowboardy a příslušné boty samozřejmě nechybí, ale jsou v menšině. Do základní šablony, jakou obvykle kopírují alpská lyžařská střediska, nezapadá Seiser Alm, ani co se týče lyžařských škol. Mezi stovkou učitelů, kteří jsou v hlavní sezoně k dispozici, má celá třetina kvalifikaci pro výuku běhu na lyžích. V přehledném terénu tak můžeme současně pozorovat kromě „vláčků“ sjíždějících ve vlnovkách za elegantním Maestro Sci i postavy snažící se v běžecké stopě plnit příkazy a napodobovat techniku vedle jedoucího učitele. BĚŽECKÉ ELDORÁDO Vysvětlení takovýchto, pro většinu alpských středisek neobvyklých situací, je prosté. Z provozního centra Compatsch jsou na dosah nejen dolní stanice sedačkových lanovek, dětský skipark a další zařízení, ale je zde také místo nástupu na tříproudou obousměrnou „dálnici“, která v mírném stoupání podjede jednu ze sjezdovek a vyústí na rozlehlých pláních v jakémsi nulovém bodu zvaném Ritsch Schweige. Odtud se doslova do všech stran rozvíjí sedm na sobě nezávislých, denně preparovaných běžeckých tratí, jejichž barevné značení signalizující náročnost je převzato se zavedené praxe sjezdařských center. Černý, patnáctikilometrový okruh nazvaný Joch s převýšením 200 m zde doplňují 3 červené smyčky

o celkové délce 23 km a 3 modré, procházkové trasy, měřící 2 až 8 km. Je to nabídka, jež osloví v pohodové atmosféře panující nad zvlněnými pláněmi i lyžaře, kterým úzké dlouhé lyže dosud nepřirostly k srdci. Dvě stopy vyříznuté do sněhu pro vyznavače „klasiky“ se spolu s vedlejším, dostatečně širokým pásem pro bruslaře vinou zdánlivě bez konce otevřenou, přívětivou krajinou, jejíž měkké křivky kontrastují s rozeklanými štíty na horizontu. Snadná dostupnost, dobře fungující zázemí, optimální terénní konfigurace a příznivé klima činí z náhorní enklávy Seiser Alm lokalitu jako stvořenou k vyběhnutí do zimní přírody. KDE LADÍ FORMU MISTŘI? V půli března loňského roku jsme vychutnávali sluneční pohodu na jednom z červených okruhů spolu s mnoha dalšími uživateli běžek, z nichž převážná většina zjevně neměla v úmyslu „honit kilometry“, ani dojíždět za každou cenu kohosi mizejícího v dáli. Že takováto atmosféra zde panuje po celou sezónu, připomíná dlouholetý trenér československé, později jugoslávské a rakouské reprezentace dr. Honců: „V 70. letech byl tradičním pořadatelem významných mezinárodních závodů v běhu lyžařský klub v Castelrottu. Obvykle tam startovala, podobně jako dnes v závodech Světového poháru, celá světová špička. Několikrát se ovšem stalo, že tratě v nadmořské výšce okolo 1 000 m nebyly dostatečně vysněžené a závody musely být přeloženy do nedalekého, podstatně výše

položeného střediska Seiser Alm. Tak se internacionální společenství nejlepších běžců na lyžích seznámilo s terény, které jsou ve výšce 2 000 m n. m. jak stvořené pro trénink na počátku závodního období. Po stovkách nudných kilometrů naběhaných na dachsteinském ledovci nebo v silných mrazech za polárním kruhem se stával hotel Panorama pod horou Schlern naším oblíbeným útočištěm. Tréninkové dávky, často větší než ty „ledovcové“, absolvovali na pestrých tratích Seiser Almu všichni v pohodě. Sám jsem pak využíval tamní terény se svými svěřenci i po sezóně. Kondiční běhy po pružných lučních pěšinách uprostřed pastvin porostlých pestrou alpskou květenou byly více léčebnou terapií než tréninkem.“ Slova dlouholetého trenéra a dnes generálního sekretáře organizačního výboru mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2009, potvrzuje i kniha hostů v hotelu Panorama z počátku minulé sezóny. Již tradičně na Seiser Almu ladila formu švédská reprezentace, s níž se střídali Norové, Japonci a další týmy včetně našich nejlepších běžců.


60

TOUR

BOŽÍ KLID SEISER ALMU KAŽDOROČNĚ NARUŠUJE NĚKOLIK PRESTIŽNÍCH ZÁVODŮ VČETNĚ SVĚTOVÉHO POHÁRU

severovýchodě Dolomit. Grandiózní nabídka shrnuje 1 220 km sjezdových tras a 450 lanovek a vleků. Před třemi lety byl opět v Dolomitech (tentokrát včetně východní části pohoří nalézající se na území Rakouska) realizován obdobný marketingový tah, za kterým stojí snaha alpských středisek nabízet vedle služeb poskytovaných sjezdujícím návštěvníkům i dobré podmínky pro provozování dalších aktivit na sněhu. V tomto případě se jedná o služby zájemcům o běh na lyžích nebo lyžařskou turistiku různých stupňů náročnosti. Pod hlavičkou Dolomiti Nordic Ski se tak společně představuje 10 oblastí disponujících systematicky upravovanými, případně technicky zasněžovanými a osvětlenými běžeckými tratěmi. Prozatím je hlavním integračním prostředkem rozbíhajícího se projektu společná propagační strategie. Z tištěných materiálů to jsou především názorné mapy doplněné vícejazyčnými údaji o parametrech a vybavenosti tratí včetně kalendáře akcí pořádaných v jednotlivých místech.

PO ZÁVODNÍ STOPĚ JIŽNÍM TYROLSKEM Jen těžko lze při prohlídce závodních tras Jižního Tyrolska začít jinde než v jeho východním cípu – v Toblachu. V areálu, který hostí kupříkladu závody Světového poháru, se může každý za drobný poplatek (asi 3,5 euro/den) vcítit do kůže špičkových závodníků v dokonale upravených stopách. Právě zde se pořádá první závod letošní sezóny. V této oblasti se v polovině ledna běhá také známý Pustertalský lyžařský maratón a první únorovou neděli také Mezinárodní běžecký závod Toblach–Cortina. Trasa vede podél bývalé železnice, která byla zrušena v roce 1962, přes můstky, osvětlenými tunely a roklinami až ke starému nádraží v Cortině. Na konci ledna se také v údolí Gsies/Casies koná netradiční běžecký závod pod názvem Knödel Marathon. Atraktivní podívaná, během níž se pojídají knedlíky, patří k vrcholným akcím v okolí Kronplatzu. Podobně neobvyklý je i závod Moonlight Classic, který probíhá za svitu měsíce. Stovky závodníků, mezi nimiž nebudou chybět národní týmy Německa, Norska a Švédka, vyjedou na 42km nebo zkrácený 17km okruh s baterkami na čele. Do cíle by měli dorazit po půlnoci za povzbudivého jásotu přihlížejících diváků. Jižní Tyrolsko není věhlasně známé jen běžeckým lyžováním, ale na výsluní se zde hřeje i další olympijský sport – biatlon. Místním centrem je Antholz/Anterselva v blízkosti Kronplatzu, kde se pravidelně konají závody Světového poháru a dokonce již čtyřikrát se zde konalo mistrovství světa. Naposledy začátkem roku 2007, kdy zde biatlonovému králi Björndalenovi zdatně sekundoval Čech Michal Šlesingr. (ka)

POHODOVÁ ATMOSFÉRA KRAJE OSLOVÍ KAŽDÉHO

ANI SJEZDAŘI A SÁŇKAŘI NEPŘICHÁZEJÍ ZKRÁTKA Protože pláně Seiser Almu protkané běžeckými stopami lemují ze tří stran již zmíněné mírné svahy, jsou i tyto plochy samozřejmě využívány početnými sjezdumilovnými lyžaři, snowboardisty a sáňkaři. K dispozici jim je 66 km preparovaných sjezdovek a rekordní počet sedmi sáňkařských drah. Tři krátké vleky a 14 sedačkových lanovek zvládá bez problémů i zvýšenou víkendovou a prázdninovou frekvenci. Spojení s údolím Val Gardena umožňuje sedačka Sonne, jejíž horní stanice na vrcholu Piz sousedí s horní stanicí gondoly mířící na Seiser Alm ze St. Ulrichu. Nenáročné a bezpečné trasy s minimem pevných překážek uspokojí především opatrnější lyžaře, rodiny s dětmi a seniory. Že se na nich však může rozvinout i velký spotovní talent, dokazují současní italští reprezentanti Peter Fill a Denise Karbonová – aktuální vítězka tří obřích slalomů v úvodu Světového poháru 2007/08. Oba tito sjezdaři pocházejí z Castelrotta. OD SUPERSKI K DOLOMITI NORDIC SKI Již před 30 lety se v materiálech zvoucích lyžaře do severoitalských středisek objevily pohledové mapky Dolomit obracející pozornost na sedm center disponujících mj. společným odbavovacím systémem uživatelů lanovek a vleků. Tehdy ojedinělý projekt se brzy ukázal jako efektivní, do vybraných míst přinesl oživení cestovního ruchu, a tak dnes spadá pod křídla společenství Dolomiti Superski 12 areálů od Obereggenu na jihozápadě po Hochpustertal na

ÆÇÎW˜Ê½ÎÇÄÍ'Æ3˜ËÑËÌ*Ř º+Z½»Ã*ÀǘÎÒÆ3

Jako jediný stadion nalézající se na území Jižního Tyrolska je do dolomitského volného sdružení včleněn komplex běžeckých tratí v oblasti Seiser Alm spolu s menším areálem ve valgardenské Selvě. V síti Dolomiti Nordic Ski leží nejzápadněji – tedy nejblíže brennerské dálnici, a je snadno dostupný z Bolzana i Val Gardeny. Dalšími devizami jsou nadmořská výška zaručující dostatek sněhu po celou sezónu a bohatý výběr zajímavých tratí. MARATON ZA ÚPLŇKU Kromě přírodních krás a všeobecné vybavenosti zviditelňují každé alpské středisko různé akce převážně sportovního charakteru. Na Seiser Almu to bude v letošní sezoně především závod v běhu nazvaný Moonlight Classic Marathon. Druhý ročník tohoto nočního masového běhu na trati dlouhé 42 km byl odstartován za měsíčního úplňku 23. 1. 2008 ve 20.00 hod. Pro případ, že by se pořadatelům nepodařilo „zajistit“ bezoblačnou oblohu, musí být každý ze startujících vyzbrojen čelovkou. Podmínkou účasti naopak není nutnost zajištění ubytování přímo v Seiser Almu. Lanovka bude k dispozici účastníkům závodů k přepravě do Seis až do jedné hodiny noční (více na www.moonlightmarathon.info).


I PŘES ČILÝ LYŽAŘSKÝ RUCH SI SEISER ALM ZACHOVÁVÁ ATMOSFÉRU KLIDU A POHODY

Za pozornost stojí i další, i když „neběžecké“ podniky, které již tradičně zpestřují zimní sezonu na Seiser Almu. Počátkem prosince se na speciálně upravené sjezdové dráze Goldknopf koná za asistence držitele současného světového rychlostního rekordu v jízdě na lyžích S. Origoneho veřejný závod Highspeed Race. Další veřejná exhibice proběhla 19.–20. ledna 2008 ve snowparku King Laurin, kde se utkali vyznavači freestylingu mj. na 110 m dlouhé U-rampě. Naprosto originální je pak závod o Modrou stuhu Seiser Almu. Dne 3. února 2008 bude v Seis am Schlern odstartován triatlon sestávající z výstupu na skialpinistických lyžích na Seiser Alm (900 m převýšení) a následného závodu ve slalomu a sjezdu na tamních svazích. NIČÍM NERUŠENÝ KLID Pro celou oblast je charakteristický čilý ruch na sjezdových i běžeckých tratích, sáňkařských drahách, upravovaných vysněžených cestách pro pěší turisty, ve snowparcích a v koridorech určených jezdcům na koních a saních za koňským spřežením. Přestože je zde za dobrých povětrnostních podmínek několik tisíc návštěvníků v pohybu, vládne nad pláněmi Seiser Almu atmosféra klidu a pohody. Velký podíl na tom má vyloučení automobilového provozu na páteřní komunikaci spojující Compatsch s druhým centrem zvaným Saltria. V době naší jarní návštěvy projížděly po suché asfaltce lemované metrovými sněhovými mantinely

v půlhodinových intervalech pouze nehlučné skibusy a první nedočkaví cyklisté, kteří zřejmě na Seiser Alm „vydupali“ z Castelrotta nebo z ještě níže položených míst. K panujícímu klidu přispívá i promyšlené řešení provozu v celém areálu. Sjezdovky, dráhy a tratě se jen výjimečně kříží a tam, kde je to nezbytné, se jedná o křížení mimoúrovňové, usnadněné přepravou sjezdujících lyžařů sedačkovými lanovkami. Napětí a stres, jaké může vyvolat pocit hladu, zde nehrozí ani kolem poledne. Kromě mnoha malebných seníků je po celé náhorní planině doslova rozházeno

celkem 33 stylových restaurací, Hütten a Skistuben. Jídelní a nápojové lístky ctí krajovou kuchyni a preferují lehká vína pocházející z okolí Bolzana a vonné destiláty z místních bylin. Na dobré náladě panující na prosluněných terasách se ovšem nepodílí jen vyprázděné sklenky. Je přirozeným následkem kvanta příjemných zážitků, které Seiser Alm skýtá. V té souvislosti také nepřekvapuje vysoké procento návštěvníků, kteří se zejména v zimních měsících na vysoko položené dolomitské pastviny pravidelně vrací.

61


SÍLA A TRADICE JAPONSKÉ KULTURY – TO JE KAPITOLA SAMA PRO SEBE

otravnou břečkou odplavovanou z tajícího sněhu, abyste deset dvanáct dní po příletu přivítali jarní mírné slunce a jeho hřejivé patnáctistupňové prstíky. Pokud tedy zvažujete dalekou cestu do Japonska, březnu se raději vyhněte a řiďte se podle klasiků: Březen, za kamna vlezem! Proměnlivé počasí neutichá ani v průběhu dne, avšak samozřejmě není tak dramatické jako v horizontu týdne. Mezi již legendární se zařadila historka z olympiády v Naganu 1998, kdy během deseti minut teplota klesla o čtyři stupně a v rozmezí půldruhé hodiny třikrát hustě sněžilo a třikrát ostře pálilo slunce. Z NOUZE CTNOST Výkyvy počasí a podivný mokrý sníh, který má jinou strukturu než náš evropský, bohužel nadělá servismanům i „hobíkům“ před mazáním hluboké vrásky. Jak tvrdí Kateřina Neumannová, střídají se tu převážně tři druhy sněhu: totální vata na slunci, led ve stínu a ztuhlý sníh v lese. Nezapomeňte si proto s sebou kompletní výbavu vosků, ať později nespíláte bohům! Ale nenechte se tím otrávit, počasí stejně neovlivníte. Ani místní si nestěžují (ačkoliv ti si nestěžují vůbec na nic), tak to tady prostě chodí. Naopak můžete udělat z nouze ctnost. Zářivým příkladem vám budiž loňský místní módní hit číslo jedna – gumové holínky. Prsily se ve výlohách každičkého obchodu s obuví, vyšňořené desítkami prapodivných vzorů tahaly z peněženek dam zhruba tisícikorunové částky. Módní výstřelek, pravíte? Ve výsledku ano, ale za vším stojí ohromná praktičnost! Japonky, malé vzrůstem, si v nich mohly dovolit zapadnout do závěje rozměklého sněhu sahající jim až ke kolenům (zatímco vám by se sotva vyšplhala do půlky lýtek), aniž by se nastudily či umazaly. V Japonsku vůbec vše pevně spočívá na základě praktičnosti. Například vymazlený chrámový komplex se často krčí hned vedle rušné továrny. Jistě, po šichtě a fyzické námaze si odpočine i mysl. Triumf účelnosti! O BOMBÁCH A LEKCI KRESLENÍ Naše cesta vedla do třísettisícového města Aomori na chudém severním výběžku Honšú v Aomorském zálivu. Správní cetrum oblasti vyniká v mnoha faktorech – nalézá se zde největší Buddha v Japonsku, vyhlášené jablečné plantáže, rybářské království i úchvatné horské scenérie. O architektonické památky zde je však nouze, za druhé světové války město lehlo z devadesáti procent popelem po náporu nepřátelských amerických bomb. Místní tvrdí, že chutnější jablko nebo lepšího tuňáka prý nikde na světě nedostanete. Pokud ho však chcete zkusit přímo v centru dění, musíte přijít do restaurace se slovníkem, tužkou a papírem na kreslení objednávky. Malba ryby projde snadno, ale s rýží se zapotíte víc. S angličtinou nebo jinou světovou řečí to ani nezkoušejte, metropolitní Tokio je o poznání dál, než si myslíte. KVALITA NAD KVANTITOU Jak již bylo řečeno, Japonci nepatří mezi nejzarytější fanoušky běžeckého lyžování. I přesto své trasy až puntičkářsky vzorně upravují. Kvalitou i převýšením

tak dohánějí manko kvantity, neboť běžeckých středisek je na celých ostrovech zhruba sedmdesát a jejich trasy nedosahují nijak závratných délek. Nejdelší bývají tradičně okruhy, ale i zde napočítáte maximálně patnáct kilometrů. A navíc takovýchto tratí - a i dobrých závodů s výjimkou pohárového laufu v Sapporu – je v celém království jako šafránu. DŮVOD? NAPROSTO BANÁLNÍ — FINANCE Lyžařských klubů existuje jen několik, ale bohužel nepatří mezi nejbohatší. Proto se raději zaměřují na pořádání menších závodů a úpravu kratších tratí, než aby se pustili na nejistý led sportovního byznysu. I tratě v blízkém okolí Aomori spadají mezi ty průměrné, přestože se město stalo v roce 2003 pátým pořadatelem Asijských zimních her, které byly zároveň největšími v dosavadní historii. Vyběhnout zde můžete do několika různých stop rozprostírajících se v délkách od dvou do pěti kilometrů. Zapomeňte na stovky kilometrů do táhlých kopců či po rovině, jak je znáte z Evropy. Místní rázovitá střediska však nabízejí jiné úchvatné perly, kvůli nimž se do japonských hor vyplatí vydat. Božský klid, při němž se vám v přelidněné zemi dvakrát lépe dýchá. Úchvatné výhledy do okolí pyšných hor sápajících se do výšky kolem šestnácti set metrů nad mořem i klidnou modř oceánu samotného. Tím, že vstávají od mořské hladiny, získáte pocit, že jsou ve skutečnosti mnohem vyšší. Nejsou! Ale tichá majestátnost i rozeklanost vrcholových štítů je zdobí po právu. RELAX V HORSKÝCH PRAMENECH Nejbližším areálem od Aomori je Noheji Makado Onsen. Jednoduše se sem dostanete za půl hodinky místním vlakem Tokohu Expressway. Zalyžovat si zde můžete lehce nadstandardně denně od půl deváté ráno do pěti večer. Od ledna do půlky března se navíc můžete sklouznout i večer, kdy zde provozují i lyžování pod umělým osvětlením. Narozdíl od jiných středisek se zde neplatí vstupné, což kupodivu nevykupuje ani délka či kvalita tratí. Začátečníci se mohou vydat na dvoukilometrovou trať, středně pokročilí na tříkilometrovou štreku a pro zkušené připravují pět kilometrů. Tím však výčet končí, pro našince zvyklé na desítky kilometrů žádný luxus, pro Japonce výrazně lepší průměr. Ale připočítejme k tomu horské lázně (tzn. onsen) a Noheji Makodo Onsen si zamilujete. Horký pramen vystřikuje ven na světlo přímo uprostřed neotesaného království hor. Kolem něj se krčí typický okrasný parčík. Jedinečné místo pro relax. Můžete si zde cákat vaše nohy znavené po lyžování tak dlouho, jak je jen libo. Místní zde dokáží vysedávat hodiny, klábosit nebo si číst knížky. Ale věřte, tak dlouho tu nevydržíte, voda se téměř vaří, takže i půlhodinky po „koupeli“ budete stále červení jako raci, ale budete se cítit čistí jako novorozená miminka. S nohama ponořenýma do teplé vody si určitě pomyslíte, že už jen za toto se vám vyplatilo trmácet se přes půl světa.

Co si budeme nalhávat – polykat tréninkové kilometry sem v době, kdy je sníh i v Čechách, nikdo nejezdí. Důvodem na prvních místech zůstává unikátní kultura, svérázná krajina, přátelští lidé. Krásně se zde odpočívá i rozjímá, mnohem lépe než v oblých domácích kopcích, kde co chvíli slyšíte někoho pořvávat: „Stopa“. Určitě toto středisko nevynechejte! ACH, TY BOTY Poněkud dál se již musíte trmácet z Aomori do menšího lyžařského areálu Ajigasawa. Cesta trvá přibližně hodinku a půl, většinou s přestupem v malebném Hirosaki. Ačkoliv si zde nezalyžujete výrazně lépe než v Noheji Makado Onsen, budete muset zaplatit vstupné 500 jenů (cca 80 Kč). Průměrné délky do tří kilometrů vám však vynahradí obstojné převýšení a božská příroda, která to v Ajigasawě opravdu dotáhla do dokonalosti. Co chvíli se zastavíte, budete se zjihle kochat její krásou či meditovat. Právě půvabná okolní scenérie každoročně láká do Aomorské perfektury zástupy běžkařů. Kdybyste náhodou měli cestu kolem, určitě se zastavte, budete na to bez nadsázky nadosmrti melancholicky vzpomínat. À propos, cestu kolem raději pořádně naplánujte a nezapomeňte si do tašky přibalit alespoň lyžařské boty. Copak o to, půjčovny v Japonsku existují. A ani nejsou drahé – necelé dvě stovky na den za kompletní vybavení. Ale jako vše zde to má i zádrhel! Boty ve větších velikostech, tj. pro nás standardních, se zde jaksi nevyskytují nebo jsou extrémně předražené. Proto dámy s nohou kolem 40 a pánové s pětačtyřicítkami – raději si přivezte své vlastní. Jinak byste taky mohli jít maximálně leda tak sáňkovat a závidět menším nebo mladším. A věřte, litovali byste toho!

63


ZVYSENY VYKON BEZ POUZITI DOPINGU

Švýcarské funkční prádlo X-Bionic® Functional Underwear a funkční ponožky X-Socks® získali řadu mezinárodních ocenění a vítězství v testech. Spojením výsledků nejmodernějšího výzkumu a praktických zkušeností vznikl produkt respektující potřeby sportovců.

izolační vložky Isolation Pads™ pružný náplet

AirConditioning ArmPit™ ochrana holeně ochrana lýtka AirConditioning-Channel®

ochrana Achillovy šlachy

systém 3D-Bionic-Sphere®

elastický panel Expansion Ribs™

X-Cross® zpevnění ISO-Blocker® ochrana kotníku ochrana paty ochrana prstů ochrana špiček prstů

regulační kanál Traverse Chest™ AirConditioning Channel lapače potu SweatTrap™

příčné vzduchové kanály

anatomicky tvarované chodidlo SINOFIT™ pro levou „L” a pravou „R” nohu s integrovaným větracím kanálem AirConditioning-Channel®

Cross Country Racing

Evaporation Surface Expander™ vzduchový kanál

x-socks.com

regulační kanál Body AirConditioning Channel®

„... nejmodernější spodní prádlo na trhu.”

lapače vzduchu AirTrap™

x-bionic.com

elastický panel Expansion Ribs™

195 vítězství v renomovaných mezinárodních testech potvrzuje kvality výrobků X-Technology®

vítěz 2006

oficiální sponzor

„... nastavuje měřítko designu a funkčnosti”

4x oceněno za vynikající design

· vysoce inovativní design · prvotřídní funkčnost · nejlepší technologický vývoj

kvalita prověřená švýcarskou armádou

Vašeho nejbližšího prodejce naleznete na: www.x-bionic.com nebo www.x-socks.com · Dovozce pro ČR: Progress Cycle, a. s. · telefon: 241 771 181-2 · www.progresscycle.cz · Dovozca pre SR: Progress Cycle Slovakia, s. r. o. · telefón: 048/414 36 23-4 · www.progresscycle.sk · X-Socks® a X-Bionic® Functional Underwear vyrábí společnost Treré s.r.l., Itálie v licenci


65

ADRESÁŘ

adresář prodejců hledejte i na

ANEB KDE LZE NORDICmag ZAKOUPIT HUDY SPORT Na Perštýně 14, 110 00 Praha 1

SKI & BIKE CENTRUM RADOTÍN specializovaná prodejna a servis Topasová 1, 153 00 Praha 5 - Radotín

www.hudy.cz

www.skiservis.cz

OUTDOOR CENTRUM ROCK POINT Na Poříčí 10, 110 00 Praha 1

ROCK POINT ul. K letišti 1090, 161 00 Praha 6

www.rockpoint.cz

www.rockpoint.cz

PRAHA

OUTDOOR CENTRUM ROCK POINT Martinská 2 (Na Perštýně), 110 00 Praha 1

www.rockpoint.cz

LBS SPORT Na Maninách 50, 170 00 Praha 7

www.lbs-sport.cz

SENSOR FRIENDSHIP STORE Klimentská 34, 110 00 Praha 1 tel.: 776801263

NAMCHE - OUTDOOR, TRAVEL & CLIMBING CENTER Heydukova 1589/6, 180 00 Praha 8 - Palmovka

www.ultrasport.cz

www.hudy.cz

KIWI SVĚT MAP A PRŮVODCŮ

specialista na cestovní literaturu

ROCK POINT Veselská 663, 190 00 Praha 9

Jungmannova 23, 110 00 Praha 1

www.kiwick.cz BART'SPORT Sokolská 19, 120 00 Praha 2

www.bartsport.cz

STŘEDOČESKÝ KRAJ

VYSKOČIL JAROMÍR Kmochova 406, 280 02 Kolín

Příbram

vše s logem sensor

TRISPORT

snow a cyklo shop Pražská 30, 261 01 Příbram II

Slezská 125 (za Flórou), 130 00 Praha 3 tel.: 272730531

PLZEŇSKÝ KRAJ

www.ultrasport.cz

Plzeň

ROCK POINT – OC CHODOV Roztylská 2321/19, 148 00 Praha 4

SERVIS SPORT ČERVENKA

www.rockpoint.cz

Habrmannovo nám. 2, 312 00 Plzeň

SPORTCENTRUM VÍŠEK Křesomyslova 19, 140 00 Praha 4 tel.: 241404444

servis, prodej, půjčovna, bazar

HUDY SPORT nám. Republiky 5, 30100 Plzeň tel.: 377220797

HUDY SPORT Šafaříkova 581 b, 500 02 Hradec Králové

BRAVA SPORT BLIZZARD-NORDICA

nejlepší výběr a ceny, poradenství

www.hudy.cz

nám. 1. máje 4, 430 01 Chomutov

prodej, půjčovna a servis lyží, běžek a snb

www.brava.cz

Pospíšilova 281, 500 03 Hradec Králové

BRAVA SPORT FITNESS sport hala

Litvínov CHATA EMERAN Klíny 210, 436 01 Litvínov

www.kliny.cz LIBERECKÝ KRAJ

Bedřichov INFOCENTRUM BEDŘICHOV Bedřichov 218, 468 12 Bedřichov tel.: 483380034

www.jizerskaops.cz

Jilemnice INTERSPORT Dolení 54, 514 01 Jílemnice

KARLOVARSKÝ KRAJ

www.azsport.cz HUDY SPORT Lidická, 150 00 Praha 5

HUDY SPORT Západní 11, 360 01 Karlovy Vary

www.hudy.cz MAPIS Štefánikova 63, 150 00 Praha 5 - Smíchov

KB SPORT HK

www.hudy.cz JIHOČESKÝ KRAJ

www.mapis.cz

České Budějovice

ROCK POINT Plzeňská 8, 150 00 Praha 5

HUDY SPORT Rudolfovská 11, 370 01 České Budějovice tel.: 387318825

SKI SPORT

NYČ SPORT Dr. M. Horákové 182/110, 460 06 Liberec 6

www.nyc-sport.cz SENSOR FRIENDSHIP STORE

PARDUBICKÝ KRAJ

Železná 16, 460 01 Liberec

Pardubice

ROCK POINT NISA České mládeže 456, 460 03 Liberec - Doubí

www.rockpoint.cz ROCK POINT Pražská 15/2, 460 01 Liberec tel.: 485100302

www.rockpoint.cz

FUN SPORT Pardubice Havlíčkova 1000, 530 02 Pardubice tel.: 595626322

SENSOR FRIENDSHIP STORE

FUN SPORT Častolovice

Brněnská 24, 568 01 Svitavy

vše se značkou Sensor

prodej, poradenství, testovací centrum, profesionální servis MONTANA Náměstí 1, 517 50 Častolovice

www.funsport.cz

www.ultrasport.cz VYSOČINA

Jihlava

jízdní kola, rotopedy, běžky, kolečkové brusle tř. T. Bati, areál SVIT, budova 12, 760 01 Zlín tel.: 577522075

www.horsak.cz HUDY SPORT Zlín Vodní 453, 760 01 Zlín tel.: 577217067

www.hudy.cz OLOMOUCKÝ KRAJ

CARVING SHOP BRNO Kotlanova 1, 628 00 Brno-Líšeň

Olomouc

www.carv.cz

ROCK POINT Poštovní 8 (Kuří Rynek), 70200 Ostrava

MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ

www.rockpoint.cz

Český Těšín

ROCK POINT Riegrova 405, 77900 Olomouc

SPORT CENTRUM Čapkova 203, 737 01 Český Těšín

www.rockpoint.cz MADER SPORT Denisovo 20, 77200 Olomouc tel.: 585225340

SPORT CENTRUM Nádražní 17, 737 01 Český Těšín

Frýdek-Místek

www.madersport.cz

HUDY SPORT nám. Svobody 43, 738 02 Frýdek-Místek

Jablunkov

Častolovice

HORSÁK SPORT

www.rockpoint.cz

HUDY SPORT 17. listopadu 400, 530 02 Pardubice tel.: 466513538

Svitavy

Zlín

ROCK POINT Masarykova 16, 602 00 Brno

www.hudy.cz

www.hudy.cz

SPORTSERVIS DAVID ANDĚL Žerotínova 1321, 755 01 Vsetín

www.rockpoint.cz

www.funsport.cz

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ

Vsetín

www.skicentrum-brno.cz

ROCK POINT Vaňkovka Ve Vaňkovce 1, 60200 Brno

Krkonošská 365, 509 01 Nová Paka tel.: 493722636

ZLÍNSKÝ KRAJ

SKICENTRUM BRNO J. Babáka 9, 612 00 Brno

MARATON CENTRUM Lidické náměstí 8, 506 01 Jičín

vše s logem Sensor www.ultrasport.cz

www.barnexsport.cz

Jičín

nordic centrum Salomon

SPORT CENTRUM Třinec nám. Svobody 527, 739 61 Třinec

Bratislavská 7, 602 00 Brno tel.: 545245847

www.hudy.cz

RACE SPORT

K SPORT Jablunkovská 408, 739 61 Třinec

půjčovna a servis - Rossignol, Elan, Nordica

www.rockpoint.cz

Liberec

Třinec

BARNEX SP-RT

HUDY SPORT Orlí 20, 60200 Brno tel.: 542221104

Nová Paka

www.floriansport.cz

Brno

www.ultrasport.cz

www.radicalsport.cz

FLORIÁN SPORT Janáčkova 1089/20 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava tel.: 603810433

JIHOMORAVSKÝ KRAJ

ROCK POINT Brněnská 1825/23a, 500 02 Hradec Králové

RADICAL SPORT Poděbradova 428, 547 01 Náchod tel: 491422585

www.madejasport.cz

www.sporten.cz

SENSOR FRIENDSHIP STORE (Obchodní dům Omega) náměstí Svobody , 602 00 Brno

Náchod

MADEJA SPORT ul. 28. října 227, 709 00 Ostrava-Mariánské hory tel.: 595626322

U pohledce 1347, 59231 Nové Město na Moravě

Habrmanova 166, 500 02 Hradec Králové tel.: 495534695

www.intersport.cz

www.hudy.cz

A-Z SPORT Lidická 7, 150 00 Praha 5

www.rockpoint.cz

Chomutov

skiareál Klíny

Kolín

SENSOR FRIENDSHIP STORE

ÚSTECKÝ KRAJ

www.funsport.cz

www.rockpoint.cz

www.progresscycle.cz

www.rockpoint.cz

Šafaříkova 581, 500 02 Hradec Králové tel.: 495513305

www.brava.cz

Logistic Park Tulipán Palouky 1371, 253 01 Hostivice

ROCK POINT Vinohradská 151, 130 00 Praha 3 tel.: 255742018, 255742194

www.hudy.cz

ROCK POINT Eden U Slávie 1527, 101 00 Praha 10

lyže - prodej a servis, kola a doplňky

www.carv.cz

výrobce běžeckých a sjezdových lyží a snowboardů

prodej, servis, bazar a test. centrum Fischer

PROGRESS CYCLE

CARVING SHOP Koněvova 5, 130 00 Praha 3

prodej, poradenství, testovací centrum, profesionální servis MONTANA

Březenecká, 430 04 Chomutov

Hostivice

SKI SURF SPORT V Tůních 11, 120 00 Praha 2 tel.: 224942007

SPORTEN

www.rockpoint.cz

www.hudy.cz

www.rockpoint.cz

Nové Město na Moravě

FUN SPORT Hradec Králové

www.kbsport.cz

www.peksport.cz

ROCK POINT Bělehradská 98, 120 00 Praha 2

Hradec Králové

HUDY SPORT U Sv. Markéty 117, 386 01 Strakonice tel.: 383321558

nejlepší výběr a ceny, poradenství

PEKSPORT Vršovická 446/62, 101 00 Praha 10

HUDY SPORT Slezská 8, 120 00 Praha 2 tel.: 222522450

Strakonice

GM SPORT

bazar, půjčovna a servis Lazecká 115, 77700 Olomouc tel.: 585220897

www.gmsport.cz HUDY SPORT Ostružnická 19, 77200 Olomouc tel.: 525227887

SPORT CENTRUM Jablunkov Mariánské náměstí 16, 739 91 Jablunkov

www.hudy.cz

Ostrava

Velké Losiny

HUDY SPORT Na hradbách 6, 702 00 Ostrava

JANA HORKÁ

Prodej sportovního vybavení, půjčovna lyží

www.hudy.cz

Rudé Armády 367, 78812 Velké Losiny tel.: 739609597

ROCK POINT Novinářská 3178/6a, 702 00 Ostrava

www.zlosin.cz

www.rockpoint.cz

HUDY SPORT Kosmákova 21, 586 01 Jihlava tel.: 576312233

www.hudy.cz

www.hudy.cz

otevřeli jsme pro vás

DALŠÍ PATRO prodejny v Praze - Hostivici

‹ ‹ ‹ ‹ Logistický park Tulipán, Palouky 1371 Po - Pá 10:00 - 18:30 Čt 10:00 - 20:00 So 8:30 - 13:00 t) 235 311 888 e) prodejna.hostivice@progresscycle.cz i) www.progresscycle.cz

Karlovarská výpadovka 300 m dálniční okruh bezproblémové parkování splátkový prodej servis lyží a snowboardů ‹ na moderních strojích Wintersteiger


Winter Innovations

Exclusive by

Nordic Skiing www.sportkoncept.cz

info@sportkoncept.cz


www.ямБscher-ski.cz


NORDIC 05 - leden 2008