Page 1

ÍÎÑÃÈÂÌÀƟ°³ ÁPÄÙÄ͟±¯°¯

ÀÌÄÑÈÂÀ͟ÁÈÑÊÄÁÄÈÍÄѹŸÁÎÒÓÎÍÒÊ^ŸÌÀÑÀÓÎ͟՟ËØaÎÕ%Í:

ÂÄÍÀ¹Ÿ´¸ŸŸÊ.ŸûŸ±«³¸ŸŸ€Ÿ

ÌÈÑÎÒËÀ՟ ÏÄÓÑ%ÒÄÊ

ÖÖÖ­ÍÎÑÃÈÂÌÀÆ­Âٟ

ÊÀaÃ^ŸÙŸÍ%ҟÌÔÒ:ŸÁ^ӟ ÌÀËÈ.ÊΟÁË%ÙÄÍ

ËÄÓÍ:ŸÏP:ÏÑÀÕÀ ՟ÏP:ÊËÀÃÄÂÇ

P:S:Ÿ ÍÀÑÍÈÀŸ ÍÀŸÁ2aÊ%ÂÇ

ÌÔa ÙğÒÓ:ÍÔ ÑØÂÇË^ŸÀŸÑØÂÇËÄÉS: ÍÎÑÃÈÂSÊÎËÀŸÈÈȹŸÒÓP:ÃÀÕ^ŸÁ2ǟÃÕÎÔÃÎÁ^ŸčŸÍ%ÂÕÈʟÀŸÓÑ1ÍÈÍÊ


#'&  && #&"! %'

&  ' *'& '  &)%%&  & #  #)%$  ($% 

ÊóébŽžÀßóãðªžâðœçòãêžé‹çŽbêíômæížåêíàóžôžðíá㞰®®¶¬

ÑÎÐÇÌҞñîí꬞ñžð¬í¬ªžÀãkíôñébž¯®¶±­±ªž¯®²ž®®žÎðßæߞ¯®ªžíàáæíâìç¾ñîðçìòáø¬áøªžõõõ¬ñîðçìòáø¬áø


²

ÍÎÑÃÈÂÑÄÃÀÊÂÄ ³ŸŸ

ÉÜÛØâÚÜ

ÍÎÑÃÈÂÒÏÎÑÓ µ— ·— °¯— °°— °±— °µ— °·—

Âؕے—ñ—å[ê—äìêo—Ù’ë—äØãàdâæ—Ùã[ñÜå ÍÜëÜé[åà—Ùg•o—êígëÜä Ëæìé—ÛܗÊâà—©§¨§ Êígëæ풗çæß[é—åؗçàëÜíåoä—êëæãÜ Åؗë„oâæãÚܗæۗâìéåoâì—Ø—ßæ„oÚo—âØäØé[Û —ÑìñØåؗÂæÚìäæí[±—Å؇ëgêëo—êà—ä‘•ì—Ûæç„[ë— çæäØãf—ñÛéØíæëåo—çéæÚß[ñâð—çæ—ÁàñÜéâ[Úß ÇæÚß[ñÜáo—ñ—äoê룗âÛܗêܗÙg•â[ä—Û؄o

ÍÎÑÃÈÂÁÈÀÓËÎÍ ±¯—— ±±——

ÁØéæêãØí—Êæìâì籗Ä앗ñܗêëoåì Êë„ÜãÜÚâf—ç„ÜÛæãðäçàáêâf—çêðÚßæ

ÍÎÑÃÈÂÔÍÈÕÄÑÙÈÓÀ ±³—— ±¶—— ±·— ²¯—— ²³—— ²µ——

Ãð•Ø„êâf—Ùg•ÜÚâf—ÛàêÚàçãoåð—çæۗãìçæì ÅÜÙæáëܗêܗ̤éØäçð ÉðÚß㒗ؗéðÚßãÜá‡o ÁØâ—ÝìåÞìáܗçæßðÙæ풗êðêëfä—ç„à—Ùgßì—åؗãð•oÚ߶ ÅÆÉ»Àº‡âæãؗÀÀÀ¥±—ÂØä—çØë„oäܶ Å — ÆÉ»Àº‡âæãؗÀÀÀ¥±—Êë„oÛØ풗ÙgߗÛíæìÛæْ—ą— å[Úíàâ—Ø—ëéfåàåâ ³¯— DŽoéæÛؗío£—áØâ—åؗë昗¸—Úæ—äð—ą—Ùg•â؄ච³±—— ʑã—åØۗñãØëæ ³³—— ÃÜëåo—ç„oçéØíؗí—ç„oâãØÛÜÚß ÍÎÑÃÈÂÑÀÂÄ ÁÜÛÜå—íoëgño£—æêëØëåo—êܗÛæلܗÙØío ÁàñÜéêâ[—¬§—ą—çÜéãؗíܗÎæéãÛãæççÜëì ½æêêØíØëå—Êâà—ÄØéØëßæå ËßܗÅÜî—Ðæéâ—ËàäÜ걗¹æêëæåê⒗äØéØëæå—í—ãð•æí[åo

ÍÎÑÃÈÂÓÎÔÑ ´µ—— ´¸—— µ¯— µ±—

Ho‡o—ÅØéåàؗåؗÙg•â[Úß Í—êéÛÚà—YÜãÜñå’Úߗßæé Åàççæå—íܗñåØäÜåo—Ùg•Üâ ÐÜããæîêëæåê⒗å[éæÛåo—çØéâ

µ´Ÿ

¸ÛéÜê[„

ÉÈP:ŸÌÀÆ%Ë«ŸÅÎÓιŸÌÀÑÓÈ͟ÒÈÃÎÑÈÀÊ

³¶—— ³·— ´±—— ´³—


ƗêÜñ|åg—ÅÆÉ»Àºì£—ă—åà‡à—Ø—éðÚßãæêëà—íæÛð Åؗêâãæåâì—ãfëØ£—âÛð•—ñØdoå[äܗñì„àíg—çéØÚæíØë—åؗåæífä—éædåoâì—ÅÆÉ»Àºì£—äà—í•ÛðÚâð—ÚÜã[— åØÛÚß[ñÜáoÚo—êÜñ|åؗç„àáÛܗßéæñåg—Ûãæìß[¥—»æêãæíؗåÜìÚßæçàëÜãåg—åÜç„ÜÛêëØíàëÜãå[¥ Ëæãàâ—ígÚo—ä[äܗç„ÜۗêÜÙæì—ą—äìêo—êܗéæñëædàë—âæãæëædܗÊígëæífßæ—çæß[é죗ÎæéãÛãæççÜëì— à—áÜáàÚߗäÜå‡oÚߗؗéÜÞàæå[ãågá‡oÚߗíÜéño£—åØçØÛåæìë—êåoߣ—íðáÜë—êܗêâ‹ëéð—Ø—éæãÙØäà—íðâéæì•àë—êëæç𣗠çéæáoë—êà—íðÙØíÜåo䣗âæìçàë—åæíf£—çéæ•oë—êà—éØÛæêëåf—ÜäæÚܗç„à—å[íéØëì—åؗêåoߗçæ—ãÜëåo—çØìñÜ£— êçãåàë—êà—ØãÜêçæy—ågâëÜéf—ÚoãÜ£—âëÜéf—êà—Ûæ—êÜñ|åð—Û[í[äÜ£—Ø—ëØâf—çéæáo뗄ØÛæì—ñâãØä[åo—Ø—ÙæãÜêëo— Ÿëì—åÜáígë‡o—çéæ—äg—æêæÙåg—ãÜëæê—åÜç„ÜÛêëØíæíØãæ—çåìëo—êíØ㑗Øåà—êë[íâؗçãàÚ£—ØãܗåÜç„oáÜäåf—êë„Üë¤ åìëo—äfßæ—ØìëؗêܗñäØëÜåæì—êéåâæì—åؗÛ[ãåàÚà—ÚÜêëæì—Ûæ—ÆéãàÚâ’Úߗßæé ¥ ¸—çØâ—åØêëØåܗÝéäæ㘠¸ìëæ„ࣗÞéØă—ÚࣗêçæãìçéØÚæíåoÚà—à—êçæéëæíÚà—äà—ãÜñæì—à—Ûæ—ê呥—¸åà—êܗåÜåØÛgáÜäܗؗÍ[åæÚܗâãܤ çæì—åؗÛí܄ܣ—çæ—êàãíÜêëéæíêâf—âæÚæíàåg—çØâ—ì•—áÜå—ñä[ëæ•oäܗêoãð—åؗçæêãÜÛåo—íðÛØåo£—âëÜéf—çé[íg— Ûé•oëܗí—éìâæ죗ؗêÜñ|åؗÅÆÉ»Àºì—êà—ë旇ëé[Ûìáܗçãåæì—çØéæì—éæíàåâæì—Ûæ—ă—åà‡Ü¥ ËØâ•Ü—êà—ëæ—êßéyäܗą—êëæ—çØÛÜê[ë—Ûåo—í—âØåÚÜã[„ࣗÛÜêÜë—Ûåo—åؗßæé[Úߣ—ÛíØÚÜë—Ûåo—êëé[íÜå’Úߗ êãÜÛæí[åoä—Ùg•ÜÚâ’Úߗç„Üåæꑗí—ëÜãÜíàñà—Ÿêë[ãܗåÜäæßì—ñØçæäÜåæìë—åؗÅæéëßìÞæíæ—íoëgñêëío—åؗ ¨¬—âä—âãØêàÚâð—í—ÂììêØä죗âÛܗêäØñ[íØã—çéæ—áàåf—êäéëÜã咗å[êâæâ—áÜÛÜå[Úëà—êÜâìåÛ£—êØäæñ„Üáäg— åØÛäoé엋êçg‡åg £—Ûíg—Ú߄àçâð£—áÜÛåؗØåÞoåؗؗåÜêçædÜë—ßæÛàå—êëé[íÜå’ÚߗåؗëÜãÜÝæåì—ê—Øìëæéð¥ ͗ÛæÙg£—âÛð—ço‡ì—ëÜåë旋íæÛåo⣗‡oãÜåêëío—çæۗæãðäçàáêâ’äà—âéìßð—ëÜçéíܗçéæçìâ[¥—ÑØëoäÚæ—íð— 앗ñå[ëܗí’êãÜÛâð—çéíåo—çæãæíàåð—æãðäçàáêâ’ÚߗßÜ飗á[—ñØëoä—áÜå—Ûé•oä—çØãÚܗÄØéëàåì—ÂæìâØãæíࣗ ØÙð—äì—ñ‘êëØãؗÝæéäؗñ—dÜêâ’ÚߗâæåëéæãåoÚߗñ[íæۑ£—Ø—Ãìâ[‡à—¹ØìÜéæíࣗØÙð—êܗìâ[ñØã棗•Ü—áÜÛÜå— ‡çØë咗ñ[íæۗá܇ëg—ñàäì—åÜÛgã[¥—¸—êØäæñ„Üáäg—à—ÛØã‡oä—dÜêâ’ä—êçæéëæíÚ‘ä¥ ÂؕÛæç[Ûåg—áêÜä—êà—êâ[ãæçÜíåg—áàêë[£—•Ü—êæìÙæáܗåÜáãÜç‡oÚߗÙg•ÜÚâ’ÚߗÜê—ÙìÛæì—áØâæ—í•Ûð—ÞÜåठ[ãåg—åØçoåØíf—Ø—æçÜç„Üåf—‡çÜëâæì—äØñØåæêëà—Ø—Üïëéfäåoäà—í’âæåð¥ ÂÛæ—Ùð—ëæ—ç„àëæä—á܇ëg—í—ãàêëæçØÛ엄Üâ㶗Yܗ¹ØìÜé—Ûæâ[•Ü—åؗËæìé—ÛܗÊâà—ìëØßØë—Ûæ—ëf—ÛæÙð— å܋åØí咗êëéæá—ÅæéëßìÞؗؗÚÜãæì—çæ쉗æçØåæíØ똗ËÜßÛð—äì—ë旟êëÜáåg—áØâæ—ÚÜãfäì—dÜêâfäì—ë’ä젗 ØÙêæãìëåg—åÜãÜçàã楗¸—ëæ—êܗëØâf—í—ãÜÛåì—ñãæäàã楗ËØâ„oâØáoڗåؗçæêãÜÛåo—Úßíoãॗ¸ãܗëØâf—í—äæäÜåëì— åÜáãÜç‡oä¥ Äð—êܗåðåo—Ûæêë[í[äܗÛæ—áàåfßæ—âé[êåfßæ—æâØä•àâ죗æãðäçàáêâf—ßéð—Ùg•o—í—çãå’Úߗæë[dâ[Úߣ— íð—Ûé•oëܗçæêãÜÛåo—íðÛ[åo—ÅėêÜñ|å𗩧§°¦¨§—Ø—äð—âæåÜdåg—ÙìÛÜäܗäoë—íoÚܗdØêì—â—êëé[íÜåo—åؗ ßæé[Úߥ—¿ìé[˜—ÅÜåÜÚßëܗêܗæí‡Üä—ä’ãà룗äð—ì•—ñØêܗñØdoå[äܗçæäØãàåâì—ç„Ü䒇ãÜ룗doä—í[ê—ç„o‡ëo— éæâ—ç„ÜâíØçàëď ¸—äàäæÚßæÛÜ䣗âÛðÙð—í[ê—ì•—ñàäؗäÜñàëoä—æäéñÜãؗؗêçæãì—ê—ÅæßØíàÚæì—áêëܗãð•æíØãà—ì•—áÜå— ñ—çæíàååæêëࣗåÜåÜÚßëܗêà—ìáoë—dã[åâð—æ—éÜÞÜåÜéØÚà—Ø—ãÜëåo—ç„oçéØíg¥—Ëؗáܗëæëà•—êëÜáåg—íñÛ[ãÜå[—áØâæ— êÜñ|åؗÅÆÉ»Àºì£—Ú敗ñåØäÜå[£—•Ü—ìëÜdܗéðÚßãܗáØâæ—íæÛØ¥ ÊÂÆà — — ÂØéæãoåؗÇàã؄æí[ Ä×ÊËÔÙÈÕÍ:ŸÏÀÑÓÍÄPÈ

ÑÄÃÀÊÂÄ .:ÒËΟ°³«ŸÑÎ.Í:ʟ³ ¼»ÀËÆÉ ÇÜëé—ÊæÚßØ K)½É¼»¸ÂËÆɸ— ÍлÍ ÂØéæãoåؗÇàã؄æí[ ÊÃÀėäÜÛàؗê¥é¥æ¥£ À&—©®¨®¬¬¨£ ¾É¸½À¸ ¿ìêàëêâ[—ª««¦­ª£—ÇéØßؗª ÄØéâfëؗ¸åëæåodâæí[— ÁæêÜݗ»ìáodÜâ ÀÅѼɺ¼ ÇÜë闿ØíÜãâØ »ÀÊËÉÀ¹Ìº¼ ÍÜéæåàâؗÂæã[„æí[£—»[‡Ø—ÁØåæì¤ Úßæí[£—ÂØë܄àåؗÊæÙæëâæí[ ɼ»¸ÂËÆHÀ ñ[íæÛåo—ãð•æí[åo ÉØÛàä—Åðd£—¹ØéÙæéؗYÜßØåæí[£— ¹ãØåâؗÅÜÛígÛàÚâ[£—Ëæä[‡— ÄØÚÜ⣗ÂØéÜ㗿Øäçã äØñ[åo£—çéæÝÜêàæå[ãåo—éØÛð ÄØéàØå—Ä[ãÜ⣗ÁØå—Y[â æÛÙæéåf—ëÜïëð£—ëéfåàå◠Ëæä[‡—¾åØÛ£—ÇÜëé—ÁØâ㣗Äàã懗 ÄØëæì‡Ü⣗ÄØéÜâ—ÇØñÛÜéê⒠äØëÜéà[ã ÁØé懗HÜßæ„Ü⣗ÁØå—ÑØäçé ÙàØëãæå Ëæä[‡—¿ÜéäØåå ÚÜêëæí[åo Ëæä—HÜço⣗ Ëæä[‡—ÉìÛãÜ£—ÊØ䗹ØãÛîàå ¸»É¼Ê¸—ɼ»¸Âº¼ ÊÅÆÎ ¿ìêàëêâ[—ª««¦­ª ¨ª§—§§—ÇéØßؗª¤Yà•âæí éÜÛØâÚÜ·êåæî¥Úñ —©©©—®¯§—©¯­ DŽoêçgíâð£—ÝæëæÞéØă—Ü—Ø—å[ñæéð— ñØêoãÜáëܗåؗØÛéÜêì—éÜÛØâÚÜ¥

ºÆͼɗ½ÆËƱ—ÉÜåf—Äàâæ ºÜåر—¬°—Âd£—©£«°—¼Ìɗ

Á¸ÑÐÂÆÍ—ÂÆɼÂËÌɸ ÁØ嗿[áÜ◠ÉØÛÜ◿æãìÙ ÇH¼»ÇøËÅ) æÙáÜÛå[íâð—åؗîîî¥åæéÛàÚäØÞ¥Úñ—åÜÙæ— —®®¬—Äð—ÊÅÆǟ®®¬—­°®—­­° ÍðÚß[ño—«ï—éædåg¥ Ëæëæ—doêãæ—íð‡ã早¬¥—©¥—©§¨§£— ÛØã‡o—íðáÛܗí—ãàêëæçØÛ엩§¨¨¥ Ä—&ɱ—¼¨®©§¨£—ÀÊÊű—¨¯§©¤©°®° Éæñ‡à„ìáܗÇÅʗإ꥗ؗêo‰—êçæéëæíåoÚߗ çéæÛÜáÜå¥

ǸÉËżHÀ ÊíØñ—ãð•Ø„‘ &Üêâf—éÜçìÙãàâð &Üê⒗êíØñ ÙàØëãæåì ÁàñÜéêâ[ çØÛÜê[ëâØ ÁàñÜéêâ[—æ¥ç¥ê¥ KìäØíê⒠êâàäØéØëæå

ÅÎÓιŸÀÓÎÌÈÂ

³


         

          &% &"' ' "" & *  (%&*$#    '% "' '  !  $&)&  $& ' # &

& & & "$ $  # 

 % -#% ##"#% * #!$   $ $  #(! #"#$ #    %   % !

#!'$ ##%  "  ! + % , #+!*!   ! )  

!             


µ

ÌÔÒ:ŸÁ^ӟÌÀËÈ.ÊΟÁË%ÙÄÍ ÅÎÓιŸÌÀÑÓÈ͟ÒÈÃÎÑÈÀÊ

ÓÄ×Ó¹ŸÓÎÌ%SŸÌÀÂÄʟ§ÌşÃÍÄÒ¨

LUKÁŠ BAUER A MIROSLAV PETRÁSEK. ZÁVODNÍK A KOUČ. JSOU NEROZLUČNĚ SPJATI OD BAUEROVÝCH DOROSTENECKÝCH LET. VYHRÁLI SPOLEČNĚ CELKOVÉ HODNOCENÍ SVĚTOVÉHO POHÁRU, DVAKRÁT TOUR DE SKI. MAJÍ STŘÍBRNÉ MEDAILE Z MISTROVSTVÍ SVĚTA I OLYMPIÁDY. TEĎ SE VYDALI DOBÝT TU NEJVYŠŠÍ METU: OLYMPIJSKÉ ZLATO. „LUKÁŠ SI JEDE DO VANCOUVERU PRO MEDAILI. JE TO V NĚM. MÁ NA NI,“ NEZASTÍRÁ PETRÁSEK.

A hned se vám líbil? Tenkrát jsem bráchovi říkal: Hele, ten by mohl bejt dobrej. Jenomže to jsem uvažoval v proporcích, že by se jednou třeba mohl dostat do reprezentace. Až později jsem začal přemýšlet, že by mohl být nejlepším našim klasikem nebo že by mohl proniknout ve svěťáku do třicítky. Ale že jednou může vyhrát svěťák, to mě ještě dlouho nenapadlo. Už v mládí měl podobné povahové rysy jako nyní? Byl neskutečný dříč, trochu horší lyžař, ale to srdíčko tam bylo.Vždycky trénoval a snažil se nejvíc. Od staršího dorostu bylo jasné, že parametry na kvalitní výkony má.V bězích a na kole se to projevovalo dřív, a jakmile zvládl techniku na lyžích, projevilo se to i na nich. Pak už ho jen chvíli brzdilo, že měl trochu jinačí lyže. Jakmile přestoupil na fischery, šla jeho výkonnost už furt nahoru. Jak těžce či lehce se dnes s Lukášem vychází? Spolupracujeme spolu už dvacet let, takže nějakým způsobem vycházet musíme. Dnes už je Lukáš dospělý chlap se vším všudy. Je to o tom, abychom respektovali já jeho i on mě. Což ale neznamená, že nemáte občas odlišné názory, že? Máme. Ale vždycky si to vyříkáme a dospějeme k řešení. Jak loni, kdy jsme hodně lepili sezónu a nakonec z toho bylo stříbro, tak letos. Tentokrát jsme přes léto neměli skoro žádný problém. Co jsme si naplánovali, to jsme udělali, až na podzim se to zadrhlo. Ale že občas musíme naše plány

trochu pozměňovat kvůli Lukášovým zdravotním problémům, to není nic nového. Lukáš je naštěstí schopný prakticky hned po uzdravení začít tvrdě trénovat a postavit se na nohy.V tom je jeho síla. Byly doby, kdy jste spolu válčili mnohem víc než nyní? Určitě.Výměny názorů bývaly ostřejší. Ale poučili jsme se. Momentálně je naše komunikace velmi dobrá. Když je Lukáš rozčílený, protože se mu v tréninku nedaří, co je potom nejlepší? Mluvit na něj, nebo nechat ho, ať se uklidní sám? V takové situaci je strašně důležité, abych mu řekl svůj názor. Hned? Většinou hned. Lukáš musí vědět, že se nenechávám ovlivnit tím, jestli má dobrou nebo špatnou náladu, a že můj názor se vždy dozví. Nebudu mu přece jen pochlebovat, to bych pak byl k ničemu. Když se mi něco líbí i nelíbí, povím to rovnou. Z osmdesáti procent se nakonec dobereme k tomu, že naše názory spojíme. Pořád je takovým perfekcionistou, jakým byl? Perfekcionismus je normální věc u každého člověka, který chce ve svém oboru dosáhnout určité úrovně. Musí být vtažený do svého povolání, ať už je sportovec, novinář nebo dělník ve fabrice. Musí se pro tu svoji profesi trochu obětovat. Což Lukáš dělá. O každém, kdo je ve svém oboru dobrý, se potom říká, že je maličko blázen. I vy jste malinko blázen? Já, Lukáš, my všichni. Protože být takhle půl roku v zimě někde pryč, to musíte mít tuhle práci rádi a musíte toužit po úspěších. Ty vám potom strašně pomáhají všechny nesnáze překonat. Lukáš

ÅÎÓιŸ.ÓÊ

Zkuste vzpomínat, kdy jste Lukáše viděl poprvé v životě? Začínal jsem ve Varech a přebíral skupinu po Honzovi Novákovi. Lukáš tam byl jediný z Ostrova.

Miroslav Petrásek

lyžování má rád – a v každé sezóně najdeme světlé body, abychom si pak řekli: Ano, kvůli tomu to děláme. Já, Martin Koldovský,Víťa Fousek. Lukáš i výsledky ostatních kluků jsou naším motorem. Stává se vám ještě, že Lukáše musíte vyhánět ze stopy, aby se nepřetrénoval? Teď už ne. Už jsme našli ideální pozici. I já jsem ale byl hodně velký extrémista. Ještě větší než on? No… Kdysi jsme si vymýšleli i čtyřhodinové tréninky. Teď už to s přibývajícími léty a zkušenostmi zkracujeme. Už tolik neblbneme. Takže vy i Lukáš jste byli extrémisté a perfekcionisté? V určitou dobu před olympiádou v Salt Lake City jsme se po vzoru jiných týmů rozhodli jít hodně tvrdou cestou. Tehdy to výsledky mělo a víceméně se takového přístupu pořád lehce držím – i když se říká, že loni jsme trénink přehnali. Ale kdybychom to maličko nepřeháněli, nebudeme dobří. Jakmile se začneme moc šetřit, nebude to ideální. Je vůbec možné, že byste někdy Lukášovi vyčetl, že trénuje málo? Ne, není. U něj ne. Nikdy! U jiných se to samozřejmě děje. Systém práce některých závodníků, kteří tvrdí, že musí vyležet formu, mě trošku zaráží. Ale Lukáš takový rozhodně není a spíš se snaží v tréninku o něco víc.


ÅÎÓιŸÅÈÒ

Petráskův nejznámější svěřenec Lukáš Bauer už dokázal dvakrát vyhrát Tour de Ski a jednou celkové hodnocení Světového poháru. Už chybí jen primát na olympiádě a mistrovství světa…

Jak ho změnila rodina? (přemýšlí a pak se zasměje) Já nevím. Každý, kdo má děti a rodinu, musí svůj čas dělit. Někdy vás přepadají myšlenky, že jste zbytečně dlouho od rodiny, zvlášť když výsledky třeba nepřicházejí. Načež na dva dny přijedete domů, uděláte v rodině nepořádek a zase odjíždíte. Nebo jdete s dětma, když byste měli odpočívat. Lukáš má teď určitě víc starostí, už to není teenager. Ale řekl bych, že vše, co má odvést pro lyžování, vždy odvede.V tomhle směru není mezi Lukášem ve dvaadvaceti a třiatřiceti letech velký rozdíl. Coby kouč musíte být tak trochu i psychologem. Kdy jste na Lukášové psychice musel nejvíc zapracovat? Třeba když chtěl předloni odjet z Tour na protest proti přidělování prémií a bodů z jednotlivých etap do Světového poháru? Vyhrocené to bylo, když jsem odcházel z Božáku. Nebo před jeho nejúspěšnější sezónou 2007/08, kdy měl v létě problémy a vážně uvažoval, jestli má cenu dál lyžovat. Byl marodný, nedařilo se mu a měl pocit, že nic nestíhá. Tak jsme si na Božáku chvíli povídali – i Káča (Bauerová) pomohla. Věděla, že je lepší, když Lukáš bude dál sportovat a vybouří se tak. Nakonec jsme se shodli, že jedeme dál a já měl z toho velmi dobrý pocit. Pak přišlo ke krizi na Tour, kdy chtěl svým odjezdem protestovat proti nespravedlivému pravidlu. Tam jsem mu řekl, že jestli mám být tím správným trenérem, tak neodjedeme a budeme závodit. Lukáše nebylo třeba dlouho přemlouvat, ta nespravedlnost ho spíš nahecovala. Jel pak jako sup a suverénně Tour vyhrál.

O předloňské sezóně nedávno řekl, že spoustě lidí dodnes nedošlo, jak úžasná byla. Cítíte to podobně? Tehdy se pohoda táhla celým mančaftem. Jakšík (Jakš) jezdil kolem desítky, Kukín (Koukal) taky, vyhrávali jsme štafety. Prostě neskutečný rok, kdy se všechno sešlo. Napadlo mě tehdy, že si to napíšu nad postel a už jen budu koukat a říkat, že v podstatě nic lepšího neexistuje. Samozřejmě, pořád doufáte v repete, ale aby to bylo takhle fantastické… Šlo o totální euforii v týmu, všichni táhli za jeden provaz. Prostě strašně fajn časy. Mrzelo mě, že jsme potom loňský rok promarodili, protože Lukáš byl podobně dobře připravený. Jenže někdy stačí jedna nemoc, pečlivě připravený plán se rozsype a táhne se to potom s vámi celou zimu. Letos jste se z problémů a Lukášových nemocí dostali… Lukáš je vynikající. Lukáš je holt Lukáš. Zato jste musel být velkým diplomatem před odletem do Kanady na předolympijskou přípravu. Už jste někdy řešil takové zmatky kolem nominace týmu? Vždycky něco řešíte. Ale takhle blbě se mi to ještě nepřihodilo. Třeba před Tour se v minulosti také přerozdělovaly kvóty a musel jsem jednou nechat doma Špeka (Šperla), který se na ni připravoval. Ale tohle bylo mnohem složitější, olympiáda je jednou za čtyři roky, každý k ní spěje. Chápu, jak obtížné to pro Aleše Razýma bylo, když z už nominovaného týmu vypadl (pozn. red. – rozhovor byl uskutečněn před dodatečnou nominací, díky níž byl Aleš Razým opětovně zařazen do olympijského týmu).

Jak těžce se vám to Alešovi říkalo? Špatně, moc špatně. Když vše musíte řešit po telefonu, protože jste se o prokrácené kvótě dozvěděl v noci a do druhého dne musí být vše vyřešené, tak to nikdy není dobré. A ještě těžší to bylo proto, že o den dříve Aleš vyfasoval olympijskou výbavu. Navíc vám po přerozdělení kvót vypadli i servismani, že? Právě tak. Původně jsem slyšel, že máme mít olympijskou kvótu dvanáct závodníků, pro muže i ženy dohromady, nakonec jich bylo devět. Tím pádem i tři servismani zůstali pod čarou, protože u nás na olympiádě platí: jeden závodník = jeden doprovod. Hned bylo jasné, že nebudeme mít úplně takový servis, na jaký jsme při svěťácích zvyklí. Olympijský servisní tým byl zprvu menší i o Víta Fouska, osobního servismana Lukáše Bauera. Ale asi jste nechtěli riskovat, že by cestoval nemocný, že? Jistě, šlo by o riziko. Fous odjel trošku nakřáplý už na Světový pohár do Otepää a když jsme letěli nazpátek, bylo jasné, že je nemocný.Vzápětí Kolďák (doktor Koldovský) rozhodl, že musí začít brát antibiotika. Proto jsme se dohodli, že dorazí do Kanady až později. Vy ostatní jste odlétali do Kanady nezvykle brzy. Nebál jste se, aby tam vaši závodníci „nezblbli“? Jsou zvyklí. Běžně jezdíme před vrcholnými akcemi do zámoří tři týdny dopředu. Tentokrát jsme stáli o smysluplnou vysokohorskou přípravu a pak


ÅÎÓιŸÏÀÕÄ˟ËÄÁÄÃÀŸÏÑΟÒÏÎÑӟÈÍÕÄÒÓ

·

jsme plánovali 4. února přesun do olympijské vesnice, protože ve Whistleru jsou složitější sněhové podmínky, tak abychom si zvykli. Ale například na olympiádu do Salt Lake City jsme cestovali jednadvacet dní dopředu, teď jsme si vzali jen o malinko víc času na otestování podmínek. Na závěrečné soustředění před příletem do Whistleru jste si vybrali středisko Silver Star. Proč právě to? Je jen dvě hodiny od Vancouveru letadlem a pět hodin autem, ve výšce kolem 1 800 metrů.Vytipoval nám ho Ríša Bořuta, trenér mladých biatlonistů, který tam žil.

Petrásek (třetí zprava) na tiskové konferenci před pražským Ski Sprintem

Proč jste se na rozdíl od jiných týmů rozhodli vynechat závěrečné pohárové závody v kanadském Canmore? V původním plánu sice Canmore figurovalo, ale jen tak na deset procent.Vynechat ho je logické. Už takhle je náš servisní tým menší, tak chceme mít radší prostor na testování ve Whistleru. Odletem do Canmore by se ta doba ještě zkracovala. Máte v týmu pět distančních závodníků. Kolik závodů je každý z nich na hrách schopný zvládnout? Normální distanční závodník tam zvládne patnáctku, skiatlon, štafetu i padesátku, s tím by neměl být problém pro žádného z nich. Loni se před šampionátem v Liberci hodně hlasitě hovořilo o ambicích štafety, teď je kolem ní až podivuhodné ticho. Jak se na ni chystáte vy? Během sezóny předváděli extra výkony jen Lukáš a sprinteři, ti ostatní vůbec. Takže budu

doufat, že se zbylí závodníci dají do štafety dohromady a tu štafetovou desítku pojedou výborně. A co se týče složení, tak klasiky mám dva, Lukáše a Jakšíka, skejtaře mám čtyři. Kukín, pokud bude v pořádku, by měl mít skejtařský post prakticky jistý. Takže o tom čtvrtém se budu rozhodovat mezi zbylými třemi (Magál, Šperl, Kožíšek). Dokážete si představit, že by Lukáš zkusil i klasický sprint? (směje se) Ne, ne, ne. On by pak moc šlehal holema. A týmový sprint? Jedině kdyby někdo z těch dvou (Koukal, Kožíšek) onemocněl, jinak jsou jasní. S čím budete spokojený, až se budete z Vancouveru vracet? S medailí, pro tu tam jedeme. Pak s výborným umístěním v týmovém sprintu a ve štafetě. A přál bych si, aby na distanci byl ještě někdo z kluků kromě Lukáše v desítce. Desítka je vždycky super. 

ÕÄÓÄÑ%ÍÈ Á2a:ŸÒÕ2ÓÄ̟ ÓÄ×Ó¹ŸÓÎÌ%SŸÇÄÑÌÀÍ͟ ÅÎÓιŸÀÑÂÇÈ՟ÏÀÕËÀŸÏÄÓÑÀ

Kdo jednou poznal běžky, bílou stopu a čerstvý vzduch, kdo ví, jak chutná boj s únavou těla i mysli, kdo dokázal překonat všechny nástrahy tratě, kdo poznal pocity po projetí cílem, tomu je běžecké lyžování životním stylem, láskou a možná i smyslem života. K takovým lidem patří zcela bez pochyb i běžečtí veteráni, účastníci Masters World Cup country skiing. Mezinárodní asociace veteránů byla založena v roce 1980 v Kanadě a na svém kontě má již na třicet uspořádaných Her, nebo, chcete-li, Světových pohárů. Českou „pobočku“ asociace založil v roce 1998 Jiří Kafka. Hry se konají každý rok na jiném místě. To jednoduše dokládá i pohled na pořadatele v letech 2007–2012. Tedy po pořádku: 2007 Rovaniemi (Finsko), 2008 Mc Call (USA, Idaho), 2009 Autrans (Francie), 2010 Falun (Švédsko), 2011 Sovereign Lake (Kanada), 2012 Oberwiesental (Německo)… Závodníci se tak dostanou nejen do vzdálených a atraktivních destinací, ale navštíví i známá střediska, kde se konají velké světové soutěže jako OH, MS nebo závody Světového poháru. ÏP:SÓ2ŸÓPÄÁÀŸÈŸÁÀÔÄÑ Kdo se chce zúčastnit, musí splnit následující: první podmínkou je věkový limit minimálně 30 let. Ano, i Lukáš Bauer už může příště vyrazit na Masters World Cup country skiing! Další podmínkou je včas (do konce září před nadcházející sezónou) podat přihlášku přes národní asociaci, v našem

případě přes pana Libora Koubka. Závodníci jsou rozděleni do kategorií po pěti letech. Za jeden týden se může každý lyžař zúčastnit tří individuálních závodů a jedné štafety (4 x 5 km klasicky + volně). Jednotlivci závodí na základních tratích: 30 km (dle věku se trať krátí na 15 km či 10 km), 10 km (krátí se až na 5 km) a 45 km (krátí se na 30 km či 15 km). Závodníci si musí dopředu vybrat, zda danou trať absolvují klasicky, nebo volně Je tomu už rok, kdy se v termínu 31. 1.– 6. 2. 2009 sešlo v malebném francouzském městečku Autrans na 1 300 běžců na lyžích ve věku 30–90 let. Autrans leží v pohoří Vercors nedaleko Grenoblu a mimo jiné bylo místem konání klasických lyžařských disciplín při ZOH 1968. Mimochodem celá oblast Grenoble-Isère bude kandidovat na ZOH 2018. A umístění běžeckých soutěží není plánováno nikam jinam než do Autrans. ÒÕ2ÓÎÕ1ŸÇÕ2ÙÃ؟ ÀŸ.ÄÒÊ1ŸÌÄÃÀÈËÄ A jak to loni v Autrans probíhalo? Pro závodníky byly nachystány nezvykle kopcovité okruhy. Počasí zpočátku nádherné se postupně měnilo a za celý týden se vystřídaly snad všechny druhy sněhu, což samozřejmě komplikovalo přípravu lyží. Hvězdami závodů byli Italové Roberto de Zolt a Alfio di Gregorio nebo domácí Lilian Gaillard, dřívější reprezentanti svých zemí. Nejvíce obdivovanými byli pochopitelně závodníci v kategorii nad

Pavel Petr v akci

80 let, kteří předváděli výkony, nad nimiž lze jen uznale pokyvovat hlavou a přidat jediné slovo – neskutečné. A co čeští lyžaři? Určitě se neztratili. Po delší době si přivezli tři cenné kovy zásluhou 39letého závodníka Ski Klubu Šumperk Pavla Petra (vítěz seriálu českých maratónů Ski Tour 2008) a 52letého závodníka ČSK Ski Vysoké nad Jizerou Josefa Vejnara. Pavel Petr uspěl v kategorii 35–39 let a získal bronzovou medaili na 30 km klasicky. Poté získal druhou bronzovou medaili na 45 km volně, když na medailovou pozici se postupně propracoval až v závěrečném okruhu z desátého místa. Josef Vejnar v kategorii 50–54 let celý týden sbíral čtvrtá místa (30 km klasicky, 10 km volně, štafeta) a až v posledním závodě na 45 km klasicky se v posledním kole probojoval na vynikající druhé místo a získal tak vytouženou medaili. Určitě se nyní vkrádá otázka: „Jak se bude letos českým veteránům dařit ve švédském Falunu 18.–28. února?“ Ano, bylo by krásné navázat na medailové úspěchy z Autrans… Ale tihle chlapi a tyto dámy lyžují především proto, že běžky jsou jejich životem, medaile – nemedaile. 


      " 

"!       

       


°¯

ÓÄ×Ó¹ŸÙÔÙÀÍÀŸÊÀË%ÓÎÕ% ÅÎÓιŸÏÀÕÄ˟ËÄÁÄÃÀŸÏÑΟÒÏÎÑӟÈÍÕÄÒÓ«ŸÖÖÖ­ÒÊÈÒÏÑÈÍÓ­ÂÙ

TOUR DE SKI, JEDNA Z NEJNÁROČNĚJŠÍCH SÉRIÍ VRCHOLOVÉHO LYŽOVÁNÍ, V LEDNU OSLAVILA UŽ SVÉ ČTVRTÉ NAROZENINY. VE SVÉM LETOŠNÍM VYDÁNÍ SE POPRVÉ DOČKALA ZÁVODU NA DLOUHÉ TRATI A TAKÉ PREMIÉROVĚ ZAMÍŘILA NA NEJVYŠŠÍ MÍSTO ČESKÉ METROPOLE. Prvních deset lednových dní bylo pro nejlepší běžecké lyžaře a lyžařky světa pořádně tvrdým vstupem do nového roku. Osm závodů ve třech zemích, v autech tisíce kilometrů, dlouhé hodiny cestování, všudypřítomná únava, maximální koncentrace všech členů týmu. I tak by šlo popsat Tour de Ski. „Byl to rozhodně nejlepší ročník, ačkoliv historie soutěže je ještě mladá.Viděli jsme zajímavé sportovní příběhy lidí, kteří prošli desetidenní dřinou. Zkrátka to bylo perfektní a o vítězích jak v mužské, tak ženské části se rozhodovalo až v posledních kilometrech. Nemůžu si přát víc,“ popisuje čtvrtý ročník Tour sportovní ředitel běžeckého lyžování Mezinárodní lyžařské federace Jürg Capol. Letošní Tour gradovala díky výkonům Lukáše Bauera i v srdci českého fanouška, který sledoval hlavně v druhé polovině seriálu jeho stoupající formu s tichým údivem a napětím. Bauer se svým příznivcům odvděčil víc než vrchovatě, když si i za jejich podpory v krutém stoupání na italskou sjezdovku Alpe Cermis podruhé v životě zajistil celkový triumf v Tour de Ski. „Moc si vážím toho, že kvůli mně někdo podstoupil cestu až do Itálie. Když si vezmu, že si všechno musejí ti lidé zaplatit a pak se jim odvděčím jen vteřinou, kdy kolem nich proběhnu. Ale o tom by sport měl být a pro mě je to velká motivace,“ řekl Lukáš Bauer krátce po návratu z Itálie domů do Božího Daru.

Ještě v první části Tour, konkrétně v pondělí 4. ledna, se celý ansámbl týmů a zástupců FIS přesunul z německého Oberhofu do české metropole, která poprvé hostila Ski Sprint Praha. Na Strahově, nejvyšším místě v Praze, tak vzniknul téměř třináct set metrů dlouhý sprinterský okruh. „Chci se dostat do finále,“ prohlásil na dopolední

tiskové konferenci Dušan Kožíšek. Co slíbil, to splnil. Dostal se do finálové jízdy a obsadil před početným domácím publikem čtvrté místo, jeho nejlepší umístění v životě v závodě Světového poháru. „Trať mi dokonale sedla svým profilem. Vytknul bych snad jen to, že se točila opačně, než bych si přál. To by se mi lépe zatáčelo,“ nechal se Kožíšek slyšet po závodě.

Všichni závodníci nebyli s měkkým sněhem v Praze spokojeni. Ale podle technických delegátů FIS proběhl sprint podle regulí. Dokonce i Jurij Čajkovskij, který je znám svým kritickým přístupem, se ještě několik hodin před výhrou své svěřenkyně Natalie Korostělevové vyjádřil na adresu organizátorů: „Z hlediska informací, zajištění dopravy, ubytování a servisu pořadatelů považuji pražský sprint za nejlépe zorganizovaný závod Světového poháru.“ „Myslím, že se Ski Sprint Praha víc než povedl. Podařilo se téměř v samém centru Prahy najít a vytyčit trať, která nijak neobtěžuje Pražany-nesportovce a ostatním obyvatelům hlavního města zdarma sloužila ještě dlouho po vlastním závodě.V termínu, zdaleka ne ideálním, jsme dokázali přilákat na Strahov přes deset tisíc diváků.Věřím, že ti, kdo přišli, nelitovali. Atmosféra byla skvělá a osobně jsem rád, že FIS ohodnotila pražský závod tak vysoko. Jde o uznání a poděkování všem, kdo se na jeho přípravě podíleli, k němuž se i já rád přidávám,“ dodává výkonný ředitel organizačního výboru pražského Ski Sprintu Oto Linhart.

Sprinty jsou nedílnou součástí všech důležitých akcí, na nichž jde o světové triumfy. Tour de Ski je i přes svoji relativně krátkou historii považována za jeden z vrcholů každé sezóny a sprinty tak k ní neodmyslitelně patří. „Městské sprinty a sprinty obecně jsou pevnou součástí Světového poháru i mistrovství světa, proto je samozřejmě chceme i na programu Tour de Ski. Sprinty jsou jednou ze zajímavých výzev běžeckého lyžování a navíc nám umožňují propagovat lyžování přímo v místech, kde lidé bydlí. A to je pro sport vždy velká výhoda,“ říká Jürg Capol. Letos poprvé se do programu Tour dostal i závod na dlouhé trati v kulise Dolomit mezi Cortinou a Toblachem. Byla to zkouška, která se osvědčila, a můžeme tvrdit, že své místo bude mít i v dalších ročnících. „Začlenit do seriálu dlouhou distanci bylo opravdu dobré rozhodnutí. Můžeme tak prezentovat běžecké lyžování z různých úhlů v krásné krajině. Navíc jsme díky této etapě měli šestnáct závodníků seřazených ve čtyřiceti sekundách a ještě nás čekaly další tři díly. Celý seriál se tak příjemně zdramatizoval.Všechno sice nebylo dokonalé, ale můžu říci, že to byl dobrý začátek a já si vždycky takto vyprofilovaný závod přál do Tour zařadit,“ říká Capol. Tour de Ski 2010, která přinesla mimo jiné také inovaci bodového hodnocení, je už minulostí. Doufejme, že se opět za rok vrátí do České republiky a budeme tak moci na vlastní oči sledovat elitu běžeckého lyžování.


Osobní trenér Vesny Voloďa Korolkevič – Rus, který pozvedl slovinskou reprezentaci na světovou úroveň

Vesna Fabjan se svým prvním trenérem (autorem článku)

ÍÀŸÏÈÓÄÕÍ:̟ÒÓÎËÄ ÓÄ×Ó¹ŸÉÀ͟a%Ê«ŸÅÎÓιŸÀËÄSŸÅÀÁÉÀÍ

ZÁVOD SVĚTOVÉHO POHÁRU V RÁMCI TOUR DE SKI ZAVÍTAL 4. LEDNA 2010 DO PRAHY. V ZAJÍMAVÉM SOUBOJI SI TO NA STRAHOVĚ NEJLEPŠÍ BORCI ROZDALI V LYŽAŘSKÉM SPRINTU, A TAK NEUŠKODÍ ROZPITVAT JEJ PRO POUČENÍ POHLEDEM DO ZÁKULISÍ. Pro mě osobně to byla velká událost, protože tady úspěšně startovala slovinská závodnice Vesna Fabjanová, kterou jsem jako její první trenér učil na Pokljuce běhat na lyžích. Měl jsem tedy zase po delší době možnost s ní pohovořit, vžít se do role trenéra a dívat se na závody očima profesionála. To znamená vidět a dozvědět se i to, o čem se běžně nemluví. Nejprve pitvejme to, o čem se mluvilo mezi trenéry hodně nahlas. Stokrát skloňovaným problémem byla špatně upravená trať, Italové dokonce chtěli kvůli tomu bojkotovat start. Nepřísluší mi označovat viníka, který přes dostatek sněhu a mrazivé počasí zcela amatérsky vytvořil z lyžařské stopy brouzdaliště v hlubokém sněhu, ale faktem zůstává, že placení profesionálové ze Svazu lyžařů ČR neuhlídali základní předpoklad úspěšnosti exponovaného závodu, kterým je kvalita lyžařské trati. Na druhé straně tato epizoda vede k zamyšlení nad morálním profilem jednotlivých závodníků. Někteří aktéři se nedokázali psychicky srovnat s horšími podmínkami závodění, zatímco jiní tento handicap zvládli dobře. Například náš reprezentant Dušan Kožíšek svou bojovností a bravurní jízdou obsadil vynikající čtvrté místo… Nemohu si tedy odpustit připomenout jednu z tisíce maličkostí, které dělají mistra: Závodník se

musí naučit vidět možnost profitu i z negativních věcí. Danou nepříjemnou událost stejně neovlivní, ale vstřícným přístupem získá velkou morální výhodu proti ostatním a řešení je pro něho mnohem snazší. Pokud někdo přistupuje k řešení problému a priori s nechutí, nemůže být úspěšný a v podstatě si ubližuje. Tato slova nejsou pouhé tvrzení, je to ověřené faktum. Potvrdila to i zmíněná Vesna Fabjanová. Dokázala v těžkých podmínkách zajet nejrychlejší čas v kvalifikaci, zvítězit ve čtvrtfinále a skvělou jízdou v semifinále si vybojovat finále. Svěřila se mi, že ve finálové jízdě, kdy do poloviny tratě vedla, ji křeč v levé noze přinutila zpomalit a smolné završení nepříjemným pádem, zaviněným jinou závodnicí, pak už viděli i diváci. Její nynější osobní trenér Voloďa Korolkevič jen řekl: „Škoda.“ Jinak je však spokojen, protože Vesna ve skatingovém sprintu patří mezi nejrychlejší závodnice na světě, což potvrdila vítězstvím při dalším lednovém závodě SP v Rusku. Na našem pomyslném pitevním stole však leží ještě pohled na efektivnost jízdy v hlubokém sněhu. Zkušení závodníci se umí vypořádat s tímto problémem sami, ale i tak by trenér měl své svěřence upozornit na několik zásadních momentů. Hlavním pravidlem, které platí pro všechny druhy sněhu a pro hluboký sníh dvojnásob, je platnost

fyzikálního zákona o tření, podle kterého každý styk skluznice se sněhem způsobuje odpor proti pohybu lyže. Proto je třeba za jízdy lyže co nejvíce odlehčovat a zkracovat dobu styku skluznice se sněhem. Z toho vyplývá vhodnost používání vyšší odrazové frekvence, která dobu odlehčení lyží od sněhu vzhledem k jednotkové vzdálenosti dopředného pohybu prodlužuje. To při stejné intenzitě odrazu samozřejmě nejen zrychluje jízdu, ale současně snižuje tření skluznice o sníh, zmenšuje jízdní odpor a v podstatě šetří závodníkovi energii, které není nikdy dost a která zejména při sprintu rychle ubývá. Mnohdy je na škodu vzhledem k sypké konzistenci sněhu i příliš razantní odraz, závodník musí vycítit, kde se může opřít a kdy je méně více.V hlubokém sněhu k tomu přistupuje ještě nutnost výběru vhodné stopy, protože jízda, při které lyže odhazují gejzíry sněhu, rozhodně není ekonomická. Nedílnou součástí lyžařského sprintu na Strahově bylo i ozvučení, které je třeba také trochu rozpitvat. Komentátoři odvedli opravdu dobrou práci a zaslouží si absolutorium. Horší to bylo s doprovodnou kulturní částí. Pořadatelé museli kvůli výhledu na jevištní pódium přemístit obrovskou hromadu sněhu, připravenou jako rezervu na úpravu trati, ale nedá se říci, že by vystoupení zpěváků ze SuperStar sportovně založené diváky nějak uchvátilo. Náš fiktivní pitevní stůl se uprázdnil. Nepitvali jsme ale nebožtíka, takže to vlastně byla jen operace pro zlepšení zdraví. Závod Světového poháru v rámci Tour de Ski v Praze splnil své poslání, národ viděl na vlastní oči světovou lyžařskou běžeckou elitu v celé její kráse. Lze si jen přát, aby takových příležitostí u nás bylo více. 

°°


°±

Tým sdruženářů blbnutí příliš nebere, raději se soustředí na své sportovní kariéry a otcovství

ÍÀŸÓP:ÊÎËÂÄ

Ÿ

ÎßÊÔÑÍ:ÊԟÀŸÇÎP:Â:ŸÊÀÌÀÑ%à ÌÄÙȟÙÓPÄSÓ2ÍÎÒÓȟÒÏÎÑÓÎÕÂ]ŸÏÀÓP:ŸÈŸÑØÁÈ.ÊÎÕ%ŸÁÈÓÕÀ­Ÿ ÀŸÊÃ؟ÇËÄÃÀËÀŸÊÀÌÈËԟÑÀÉÃËÎÕÎԟÏÎËÈÂÈľ ÓÄ×Ó¹ŸÁÀÑÁÎÑÀŸaÄÇÀÍÎÕ%Ÿ§ÃÄÍ:ʟÒÏÎÑÓ¨Ÿ ÅÎÓιŸÀÑÂÇÈ՟ÀŸÌÀÑÓÈ͟ÒÈÃÎÑÈÀÊ

CO NEJZTŘEŠTĚNĚJŠÍHO JSTE V ŽIVOTĚ UDĚLALI? SKOČILI NA GUMOVÉM LANĚ Z MOSTU? VYDALI SE V NOCI DO LESA? PŘEKROČILI VÝSLOVNÝ ZÁKAZ RODIČŮ? SCHVÁLNĚ, JAK DLOUHO VÁM BUDE TRVAT NAJÍT ODPOVĚĎ NA TUHLE ZÁLUDNOU OTÁZKU. Zapřemýšleli nad ní také mnozí čeští olympionici a jeden kouč, kteří se ve svých sportech pohybují na úzkých prkýnkách.Většinou v paměti vylovili hodně zajímavé vzpomínky, někdy se dokonce podivili nad přítomností. Ani jeden ze ztřeštěných zážitků však nebyl spojený s běžkami. Tak co, už jste přišli na nejztřeštěnější záležitost svého života? U sportovců tahle otázka obvykle vyvolala nejprve chvíli mlčení. Někdo pátral v paměti několik desítek vteřin úplně marně, ale třeba běžkyně na lyžích Kamila Rajdlová na konci cesty závity své paměti našla hodně úsměvnou historku.

I když: tuhle vzpomínku si do hlavy uložila až o pár let později, než byla sama jako maličký prcek její aktérkou. „Znám ji jen z vyprávění,“ říkala jedenáctá žena z klasické třicítky na mistrovství světa v Sapporu. Byl jí totiž asi rok a půl, když trávila se starší sestrou čas pod dohledem babičky. „Dívaly jsme se na večerníček a já pořád otravovala, že chci za mámou. Ta byla v práci, sloužila na směny, měla odpolední,“ líčila Rajdlová. Babička neodbytné dětské naléhání nevydržela a se slovy „Tak si běž“ zavřela malou Kamilu do předsíně. Po večerníčku ji však vyburcovalo neče-

kané ticho a klid, které se zpoza zavřených dveří překvapivě linulo. „V předsíni prázdno, já nikde. Šla jsem za mámou,“ popisovala partnerka skokanského trenéra Davida Jiroutka. Rajdlová se vydala z jedné strany Liberce na druhou, zděšená babička zalarmovala policisty. „Ti mě nabrali u Textilany, což bylo tak o dva kilometry jinde. Mašírovala jsem přes celé město v punčocháčích, botičky nebo bačkory v ruce. Je docela zajímavé, že nikdo nezastavil takhle malé dítě, které šlo přes koleje,“ popisovala běžkyně. Policie ji dovezla zpátky k babičce. „A když přišla mamka z práce, babička povídala: Řekni, kde jsi byla? Co jsi dělala? A já: Jela jsem brm, brm, dělali halo, halo a měli tam haf, haf.“ Zkrátka dětskou řečí mamince popsala, že se vezla v policejním autě. „To bylo asi to nejztřeštěnější, co jsem v životě udělala,“ vzpomínala maminka malé dcery. Také její týmová parťačka Iva Janečková se pro největší bláznivinu svého života vrátila do dětství.


Z .C W NO .S W W W

Z

I.C

SK

EE

.FR

W

W

W Z .C CZ AG T. CM CA DI DIL OR .W .N W W W W W W Z .C OM AG .C SM EJ IS EH W .B .S W W W W W W

Michal Šlesingr má adrenalin rád

Í SY N PI ÁŠ SO É V ÈA AN PS

„Byly mi asi čtyři roky a měla jsem hrozně oblíbenou tříkolku. Dřív na ní jezdila ségra, pak jsem ji zdědila já. Za barákem jsme měli ve stráni kurník pro slepice,“ vzpomínala pětadvacetiletá dívka, pátá z juniorského mistrovství světa 2004. Už tušíte, kam všechno tohle spěje? „Zkoušeli jsme od kurníku jezdit na tříkolce dolů, komu se to rozjede a kdo dál dojede.“ Jenže Janečková jednoho dne nevybrala zatáčku a na oblíbeném vozítku narazila do betonu. Naštěstí si jen vyrazila dech. „Utíkala jsem za našima, že ho nemůžu popadnout, ať s tím něco udělají.“ Už nikdy víc tuhle ztřeštěnost nevyzkoušela. Ne snad že by byla už tehdy doživotně napravena. „Ale od té doby už jsem nesjížděla, protože tříkolka byla na tři části. Brácha už ji pak bohužel nezdědil, nesvařili jsme ji,“ vysvětlila Janečková se smíchem. Třetí olympionička v české běžecké partě, Eva Nývltová, musela také chvíli přemýšlet. Pak se rozpomněla spíše na doby pubertální. „Maximálně jsme se s klukama pomatlali zubní pastou. Udělali jsme si kanadskou noc. Bylo to na soustředění olympijských nadějí, obětí se stal Tomáš Kroupa,“ řekla osmá žena z předposlední etapy letošní Tour de Ski. Ženy se spojily proti mužům. „Všechny holky jsme řekly, že musíme udělat nějakou srandu. A Tomáš se nikdy tolik nezačleňoval. Tak jsme se na něm vybily.V noci jsme se vkradly do pokoje, neprobudil se.“ Ovšem nakonec se i Nývltová a další běžkyně také jednoho rána podivovaly nad nánosy zubní pasty. „Kluci nám to chtěli vrátit, ale to už se trochu čekalo.“ Soustředění si připomněl i Dušan Kožíšek, dvojnásobný bronzový medailista z týmového sprintu na mistrovství světa v letech 2005 a 2007. „Byla bitva rybičkama,“ vypálil. „Otevřela se konzerva a pak létal obsah po pokoji,“ vzpomínal. Olejovky překvapivě nezanechaly mastné skvrny na zdech. „Tak horké to nebylo,“ pronesl Kožíšek. Ovšem úklidu stejně bylo třeba dost. „Odnesli to hlavně aktéři, jejichž byl pokoj.“ A přestože kusy rybek se uklidit daly, něco po nich stejně zbylo. „Pokoj byl potom hodně cítit. A nevím, jestli není ještě do teď,“ dodával sprinter. S úklidem se po jednom ztřeštěném nápadu musel potýkat také sdruženář Tomáš Slavík, dvakrát pátý v závodech Světového poháru. „Pořádal jsem silvestrovskou oslavu na přelomu tisíciletí, tedy na pomezí let 1999 a 2000. Pozval jsem kamarády, spoustu lidí, udělala se velká party, druhý den jsme šli na běžky.Všechno bylo krásné,“ vzpomínal Slavík. Tedy až do doby, než zůstal sám uprostřed spouště. „Zůstala tam spousta všeho rozlitého a vylitého. K tomu nikde nikdo. Na mně zůstala ta ztřeštěná věc, že jsem to celé musel dát do pucu.“ A tak strávil Nový rok úklidem. „Dvanáctihodinovka to spravila,“ říkal s úsměvem. „Překvapilo mě, že jsem nemusel použít jen lux, kýbl a hadr, ale taky maskovat rozbitý stůl.“ Zatímco Slavík nad svou ztřeštěností musel dlouho přemítat, jeho týmový kolega Aleš Vodseďálek spíš vybíral. Nakonec zvolil takovou, z níž jde docela hrůza. Uprostřed téhle historky olizovaly sdruženářova kamaráda plameny. „Bylo to nechtěné,“ vzpomínal čtyřiadvacetiletý Vodseďálek na dobu zhruba před devíti lety, během níž si s kamarádem pohrávali s nebezpečnou kombinací hořlaviny a ohně. „V garáži pro mě byl benzín dostupná věc. Měli jsme ho na rukávech a hráli si se zápalkami,“ popisuje Vodseďálek, až mrazí. „Dopadlo to dobře, jen popálenými hadry a puchýřem. Od té doby jsem asi opatrnější. Benzín liju už jen do auta.“


°³

Romanu Dostálovi připadá nejztřeštěnější, že mu brzy bude čtyřicet a závodí proti „dětem“

Třetí do sdruženářské party, Miroslav Dvořák, patří podobně jako Slavík spíše do kategorie opatrných sportovců. „Vždycky jsem se snažil všemu vyhýbat, takže kromě nějaké zkušenosti s alkoholem bych nic víc ztřeštěného neviděl,“ říkal dvaadvacetiletý reprezentant. Ale přeci jen, byl taky klukem. „Jako malí jsme blbli na krátkých lyžích. Skákali jsme na patkách na malých můstkách, to bylo bláznivé. Ale jinak se držím.“ Adrenalinový zážitek, byť v tomto případě záměrně hledaný, vybral i biatlonista Ondřej Moravec. Ovšem také on musel dlouho pátrat po nějaké záležitosti aspoň připomínající bláznovství. „Na takovou otázku se z pozice sportovce, potažmo profesionálního, odpovídá těžko. Nejenže nemůžu, ale ani si nedovolím dělat úplně ztřeštěné věci. Proto se spíše podělím o jeden zážitek,“ vysvětloval biatlonista. „Jednou na jaře po sezóně jsem se odhodlal ke skoku padákem. Skok to byl sice jen na „šňůře“, ale pro mě, který běhá s flintou po lese, i tak velká změna.“ A Moravcovi se tahle inovace hodně zalíbila. Padák se v takovém případě sám otevře jako u vojenského systému. „Počáteční respekt se postupně proměnil ve velké nadšení a silný prožitek. Byla to paráda a rád ji určitě zopakuju. A vlastně i každému doporučím,“ řekl Moravec. A pak v duchu začátku své odpovědi dodal: „Ne, ztřeštěné to určitě není.“ Jeho kolega Michal Šlesingr, stříbrný a bronzový medailista z mistrovství světa 2007, má adrenalin rád. Do svých koníčků počítá parašutismus, lezení i divokou vodu. Přes tuhle zdánlivou předurčenost ke ztřeštěnostem váhal: „Lámal jsem si dlouho hlavu s tím, co jsem kdy udělal a přitom bych to mohl nazvat ztřeštěné. Nejednám nikterak impulzivně a vše, co dělám, má dopředu jasný plán a cíl, které bývají realistické.“ Nakonec nesáhl pro zážitek ani do vzduchu, ani na skály, ale pod vodu. Konkrétně do situace při potápění bez přístroje. „Pro nás suchozemce to snad může vypadat ztřeštěně, ale freediveři se u toho budou smát. Jednou na dovolené jsem se dostal až do pětadvaceti metrů pod hladinou,“ líčil Šlesingr.

Jenže pak biatlonista otočil zrak a relativně hluboko pod vodou začal hledat známky nebe. „Docela to šlo, ale když jsem se otočil a uviděl jsem nahoře nad sebou tu štreku, tak se mi žaludek, už tak dost sevřený tlakem vody, sevřel ještě víc. Tělo to nakonec ‚dalo‘, ještě se mu nechtělo ‚dodejchat‘, ale teď se raději držím tak kolem patnácti metrů. Je to OK a užívám si to,“ dodal biatlonista zvaný Boušek. Veronika Vítková, česká hvězda loňského mistrovství světa a olympijská novicka, vybrala za svou ztřeštěnost vlastně oběť sportu. „Žiju biatlonem. Snažím se ho dělat naplno a poctivě. K tomu žádné ztřeštěnosti nepatří,“ začala. „I když… právě kvůli biatlonu jsem trochu obětovala i školu. Ne každý by s tím asi souhlasil.“ Je studentkou sportovního gymnázia v Jilemnici, dochází sem již pěkně dlouho. „Studuji už šestým rokem a doufám, že letos složím úspěšně maturitu,“ plánuje. „Učitelé s nadsázkou říkají, že mě znají víc z Eurosportu než ze školy.“ Nejpraštěněj z toho všeho však vyznívá dovětek. „Protáhla jsem si školu už tak, že jsem se v jedné třídě sešla se svou o dva roky mladší sestrou Monikou, také velice dobrou biatlonistkou a juniorskou reprezentantkou,“ uvedla Vítková. Bláznivost okamžiku prožívá také Roman Dostál. „Nejztřeštěnější možná je to, že mi bude čtyřicet a ještě závodím s těmi dětmi kolem sebe,“ mínil biatlonový mistr světa z roku 2005. Jako „praštěnou“ zhodnotil svou současnou situaci také Jiří Šimůnek, kouč běžecké reprezentace žen. „Ztřeštěných věcí v mém životě bylo. Myslel jsem si, že jsou výborné, ale posléze se ukázalo, že mému okolí se zdály méně dobré než mně ten samý den.V dětství člověk dělá ptákoviny,“ spustil. Ale nakonec sáhl jinam. „Ztřeštěná je celá tahle funkce,“ pronesl reprezentační kouč, který tým běžkyň vedl už v minulosti. A zopakoval: „Ztřeštěný nápad.“ S trochu hořkým úsměvem se na risk svého života díval sdruženář Pavel Churavý, který zejména od Nového roku v závodech Světového poháru zářil, dokonce se postavil na ten téměř nejvyšší stupeň vítězů. Jaký to rozdíl oproti době, kdy zvažoval, že kvůli nedostatečným výsledkům a následnému snížení platu skončí. Jenže i teď peníze vydělané na odměnách obratem investuje. „Asi moc ztřeštěný nejsem, i když dokážu taky dělat blbosti. Ale když jsem začal stavět barák, vůbec jsem do toho neviděl. Netušil jsem, do čeho jdu. Kdybych to věděl, asi bych to neudělal,“ říkal muž, jenž čtyřikrát v kariéře patřil do nejlepší trojky v závodě Světového poháru. V sezóně kvůli nedostatku času Churavý moc nezvládá potřebné revize. Zatím má stále před sebou kolaudaci, kterou potřebuje i kvůli hypotéce. Ale jeho dům už stojí. „Jsem strašně rád, že se všechno takhle povedlo, a doufám, že to budu moct splatit,“ řekne hrdý otec syna Františka. „Šli jsme opravdu do bláznoviny.“  Eva Nývltvoá v pubertě holdovala kanadským nocím


   = 6?9"? <?<76 ! ?B9  =76"=9   "=6 @79 B7 ?? @?  9@ A;? ?   >  ?9"? =76 "=9 "? ""= 9<?    ="=?   = 6 ?9"? ! @ A;?     ="  "?9"6

      ="=?:    !@    

& & & "$ $  # 

" 7="= @ ? ? 9?  =?"<? " 9 "= ?  ;  !

 % -#% ##"#% * #!$   $ $  #(! #"#$ #    %   % !

#!'$ ##%  "  ! + % , #+!*!   ! )  

C(/#&,8&-3-5%'#&)01/)$21-/./-7#   5'%('.2$*)%0/-444#+'/0.-/10%5


°µ

ÍÀSÓ2ÒÓ:ŸÒȟÌ]aԟÃÎÏP%ӟÏÎÌÀË1 ÙÃÑÀÕÎÓÍ:ŸÏÑÎÂÇ%ÙÊ؟ÏΟÉÈÙÄÑÊ%ÂÇ PŘED VÍCE NEŽ DESETI LETY VTRHLA DO BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ JAKO VICHR, ZDRAVÍ JÍ VŠAK BOHUŽEL BRZY VYSTAVILO STOPKU. JENŽE BEZ ÚZKÝCH PRKÝNEK, ZASNĚŽENÝCH KOPCŮ A MILOVANÝCH JIZEREK SI NĚKDEJŠÍ JUNIORSKÁ MISTRYNĚ SVĚTA ZUZANA KOCUMOVÁ NEDOKÁŽE PŘEDSTAVIT ŽIVOT…

dobí jich bylo plné. Tehdy pro mne byl vrcholový sport hlavně zábavou, kterou jsem si relativně bezstarostně užívala. V reprezentaci jsem byla benjamínkem, od kterého se sice očekávaly výsledky, ale nevkládala se dramatická očekávání a nevyvíjel se nesmyslný tlak. Jsem závodivý typ, atmosféra závodů mě lákala už od malička, ale tehdy jsem ani sama pro sebe neměla nastaveny laťky, které by mě stresovaly.

Zuzko, proč se právě běžecké lyžovaní stalo vaší láskou na celý život, nebo je to pouhé zdání? Je to tak. Dalo by se říci, že jsem se narodila s lyžemi na nohách, být to o čtrnáct dnů dřív, tak mám místo narození Labská bouda. Takže jsem tento krásný sport dostala opravdu jako osudové předurčení. Mám ráda mnoho sportů, nebo spíš způsobů hýbání se, ale lyže jsou má „srdeční záležitost“. Dávají vám svobodu, možnost toulat se zimní krajinou a užívat si pocitu splynutí se zasněženými kopci, pláněmi.

Po necelých třech letech bylo vše jinak a vy ve svých 21 letech končíte svou profesionální kariéru kvůli genetické vadě imunity. Jak jste se s tímto faktem vyrovnávala, jaké byly vaše myšlenky? Váhala jste dlouho, než jste definitivně ukončila svou kariéru profesionální sportovkyně? Jednoduché to nebylo. Tehdy mi řekli, že důvodem je genetická vada imunity (což mi nyní, po devíti letech, vyvrátili), a nikdo nevěděl, co s tím. A váhat jsem moc nemohla – „stopka“ to byla jasná a nekompromisní. Pokračovat prostě nešlo.

ÓÄ×Ó¹ŸÇÀÍÀŸÓÎÏÎËÎÕÎÕ%«ŸÅÎÓιŸÀÑÂÇÈ՟ÙÔÙÀÍ؟ÊÎÂÔÌÎÕ1

Víme o vás, že jste již v sedmnácti letech nastoupila do vlaku jménem česká ženská reprezentace v běhu na lyžích.Vše pak šlo jako po másle, zimní olympiáda v Naganu (1998), rok nato se stáváte juniorskou mistryní světa a následně v anketě Sportovec roku jste vyhlášena nejlepším juniorem České republiky. Co pro vás toto období znamená a jak na něj vzpomínáte? Nic není černobílé, ale co se týče „závodní éry“, toto byla její nejhezčí část.Většinou si pamatujeme zážitky spojené se silnými emocemi a toto ob-


°¶

Věřím, že svého času jste tuto otázku slýchala poměrně často. Mrzelo vás hodně, že jako juniorská mistryně světa v lyžování jste se nestala nástupkyní Kateřiny Neumannové, jak to všichni předpovídali? Určitě mě mrzelo a vlastně stále trochu mrzí – proto jsem letos udělala druhý pokus o návrat, který ovšem dopadl stejně vesele jako tehdy… (směje se), totiž že jsem si nevyzkoušela, kde je má hranice. Obzvlášť ve chvílích, kdy sledujete Světový pohár a mistrovství světa a vidíte, že vaše tehdejší soupeřky se pohybují hodně vysoko. Jenže proti určitým věcem nejde bojovat a moje cesta prostě vede jinudy. Na druhou stranu už v té době jsem v sobě cítila rozpor, protože jsem se věnovala něčemu, co mě stoprocentně nenaplňovalo a v čem jsem necítila smysl svého života. Určitou výhodou bylo, že jsem studovala vysokou školu – Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci, obor sportovní management – a nespadla jsem do naprostého vzduchoprázdna. Na druhou stranu, o kolik budete šťastnější, když získáte titul mistra světa, jestliže kolem sebe nemáte dobré přátele, neděláte to, co vás naplňuje, a chybí vám zdraví? Je to velmi relativní.

Je možné vybrat běžecký styl, který máte více ráda, a proč? Obojí je krásné, vybírat těžko… Prašan, slunce, minus pět stupňů, vyříznuté stopy – jasně klasika. Jaro, přes noc mínus pět, přes den nad nulou, ráno umrzlé bílé louky, paseky, netřeba se držet projetých stop – pak jedině bruslení.

Jak vypadá v současné době váš život, jakou roli v něm sehrává běžecké lyžování? Takový normální, hezký, pestrý život (směje se). Lyže do mého života vždy patřily a patřit budou, mám ráda zasněženou krajinu, miluji ladný lyžařský pohyb, ticho kolem sebe nebo naopak pohodové svezení se s přáteli. Ráda se nadýchám závodní atmosféry, a dá-li zdraví, určitě si zase v budoucnu zajedu pár hezkých „sranda-závodů“.

Jaký je váš vztah k českému kultovnímu závodu, kterým je Jizerská padesátka? Mám tento závod moc ráda (rozhovor vznikl ve stanu na letošní Jizerské padesátce v davu závodníků). Někdo sice tvrdí, že je to pouze „komerční masovka“, ale kdyby tomu tak bylo, co by ty tisíce účastníků přimělo znovu a znovu zaplatit startovné a pak se mačkat s ostatními na startu, zažívat ten svíravý pocit kolem žaludku, nervozitu a nejistotu s mazáním… Myslím, že hodně čtenářů mi dá za pravdu, že ten pocit, když stojíte na startu, jste součástí „masy“, vše je prosyceno směsicí nervozity, emocí, odhodlání... Je to silný zážitek.

ZUZANA KOCUMOVÁ Věk: 30 Oblíbené jídlo: Jen jedno??? To opravdu nejsem schopna vybrat. Jak kdy, jak kde, jak s kým. Ale obecně – snad vše :-). Oblíbená činnost: Pohyb v mnoha podobách (lyže, kolo, brusle, kajak, skály, tanec, běh i chůze…), fotografování, příroda, vysokohorská turistika (nejlépe „ferraty“), čtení, hudba a podobně. Oblíbený běžkařský revír: Jizerky. Jak jinak :-). Největší běžkařský zážitek: Těch je. Příliš málo místa! Ale např. pocit, kdy jedete a přitom ani nevnímáte, že vyvíjíte jakékoliv úsilí, prostě se jen „vezete na svém těle“, sledujete krajinu kolem a… a tak :-). Sportovní úspěchy: 1998 MSJ – 3. místo 5 km volně OH Nagano – 6. místo štafeta MSJ běh do vrchu – 3. místo 1999 MSJ – 1. místo 15 km volně 2000 MS kvadriatlon – 2. místo 2001 MS kvadriatlon – 1. místo Armádní MS lyžování – 1. místo 10 km volně Několikanásobná mistryně ČR v běhu na lyžích

Co váš zdravotní stav, dovoluje vám dnes čas od času starty na některých amatérských závodech? Případně dopřáváte svému tělu pravidelný trénink? Dva roky zdraví docela „drželo“, mohla jsem si dovolit zajet pár závodů, loni např. celou Ski Tour, tři závody Worldloppetu, tři závody mistrovství republiky.V létě ale zdraví opět odešlo a zatím se ne a ne vrátit. Asi to byl i důsledek pokusu uzavřít si doposud neuzavřenou kapitolu, která byla v roce 2001 nečekaně přerušena. Ale každý má limity a hranice jinde a já jsem si alespoň definitivně potvrdila, že na vrcholový sport nemám. Ale k otázce – ne, že bych trénovala, to zdraví nedovolí. Ale naštěstí si občas mohu dopřát pomalé „zdravotní procházky“ po Jizerkách, samozřejmě s lyžemi na nohou.

Napadá mne ještě jeden tak trochu materialistický dotaz, na jakých lyžích jste běhala a jaké vybavení volíte dnes? Mým prvním „mecenášem“ byl Honza Weisshäutel a vzhledem k jeho „portfoliu“ byla volba jasná – Madshus boty (tenkrát Alfa), lyže Madshus a hole Swix. Je to tak i dnes. Navíc lyže Madshus jsou prostě nejhezčí (směje se). Rovněž se nedalo přehlédnout vaše působení na televizní obrazovce, kde jste externí spolupracovnicí Redakce sportu České televize a kde jste spolukomentovala ženskou část Světového poháru v běhu na lyžích. Jak vám seděla role televizní komentátorky? Měla jsem ji velmi ráda. Díky televizní obrazovce a komentování jsem měla možnost se opět tzv.

vrátit do závodního dění, i když v jiné pozici, být součástí závodů a navíc se o zážitky, poznatky, postřehy dělit i s ostatními. V součinnosti s tímto tématem mi nedá se nezeptat, proč jste zmizela z týmu komentátorů České televize na libereckém mistrovství světa. Prý proto, že jste nepřechylovala příjmení. Byl to opravdu ten pravý důvod? Je to tak, i když se rojily různé spekulace, o žádném jiném důvodu nevím. O tom, že jste ženou mnoha tváří, nemůže být pochyb.Tuto skutečnost dotváří i fakt, že jste od roku 2006 zastupitelkou města Liberec za politické hnutí Unie pro sport a zdraví. Co vás přimělo vstoupit tzv. do politiky? Město Liberec mám opravdu ráda, možná jsem skoro přehnaný patriot (ale tomu se nejde divit, když máte „za zády“ Jizerky (úsměv)) a dění kolem mi není lhostejné. Nechtěla jsem být ten typ člověka, který bude stále jen nadávat na věci kolem sebe a nepokusí se něco sám udělat, změnit. I když udělám jen jednu setinu z toho, co bych si přála a představovala, pořád je to víc než nic. 


°·

ÏÎÂÇ%ÙÄÉ:ŸÙŸÌ:ÒÓ« ÊÃğÒğÁ2aÊ%̟ÃÀP: ÓÄ×Ó¹ŸÊÀÓÄPÈÍÀŸÎÍÃÑÎÕ%«ŸÅÎÓιŸÀÑÂÇÈÕ

TO, ŽE LYŽAŘSKÝ ODDÍL LK SLOVAN KARLOVY VARY VŽDY BYL A DODNES JE LÍHNÍ ÚSPĚŠNÝCH SPORTOVCŮ, BY MOHL ZPOCHYBNIT JEN MÁLOKDO. ZA PADESÁT LET SVÉHO TRVÁNÍ ODCHOVAL NESPOČET ZÁVODNÍKŮ, KTEŘÍ BODOVALI NA OLYMPIJSKÝCH HRÁCH NEBO MISTROVSTVÍ SVĚTA, A DOKONCE I STÁLI NA STUPNÍCH VÍTĚZŮ TAKOVÝCH PODNIKŮ. Karlovy Vary, respektive Boží Dar jsou tak místem, kde se českému běžeckému lyžování už půl století velmi daří. Dnes se jako mediální tvář českého lyžování prezentuje především Lukáš Bauer, reprezentant, jehož sportovní kořeny vedou právě do Slovanu. Ale tento klub takových opravdu skvělých vítězství už v minulosti zažil víc!

Na konci 80. let vedli legendární generaci mladých lyžařů bývalí závodníci a poté dlouholetí trenéři Václav Praveček, Ivan Jindra a Jan Novák. Téměř všichni jejich svěřenci se stali mistry republiky, a to často několikanásobnými. Někteří také úspěšně reprezentovali na olympijských hrách či mistrovství světa. Mezi ně patří mistryně

světa i Evropy v biatlonu Eva Háková (nyní Burešová), Iveta Knížková (nyní Roubíčková), která se stala mistryní světa v biatlonu a akademickou mistryní světa v běhu na lyžích, bronzoví medailisté z mistrovství světa v běhu na lyžích Martin Petrásek a Milan Šperl, juniorští medailisté Eva Plhová-Pravečková a Tomáš Čáslavský. Ve výčtu známých jmen bychom neměli zapomenout ani na další reprentanty Ivanu Rádlovou, Jiřího Žahourka, Lukáše Krejčího, Martina Šnajdra, Petra Filipa, Pavla Bláhu, Evu Kulovou.Václava Kupilíka, Petra Nováka a Alenu Kupilíkovou. NORDICmag dva z úspěšných trenérů vyzpovídal. Mimochodem Jan Novák se nyní místo adeptům běžeckého lyžování věnuje se svojí ženou Svatavou sjezdařskému ski areálu Novako a podporuje svého syna Petra, který to také dotáhl až do reprezentačního výběru. A tam ho trénuje Miroslav Petrásek – další ze svěřenců LK Slovan KV.

ÈÕÀ͟ÉÈÍÃÑÀ¹Ÿ ÓÀËÄÍӟÒğÏÎÙÍ%ŸSÏÀÓÍ2 Jak dlouho už jste trenérem? Děti trénuji od roku 1976, takže už nějakých třicet let.

Kolikrát za kariéru vám rukama prošel opravdový talent? Mockrát! Nevím, co přesně znamená opravdový talent, ale pro mě to jsou závodníci, kteří se stali mistry republiky.

Jak se pozná takový opravdový talent? Špatně (smích). Nebojí se dřiny a opravdu CHCE.

Od našich dětí ze začátku dostával pěkně na zadek, protože do našeho oddílu přešel z Ostrova. Chvíli trvalo, než se aklimatizoval a naučil se pořádně jezdit. Milan Šperl byl talentem hned od začátku. Byl velmi šikovný a houževnatý. Také Martin Petrásek byl opravdovým talentem. Byl velmi nadaný. Lukáš Bauer se přišel mezi svátky podívat na Ivana Jindru a jeho svěřence

Proč jste se stal trenérem? Protože jsem zestárnul (smích).Vyrostl jsem z věku závodníka, ale běžecké lyžování mě moc bavilo, tak jsem se stal trenérem. Myslím, že jsem k tomu měl dokonce předpoklady.

Jak se dá zabránit jeho odchodu ze stop? Nejprve je musíme přesvědčit, že opravdu sami chtějí. Protože pokud budou ten sport dělat z donucení, dříve nebo později skončí.

Co a jak udělat, abyste ho namotivovali k co největším výkonům? Především se musejí ve skupině cítit dobře a musí je to bavit. Běžecké lyžování není jen o zimní sezóně, ale také především o letní přípravě, kdy provozujeme spoustu jiných sportů.

Jak dokážete namotivovat sám sebe, abyste u trenéřiny zůstal? Běžecké lyžování mě moc baví. Mojí motivací je to, když vidím, že některý z našich svěřenců vyhraje.V tu chvíli vím, že moje snaha nebyla zbytečná.

Jaký byl pro vás nejkrásnější zážitek v trenérské kariéře? Vždy, když můj svěřenec vyhrál mistrovství České republiky.

Pamatujete si, co jste si mysleli, když jste poprvé viděli Bauera, Šperla, Petráska atd.?

Na koho ze svých svěřenců jste nejvíc pyšný/hrdý?

Tak například Lukáš Bauer – poprvé, co jsem ho uviděl, řekl jsem si, že je to pěkný nemotora.

Ježiši, těch je! Opravdu, bylo jich mnoho. Tak například mistryně světa Iveta Knížková

(nyní Roubíčková), Eva Háková (Burešová), Jitka Koňatová (Peřina), Eva Plavečková (Plhová), Filip Schneider, Milan Šperl, Ivana Rádlová, Tomáš Čáslavský, Kupilík Václav, z dnešní mladší generace Radim Vik, Jakub Rádl, Jan Kronika, Petra Nováková, Tomáš Jaroš a především Lukáš Bauer.

Koho ztracený talent vás dodnes mrzí? Blanka Miarková. Měla výborné předpoklady, ale bohužel nevydržela. Dodnes mě mrzí, že skončila.

V čem je váš klub specifický, že dokážete pravidelně dodávat špičkové běžce do reprezentace? Našim svěřencům se poctivěji věnujeme. Trénujeme, protože nás to baví, a ne pro peníze. Do tréninku zařazujeme nejen zimní přípravu, ale také letní. A snažíme se především u mladších závodníků, aby měli dobře namazáno nejen při závodech, ale především při tréninku. Nedá se naučit lyžovat na špatně namazaných lyžích.


°¸

Zlatá éra lyžování v LK Slovak KV. Schválně, poznali jste Miroslava (úplně vlevo) a Martin (druhý zprava) Petráskovi?

Eva Plhová-Pravečková také patřila do reprezentace

ÉÀ͟ÍÎÕ%ʹ ËÔÊ%SŸÁÀÔÄџÍÄÁØ˟ÌΟSÈÊÎÕÍ^«Ÿ ÀËğÇÎÔaÄÕÍÀÓ^ŸÀŸÂÓÈa%ÃÎÒÓÈÕ^ Jak dlouho jste byl trenérem? Trénoval jsem od roku 1976. Něco přes třicet let.

Kolikrát za kariéru vám rukama prošel opravdový talent? Asi tak 15krát nebo 20krát.

Jak se takový opravdový talent pozná? Podle mě ze dvou pohledů, buď jsou to šikovní závodníci, anebo jsou svědomití a houževnatí. Ne vždy se talent pozná podle výsledků dosažených v žákovských kategoriích.

Jak se dá zabránit jeho odchodu ze stop? Předčasně jej neotrávit! Trenéři musí připravit závodníka na tvrdou a dlouhodobou tréninkovou práci. Trénink však musí být nesmírně pestrý a všestranný, a to ještě i v kategorii mladšího dorostu.V tréninkovém procesu se musí používat prostředky, které s výkonností v lyžování nemají zdánlivě mnoho společného, ale závodníka baví. Nikdy jsem se nebál zařazovat do tréninku pravidelně gymnastiku, obratnostní cvičení, pádlování, cyklistiku, turistické pochody, míčové hry, disciplíny atletického desetiboje, plavání atd. To se v současné době bohužel v ČR neděje.

Co a jak udělat, abyste ho namotivovali k co největším výkonům? Musíte ho naučit dobře lyžovat a rozvíjet v něm ctižádost. Ale u většiny je to dané. Ti, co chtějí vyhrávat za každou cenu, o to usilují. Nejde jen o motivování v běžeckém lyžování, ale motivaci ve všech sportech, které děláte.

houževnatý a ctižádostivý. Od počátku trénování na tom byl velice dobře po funkční stránce. O Lukášovi jsem si od počátku myslel, že jde na svůj mladý věk neuvěřitelně za svým cílem. Od počátku bylo jasné, že se na dosažení svých cílů hodně nadře. To však pro něj nebylo překážkou. Já jako vedoucí TSM jsem měl jediný úkol, zajistit pro Lukáše kvalitní dlouhodobou přípravu a to se, myslím, povedlo. Milan Šperl měl na rozdíl od Lukáše větší talent a byl mnohem šikovnější.Ve špičce byl již od žactva, ale i on převyšoval vrstevníky svojí svědomitostí a cílevědomostí. Martin Petrásek byl pohybově největším talentem, měl to holt dáno! Byl to vynikající lyžař a dokázal to prodat. Byl jedním ze dvou lyžařů, které jsem trénoval, který měl abnormální cit pro lyže. Jen bych chtěl podotknout, že jsme klubu vychovali i velice úspěšné reprezentantky Ivanu Rádlovou, Ivetu Knížkovou (nyní Roubíčkovou) nebo Evu Hákovou i další reprezentanty. Mimochodem letos je to sedmá olympiáda, kde startují naši odchovanci.

Lukáš Bauer s Janem Novákem a svými trofejemi

Na juniorské mistrovství světa ve Slovinsku, kde jsem byl trenérem juniorské reprezentace a kde pod mým vedením vybojovala štafeta ve složení Aleš Razým, Jan Krška, Ondřej Horyna a Martin Jakš bronz ve štafetě. Martin Jakš pak ještě v jednotlivcích obsadil druhé místo. A když můj syn Petr Novák poprvé vyhrál mistrovství České republiky nebo získal stříbrnou medaili na Zimní světové univerziádě v Číně. A samozřejmě nikdy nezapomenu na první vítězství Lukáše Bauera na SP v Novém Městě na Moravě či jeho boj o medaili v božídarském počasí na ZOH v Turíně.

Na koho ze svých svěřenců jste nejvíc pyšný/hrdý? Je jich hodně.Vždyť naši odchovanci získali jedenáct medailí na mistrovstvích světa a olympiádách. To je těžké. Nezlobte se, ale na to nebudu odpovídat a nechám si to pro sebe. Někdy jsem byl hrdý i na závodníka, který skončil v poli poražených, ale bojoval a nevzdal. Třeba kvůli špatně namazaným lyžím.

Koho ztracený talent vás dodnes mrzí? Proč jste se stal trenérem? Protože jsem vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze. A chtěl jsem jim být.

Jak dokážete na motivovat sám sebe, abyste u trenéřiny zůstal? Dnes již v klubu netrénuji. Ale dělal jsem to, protože mě to bavilo. U všech závodníků jsem chtěl dosáhnout jejich maxima. A bylo jedno, jestli to byli mistři republiky nebo méně nadaní závodníci.

Pamatujete si, co jste si mysleli, když jste poprvé viděli Lukáše Bauera, Milana Šperla, Martina Petráska atd.?

Jaký byl pro vás nejkrásnější zážitek v trenérské kariéře?

Lukáš Bauer se hodně nadřel. Nebyl moc šikovný a nikdy v žákovských a dorosteneckých kategoriích nevyhrával. I v našem klubu byl až čtvrtým závodníkem ročníku 1977 až do mladšího dorostu. Nikdo z jeho vrstevníků však nebyl tak

Těch bylo hodně. Ale mám to spojené s úspěchy na největších soutěžích. Například na Martina Petráska, který na MS v Lahti udržel kontakt s nejlepšími závodníky a pomohl štafetu dotáhnout na třetí místo.

Ondra Čáslavský. Byl to obrovský talent, dokázal vyhrát úplně vše! Odešel, protože měl zdravotní problémy.

V čem je váš klub specifický, že dokážete pravidelně dodávat špičkové běžce do reprezentace? Za mých dob to bylo především tím, že jsme trénovali velké objemy – hodně tréninkových hodin a kladli jsme důraz na všestrannou přípravu. Jezdili jsme na vodě, dělali jsme cyklistiku, orientační běh, gymnastiku a míčové hry. Důraz v zimě jsme kladli na to, abychom naučili závodníky dobře technicky lyžovat.Všechny tyto sporty jsme se snažili dělat poctivě a na úrovni. Důkazem je to, že naši závodníci reprezentovali náš oddíl na významných soutěžích nejen v běžeckém lyžování, ale také v cyklistice v lehké atletice a v orientačním běhu. 


±¯

JAROSLAV SOUKUP Narozen: 12. 7. 1982 Bydliště: Jilemnice Hobby: horská kola, auta, motocykly Přezdívka: Jaryn Klub: SKP Jablonec Lyže: Fischer Trenér: Ondřej Rybář Největší úspěchy: 4. SP 2009, vytrvalostní závod na 20 km (Anterselva) 11. MS 2009, vytrvalostní závod na 20 km 11. SP 2008, sprint na 10 km (Anterselva) 11. SP 2009, stíhací závod na 12,5 km (Trondheim) Zajímavosti: Zlatý a dvakrát bronzový medailista ze světové Univerziády 2009, mistr Evropy 2006 a vicemistr Evropy 2007, student Masarykovy univerzity v Brně Cíle pro Vancouver 2010: sprint na 10 km do 20. místa stíhací závod na 12,5 km do 20. místa vytrvalostní závody na 20 km do 15. místa štafeta na 4x7,5 km do 8. místa

ÙğÒÓ:ÍÔ KDYŽ SE PÍŠE NEBO HOVOŘÍ O ČESKÝCH BIATLONISTECH, VĚTŠINOU SE PROBÍRÁ ADRENALIN MICHALA ŠLESINGRA, VĚK ROMANA DOSTÁLA, ZRANĚNÍ A NEMOCI ZDEŇKA VÍTKA, STŘELBA ONDŘEJE MORAVCE. PO VI. KOLE SVĚTOVÉHO POHÁRU PRÁVĚ PROBÍHAJÍCÍ SEZÓNY BYL VŠAK NEJLEPŠÍM ČESKÝM BIATLONISTOU NENÁPADNÝ MLADÝ MUŽ, KTERÝ AŽ DOSUD ŽIL VE STÍNU SVÝCH SLAVNĚJŠÍCH REPREZENTAČNÍCH KOLEGŮ – JAROSLAV SOUKUP. SÁM O SOBĚ ŘÍKÁ: „NOHAMA ZŮSTÁVÁM NA ZEMI A HLAVU NESTRKÁM DO OBLAK.“ ÓÄ×Ó¹ŸÓÎÌ%SŸÇÄÑÌÀÍÍ«ŸÅÎÓιŸÑÄÍ1ŸÌÈÊΟÏÑΟ.ÒÁ

Výkonnostní vývoj sedmadvacetiletého rodáka z Jilemnice neměl zpočátku takovou akceleraci, jako tomu bylo v případě Michala Šlesingra nebo Ondřeje Moravce, kteří z juniorské kategorie naskočili do seniorského „A“ týmu. Jaroslav Soukup se však může pochlubit něčím jiným. A to „něco“je stále zajímavější: rok od roku je totiž lepší a lepší. „Jsem šťastný, že můžu být platným členem reprezentace,“ říká skromně. To není póza, on takový skutečně je.

V uplynulém roce pak zůstal těsně za branami desítky dokonce dvakrát. A málokdo předpokládal, že s 11. místem z vytrvalostního závodu bude dokonce nejlepším českým mužem na mistrovství světa v Korejské republice.V celkové klasifikaci SP si opět polepšil, a to na 43. pozici.

je nejen reprezentačním šéftrenérem, ale i osobním koučem Jaroslava Soukupa. „Za minutu byl na střelnici opět klid. Bohužel Jarda mezitím minul dva terče.“ Sám závodník nebyl z bramborového umístění nešťastný. „V biatlonu se musí počítat s tím, že povětrnostní podmínky mohou výsledek ovlivnit. Pro mě je především důležité, že jsem poznal, kam opravdu mohu dojít.“ ٟÇËÀ/ÀPÈÍ؟ ÍÀŸÓÑÄÒÓÍ1ŸÊÎËÎ Pro biatlon jej objevil Jindřich Šikola, současný trenér Veroniky Vítkové. „Byl jsem mistrem České republiky v běhu na lyžích. Jindra oslovil mě i maminku s nabídkou přestupu. Společně jsme to doma hodně rozebírali. Nakonec rozhodl pohovor u Zdeňka Háka, který se potom stal i mým prvním trenérem.“ A tak od druhého ročníku sportovního gymnázia v Jilemnici už byl z Jaroslava Soukupa biatlonista. Za nedlouho se probojoval i do juniorské reprezentace. Z tohoto období se může pochlubit dvěma medailemi ze světových šampionátů. Byl

» Slibuji, že na trati nechám všechno, a doufám, že nezůstanu jen jedním z mnoha účastníků Her. «

ÍÄÍ%ÏÀÃÍ2ŸÕÙÇ]Ñԟ Nejlépe vypovídající o vzestupu nenápadného studenta Masarykovy univerzity v Brně bude jeho účinkování ve Světovém poháru. Na první body dosáhl v roce 2006, když závěrem sezóny doběhl 19. ve stíhačce na slavném Holmenkollenu.Ve Světovém poháru skončil tehdy celkově na 72. místě.V následující sezóně si připsal konečnou 62. pozici a osobní maximum posunul na 15. příčku.V roce 2008 už naznačil, že se s ním skutečně musí počítat. Doběhl 11. v Anterselvě a v celkové klasifikaci SP se posunul na 54. místo.

Tím jsme se s výčtem dostali až k letošní sezóně. Před olympijskými hrami ve Vancouveru patřilo Jaroslavu Soukupovi 27. místo v průběžné klasifikaci Světového poháru, přestože Češi vynechali čtvrté kolo v Oberhofu.V oblíbené Anterselvě navíc předvedl, že už se může měřit s absolutní špičkou.Ve vytrvalostním závodě doběhl čtvrtý. Přitom vítězství mu sfoukla nebývalá smůla. „V momentě, kdy Jarda přijel na závěrečnou položku, prohnal se střelnicí prudký poryv větru,“ poznamenal Ondřej Rybář, který

členem stříbrné štafety v italském Ridnaun 2002 i bronzové v polském Koscielsku 2003.Vždy u toho byli také jeho dva současní reprezentační kolegové Michal Šlesingr a Ondřej Moravec. Na rozdíl od nich však nejprve zamířil do reprezentačního „béčka“. A vůbec se netrápil tím, že by se snad mělo jednat o degradaci jeho výkonnosti i výsledků. „Naopak, měl jsem ohromnou radost, že jsem dostal další příležitost v biatlonu pokračovat,“ říká jednoznačně. „A skutečnost, že Michal a Ondra šli rovnou


±°

do „áčka“, jsem tehdy opravdu neřešil.Vždyť oni byli jednoznačně lepší. A teď mě těší, že společně tvoříme opravdu silný tým.“ ÎÒÔÃÎÕ1ŸÒÄÓÊ%Í: Navíc se v „B“ týmu potkal s Ondřejem Rybářem, který tehdy začínal s trénováním. Možná zpočátku ani netušil, že právě potkal své sportovní štěstí. „České béčko bylo Ondrovou první velkou štací. Začalo se mi pod ním dařit. A myslím si, že jsme si padli do oka i povahově.“ A tak se svého kouče drží dodnes. „Jeho systém tréninku mi vyhovuje, dáváme si postupné cíle a mně se je daří plnit.“ Zmíněné výsledky nechť jsou toho důkazem. Nemluvě o tom, že Jaroslav Soukup je i evropským šampiónem nebo vítězem světové Univerziády! ÍÄÉÄ͟ÏÔSÊÀ«ŸÀËğȟÒÊÑÈÏÓÀ Tréninkové štace i závody objíždí Jaroslav Soukup nejen s puškou, ale i se skripty. „Skripta zdaleka neváží tolik co puška, navíc se spousta učení vejde i do počítače,“ usmívá se.

OČIMA TRENÉRA ONDŘEJE RYBÁŘE Myslím, že snem každého trenéra je mít svěřence, který funguje jako hodinky. Pokud se jedná o Jardu, tak se ty hodinky občas malinko „zpožďují“, ale jinak šlapou perfektně. Společně se Zdeňkem Vítkem, dalším členem mé tréninkové skupiny, tvoří dvojici bezproblémových pohodářů, a tak se při pozdních příchodech kamkoliv už na ně ani nemůžu zlobit. Zvykl jsem si docela rychle a beru je tak. Jardův životní postoj se odráží i v tréninku. Přístup má svědomitý, ale přitom zůstává uvolněný. Pro mnohé působí navenek až flegmaticky, uvnitř je to však velký bojovník. Jeho somatotyp odpovídá charakteristice „ryzí příroďák“. Ze svého pohybového talentu dokáže vytěžit maximum. Není mnoho činností, které by mu dělaly výrazné problémy. Posadí-li se do kajaku, není dravým, agresivním vodákem, ale po chvilce zkoušení zvládne „eskymáka“ i bez pádla. Podobné to je i na lyžích, kde má při perfektní technice lehký odraz a delší skluz. Cit a koordinovaný pohyb jsou mu přirozenější než houževnatost a silový projev.To se projevuje například i u fotbalu. Důraz a osobní střety jsou mu naprosto cizí. Je takovým naším Tondou Panenkou. Jarda je velice vnímavý a současně i hodně důvěřivý. Domnívám se, že právě oboustranná důvěra je základním kamenem našeho profesionálního vztahu. Vazba trenér – svěřenec funguje na tréninku a při závodech perfektně. Nepopírám, že se do toho občas „připlete“ osobní pohled a kamarádský vztah z mimobiatlonového života. Podobně je tomu i naopak. Má to svoje výhody a nevýhody. Jelikož se známe už nějaký ten pátek, máme i dost společných koníčků. Občas se mi pak stává, že Jardu kontroluji při všech činnostech jako rodič. To je odraz profesionální deformace. Rok od roku je však pro mě lehčí tento pocit vytěsnit z hlavy, protože Jarda ví, co chce a co od něj čekám. Proto třeba při společných výletech na motorkách jsme hlavně kamarádi a sport házíme za hlavu.To jsou ty vzácné, ale o to hezčí chvíle. Na druhou stranu je pravdou, že času na podobné aktivity je čím dál míň a míň.Ve společnosti se třetím z naší party – Zdeňkem Vítkem – ale vždy nějakou tu vylomeninu vymyslíme.

Bývá však pro něho během přípravného i závodního období těžké věnovat se studiu pokaždé naplno. Limitujícím faktorem je únava. „Často u učení usnu. Obvykle se mi to stává u předmětů, o kterých vím, že je v budoucnu stejně nevyužiji, nebo jim málo rozumím. Mám ale dobrý budík – Zdeňka Vítka,“ jmenuje svého staršího reprezentačního kolegu a kamaráda, který už ukrajuje z magisterského cyklu. „Zdeněk je do studia opravdu zažraný, baví ho to a mě jeho přístup motivuje. Nechci se nechat úplně zahanbit.“ Upřímně přiznává, že kdyby byl stejným závodníkem, jako je studentem, daleko by to prý nedotáhl. „Musím poděkovat všem v Brně. Mají tam se mnou velkou trpělivost.“ Sám by rád letos zakončil bakalářské studium oboru tělesná výchova a sport se zaměřením na trenérství. ÏÎÏÑÕ1ŸÏÎßÎËØÌÏÈÉÒÊÎԟ ÕËÀÉÊÎԟ Nežli se ale dopracuje k zakončení bakalářského studia, čekal Jaroslava Soukupa v únoru ještě jeden vrchol sportovní – olympijské hry 2010 ve Vancouveru. „Bude to moje první olympiáda, už se na ni moc těším,“ říkal koncem ledna.Věřil, že se mu podaří udržet stabilitu a výkonnost ze Světových pohárů. „V přípravě jsem udělal

CO O NĚM JEŠTĚ NEVÍTE Narodil se v Jilemnici, ale rodiče se i s jeho kočárkem zanedlouho odstěhovali kvůli práci do Lomnice nad Popelkou. Do rodného města se vrátil až na druhý stupeň základní školy, když začal navštěvovat sportovní třídu. „Bydlel jsem u babičky a ta mě nenechala zvlčit. Byla jako skutečný generál.“ Dnes opět celá rodina bydlí v Jilemnici pohromadě. Jaroslav je prostřední ze tří sourozenců. „Mám starší sestru a mladšího bráchu. Oba jsou postižení a na mně je, abych dělal rodičům radost, protože oni se musejí o sestru a bráchu starat.“ Svoji roli nebere jako závazek. „Prostě to tak cítím a vlastně se jen snažím nedělat ostudu.“ Na biatlonu ho jen trochu trápí náročné cestování a dlouhé pobyty mimo domov. „Vybral jsem si sport dobrovolně, tak si nemohu stěžovat. Pravdou ale je, že když se po dlouhých měsících objevím na jaře doma, poznávám, že být s rodinou je to nejlepší. A když k tomu mamka ještě napeče buchty, štěstí se násobí,“ pousměje se blaženě.

maximum a maximum ze sebe budu chtít dostat i v samotných olympijských závodech. Nechci svými výsledky nikoho zklamat. Slibuji, že na trati nechám všechno, a doufám, že nezůstanu jen jedním z mnoha účastníků Her,“ tvrdil přesvědčivě a z jeho slov bylo zřejmé, že ze stínu vystoupil i ve své mysli. 


±±

Střelnice. Místo, ze kterého mají čeští biatlonisté vítr, i když je bezvětří.

ÓÄ×Ó¹ŸÓÎÌ%SŸÇÄÑÌÀÍÍ«Ÿ ÅÎÓ韟ÌÀÑÓÈ͟ÒÈÃÎÑÉÀʟ ÀŸÑÄÍ1ŸÌÈÊΟÏÑΟ.ÒÁ

ÏPÄÃÎËØÌÏÈÉÒÊ1ŸÏÒØÂÇÎ NE, NEOBÁVEJTE SE, ŽÁDNÝ HOROR VÁS NEČEKÁ. I KDYŽ JE PRAVDOU, ŽE FANOUŠKOVI ČESKÝCH BIATLONISTŮ JEJICH STŘELECKÉ VÝKONY NOTNĚ POŠRAMOCUJÍ NERVOVOU SOUSTAVU. ZÁKLADEM ÚSPĚCHU V BIATLONU JE RYCHLÝ BĚH A PŘESNÁ MUŠKA. TO JE JASNÉ A LOGICKÉ. FYZICKOU KONDICI PRO BĚH NADŘETE A PAK JI V ZÁVODĚ OBYČEJNĚ PRODÁTE. U STŘELBY TATO JEDNODUCHÁ ROVNICE NEPLATÍ. Střelbu sice také nadřete, ale během závodu vaši jemnou motoriku ovlivňuje, pomineme-li povětrnostní podmínky, ještě další faktor – stres. Kdo mu propadne, obyčejně mine některý z terčů. Terč pro střelbu vleže má průměr 45 mm, průměr terče pro střelbu vstoje činí 115 mm. Kdo naopak stres zvládá, kdo věří v sám sebe a udrží koncentraci, získá to, co je cílem závodění – úspěch. Podívejme se, jak se s touto problematikou vypořádávají někteří čeští reprezentanti. ÌÎÑÀÕÂ]՟Í%ÕÑÀӟ ÒÄÁÄÃ]Õ2ÑØ Před rokem, shodou okolností na olympijských tratích v kanadském Whistleru, předvedl Ondřej Moravec nevídaný „výkon“.V závodě štafet netrefil při střelbě vleže osmi ranami ani jeden z pěti terčů! „Loni jsem na střelnici přijížděl pravidelně se strachem,“ přiznal otevřeně jinak velmi talentovaný závodník. Od té doby se však v jeho případě mnohé změnilo. „Na jaře jsem byl s týmem na střeleckém soustředění v Plzni a na podzim jsem si sám ještě jednou pobyt u plzeňských specialistů zopakoval.“ Pod vedením trenérky Kateřiny Frantalové trochu změnil střeleckou polohu pro střelbu vleže, ale především získal sebedůvěru. „Teď mi střelba už nevadí, naopak se na ni těším.Věřím si!“ Jaká to změna! Moravec, který loni kvůli špatným výsledkům, zapříčiněným právě střelbou,

chyběl na mistrovství světa v Korejské republice, se letos na vrchol sezóny – olympijské hry – nominoval. A opět jako před lety se stal platným členem štafety. Dokonce získal takovou důvěru, že je jejím finišmanem! Používá jednoduchou filozofii. „Nemusím trefovat desítky, mně stačí lízaná osmička,“ s úsměvem ji popisuje. „Lízaná osmička“, to je vleže okraj terče. Poslední bod, po jehož zasažení se terč ještě sklopí. Michal Šlesingr s touto pažbou ve Vancouveru startovat nebude

SËÄÒÈÍÆÑ]՟Í%ÕÑÀӟ ÊğÒÓÀÑ1ŸÏÀaÁ2 Michal Šlesingr platil vždy za nadprůměrného střelce, ale přišla olympijská sezóna a s ní i velmi nevyrovnané výkony. Jestliže loni měl průměr střelby 88 % procent vleže i vstoje, nyní to je vleže 85 % a vstoje pouze 77 %. Jen pro ilustraci. Největší hvězda současného biatlonového pole Nor Emil Hegle Svendsen se pyšní průměry 95 % a 84 %! Přitom ještě před začátkem sezóny byl letohradský biatlonista optimistou. Kvůli nemoci se nemohl zúčastnit podzimních soustředění reprezentace v Obertilliachu a Ramsau. Přesto na své absenci pozitivum našel. „Hodně jsem o střelbě přemýšlel a mohl jsem se i více věnovat nácviku rychlosti střelby, s níž mívám problémy, a myslím, že se mi to povedlo,“ tvrdil před sezónou. Navíc věřil i nové, lehčí pažbě. „Je české výroby a je mi dělaná na míru.“


Trefí se? Tým českých biatlonistek pro olympijské hry ve Vancouveru.

ÂÛ×æäᒠÂÛÞÞ×䒵áææä×ä

Po několika závodech Světového poháru ale postupně ztrácel jistotu. Potěšil sice čtvrtým místem ve vytrvalostním závodě v Pokljuce, ale také dokázal v některých kláních netrefit osm či deset terčů z dvaceti. I rychlost střelby byla ta tam. Šlesingr patřil k nejpomalejším.V jednom ze závodů SP stávající sezóny ztratil jen při střeleckých položkách na legendárního Nora Bjoerndalena 52 sekund! Zkuste to na trati doběhnout! V německém Ruhpoldingu si již uvědomoval, že prochází krizí, že střelba už není jeho oporou. „Buď se v Anterselvě střelecky chytím,“ upínal se k posledními závodu Světového poháru před olympijskými hrami, „nebo mi zbývá poslední možnost, jak získat sebedůvěru: vrátit se k původní pažbě.“ Ano, tonoucí se stébla chytá. A Michal Šlesingr se vrátil ke staré pažbě. „Na střeleckém trenažéru znovu automatizujeme práci na spoušti, kde Michal často chyboval. Trochu jsme upravili i polohu vleže, kterou měl nestabilní,“ hlásil z předolympijského soustředění na Vancouver Islandu Šlesingrův trenér Vlastimil Vávra. „Na samotném tréninku to zatím vypadá, že se vrací do svého dřívějšího „standardu“… Nechci to zakřiknout, ale věřím, že opět zaujme pozice, na které patří,“ doufal trenér před olympiádou. Síla Michala Šlesingra spočívá v obdivuhodné koncentraci. „Vím, že střelba je jen a jen o hlavě,“ tvrdí. Õ:ÓÊ]՟Í%ÕÑÀӟʟÉÈÒÓÎÓ2¾ Střelba vleže byla vždy jeho oporou. Zkušený český biatlonista se na ni může spoléhat jako my na slunce, o kterém víme, že vyjde každé ráno. Jenže v biatlonu se střílí i vstoje a to je pro rodáka z Jilemnice, řečeno matematickou mluvou, rovnice o několika neznámých. Vítek je nejen velký talent, ale také velký smolař. Zdraví, zranění a neuvěřitelné příhody jej provázejí celou kariéru. Po své nejlepší sezóně 2002/2003, kterou završil ziskem bronzu na mistrovství světa v Chanty-Mansijsku, další sezónu vůbec nezávodil. Do stopy jej nepustily velké bo-

lesti v krajině břišní způsobené různými svalovými disfunkcemi. Když se opět dostával do formy, málem ohluchl. Kamarád myslivec mu na „posezu“ vystřelil z kulovnice bezprostředně u ucha.V létě před olympijským rokem 2010 si nejprve přetrhal svalové snopce v lýtku, aby později pauzíroval kvůli krevní sraženině na druhé noze. Mimo hru byl celkem osm týdnů. Proč tento výčet? Protože všechny výpadky znamenají jediné. Ztrátu kondice, ztrátu formy i sebedůvěry. Sebedůvěra Zdenka Vítka pro střelbu vstoje klesla až na podprůměrných 60 % úspěšnosti. Při pátém kole Světového poháru v Ruhpoldingu rozjel výtečně závod ve sprintu. Vleže byl bezchybný a atakoval nejvyšší příčky. Pak přišla střelba vstoje. Pět terčů, pět chyb, pět trestných kol. A místo slávy zbylo jen 89. místo. „V závěrečné fázi předolympijské přípravy mám jediný úkol. Připravit Zdeňka na sprint a závod štafet,“ tvrdil směrem k Vancouveru Ondřej Rybář, šéftrenér reprezentace i Vítkův osobní kouč. „Věřím, že to společně dokážeme.“ Í%ÕÑÀӟÕ:ÑØ Věřme také, veřme, že čeští biatlonisté překonají svůj strach ze závodů. „Magda je v tréninku neomylná, ale jakmile přijde závod, jako by zapomněla střílet.Vrací se do dorosteneckých let,“ povzdychl si Jindřich Šikola nad výkony Magdy Rezlerové, kterou právě v jejím mládežnickém období trénoval a před touto sezónou opět převzal pod svoje křídla. „Magda na tréninku a Magda v závodě, to jako by byli často dva úplně odlišní lidé. Takoví Dr. Jekyll a Mr. Hyde,“ přirovnává její střelecké počínání k rozpolcené osobnosti z novely skotského autora Stevensona. „Vím, že střelba je jen a jen o hlavě,“ tvrdí na předchozích řádcích Michal Šlesingr a tentokrát terč přímo zasahuje.Věřme, že na olympijských hrách ve Vancouveru, vrcholu sezóny 2010, budou mít čeští biatlonisté pouze jednu hlavu. Hlavu plnou sebedůvěry. Vy už nyní víte, jak olympijský thriller dopadl…

´ÄQ¾·’´Ä»½Á’¶³Äƒijµ»À¹

´ÄQ¾·’´Ä»½Á’ɺ»Æ·’·³½

´ÄQ¾·’´Ä»½Á’ÊŸÅ··¶

ʏÜæÕØâl”îÕçèãéäÙâl”Ă”Àãá”èæÕØÝâÛ ”çäã࢔ç”æ¢ã¢ èÙࢣÚÕ쮔¦­ª”§ª©”©©« ”àãáèæÕØÝâÛ´àãáèæÕØÝâÛ¢×î

ééé ÔäÛÝá Õì


±³

Závody ve sprintu, nejmladší a nejkratší disciplíně, dostávají často atraktivní kulisy

ËØaÀPÒÊ1Ÿ

Á2aÄÂÊ1ŸÃÈÒÂÈÏË:Í؟

ÏÎßËÔÏÎÔ SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ 21. ZIMNÍCH OLYMPIJSKÝCH HER V KANADSKÉM VANCOUVERU JE UŽ ZA NÁMI A SVÁTEK PŘEDEVŠÍM PRO PŘÍZNIVCE ZIMNÍCH SPORTŮ JE JIŽ V PLNÉM PROUDU. SPOLEČNĚ SI UŽÍVÁME NAPÍNAVÁ UTKÁNÍ NAŠICH HOKEJISTŮ, DRŽÍME PALCE NAŠIM RYCHLOBRUSLAŘKÁM, KRASOBRUSLAŘŮM, SJEZDAŘŮM, SKIKROSAŘŮM A SNOWBOARDISTŮM A SAMOZŘEJMĚ NEZAPOMÍNÁME NA LYŽAŘE BĚŽCE, KTEŘÍ ROVNĚŽ DO KANADY NEODJÍŽDĚLI BEZ NADĚJE NA ÚSPĚCH. ÏÑÎÆÑÀ̟Á2aÄÂÊ^ÂǟÃÈÒÂÈÏË:͟ÍÀŸÙÎÇ ÃÀÓÔÌ

¨¬¥—©¥ ¨®¥—©¥ ¨°¥—©¥ ©§¥—©¥— ©©¥—©¥ ©«¥—©¥ ©¬¥—©¥ ©®¥—©¥ ©¯¥—©¥

aÄÍØ

ÌÔaÈ

¨§—â䗱—àåëÜéíØãæ풗êëØéë—íæãåg ¨£¬—âä—êçéàåë—âãØêàÚâð ÊâàÛìØëãæ嗮£¬—âä—âãØêàÚâ𗢗®£¬—âä—íæãåg— ¤¤¤ ˒äæ풗êçéàåë—íæãåg ¤¤¤ KëØÝÜëؗ«—ï—¬—âä—ŸÂ¤Â¤Í¤Í ª§—â䗱—ßéæäØÛ咗êëØéë—âãØêàÚâ𠤤¤

¨¬—â䗱—àåëÜéíØãæ풗êëØéë—íæãåg ¨£¬—âä—êçéàåë—âãØêàÚâ𠤤¤ ÊâàÛìØëãæ嗨¬—âä—âãØêàÚâ𗢗¨¬—âä—íæãåg— ˒äæ풗êçéàåë—íæãåg KëØÝÜëؗ«—ï—¨§—âä—ŸÂąÂąÍąÍ ¤¤¤ ¤¤¤ ¬§—â䗱—ßéæäØÛ咗êëØéë—âãØêàÚâð

ÓÄ×Ó¹ŸÓÎÌ%SŸÆÍÀëŸÅÎÓιŸÅÈÒ

A právě u lyžařských běžeckých disciplín se nyní trochu podrobněji seznámíme jednak s programem, ale především s pravidly jednotlivých běžeckých disciplín, kterých je pro obě kategorie připraveno celkem dvanáct. Jak je z přehledu disciplín vidět, na lyžaře běžce čekal na ZOH 2010 velice pestrý program jak po stránce techniky běhu, délky tratí, tak i různých způsobů startu. Ruku na srdce, víte přesně, co která disciplína obnáší? Pojďme se nyní trochu blíže s jednotlivými disciplínami seznámit. ÑÎÙËÈSÎÕ%Í:ŸÙ%ÕÎÃ]ŸÏÎÃËğ ÓÄÂÇÍÈÊ؟Á2ÇÔ Do roku 1984 se oficiálně závodilo na vrcholných závodech v běhu na lyžích jen klasickou technikou. Až na zimních olympijských hrách v roce 1984 v Sarajevu se začala více prosazovat technika bruslení, která se ukázala jako progresivnější. Od mistrovství světa v roce 1987 v Oberstdorfu již jsou na všech úrovních rovnocenně zastoupeny závody klasickou i volnou technikou. Jaký v tom je přesně rozdíl?


Stopy na klasiku od sebe musí být vzdáleny minimálně sto až sto dvacet centimetrů

Pokud jsou na trati připraveny dvě stopy vedle sebe, musí být jejich vzdálenost minimálně sto až sto dvacet centimetrů. Stopa je vedena nejideálnější linií závodní tratě, na rovných úsecích uprostřed.V zatáčkách je umístěna tak, aby mohl být umožněn její nejrychlejší průjezd bez omezení. V příliš ostrých zatáčkách stopa nemusí být. Na posledních sto metrech závodu, označených barevnou čarou, musí mít trať tři koridory se stopami.

Trať na závod volnou technikou (bruslením): musí být dobře urovnaná s minimální šířkou čtyři metry a upravena tak, aby závodníkům umožňovala bez nebezpečí probíhat i předbíhat. Stopy jsou připraveny v ideální linii pouze ve sjezdech. Posledních sto metrů před cílem by měla být trať široká devět metrů, rozdělená do tří barevnou čarou označených koridorů.

Závod v běhu klasickou technikou: závodník může použít střídavý běh dvoudobý, soupažný běh jednodobý, soupažný odpich, stoupání překonávat jednostranným nebo oboustranným odvratem bez fáze skluzu, může použít všechny prvky sjezdové techniky, ale bez zrychlování bruslením nebo opakovaným odšlapováním. V místech, kde je vytvořena stopa, se nesmí při zatáčení odšlapovat. Při porušení techniky běhu v průběhu závodu může být závodník ze závodu diskvalifikován. Závod volnou technikou: závodník může použít všechny prvky běžecké techniky včetně klasické techniky běhu, bruslení a odšlapování. Bruslení je povoleno na všech částech tratě. Běžecké tratě musí být před sezónou upraveny tak, aby se na nich mohlo bez nebezpečí jezdit i při malém množství sněhu s dostatečnou šířkou pro strojovou úpravu. Zvláštní pozornost je třeba z hlediska bezpečnosti věnovat sjezdům. Trať na klasickou techniku běhu: pro individuální závod musí mít šířku tři až čtyři metry a být po celé trati mechanicky upravena s běžeckou stopou hlubokou dva až pět centimetrů. Ta se skládá ze dvou vyfrézovaných stop vzdálených od sebe sedmnáct až třicet centimetrů.

ÑÎÙËÈSÎÕ%Í:ŸÙ%ÕÎÃ]Ÿ ÏÎÃËğÃ1ËÊ؟ÀŸÂÇÀ¬ ÑÀÊÓÄÑԟÓÑÀÓ2 První závod v běhu na lyžích v roce 1843 v norském Tromsö byl na vzdálenost pět kilometrů, v roce 1884 se naopak uskutečnil ultra maratónský závod na 220 kilometrů. Délky závodů za více než sto let samozřejmě prošly vývojovými změnami. Na programu letošních zimních olympijských her se tak dostaly jak závody ve sprintu na 1,4 km, tak na 30 km u žen a 50 km u mužů. V souvislosti s délkou tratí se však mění i jejich normy, které každou trať charakterizují. Normy běžeckých tratí jsou pro jednotlivé délky tratí dané hodnoty, které by neměly být překračovány, aby se obtížnost tratě výrazně neztížila:

Výškový rozdíl – HD: výškový rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším bodem trati.

Maximální stoupání – MM: rozdíl v nadmořské výšce jednoho nejdelšího stoupání, které může být přerušeno zvlněnou částí ne delší jak 200 metrů.

Celkové stoupání – MT: součet výškových rozdílů všech stoupání na trati. V této tabulce uvedené hodnoty jsou platné podle pravidel lyžařských závodů, pořádaných Svazem lyžařů České republiky a proto nevylučujeme z pohledu mezinárodních pravidel určité změny…

ÍÎÑÌ؟Á2aÄÂÊ^ÂǟÓÑÀÓ:«ŸÊÓÄÑ1ŸÔÕÈÃ:ÌğÕğÕÀÍÂÎÔÕÄÑÔ Ã1ËÊÀŸÓÑÀÓ2

¨£«—âä ¬—âä ¨§—âä ¨¬—âä ª§—âä ¬§—âä

Õ^SÊÎÕ^ŸÑÎÙÃ:˟ÇÃ

¬§—ä ¨§§—ä ¨¬§—ä ©§§—ä ©§§—ä— ©§§—ä

ÌÀ×­ŸÒÓÎÔÏ%Í:ŸÌÌ

ª§—ä ¬§—ä ¯§—ä ¯§—ä ¯§—ä ¯§—ä

ÂÄËÊÎÕ1ŸÒÓÎÔÏ%Í:ŸÌÓ

©§ą­§—ä ¨¬§ą©¨§—ä ©¬§ą«©§—ä «§§ą­§§—ä ¯§§ą¨—©§§—ä ¨—«§§ą¨—¯§§—ä

ʏÜæÕØâl”ØÝçèæÝÖéèãæ”äæã”#ƔՔÇÆ®” ÇÄƽÂȔçäã࢔ç”æ¢ã¢ ”ëëë¢çäæÝâè×î¢×î


±µ

Závody s hromadným startem většinou slibují napínavý finiš

Pro tratě delší než pět kilometrů platí takovéto složení terénu: jedna třetina stoupání definovaného sklonem od 9 do 18 %, jedna třetina zvlněného terénu se stoupáním i sjezdem s výškovým rozdílem jeden až devět metrů a jedna třetina různých sjezdů. ÑÎÙËÈSÎÕ%Í:ŸÙ%ÕÎÃ]ŸÏÎÃËğ ÙÏ]ÒÎÁԟÒÓÀÑÓÔ Dlouhou řadu let se v běhu na lyžích závodilo jen s intervalovým startem, kdy do závodu byli postupně vpouštěni jednotlivci nebo dvojice v několikasekundových intervalech. Závodníci tak byli odkázáni bez přímého kontaktu s ostatními závodníky jen na svoje vlastní tempo a diváci neměli o průběhu závodu přehled. Postupně se však hledala cesta k tomu, aby byl průběh závodu zajímavější pro diváky a zároveň aby diváci mohli v cíli závodu vidět vítěze jako prvního běžce přetínající pomyslnou pásku. Z tohoto důvodu se zrodily další způsoby startů – hromadný a skupinový. Intervalový start: závodníci startují podle dříve vylosovaného pořadí ve třicetisekundových intervalech. Před losováním jsou na základě předešlých výsledků či umístění ve výkonnostním žebříčku rozděleni do výkonnostních skupin, ve kterých pak startují za sebou. Skupina nejlepších závodníků zpravidla startuje jako poslední. Závodník, který přijde na start opožděně, může startovat později, ale pro výpočet výsledků se mu započítává původní čas startu ze startovní listiny. Na startu ale nesmí překážet ostatním závodníkům.Vítězí závodník s nejrychlejším dosaženým časem. Na ZOH 2010 intervalovým startem závodí ženy na trati 10 km volně a muži na 15 km volně. Hromadný start: závodníci jsou rozděleni podle výkonnosti do skupin nebo vln, ale startují všichni najednou.Ve startovním prostoru o délce minimálně pětadvaceti metrů od startovní čáry nesmějí závodníci bezdůvodně opustit svoji stopu a nesmí bruslit.Vítězí závodník, který dojede do cíle první v pořadí.Ve Vancouveru hromadným startem závodí ženy na 30 km klasicky a muži na 50 km klasicky. Závod ve sprintu: závody ve sprintu se skládají z kvalifikačních jízd s intervalovým startem, zpravidla na vzdálenost 1,4–1,9 km, ze kterých dále postupuje předem určený počet (zpravidla třicet) závodníků s nejlepším časem do čtvrtfinálových rozjížděk. Tam jsou dále nasazováni do rozjížděk po šesti současně startujících. První dva závodníci z každé čtvrtfinálové rozjížďky a dva nejrychlejší ze třetích či čtvrtých míst postupují do semifinálové jízdy, nepostupující jsou ve výsledkové listině seřazeni podle kvalifikačních časů. Obdobně se postupuje až do finálové jízdy šesti závodníků, kde se stává celkovým vítězem závodník, který přijede do cíle první v pořadí. Závodníci, kteří nepostoupili z kvalifikace, jsou podle dosažených časů dále klasifikováni od 31. místa dále. Trať na tento závod musí být do-

konale široká, aby při běhu měli všichni závodníci dostatek prostoru i na předjíždění. Na ZOH 2010 se ve sprintu představí ženy i muži na shodné trati 1,5 km klasicky. Sprint dvojic (Team sprint): závody ve sprintu dvojic nezačínají kvalifikací, ale dvojice jsou do závodu nasazováni podle aktuálního umístění na výkonnostním žebříčku.V tomto závodě se střídají opakovaně dva závodníci tak, aby každý absolvoval tři úseky. Postupový systém je obdobný jako u sprintu jednotlivců. Předávka musí být provedena v předávacím území o délce 45 m dotykem ruky na jakoukoliv části následujícího závodníka. Je povoleno, aby při jízdách mohl ve vymezeném prostoru servisman ošetřovat právě nezávodícímu běžci lyže. Pod olympijskými kruhy v Kanadě závodí ve sprintu dvojic ženy i muži opakovaně na trati 1,5 km volně.

Stíhací závod bez přerušení – Double Pursuit (Skiduatlon): je kombinační závod, kdy sportovci odstartují všichni najednou a první část závodu běží klasickou technikou. Po jejím absolvování má každý závodník na stadionu přidělen výměnný box s protiskluzovou rohoží na přezutí lyží a holí z klasické techniky běhu na bruslení. Lyže se musí měnit, hole se mohou měnit.Výměna se musí uskutečnit jen v prostoru boxu bez cizí pomoci. Druhou část závodu pak běžci absolvují volnou technikou (bruslením). Mezi těmito dvěma částmi závodu není pauza a délky obou tratí jsou zpravidla shodné.Vítězí závodník, který dokončí druhou část závodu první v pořadí. Předjetí závodníci o jedno kolo jsou ze závodu vyřazeni! Na ZOH se ve skiduatlonu koná závod pro ženy na 7,5 km klasicky + 7,5 km volně a pro muže na 15 km klasicky + 15 km volně. Štafetový závod: je závod čtyřčlenných družstev. Závodníci nasazeni na první úsek odstartují hromadným startem.Ve startovním prostoru o délce minimálně 25 m od startovní čáry nesmějí bezdůvodně opustit svoji stopu a nesmí bruslit. Závodníci následujících úseků startují po doběhu a dotyku předcházejícího závodníka v přesně vymezeném předávacím území o délce třiceti metrů.Vítězí družstvo, jehož poslední člen štafety dokončí svůj běžecký úsek první v pořadí. Na ZOH 2010 se štafety běží na 4 x 5 km (ženy) a na 4 x 10 km (muži), první dva úseky klasicky, druhé dva úseky volně.

Stíhací závod s přerušením – Pursuit: stíhací závod s přerušením se skládá ze dvou dílčích závodů, v každém se závodí jinou technikou

běhu. V prvním závodě se startuje intervalovým způsobem (ženy na 5 km a muži na 10 km klasicky), odstupy výsledných časů první části závodu tvoří odstupy pro start v druhé části závodu (ženy na 10 km a muži na 15 km bruslením). Vítěz prvního závodu tak startuje ve druhém závodě jako první a za ním ostatní závodníci v takových odstupech, v jakých dokončili první závod. Mezi jednotlivými částmi závodu je pauza. Vítězí závodník, který přijede ve druhé části závodu do cíle první v pořadí. Tento typ závodu uvádíme jen na doplnění, neboť nebyl na ZOH ve Vancouveru zařazen do programu. Na závěr si jen připomeneme několik důležitých bodů z pravidel, které nesmí závodník porušit: Ċ Závodník má povinnost dostavit se včas na start a správně odstartovat. Ċ Celou trať musí projet vlastní silou. Jakákoliv pomoc vodičů nebo pomocníků vedle tratě není povolena. Ċ V průběhu závodu si může závodník vyměnit jednu nebo obě hole, jednu nebo obě lyže si může vyměnit bez cizí pomoci mimo trať jen v případě poškození lyže nebo vázání. Pro kontrolu musí mít lyže před startem od pořadatelů označeny a v cíli zkontrolovány. Ċ Závodník, který je předjížděn, musí na první vyzvání uvolnit trať, výjimkou je závod ve sprintu a ve sto metrů dlouhé cílové rovince. Ċ V cílové rovince nesmí bezdůvodně přejíždět z jednoho koridoru do druhého, jen při předjíždění, ale pak se již nesmí vrátit. Ċ V závodech s hromadným nebo skupinovým startem musí závodník, který je předjížděn o kolo, ze závodu odstoupit. Ċ Závodník, který nedokončil závod, o tom musí vyrozumět nejbližšího rozhodčího nebo pořadatele. Ċ Závodník se nesmí svévolně pohybovat po trati, proti směru tratě ani ji křižovat. Ċ Závodník musí splňovat všechny aspekty zdravotních požadavků, nesmí závodit pod vlivem alkoholu nebo dopingu. Za porušení těchto zásad může být závodník ze závodu diskvalifikován. Tímto můžeme přehled problematiky závodů v běhu na lyžích uzavřít. Pokud budete mít zájem si získat podrobnější informace o pravidlech lyžařských závodů, nejen z běhu na lyžích, tak je můžete nalézt na internetových stránkách Svazu lyžařů ČR: www.czech-ski.com. 


¹œ

Ă?Ă&#x201E;Ă Ă&#x17D;Ă&#x2030;Ă&#x201C;Ă&#x201E;Â&#x;Ă&#x2019;Ă&#x201E;Â&#x; Ă&#x20AC;Ă?Ă&#x201E;Ă Â&#x;Ă&#x2030;Ă&#x201E;Ă&#x192;Ă&#x2C6;Ă?%Â&#x;Ă&#x2021;Ă&#x17D;Ă&#x192;Ă&#x2C6;Ă?Ă&#x20AC;Â&#x;Ă?Ă&#x20AC;Â&#x;Ă&#x201D;Ä?Ă&#x2018;Ă&#x20AC;Ă&#x152;Ă?2Â&#x;Ă?Ă&#x20AC;Ă&#x2021;Ă&#x2018;Ă&#x20AC;Ă&#x192;:Â&#x;Ă&#x201C;^Ă&#x192;Ă?Ă&#x2DC;Â&#x;Ă&#x201C;Ă&#x2018;1Ă?Ă&#x2C6;Ă?Ă&#x160;Ă&#x201D; KOLEÄ&#x152;KOVĂ&#x2030; LYĹ˝E SE UĹ˝ STALY NEODMYSLITELNOU SOUÄ&#x152;Ă STĂ? TRĂ&#x2030;NINKOVĂ&#x2030;HO PROCESU LYĹ˝AĹ&#x2DC;ĹŽ BÄ&#x161;Ĺ˝CĹŽ, V LETNĂ? A PODZIMNĂ? PĹ&#x2DC;Ă?PRAVÄ&#x161; NAHRAZUJĂ? POMÄ&#x161;RNÄ&#x161; DOKONALE JĂ?ZDU NA LYĹ˝Ă?CH, ZEJMĂ&#x2030;NA V BRUSLENĂ?. DOKONCE NENĂ? NA Ĺ KODU, KDYĹ˝ ADEPT BÄ&#x161;Ĺ˝ECKĂ&#x2030;HO LYĹ˝OVĂ NĂ? ZAÄ&#x152;Ă?NĂ S NĂ CVIKEM BRUSLENĂ? PRĂ VÄ&#x161; NA KOLEÄ&#x152;KOVĂ?CH LYĹ˝Ă?CH. Pokud totiĹž nÄ&#x203A;kdo zvlĂĄdne techniku bruslenĂ­ na koleÄ?kovĂ˝ch lyŞích, potom je pro nÄ&#x203A;j bruslenĂ­ na snÄ&#x203A;hu doslova hraÄ?kou. Nejde ale pouze o nĂĄcvik techniky, na koleÄ?kovĂ˝ch lyŞích se dĂĄ i tvrdÄ&#x203A; trĂŠnovatâ&#x20AC;Ś Je dokĂĄzĂĄno, Ĺže v zimnĂ­ sezĂłnÄ&#x203A;, pokud nenĂ­ snĂ­h, lze aĹž do zĂĄvodĹŻ na snÄ&#x203A;hu ladit formu ĂşspÄ&#x203A;ĹĄnÄ&#x203A; i na koleÄ?kovĂ˝ch lyŞích. ZĂĄkladnĂ­m pĹ&#x2122;edpokladem jĂ­zdy na koleÄ?kovĂ˝ch lyŞích je zvlĂĄdnutĂ­ rovnovĂĄhy, zĂ­skĂĄnĂ­ stability. StÄ&#x203A;ĹžejnĂ­ roli zde hraje u kaĹždĂŠho zaÄ?ĂĄteÄ?nĂ­ka obava z pĂĄdu, strach je v podvÄ&#x203A;domĂ­ tĂŠmÄ&#x203A;Ĺ&#x2122; kaĹždĂŠho blokem brzdĂ­cĂ­m a omezujĂ­cĂ­m veĹĄkerĂ˝ pohyb. Mnohdy trvĂĄ znaÄ?nÄ&#x203A; dlouho, neĹž se bĂĄzlivÄ&#x203A;jĹĄĂ­ jedinec, zejmĂŠna mladĹĄĂ­ dÄ&#x203A;vÄ?e, vyrovnĂĄ s tĂ­mto problĂŠmem. LĂŠk je na to jedinĂ˝: dotyÄ?nĂŠho co nejrychleji zbavit strachu. A tady se naskĂ˝tĂĄ pĹ&#x2122;Ă­leĹžitost â&#x20AC;&#x201C; lĂŠÄ?ba ĹĄokem: vezmÄ&#x203A;te svĂŠ svÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;ence na U-rampu, kterĂĄ je dnes uĹž tĂŠmÄ&#x203A;Ĺ&#x2122; v kaĹždĂŠm mÄ&#x203A;stÄ&#x203A;. PĹ&#x2122;edpokladem je samozĹ&#x2122;ejmÄ&#x203A; nÄ&#x203A;kolik seznamovacĂ­ch jĂ­zd s holemi na rov-

nĂŠm asfaltovĂŠm povrchu, aby adept dokĂĄzal udrĹžet rovnovĂĄhu a stabilitu za jĂ­zdy. NĂĄsleduje zvlĂĄdnutĂ­ jĂ­zdy bez holĂ­. Na U-rampu se vydĂĄme samozĹ&#x2122;ejmÄ&#x203A; bez holĂ­, ti opatrnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ mohou pro zaÄ?ĂĄtek pouŞít koleÄ?kovĂŠ brusle â&#x20AC;&#x201C; respektive jejich inline verzi. KoleÄ?kovĂŠ lyĹže jsou pro jĂ­zdu na U-rampÄ&#x203A; ponÄ&#x203A;kud netypickĂŠ, ale o to dĹŻleĹžitÄ&#x203A;jĹĄĂ­. KdyĹž lyĹžaĹ&#x2122; vidĂ­, jakĂŠ akrobatickĂŠ kousky dokåŞí na U-rampÄ&#x203A; skateboardistĂŠ a kluci na bicyklech, pĹ&#x2122;emĹŻĹže v sobÄ&#x203A; strach a rychle se takĂŠ adaptuje. S nĂĄcvikem je rozhodnÄ&#x203A; tĹ&#x2122;eba zaÄ?Ă­t velice opatrnÄ&#x203A;. Nejprve staÄ?Ă­ jezdit po dnÄ&#x203A; U-rampy podĂŠlnÄ&#x203A; v malĂŠ elipse, aby si kaĹždĂ˝ zvykl na zaoblenĂ­ rampy. NĂĄsleduje to nejdĹŻleĹžitÄ&#x203A;jĹĄĂ­ â&#x20AC;&#x201C; pĹ&#x2122;Ă­Ä?nĂŠ vyjĂ­ĹždÄ&#x203A;nĂ­ U-rampy. Tady si kaĹždĂ˝ uvÄ&#x203A;domĂ­, jak je dĹŻleĹžitĂĄ rovnovĂĄha zajiĹĄĹĽujĂ­cĂ­ stabilitu. Ale pozor: nejde jenom o boÄ?nĂ­ stabilitu, ale hlavnÄ&#x203A; o â&#x20AC;&#x17E;pĹ&#x2122;edozadnĂ­â&#x20AC;&#x153; stabilitu. Bez nĂ­ totiĹž vĹŻbec nelze pokraÄ?ovat v nĂĄcviku techniky bruslenĂ­. DĹŻleĹžitost tĂŠto schopnosti nepadat na nos potvrzuje

 

     

Ă&#x201C;Ă&#x201E;Ă&#x2014;Ă&#x201C;Â&#x;Ă&#x20AC;Â&#x;Ă&#x2026;Ă&#x17D;Ă&#x201C;Ă&#x17D;šÂ&#x;Ă&#x2030;Ă&#x20AC;Ă?Â&#x;a%Ă&#x160;

skuteÄ?nost, Ĺže na U-rampÄ&#x203A; pĹ&#x2122;i prvnĂ­ch jĂ­zdĂĄch vpĹ&#x2122;ed prakticky vĹĄichni padajĂ­ na kolenaâ&#x20AC;Ś ZĂĄvodnĂ­ci se ale velice rychle s tĂ­mto problĂŠmem vypoĹ&#x2122;ĂĄdajĂ­ a brzy vyjĂ­ĹždĂ­ bez potíŞí aĹž do poloviny U-rampy i výťe. PĹ&#x2122;i jĂ­zdÄ&#x203A; vzad reaguje kaĹždĂ˝ o nÄ&#x203A;co rychleji, protoĹže vycĂ­tĂ­, Ĺže v zadnĂ­m mrtvĂŠm bodÄ&#x203A; se musĂ­ pĹ&#x2122;edklonit a v pĹ&#x2122;ednĂ­m mrtvĂŠm bodÄ&#x203A; naopak zaklonit. A to je prĂĄvÄ&#x203A; to, o co nĂĄm v trĂŠninku jde. Ta pravĂĄ vĂ˝hra. JedinĂĄ hodina na U-ampÄ&#x203A; pak vydĂĄ za nÄ&#x203A;kolik tĂ˝dnĹŻ trĂŠninku na rovnĂŠm asfaltu! To ale jeĹĄtÄ&#x203A; nenĂ­ vĹĄechno.Vedle U-rampy bĂ˝vĂĄ Ĺ&#x2122;ada dalĹĄĂ­ch â&#x20AC;&#x17E;vymyĹĄlenostĂ­â&#x20AC;&#x153;, kterĂŠ lze pro nĂĄcvik prostorovĂŠ orientace vyuŞít. TĹ&#x2122;eba pĹ&#x2122;ejĂ­ĹždÄ&#x203A;nĂ­ â&#x20AC;&#x17E;velbloudĹŻâ&#x20AC;&#x153; mĹŻĹže bĂ˝t v zaÄ?ĂĄtku pro nÄ&#x203A;kterĂŠ jedince znaÄ?nĂ˝m problĂŠmem, jinĂ˝m zasem bude dÄ&#x203A;lat potĂ­Ĺže tĹ&#x2122;eba pouhĂŠ najĂ­ĹždÄ&#x203A;nĂ­ na ĹĄikmĂŠ plochy. ZkrĂĄtka moĹžnostĂ­ je vĂ­ce a lyĹžaĹ&#x2122;i si uĹž sami vyberou, na co si troufnou. TrĂŠnink na U-rampÄ&#x203A; je pro lyĹžaĹ&#x2122;e rozhodnÄ&#x203A; pĹ&#x2122;Ă­nosem i proto, Ĺže je zpestĹ&#x2122;enĂ­m mnohde zaĹžitĂ˝ch trĂŠninkovĂ˝ch stereotypĹŻ.VĂ˝znam trĂŠninku na koleÄ?kovĂ˝ch lyŞích stĂĄle stoupĂĄ a je v zĂĄjmu trenĂŠrĹŻ i samotnĂ˝ch sportovcĹŻ hledat a objevovat novĂŠ moĹžnosti, jak trĂŠnink zkvalitnit. 


ÅÎÓιŸÀÓÎÌÈÂ

±·

ÓÄ×Ó¹ŸÌÈËÎSŸÌÀÓÎÔSÄÊ

ZAJÍMÁ VÁS, JAK SE MĚNILA ZÁVODNÍ RYCHLOST OD PŮLKY MINULÉHO STOLETÍ, KDY VYRÁŽELI DO PROŠLÁPNUTÉ STOPY ODVÁŽNÍ MUŽI NA DŘEVĚNÝCH PRKÉNKÁCH? O KOLIK JE BRUSLENÍ RYCHLEJŠÍ? NÁS TAKY! A PROTO JSME POROVNALI VÝSLEDKY Z VRCHOLNÝCH LYŽAŘSKÝCH SOUTĚŽÍ A ŘADA INTERESANTNÍCH ZJIŠTĚNÍ JE NA SVĚTĚ. MUSÍME SE ODPROSTIT OD VLIVU PROSTŘEDÍ, SNÍH SICE POŘÁD STUDÍ, ALE JE POKAŽDÉ JINAK RYCHLÝ. URČITĚ SI SPOUSTA Z VÁS VZPOMENE NA PADESÁTKU NA MS V OBERSDORFU, KDY SE VALIL SNÍH A NIKOMU SE MOC NECHTĚLO DOPŘEDU A KDE NAKONEC ROZHODL ZBĚSILÝ NORSKÝ FINIŠ. PŘESTOŽE SE MĚNÍ ÚPRAVA TRATÍ, JEJICH PROFIL, STÁLE NEOCHVĚJNĚ PLATÍ ZLATÉ PRAVIDLO, ŽE VYHRÁVÁ TEN NEJRYCHLEJŠÍ!

ÀŸÑØÂÇËÄÉS:

A jak jste na tom vy? Jak jste rychlí? Přiznám se, že k Jizerské 50 i Vasaloppetu (běženému v roce 2009) si můžu připojit rychlost 4,90 m/s (17,64 km/h). Nutno poznamenat, že vývoj se nedá zastavit. Dá se říci, že v roce 1974 na MS ve Falunu končí doba dřevěná a začíná doba umělá.V roce 1985 bylo v rakouském Seefeldu jediné mistrovství světa jen v bruslení. Předchozí pokusy vytyčit úseky na trati, kde se může bruslit a kde ne, neměly

valnou šanci na úspěch. Bruslařské technice se naštěstí nepodařilo vytlačit klasiku na smetiště dějin a dnes se oba styly na vrcholných akcích pravidelně střídají. V klasice se do popředí dere soupaž, využívá se na cca 80 % trati (viz předminulý NM12), zatímco na dřevěných lyžích jasně vládl styl střídavý. Mazání lyží by si zasloužilo vlastní příspěvek, který by se mohl jmenovat „Od skare k práškům“…

ÙÃğÉğÉÄÃÍÎÃÔÂÇ1ŸÒÑÎÕÍ%Í:ŸÕ:Ó2Ù]ŸÏÀÃÄÒ%ÓÄʟٟÍ2ÊÎËÈÊÀŸÕÑÂÇÎËÍ^ÂǟÀÊÂ:Ÿ §ÌÈÒÓÑÎÕÒÓÕ:ŸÒÕ2ÓÀ«ŸÎËØÌÏÈÉÒÊ1ŸÇÑب«ŸÉÄÉÈÂǟ.ÀÒ]ŸÀŸÏÑ]Ì2ÑÍ1ŸÑØÂÇËÎÒÓÈ­ ÀÊÂÄ

Ù%ÕÎÃ

Õ:Ó2Ù

.ÀÒ

¨°¬©—Æ¿—Æêãæ

¬§—âä—âãØêàÚâ𠬧—âä—âãØêàÚâ𠨬—âä—âãØêàÚâ𠬧—âä—âãØêàÚâ𠨬—âä—âãØêàÚâ𠬧—âä—âãØêàÚâ𠨬—âä—âãØêàÚâ𠬧—âä—íæãåg ¬§—âä—âãØêàÚâ𠨬—âä—íæãåg ¨§—âä—íæãåg ¬§—âä—íæãåg ¨¬—âä—âãØêàÚâ𠨧—âä—âãØêàÚâ𠬧—âä—âãØêàÚâ𗠨¬—âä—íæãåg êçéàå뗨—«§§—ä—âãØêàÚâ𠨧—âä—âãØêàÚâ𠬧—âä—íæãåg

¿ØâìãàåÜå ËðãÛÜå ÃìåÛÙØÚâ ÎØêêÙÜéÞ ÊíØå ÊíØå »ÜíáÜëáØéæí ÂæìâØã ¼êëàã ÇàããÜ闺æëëéÜé ÅÜìäØååæí[ »à—ºÜåëØ ÍÜÜéçØãì KäàÞìåæí[ ¿áÜãäÜêÜë— ¹ÜéÞÜé ÅÜîÜãã ÅÜìäØååæí[ ÅæéëßìÞ ÍÜÜéçØãì ©¥—äoêë旹ØìÜé ÂáæÜãêëØÛ ÊØéàååÜåæí[ ºØëëØåÜæ ¨§§¥—äoêëæ ¬§§¥—äoêëæ ËðåÜãã ¨§§¥—äoêëæ ¬§§¥—äoêëæ

ª¥ªª¥ª ©¥«ª¥¨« «¬¥©¯¥« ©¥¨¬¥¬¬ «¨¥©¬¥­ ©¥§«¥ª§ «¨¥¨¯¥° ¨¥¬«¥©¬ ©¥ª§¥¨§ ª«¥«°¥® ©­¥©®¥­ ©¥§­¥¨¨ ª¯¥§¨¥ª ©®¥¬¨¥« ©¥©§¥¨©— ª¬¥¬§£§— ª¥§«¥®¨ ©ª¥¬¯£«— ¨¥¬°£ª° ª¯¥¬«¥« ª°¥§§£® ª¥§©¥§¬ ©¯¥¨©£¯ ©¥¨©¥ª ©¥«°¥ªª ª¥©§¥«° «¥¨§¥¬¬ «¥ª¨¥¬® ¬¥§©¥«ª

¨°®©—Æ¿—ÊØççæéæ ¨°¯«—Æ¿—ÊØéØáÜíæ ¨°¯¯—Æ¿—ºØãÞØé𠩧§ª—ÄʗÍØã—Ûà—½àÜäÜ ©§§¬—ÄʗÆÙÜéêÛæéÝ

©§§­—Æ¿—Ëæéàåæ

©§§®—ÄʗÊØççæéæ

©§§°—ÄʗÃàÙÜéÜڗ

¨¬—âä—âãØêàÚâð êçéàå뗨—­§§—ä—íæãåg ¨§—âä—âãØêàÚâð

©§§°—ÁàñÜéêâ[—¬§

¬§—âä—âãØêàÚâð—

©§§°—ÍØêØãæççÜë

°§—âä—âãØêàÚâð

ÏÑ]Ì2ÑÍ%ŸÑØÂÇËÎÒÓ

¨«£§¯—âä¦ß ¨¯£ª­—âä¦ß ¨°£¯§—âä¦ß ©©£§®—âä¦ß ©¨£®¨—âä¦ß ©«£¨©—âä¦ß ©¨£®¯—âä¦ß ©­£©¨—âä¦ß ¨°£°¯—âä¦ß ©¬£¯¨—âä¦ß ©©£­¯—âä¦ß ©ª£®­—âä¦ß ©«£ª§—âä¦ß ©¨£¬ª—âä¦ß ©¬£©§—âä¦ß ©¬£¨ª—âä¦ß ©®£ª­—âä¦ß ©¬£§©—âä¦ß ©¬£¨­—âä¦ß ©ª£¨¬—âä¦ß ©ª£§¯—âä¦ß ª¨£¬®—âä¦ß ©¨£©¯—âä¦ß ©©£­¨—âä¦ß ¨®£­¯—âä¦ß ¨«£°«—âä¦ß ©¨£¬­—âä¦ß ¨°£¯®—âä¦ß ¨®£¯­—âä¦ß

Nemění se pouze jedna zásadní věc, kdo chce vyhrávat, musí hodně trénovat a umět se co nejlépe připravit na den D! Na řadu přichází otázka, zda se bude jezdit ještě rychleji.Vždy se najde někdo, kdo tvrdí, že rychleji to už nejde a že jsme na vrcholu možností lidského těla. Obvykle to platí jen do té doby, než přijde neznámý mladík a s úsměvem na tváři překoná nepřekonatelné. Co tvrdí věda?


ÅÎÓιŸÅÈÒ

±¸

Jaký je pohled z hlediska fyziologie tělesné zátěže? Přidáme trochu suché teorie (pro více informací nalistujte NM13). Běh na lyžích je charakterizován opakováním pohybových cyklů. Ty se liší u jednotlivých stylů svým charakterem, tempem, metabolickou a funkční odezvou. Jedná se o vytrvalostní zátěž s velkým výdejem energie. Energetická náročnost je závislá na délce a profilu trati, dále na rychlosti a technice běhu. Pro běh na lyžích je nutná silová připravenost organismu, rychlost a nervosvalová koordinace, pohyb velkou měrou vytěžuje oběhový a dýchací systém a účinně je rozvíjí. Z fyziologických předpokladů je pro optimální výkon rozhodující aerobní kapacita, svalová síla a nervosvalová koordinace.Vysoká maximální spotřeba kyslíku (VO2 max.) je nejdůležitější ukazatel funkční adaptace. Pro maximální výkon je důležitá schopnost dlouhodobě pracovat při vysokém využití co největšího podílu VO2 max , tedy na úrovni anaerobního prahu, kdy to nejvíc bolí. ÊËÀÒÈÊÀ Pohyb dopředu při jízdě závisí na horizontálně orientovaných silách, které vznikají v důsledku dolů a dozadu směrovaného odrazu. Pohybový cyklus je přerušen, protože odraz se provádí ze zastavené lyže. Odraz trvá 300 ms a méně a je vykonaný silou odpovídající 150–250 % tělesné hmotnosti lyžaře. Chceme-li jet rychleji, musí se

zvyšovat rychlost svalové kontrakce, ta je také limitní pro maximální rychlost klasiky. Při klasickém střídavém běhu se dosahuje vyšší tepové frekvence a asi o 19 % vyšší spotřeby kyslíku (VO2) než při stejně rychlém oboustranném bruslení. Síla odpichu pažemi při stříďáku je asi 10–20 % tělesné hmotnosti. ÁÑÔÒËÄÍ: Při jednotlivých pohybových cyklech nedochází k přerušení pohybu. Oproti klasice se doba jednoho cyklu zkracuje zhruba o 20 %, ale prodloužuje se doba skluzu asi o 30 %. Také odrazová síla je menší, působí však o 70 % delší dobu. Maximální rychlost tedy není omezena rychlostí svalové kontrakce. Při bruslařském sprintu je maximálka okolo 10 m/s, tedy 36 km/h, při klasickém stříďáku 5–6 m/s (18–21,6 km/h). Díky delším holím (cca 90 % výšky) dosahuje síla odpichu cca 50–60 % tělesné hmotnosti.Více využijeme svaly pletence ramene. Bruslením se dosahuje vyšších závodních rychlostí. (Díky za pomoc knize – Fyziologie tělesné zátěže II.) Co bude dál? Žádné závratné zrychlování se asi nedá čekat.Vancouver se bude držet ustálených průměrů z minulých šampionátů. U výrobců lyží

a vosků není na obzoru žádná zásadní technologická revoluce, dopředu se bude postupovat po malých, chtělo by se říci nano krůčcích. A to se až tak úplně netýká nás, kteří si honíme trika po večerech po práci a závodíme pro radost, nebo abychom porazili pár kamarádů. Pro nás vedou dvě cesty, jak si zvýšit rychlost. První je přes trénink a druhá je přes zlepšení technických dovedností a tím pádem ke zvýšení ekonomiky pohybu. Tréninková cesta určitě více bolí, navíc komu by se chtělo dobrovolně se vrhat do opakovaných tréninků apod. Zlepšení techniky, lepší využití odrazu, delší skluz, optimální délka holí pro co nejlepší odpich, jízda bez zbytečně rozevlátých pohybů, které nám zbytečně odčerpávají energii, to je relativně bezbolestné řešení, které nás může alespoň přiblížit časům zmíněným nahoře. 


ÓÄ×Ó¹ŸÓÎÌ%SŸÆÍÀß ÅÎÓιŸÓÎÌ%SŸÆÍÀëŸÅÈÒÇÄџÀŸÅÈÒ

ÏPȟÁ2ÇԟÍÀŸËØa:ÂǾ

ÏÎÇØÁÎÕ^ŸÒØÒÓ1̟

²¯

Běh na lyžích je koordinačně poměrně náročná pohybová činnost, která zapojuje všechny končetiny a velký počet svalových skupin

ÍÈŸÍÎÕ1Ç۟ ÉÄÍÎ̟ÓÑÎÂÇԟÅØÙÈÊ؟ ՟ÓÄÂÇÍÈÂğÁ2Çԟ ÍÀŸËØa:ÂÇ

POHYBOVÁ SOUSTAVA ČLOVĚKA SE SKLÁDÁ Z MNOHA SVALŮ, VAZŮ, ŠLACH, KLOUBNÍCH SPOJENÍ A KOSTÍ, KTERÉ SVOJÍ FUNKCÍ ZPŮSOBUJÍ JAKÝKOLIV LIDSKÝ POHYB. BĚH NA LYŽÍCH JE KOORDINAČNĚ POMĚRNĚ NÁROČNÁ POHYBOVÁ ČINNOST, KTERÁ ZAPOJUJE VŠECHNY KONČETINY A S TÍM I VELKÝ POČET SVALOVÝCH SKUPIN. Například noha, myšleno od kotníku po chodidlo, hraje důležitou úlohu pro to, abychom se mohli na lyžích odrazit. A představte si, že jen na této části dolní končetiny se nachází 29 kostí, 33 kloubů, 33 svalů a 107 vazů, které formují kotník, horní a spodní část nártu, prsty a zároveň umožňují širokou škálu pohybů. Neméně složité jsou pak klouby kolenní a kyčelní, ramenní, loketní a zápěstí se všemi prsty. Rozpohybovat tyto části pohybo-

vého ústrojí není velký problém, ale rozpohybovat celý pohybový systém, aby byl schopen pracovat efektivně a zároveň ekonomicky třeba při běhu na lyžích na třicet kilometrů, to už je složitější.Výkon je tak zásadně ovlivněn technikou. Technikou běhu na lyžích rozumíme nejvhodnější řešení pohybového úkolu v konkrétní situaci nebo v určitém úseku tratě, charakteristickém svojí členitostí. Techniku běhu na lyžích realizu-

jeme skladbou pohybových prvků v prostoru a v čase na základě úrovně silových schopností a pohyblivosti.V prostoru se jedná o změny úhlů odrazu či odpichu, změny úhlů jednotlivých částí těla a změny rozsahu pohybu v rovině vertikální a horizontální.V čase se jedná o změny ve frekvenci pohybu, změny v délce jednotlivých pohybových cyklů a změny intenzity pohybu. Technika běhu na lyžích musí splňovat určité zákonitosti, které zkoumá biomechanika. Biomechanika je vědní obor zabývající se studiem struktury a chování živých organismů z hlediska mechaniky. Pohyb člověka a jeho částí je pohybem hmotných těles v prostoru a čase, který se sleduje s přihlédnutím na anatomii a fyziologii člověka. Cílem je zjištění, jak se při daném cvičení uplatňují zákony mechaniky, a hodnotí se účelnost pohybu vzhledem k pohybovému úkolu z hlediska jeho splnění a z hlediska bezpečnosti. ÉÀʟÓΟҟÁ2ÇÄ̟ÍÀŸËØa:Âǟ ÕØÏÀÃ%¾ To, že máme dvě techniky běhu, to asi víte. Ale jaké jsou v nich rozdíly, kromě polohy obou lyží vedle sebe?

Klasická technika – skluzová fáze při střídavém běhu dvoudobém

POROVNÁNÍ KLASICKÉ TECHNIKY A BRUSLENÍ: KLASICKÁ TECHNIKA Ċ lyže jsou v rovnoběžném postavení Ċ odraz z plochy skluznice Ċ nutnost použití odrazových vosků pro odraz – oporu pro odraz tvoří odrazový vosk Ċ odrazová síla je limitována velikostí tření odrazového vosku se sněhem Ċ doba odrazu je 0,1–0,15 sec. Ċ odraz probíhá ze zastavené lyže Ċ velké výkyvy v rychlosti jízdy Ċ vyšší technická náročnost na včasnost provedení odrazu Ċ svalová síla horních končetin odpovídá při střídavém běhu dvoudobém asi 10–20 % tělesné hmotnosti

BRUSLENÍ Ċ lyže jsou v odvratu (špičky od sebe) Ċ odraz z vnitřní hrany lyže v odvratu Ċ na odraz není nutný odrazový vosk – oporu pro odraz tvoří vnitřní hrana lyže Ċ dolní končetiny mohou pracovat při odrazu delší dobu a větší silou Ċ doba odrazu je asi 0,6 sec. Ċ odraz probíhá v průběhu skluzu, lyže se před odrazem nezastavuje Ċ rovnoměrnější průběh jízdy Ċ menší nároky na okamžik zahájení odrazu Ċ při soupažném odpichu holemi odpovídá síla odpichu horních končetin asi 50–60 % tělesné hmotnosti

Bruslení dvoudobé

Pro nácvik správné techniky běhu bychom měli znát všechny síly, které při pohybu působí. Pohyb lyžaře ovlivňují jednak síly vnitřní, které vznikají v lidském organismu především za účasti síly svalů s využitím kloubních systémů a kostí. Pro využití


²°

Při soupažném odpichu holemi odpovídá síla odpichu horních končetin asi 50–60 % tělesné hmotnosti

těchto vnitřních sil je však potřeba i sil vnějších, které působí na lyžaře z vnějšího prostředí. Jsou to síly brzdivé – třecí síly (v klidu i při skluzu mezi skluznicí lyže a sněhem), odpor prostředí (čelní odpor postavy) a gravitační síla. Zároveň i zrychlující síly, jako je setrvačná síla a využití švihového pohybu nohy i paží vpřed. ÎÃÑÀٟÍÎÇÎÔ Základem pro pohyb vpřed u klasické techniky běhu je síla působící při odrazu z plochy skluznice a síla odpichu (střídavého nebo soupažného). Efektivita odrazu je závislá nejen na síle lyžaře, ale i na namazání lyží odrazovým voskem. Základem pro pohyb při bruslení je síla působící při odrazu z vnitřní hrany odrazové lyže a síla odpichu (většinou soupažného). Efektivita odrazu je závislá na rychlosti a intenzitě překlopení lyže z plochy skluznice na vnitřní hranu a velikosti úhlu odvratu (úhel mezi lyžemi). Tento úhel se při bruslení pohybuje od 5 do 60 °. Menší úhel je při bruslení po rovině, se zmenšující rychlostí při bruslení do kopce se naopak zvětšuje. Důležité je, aby všechny zrychlující síly směřovaly přibližně stejným směrem.Výsledkem působení těchto sil pak je jízda ve skluzu. Poměr odrazové a skluzové fáze v průběhu jednoho pohybového cyklu je u obou běžeckých technik přibližně 20 : 80.

Pro maximální využití zrychlujících sil je důležitý pohyb těžiště těla (pomyslný bod uvnitř břišní dutiny). Těžiště těla se pohybuje ve třech rovinách: ve vertikálním směru se pohybuje dolů při přípravě na odraz nohy a nahoru při odrazu. Provádí se pokrčením či napínáním kolenního a kyčelního kloubu. Pro efektivnější využití odrazu v důsledku nasměrování odrazové síly do těžiště těla se těžiště pohybuje vpřed v přípravě na odraz, při skluzu dochází k mírnému posunu vzad. S tím související úhel odrazu (úhel mezi bércem a podložkou), který je u klasické techniky běhu v rozsahu 50–65 °. Úhel odrazu se mění hlavně podle kvality sněhu a jemu odpovídajícímu odrazovému vosku i technické dokonalosti lyžaře. Zároveň se však těžiště těla pohybuje z jedné nohy na druhou pro umožnění jízdy v jednooporovém postoji (skluz na jedné lyži) a správného provedení odrazu. U klasické techniky běhu je rozsah pohybu dán šířkou stopy (17–30 cm), při bruslení se vzdálenost mění v souvislosti s úhlem odvratu (čím větší úhel odvratu, tím větší rozsah pohybu těžiště těla z lyže na lyži). Při odrazu je tak třeba dbát na to, aby část odrazové síly byla využita pro zrychlení jízdy a část na přesunutí těžiště těla na druhou lyži. Hmotná soustava lyžaře se pohybuje nerovnoměrným pohybem. Po odrazu dochází ke

Porážejte své kamarády s

TM

XpowerTM Vás v zimě nenechá na holičkách. Po celou dobu výkonu budete mít pocit bezedné energie a síly ke zdolávání dalších kilometrů zasněženou krajinou. Žádný kopec ani nekonečná rovina pro Vás již nebudou tak kruté jako dříve. Díky XpowerTM budete kilometry zdolávat o poznání rychleji a s menší námahou.

profi jezdci

Potraviny pro zvláštní výživu

Aby byl Váš náskok před soupeři maximální, přinášíme Vám plán správného doplňování energie při běhu na lyžích. Není nad to, když víte, po čem a kdy sáhnout.

TM

Pomáhejte svému tělu vítězit

Ať je léto nebo sníh, na kole i na lyžích, s Xpower máš energii a vždy budeš plný síly.

Uvedenéé vý výro výrobky robk bkyy Xpow bk XXpower power errTM zakoupíte zak akou koupí pítíte te v obchodech obch bchod hode dechh Vitaland Vital alan landd® nebo na www.aminostar.com


²±

pichu ještě navíc využívá svalových skupin trupu a dolních končetin, které efektivně přemísťují trup směrem vpřed pohybem v hlezenních, kolenních a kyčelních kloubech. Jak docílíme účelnost a ekonomičnost pohybu při běhu na lyžích? Musíme si osvojit účelnou techniku.Všechny pohyby, které budeme vyvíjet by měly být využity pro pohyb vpřed. Strukturu pohybu tak můžeme rozdělit na pohybové fáze (viz tabulka). V tabulce popisovaná technika je popis její základní podoby. Pokud budete chtít jezdit stále rychleji, musíte z ní vycházet a postupně nalézt cestu k ještě efektivnějšímu využití vašich silových schopností.

Existuje několik možností, jak zvýšit rychlost běhu, zkrácení přestávek mezi působením síly je jednou z nich

zrychlení, naopak při přípravě na odraz dochází ke zpomalování jízdy. Čím je jízda rovnoměrnější, tím je pohyb lyžaře hospodárnější. ÎÃÏÈÂǟÏÀaÄÌÈ Při obou technikách běhu se využívá střídavého i soupažného pohybu paží.Větší využití je u soupažného pohybu, neboť obě ruce spojené přes ramenní osu jsou schopny vyvinout podstatně větší sílu než součet sil dvou následných střídavých odpichů (vždy jen jednou paží). Jistý podíl na tom má i využití předklonu trupu při soupažném odpichu.

Při střídavém odpichu působí síla odpichu mimo hlavní osu těla – v šířce ramen –, a tak je menší. Výsledný impuls síly při odpichu je dán velikostí svalového úsilí zapojeného do odpichu a délkou dráhy, po kterou může lyžař svalovou silou do hole působit. Ta je částečně ovlivněna kloubní pohyblivostí v ramenním kloubu a délkou lyžařské hole. Hůlku zapichujeme těsně vedle lyže přibližně na úrovni špičky vázání pod úhlem asi 70 °. V každém případě je nejefektivnější využití síly při odpichu v první třetině pohybu paže, což je ještě před boky lyžaře. Závodní pojetí soupažného od-

ÉÀÊ^̟ÙÏ]ÒÎÁÄ̟ÉğÌÎaÍ1Ÿ ÙÕ^SÈӟÑØÂÇËÎÒӟÁ2ÇÔ¾ Je několik možností, jak zvýšit rychlost běhu, které vyplývají z aktuální situace. Zvýšení rychlosti jízdy při běhu na lyžích docílíme: Ċ zvětšením působící síly odrazu či odpichu, Ċ prodloužením doby a dráhy působení síly (větší rozsah pohybu), Ċ co nejplynulejším působením síly, Ċ zkrácením přestávek mezi působením síly, Ċ zapojením většího množství svalů a dalších vhodných zdrojů síly Ċ zmenšením hmotnosti tělesa (neplatí pro jízdu z kopce), Ċ snížením velikosti tření při skluzu (kvalitní skluzový vosk). 

Á2aÄÂÊ^ŸÊÑÎʟÃ2Ë:ÌğÍÀŸÃÕ2ŸÙ%ÊËÀÃÍ:ŸÏÎÇØÁÎÕ1Ÿ.%ÒÓȟ čŸÎÃÑÀÙÎÕÎԟÀŸÒÊËÔÙÎÕÎÔŸč«ŸÊÓÄÑ1ŸÏÀʟÃ2Ë:ÌğÍÀŸÏÎÇØÁÎÕ1ŸÅ%ÙĹ ÏÎÇØÁÎÕ1ŸÅ%ÙğÒÓP:ÃÀÕ1ÇΟÁ2ÇԟÃÕÎÔÃÎÁ1ÇÎ

¨¥—Ý[ñܗą—çéæê뒗êâãìñ£—ñØdoå[—í—æâØä•àâì—æÛÛ[ãÜåo—æÛéØñæíf—ãð•Ü—æۗêëæçð—Ø—áܗìâæådÜåؗí—æâØä•àâì—ñØçoÚßåìëo—ßæãܗÛæ— êågß쥗͗çé‘Ùgßì—ëfëæ—Ý[ñܗÛæÚß[ño—âܗêâãìñì—í—áÜÛåææçæéæífä—çæêëæáà—åؗêâãìñæíf—Ÿêëæáåf —åæñÜ£—æÛéØñæí[—ãð•Ü—à—æÙg—ßæãܗ áêæì—åØۗêågßÜ䥗 ©¥—Ý[ñܗą—êâãìñ—êܗñíð‡æí[åo䣗ñØdoå[—ñØçoÚßåìëoä—ßæãܗÛæ—êågßì—Ø—âæådo—í—æâØä•àâì—äØïàä[ãåoßæ—ñÛíàßì—ëg•à‡ëg—ëgãØ¥— ͗çé‘Ùgßì—Ý[ñܗãð•Ø„—çæâéØdìáܗíܗêâãìñì—í—áÜÛåææçæéæífä—çæêëæáà—Ø—åØçoå[åoä—êâãìñæíf—åæßð—ÛæÚß[ño—âܗñíð‡æí[åo—ëg•à‡ëg— ëgãØ¥—Í—çé‘Ùgßì—ëfëæ—Ý[ñܗãð•Ø„—íðì•oí[—æçæéð—æ—ß‘ã—âܗñ풇Üåo—éðÚßãæêëà—êâãìñì¥ ª¥—Ý[ñܗą—êâãìñ—êܗêåà•æí[åo䣗ñØdoå[—í—æâØä•àâì—äØïàä[ãåoßæ—ñÛíàßì—ëg•à‡ëg—ëgãØ£—âÛð—êܗí—Û‘êãÜÛâì—âédÜåo—êâãìñæíf—åæßð— êåà•ìáܗëg•à‡ëg—ëgãØ£—Ø—âæådo—ñØêëØíÜåoä—êâãìñæíf—ãð•Ü¥—Ãð•Ø„—êë[ãܗáÜÛܗíܗêâãìñì—í—áÜÛåææçæéæífä—çæêëæáà—Ø—ç‘êæÙo—ëãØâÜä—åؗ ߑã—ç„à—æÛçàÚßì¥ «¥—Ý[ñܗą—í’çØÛ£—ñØdoå[—ñØêëØíÜåoä—êâãìñæíf—ãð•Ü—Ø—âæådo—åØçoå[åoä—æÛéØñæíf—åæßð—í—âæãÜååoä—âãæìÙ쥗͗ëfëæ—Ý[ñà— çæâéØdìáܗêåà•æí[åo—ëg•à‡ëg—ëgãؗí—Û‘êãÜÛâì—âédÜåo—æÛéØñæíf—åæßð—êܗêæìdØêå’ä—åØç„àäæí[åoä—í—âðdÜãåoä—âãæìÙ쥗ËØëæ—Ý[ñܗ áܗñØß[áÜåoä—æÛéØñì¥ ¬¥—Ý[ñܗą—æÛéØñ£—ñØdoå[—åØçoå[åoä—æÛéØñæíf—åæßð—í—âæãÜååo䣗âðdÜãåoä—Ø—í—ñ[ígéì—à—í—ßãÜñÜååoä—âãæìÙì—Ø—áܗìâæådÜå— í—æâØä•àâì—æÛÛ[ãÜåo—æÛéØñæíf—ãð•Ü—æۗêëæç𥗠ÏÎÇØÁÎÕ1ŸÅ%ÙğÎÁÎÔÒÓÑÀÍÍ1ÇΟÁÑÔÒËÄÍ:ŸÉÄÃÍÎÃÎÁ1ÇÎ

¨¥—Ý[ñܗą—êâãìñ—êܗñíð‡æí[åo䣗ñØdoå[—í—æâØä•àâì—æÛÛ[ãÜåo—æÛéØñæíf—åæßð—æۗçæÛãæ•âð—Ø—âæådo—ñØçoÚßåìëoä—ßæão—Ûæ—êågß쥗 ͗ëfëæ—Ý[ñà—áÜÛܗãð•Ø„—í—áÜÛåææçæéæífä—çæêëæáà—çæ—çãæ‡Ü—êâãìñåàÚܗãð•Ü—êâãìñæíf—åæßð¥—Âܗñíð‡æí[åo—ëg•à‡ëg—ëgãؗÛæÚß[ño— í—Û‘êãÜÛâì—ñígë‡æí[åo—‹ßãì—í—âæãÜååoä—âãæìÙ쥗Ëéìç—êܗåØéæíå[í[£—æÛãÜßdÜå[—åæßؗáܗçæ—ÛæâæådÜåo—æÛéØñì—ç„àëØßæí[åؗâܗ êëæáåf—åæñÜ¥—Æêð—éØäÜå—Ø—Ùæ⑗áêæì—éæíåæÙg•åf—Ø—âæãäf—åؗçæÛfãåæì—æêì—êâãìñæíf—ãð•Ü¥ ©¥—Ý[ñܗą—êâãìñ—êܗêåà•æí[åo䣗ñØdoå[—í—æâØä•àâì—ñØçoÚßåìëo—ßæão—Ûæ—êågßì—Ø—âæådo—í—æâØä•àâì—íðëؕÜåo—ßæão—ñܗêågß죗Ú敗 êܗdØêæíg—êßæÛìáܗê—æâØä•àâÜä—çæãæ•Üåo—åæíf—êâãìñæíf—ãð•Ü—åؗêåoߥ—Í—ëfëæ—Ý[ñà—çæâéØdìáܗêâãìñ—í—áÜÛåææçæéæífä—çæêëæáà— çæ—çãæ‡Ü—ãð•Ü—í—æÛíéØëì—Ø—çéæÙoß[—êæìçؕ咗æÛçàÚߗßæãÜäॗ͗ñ[ígéì—Ý[ñܗêܗêâãìñæí[—åæßؗç„àâã[åo—ÙféÚÜä—â—çæÛãæ•Úܗ ؗêâãìñæí[—ãð•Ü—êܗç„Üâã[ço—ñ—çãæÚßð—êâãìñåàÚܗåؗíåàë„åo—ßéØå쥗Çؕܗêܗæۗçæd[ëâì—Ø•—Ûæ—ìâæådÜåo—æÛçàÚßì—åØçoåØáo— í—ãæâÜëåoä—âãæìÙ쥗͗çé‘Ùgßì—ëfëæ—Ý[ñܗêܗæêð—éØäÜå—Ø—Ùæ⑗æë[dÜáo—ëØ⣗•Ü—áêæì—í—ñ[ígéì—Ý[ñܗâæãäæ—åؗçæÛfãåæì—æêì— å[êãÜÛìáoÚo—êâãìñæíf—ãð•Ü¥ ª¥—½[ñܗÀÀÀ¥—ą—æÛéØñ£—ñØdoå[—í—æâØä•àâì—çæãæ•Üåo—åæíf—êâãìñæíf—ãð•Ü—åؗêåoߗؗâæådo—æÛÛ[ãÜåoä—æÛéØñæíf—åæßð—æۗçæÛãæ•â𥗠͗ëfëæ—Ý[ñà—çéæÙoß[—æÛéØñ¥—»æ—ëfëæ—ÛæÙð—êâãìñæí[—åæßؗêܗêë[í[—æÛéØñæíæì—Ø—åØçoå[—êܗí—âæãÜååoä—âãæìÙ쥗Ëg•à‡ëg—ëgãؗêܗæۗ åÜáåà•‡oßæ—ÙæÛì—åؗçæd[ëâì—ëfëæ—Ý[ñܗñØdoå[—ñíð‡æíØ룗çؕܗáêæì—êë[ãܗñؗëgãÜä—Ø—ìíæãågåg—Ûæçåìëf£—ëéìç—êܗåØéæíå[í[¥

Klasika vyžaduje vyšší technickou náročnost na včasnost provedení odrazu


          -("2! %+ 0'/  %+ %+ %'(! 0".'/  '&%') + "%+ 4)3*$ % #        ! ! %" ,!  $ )'*# + )8)'*%+ 1)-5(1! -/ "((! %%" $ )'*# ''%+ 87 %+ 6)3         () $ )'*# %6%6! 8"-7 '(! -%#  %"+ (! 0  / () $ )'*# %$ %+ "-# &%')%$ %+ "-

  

!$"0,"2%12.48-:+6D: 1.32?D%$./0.4.$-F /0.&0",'06

D()2%1(

; <4"2F%20B/(-$+%0E4+F- 0*.-.C%  ; *(%#/.$-?D*.30*.-.C%  ;*(%-203,@:>*6 40+(#*F#''.08#'

=

;"0%8+:+8%1*6$6  ; *("0%8+(/-.B3,"4" ; /.02.4-:"0%8+"00"#'.40*.-.C%



0.&0",230-9

*9/087$-(-6 !$"0,"+6D"A1 '0")2%-" .,$%,.2.30 5550.11(&-.+#

6'0")2%


²³

ÏÎÊÑÎ.ÈË^

ÓÄ×ӟÀŸÅÎÓιŸÏÄÓџÉÀÊË

ÍÎÑÃÈŸêîëàŸëëë ÚROVEŇ LYŽAŘSKÝCH SCHOPNOSTÍ KAŽDÉHO Z NÁS JE ROZDÍLNÁ. PRO ZJEDNODUŠENÍ VÝUKY LYŽOVÁNÍ ČI JEN OHODNOCENÍ VLASTNÍ LYŽAŘSKÉ ÚROVNĚ A PRO LEPŠÍ PŘEDSTAVU O TOM, CO MŮŽEME JEŠTĚ ZLEPŠOVAT, JSOU LYŽAŘI TEORETICKY ČI REÁLNĚ ŘAZENI DO URČITÝCH KATEGORIÍ NA ZÁKLADĚ LYŽAŘSKÉ VYSPĚLOSTI. Dělení lyžařovy úrovně může mít několik hledisek.Výukové stupně mohou vycházet z technické dovednosti (začátečník, pokročilý, expert), z fyzické úrovně (nízká fyzická kondice, rekreační, výkonnostní, vrcholový sportovec v lyžování či v jiném sportu), ze zájmu (rekreační lyžování, kondiční úroveň, závodní ambice). Stejně tak je rozhodující věk. Jde-li o dětskou výuku, studenti

jsou řazeni do stupňů především dle věku a tomu odpovídajícím schopnostem, u dospělých pak rozhoduje více již zmíněná technická úroveň a cíl (důvod) nácviku. Začlenění takového účastníka například do lyžařského kurzu pak nemusí být vůbec jednoduché a ne pokaždé odpovídá jeho skutečným schopnostem. Zahrajte si s námi a zkuste se otypovat.

ÙÀ.%ÓÄ.Í:ʟ Žádné nebo minimální lyžařské běžecké zkušenosti (1–2krát ročně na lyžích). Nízká nebo průměrná fyzická kondice (nepravidelná fyzická aktivita, max. 1–2krát týdně), nikdy nezávodil v žádném sportu ani nenavštěvoval sportovní oddíl. Má schopnost chůze na lyžích na rovině, větší či menší potíže s koordinací paží a nohou. Snadná unavitelnost (schopnost max. 5 minut souvislé práce). Častá neznalost i nezájem o kvalitu lyžařského vybavení, lyžuje na vypůjčeném a často nevhodném vybavení.

Pravidelný a nadšený lyžař běžec. Částečný samouk, mohl závodit v mládí na lyžích i v jiných sportech. Často se po dlouhé odmlce vrací k běžkám či objevil jejich kouzlo před třicátým rokem života. Buduje svou kondici systematicky, rád a pravidelně závodí, občas i na kratší vzdálenosti než maratónské. Pokročilá technika, slušná rovnáha při jednooporovém postavení (skluz na jedné), drobné chyby v technice (předčasné položení lyže na sníh při klasice, nedokončení odrazu či odpichu při bruslení, neúplný přenos rovnováhy z lyže na lyži, preference jedné strany při bruslení, celkově vyšší postavení těžiště atd.). O to hůře přesvědčitelný, že jeho technika se dá stále zlepšovat. Dobré až špičkové závodní vybavení a oblečení, dobrá znalost mazání.Vyhledává sobě rovné lyžaře pro skupinové trénování.

Ä×ÏÄÑÓ

Ì:ÑÍ2ŸÏÎÊÑÎ.ÈË^ Lyžuje nepravidelně nebo má základní lyžařské zkušenosti z dětství. Často se věnuje i sjezdovému lyžování. Nízká nebo průměrná fyzická kondice. Možné zkušenosti z jiných sportů (rychlejší zvládnutí základních pohybových prvků). Nikdy nezávodil. Cílem je rekreování se a rozvíjení kondice. Má schopnost chůze a skluzu ve dvouoporovém postavení (sunem „po dvou“), občas praktikuje odpich soupažem, zkouší bruslit, neobává se mírných sjezdů i výstupů. Občas zařazuje ve svých vyjížďkách vyšší intenzitu. Pořizuje si vlatní běžeckou výbavu nebo si půjčuje odpovídající vybavení, má základní znalosti o sportovním oblékání. ÒÓPÄÃÍ2ŸÏÎÊÑÎ.ÈË^ Pravidelně sportuje, stejně tak i vyhledává aktivní pohyb na běžkách. Je celoživotním běžeckým samoukem (obtížně se odnaučuje špatné technice) nebo se učil lyžovat v dětství. Kondice nadprůměrná až vynikající. Závodí či závodil v jiném sportu. Může mít i minimální lyžařské závodní zkušenosti či plánuje svou první účast na lyžařském maratónu. Preferuje jeden ze stylů (klasika, bruslení). U klasiky převažuje technický nedostatek v podobě jízdy po dvou lyžích, uplatňuje techniku soupaže prostého i jednodobého, poměrně plynule střídá techniku v závislosti na terénu. U bruslení upřednostňuje techniku 2–1 (bruslení oboustranné dvoudobé), U obou stylů pak převažuje nedostatečné nebo žádné vypouštění holí při odpichu, široké vedení lyží ve sjezdech, plužení, celkově vyšší postavení těžiště nad oporou. Pořizuje si sportovní či závodní lyžařské vybavení i oblečení, zajímá se o novinky i o způsoby mazání a údržby lyžařského materiálu.

Na běžkách závodí již od mládí, i s možnou krátkou pauzou. Trénuje systematicky a po celý rok. Závodí ve všech distancích, kratší závody bere jako součást přípravy na maratóny. Těží z dobrého vedení v mládežnických kategoriích, lyžařskou techniku, která je na vysoké urovni, již dále výrazně nezlepšuje. Je schopen udržet vysokou výkonnost i vyspělou lyžařskou techniku do vysokého věku. Je to lyžař samotář, ví, jaký trénink mu nejlépe vyhovuje, a neochotně se přizpůsobuje jinému stylu přípravy.Většinu času i peněz investuje do svého koníčku. Má špičkové lyžařské vybavení i oblečení, je expertem v mazání. Dobré až špičkové závodní vybavení a oblečení, dobrá znalost mazání.Vyhledává sobě rovné lyžaře pro skupinové trénování. 


"  

  

!

 !!!#


²µ

ÓÄ×ӟÀŸÅÎÓιŸÏÄÓџÉÀÊË

ÍÎÑÃÈŸêîëàŸëëë ÒÓP:ÃÀÕ^ŸÁ Á2ǟà ÃÕÎÔÃÎÁ^Ÿ čŸÍ%ÂÕÈʟÀŸÓÑ1ÍÈÍÊ CO SVĚT SVĚTEM STOJÍ, NIKDO SE TOHO NIKDY PŘÍLIŠ NENAUČIL JEN Z TEORETICKÉHO POJEDNÁNÍ A AKADEMICKÉHO VÝKLADU. ZÁKLADEM POHYBOVÉHO UČENÍ NOVÝCH PRVKŮ NEJEN NA LYŽÍCH JE PŘEDEVŠÍM JEJICH OPAKOVANÉ PROVÁDĚNÍ. A ČÍM VÍCE, TÍM LÉPE. Nabízíme pár praktických rad a návodů, jak se stát dobrým klasikem. Až se stanete zkušenějšími lyžaři či trenéry (pokud jimi již nejste), určitě naši základní metodickou řadu obohatíte i o další zajímavé a fungující postupy. Následující školu neberte ani jako neoddiskutovatelné dogma, ani jako naprosto zázračné postupy, které vás po jednom dni procvičování naučí všechno.V každém případě je to pár dobře vyzkoušených drilů, systematicky řazených tak, aby vás vedly od nejjednoduššího k nejobtížnějšímu. Jste-li již mírně či více pokročilí lyžaři, či dokonce experti, nedoporučujeme přehlížet následující řádky. Najdete tam i něco pro sebe. Žádný lyžař, ani mistr světa, neumí vše.

À­ŸÕSÄÒÓÑÀÍÍ1Ÿ ÃÎÕÄÃÍÎÒÓȟÀŸÂÕÈÊ؟ÏÑΟ ÒÓP:ÃÀÕ^ŸÁ2Ç Nechme v této fází působit magickou zemskou přitažlivost a provádějme všechna následující cvičení opakovaně při jízdě z mírného svahu do roviny. Nacvičující lyžař tak má o jednu starost méně, nemusí se odrážet, ale pouze přenáší hmotnost různými způsoby z lyže na lyži. Méně je v tomto případě více. 1) Jízda ve stopě ze svahu se snižováním a zvyšováním těžiště těla. Patří sem různě prováděné podřepy, hluboké dřepy, sbírání předmětů či holí za jízdy či jejich přemísťování, výskoky za jízdy ze dřepu, výskoky s tleskáním před a za trupem, tlesknutí nad hlavou, podjíždění různě vysokých branek z holí nebo obručí atd. Dřepy

Sbírání předmětů za jizdy

ÀŸÍÀŸÏÎ.%ÓÊԟÕSÄÇΟÁØËÀėŸ ÕSÄÎÁÄÂÍ%ŸËØaÀPÒÊ%ŸÏÑ]ÏÑÀÕÀ Nejdříve se otipujte, mezi jak zdatné lyžaře patříte (viz předchozí článek). Důležité je vědět, jak jste zdatní fyzicky a jak dalece jste pokročilí v dovednosti jízdy na jedné lyži. První krůčky každého začátečníka by měly směřovat od takzvaných všeobecných průpravných cviků. Ty pomohou lyžařským novicům pochopit základní principy pohybu na lyžích i postupně budovat sebepohybovou kontrolu. 1) Základní lyžařský postoj. Neliší se od postavení na Základní lyžařský postoj sjezdových lyžích nebo třeba i snowboardu.Tedy mírný předklon trupu, podsazená pánev, paže lehce od trupu s holemi směřujícimi vzad, přirozeně pokrčená kolena, hmotnost na přední části chodidel. 2) Pády, zvedání. Jsou často opomíjená dovednost. Nevyrážejte do terénu, dokud si nejste jistí, jak se zvednout na podkluzujících lyžích. Je nutné vše nacvičit na rovině a na mírném svahu. 3) Obraty na místě a za chůze. Pomohou začátečníkům „cítit“ lyže, jejich rozměry a manipulovat s nimi s podporou holí i bez. 4) Jízda z mírného svahu do roviny. Po zvládnutí chůze na lyžích je to další krok, který ulehčí odbourání obavy z vyšších rychlostí. Zpočátku je vhodné provádět sjíždění na upravených tratích. 5) Plužení (do zpomalení nebo až do zastavení, varianta je plužení jednostranné ve stopě). Pro začátečníka to může být koorinačně poměrně náročný prvek, který by se měl průběžně zdokonalovat při vyšších rychlostech i u pokročilých lyžařů. 6) Odšlapování. Jeden z nejpoužívanějších způsobů směru jízdy. Bez této dovednosti by žádný turista neměl opustit lyžárnu. Nejdříve je vhodné ho nacvičovat na upravených svazích, u pokročilých lyžařů později na neupravených až v hlubokém sněhu. 7) Výstupy (technika obustranného i jednostranného stromečku, výstupy stranou a různé modifikace). Kdo chce dolů, musí nejříve nahoru a obráceně. Podobně jako u předchozích dovedností je vhodné začít s výstupy na mírných a upravených pistách a postupně s lyžařovým zdokonalováním ztěžovat podmínky a přidávat hloubku sněhu a strmost. 8) Zatáčení, oblouky, zastavení. Prvek, který musí průběžně zdokonalovat začátečník i expert. Nacvičuje se na upravených mírných svazích, expert by měl zvládnout na běžkách i středně upravenou červenou sjezdovku. ÀŸÓÄ/ŸÏÎÊÑ.ÄÍ^ÌÀŸÍÎÇÀÌÀŸÍÀŸÒÓP:/%Ê Po zvládnutí úplných základů se můžeme pustit do srdnatého boje s nástrahami nácviku střídavého běhu dvoudobého. I tady to chce trošku připravit půdu a začít nejdříve s průpravou, která nám připraví tělo a mysl na pozdější lehčí zvládnutí vrcholných kousků specializovaného „klasického“ nácviku.

Výskok ze dřepu

2) Jízda ve stopě ze svahu se střídavým zvedáním lyží. Možno modifikovat o zvedání patky, zvedání či vytáčení špičky lyže do odvratu, bez nebo s rukama za zády. Snahou je prodlužovat délku skluzu na každé z lyží. Střídavé zvedání patky lyže

Střídavé zvedání špičky lyže

Střídavé vytáčení špičky lyže do odvratu


3) Jízda ve stopě ze svahu s výpady lyže v před střídavě levou a pravou nohou (tzv. jízda v nízkém telemarkovém postavení). Opět možno ztížit spojením rukou za zády. Jízda v telemarkovém postavení

4) Jízda ve stopě ze svahu s výstupy lyže ze stopy střídavě levou a pravou. Toto cvičení má opět mnoho variant. Dá se pouze vystupovat lyží ze stopy při paralelním vedení lyže s jejím úplným zatížením. Možno nacvičovat jako jednostranný pluh, nebo jednostranné bruslení s částečným zatížením odvrácené lyže.

Á­ŸÒÏÄÂÈÀËÈÙÎÕÀÍ1Ÿ ÃÎÕÄÃÍÎÒÓȟÀŸÂÕÈÊ؟ÏÑΟ ÒÓP:ÃÀÕ^ŸÁ2Ç Pokud jste trpělivě procvičovali všechny předchozí prvky a přesto máte pocit, že se s vaším tělem děje něco nepatřičného, nezoufejte. Je to naopak poměrně pozitivní zpráva, neboť to dokazuje, že pro vás nezvyklé cviky nabouraly strukturu již dlouhodobě zažitých pohybových návyků a váš nervosvalový systém se snaží srovnat s novými informacemi. Chce to čas a stálé opakování. Nicméně i v průběhu opakování předchozích cviků již můžete přejít na rovinu do dobře upravené stopy a začít následující: 1) Chůze sunem bez holí (mírně pokročilí mohou přeskočit).V průběhu nabývání jistoty pohybu se snažte prodlužovat skluz. Zadní noha by měla být při odraze napnutá. Jedná se stále ještě o skluz dvouoporový (obě lyže na sněhu). Nevěnujeme zatím pozornost práci paží.

Střídavé výstupy lyže ze stopy – paralelní vedení

Chůze sunem bez holí

2) Nácvik střídavé práce paží na místě. Trup je mírně předkloněn, paže vedeme podél těla a dbáme především na dostatečné zapažování bez kontroly zraku. Nácvik střídavé práce paží na místě Střídavé výstupy lyže ze stopy – jednostranný pluh

5) Jízda ve stopě ze svahu na jedné lyži. Myšleno v ideálním případě bez dotyku zvednuté lyže po celou dobu jízdy.Vrcholným výkonem pak je provedení tohoto prvku v dokonalém skluzovém (jednooporovém) postavení.

3) Chůze ve skluzu bez holí s důrazem na koordinaci s pažemi. K nacvičené chůzi sunem již přidáváme skluz. Zpočátku provádíme pomalu a současně dbáme již na koordinaci s pažemi. Pozor na výraznou začátečnickou chybu, která je v této fázi velice častá, tzv. pasgang (pravá ruka-noha, levá ruka-noha). Chůze ve skluzu bez holí

Chybná koordinace paží a nohou (pasgang) Jízda na jedné lyži ve skluzovém postavení

Poznámka na závěr. Každý cvik se dá vždy provádět ve ztížených podmínkách. Jste-li pokročilí lyžaři nebo hledáte-li výzvu, výše zmíněná cvičení je možno nacvičovat mimo stopu nebo i v hlubším sněhu.


²·

Střídání krátkých a dlouhých skluzů

4) Jízda ve skluzu bez holí se střídáním krátkých a dlouhých kroků (skluzů) dle chuti a individuální dovednosti. Již se pokoušíme o jízdu, tedy o dynamičtější odraz z lyže s jejím zvednutím na konci odrazu a s rychlejší koordinovanou výměnou nohou a paží. 5) Jízda ve skluzu bez holí se dvěma krátkými odrazy a třetím dlouhým skluzem. Vychází ze stejného pohybového principu jako předchozí cvičení, ale na vyšší úrovni. Je to vynikající koordinační cvičení jak pro začátečníky, tak i experty. Pozor, počítání kroků je velice náročné na soustředění a plynulost provádění.Vyžaduje rytmické cítění.

10) Kompletní střídavý běh dvoudobý. Nacvičuje se nejdříve na rovině. Cílem je dokonale koordinovat práci paži a nohou se snahou o dynamický odraz a dlouhý skluz. Důležité prvky nácviku v této fázi jsou odraz z dopnuté nohy (následné lehké pokrčení je v pořádku), skluz na mírně pokrčené skluzové noze, trup je v mírném předklonu v jedné přímce s odrazovou končetinou, paže pracují v plném rozsahu, odrazová paže vypouští zcela hůlku z dlaně, hlava je v prodloužení trupu. Kompletní střídavý běh dvoudobý

6) Jízda bez holí s opakovaným odrazem ze stejné lyže, tzv. koloběžka. Osvědčený cvik na pochopení mechanismu odrazu z lyže s důrazem na snížení těžiště těla před odrazem. Nezapomeňte po několika odrazech vystřídat nohu. Koloběžka

7) Kompletní střídavý běh dvoudobý bez holí. Lyžař se snaží o rytmickou jízdu s dynamickým odrazem a prodlouženým skluzem. Paže jsou uvolněné, koordinované a pracují v plném rozsahu. Pravá a levá paže se pohybují vpřed a vzad v ideálních navzájem rovnoběžných rovinách. Pažemi kývejte energicky a využívejte principu kyvadla, kdy se hybnost z paží po jejich zastavení přenese na hybnost těla vpřed. Kompletní střídavý běh dvoudobý bez holí

ÙÃÎÊÎÍÀËÔÉÓğÒÄ Jízda s držením holí uprostřed

8) Jízda s držením holí uprostřed. Cvičení je shodné s předchozími s tím rozdílem, že hole svírané v rukou nám již navozují pocit jízdy s nimi (vnímáme hmotnost hole). Hlídejte si vedení paží, které bude shodné s předchozím cvičením. Jízda s jednou holí

9) Jízda s jednou holí. Hůl již použijeme ke skutečnému odpichu, druhá paže je stále volná a pouze napodobuje odpich. Je to koordinačně zajímavý prvek, kdy se již do nácviku zapojují hole. Při přechodu z jízdy bez holí na jízdy s holemi zjistíte výrazný rozdíl. Hole zpočátku „překážejí“ a nezkušený lyžař má tendenci se vracet ke starým chybám, jako je příliš pokrčená paže, nedokončený odpich, nevypouštění hůlky, „protahování“ hůlky vysoko podpaždím atd. Paže s hůlkou tak může tyto problémy překlenout tím, že kopíruje paži, která hůlku nesvírá.

Když cítíte jistotu ve většině prováděných cvičení na rovině, vyražte do těžších terénů. Předchozí uvedená cvičení se dají v podstatě modifikovat pro jakoukoliv obtížnost. Jízda bez holí do mírného či strmějšího svahu. Obměňujte vzdálenost i strmost. Experti mohou zařadit i jako intervalový trénink. 1) Jízda bez holí v „boulích“. Znáte to? Stará škola lyžování, dnes již díky strojové úpravě tratí pozapomenutá.Vyberte si přírodní stopu, odraz musí být vždy na vrcholu boule. 2) Jízda s jednou holí na rovině, do stoupání, v „boulích“. Stejné jako bez holí. Experti mohou zkusit opakovaný trénink na závodních tratích vždy pouze s jednou holí. 3) Hry: Ċ Jízda bez holí (nebo s jednou holí, s držením holí uprostřed) na vytyčeném úseku s minimálním počtem odrazů. Soutěživá hra pro jednotlivce i tým. Zkoušejte ze svahu, na rovině, do výjezdu, v „boulích“. Zábava v každém věku. A zlepšíte se. Ċ Jízda bez holí (nebo s jednou holí, s držením holí uprostřed) s omezeným počtem odrazů na maximální vzdálenost. Platí podobné podmínky jako u předchozí hry. Bavte se lyžováním! 


³¯

ÓÄ×Ó¹ŸÇÀÍÀŸÓÎÏÎËÎÕÎÕ%

POHYB ZIMNÍ KRAJINOU MÁ SVÁ ÚSKALÍ A KOMPLIKOVANÉ STRÁNKY. TERÉNY, KTERÝMI SE BĚŽKAŘ POHYBUJE, JE ČLENITÝ, CHVÍLI STOUPÁNÍ, ROVINA A HNED NA TO „PRĎÁK“ DOLŮ. KDYŽ SE K TOMU JEŠTĚ PŘIDÁ CHLADNÉ, PŘÍPADNĚ MRAZIVÉ POČASÍ, JE TO VELKÁ ALCHYMIE, CO NA SEBE. JE NÁM JASNÉ, ŽE I VY MÁTE SVÉ ZKUŠENOSTI S TÍMTO TÉMATEM, A PROTO JE NAŠÍM ZÁMĚREM NAPOMOCI VÁM UJASNIT SI, CO A JAK SE NA POLI SPORTOVNÍHO OBLEČENÍ ZMĚNILO A Z ČEHO MŮŽE NAŠINEC V SOUČASNÉ DOBĚ VYBÍRAT. NÁZORY SPORTOVCŮ Čemu dáváte přednost, prádlu z přírodních nebo syntetických materiálů a z jakého důvodu? ZUZANA KOCUMOVÁ bývalá běžkyně na lyžích, profesionální závodnice, která na sport nedá dopustit a stále sportuje „Na vše pohlížím jinýma očima, díky zdravotním problémům a přehnaně citlivé pokožce přichází v úvahu pouze bavlna. Takže přírodní řešení, nic jiného nesnesu.V lepším období a na závody bylo druhým nejpříjemnějším typem prádlo od Craftu.“

ÅÎÓιŸÒÖÈ×

MICHAL BULIČKA skialpinista, běžkař, v létě biker, feratista, trekař, lezec, prostě milovník horských sportů „Už pár let nosím vlněné termoprádlo Devold. U nás je zažitý klamný mýtus, že vlna je jen do zimy. Naopak, v parném létě se ve vlně cítím příjemně. Nepatřím mezi fajnovky, ale oceňuji, že ani po opakovaném propocení vlněné prádlo nesmrdí.“

ÏP:ÑÎÃÀŸÕ:« ÉÀʟÍÀŸÓÎ

O problematice funkčního prádla a vrstvení oblečení bylo napsáno mnoho článků. Jako vše podléhá vývoji i inovace vláken a materiálů a nelze ji zastavit. Na druhou stranu je třeba neopomenout skutečnosti, které stále fungují a budou platit. Možná právě proto se výrobci vrací zpět ke kořenům a díky tomu se na trhu velmi často objevují přírodní materiály. ÍÄÏÎÒÓÑÀÃÀÓÄËÍ^ŸÊÀÌÀÑ%à Pravdou je, že termoprádlo je pro běžkaře velmi důležité, takřka nepostradatelné, nestudí, rychle schne a chrání vás tak před podchlazením či přehřátím, neboť odvede pot od pokožky a transportuje jej do dalších vrstev oblečení, odkud se odpařuje ven. Takový systém vrstvení oblečení lépe pomáhá termoregulačnímu systému plnit jeho funkci, umožňuje lépe přizpůsobit oblečení konkrétní situaci, a to tak, abychom se zejména při zátěži pohybovali na dolní hranici tepelného komfortu a zbytečně se nepotili. Ztráta tělesného tepla je totiž za mokra 32x větší než za sucha. Proto pokud bychom si sice vybrali kvalitní funkční prádlo, ale podcenili systém vrstvení oblečení, je nám funkčnost a kvalita této tzv. první vrstvy k ničemu. Termoprádlo je synonymem pro funkční prádlo, stejně tak se označuje první vrstva, která se obléká přímo na tělo. JEN PRO PŘIPOMENUTÍ PRVNÍ VRSTVA: tzv. transportní, odvádí vlhkost od pokožky. DRUHÁ VRSTVA – TERMOIZOLAČNÍ: navazuje na první vrstvu tak, že odvádí přebytečnou vlhkost dále od těla, zároveň udržuje tělesné teplo. 2/3 VRSTVA: tak trochu obojživelník, kombinuje vlastnosti termoizolační vrstvy a vrstvy ochranné. TŘETÍ VRSTVA: svrchní ochranná.


³°

ÅÎÓιŸÃÄÕÎËÃ

Díky výše uvedeným skutečnostem máme možnost si vybírat z velmi pestrého sortimentu, a to nejen střihů, značek, ale i materiálů, jako vlna nebo syntetika. Některý materiál je odolnější vůči bakteriím a plísním, některý má lepší izolační vlastnosti, jiný se lépe udržuje nebo má prádlo atraktivnější design. Jedno má však funkční prádlo ze syntetických a přírodních materiálů společné: oceňují jej běžkaři – turisté i závodníci, neboť komfort, které toto prádlo tělu při sportovních aktivitách poskytuje, je jednoznačný. Pro vaši lepší orientaci uvádíme často používané materiály a jejich vlastnosti, se kterými se při svém výběru funkčního prádla můžete setkat. Na závěr je třeba konstatovat, že nic není jednoznačné a každý běžkař má jiné individuální potřeby, na základě kterých by měl při výběru funkčního prádla postupovat. Měl by mít na paměti skutečnosti uvedené v tomto článku i své vlastní zkušenosti.  PŘÍRODNÍ MATERIÁLY VLNA Velmi dobře tepelně izoluje (jen v krátkém teplotním rozpětí), ale má vysokou absorpční schopnost až 35 % své hmotnosti (což při správném zpracování může být výhodou). MERINO VLNA Je jemnější než tradiční vlna, pochází z vyšlechtěných ovcí, žijících v chladnějších oblastech. Je typická svou prodyšností a schopností absorbovat a uvolňovat vlhkost, ochladit nebo ohřát tělo a tak regulovat teplotu. Možná si myslíte, proč se máme navracet k materiálům, např. vlně. Není tak dávno, když jste se na běžecké výpravy vydávali v bavlněném triku (to nasáklo pot) a pociťovali ten nepříjemně známý chladivý pocit na zádech a následnou zimu. Možná budete mile překvapeni, jaký vývoj přírodní materiály zaznamenaly.

SYNTETICKÉ MATERIÁLY POLYESTER – PES Velmi často používaný materiál, mezi jeho vlastnosti patří pevnost a odolnost vůči vysokým teplotám. Oproti tomu hůře uchovává teplo. POLYPROPYLEN - POP Materiál, který lépe uchovává teplo, je nenasákavý a mezi jehož další výhody patří odolnost proti plísním. COOLMAX Značkové PES vlákno, jež je vhodné v zimě pro vysoce intenzivní zátěž (tzv. chladí), ideální je však pro letní období. THERMOLITE Značkové duté PES vlákno s mimořádnými izolačními schopnostmi. Především pro prádlo do chladného klimatu. ELASTAN, LYCRA Jsou vlákna, která dodávají materiálům potřebnou elasticitu. STŘÍBRO Ionty stříbra se přidávají do vlákna coby osvědčený ničitel bakterií a zápachu. VÝHODY Ċ minimální nasákavost vlhkosti a schopnost transportovat a předávat vlhkost a vodu od těla do dalších vrstev oblečení Ċ možnost kombinovat více materiálů dohromady a optimalizovat tak vlastnosti výsledného produktu Ċ nízká hmotnost i při namočení Ċ rychleschnoucí Ċ při navlhnutí nestudí Ċ nižší pořizovací cena NEVÝHODY Ċ náchylnost vůči mechanickému poškození, např. zatrhnutí Ċ absorpce pachu a živná půda pro bakterie (dnes sice výrobci přidávají při výrobě ionty stříbra, ale údaje o tzv. antibakteriální úpravě jsou velmi diskutabilní) Ċ údržba – praní; je třeba dbát obecně známých zásad (nepoužívat aviváž, hodně máchat…)

îîî¥âØãØê¥Úñ ČÍÐËÍÆH˼—ÊÀ—ÍøÊËÅ2—»¼ÊÀ¾Åÿ±— ÎÎÎ¥»¼ÊÀ¾ÅºÉ¼¸ËÆÉ¥¼Ì ¶¸Á´

©—«°§ ¾"

VÝHODY Ċ hřejivost materiálů – merino vlna díky tvaru vlákna zahřeje, i když je vlhká, a to přesto, že dokáže pojmout vlhkost až do 35 % svého objemu Ċ minimální zápach, bakteriím se v tomto prostředí nedaří a díky tomu minimálně zapáchá, což běžkaři jistě docení při opakovaném použití (vše má svoje hranice) Ċ dobrá prodyšnost díky vnitřní struktuře vlákna (vlákno vlny merino dýchá skrz svoji vnitřní strukturu) Ċ přirozené vlastnosti – UV ochrana, vysoká ohnivzdornost, šetrnost k životnímu prostředí

Ãð•Ø„êâ[—ÙìåÛؗñ—äÜäÙé[åæífßæ—äØëÜéà[ãì—íÜãàÚܗÛæلܗæÛæãåfßæ— çéæëà—ígëéì—ó—ñØÛåo—Ûoã—ñ—ÜãØêëàÚâfßæ—çéæÛð‡åfßæ—äØëÜéà[ãì—ÉæìÙØàï— çéæ—äØïàäìä—âæäÝæéëì—ó—êçæÛåo—âéðëo—ñàçì—ê—ßæéåoä—à—Ûæãåoä— ç„Üâéðëoä—ó—íÜãâ[—âØçêؗåؗñàç—åؗñØÛåoä—Ûoãܗ󗩗âØçêð—åؗñàç— åؗç„ÜÛåoä—Ûoãܗó—åØêëØíàëÜãå[—Þìäؗí—çØêܗó—íåàë„åo—êëéØåؗãoäÚܗ ñ—äØëÜéà[ãì—ÉæìÙØàï—ó—ßæáåf—çæì•àëo—éÜĄ—ÜïåoÚߗçéí④—éÜĄ—Üïåo— çéæ‡àëo—ñàç죗éÜĄ—Üïåo—çØêçìãܗí—ç„ÜÛåoä—à—ñØÛåoä—ÛoãÜ£—éÜĄ—Üïåo— ç„Üâéðëo—âØçêð¥

ÃÐY¸HÊÂ)—ļĹÉÅÆÍ)—¸ÿÆËЗ ϺʗΥ̥ǥ—§°—ΝΗÄÀÊÊÀÆŗÃÀ¾¿Ë£— K¼»)

NEVÝHODY Ċ menší pestrost střihů a barev (což se stále vyvíjí a lepší) Ċ vyšší cena (většinou)

Ãð•Ø„êâf—âØãßæëð—ñ—äÜäÙé[åæífßæ—äØëÜéà[ãì—íÜãàÚܗÛæلܗæÛæãåfßæ— çéæëà—ígëéì—ó—àÛÜ[ãåo—åÜáÜå—çéæ—ČéæñÜ߄[ëoÿ—ç„Üۗñ[íæÛÜä—ó—Ûãæìßf—ñàçð— åؗÙæÚoÚߗçéæ—êåØÛåf—êíãÜdÜåo—ó—êçæÛåo—âéðëo—ñàçì—ê—ßæéåoä—à—Ûæãåoä— ç„Üâéðëoä—ó—ñØÛåo—Ûoã—ñ—ÜãØêëàÚâfßæ—íÜãàÚܗçéæÛð‡åfßæ—äØëÜéà[ãì—ÉæìÙØàï— çéæ—äØïàäìä—âæäÝæéëì—ó—‡àéæâ[—Þìäؗí—çØêܗê—ÜãØêëàÚâæ엇y‘éâæì—ó— âØçêؗåؗñàç—åؗñØÛåoä—ÛoãÜ¥

PRAKTICKÉ NÁKUPNÍ RADY Ċ Nezapomínejte na své individuální potřeby – co vyhovuje vašemu kamarádovi běžkařovi, nemusí být vhodné pro vás. Ċ To však neznamená, že rady a konzultace zasvěcených osob nejsou přínosné. Ċ Důkladně zvažte, zda potřebujete teplejší prádlo, či dáváte přednost lehčím materiálům. Ċ Promyslete, kolik chcete investovat – oblečení z přírodních vláken bývá dražší. Ċ Doporučujeme vybírat z vyzkoušených značek nebo, vybíráte-li z méně známých firem, volit vyzkoušené produkty. Ċ Dbejte na to, aby vám prádlo dobře a pohodlně sedělo, jinak se zbytečně ochuzujete o část jeho vlastností. Ċ Pozor si dejte na střih, ploché švy, které jsou dnes již samozřejmostí, nebo dokonce bezešvé technologie, kvalitu zpracování i to, jak dlouho vám prádlo vydrží (zde je však nutné připomenout faktory, jako je praní a vaše péče, kterou výrobce neovlivní).

ÃÐY¸HÊ—ļĹÉÅÆÍ—¹ÌÅ»¸— ϺʗΥ̥ǥ—§°—ΝΗÄÀÊÊÀÆŗÃÀ¾¿Ë£— &¼ÉͼÅ

¶¸Á´

¨—©®§ ¾"

¶¸Á´

¨—ª©§ ¾"

ÃÐY¸HÊÂV—ËÆǗϺʗ¹ÌÅ»¸— ºÆÄǼËÀËÀÆŗ§°£—ÄÆ»É Ãð•Ø„ê⒗ëæç—ñ—ÜãØêëàÚâfßæ—äØëÜéà[ãì—ɼÍÆÃÌËÀÆŸ×êܗ ñ풇Üåæì—æÚßéØåæì—çéæëà—æëgéì—ìédÜ咗çéæ—çæì•àëo—ç„à—àåëÜåñàíåo— ñ[ëg•à—Ø—ç„à—ñ[íæÛÜÚߗó—ØåØëæäàÚâð—ëíØéæíØ咗êë„àߗ󗩬—Úä— Ûãæìߒ—ñàç—ê—ëÜïëàãåoä—ëØß[dâÜä—çéæ—êåØÛåæì—äØåàçìãØÚà— í—éìâØíàÚoÚߗó—ñØâæådÜåo—çØêì—çéæëàêâãìñæíæì—Þìäæì¥


³±

ÓÄ×Ó¹ŸÕÄÑÎÍÈÊÀŸÊÎË%PÎÕ%

Ò]˟ÍÀßÙËÀÓÎ ZNÍ TO JAKO POHÁDKA, ALE ÚČINKY JSOU OPRAVDU POHÁDKOVÉ, BA DOKONCE ZÁZRAČNÉ. SŮL JE NAD ZLATO, OBZVLÁŠŤ V DNEŠNÍ USPĚCHANÉ DOBĚ. NALOŽIT SE DO SOLI JAKO SLANEČCI JE TOTIŽ NEJEN PŘÍJEMNÉ, ALE I ZDRAVÉ. Tak schválně – kolikrát jste o solných procedurách slyšeli a četli? A kolikrát jste je navštívili? Jestliže jen jednou nahodile, tak to nestačí. Jen pravidelné návštěvy solných procedur nám totiž pomáhají, a to nejenom po stránce zdravotní, ale také po stránce relaxační. ÏÑÎÒÓ^ŸÕSÄË1ʟÒÎËÍ^ Solná terapie, tzv. haloterapie, která se zakládá na dlouholeté středoevropské tradici, probudila zájem odborníků u nás v sedmdesátých letech dvacátého století. Příznivé účinky soli na lidské zdraví jsou však známy již od pradávna. V naší moderní společnosti se většinou praktikují v podobě relaxačních pobytů u moře. Tisíce Čechů každý rok vyjíždí na dovolenou k moři. Někteří z nich možná však ani netuší, že nejen díky slunci si mohou zlepšit svůj zdravotní stav.Vždyť i sůl blahodárně působí na jejich tělo a psychiku…

ÉÄÍağÉÄ͟ÉÄÃÍÎԟ ՟ÑÎÂğÓÀÊÎÕ^Ÿ ÎÃÏÎ.ÈÍÄʟÍÄÒÓÀ.: Proto můžeme využít alternativní metodu, která pomáhá stejně dobře a možná i lépe než jen prostý pobyt u moře, a to solnou kúru, kterou si můžeme ordinovat celoročně – kdykoliv a vlastně i kdekoliv se nám zachce. Ptáte se jak? Jednoduše! Vyhledejte nejbližší solnou jeskyni, kterých se v nedávné době vylouply po celé republice desítky. Léčebný efekt haloterapie je prokázaný již po pěti, ale ideálně pak po deseti návštěvách, a to v krátkém časovém odstupu. Velkou výhodou této léčby je její vhodnost a také dostupnost pro velmi široké spektrum lidí, neboť pomáhá v mnoha oblastech jejich zdravotních obtíží, bez jakýchkoliv rizik a nežádoucích účinků. Zastavení se v každodenním shonu, relaxace a odpočinek v příjemném prostředí pak představuje bonus navíc.

Při zkoumání haloterapie se zjistilo, že je to výborná terapie pro léčbu horních cest dýchacích (a ty dostávají při běhu na lyžích pořádně zabrat), rozsáhlých alergií, ekzémů, psoriáze (lupénky), neurologických onemocnění, ale také pro léčbu citově unavených lidí, kteří mají veliké pracovní nasazení a potřebují na chvilku „vypnout“. Působí také jako prevence proti kapénkovým infekcím, jako jsou různé druhy chřipek či angín. Jen si představte ten luxus prožít celou sezónu bez neustálého kašlání, škrábání v krku nebo rýmy. ÍÀÁÈÉÓğÒȟÁÀÓÄÑÊ؟ ÀŸÁÔ/ÓğSUÀÒÓÍÈ V dnešní uspěchané době, kdy jsme vystaveni veliké zátěži a kdy na nás negativně působí znečištěné ovzduší, ale také nedodržování správného životního stylu, je třeba starat se o zdraví dvojnásob. Našemu zdraví nepřidává ani pobyt v uzavřených prostorách.Vzduch v bytech či kancelářích způsobuje, že se cítíme unaveni a nervózní a příčinou je mimo jiné také iontová nerovnováha. Vzduch, který dýcháme, by totiž měl obsahovat alespoň osm set aniontů (záporně nabitých iontů) na centimetr krychlový vzduchu. Zatímco u moře, na horách, v lese nebo u vodopádů dýcháme vzduch s koncentracemi až deset tisíc

ÅÎÓιŸÇÎÓÄ˟ÀÕÈÂÄÍÔÌ

ÅÎÓιŸÇÎÓÄ˟ÅÑØÌÁÔÑÊ

Během účinné haloterapie klienti leží na lehátku a při poslechu relaxační hudby a tlumeného (barevného) světla odpočívají


Když nemáte čas na cestu k moři, zajděte do solné jeskyně

» Jen si představte ten luxus prožít celou sezónu bez neustálého kašlání, škrábání v krku nebo rýmy! « aniontů v krychlovém centimetru, v interiérech jsou většinou hodnoty blízké nule. Naopak běžné prostředí je plné kladných iontů.Vyzařují je zejména elektronické přístroje (televize, počítače či mobilní telefony). Jistě, a to nás reklamy stabilně masírují tvrzením, že jsou tyto produkty zdraví neškodné! Záporně ionizovaný vzduch má přitom na tělo a jeho zdraví zásadní vliv – zlepšuje krevní oběh, zvyšuje mozkovou činnost, zlepšuje paměť a zmírňuje i alergické projevy. Díky regulaci hladiny serotoninu (tzv. hormonu štěstí) pak kladně ovlivňuje náladu. Také si díky němu velmi rychle odpočineme. Protože při haloterapii nedýchají pouze horní a dolní cesty dýchací, ale celý organismus, a to prostřednictvím kůže, je výborné navštívit zařízení, která mají ve své nabídce i doprovodný program či program, který předchází návštěvě solné jeskyně. Haloterapie je uklidňující procedurou, a proto se doporučuje v souvislé regenerační lince volit solnou jeskyni a až na závěr se volí plnohodnotná terapie léků. Jedná se například o v minulosti známou inhalaci minerální vody – Vincentky. ÔaÈÉÓğÒȟÌÎPÒÊ^Ÿ ÕÙÃÔÂǟ՟.ÄÂÇ%ÂÇ Solnou jeskyni mohou bez rozdílu věku navštěvovat všichni včetně dětí, těhotných a kojících žen i seniorů. Pro výrazný regenerační účinek ji

KOMU SŮL UŠKODÍ?

HALOTERAPIE

Existuje jen malá skupina osob, kterým se pobyt v solné jeskyni nedoporučuje. Jedná se o tato onemocnění: Hyperfunkce (zvýšená funkce) štítné žlázy – další příjem jodu je při tomto onemocnění nevhodný, nádorová onemocnění – zrychlení metabolismu buněk by nebylo v tomto případě žádoucí, klaustrofobie (strach z malých uzavřených prostor), akutní zánětlivé stavy a tuberkulóza. V těchto případech je nutné vhodnost haloterapie konzultovat s ošetřujícím lékařem.

Pochází z řeckého slova „halos“ = sůl, tedy léčba solí. Rozlišujeme dva typy solných jeskyní – buď jsou vybudované z mořské soli, nebo z kamenné soli. Mořská sůl je získávána z oblastí Mrtvého, Černého a Baltského moře. Největší účinek na lidský organismus mají jeskyně vybudované ze solných segmentů z Mrtvého moře (Jordánsko, Izrael). Vytěžená sůl je zpracována lisováním a ohřevem bez použití jakéhokoli pojiva, což je technologicky náročná metoda. Strop jeskyně je tvořen umělými krápníky, aby dojem opravdové jeskyně byl co nejvěrohodnější. Podlaha jeskyně bývá vyhřívaná podlahovým vytápěním a je pokryta hrubou vrstvou krystalické soli. Celé prostředí je izolováno proti vlhku a vzniká tak hypoalergické prostředí (bez inhalačních alergenů). Jeskyně jsou navíc vybaveny germicidními lampami, které po každé kůře společně se speciálním systémem větrání dokonale pročistí vzduch v jeskyni tak, že zde žádné bakterie nejsou schopny života (tyto lampy se používají např. k dezinfekci operačních sálů). Vedle léčby dýchacích nemocí solným aerosolem je organismu velmi prospěšné také působení stopových prvků soli.V solných jeskyních se totiž nachází vysoká koncentrace mikročástic soli s obsahem stopových prvků – jódu (funkce štítné žlázy), vápníku (vliv na tvorbu kostí, protialergické účinky, snižuje krevný tlak), draslíku (snižuje krevní tlak, podporuje vyplavování toxických látek z organismu), sodíku (udržuje hladinu kyselého a zásaditého prostředí v těle, napomáhá při energetickém metabolismu buněk), hořčíku (snižuje únavu, krevní tlak, chrání před chorobami srdce a má protiastmatické účinky), bromu (působnost na nervový systém, snižuje krevní tlak), selenu (má protivirové účinky, brání vzniku novotvarů) a mnoho dalších, které mají příznivý vliv na lidský organismus, neboť bez nich by nemohl fungovat.

pravidelně používají i sportovci, kteří potřebují po intenzivním tréninku dočerpat pro tělo nezbytné minerály, a to vskutku příjemnou cestou. Další výhodou je, že návštěva solné jeskyně nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu. Doporučuje se však vzít si na sebe oblečení s dlouhým rukávem. A protože teplota v solné jeskyni by se měla pohybovat mezi 21 a 24 stupni, tak by měla být vybavena i dekami na přikrytí, aby se zmrzlejší jedinci neklepali zimou. Doba jedné relaxační kúry v solné jeskyni se doporučuje na 45 minut (maximálně však 60 minut) a jako účinná haloterapie je pak vhodná v ideálním intervalu dvakrát týdně. Během této doby klienti leží na lehátku a při poslechu relaxační hudby a tlumeného (barevného) světla odpočívají. Nejde tedy jen o samotný léčebný účinek soli, přidávají se i tzv. colorterapie (léčba barvami) a muzikoterapie (příjemná relaxační hudba). Do solné jeskyně se nevstupuje v obuvi, z hygienických důvodů by vám měla obsluha dát ochranné jednorázové návleky, které by měly být v ceně procedury. Pokud však chcete, můžete do solné jeskyně vstoupit naboso. Na vyhřáté zemi leží krystalická sůl a ta, jak víme, krásně čistí chodidla. Je zajímavé, že haloterapie zahrnuly vybrané pojišťovny do rehabilitace, a tak si lze vyžádat příspěvek.V případě, že vás tato terapie zaujala, kontaktujte svého lékaře anebo přímo zdravotní pojišťovnu. Bylo by přeci příjemné regenerovat své tělo a dostat to proplaceno.

ÍÀŸÂΟ.ÄÊÀÓ¾ A pokud vás tento článek nepřesvědčil, udělejte to následovně – navštivte jednu ze solných jeskyní, kterých je po celé republice jako hub po dešti a přesvědčte se sami, že i v Čechách si můžeme užít jižního mořského vzduchu (když už si na to moře musíme ještě nějaký čas počkat :-). 

ÅÎÓιŸÊÀÑÎË:ÍÀŸÏÈËÀPÎÕ%

³²


³³

ÅÎÓιŸÏÄËËÒ

Trénujete-li podle sestaveného plánu, nezapomeňte na to, že váš dobrý pocit z přípravy je důležitější než bezhlavé plnění předem plánovaných tréninků

՟ÏP:ÊËÀÃÄÂÇ LYŽAŘSKÁ SEZÓNA JE SICE JEŠTĚ V PLNÉM PROUDU, ALE JIŽ NASTAL ČAS ZAMÝŠLET SE I NAD ZIMOU NASTÁVAJÍCÍ. JSTE-LI SPOKOJENI S LETOŠNÍMI DOSAŽENÝMI VÝSLEDKY NEBO S POCITY NABYTÝMI BĚHEM LYŽOVÁNÍ, PAK JE ČAS ANALYZOVAT, PROČ SE VÁM DAŘÍ. STEJNĚ TAK V PŘÍPADĚ OPAČNÉM, ALE TO SAMOZŘEJMĚ SPÍŠE ODHALUJEME CHYBY. ZÁKLADY VAŠICH ÚSPĚCHŮ ČI NEÚSPĚCHŮ JSOU OBVYKLE POLOŽENY JIŽ V LETNÍ PŘÍPRAVĚ. A O TOM, JAK Z NÁZVU VYPLÝVÁ, BUDE I NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK…

ÏË%͟Õğ.ÓØPÄÂǟ ÈÍÓÄÍÙÈÓ%ÂÇ Pro vymýšlení tréninků bych doporučil plánovat ve čtyřech intenzitách pohybu. Rozdělení je podle

vašich pocitů, pokud vlastníte sporttester, dají se také definovat pomocí tepové frekvence. Stačí absolvovat funkční vyšetření. Pro nás hobíky je ale nejdůležitější poslouchat svoje tělo.

I. Pomalá – na úrovni aerobního prahu II. Do mírného zakyselení – těsně pod hranicí anaerobního prahu, kdy se laktát bez problémů odbourá III. Do vyššího zakyselení – na úrovni anaerobního prahu IV. Závodní Každý trénink by se měl skládat ze tří částí – zapracování a rozcvičení, samotný trénink, uvolnění (vyklusání) s protažením. Na první a poslední část se velmi často zapomíná, ale bez nich velmi snižujeme efekt jednotlivých tréninků. Období letní přípravy se dá rozdělit do dvou hlavních částí. První od května do konce srpna, ÅÎÓιŸÒÀËÎÌÎÍ

Nejkrásnějším měsícem v lyžařově roce je duben. Končí závodní lyžařská sezóna a nastává období odpočinku a relaxace. Je čas plánovat co a jak dál. S plánováním souvisí zmiňované analyzování sezóny probíhající, ale i vymýšlení cílů pro sezónu další. Nelekejte se, cílem nemusí být jen vítězství pod pěti kruhy, ale i dobrý pocit nebo chuť na pivo! Je však důležité si tyto cíle určit, abychom v průběhu sezóny měli motivaci do další práce. Od toho, co chceme, se bude totiž odvíjet naše konání během letní přípravy, kterou si můžeme v klidu užít nebo pro kterou si můžeme postavit systematický plán přípravy, který pak budeme pečlivě dodržovat. Pokud jsme se rozhodli pustit se s plnou vervou do tréninku, je plán spolu s evidencí absolvovaných tréninků velmi důležitý, abychom dokázali postupně navyšovat zatížení organismu. Trénujete-li podle sestaveného plánu, nezapomeňte na to, že váš dobrý pocit z přípravy je důležitější než bezhlavé plnění předem plánovaných tréninků.

ÓÄ×Ó¹ŸÌÈËÎSŸÌÀÓÎÔSÄÊ

Zhruba v září pomalu přestáváme jezdit na kole, prim hraje běh a kolečkové lyže


Âť CĂ­lem sezĂłny nemusĂ­ bĂ˝t jen vĂ­tÄ&#x203A;zstvĂ­ pod pÄ&#x203A;ti kruhy, ale i dobrĂ˝ pocit nebo chuĹĽ na pivo! ÂŤ

Ă&#x2026;Ă&#x17D;Ă&#x201C;Ă&#x17D;šÂ&#x;Ă?Ă&#x201E;Ă&#x2039;Ă&#x2039;Ă&#x2019;

kdy se nejvĂ­ce Ä?asu vÄ&#x203A;nuje objemovĂ˝m trĂŠninkĹŻm a nabĂ­rĂĄnĂ­ kondice, druhĂŠ od zĂĄĹ&#x2122;Ă­ do prvnĂ­ho snÄ&#x203A;hu, kdy ubĂ˝vĂĄ objemĹŻ a zvyĹĄuje se intenzita. BÄ&#x203A;h na lyŞích je silovÄ&#x203A;-vytrvalostnĂ­ disciplĂ­na, z Ä?ehoĹž takĂŠ vychĂĄzĂ­ hlavnĂ­ nĂĄplĹ&#x2C6; trĂŠninku. MusĂ­me rozvĂ­jet pĹ&#x2122;edevĹĄĂ­m schopnosti vytrvalostnĂ­, silovĂŠ, ale takĂŠ rychlostnĂ­. Pro malĂ˝ pĹ&#x2122;ehled deďŹ nice zmiĹ&#x2C6;ovanĂ˝ch schopnostĂ­. Rychlost â&#x20AC;&#x201C; schopnost provĂĄdÄ&#x203A;t krĂĄtkodobou pohybovou Ä?innost â&#x20AC;&#x201C; do 15â&#x20AC;&#x201C;20 vteĹ&#x2122;in â&#x20AC;&#x201C; v danĂ˝ch podmĂ­nkĂĄch co nejrychleji. SĂ­la â&#x20AC;&#x201C; pohybovĂĄ schopnost pĹ&#x2122;ekonĂĄvat, udrĹžovat nebo brzdit vnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ odpor svalovĂ˝m ĂşsilĂ­m. Jako termĂ­n kondiÄ?nĂ­ pĹ&#x2122;Ă­pravy se Ä?asto pouŞívĂĄ velmi zjednoduĹĄenÄ&#x203A; a obecnÄ&#x203A; bez potĹ&#x2122;ebnĂ˝ch upĹ&#x2122;esnÄ&#x203A;nĂ­. Pro bÄ&#x203A;h na lyŞích se nejvĂ­ce vyuŞívĂĄ vytrvalostnĂ­ sĂ­la, tedy schopnost pĹ&#x2122;ekonĂĄvat vnÄ&#x203A;jĹĄĂ­ odpor po dlouhou dobu. Vytrvalost â&#x20AC;&#x201C; pohybovĂĄ schopnost provĂĄdÄ&#x203A;t dĂŠletrvajĂ­cĂ­ tÄ&#x203A;lesnou Ä?innost na urÄ?itĂŠ Ăşrovni, aniĹž by se snĂ­Ĺžila efektivita tĂŠto Ä?innosti. DeďŹ nici lze chĂĄpat takĂŠ tak, Ĺže sportovec je po pĹ&#x2122;Ă­sluĹĄnou dobu v pohybu, jehoĹž intenzita je co nejvyĹĄĹĄĂ­ a podstatnÄ&#x203A; neklesĂĄ. S prodluĹžovĂĄnĂ­m doby trvĂĄnĂ­ danĂŠ Ä?innosti jejĂ­ intenzita nutnÄ&#x203A; klesĂĄ a naopak v kratĹĄĂ­m Ä?asovĂŠm Ăşseku lze vyvĂ­jet vyĹĄĹĄĂ­ intenzitu.

PĹ&#x2122;Ă­pravu si mĹŻĹžeme zpestĹ&#x2122;it zaĹ&#x2122;azenĂ­m pĂĄr zĂĄvodĹŻ

Ă?PĂ&#x201E;Ă&#x201A;Ă&#x2021;Ă&#x17D;Ă&#x192;Ă?1Â&#x;Ă&#x17D;Ă Ă&#x192;Ă&#x17D;Ă : Pro rozvĂ­jenĂ­ výťe uvedenĂ˝ch schopnostĂ­ je zapotĹ&#x2122;ebĂ­ zvolit vhodnĂŠ trĂŠninkovĂŠ metody a prostĹ&#x2122;edky.V letnĂ­ lyĹžaĹ&#x2122;skĂŠ pĹ&#x2122;Ă­pravÄ&#x203A; se vyuŞívĂĄ bÄ&#x203A;h, cyklistika a koleÄ?kovĂŠ lyĹže. Jako doplnÄ&#x203A;k kajak, vysokohorskĂĄ turistika a sportovnĂ­ hry. JAK TEDY ZAÄ&#x152;Ă?T? Pokud jsme byli spokojeni s uplynulou sezĂłnou je vhodnĂŠ kopĂ­rovat pĹ&#x2122;edeĹĄlĂŠ trĂŠninky, kterĂŠ

naplnily naĹĄe oÄ?ekĂĄvĂĄnĂ­. Druhou variantou je, Ĺže jsme spokojeni, ale chceme navýťit naĹĄi vĂ˝konnost a vyuŞít tak ĂşspÄ&#x203A;ĹĄnou pĹ&#x2122;Ă­pravu pĹ&#x2122;edeĹĄlĂŠho roku jako kvalitnĂ­ zĂĄklad pro dalĹĄĂ­ sportovnĂ­ snaĹženĂ­. Pokud jsme nebyli spokojeni, snaŞíme se najĂ­t pĹ&#x2122;Ă­Ä?inu. BuÄ? jsme zvolili malĂŠ trĂŠninkovĂŠ dĂĄvky, nebo jsme naopak trĂŠnovali moc, coĹž vedlo ke kumulaci Ăşnavy a nĂĄslednĂŠmu pĹ&#x2122;etrĂŠnovĂĄnĂ­. DoporuÄ?uji tedy vÄ&#x203A;novat nastavenĂ­ laĹĽky znaÄ?nou pozornost, protoĹže je zbyteÄ?nĂŠ, abychom byli z naĹĄich volnoÄ?asovĂ˝ch aktivit otrĂĄveni. PĹ&#x2122;edpoklĂĄdejme tedy, Ĺže jsem lyĹžaĹ&#x2122; chtÄ&#x203A;jĂ­cĂ­ absolvovat nÄ&#x203A;kolik laufĹŻ anebo mĂ­t alespoĹ&#x2C6; velmi dobrĂ˝ pocit ze svĂŠ jĂ­zdy, na kterou jsem fyzicky dobĹ&#x2122;e pĹ&#x2122;ipraven. V naĹĄich podmĂ­nkĂĄch konÄ?Ă­ obvykle lyĹžaĹ&#x2122;skĂĄ sezĂłna na pĹ&#x2122;elomu bĹ&#x2122;ezna a dubna.V odbornĂŠ terminologii potĂŠ nĂĄsleduje tzv. pĹ&#x2122;echodnĂŠ obdobĂ­, kterĂŠ slouŞí k regeneraci sil, vypoĹ&#x2122;ĂĄdĂĄnĂ­ se se zdravotnĂ­mi neduhy. Toto obdobĂ­ trvĂĄ asi mÄ&#x203A;sĂ­c, dĂŠlka se jako vĹĄe v trĂŠninku Ĺ&#x2122;Ă­dĂ­ dle individuĂĄlnĂ­ potĹ&#x2122;eby. NÄ&#x203A;komu sedĂ­ kratĹĄĂ­ pauza, nÄ&#x203A;kdo potĹ&#x2122;ebuje Ä?asu naopak vĂ­ce. V tomto volnu by bylo ideĂĄlnĂ­ vÄ&#x203A;novat se cviÄ?enĂ­, kterĂŠ vede k odstranÄ&#x203A;nĂ­ rĹŻznĂ˝ch dysbalancĂ­ zĂ­skanĂ˝ch bÄ&#x203A;hem zĂĄvodĹŻ. Ĺ piÄ?kovĂ­ zĂĄvodnĂ­ci tedy balĂ­ kufry a mĂ­Ĺ&#x2122;Ă­ do lĂĄznĂ­ nebo k moĹ&#x2122;i.V cviÄ?enĂ­ bych se zamÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;il pĹ&#x2122;edevĹĄĂ­m na protahovĂĄnĂ­, kterĂŠ bĂ˝vĂĄ bÄ&#x203A;hem zimy mnohdy zanedbĂĄno, a cviky na posĂ­lenĂ­ zad a bĹ&#x2122;icha. PosilovĂĄnĂ­ tÄ&#x203A;chto partiĂ­ je v pĹ&#x2122;echodnĂŠm obdobĂ­ rehabilitaÄ?nĂ­ho a udrĹžovacĂ­ho charakteru, volĂ­me tedy cviky s vlastnĂ­m tÄ&#x203A;lem bez pomĹŻcek, abychom udrĹželi stĂĄvajĂ­cĂ­ ĂşroveĹ&#x2C6; silovĂ˝ch schopnostĂ­. Ă?Ă&#x2018;Ă&#x2022;Ă?:Â&#x;.%Ă&#x2019;Ă&#x201C;Â&#x;Â&#x; Ă?P:Ă?Ă&#x2018;Ă&#x20AC;Ă&#x2022;Ă?1Ă&#x2021;Ă&#x17D;Â&#x;Ă&#x17D;Ă Ă&#x192;Ă&#x17D;Ă : PrvnĂ­ Ä?ĂĄst pĹ&#x2122;Ă­pravnĂŠho obdobĂ­ je zamÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;ena na zĂ­skĂĄnĂ­ obecnĂŠ vytrvalosti. PĹ&#x2122;evlĂĄdajĂ­ dlouhĂŠ trĂŠninky v pomalejĹĄĂ­m tempu. NechybĂ­ posilovĂĄnĂ­, minimĂĄlnÄ&#x203A; jednou tĂ˝dnÄ&#x203A;, nejÄ?astÄ&#x203A;ji formou kruhovĂŠho trĂŠninku. Jste-li navĹĄtÄ&#x203A;vnĂ­k ďŹ tnescentra, nevĂĄhejte a nechte si poradit od odbornĂ­kĹŻ. ObecnÄ&#x203A; lze Ĺ&#x2122;Ă­ci, Ĺže pro rozvoj vytrvalostnĂ­ sĂ­ly se cviÄ?Ă­ s niŞťí zĂĄtÄ&#x203A;Şí ve vĂ­ce opakovĂĄnĂ­ch. Pro lyĹžaĹ&#x2122;e nenĂ­ vhodnĂŠ pracovat s maximĂĄlnĂ­ silou, kdy dochĂĄzĂ­ k narĹŻstu svalovĂŠ hmoty. ZjednoduĹĄenÄ&#x203A; Ĺ&#x2122;eÄ?eno, Ä?Ă­m vĂ­ce mĂĄte svalĹŻ, tĂ­m vĂ­ce potĹ&#x2122;ebujete pĹ&#x2122;i zĂĄvodÄ&#x203A; kyslĂ­ku, abyste je vĹĄechny uĹživili. SprĂĄvnÄ&#x203A; posilovat, volit vhodnĂŠ cviky je pomÄ&#x203A;rnÄ&#x203A; sloĹžitĂ˝ Ăşkol. Vytrvalost se rozvĂ­jĂ­ nejÄ?astÄ&#x203A;ji pomocĂ­ rovnomÄ&#x203A;rnĂ˝ch trĂŠninkĹŻ v pomalĂŠ intenzitÄ&#x203A;, je celkem jedno, jestli vyrazĂ­te bÄ&#x203A;hat nebo na kolo. BÄ&#x203A;h by mÄ&#x203A;l trvat minimĂĄlnÄ&#x203A; jednu hodinu, na kolo si vyrazĂ­me alespoĹ&#x2C6; na dvÄ&#x203A; hodinky. PĹ&#x2122;Ă­pravu si mĹŻĹžeme zpestĹ&#x2122;it zaĹ&#x2122;azenĂ­m pĂĄr zĂĄvodĹŻ â&#x20AC;&#x201C; cyklomaratony, pĹ&#x2122;espolnĂ­ bÄ&#x203A;hy. KoleÄ?kovĂŠ lyĹže zaĹ&#x2122;azujeme v druhĂŠ polovinÄ&#x203A; tohoto obdobĂ­.

6 4 :CGAE 0 (  0@ #)2 ;D&>  & 95-.$ 0 )*06( - ,$4'/ ;D &H# 340*F #&$&% &'! *%,&. ,H- &*)40 -.> $-&/&/-32  +*/#6 &( * ,,#*0 +*'-&4 54-. &D H# 5.,)4. )7 D * /)   *+,06 0 #$-.*,$$(4. (*D)*-.-.4.- -*/54-.7- ,$4'/ +,* (.6,2  3*%*0. * 07.;3-.07 0 #'0)7 &. "*,$$ '6-6,$  ;# ( &D6 &  #&$&% &'! *%, (FD .  02/D7. .,6)$)&*06 #*$)2 - $)-.,/&.*, ( @&*'2 #&$&% &'!  &&#  - ,0$-/ #&$&% &'! '+! %-*/+,*04-+>$+, 0 )2 $)!*,(  * ;D&4# ;D &H# *.4# #F'&4#  '@7( 020 )7  +F%5*0); ) 045 &4 -+ $4')7 *)/-  .&6 04( 3  +*,7 0 0@ #*.43&4#.H&%77#- ;D &6#*'2D*04)7 @$#)$ %-*/ -, 5); 304)$ FD .  023&*/@ . % )/3  &. "*,$7<+,*;.$%/)$*,2*-+; '6- )$*,2$ ,*$)2< 0,F3)6-.2'2).,.7# 0*/6' &%$@B/% ( +,*! -$*)4')75-*(7,/ *5 ,-.0 )7 ) .,-   #*)*.)6  )2 DH 340*)7& (FD  0 '*-*04)7 +* -&*)5 )7 & 02#,4.'2D '*(*)(*)$.*,-, 5)7!, &0 ) //).*) *);&. ,*/3 '@7#07 ) D  )  (/-7. . 202#,4.340* +> -.*-$(FD . *(F+>$063. )/

15354 

 0%&' 2-%  2-% *%!%.#

/()& .> $-&*;D &6#*'2D*04)7 ?$ "$-.81=3&',-&*, <&/-32  *'-&*<"$& '' &+  @& ,6$)!*,( )% . $ 0 5 @.$);) 111-)-),.2$ "*1 +' a 111( ,-+*,.-3


³µ

Dvoutýdenní plán by mohl vypadat asi takto: PO: Tréninkové volno ÚT: Posilování – kruhový trénink ST: Běh v lehkém terénu 1 hod. ČT: Hry – fotbálek, tenis, florbal – jak je komu libo PÁ: Tréninkové volno SO: Kolo v těžším profilu 2–3 hod. NE: Běh 1 h 30 min nebo kolo 2 hod. v lehkém profilu PO: Tréninkové volno ÚT: Hry 1 hod. ST: Běh 45 min–1 hod. v těžším profilu do mírného zakyslení ČT: Tréninkové volno PÁ: Kolo rovina 3 hod. SO: Běh 45 min v lehkém profilu NE: Závod ÃÑÔÇ%Ÿ.%Òӟ ÏP:ÏÑÀÕÍ1ÇΟÎÁÃÎÁ: V září nezačíná jen školní rok, ale také další část lyžařské přípravy na zimní sezónu. S krátícím se dnem se zkracují také tréninky, ale vzrůstá jejich intenzita a mění se prostředky. Pomalu přestáváme jezdit na kole a tréninky jsou běžecké a na kolečkových lyžích. Á2aÄÂÊ^ŸÓÑ1ÍÈÍÊ Výrazně ubyde rovnoměrných tréninků přes hodinu a půl. Zařazují se střídavé běhy v délce okolo jedné hodiny. Existují dva druhy takových tréninků. První, kdy se snažíme udržet konstantní rychlost po celou dobu běhu a tepová frekvence se mění v závislosti na profilu tratě. Druhý, kdy si dopředu určíme počet, délku a intenzitu zrychlených úseků. Odvážnější z nás si také mohou troufnout na opakovaný trénink. Např. 5x 1 km s maximální úsilím, kdy je mezi jednotlivými úseky zhruba tříminutová pauza. Lyžařskou specialitou je běh s holemi. Pro takový se používají hole na klasiku nebo o něco kratší. Při běhu do kopce se odpichujeme. Zapojením rukou se zvyšuje funkční zatížení organismu. Další lyžařskou specialitou jsou tzv. imitace. Pomocí skoků a odpichů napodobujeme jízdu na lyžích do kopce. Imitační trénink se zpravidla odehrává na okruhu, kde se střídají kopce s meziběhy. Při běžeckých trénincích bychom neměli zapomínat, že každý trénink by měl obsahovat alespoň 15 minut rozběhání a patnáctiminutový výklus. Zde přikládáme pár příkladů jak si potrápit tělo: 1) 15 min rozklusání, 5 min s maximální úsilím, 10–15 min volný běh, to celé zopakovat třikrát 2) 15 min rozklusání, 40 min běh s holemi, výběhy kopců do 100 m naplno, 15 min výklus 3) 15 min rozklusání, imitační kolo 2–3 km, 3–5 okruhů, kopce imitovat v oblasti ANP, 15 min výklus

ÅÎÓιŸÏÌÀÓÇÄÑ

» Doporučuji tedy věnovat nastavení laťky značnou pozornost, protože je zbytečné, abychom byli z našich volnočasových aktivit otráveni. «

Pokud chcete v sezóně hýřit úsměvy, naplánujte si pečlivě letní přípravu

ÊÎËÄ.ÊÎÕ1ŸËØaÄ Jsou pro lyžaře hlavně prostředek k rozvoji speciální síly paží, a nikoli pro objemový trénink. Je celkem jedno, jestli používáme lyže na klasiku nebo skate. Klasiku na lyžích jezdíme pouze do kopců. Kolečkové lyže mají jednu nevýhodu, nikdy nesmekají. Na sněhu musíme s odrazem často bojovat. Kolce na skate se dají využít pro rozvoj rovnováhy při jízdě na jedné lyži. Hlavně se soustředíme na práci paží. Největší sílu vložíme na začátek odpichu. Sílu paží rozvíjíme nejčastěji ve vytrvalostním režimu. Pro jízdu soupaž si vybíráme rovnější profil. Ze začátku můžeme zařazovat 2x 10 min s pauzou, postupně si přidáváme, na konci října vydržíme v klidu 45 min v kuse rovnoměrným tempem. Září a říjen jsou měsíce, kdy se asi nejvíce a nejintezivněji trénuje. Dá se dohnat, co jsme v létě nestihli. Kromě tréninků bychom si měli v každém týdnu udělat čas na regeneraci. Opět nesmíme zapomenout na posilování. Nakonec přinášíme návod, jak by mohl vypadat přelom září a října. PO: Tréninkové volno ÚT: Běh s holemi – 15 min rozklusání, 45 min běh, střídavé tempo v nízkém zakyselení, 15 min vyklusání ST: Kolečkové lyže – 20 min na rozjetí, 15 min soupaže, 20 min volné ježdění, 15 min soupaže, 20 min na vyjetí ČT: Tréninkové volno PÁ: Běh – 20 min rozklusání, 30 min střídavý běh, každých 5 min rychlý úsek do 20 s, 20 min vyklusání SO: Kolečkové lyže – 1h 20 min rovnoměrné lyžování NE: Běh – 15 min rozklusání, 15 min ve vyšším zakyselení, 20 min volně, 15 min ve vyšším zakyselení, 15 min vyklusání PO: Tréninkové volno ÚT: Posilování – kruhový trénink jako v pondělí v minulém týdnu

ST: Trénink v lehčím terénu – 1:15. hod běh nebo kolce, pomalá intenzita s krátkým zrychlením do kopců ČT: Tréninkové volno PÁ: Intervaly 5x 4 min, v nízkém, ale stálém zakyselení. Kombinace běhu a imitací s holemi, nebo kolečkové lyže – kopce. Zahřátí a výklus jako obvykle SO: Soupaž na kolcích, lehký terén, 1: 30 hod., popř. volno NE: Delší vzdálenost v nízké intenzitě, max. 2 hod. – stejné jako minulou neděli PO: Síla – kruhový trénink stejně jako minulé týdny ÚT: 30 minut v kopcích s lehkými pauzami v nízkém zakyselení a imitacích podle terénu, lehké zahřátí a výklus po 10 min ST: Volno ČT: Kolečkové lyže v lehkém terénu s vkládaním soupaží, délka okolo 1:30 hod. PÁ: Běh a imitace, kopce v nízkém zakyselení cca 40 min plus rozběhání a výklus SO: Volno nebo lehká vzdálenost, výklus 60 min NE: Lehký terén, cokoliv v nízké intenzitě 2:30 hod. Těžko se dá vymyslet něco nového a překvapivého. Je potřeba trénovat důkladně a kvalitně, avšak zůstat zdravý a užívat si dobrý pocit z tréninku. Podstatné je upravovat trénink podle svých pocitů a také podle času, který jste schopni při své každodenní práci obětovat. Součástí každého tréninku je zapracování, rozběhání na začátku a výklus a protažení na konci. Obecně je dobré na podzim zařadit vždy následující tři prvky: Jeden volný den v týdnu Jeden volný trénink (klus) na delší vzdálenost Jeden trénink na kolečkových lyžích s důrazem na soupaž A pak se už můžeme těšit na další úspěšnou zimní sezónu. 


³¶

Hromadné foto všech účastníků s vlajkou

ÓÄ×Ó¹ŸÁËÀÍÊÀŸÍÄÃÕ2ÃÈÂÊ%ŸÒŸÏPÈÒÏ2Í:̟ÑÀÃÎÌ:ÑÀŸ.ÔÌËÈÕÒÊ1ÇÎ ÅÎÓιŸÁËÀÍÊÀŸÍÄÃÕ2ÃÈÂÊ%

ÉÄÃÄ͟Õ:Ó2Ù:«Ÿ ÎÒÓÀÓÍ:ŸÒğÃÎÁPğÁÀÕ: TŘETÍHO ÚNORA 2010 SE V PROSTORU BĚŽECKÉHO AREÁLU V NOVÉM MĚSTĚ NA MORAVĚ USKUTEČNIL JIŽ TRADIČNÍ ZÁVOD KLUBU AKADEMIKŮ KLASIKŮ, ZKRÁCENĚ K.A.K. ZÁVOD, PŘI NĚMŽ SE JIŽ PO ŠESTNÁCTÉ SETKALI PŘÍZNIVCI KLASICKÉHO LYŽOVÁNÍ, KAŽDOROČNĚ ORGANIZUJE PARTA NADŠENCŮ – AKADEMIKŮ VETERÁNŮ, JEJICHŽ VĚK UŽ MÁ VĚTŠINOU PŘÍPONU –SÁT. Závod na FIS tratích, který se koná v průběhu akademického mistrovství republiky, oslovuje každého účastníka svou neopakovatelnou atmosférou, vzájemnou ohleduplností, slušností a soutěžním duchem. Díky velmi pečlivé věkové bonifikaci se výsledky každého účastníka přepočítávají a vítězem se tak může stát kterýkoli účastník, který vyvine dostatečné úsilí. Již po čtrnácté se tato akce uskutečnila v areálu v Novém Městě na Moravě, kde mají všichni účastníci akce ideální zázemí. Tradičně zahajují v poledne závod dámy, v letošním roce se sešel rekordní počet sedmnácti závodnic.V poslední době se stalo také tradicí, že v den konání závodů jsou podmínky pro mazání lyží velmi specifické – většinou teplota kolem nuly. Ani tentokrát počasí nezklamalo – po delší době mrazivého počasí se v inkriminovaný den dostavila obleva a husté sněžení. Mazání zamotalo hlavu i zkušeným borkyním a borcům. Jak podotkl jeden ze zakladatelů K.A.K.u, expert na mazací techniky pro běžecké lyžování Jan Weisshäutel, pro potřeby tohoto závodu zadá u firmy SWIX zakázku na vyvinutí vosku s názvem K.A.K. Nicméně podmínky byly pro všechny závodníky stejné, a tak dámy bojovaly v intervalovém

závodě o prvenství se soupeřkami a věkem na FIS čtyřkilometrové trati a muži na trati dvojnásobné. Cílovou fotobuňkou proběhli všichni závodníci – veteráni ve věkovém rozpětí 41–71 let. Novinkou oproti předchozím ročníkům, kdy závodnice a závodníci oblékali stejná čísla jako účastníci Světových pohárů v Novém Městě na Moravě, byla speciálně vyrobená čísla pro závody K.A.K.u se znakem klubu, který je i na vlajce. Po ukončení závodů následoval proslov „zakladatelů“ (Jan Weisshäutel a Radomir Čumlivski) k účastníkům v prostoru Skiareálu, hromadné foto s vlajkou a společný výlet na běžkách krajinou Vysočiny se zastávkou v restauraci Zátiší. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhlo večer opět v restauraci Romantika v Maršovicích. Po společném přípitku, předání putovních cen od loňských vítězů a poděkování organizátorům a soutěžnímu výboru následovalo s napětím očekávané vyhlášení výsledků závodu. Mezi ženami zvítězila Jana Codlová z VSK Humanita Praha, pro kterou byla účast v závodě premiérou a která se tak stala držitelkou putovní trofeje – zlatého řetízku s přívěskem. Na prvním místě v mužské kategorii se umístil Jaroslav Horyna.Vzhledem k tomu, že se vítěz nedostavil k vyhlášení výsledků, se dle ustáleného pravidla držitelem putovní

Na trati závodu

trofeje Lyžce Alše od akademického sochaře Františka Bálka stal v pořadí druhý Zdeněk Laciga z TJ Zdravotník. Pokud byste se chtěli stát členem klubu a zazávodit si již za rok v Novém Městě, musíte splnit několik následujících podmínek: mít ukončené vysokoškolské vzdělání, prokázat se členstvím ve sportovním klubu během VŠ studií, překročit věkovou hranici 35 let (ženy) a 40 let (muži). Čekatelem – čekatelkou se pak může stát člověk splňující první dvě podmínky a nacházející se ve věku: žena od 30 let, muž od 35 let. Může se účastnit závodů i akcí Klubu, není však zahrnut/a ve výsledcích v pořadí mistrovství. Každý člen má svoji legitimaci, platnou do r. 2059, protože více razítek se na ni nevejde. Více informací naleznete na webových stránkách www.klubakademikuklasiku.cz. K.A.K oficiálně neproklamuje žádné cíle. Smyslem klubu je umožnit členům, aktivním sportovcům neúprosně postupujícím na přímce času, užívat si (přes své pracovní a jiné zatížení) klasické běžecké lyžování v důstojné společnosti, pěstovat a kultivovat navzájem své sportovní záliby. Základem je rovnost a důstojnost všech členů, která je dána stejným postavením pro všechny. Klub nemá předsedu ani prezidenta, tajemníky ani jiné banální funkce. Nemá volitelné předsednictvo. K.A.K. má ve svém středu i řadu bývalých reprezentantů a olympioniků, nejde nezmínit například Jana Fajstavra, Jana Čtvrtečku, Zdeňka Böhma nebo již uvedeného Jana Weisshäutela. Členem byl též již zesnulý přednosta katedry lyžování FTVS doc. Felix Chovanec. Jediným čestným členem, který se závodů aktivně neúčastní, je pan Jiří Honců, proslulý vedoucí chaty Univerzity Karlovy Patejdlovka nad Špindlerovým Mlýnem, kde poskytuje členům K.A.K.u zázemí ke sportovním aktivitám. Sláva K.A.K.u a jeho zakladatelům! Tak zase za rok na viděnou v Novém Městě na Moravě… 


ÅÎÓιŸÏÄÓџÒÎÂÇÀ

³·

Fanoušci na Jizerské 50 se sice Švédům při Vasové běhu nevyrovnají, ale i tak patří mezi ty skvělé

ÓÄ×Ó¹ŸÌÀÑÄʟÏÀÙÃÄÑÒÊ^

ÏÄÑËÀŸÕğÖÎÑËÃËÎÏÏÄÓÔ JIZERSKÁ 50 SE BĚHÁ UŽ OD ROKU 1968, ALE TEPRVE OD ROKU 1999 PATŘÍ DO SVĚTOVÉHO POHÁRU DÁLKOVÝCH BĚHŮ. ZAŘADILA SE TAK PO BOK TAKOVÝCH LEGEND JAKO JE VASALOPPET, BIRKEBEINERRENNET ČI ENGADIN. POJĎME SE PODÍVAT, JAK SI V TAKOVÉ KONKURENCI JIZERSKÁ 50 STOJÍ. POROVNÁVAT JI BUDEME PRÁVĚ S VASALOPPETEM A KÖNIG LUDWIG LAUFEM. ÑîêŸùàëîäíw

Jizerská 50 (J): 1968, od 1971 jako Memoriál Expedice Peru 1970. Vasaloppet (V): 1922 při výročí 400 let od vzpoury proti dánskému králi. König Ludwig Lauf (K): 1967, v roce 1980 se z původních 90 kilometrů zkrátil na 50 km. Çèòóîñèä

J: Závod původně vznikl jako test horolezců v roce 1968, kdy se kluci nemohli dohodnout na složení družstev pro další běžecký závod Krkonošská „70“. První ročník se tedy běžel v sobotu 20. 1. jako měřený trénink a podle výsledných časů se sestavila optimální družstva. Trasa vedla přes rašeliniště na Jizerku, kde bylo zajištěno občerstvení od rodiny Ginzelových, a zpět do Bedřichova. Den předem ji Gustav Ginzel projel na sjezdovkách a vytyčil

fáborky.V roce 1970 se závodu zúčastnili členové Expedice Peru 1970, kteří následně v květnu při tragickém zemětřesení pod Huascaránem zahynuli. Od dalšího ročníku se pak závod běhá pod názvem Memoriál Expedice Peru 1970. V: Gustav Ericsson Vasa uprchl téměř před půl stoletím z dánského zajetí a v Moře se snažil přesvědčit místní obyvatele, aby mu pomohli se vzpourou proti tyranskému dánskému králi. Odmítli ho, a tak putoval na lyžích prosit o pomoc do sousedního Norska. Mezitím se ale do Mory donesla zpráva, že dánský král se chystá opět zvýšit daně, a tak vyslali za Vasou rychlé posly, jak jinak než na lyžích. Dojeli ho právě v Sälenu po 90 kilometrech, přivedli zpět a on se postavil do čela povstání a následně se i stal švédským králem. Při výročí 400 let se postavilo roku 1922 na start 119 závodníků v opačném směru, tedy

ze Sälenu do Mory a od té doby se na vzdálenost 90 km pravidelně vydávají tisíce závodníků vždy první březnovou neděli. K: Jeho historie je poněkud zamotaná a méně známá.Vše se zrodilo v hlavě dvou místních sportovních nadšenců, kteří se vrátili z tehdy ještě 89 km dlouhého Vasova běhu a chtěli uspořádat nejdelší závod na světě, tedy na 90 km. To se jim dařilo do roku 1980, kdy se trať po opakovaných problémech s nedostatkem sněhu zkrátila na současných 50 km. Původní název byl Bayerischer Skilanglauf auf König Ludwigs Spuren, ale od roku 1973 byl změněn na současný, trochu kratší König Ludwig Lauf. ÌwòóîŸêîícíw

J: Česká Republika – Jizerské hory – obec Bedřichov. V: Švédsko – mezi obcí Sälen a Mora. K: Německo – Alpy – obec Oberammergau. όwéäùã

J: Letecky do Prahy či Drážďan a pak po dálnici do Liberce, z něho na Bedřichov buď autem se speciální povolenkou vydávanou v omezeném počtu nebo kyvadlovou autobusovou dopravou, kterou zdarma zajišťuje pořadatel.


ÅÎÓιŸÏÄÓџÒÎÂÇÀ

V: Letecky do Stockholmu a pak vlakem do Mory, autem se musí jet po dálnici do Sassnitz a následně lodí do Trelleborgu a po hlavní silnici do Mory, na start buď také autem nebo autobusem, který vysílají pořadatelé, ale není v ceně startovného. K: Letecky do Mnichova a pak autem po dálnici, posledních patnáct kilometrů po vedlejší silnici až do obce Oberammergau, od níž je start vzdálen pět km, jezdí tam autobusy zdarma nebo lze dojet i na lyžích.

K: Přihlásit se dá i v den startu přímo na místě, žádný stres a ve všem mají ten svůj „Ordnung“, startuje zhruba 1 500 účasníků. ՚ãäéŸòóàñóîõíwâçŸlwòäë

J: Při vyzvedávání startovních čísel bez problému u velkého nákupního centra na okraji Liberce, u startu a cíle na centrálním parkovišti, kam je ale vjezd povolen jen v omezeném počtu. V: U startu i cíle jsou obrovská parkoviště, kam se bezpečně vejdou auta všech 15 000 účastníků, stejně tak i u výdeje startovních čísel. K: U prezentace je chvílemi docela přeplněno, ale lze zaparkovat kousek dál u fotbalového hřiště na velkém parkovišti, na startu je neomezené parkoviště na loukách, od cíle asi jeden km také.

J: Nově v nákupním centru Nisa na okraji Liberce, co se týče parkování a dostupnosti, tak posun dopředu. Chybí mi zde však atmosféra závodu, jeden očesaný stánek a nic víc, jen odkaz na nákup ve vedlejším obchodě… Proti jiným závodům to dost pokulhává. V: Je možný na startu v Sälenu i v cíli v Moře, atmosféra i podmínky jsou dokonalé, vše je, jak má být, obrovský stan plný doprovodných akcí, sponzorů a obchodů, nechybí velké parkoviště ani jídelna, prostě místo, kde všichni rádi před závodem zastaví, popovídají si a často se i vrací každý den znovu a znovu. K: Je možný v městečku Oberammergau v místním společenském domě, je sice malý, ale přesto zde najdete všechno potřebné, trochu bývá problém s parkováním, ale půl kilometru je ještě jedno velké parkoviště, kde už problém být nemůže.

ÒóàñóîõínŸõŸñîâ䟱¯°¯

ÈíóäñíäóîõnŸòóñcíêø

J: 900 – 1 300 – 1 600 Kč V: 132 – 147 – 156 € K: 38 – 45 – 50 €

J: http://www.j50.cz jsou přehledné, obsahují aktuální informace, podrobný program prodlouženého víkendu, startovní listinu, výsledky, mapy, profil, historii, počasí, fotky, diskuzi, umožňují online přihlášení, ubytování, letní verze je určená pro cyklistický závod, stránky jsou v sedmi světových jazycích. V: http://vasaloppet.se změnily vzhled a jsou nyní dle mého názoru trochu méně přehledné, každopádně na nich lze nakonec s pomocí vestavěného překladače od Googlu (pokud neumíte švédsky) nalézt úplně všechny informace, co vás jen napadnou, včetně ukazatele, kolik dní zbývá do startu. K: http://koenig-ludwig-lauf.com jsou poměrně jednoduché, pouze ve dvou, ale hlavních jazycích (english+deutsch), informace jsou pravidelně

Ïàñêîõcíw

ÃîòóôïíîòóŸùcõîãô

J: Poslední přihlášení je možné den před startem závodu na místě výdeje startovních čísel, omezený počet startujících 5 000 osob ještě nebyl po zavedení limitu v novodobé historii naplněn. V: Koncem května či začátkem června bývá už Vasaloppet nekompromisně vyprodán, týden před startem se však dá ještě číslo sehnat přes internet či přímo na místě od organizátorů, neboť spousta lidí, co se přihlásila v květnu, svoji účast z všemožných důvodů ruší. Limit je stanoven na 15 000 startujících, což poptávka předčí hned dvojnásobně.

³¸

O zajímavé souboje není ve Worldloppetu nouze nikdy

aktualizované, chybí však zmínka o historii závodu a na závod nabalených věcí (ubytování, doprovodné akce, okolí atd.), zkrátka dobré, ale z těchto tří nejslabší. Êîìôíèêàâä

J: Ne všichni vládnou plynně všemi jazyky, ale vždy je poblíž někdo, kdo němčinu nebo angličtinu ovládá, na e-maily se pravidelně odpovídá s minimálním zpožděním. V: Angličtina je plnou samozřejmostí téměř u všech pořadatelů, na e-maily odpovídají vždy tak do týdne, dle typu dotazu. K: Němčina je domácí jazyk a vždy je poblíž i někdo, kdo vládne angličtinou, hlavně při registraci, v místě startu, cíle a po trati už je to horší, na e-maily ochotně odpovídají s minimálním zpožděním. Ôáøóîõcíw

J: Okolí Bedřichova bývá spolehlivě dva až tři měsíce vyprodané dopředu, ale v širším okolí nebo v Liberci sehnat ubytování v době závodu není problém. V: Sehnat spolehlivě ubyto na Vasák? Tak to se vyplatí řešit minimálně půl roku dopředu, nejlépe rok, neboť všechno v okolí trati, startu i cíle bývá pravidelně vyprodané či alespoň zamluvené už na roky dopředu… K: Měsíc před závodem začíná být všechno obsazené a ubytovat zvláště větší skupinu může být problém, ale pokud to vyřešíte dva až tři měsíce předem, tak je to bez problémů.

ÅÎÓιŸÕÀÒÀŸËÎÏÏÄÓ

PàùäíwŸãîŸòóàñóîõíwâçŸõëí

Kvůli tomuto okamžiku – vítězství ve Vasově běhu se k aktivní kariéře loni vrátil i fenomenální Nor Thomas Alsgård

J: Zhruba sto závodníků je zařazeno do elitní vlny (dle FIS kódu a FIS bodů), dále jsou pak závodníci řazeni do vln dle časů v předchozím ročníku či na jiných závodech, vln je celkem osm, přeřazení je možné udělat při prezentaci. V: Do elitní vlny je zařazeno sto padesát lidí (prvních sto padesát z předchozího ročníku + FIS závodníci), první vlna má pět set lidí a tak to narůstá až do desáté vlny, která pojímá veškerý zbytek, do vln jsou závodníci řazeni dle umístění v předcho-


´¯

Òóàñó

J: Elitní vlna jako jediná startuje na lyžích, ostatní vlny startují vždy pět minut po té předchozí s lyžemi a holemi v rukách, následuje nazutí ve volném terénu a při výjezdu z lesa se teprve začíná měřit čas, takže je to pro všechny spravedlivé a zabraňuje se tak po startu velkým strkanicím a karambolům, neboť stadion je velmi krátký a malý, navíc se z něho jede tzv. úvozem prudce nahoru, kam se vejdou pouze tři závodníci vedle sebe. V: Tři kilometry dlouhý stadion široký sto padesát metrů umožňuje start všech najednou za sebou seřazených vln s tím, že na úrovni startovní čáry elitní vlny pípá čip, takže těm co startují z poslední vlny a mají to na start ještě o kilometr dále, se měří čas také až od skutečného startu, po dalším kilometru se široká louka zužuje a následuje trychtýř na dva kilometry dlouhé sjezdovce do kopce, kde kromě prvního sta všichni pochodují v zástupu jako husy, ti poslední zde přes hodinu musí čekat. K: Start na široké alpské louce je jistotou pro bezpečný a plynulý start, kdy startují také všichni najednou, asi až po dvou či třech kilometrech se to začíná zužovat a po celý zbytek trati je to už velmi úzké. Óñà‘

K: Na trati je celkem šest oficiálních občerstvovacích stanic s iontovými nápoji a čajem, nechybí ovoce (pomeranče a banány), za cílovou čarou jsou pak nápoje a vevnitř v přilehlé jídelně bufet s jídlem zdarma o docela velkém výběru. Åàíîôâè

J: V prostoru startu a cíle je jich poměrně dost, stejně tak pak na některých místech podél trati, zbytek závodu jede člověk sám, nevím jak vám ostatním, ale mě většinou všichni fandí a povzbuzují mě. V: Ač se to zdá být neuvěřitelné, tak téměř po celé délce trati někdo stojí a neúnavně povzbuzuje, lidé pálí ohně, rybaří, pečou maso a přitom fandí a fandí, v novinách den před startem vychází kompletní startovní listina, a tak vzpomínám, jak jsem jednou už vůbec nemohl do kopce asi na sedmdesátém kilometru a najednou mi jedna krásná Švédka povídá: „Heja Marek from Tchechija, heja!“ A tak mi nezbylo nic jiného než zatnout zuby a jet dál, abych nedělal ostudu. K: Němci jsou sice všeobecně studení čumáci, a i když je jich podél trati docela dost, tak fandí většinou jen těm svým, Němkami se člověk taky moc kochat nemůže, tak nezbývá než píchat co nejrychleji do cíle… Êîíêôñäíâä

Îáläñòóõäíw

J: Na trati jsou na pěti místech oficiální občerstvovací stanice, kde je k dostání čaj a iontové nápoje, dále pomeranče, tatranky, banány a další, po dojetí do cíle je pak pro závodníky připraven jeden nápoj a jídlo zdarma. V: Na trati je zhruba každých deset kilometrů oficiální občerstvovací stanice, kde se podává iontový nápoj, tradiční skvostná borůvková polévka a kousky pečiva (něco mezi houskou a buchtou), za cílem pak stojí stan s nápoji a je možné odjet autobusem do blízké školy, kde je jídlo pro závodníky zdarma.

J: Je na Jizerské 50 každý rok větší a větší, ta, co se sešla v letošním ročníku, neměla v historii obdoby, tradičně přijíždějí ti úplně nejlepší z celého světa, ani domácí konkurence se nenechává zahanbit. V: Vasák chce každý vyhrát = Vasák jede úplně každý, takže konkurence je nejvyšší, co může být, navíc zde startuje asi sto místních závodníků, kteří svojí trénovaností a znalostí trati strčí do kapsy všechny ostatní (ze srandy se říká, že žijí v Sälenu a do práce jezdí každý den na lyžích do Mory). K: Nebývá tu tolik seveřanů, ale pro Němce je to závod číslo jedna, přijíždí i hodně Rakušanů,

ÅÎÓιŸÕÀÒÀŸËÎÏÏÄÓ

J: Na dálkové běhy je zdejší padesátikilometrová trať poměrně kopcovitá, ale ne zase tak moc, začíná se prvních devět nahoru na Rozmezí, ale pak už je jen krátký výjezd na Vlašský hřeben, z Jizerky k Bunkru, ostré tři kilometry nahoru ze Smědavy na Knajpu a závěrečná krátká Olivetská hora, zbytek jsou táhlé roviny, které se jezdí soupaž nebo

soupaž s nohou, celá trať je široká na tři stopy a prochází téměř přes celé Jizerské hory, což za ideálního počasí nabízí krásné rozhledy do kraje, kdy člověk pozná náhorní plošiny, údolní nádrže, dravé bystřiny, ostré hřbety, osamělá skaliska, rašeliniště i ostré severní srázy. V: Ujet devadesát kilometrů a nestihnout se kochat okolní přírodou by byl hřích, rovinatá trať s krátkými, ze začátku pozvolnými, ale ke konci prudkými výjezdy nás provází po nekonečných severských pláních, hustými lesy i přes několik zamrzlých jezer, ač se říká, že je to závod pouze o soupažích, tak na hladkých lyžích bych ho nikdy nejel, dobrou půlku závodu totiž člověk jede stříďák (zbytek ale připadá právě na tu soupaž), na začátku je nutné vyběhnout dva kilometry dlouhou sjezdovku a pak je na trati ještě několik nenápadných, avšak dost zákeřných a vysilujících stoupání. K: Panorama Alp je za sluníčka opravdu oslňující, ale hodně rovinatá trať se táhne dole lesem zarostlým údolím podél potoka až pod zámek, kde zhruba v polovině přijdou dvě docela drsná a nečekaná stoupání, v nichž se rozhoduje o slávě a prohře, zpět se závodníci vrací po druhé straně potoka, začátek je sice hodně široký, ale potom už je trať úzká jen na dvě stopy vedle sebe, při nedostatku sněhu se jezdí dvě kola bez výraznějšího kopečku.

ÅÎÓιŸÊJÍÈƟËÔÃÖÈƟËÀÔÅ

zím ročníku či na jiných závodech Worldloppetu, pro přeřazení mají speciální kancelář. K: Elitní vlna o padesáti závodnících dle FIS, pak první vlna (prvních sto z předchozího ročníku), druhá vlna dle jiných závodů, třetí vlna obsahuje zbytek, přeřazení je možné při prezentaci.

ÅÎÓιŸÊJÍÈƟËÔÃÖÈƟËÀÔÅ

Panorama Alp je i v Německu doslova oslňující

Tři kilometry dlouhý stadion široký sto padesát metrů umožňuje na Vasově běhu start všech najednou za sebou seřazených vln

Start König Ludwig Laufu je na široké alpské louce


Italů a Čechů, navíc závod bývá vždy hodně rychlý, a tak si sem velká řada závodníků jezdí vylepšit startovní pozici na jiné závody.

ÅÎÓιŸÕÀÒÀŸËÎÏÏÄÓ

´°

ÙcùäìwŸïñîŸòïîñóîõâä

՚òëäãêø

J: Zadáte-li své telefonní číslo, tak vám přijdou přímo na mobil, ale jsou ještě neoficiální, v cílovém prostoru se výsledku dobrat v podstatě nelze, na internetu jsou asi s 15minutovým zpožděním, ale až po týdnu se stávají oficiálními a to i přesto, že se jede s čipem. V: Výsledky jsou k mání hned po projetí cílem na internetu, stejně tak lze i sledovat závodníka během závodu na devíti mezičasech a výsledky se už nemění, v prostoru cíle jsou vyvěšeny na tabuli zhruba s půlhodinovým zpožděním. K: Stejně jako na Jizerské 50 lze zadat své telefonní číslo a výsledky na něj přijdou pomocí SMS, na internetu jsou zhruba s půlhodinovým zpožděním a stejně tak i v prostoru cíle na výsledkové tabuli a už se nemění. ÃîïëêîõnŸàêâä

J: Již tradičně startuje celý víkendový program páteční Jizerská 30 volně, večer historické lyžování a slavnostní zahájení, v sobotu závodí dopoledne děti, odpoledne je na programu firemní štafeta, večer zpestří vždy nějaký koncert a v neděli hlavní závod na 50 km a na 25 km klasicky, začátkem června je pak na programu silniční závod. V: Vasaloppet už dávno není jen jeden závod, ale závodí se 10 dní v kuse, od různě zkrácených variant, bruslařský styl, přes dětský závod až po štafety, což všechno samozřejmě vrcholí nedělním hlavním závodem na 90 km klasicky, nově se Vasův běh rozrostl i o letní variantu na kole a jeho ob-

Na trať populárního Vasova běhu se vejde až patnáct tisíc závodníků. přesto jsou startovní čísla vyprodaná už v květnu

dobu si můžete v licenci zajet i v Číně, samozřejmě že nechybí slavnostní vyhlášení a v prostoru cíle je Vasaloppets Hus (muzeum), který opravdu stojí za to navštívit. K: Opravdu nabitý víkend se skládá hned ze sedmi závodů, a to jak bruslením v sobotu, tak klasicky v neděli, kdy je také hlavní závod na 50 km, nechybí dětský závod na 5 km a mezinárodní mistrovství světa všech felčarů, zajímavostí je, že se dá během jednoho dne jet jak 50 km, tak 23 km, neboť start té kratší varianty je až odpoledne a jak jsem se loni sám přesvědčil, docela dost lidí to tak jezdí… Ìnãèà

90 km vám stále někdo fandí, všude vládne pohoda a přátelství i přes účast 15 000 lidí, jet ho není dřina, ale odměna za to, že lyžujete, pro Švédy je národní ctí ho alespoň jednou absolvovat, jel ho dokonce i švédský král, pro ostatní lyžaře platí, že kdo ho nejel, nemůže do lyžařského nebe… K: Rychlý závod údolím a lesy není tak krásný jako jiné závody, i když při pěkném počasí jsou panoramatické výhledy na Alpy, diváků podél trati také moc není, ale zase je všude pořádek a dokonalá organizace, z těchto tří závodů má sice celkovou atmosféru nejslabší, avšak to neznamená, že není velká řada důvodů, proč si ho nevyzkoušet, zvlášť když je tak blízko našich hranic. 

J: Celý závod přenáší přímým přenosem Česká televize, ale bohužel je závislá na přenosu signálu z kamer pomocí vrtulníku, takže například letos mohli diváci kvůli špatnému počasí namísto krásného závodu sledovat pouze Pavla Čapka, jak si leští své komentátorské ego, ze závodu pak již tradičně vzniká záznam, který je ke shlédnutí v televizi nebo přes internet, o závodě informují i všechna ostatní velká česká média včetně rádií a tisku. V: Už dlouhou dobu je celý závod v přímém přenosu švédské televize, a i když trvá více jak 5 hodin, věřte, že se u televize opravdu nenudíte (pánům z ČT bych doporučil tento přenos alespoň jednou zhlédnout, než se pustí do výroby dalšího ročníku Jizerské 50), jsou zde záběry na celé startovní pole po celou dobu závodu, rozhovory, zajímavá porovnání, mezičasy apod., celé to lze samozřejmě zhlédnout také na internetu, místní noviny nepíší už týden před startem o ničem jiném. K: Závod je sledován novináři a krátkou reportáž z něho pořizuje německá televize, kterou je možné také vidět přes internet, stejně tak o závodu informuje tisk a rádia.

ÅÎÓιŸÏÄÓџÒÎÂÇÀ

J: Před startem je možné zanechat věci v pytli, na kterém je napsané startovní číslo, a pytel pak buď odevzdat do sektoru s úschovnou, nebo ho nechat ležet u startovního koridoru a pořadatelé ho seberou a předají do úschovny sami, po dojetí jsou k dispozici dva velké stany, jeden jako převlékárna, druhý jako stravovací, úschovna lyží a pytlů s věcmi funguje po celou dobu, v okolí je rozmístěno několik přenosných WC, prostor je vybaven stánky s doprovodným prodejem. V: Také zde funguje systém pytlů, které buď hodíte do přistaveného auta u každé vlny, nebo necháte ležet v prostoru cíle, a oni vám ho sami naloží, v cíli je obrovská úschovna lyží a každých 5 min odjíždí autobusy do pěti různých škol rozdělených podle startovních čísel, kde je možné se osprchovat, převléct a hlavně se najíst a napít, zpět vás opět doveze autobus, jízda trvá asi 5 min, vše je zdarma, doprovodný prodej zde není, WC je také ve školách, ale po 90 km na záchod ještě dlouho nepůjdete… K: Tak jako všude jinde i zde dokonale funguje pytlový systém, navíc v prostoru cíle je úschovna lyží, za kterou následuje velká tělocvična, kde jsou sprchy, možnost převléknutí a hlavně dokonalý bufet s velkým výběrem a také pivem (bývá zde tradiční velká česká fronta).

Àóìîòånñà

J: Krásný závod v nádherné krajině Jizerských hor je za slunečného počasí opravdu zážitkem, na který se nezapomíná, fanoušci i stále lepší organizace spolu se zvyšujícím se počtem zahraničních účastníků řadí Jizerskou 50 na opravdový vrchol nejslavnějších dálkových běhů. V: Závod závodů, jak jinak ho popsat, po délce

Konkurence na Jizerské 50 neustále rostne, na trať se navíc vydávají i bývalí špičkoví závodníci


´±

Na úchvatnou přírodu narazíte na Islandu téměř na každém kroku

ÓÄ×Ó¹ŸÉÀ͟ÊÀSÏÀÑ«ŸÅÎÓιŸÉÀ͟ÊÀSÏÀџÀŸÅÎÒÒÀÕÀÓ͟ÒÊȟÌÀÑÀÓÇÎÍ

ÅÎÒÒÀÕÀÓÍ ÒÊȟÌÀÑÀÓÇÎÍ Ï%џÏÎÒÓPÄÇ]ŸÙğÒÊȟÌÀÑÀÓÎÍԟÍÀŸÈÒËÀÍÃÔ POSLEDNÍM ZÁVODEM SERIÁLU EUROLOPPET 2009 BYL ISLANDSKÝ FOSSAVATN SKI MARATHON. ZÁVOD VSKUTKU ZAJÍMAVÝ A OJEDINĚLÝ. OSTATNĚ, CO JINÉHO LZE TAKÉ OD AKCE NA CHARISMATICKÉM OSTROVĚ OČEKÁVAT! RÁD BYCH SE S VÁMI PODĚLIL O ZÁŽITKY Z TOHOTO PODNIKU. DOST MOŽNÁ VÁS TAKÉ INSPIRUJÍ K EXOTICKÉMU ZÁVĚRU LYŽAŘSKÉ SEZÓNY… Loni připadl start na sobotu druhého května. V Čechách je již touto dobou spolehlivě po sezóně, na Islandu se ovšem dá většinou v pohodě lyžovat. Přesto jsme před odjezdem raději zkontrolovali, kolikrát byl závod pro absenci sněhu zrušen.V posledních letech tato situace bohužel párkrát nastala, ovšem nás se tato neradostná novinka netýkala – podmínky totiž byly vynikající. Závod byl založen v roce 1935 a loni se konal jubilejní 60. ročník. Fossavatn Ski Marathon je vypsán klasickou technikou a měří padesát kilometrů. Kromě hlavního závodu startují samozřejmě i závody na kratších tratích (20, 10

Na startu...

a 7 km) určené pro mládež a ty, co se na štreku 50 km prostě necítí. Startuje se nad městečkem Isafjordur, které se ukryvá v jednom z fjordů na severozápadě Islandu. Z Reykjavíku je to do Isafjorduru po silnici asi 450 kilometrů (podle toho, jak se zrovna vydaří navigace). Další variantou je cesta letadlem, neboť minimálně jednou denně letadlo z Reykjavíku přilétá. Já osobně jsem absolvoval cestu autem.Vzhledem k tomu, že do startu byly dva dny, nevnímal jsme to jako problém, ovšem pokud bych přijížděl na knop den před startem, asi bych raději letěl.

A na trati závodu

Isafjordur, jak název napovídá, se nachází v jednom z fjordů, chráněn před nepřízní počasí okolními horami a před sněhovými lavinami uměle vybudovaným valem. Začátkem května se zde nacházely jen zbytky sněhu, ovšem stačilo vystoupat dvě stě výškových metrů od moře a ocitli jsme se na bohaté sněhové pokrývce. Sníh byl naprosto odlišný od toho, který znám z Čech, Itálie či Rakouska. Popsal bych jej jako čerstvý a přitom velmi mokrý, homogenní, ale ne kašovitý. Při pohledu na silnou pokrývku měl sníh modrou barvu. Teplota se vzhledem k ročnímu období pohybovala kolem nuly, ale v kombinaci s větrem, který přicházel od moře, bylo chvílemi pocitově chladněji. Svoji roli jistě sehrála i vysoká vlhkost vzduchu. Sněhové podmínky možná bude jednodušší popsat přes použité vosky. Jak nás upozornil zdejší znalec a ředitel závodu v jedné osobě, funguje zde pouze SWIX a RODE. Mix RODE Multigrade a RODE ROSSA zapůsobil skvěle, stejně tak KR 60 SWIX. Mikrokontakty jsem otestoval také, ale beznadějně smekaly. Slušným problémem byl měkký podklad pro hole, chvílemi se bořily tak, že hrozilo zalomení díky zaboření až po rukojeť. Dvojice borců ze CESTOVÁNÍ V květnu všude leží ještě dost sněhu, některé silnice nemusí být vůbec průjezdné, místní však rádi poradí. Silnice na Islandu jsou vůbec stavěné podle jiných parametrů a opatrnost je na místě. Ačkoliv jsme v půjčovně spolu s automobilem obdrželi veliký leták s mapou, kam se s půjčeným autem nesmí (80 % ostrova), a s výrazně vyznačenými rychlostními limity, policii kontrolující rychlost jsme nikde nepotkali. Zejména v oblasti fjordů jsou vzdálenosti mezi lidskými obydlími velká a pokrytí GSM signálem je spíše výjimkou. Jiné auto zde nemusí projet několik hodin. Několikrát jsme na to pomysleli, většinou po dramatičtějším průjezdu některou z nerovností. Naštěstí naše řidičské výkony nikdy auto nevyřadily absolutně. Čím blíže k Reykjavíku, tím jsou silnice lepší, posledních dvě stě kilometrů mají dokonce i asfaltový povrch.


´²

Švédska vyrazila se speciálními holemi s atypicky velikými talířky a zjevně věděli, co dělají. V islandské krajině mě zaujaly dvě věci. První, co je pro lyžaře z Čech absolutně nezvyklé, přestavuje absence stromů. Krajina bez stromů vypadá totiž úplně jinak, než jsme zvyklí, působí pustě a nehostinně a mimo jiné je v ní daleko těžší odhadovat vzdálenosti. Další zajímavostí jsou holé a ostré skalní štíty, které místy lemují trať maratonu. Na podobné hory jsem zvyklý ve výškách kolem 2 500 m n. m., zde jsou vidět již od moře. Start a cíl maratonu od sebe odděluje zhruba pět kilometrů vzdušnou čarou, cíl je situován o něco níž než start (450/300 m n. m.) a nejvyšší body závodu se nachází ve výšce 600 m n. m. Trať má tvar tří smyček, které dvakrát protínají prostor startu. Jednu občerstvovací stanici představovala rolba s posádkou, která v nejvzdálenější smyčce stihla obsloužit závodníky dvakrát – při cestě tam i zpět, druhá stála v místě průjezdu startem. Trať byla dokonale připravena, po celou dobu si mohli závodníci vybrat ze dvou stop, těsně po startu pochopitelně z víc.Výška sněhové pokrývky dosahovala jistě přes metr, samozřejmě v závislosti na poloze velmi kolísala. Celý závod považuji za celkem těžký, registroval jsem tři dlouhé kopce (ten nejdelší se táhne v délce devíti kilometrů), z toho jedno prudké stoupání čtyři kilometry před cílem. S lepší trénovaností by se jistě dalo vše jet rovně ve stopě, asi kromě posledního kopce, kde byla stopa rozhrabaná od kategorií na kratších tratích. Během závodu poletoval sníh a přes pobřežní masiv se valil studený vzduch od severního pólu, stačilo vystoupat do horních pasáží trati a červený klistr začínal namrzat. Cílový sjezd byl nekonečný, rozhodně bych jej nechtěl zažít ve stavu zmrzlého firnu. Závod končí nad Isafjordurem u stylové dřevěné budky, patřící místnímu lyžařskému oddílu. Atmosféra byla velmi přátelská, většina lidí se znala. Ačkoliv závod patří do seriálu Euroloppet, většina startujících se rekrutovala z místních.

PÁR TIPŮ PRO POTENCIÁLNÍ ÚČASTNÍKY S přihlašováním není třeba spěchat, vyčerpání limitu startujících nehrozí. Naopak s letenkami neváhejte, s blížícím se datem odletu se zdražují (snad vaše letecká společnost nezkrachuje jako Iceland Air – naštěstí je kdosi převzal a letenky nepropadly). Až přiletíte, pravděpodobně přistanete na Keflaviku KEF – mezinárodní letiště a vnitrostátní lety startují z Reykjavíku RVK. Čas nutný pro přesun z KEF na RVK je o dost kratší, než uvádí většina průvodců. A tip na úplný závěr – vynikající jídlo v hotelu či restauraci stojí skoro stejně jako o dost horší jídlo v místním fastfoodu. Cestou do Isafjorduru jsme se výborně najedli čerstvých ryb v režimu „zaplať a sněz, kolik umíš“ i u osamělé benzínové pumpy. Mapa závodu

V době dojezdu panovalo příjemné počasí, téměř by se dalo říct teplo. Celý výlet mi trval 3:02 hod, Oskar Svärd byl ve finiši o půl hodiny dříve. V cíli bylo připraveno naše suché oblečení a občerstvení.Vzhledem k počtu startujících probíhala distribuce občerstvení i pytlů s oblečením v naprosté pohodě a terénní autobus nás pak dopravil k městské hale v Isafjorduru.Vyhlášení výsledků se uskutečnilo v městské hale a součástí bylo i velkolepé občerstvení. Stoly se prohýbaly pod místními mořskými pochoutkami a mnoha druhy zákusků. S tímto výběrem kontrastovala absolutní absence alkoholu. Až později večer bylo možné koupit vlažné nízkoalkoholické pivo nevalné kvality, ovšem za neuvěřitelnou cenu. Na vlastní vyhlášení navazovalo vystoupení mnoha amatérských formací povětšinou folkProfil závodu

lórního zaměření.Vyhlášení osvěžil vystoupením s kytarou i vítěz maratonu Oskar Svärd. Islanďané švédštině rozumí a mohli se tedy připojit.Večírku a vyhlášení se kromě závodníků účastnila asi většina obyvatel vesnice, maraton je totiž významnou událostí a pro místní obyvatele vítaný důvod k oslavě. A protože Fossavatn Ski Marathon byl i v rámci Islandu posledním závodem, viděli jsme vítěze místního poháru ve všech kategoriích. Co říci závěrem? Island rozhodně patří mezi zajímavé země a Fossavatn Ski Marathon mezi velmi hezké závody. Navíc ekonomické potíže Islandu měly za následek pád cen a vše se pohybuje v cenových úrovních, o kterých se před pár lety nedalo ani snít… Tma v květnu nastává velmi pozdě a chvíli poté svítá, užijete si tak krásně dlouhé dny. Cestou na letiště určitě navštivte termální koupaliště Blue Lagune, vybudované v blízkosti termální elektrárny. Příroda je totiž dalším důvodem, proč se přijet na Island podívat a zaběhnout si Fossavatn Ski Marathon!  INFORMACE O ZÁVODĚ

ÌÄ͟čŸÄËÈÓÄ

Åé ¨ © ª « ¬ ­ ® ¯

ÉØÚÜÅé ¨¯® ©ª­ ©§­ ©§ª ©§¬ ©­§ ©§« ©§©

Áäfåæ ÆêâØé—Êí^éÛ ÌãݗËàåÞÜã~Ý ÄØéëàå—čããÜé Áàéà—ÊìÚߒ Áàéà—Åæíæëå’ ÁØå—ÂØêçØé ÀíØå—ÊäãæâØ ÇØíÜã—Äé[ñ

ÑÜäg KífÛêâæ KífÛêâæ &É &É &É &É &É &É

Äoêëæ ¨ © « ­ ¨§ ¨« ©¨ ª©

½æêêØíØëå §¨±§°±ª® §¨±¨ª±ª­ §¨±¨¬±¬­ §¨±¨®±ª¨ §¨±©¨±¨° §¨±©©±¨© §¨±©®±¬¬ §¨±ª©±ª¨

ÄàÛÝÜãã §©±©¨±§§ §©±©¯±§« §©±ª­±¬¨ §©±ª¯±©¯ §©±««±§§ §©±«¯±¬° §©±¬®±ª« §ª±¨¨±««

ÃæâØëàäà §©±ª©±§¯ §©±«§±¨© §©±«¯±¬¨ §©±¬¨±«¨ §©±¬®±§© §ª±§©±©­ §ª±¨¨±ª¬ §ª±©­±§¨

Letos hlavní závod spadá na sobotu 1. května. Maratonu se v minulosti zúčastnila i taková esa jako Thomas Alsgaard, Hilde G. Pedersenová nebo Lina Andersonová. Startovné na 50-, 20- či 10kilometrovou trať je 40 EUR, pokud se přihlásíte do 15. dubna, pak ještě o deset EUR vzroste. Veškeré informace naleznete na webových stránkách závodu: www.fossavatn.com. Akce to bývá v rámci Euroloppetu velmi komorní, loni do cíle padesátikilometrového závodu doběhlo jen 66 mužů a žen. Zřejmě díky FIS kódům se všichni Češi na startovní listině ocitli v kategorii ELITE, čímž tak tvořili významnou část této kategorie (viz. vedlejší tabulka).


´³

ÀÌÄÑÈÂÀ͟ÁÈÑÊÄÁÄÈÍÄѹ

ÁÎÒÓÎÍÒÊ^ŸÌÀÑÀÓÎÍ ÕŸËØaÎÕ%Í:

ÓÄ×Ó¹ŸÁËÀÍÊÀŸÍÄÃÕ2ÃÈÂÊ%Ÿ ÅÎÓιŸÁËÀÍÊÀŸÍÄÃÕ2ÃÈÂÊ%ŸÀŸÁÑÄÓӟÌÎÑÆÀÍ

NA CESTĚ DO HAYWARDU V SEVEROZÁPADNÍM WISCONSINU (USA) Z KANADSKÉHO GATINEAU LOPPET JSME UDĚLALI NĚKOLIK TURISTICKÝCH ZASTÁVEK: TORONTO, CHICAGO A VE VYHLÁŠENÉM PIVOVARU LEINENKUGEL V CHIPPEWA FALLS, ZALOŽENÉM R. 1867 NĚMECKÝMI EMIGRANTY, KDE JSME ABSOLVOVALI PROHLÍDKU S OCHUTNÁVKOU PIVA (12 DRUHŮ). PO TŘECH DNECH A TÉMĚŘ 2 000 UJETÝCH KILOMETRECH JSME DORAZILI DO MALÉHO DŘEVAŘSKÉHO MĚSTEČKA V OBLASTI LESŮ A JEZER LEŽÍCÍHO SEDM SET KILOMETRŮ OD CHICAGA. DO OBLASTI, KDE ZAKLADATEL WORLDLOPPETU TONY WISE USKUTEČNIL SVŮJ SEN. Počet obyvatel Haywardu během roku nepřevyšuje tři tisícovky, během závodu Americký Birkebeiner se však do oblasti sjede přes patnáct tisíc závodníků a diváků. Závod se běhá od roku 1973, prvního ročníku se zúčastnilo celkem 53 závodníků – třicet čtyři (z toho jedna žena) na trati 48 kilometrů (Birkebeiner) a devatenáct

na 22 kilometrů (Korteloppet). Závod běželo v minulosti i několik olympioniků (Carl Swenson, John Bauer), první americký vítěz Tour de France Greg LeMond a několikrát i známý dobrodruh Steve Fosset. Rok 2009 měl na klasické trati ohlášen ještě jeden trhák – start norské legendy Björna Dählieho.

Závod berou všichni místní obyvatelé jako prestižní záležitost a více jak dva tisíce dobrovolníků se určitým způsobem podílí na přípravě a průběhu závodu. Antony Wise, poté co se vrátil domů z druhé světové války (sloužil jako voják americké armády mimo jiné i v německém Garmish-Partenkirchenu), proměnil oblast v okolí Haywardu v Mekku běžeckého lyžování. Založil lyžařský resort,

AMERICKÝ BIRKEBEINER V ČÍSLECH 9 500 2 000 15 000 5 000 5 000 5 000 5 000 2 000 1500 600 165 50 30

lyžařů dobrovolníků diváků banánů galonů vody hrnků horké čokolády koblih pomerančů galonů sportovních nápojů galonů polévky přenosných toalet a více mil sněhem pokrytých tras v lese stop široké tratě


´´

který nazval Mount Telemark, a stál také u zrodu prvního dálkového závodu na běžkách mezi Cable a Haywardem.V roce 1973, kdy se Americký Birkebeiner uskutečnil poprvé, byste napočítali po celých Spojených státech amerických pouhých třicet tisíc běřkařů. Dnes se závodu účastní téměř 8 000 závodníků volnou technikou i klasicky, oba hlavní závody se čtvrtou sobotu v únoru běží současně. Trať poněkud připomíná lochnesku – představte si uprostřed lesů široký pás v délce kolem padesáti kilometrů vykácený caterpilarem a vedoucí přes velké množství kopečků a dolíků – to je Americký Birkebeiner pojmenovaný zakladatelem po starším norském bratříčkovi. V Haywardu jsme si rezervovali skvělé ubytování – tři sta metrů od cíle v domě, kde majitelka provozuje jediný vinný sklep daleko široko. Měli jsme k dispozici celé horní patro a z oken kuchyně jsme mohli sledovat dojezd závodníků, kteří na trati strávili delší čas než my. Lyže jsme si mohli připravovat na závod na verandě domu, ve kterém mimo jiné žil Tony Wise a který také patřil majitelce vinného sklepa. Po příjezdu do městečka jsme se ještě odpoledne jeli sklouznout po trati dojezdu závodu ZÁVOD VE ZKRATCE • Americký Birkebeiner se letos vrátil do seriálu FIS Marathon Cup, připojil se tak k Jizerské padesátce, Dolomitenlaufu, Marcialonze, La Transjurassienne,Tartu Maratonu,Vasovu běhu, Engadin maratonu a Birkebeineru. • V průběhu 37 let od premiérového závodu zde na start Amerického Birkebeineru a Kortelopetu nastoupilo před dvě stě tisíc závodníků. • Letos se na start postaví mimo jiné i Marco Cattaneo, vítěz FIS Marathon Cupu 2009 a Amerického Birkebeineru 2005 a 2006. • Zatímco profesionálové trať uběhnou kolem dvou hodin, legiím rekreačních lyžařů to trvá třikrát tolik. V roce 1983 byl zaznamenán nejpomalejší čas v historii – 10:00:41. • V historických análech naleznete dva české vítěze závodu – v roce 1994 vyhrál Tomáš Čáslavský a v roce 2009 Martina Štursová.V roce 2004 pak byl o sekundu druhý Stanislav Řezáč. • Závod vyhráli i olympijští vítězové Michail Botwinov z Rakouska (1997) a Johann Mühlegg z Německa/ Španělska (1999). • Jen jedinkrát byl závod zrušen, v roce 2000 kvůli extrémně vysokým teplotám a dešti. • V roce 2002 si pro třetí místo doběhl olympionik Carl Swenson, který Salt Lake City, dějiště ZOH, předčasně opustil, jen,aby mohl jet Birkie. • Americký Birkebeiner je největším běžeckým závodem v Severní Americe. Sjíždí se sem lyžaři ze zhruba 48 států USA a dalších 21 zemí z celého světa, kteří se musí řadit do deseti vln (zavedeny v roce 1984). • Podle studie provedené v roce 1988 University of Wisconsin Northern Institute for Economic Development zde běžci na lyžích v průběhu týdne Amerického Birkebeineru utratí kolem čtyř miliónů dolarů. • Letos se závod běží 25.–27. února. • Více informací na webových stránkách www.birkie. com.

přes jezero, sněhové podmínky nebyly nejlepší, víkendová předpověď slibovala z 50 % sněžení. Páteční den jsme strávili lyžováním v lesích v okolí resortu Telemark, kde je start závodu a kde si závodníci vyzvedávají startovní čísla. Několik sjezdovek v okolí láká do oblasti také sjezdové lyžaře. Vzhledem k předpovědi nebyla příprava lyží na závod až tak jednoznačná, všichni jsme byli přihlášeni na klasický závod. Do sobotního rána napadlo asi pět centimetrů sněhu, na trati byl díky úpravě technikou smíchán nový sníh se starým. Láďa Knápek se do mázy trefil, a tak byl náš zážitek z trati umocněn o dobrý odraz. Start pro obě techniky je společný, po několika kilometrech se trasa klasického závodu odděluje a téměř celou první polovinu závodu klasici běží po vlastní trati – tuto novinku jsme měli možnost vyzkoušet v roce 2009 jako první závodníci. Klasická trať měří 54 km, závodníci běžící volnou technikou mají trať o 4 km kratší. Celou trasu se všemi stoupáními a klesáními i občerstvovacími stanicemi můžete absolvovat v předstihu prostřednictvím barevného 3D videa na stránkách www.birkie.com. Na startu loňského ročníku stál Björn Dählie (nakonec skončil po fotofiniši těsně druhý!) ve stejné řadě s námi, byl to hřejivý pocit sdílet stejnou trať a zážitky s osminásobným olympijským vítězem, který se pravidelně účastní závodů Wordloppetu po celém světě. Jeho start na Americkém Birkebeineru v roce 2009 měl DÍKY ABSOLVOVÁNÍ ZÁVODŮ V ZÁMOŘÍ ZÍSKALI: Ladislav Knápek první titul Worldloppet Master Stanislav Špok první titul Worldloppet Master Ladislav Maras (Slovensko) první titul Worldloppet Master Pavol Staníček (Slovensko) třetí titul Worldloppet Master Blanka Nedvědická šestý titul Wordlopet Master

i jinou dimenzi – Björn Dählie se v tomto roce stal ambasadorem programu „Birkie for Cures“ na výzkum a léčbu roztroušené sklerózy. Díky kampani se podařilo organizátorům závodu získat za poslední čtyři roky mezi účastníky i diváky více jak 110 000 USD. Přestože téměř celá trasa závodu vede mimo civilizaci smíšenými lesy, diváků podél trati je překvapivě velké množství. Celkové převýšení na obou tratích (volné i klasické) je necelých 1 400 metrů. Několik kilometrů před cílem se lesy rozestupují a poslední tři kilometry se běží střídavě po zamrzlé hladině jezer a jejich březích. Tady už závodníky žene do cíle mohutné povzbuzování a posledních pět set metrů se běží po hlavní třídě Haywardu ozdobené vlaječkami zemí účastníků závodu. Závodníci dobíhají do cíle do pozdních odpoledních hodin a každý dostane v cíli odznáček s počtem absolvovaných Birkebeinerů. Druhý den po závodech je na ulicích opět běžný provoz, přes noc technika odstraní všechen sníh a městečko upadne opět na další rok do poklidného rytmu. Hayward opouštíme za slunného nedělního rána, čeká nás tříhodinová cesta na letiště do Minneapolis – St. Paul. Odtud letíme do Newarku a vlakem přijíždíme za půl hodiny z letiště přímo na noční Manhattan do stanice Pennsylvania. V blízkosti Time Square máme rezervovaný hotel na dvě noci a po dvou víkendech věnovaných lyžování téměř mimo civilizaci nás pohlcuje ruch jednoho z nejlidnatějších měst světa. Po příletu do Prahy přes Amsterdam se dozvídáme, že naše letadlo bylo jedno z posledních, které ten den z tohoto letiště odletělo. Krátce po našem startu došlo při přistávacím manévru k poruše výškoměru letadla tureckých aerolinií a letadlo havarovalo…  S použitím textů z knihy: 30 years of skiing around the world a materiálů z www.birkie.com


ÏÀÑÓÍÄџÑÔÁÑÈÊØ

´µ

P:S:ŸÍÀÑÍÈÀŸ ÍÀŸÁ2aÊ%ÂÇ ÓÄ×ӟÀŸÅÎÓιŸÒÀ̟ÁÀËÃÖÈ͟§ÖÖÖ­ÒÍÎÖÒÏÇÄÑÄ­ÂĮ̂

VYSTOUPIL JSEM Z MALÉHO DVOUVRTULOVÉHO LETADLA SPOLEČNOSTI AIR ADRIA A NAJEDNOU SE MĚ ZMOCIL POCIT, ŽE JSEM SE OCITL V KOUZELNÉ ZEMI NARNIA. LUBLAŇSKÉ LETIŠTĚ OBKLOPOVAL BOROVICOVÝ LES A ZEMĚDĚLSKÁ PŮDA A POHÁDKOVĚ TAJEMNOU ATMOSFÉRU JEŠTĚ UMOCŇOVALA VŠUDYPŘÍTOMNÁ PEŘINA SNĚHU. Magičnost se nevytratila ani záhy při přenocování ve slovinském hlavním městě Lublani. Rez železné opony zde již dokonale odstranili a k objevování čekal krásný ztracený diamant, kde se středověná architektura korunovaná místním krásným hradem snoubí s vysoce kvalitními graffiti. Jedna ze dvou věcí, které nás tady opravdu překvapily. Našli jsme totiž budovu, která byla polepená letáčky vyzývajícími graffiti umělce, aby se zde dle libosti realizovali. Do rána bylo přání vyslyšeno přidáním kadeřavého díla do lublaňské pouliční umělecké galerie…

Další šok nám připravily jídelní lístky v restauracích. Vedle pizzy, steaků a dalších klasických pochutin místní rádi holdují koňskému masu. Inu, proti gustu žádný dišputát. Ovšem bez nás. ҟÁ2aÊÀÌȟÍÀŸÏË%a Hned brzy ráno se vydáváme na západ k naší základě u Bohinjského jezera v Triglavském národním parku. Pojmenován je po nejvyšší hoře Slovinska Triglavu, která se sápe do výšky 2 864 metrů a představuje národní symbol, který je zobrazen na znaku i vlajce.

Ještě cestou zastavujeme u jezera Bled – pravděpodobně nejmalebnější mase vody na celém světě. Právě zde křišťálově čistá voda odráží obraz středověkého kostela vybudovaného na ostrově a vystavuje tak na odiv ojedinělý případ, kdy člověk dokázal krásu přírody ještě znásobit. Po čtyřiceti minutách jízdy na západ dosahujeme naší základny – Hotelu Stare – rustikálního pensionu situovaného na břehu Bohinjského jezera s úchvatnou kulisou Julských Alp všude kolem. Přestože cílem naší lyžařské expedice je nedaleká Pokljuka, slovinské největší a nejznámější běžkařské centrum, hodláme trávit romantické večery zde. Pozor, pokud byste zde doufali v propařené noci, pak jste na špatné adrese. Překvapivě se v okolí jen odpočívá u dobrého pití a jídla – ale všeho s mírou, spát se zde chodí vcelku brzy. Sněhem pokryté louky svažující se k břehům jezera lákaly příliš sveřepě, než aby jim šlo odolat. Místo cesty do Pokljuky či odpočinku jsme hned u hotelu nasadili lyže a vydali se směrem k vodě. Kolem jezera sice nevedou upravené stopy, ale jízda skrz pastviny, zahrádky, zmrzlý les a kolem malých dřevěných chatek po dobu zimy zavřených až na sněhem pokrytou pláž Bohinjského jezera stála za to. Krásy okolí nás doslova omámily.

Jezero Bled


                             

   



   !    " "!!    " #   

     $    

  "          ! 

Na bÄ&#x203A;ĹžkĂĄch lze dojet aĹž na plĂĄĹž BohinjskĂŠho jezera

KRĂ SNĂ ZEM Pan HaĹĄler mi jistÄ&#x203A; promine, Ĺže mĂ­sto â&#x20AC;&#x17E;Ä&#x152;eskĂĄ zemâ&#x20AC;&#x153; Ĺ&#x2122;Ă­kĂĄm â&#x20AC;&#x17E;krĂĄsnĂĄ zemâ&#x20AC;&#x153;. Smysl onĂŠ hezkĂŠ pĂ­sniÄ?ky to ale nemÄ&#x203A;nĂ­ a navĂ­c lze ta slova vztahovat i na mĹŻj druhĂ˝ domov â&#x20AC;&#x201C; Slovinsko. (Pozn. redakce â&#x20AC;&#x201C; autor tohoto Ä?lĂĄnku ve Slovinsku mnoho let Ĺžil a pracoval jako trenĂŠr bÄ&#x203A;ĹžcĹŻ na lyŞích a biatlonistĹŻ). KdyĹž projĂ­ĹždĂ­m Gorenjskem, coĹž je prakticky severozĂĄpad Slovinska, Ĺ&#x2122;Ă­kĂĄm si, Ĺže je to jeden velkĂ˝ skanzen. StylovĂŠ chalupy, vÄ&#x203A;tĹĄĂ­ i menĹĄĂ­ selskĂŠ usedlosti, dĹ&#x2122;evÄ&#x203A;nĂŠ senĂ­ky, starĂŠ i novĂŠ barĂĄÄ?ky, hotely a penziony, ĂştulnĂŠ hospĹŻdky i zĂĄjezdnĂ­ hostince, horskĂŠ salaĹĄe i vysokohorskĂŠ boudy, kterĂ˝m se zde Ĺ&#x2122;Ă­kĂĄ â&#x20AC;&#x17E;koÄ?Ă­â&#x20AC;&#x153;, kostely, kaple i boŞí muka, vĹĄe mĂĄ svĂŠ jedineÄ?nĂŠ nezastupitelnĂŠ mĂ­sto v úŞasnĂŠ pĹ&#x2122;Ă­rodnĂ­ scenĂŠrii hor, skal, jezer, Ĺ&#x2122;ek, lesĹŻ, soutÄ&#x203A;sek, vodopĂĄdĹŻ, horskĂ˝ch silniÄ?ek a stezek, mnoĹžstvĂ­ tunelĹŻ, mostĹŻ, mĹŻstkĹŻ a lĂĄvek, pastvin, luk, polĂ­, sadĹŻ a zahrad. I nejzapadlejĹĄĂ­ horskĂŠ chalupy jsou postaveny s úŞasnĂ˝m citem pro pĹ&#x2122;Ă­rodu, neznĂĄmĂŠ ruce tu vytvoĹ&#x2122;ily ze dĹ&#x2122;eva a z kamene pomnĂ­ky lidskĂŠho dĹŻvtipu a umu. A to urÄ?itÄ&#x203A; bez plĂĄnĹŻ a vĂ˝poÄ?tĹŻ architektĹŻ! NejtypiÄ?tÄ&#x203A;jĹĄĂ­m stavebnĂ­m prvkem Slovinska je bezesporu suĹĄĂĄk na seno â&#x20AC;&#x201C; â&#x20AC;&#x17E;kozolecâ&#x20AC;&#x153;. Jsou to v podstatÄ&#x203A; mohutnĂŠ ĹĄirokĂŠ ĹžebĹ&#x2122;iny nahoĹ&#x2122;e krytĂŠ dlouhou sedlovou stĹ&#x2122;Ă­ĹĄkou. Hned po ĹžatvÄ&#x203A; se na nÄ&#x203A; trĂĄva doslova navÄ&#x203A;sĂ­ a je tam, dokud se neusuĹĄĂ­ na seno. Tyto kozolce jsou svÄ&#x203A;tovou raritou, je moĹžnĂŠ je vidÄ&#x203A;t jenom a pouze ve Slovinsku, nikde jinde na svÄ&#x203A;tÄ&#x203A; se nevyskytujĂ­. StojĂ­ na rovinĂĄch v lukĂĄch i na svazĂ­ch pastvin, za humny vesnic i na kraji mÄ&#x203A;st, v sadech i na horskĂ˝ch planinĂĄch. Jsou to opravdovĂŠ stavebnĂ­ prvky, protoĹže mnohde tvoĹ&#x2122;Ă­ i celou stÄ&#x203A;nu senĂ­ku, stodoly nebo kolny. Ano, podle mĂŠho je Slovinsko obrovskĂ˝ skanzen, poslednĂ­ rĂĄj v EvropÄ&#x203A;. UĹž pĹ&#x2122;Ă­jezd z Rakouska pĹ&#x2122;es Loiblpass je impozantnĂ­. HorskĂĄ silnice se ĹĄplhĂĄ pĹ&#x2122;es

hraniÄ?nĂ­ hĹ&#x2122;eben Karavanke do výťky 1 367 m n. m., tam vĂĄs pohltĂ­ tma 800 metrĹŻ dlouhĂŠho tunelu, a kdyĹž se nĂĄhle opÄ&#x203A;t rozednĂ­, jste na slovinskĂŠ celnici. NĂĄsleduje nÄ&#x203A;kolik serpentin dolĹŻ do ĂşdolĂ­, kterĂŠ vĂĄs tĹ&#x2122;emi tunely pĹ&#x2122;ivede do TrĹžice, kde uĹž zaÄ?Ă­nĂĄ rovina. JednĂĄ se o Kranjskou kotlinu, ohraniÄ?enou vlevo KamnickĂ˝mi Alpami a vpravo pĹ&#x2122;ekrĂĄsnĂ˝mi JulskĂ˝mi Alpami s pĹ&#x2122;edhĹŻĹ&#x2122;Ă­m Pokljukou. JulskĂŠ Alpy musĂ­ kaĹždĂ˝ milovnĂ­k hor alespoĹ&#x2C6; jednou v ĹživotÄ&#x203A; navĹĄtĂ­vit. NejvyĹĄĹĄĂ­ horu Slovinska Triglav, vysokou 2 864 m, mĹŻĹžete zdolat bÄ&#x203A;hem jednoho dne, bez lana a bez cepĂ­nu. PatnĂĄctiletĂ­ lyĹžaĹ&#x2122;i z naĹĄeho klubu dokåŞí doslova vybÄ&#x203A;hnout na Triglav za tĹ&#x2122;i hodiny. MĂĄlokdo vĂ­, Ĺže pod Triglavem je mohutnĂ˝ ledovec, kterĂ˝ vĹĄak ochrĂĄnci pĹ&#x2122;Ă­rody nedovolĂ­ lyĹžaĹ&#x2122;ĹŻm zpĹ&#x2122;Ă­stupnit, aby nedopadl tak jako tĹ&#x2122;eba rakouskĂ˝ Dachstein, jenĹž je celoroÄ?nÄ&#x203A; nejfrekventovanÄ&#x203A;jĹĄĂ­ lyĹžaĹ&#x2122;skou lokalitou v EvropÄ&#x203A;â&#x20AC;Ś JiĹžnÄ&#x203A; od Triglavu, v lĹŻnÄ&#x203A; JulskĂ˝ch Alp, se zrcadlĂ­ hladina BohinjskĂŠho jezera. RozlehlĂ˝ kemp a hotely na jeho bĹ&#x2122;ehu jsou ideĂĄlnĂ­ zĂĄkladnou pro nÄ&#x203A;kolikahodinovĂŠ vychĂĄzky i pro celodennĂ­ tĂşry. Ke krĂĄsnĂŠmu vodopĂĄdu Slap Savice vystoupĂ­te po 520 kamennĂ˝ch schodech bÄ&#x203A;hem pĹŻlhodiny, pro spatĹ&#x2122;enĂ­ sedmi triglavskĂ˝ch jezer potĹ&#x2122;ebujete Ä?as od slunka do slunka. Z kempu u jezera se mĹŻĹžete nechat vyvĂŠzt lanovkou na Vogel, odkud je skvÄ&#x203A;lĂ˝ rozhled po celĂ˝ch JulskĂ˝ch AlpĂĄch, lyĹžuje se zde od Ĺ&#x2122;Ă­jna do kvÄ&#x203A;tna. Pro lyĹžaĹ&#x2122;e na bÄ&#x203A;ĹžkĂĄch je ideĂĄlnĂ­ lokalitou Pokljuka. Je to pĹ&#x2122;edhĹŻĹ&#x2122;Ă­ JulskĂ˝ch Alp, takovĂĄ menĹĄĂ­ Ĺ umava. Tu pĹ&#x2122;ipomĂ­nĂĄ nejen stejnĂĄ nadmoĹ&#x2122;skĂĄ výťka kolem tisĂ­ce metrĹŻ nad moĹ&#x2122;em a velmi podobnĂĄ konďŹ gurace terĂŠnu, ale i stejnĂĄ vegetace. V krĂĄsnĂ˝ch lesĂ­ch na Rudnom polji se cĂ­tĂ­te stejnÄ&#x203A; jako tĹ&#x2122;eba na HorskĂŠ KvildÄ&#x203A;. Text: Jan Žåk

      




ÏÀÑÓÍÄџÑÔÁÑÈÊØ

´·

Místní architektura činí Slovinsko vskutku kouzelným

CO MOŽNÁ (NE)VÍTE Triglavský národní park (Triglavski narodni park) se nachází na severozápadě Slovinska – v Julských Alpách. Jako první chráněná oblast byla vyhlášena Dolina triglavských jezer v roce 1924. Národním parkem se stalo v roce 1961 území o rozloze 2 000 ha. Je jediným národním parkem ve Slovinsku a patří mezi plošně největší chráněná území v Alpách. Rozprostírá se na 848 kilometrech čtverečních, což znamená, že zabírá 3 % z celého slovinského území. Pojmenován je po nejvyšší hoře Triglav (2 864 m n. m.), která se nachází skoro uprostřed chráněného území. Nejnižší místo parku je pak Tolminka se 180 metry nadmořské výšky. Na samém vrcholku Triglavu stojí Aljažev stolp, neboli sloup Jakoba Aljaže, který tam tento farář nechal postavit roku 1895. Triglavská severní stěna je tři kilometry široká a vysoká přes jeden kilometr. To z ní dělá největší stěnu Východních Alp. Celé krajině dominují vápence, na některých místech jsou pak tvořeny velmi silnými vrstvami (například severní stěna Triglavu). Vznikaly usazováním před 200 miliony lety. Bohinjské jezero je největší stálé slovinské jezero. Má tektonicko-ledovcový původ. Kolem Pokljuky se nacházejí vysoké řašelinné močály: Velký Bledský močál (Veliko Blejsko barje), Goreljek a Šijec. Představují nejjižnější horské močály v Evropě. Nalezneme zde bohatou alpinskou i teplomilnou květenu – vzácné druhy hořců, lilie, lomikameny, netřesky, rozchodníky a alpskou protěž. Ze zvířat jsou zde chráněni například tetřev hlušec, orel skalní, plch velký a svišť horský. Žijí zde i kamzíci, mufloni, kozorožci a ve vodách Soče i zvláštní druh pstruha.

ÙÓÑÀÂÄÍȟÍÀŸÒÈËÍÈÂÈ Další den míříme do Pokljuky. Projedeme až na konec Bohinjského jezera, kde hned začínáme nabírat výškové metry. Projíždíme několika vesničkami tvořenými letitými dřevěnými domy a perfektně uhnízděnými do horské scenérie. Sníh byl v době naší cesty nezvykle velmi těžký a dlouhý had vozovky jím byl kompletně přikrytý. Vysoké břehy nahrnutého sněhu lemovaly strany a dokonale zakrývaly všechny dopravní značky. Zrovna jsme začínali přemýšlet, zda jsme někde špatně neuhnuli a nejsme ztracení, když se před námi z ničeho nic objevila malá lyžařská oblast. Opravdu miniaturní… Nic víc než podlouhlé městečko s jedinou krátkou sjezdovkou. Autobus narvaný školáky se sáňkami zurčícímí nadšením, zatímco autobusáci usrkávali kafe a pokuřovali cigarety v přilehlé kavárně. Samozřejmě to ještě nebyla Pokljuka, ale odolejte tomuto pokušení! Zastavili jsme a nasadili si lyže. S radostným úsměvem na rtech jsme prosvištěli pár koleček na lesních tratích a raději se opět vrátili do auta. Větší dobrodružství na nás ještě teprve čekalo. VÍCE INFORMACÍ • Triglavský národní park: www.tnp.si/national_park • Pokljuka: www.biathlon-pokljuka.com • Bohinjské jezero: www.bohinj.si

ÓÈÂÇ%ŸÏÄÑËÀ Uhnízděná v 1 300 metrech nad mořem na zalesněné plošině nabízí Pokljuka nejrozsáhlejší výběr běžeckých stop v celém Slovinsku. Tratě protínají ztichlé lesy a rozlehlé vysokohorské pastviny. Svou základnu tady rozbily nejen národní týmy běžců na lyžích i biatlonistů, ale čile se sem sjíždějí také řady rekreačních lyžařů. Vedle nich zde trénuje také slovinská armáda, proto by vás neměla překvapit hrstka olivově zelených bunkrů choulících se v okolí Pokljuky podél stop. Nově je pro letošní sezónu otevřeno Pokljuka Sports Centre (kompletně dokončeno na podzim 2009). Moderní FIS a IBU homologované tratě pro běžecké lyžování a biatlon doplňují cesty pro kolečkové brusle a běh, biatlonová střelnice se třiceti elektronickými terči, sněhová děla, stadión s řadami sedaček pro diváky a půjčovna sportovního vybavení. V novotou zářícím objektu také sídlí tříhvězdičkový Hotel Centre s 62 lůžky s restaurací „à la carte”, fitness centrem, saunou atd. Vybrat si z rozlišných tras nebudete mít problém, delší mají řadu stoupání i sjezdů a sedí zkušeným a dobře trénovaným jedincům, ale naleznete zde i kratší tratě pro začátečníky nebo turisty. Těm, kterým úzká prkénka říkají „pane”, doporučujeme vyrazit od chaty Tamar a projet se kolem místních skokanských můstků. K zahození nejsou ani středně dlouhé tratě. Prudce i volně klesají, stoupají, kroutí se, často na loukách kopírují silničky, hravě vbíhají do hustého lesa s občasnými obnaženými kamenitými skalkami a skákají po pomyslných velbloudích hrbech. Prostě nabízejí dost, aby prověřily vaší techniku i fyzičku. Když vás les opět vyplivne ven, ocitnete se zpět na planině, kde jste okruh začali. Zde vyzývá k odpočinku horská dřevěná chata s příjemným teplem sálajícím krbem, ovzduší vonící jemnou směsicí svařáku a únavy. Přestože Pokljuka každoročně hostí závody Světového poháru v biatlonu i řadu dalších soutěží a je nejprestižnějším centrem v okolí, nestal se z ní přelidněný lyžařský resort. Sice se tu potuluje pár lidí, ale nikdy ne jejich přehršel. Proto povětšinou ve ztichlém lese slyšíte jen vítr a bručící sníh při odpichu hůlkami či skluzu. Občas pak stopy křižují otisky tlap králíků, jelenů a možná dokonce i medvědů, které dávají tušit o akčnějším životu v nitru lesa. Pro každého běžkaře jsou stopy v Pokljuce a další tratě v Triglavském národním parku skvělým místem k návštěvě. Pyšní se skvělou úpravou, nádhernými výhledy i širokým výběrem ve všech úrovních – od jednoduchých po náročné, které vás vyvezou pořádně nahoru. Když k tomu přidáte krásu Bohinjského jezera, Julských Alp, slovinského venkova obecně, příjemné lidi a skvělé jídlo, nebudete pochybovat, že toto místo se rázem řadí mezi excelentní běžkařské destinace. A určitě se sem – do věrné kopie kouzelné říše Narnia – budete rádi vracet. 


ÏÀÑÓÍÄџÑÔÁÑÈÊØ

՟ÒÑÃÂȟ

´¸

ÓÄ×ӟÀŸÅÎÓιŸÃÀÍÀŸÏÈËÀPÎÕ%

LÉTA BYLY TYTO KRÁSNÉ HORY NEPRÁVEM OPOMÍJENY. PŘITOM ŽELEZNÉ HORY NABÍZEJÍ NÁDHERNOU LIDUPRÁZDNOU PŘÍRODU OKOŘENĚNOU ÚŽASNÝMI DALEKÝMI VÝHLEDY DO MALEBNÉHO KRAJE. LÉTO ZDE VZÝVÁ VYZNAVAČE KOL A ZIMA JE JAKO STVOŘENÁ PRO BĚŽKY. A PO LETECH ČEKÁNÍ JSME SE I MY KONEČNĚ DOČKALI UPRAVENÝCH STOP! Pravda, stalo se tak již před třemi lety. Ale štědrost letošní sněhové nadílky tento skvost jen znásobila! Nenechte si proto místní běžkařské trasy ujít ani vy a a s radostí vyražte do neokoukaných a svěžích Železných hor. Více než čtyřicet kilometrů tras je připraveno v okolí Nasavrk (14 km od Chrudimi) a Seče. Vedou krásnou přírodou v nadmořské výšce 500–613 metrů, všude je naprosté ticho, a tak se můžete v klidu kochat skvostnými zkrotlými scenériemi. Běžecké stopy jsou zde pravidelně protahovány pomocí skútru se stopovacím zařízením, přesto nečekejte luxus vyhlášených magistrál jiných známějších běžeckých resortů. Z kvality zde budete muset slevit, ale zážitek to bude i tak ojedinělý. V současné době je otevřeno celkem pět tras, které lze při dobrých sněhových podmínkách kombinovat a vytvářet tak zajímavé okruhy. Mapky obdržíte v infocentrech (Seč, Nasavrky, Hlinsko, Chrudim, Heřmanův Městec), v obcích mikroregionu a dále v hospodách, restauracích, čerpacích stanicích atd. Místní nevýhodu představuje, že směrové značení je osazeno pouze na křížení tras, v terénu pak nejsou stopy nikterak označeny. Tratě jsou navíc leckde rozbité, dávejte si proto pozor na cestu, ať z ní nesjedete jinam.

Stopy často křižují pole, která sice nabízí krásný výhled, ale zároveň zde fouká studený vítr. Myslete na to před startem túry, jelikož míst na občerstvení či zahřátí není moc (ale o to jsou cenově dostupnější. Kde si ještě dáte čaj v hospůdce za deset korun?). Stopy jsou vylidněné, za tři hodiny potkáte maximálně čtyřicet lyžařů – a to jen o víkendu. Běžecké stopy občas křižují komunikace, avšak jen ty s řídkým provozem, takže se srážky s autem nemusíte nijak zvlášť obávat! Ostatně Železné hory patří mezi velmi osamělá pohoří, která davy lidí nevidí ani o poutích, masopustu či jiných veselicích. Decentně rozeseté vesničky se choulí v údolích i na kopcích tohoto drsného kraje a růžky vystrkují jen věže místních kostelů korunujíce tak jemnou zastrčenou nádheru těchto hor. Oblé kopce vás často překvapí příkrostí svých srázů, malebností luk protkaných zurčícími potůčky i obří rozlohou zdravých smíšených lesů. Trasy vás protáhnou tím nejlepším, co mikroregion nabízí. Projedete vesničkami, minete zámky, hrady, přehradu Seč, dostanete se do jiskřivých údolí a vyškrábete se na kopce, z nichž budete mít celou tuto krásu jako na dlani. A když vám ani to nebude stačit, ptačí perspektivu nabízí rozhledna Boika v Českých Lhoticích. 

ÓÑÀÒÀŸ° Trasa spojující Nasavrky, České Lhotice a Krásné. Tímto směrem jedete neustále po rovině nebo do kopce, dobrou polovinu trati protínáte nádherný čistý les. Délka činí zhruba jedenáct kilometrů, převýšení 113 metrů. Ideální nástupní místa jsou v Krásném, kde můžete využít obecní parkoviště, před nebo po výkonu se občerstvit v místní hospůdce či si projít přehledovou mapu tras. Začít trasu můžete i na parkovišti u rozhledny Boika v Českých Lhoticích nebo v městečku Nasavrky, kde je nejenom parkoviště, občerstvení a přehledová mapa tras. Můžete se zde také ubytovat nebo si prohlédnout zámek. ÓÑÀÒÀŸ± Trasa se vine v okolí Krásného cca v 600 m n. m. Tvoří ji dva malé (zhruba čtyřkilometrové) okruhy. Trasa spočívá v nejvyšším bodě upravovaných stop, takže sněhové podmínky na ní bývají nejlepší. Proto bývá zprovozněna první, většinou se zavírá jako poslední a kvalita sněhu zde vydrží nejdéle. Nástupním místem je Krásné. ÓÑÀÒÀŸ² Trasa vede po polích a loukách z Krásného okolo Prosíčky dolů na Ústupky (začátek přehrady Seč) a zpět. Délka je cca patnáct kilometrů, převýšení 100 metrů. Ideální nástupním místem je Krásné nebo Ústupky (zde je nejlepší zaparkovat u hotelu Jezerka, kde je možnost občerstvení a ubytování). ÓÑÀÒÀŸ³ Trasa se line z Hořelce nebo Horního Bezděkova na Prosíčku, kde se napojí na trasu č. 3 (Krásné – Ústupky). Nad Horním Bezděkovem je malý okruh s nádherným výhledem na bojanovské údolí. Délka je cca 5 km, převýšení 72 m.V Horním Bezděkově můžete zaparkovat, v Hořelci mimo to se i občerstvit v penziónu Čtyřlístek. ÓÑÀÒÀŸ´ Trasa vedoucí ze Seče nebo Kovářova po okolních kopcích až k Vápennému Podolu je zhruba dvanáct kilometrů dlouhá. Nastoupíte na ní v Seči, parkoviště za kulturním domem je jen 200 metrů vzdálené od nástupního místa na tratě, občerstvení a ubytování vám nabídnou v několika zařízeních nebo v Kovářově (benzinová čerpací stanice, parkoviště, občerstvení).


µ¯

ÕğÙÍÀÌÄÍ:ŸÁ2aÄÊ ÓÄ×ӟÀŸÅÎÓιŸÒÀ̟ÁÀËÃÖÈ͟§ÒÍÎÖÒÏÇÄÑÄ­ÂĮ̂

„GAMBATTE! ZKOUŠEJ DÁL!” ŘVAL JAPONEC, KTERÉMU MUSELO BÝT ALESPOŇ ŠEDESÁT, KDYŽ SE PROHNAL KOLEM MÉ KAMARÁDKY ZAČÁTEČNICE, KTERÁ SE VÁLELA VE SVÉM SNĚHOVÉM PELÍŠKU. JEJÍ HŮLKY I LYŽE TRČELY V PODIVNÝCH ÚHLECH A ONA VYPADALA SPÍŠE JAKO NOVOROZENĚ JELENA NEŽ BĚŽKYNĚ NA LYŽÍCH. „GAMBARIMASHO! BUDU!” ODPOVĚDĚLA VŠAK S ÚSMĚVEM. Když se ocitla zpátky na nohách, prosmýkli jsme se na lyžích kolem vetché dřevěné budovy, jejíž střecha zkolabovala pod těžkým nátlakem nedávné sněhové nadílky. Udělali jsme si přestávku uvnitř „resto howsu” (odpočívárna), kde dva muži odění od hlavy až k patě v oděvech z Lycry seděli bez bot na vyvýšené platformě se slámovou podložkou známé jako tatami.Výsměšně se na nás podívali, usrkávajíce japonský čaj o-cha, který si v lahvi koupili v u zdi stojícím automatu. ÌÎÂÍ%ŸÒÍ2ÇÎÕ%ŸÍ%ËÎa Země suši a suma nepatří jistě mezi ty první, na které si vzpomenete, když pomyslíte na sníh. Ačkoliv… Zkuste to ještě jednou! Zima, sníh, Sapporo a zlaté loučení Kateřiny Neumannové s kariérou nebo bronzová radost Heleny Šikolové o pětadvacet let dříve, Nagano a jeho kouzelné olympijské hry. Takže konec konců,

proč ne. Tuto hornatou asijskou zemi zasypává sníh s poctivou každoroční pravidelností. Ve skutečnosti se můj lyžařský výlet uskutečnil v zimě, kdy sněhové vánice rekordně ochromily západní Japonsko, což se neodehrálo po celých pětadvacet let.Vlaky vykolejovaly, letadla se zpožďovala, ale na tvářích fanoušků zimních sportů po celé zemi se zrcadlil úsměv od ucha k uchu. Stejně jako všude jinde v severní hemisféře běží japonská zimní sezóna od prosince do března, kdy většina země spí pod bílou peřinou. Hlavní ostrov Honšú leží přímo ve vzdušné cestě studených sibiřských proudů, které sbírají vlhkost klouzajíce se přes Japonské moře. Když pak narazí na horské oblasti ostrovů, ve velkém uvolňují svou mocnou nálož. A výsledek? Země, jež se může pochlubit jedním z největších sněhopádů na světě. ÑØÂÇËÎÕËÀÊÄ̟ ÍÀŸÎÓÎ.ÊÔ Sjezdařské ski areály jsou štědře rozprášené na všech čtyřech hlavních japonských ostrovech. V pásu od tropického Kjúšú na jihu až k subarktickému Hokkaidó na severu pracuje před pět set resortů. I běžkařké stopy jsou zde rozšířené a oblíbené. Mapa čítá sedmdesát areálů a historie zaznamenává hostitelství dvou úspěšných zimních olympijských her (Sapporo 1972 a Nagano 1998). Nazýváno jako crossu-cantori nebo jednoduše zkáceno na cro-can, běžecké lyžování patří mezi známé zimní aktivity. Ovšem často musí sníh i běžky přijít k Japoncům podobně jako bájná hora k Mohamedovi! Za pomocí sněžných skútrů pak vykreslí stopy na baseballových hřištích nebo klidně i na rýžových polích, což umožňuje místním užít si běžek doslova kdykoliv a kdekoliv.Výborná myšlenka, která ovšem často ubírá klienty stálým běžeckým resortům, kde se pak vznáší zatuchlá atmosféra liduprázdna!


µ°

Nejlepší oblasti vysoustružených stop jsou k nalezení na nádherném severním ostrovu Hokkaidó a v Naganu, kam se jednoduše dostanete z Tokia. Díky rychlovlakům se tam můžete vydat jen na otočku. Ostatně tak to dělá řada obyvatel hlavního města – přes den lyžují a se setměním se vrací do Tokia, aby se stihli připravit na návštěvu svého oblíbeného karaoke. Tratě se pohybují od krátkých (kolem 1,5 kilometru) rovinnatých pro začátečníky až k náročným zvlněným okruhům, které se táhnou až do délky patnácti kilometrů. Stopy jsou dobře upravované jak pro klasiku, tak bruslení a často míjejí miniaturní kamenné sochy Buddhy oblečené v zimních šálách a kloboucích, tradiční dřevěné domky, japonské břízy, někdy i vysoké rovné bambusové houští, což vytváří bohatou a unikátní scenérii, kterou nikde jinde na světě nenaleznete. ÄÕÑÎÏSÓ:ŸÄ×ÎÓÈ Japonsko je často považováno za drahou zemi, přestože si tuto reputaci ne zcela zaslouží. Vstup do běžeckých stop je často zdarma a půjčení vybavení pořídíte za nějaké tři stovky na den. Cena veřejné dopravy vám peněženku provětrá více, ale za vyšší cenu dostanete odpovídající komfort: čistotu, rychlost a fungující systém. A mimochodem, projet se v Bullet Train – nejrychlejším vlaku na světě – je zkušenost k nezaplacení, zážitek sám o sobě! Další často kolující fámou o Japonsku je, že se jedná o přelidněný národ. Pravdou je, že se ve městě hnete jen těžko, ovšem to se v žádném případě na běžecké stopy nevztahuje, ty nejsou přeplněné nikdy. Najít ubytování není ve městech a lyžařských střediscích žádný problém. Samozřejmostí je i západní styl. Pokud však patříte mezi odvážnější a zvídavější osoby, pak pro vás „ryokan“ představuje perfektní způsob, jak se seznámit s místní kulturou. Již od padesáti dolarů na noc si můžete v tradičním pensionu vyzkoušet, jaké to je chodit po slaměných podložkách tatami místo po kobercích a vyspat se na futonech, které nahrazují postele. Nezapomeňte si u vchodových dveří sundat boty, vklouznout do papučí a japonského tradičního županu „yukuta“. Pak si krásu dřevěných hal a domácí atmosféry užijete dvojnásobně! Jistě jste už slyšeli, že Japonci jsou stydliví, rezervovaní lidé, což samozřejmě platí. Přesto se k vám

» Ve městě se hnete jen těžko, ovšem to se v žádném případě na běžecké stopy nevztahuje, ty nejsou přeplněné nikdy. « budou chovat ohromně laskavě a vstřícně, obzvláště když vyjedete z velkých měst do odlehlejších oblastí.V jedné z nejvíc homogenních zemí na světě se většinou na cizince nahlíží s velkou zvědavostí a opět platí, čím dále od super vyspělé civilizace, tím větším exotem pro ně budete. Brada jim navíc poklesne, když prokážete, že i hůlky vám říkají pane, nebo ze sebe vysoukáte alespoň prosté „konichiwa” (dobrý den). S dorozuměním budete patrně na štíru (ale nápisy na automatech a v obchodech jsou často i v angličtině), přestože se Japonci povinně šest let učí angličtinu, příliš ji neovládají. Před cestou se proto vyplatí pořídit si japonský slovník. ÓÄÓÎÕÀÍ^̟ ÕÒÓÔϟÙÀÊ%Ù%Í Japonci rádi pijí alkohol, přestože mají problém ho strávit. Snadná dostupnost piva, „nihonshu“ (rýžové víno) a „shouchu“ (pálenka z rýže nebo cukrové třtiny) v automatech v lyžařských střediscích či jen tak na ulici jim jejich slabost jen ulehčuje. Spolu se stoupajícími promile alkoholu v krvi místních mizí i poslední zbytky jejich typické stydlivosti. Nebuďte překvapeni, pokud se vás budou vyptávat na intimní detaily vašeho života. Já jsem byl jednou špatnou angličtinou dotázan: “Have you ever play sex?” (Hrál jste někdy sex?) A když už jsme u pohostinství, nejde se nezastavit u vyhlášené japonské kuchyně, která se v Evropě často nespravedlivě omezuje jen na suši. Někdy sice vyžaduje notnou dávku odvahy (například při konzumaci smradlavých fermentovaných sojových bobů nebo celého smaženého kraba včetně nohou a krunýře), jindy však – navíc velmi levně – rozvlní harmonické struny vašich chuťových pohárků. Lyžařský výlet do Japonska by však nebyl dokonalý bez smočení v jednom z mnoha veřejných horkých pramenů zvaných „onsen“. Díky všudypřítomné geotermální aktivitě naleznete onseny kdekoliv, i v centrech lyžařských resortů. Je to perfektní způsob, jak zrelaxovat vaše bolavé svaly po celodenním lyžování.

Ovšem pozor, pokud máte tetování, nemusíte být pušteni do onsenů, tělocvičen nebo například bazénů! V Japonsku totiž až do nedávna tetování představovalo značku příslušníka nechvalně proslulé mafie jakuza. Vedle úžasného lyžování může Japonsko návštěvníkům nabídnout mnohem víc – od skvostných starobylých chrámů až k neonem prošpikovaným velkoměstům s karaoke bary a hodinovými hotely. I obyčejný supermarket naplněný chapadly chobotnic, prasečími střevy a neidentifikovatelnou zeleninou může pro průměrného „zápaďáka” znamenat dobrodružství samo o sobě. Tak pokud chcete na lyžích navštívit opravdovou exotiku, pokochat se nádhernými scenériemi a přesvědčit se, že existuje země, kde prodávají pivo v automatu, naplánujte si na příští zimu cestu do Japonska!  Pozn. autor článku Sam Baldwin žil dva roky ve Fukui (Japonsko).

TŘI HORKÉ TIPY V Japonsku naleznete více než sedmdesát běžeckých tratí rozprostřených po celém království. Současně se zde v uplynulých letech konaly dvě velké sportovní akce – zimní olympijské hry v Naganu 1998 a mistrovství světa v Sapporu 2007. Do obou středisek i stop, které byly mimo jiné svědkem historické radosti Kateřiny Neumannové, se můžete vypravit i vy. Hakuba Cross Country Kyogijo Snow Harp (Nagano) Hostitel zimních olympijských her v Naganu 1998 Sezóna: začátek prosince–konec března Otevírací doba: 9.00–17.00 Tratě: 3 km (začátečníci), 4,5 km, 6 km (středně pokročilí, pokročilí) Vstupné do stop: ¥200 (cca 42 Kč) Půjčení vybavení na den: ¥2500 (cca 520 Kč) Kijimadaira Cross Country Kyogijo (Nagano) Vyhlášené tréninkové středisko Sezóna: začátek prosince–konec března Otevírací doba: 9.00–17.00 Tratě: 1,5 km, 4,5 km (začátečníci), 9 km, 13 km (středně pokročilí, pokročilí) Vstupné do stop: ¥500 (cca 105 Kč) Půjčení vybavení na den: ¥3000 (cca 620 Kč) Takino Suzuran Kyuryo Koen (Hokkaidó) Pouhých osmnáct kilometrů od hlavního města ostrova Sapporo Sezóna: konec prosince–konec března Otevírací doba: 9.00–16.00 Tratě: 3 km, 3,75 km, 4,5 km (začátečníci), 9 km (středně pokročilí), 13 km (pokročilí) Vstupné do stop: zdarma Půjčení vybavení na den: ¥520 (cca 110 Kč) Více informací: www.snowjapan.com


µ±

ag ICm RD NO

» Yellowstonská rezervace, přezdívaná „nejlepší nápad Ameriky“, je prvním národním parkem světa. Od svého založení v roce 1872 trvalo přes šedesát let, než oslavila svého třímiliontého návštěvníka. Dnes jich sem tolik přijíždí rok co rok. « CA I R ME

HA T R NO N I

Í%ÑÎÃÍ:ŸÏÀÑÊ ÓÄ×Ó¹ŸÓÎ̟PÄÏ:Ê«ŸÅÎÓιŸÍÏÒ­ÆÎÕ«ŸÒÊÈÈÍÃÄ×

YELLOWSTONE JE JEDNOU Z NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍCH TURISTICKÝCH DESTINACÍ AMERIKY. ZCELA PO PRÁVU – TOTO HISTORICKY PRVNÍ CHRÁNĚNÉ ÚZEMÍ NA ZEMĚKOULI MÁ NÁVŠTĚVNÍKŮM VĚRU CO NABÍDNOUT. PŘEKRÁSNÁ PŘÍRODA, NEOBVYKLE BOHATÁ FAUNA A GEOTERMÁLNÍ ZÁZRAKY JAKO OLD FAITHFUL LÁKAJÍ MILIONY ZVĚDAVÝCH HOSTŮ Z CELÉHO SVĚTA. NEKONEČNÉ FRONTY AUT ČEKAJÍCÍCH U VSTUPNÍCH BRAN PARKU NA POVOLENÍ K VJEZDU SE TU FORMUJÍ BEZ PŘESTÁNÍ OD JARA DO PODZIMU. V zimě je z Yellowstonu naprosto jiný svět. Pokryt hlubokým sněhem od listopadu do dubna nabízí nezapomenutelné pohledy na vysoké zamrzlé vodopády a gejzíry vypouštějící ve štiplavém mrazu sloupce páry a horké vody. Na všudypřítomné bizony se splihlou srstí a rampouchy ověšenými vousy, tisknoucí se k sobě v hloučcích a pomalu zapadávající sněhem. Vlci, kojoti, kamzíci, losi a spousta dalších druhů táhne ve stádech a tlupách promrzlou krajinou a neúnavně se snaží najít dost potravy k tomu, aby zdejší drsný půlrok přežila. Lesní zvěř spatříte všude – jako by jí tu přes zimu bylo mnohonásobně více, než když sníh zmizí. Vlastně jediným živým tvorem, kterého je v Yellowstonu přes zimu vidět dramaticky méně, je – snad ještě krom zimní špačky tlučících medvědů – člověk. Běžně sem za

zimu přijede jen okolo 150 tisíc lidí – pouhý zlomek z každoročních tří milionů. Důvody jsou v podstatě dva. Jednak se s výjimkou dvou průjezdních přes zimu uzamknou všechny ostatní vstupní brány a celá rezervace zůstane uzavřena pro automobilovou dopravu a druhým důvodem je jednoduše počasí; v této oblasti, kde letní sněhové bouře nejsou ničím neobvyklým, bývá zima předlouhá, tuhá a nelítostná. Metr sněhu a hluboce minusové teploty tu jsou normou. ÖÄÒӟØÄËËÎÖÒÓÎÍÄ Hledáte-li optimální zimní útočiště pro své výlety do parku, vyberte si turistické městečko West Yellowstone na okraji rezervace, přímo u její západní brány – jediné ze dvou, které zůstávají v zimě otevřené. Z West Yellowstonu vede nejširší škála lyžařských tras, je tu největší

výběr ubytování (včetně řetězců jako Best Western nebo Holiday Inn), dobrých restaurací i ostatní typické turistické zábavy. Že tu budete bydlet skutečně prakticky v divočině, vám naznačí i občasné titulky zpráv v místních novinách: bizoni opět ve městě, bizon vnikl do školy, bizon honil lidi, bizon honil koně, bizon zablokoval provoz benzínky… Jakmile se ubytujete a vybalíte, zřejmě vás podmanivé městečko zláká k alespoň rychlé prohlídce. Najdete v něm spoustu obchůdků s tím pro turisty nejlákavějším sortimentem jako módní butiky, sportovní zboží, zlatnictví, knihkupectví či umělecké galerie. Na dvě zdejší atrakce byste si měli vyhradit trochu víc času: v Grizzly Discovery Center se nejenom dozvíte všechno encyklopedického o tomto medvědím plemenu, ale okolo desítky jich v zoologické zahradě Centra i žije, krom dalších vzácných druhů (například šedých vlků). Druhou pozoruhodností yellowstonského městečka je IMAX Theatre s obřím, šestipatrovým plátnem, na kterém se v precizní kvalitě promítají 3D přírodopisné filmy o zdejší rezervaci, včetně její bohaté historie, ale třeba také detailního vysvětlení, jak fungují zdejší gejzíry, fumaroly nebo bahenní sopky, vše podpořené úžasnou grafikou a geniálně poutavou formou výkladu. Vynechejte návštěvu IMAX kina a z následné návštěvy opravdového Yellowstonu vstřebáte sotva polovinu. ÒÍÎ֟ÂÎÀÂÇ V zimě zůstává kromě jediné silnice celý Yellowstonský park pro dopravu uzavřený. Krom


µ²

ÁÎÙÄÌÀÍ

ÌÎÍÓÀÍÀ

Ø Ä Í ËË % Î Ñ Ö Î Ò Ã Ó Í Î :Ÿ Í Ï Ò À Ê Ñ ^ Ê Ÿ

ÁÈƟÒÊØ

ÖØÎÌÈÍÆ

ÈÃÀÇÎ

ÖÄÒӟØÄËËÎÖÒÓÎÍÄ

běžeckého lyžování jsou další zdejší zimní atrakcí celodenní vyhlídkové jízdy do nitra rezervace speciálními žlutými minibusy Alpen Guides na pásech namísto kol, kterým říkají snow coach. Místní celebritou mezi průvodci tu je nějaký Jim Berry, který nejenže podává výklady naprosto ojedinělou a zábavnou formou, ale – a netuším, jak to dělá – má v parku své ochočené vlky a kojoty. Ani trochu nepřeháním – minibus přistaví u skupinky zvířat, Jim na ně křikne jakýsi povel a ta se zastaví, natočí bokem a nehnutě pózují kamerám a fotoaparátům pasažérů. Nevidět, neuvěřím. Krajina yellowstonské rezervace je jedním slovem dechberoucí. Trasa vyhlídkové jízdy vede přes horské říčky, po podmoklých loučkách v hlubokém sněhu i zalesněným terénem, který se tu stále ještě vzpamatovává z devastujícího požáru v roce 1988. Jde to pomalu, nové stromky v této dlouhodobě proschlé a drsným klimatem sužované krajině (jsme tu v nadmořské výšce 2 000 m) povyrostou o pouhých 7 cm za rok. Z vyvýšených míst je dobře zřetelné, jak vyhořelý terén pokrývá nová hustá peřina zdravého, houževnatého porostu. Snow coach pochopitelně zastavuje u těch návštěvnicky nejatraktivnějších lokalit, aby si k nim pasažéři mohli dojít a důkladně prohlédnout. Planina Norris Geyser Basin je jedním z takových míst, a po právu – na světě neexistuje žádný tomuto podobný úkaz. Po předchozí domluvě si lze do minibusu vzít i lyže a nechat si zastavit na libovolném místě parku, obvykle nějakém vzdálenějším, a odtud pokračovat zpět do West Yellowstonu po svých. Oblíbeným místem pro přestup z autobusu na lyže bývá vyhlídka Inspiration Point. ÌÀÌÌÎÓÇ Pravděpodobně druhým nejpopulárnějším výchozím útočištěm turistů je po West Yellowstonu městečko Mammoth poblíž severní vstupní brány do parku. I odsud lze vyrazit do lůna rezervace na běžkách nebo sněžnicích, či se nechat odvézt kamkoli hlouběji pásovým minibusem. Prakticky v celém Yellowstonském parku máte dojem, jako byste lyžovali v jednom obrovském amfi teátru. Kam se rozhlédnete, spatříte bezpočet klikatých cestiček

od stop vlků, kojotů a losů. Poblíž potoků si zabrány do sebe hrají vydry a až zesilující chlad vám připomene, že už zřejmě jejich dovádění sledujete pořádně dlouhou dobu. Odtrhnete oči od vyder a zjistíte, že stejné představení, jen s vámi coby dalšími aktéry, pozoruje nehnutě ležící starý velký kojot. A dost možná si celou tuto scénu z nové perspektivy odněkud z hustého porostu prohlíží další a další páry očí. Ve výšce kroužící majestátní orel bělohlavý vidí ten samý, a přesto jiný příběh. V Yellowstonu je na každém kroku z pozorujícího pozorovaný. Navzdory vysoké pokrývce sněhu najdete na řadě míst povrch rozbitý mohutnými kopyty a rozhrabaný až na uschlou podzimní trávu. Neklamné znamení, že tu jsou bizoni. Běžkaři tu jsou před nimi každým zdejším průvodcem varováni – tato obrovská zvířata běžně k chůzi používají urolbované cesty. Narazíte-li na ně, jak vám stojí v cestě, doporučuje se z bezpečné vzdálenosti počkat, až cestu opustí. Když už zmiňuji profesionální průvodce – najmout si zde takového znamená, podobně jako v případě návštěvy IMAX kina, o mnoho hodnotnější turistický zážitek. Obecně není terén Yellowstonu svým profilem či technickými parametry nijak obtížný. Nejtěžší věc na zdejším lyžování je přinutit se nezastavovat každých pět minut a nevytahovat foťák nebo kameru.

ÒÍ2aÍ1ŸÒÊWÓÑØ Divoká zvěř na cestách Yellowstonského parku nepředstavuje bohužel jedinou překážku návštěvníkům na běžkách a sněžnicích. Žádná reportáž odsud by nebyla pravdivá a kompletní, pokud by nezmiňovala zřejmě nejpopulárnější zdejší zimní zábavu, kvůli které je West Yellowstonu přezdíváno „světové hlavní město sněžných skútrů“. V minulosti zde skútry začaly být velkým problémem a soudy řešily několik vážných kolizí strojů s běžkaři. Byl to soud, kdo nakonec vydal i rozhodnutí limitovat maximální počet skútrů na 720 za den a akceptovat u nich pouze zelený BAT standard (Best Available Technology). A také nařídit každému jezdci (či skupině) najmout si jednoho z 80 zdejších vyškolených průvodců, kteří jsou zodpovědní za dodržování rychlosti jízdy (limit 55 km/hod) i ostatní zásady bezpečnosti provozu, což a priori odrazuje ty nejagresivnější motorizované potížisty. I přes rozlehlost yellowstonské rezervace je oněch sedm stovek řvoucích skútrů v prostoru znát. Tyto stroje i přes jejich špičkové technologie smrdí, jsou extrémně hlučné a jejich provoz obtěžuje jak většinu zvířecích obyvatel, tak i ostatních turistů na běžkách a sněžnicích. Některé cesty jsou v Yellowstonu pro skútry uzavřené, některé naopak pouze pro ně vyhrazené, většina směřujících k těm nejpopulárnějším

» Prakticky v celém Yellowstonském parku máte dojem, jako byste lyžovali v jednom obrovském amfiteátru. «


µ³

místům parku je však sdílena společně. Existují silné snahy provoz skútrů ještě více omezit či docela zakázat, na druhé straně však stojí fakt, že zejména West Yellostone, ale prakticky celá oblast, z tohoto movitého segmentu turistů ne nevýznamně profituje. Netřeba dodávat, že tu hovoříme nejen o hotelích a restauracích, ale třeba i půjčovnách skútrů a čerpacích stanicích. Přesto, myšlenka na návrat tichých půlročních zim do Yellowstonu tu má pravděpodobně většinovou podporu. V současné době je Yellowstone cokoli, jen ne oázou dlouhotrvajícího ticha a klidu, bohužel. ÑÄÍÃÄÙÕÎÔҟÓÑÀÈ˟ÒØÒÓÄÌ Každému, kdo cestuje do Yellowstonu, doporučuji použít můj oblíbený cyklo- a běžkařský provoz, Free Heel and Wheel na Yellowstone Ave za rohem od IMAX centra, na severozápadním okraji městečka při cestě dovnitř parku u Rendezvous tratí. Provozovna má krom obchodu i svou půjčovnu, lyžařskou školu a servis a vlastní a vedou ji dvě kamarádky – skalní běžkařky, co se v létě mění na podobně zaryté bikerky – Melissa a Kelli. Široko daleko jim tu nikdo neřekne jinak než „the Girls“. Ve svém obchodě provozují bezkonkurenční kavárnu Mocha Mamma’s, v níž dát si při návratu z lyží jejich místně proslavenou horkou čokoládu, budete přísahat, že jste v životě nic podobně dobrého nikde nedostali. Nejpopulárnější tratí je šestikilometrový okruh Rendezvous Loop startující přímo ze severozápadního okraje města a vedoucí mírně zvlněným terénem ve vysokém borovém lese. Okruh je součástí asi 35km sítě tratí nazvaných

KUDY DO YELLOWSTONU?

Rendezvous Trail System, které osobně upravuje zdejší rezident a guru amerických běžkařských rolbařů, Doug Edgerton, který mj. šéfoval rolbařům v Soldier Hollow na olympiádě v Salt Lake City. Za použití tratí se tu, jak to bývá v Americe běžné, platí; denní skipas stojí $10, třídenní $25, měsíční $45. Každoročně na konci listopadu se tu o svátku Díkuvzdání koná proslavený kemp Yellowstone Ski Festival. Dalšími populárními trasami jsou poněkud technický Volunteer s krásnými výhledy na Mt.Holmes a Gallatin Range, Dead Dog, Deja View s biatlonovou střelnicí a profilově nejnáročnější a nejdelší Windy Range uvnitř parku. Ještě hloub v rezervaci pak doporučuji oranžový Riverside anebo Upriver a Downriver Loops meandrující podél zdejší až kýčovitě nádherné Madison River. V těchto končinách vzhledem k odlehlosti tras pro skútry, a tedy většímu klidu téměř jistě spatříte vlky, při troše štěstí třeba i majestátní jeleny wapiti. Na tratích rezervace je celkem sedm ohřívacích budek s hořícím ohněm. 

Nejbližším letištěm k Yellowstonu je Gallatin Field Airport u Bozemanu v Montaně, kde si pronajmete auto a budete řídit něco přes 100 mil na jih po zasněžené a často kluzké 191 přímo do West Yellowstonu. Alternativou je nepronajímat si auto a využít pravidelných skibusů mezi letištěm a megaresortem Big Sky, ležícím zhruba v polovině cesty. Některé spoje pokračují z Big Sky právě do West Yellowstonu. Přes zimu (přesněji od listopadu do května) platí v celé yellowstonské rezervaci uzavírka všech silnic pro automobilovou dopravu. Výjimku tvoří jediná silnice na severu parku vedoucí Lamarským údolím mezi městečky Gardiner přes Mammoth Hot Springs do Cooke City. Ostatní silnice se upravují rolbami a slouží turistům na běžkách, sněžnicích a sněžných skútrech.

CO URČITĚ NEMINOUT Yellowstonský národní park je rozsáhlým územím o ploše téměř 9 000 km². Chtít jej poznat celý během jediného pobytu je utopie a o nic takového vám ani neradím se pokoušet. Níže však doporučuji několik zásadních pozoruhodností rezervace, které bude moudré nevynechat, i pokud byste sem zavítali na pouhý den či dva. • The Lamar Valley – samo o sobě překrásné široké údolí procházející severní částí parku, jako jediné je celoročně průjezdné autem. Jedno z nejpříhodnějších míst pro pozorování divoké zvěře, zejména bizonů, jelenů, vidlorožců, ale i predátorů jako vlci nebo medvědi grizzly. • Grand Prismatic Spring – největší termální pramen Yellowstonu s naprosto pohádkovou barvohrou – od temně modré až po ohnivě oranžovou. • Old Faithful – nejpopulárnější yellowstonský gejzír. Zhruba každou hodinu tryská do výšky 40 až 50 metrů pravidelně už přes 120 let. • Steamboat – nejvyšší gejzír Yellowstonu (až 70 metrů), avšak velmi nepravidelně pracující – rozpětí erupcí má mezi 4 dny a 50 lety. • West Thumb Geyser Basin – dramatická sestava bublajících kobaltově modrých pramenů a bahenních jezírek na dohled od obrovského Yellowstone Lake, největšího ledovcového jezera Ameriky. • Artist Point – populární vyhlídka přes scénický yellowstonský Grand kaňon a na bouřící bezmála stometrové vodopády Lower Falls.

DŮLEŽITÉ WEBOVÉ ADRESY • Yellowstonský národní park www.nps.gov/yell • Město West Yellowstone www.wyellowstone.com • Tratě Rendezvous Ski Trails www.rendezvousskitrails.com • Yellowstone Ski Festival www.yellowstoneskifestival.com • Vyhlídkové jízdy Alpen Guides www.yellowstoneguides.com • Půjčovna Free Heel and Wheel www.freeheelandwheel.com


µ´

ÀÃÑÄÒ%PŸ ÀÍÄÁŸÊÃğËÙğÍÎÑÃÈŸÙÀÊÎÔÏÈÓ ÏÑÀÇÀ

Äæêë

ÏÀÑÃÔÁÈÂÊ^ŸÊÑÀÉ

ÊÂÀ——¹À¼—º¼ÅËÉÌėɸ»ÆË2ŗ

ĸɸ˿ÆŗÊÇÆÉË

ÇØéÛìÙàÚÜ

êçÜÚàØãàñæíØå[—ãð•Ø„êâ[—çéæÛÜáåØ£—êÜéíà꣗ç‘ádæíåؗؗëÜêëÚÜåëéìä ËæçØêæí[—¨£—¨¬ª—§§—ÇéØßؗ¬—¤—ÉØÛæëoå— îîî¥êâàêÜéíàê¥Úñ

½éØåëà‡âؗ¿ØãØêܗ¨©§§£—«ª«—§¨—Äæêë—

ÆêÜâ—ì—»ìÚßÚæíØ

¿¸É½¸—ÊÇÆÉ˗¤—ÇéØßؗ¬

ɼĸÉÂƗ¤—ǼÅÑÀÆŗÉÆѺ¼ÊË2

ÊëéØâæåàÚâ[—¯¨£—¨¬¬—§§—ÇéØßؗ¬ îîî¥ßØéÝØêçæéë¥Úñ

»ãæìß[—Ãæìâؗ«¯£—«¨®§¬—ÆêÜâ îîî¥çÜåñàæåéæñÚÜêëà¥Üì

¿¸É½¸—ÊÇÆÉ˗¤—Çɸ¿¸—° &ÜêâæäæéØíêâ[—«¨£—¨°§—§§—ÇéØßؗ° îîî¥ßØéÝØêçæéë¥Úñ

¿Ì»Ð—ÊÇÆÉË ÅؗÇÜé‡ë’åg—¨«£—¨¨§—§§—ÇéØßؗ¨ ëÜ㥱—©©«©¨¯­§§ îîî¥ßìÛð¥Úñ

ÆÌË»ÆÆɗº¼ÅËÉÌėÉƺ—ÇÆÀÅ˗üË=¸ÅЗ ÍÜêÜãêâ[—­­ª£—¨°§—§§—ÇéØßؗ° îîî¥éæÚâçæàåë¥Úñ

ÆÌË»ÆÆɗº¼ÅËÉÌėÉƺ—ÇÆÀÅ˗ ÄØéëàåêâ[—©—ŸÅؗÇÜé‡ë’åg £—¨¨§—§§—ÇéØßؗ¨ îîî¥éæÚâçæàåë¥Úñ

ÂÀÎÀ—ÊÍ*˗ĸǗ¸—ÇÉUÍÆ»ºU êçÜÚàØãàêëؗåؗëìéàêëàÚâæì—ãàëÜéØëìéì—Ø—¾ÇÊ ÁìåÞäØååæíؗ©ª£—¨¨§—§§—ÇéØßؗ¨— îîî¥âàîàÚâ¥Úñ

ÊÂÀ—ÊÌɽ—ÊÇÆÉ˗

ËÈÁÄÑÄÂÊ^ŸÊÑÀÉ

ÁØÙãæåÜڗåØۗÅàêæì ¿Ì»Ð—ÊÇÆÉË ÇæÛßæéêâ[—©©£—«­§§¨—ÁØÙãæåÜڗåØۗÅàêæì ëÜ㥱—«¯ªª¨­©§ª îîî¥ßìÛð¥Úñ

ÁàãÜäåàÚÜ ÀÅ˼ÉÊÇÆÉË »æãÜåo—¬«£—¬¨«—§¨—ÁoãÜäåàÚÜ îîî¥àåëÜéêçæéë¥Úñ—

¹ÜåÜÚâæ ͤ°§¤Í—ÁÆʼ½—ÍÆÁË2K¼Â ¹ÜåÜÚâ旨°§£—¬¨©—ª®—¹ÜåÜÚâæ

ĸÇÀʗ

ÊÂÀ—ʼÉÍÀʗÄɸ——˼Ê˺¼ÅËÉÌÄ

»é¥—Ä¥—¿æé[âæíf—¨¯©¦¨¨§£—«­§—§­—ÃàÙÜéÜڗ­— îîî¥åðÚ¤êçæéë¥Úñ êëØÛàæå—åؗ¹ÜۄàÚßæíg—í—ÁàñÜéêâ’Úߗßæé[Úß Kìäå[—¬¯©£—«­ª—¨©—ÃàÙÜéÜڗ©¬—

ùʗÊÇÆÉ˗

ÅؗÄØåàå[Úߗ¬§£—¨®§—§§—ÇéØßؗ® îîî¥ãÙê¤êçæéë¥Úñ

ÊÑ%ËÎÕ1ÇÑÀÃÄÂÊ^ŸÊÑÀÉ

¹Æ¸ËǸÉÂ

¿éØÛÜڗÂé[ãæíf

Êæâæãæíêâ[—¨«­¦ª¬°£—¨¯­§§—ÇéØßؗ¯ ëÜ㥱—©¯«¯©­®¯® îîî¥ÙæØëçØéâ¥Úñ

½ÌŗÊÇÆÉ˗¿éØÛÜڗÂé[ãæíf—

¿æêëàíàÚÜ ÇÉƾɼÊʗºÐºÃ¼— ãð•Ü—¤—çéæÛÜá—Ø—êÜéíà꣗âæãؗؗÛæçãyâð ÃæÞàêëàڗÇØéâ—Ëìãàç[å—ÇØãæìâ𗨪®¨ ©¬ª—§¨—¿æêëàíàÚÜ îîî¥çéæÞéÜêêÚðÚãÜ¥Úñ

ÊíàëØíð ʼÅÊÆɗ½ÉÀ¼Å»Ê¿ÀǗÊËÆɼ ¹éågåêâ[—©«£—¬­¯—§¨—ÊíàëØíð— îîî¥ìãëéØêçæéë¥Úñ ÕØÒÎ.ÈÍÀ

Åæíf—Ägêëæ—åؗÄæéØíg ÊÇÆÉ˼Ší’éæÙÚܗÙg•ÜÚâ’ÚߗؗêáÜñÛæí’Úߗãð•o—Ø—êåæîÙæØéۑ ̗ÇæßãÜÛÚܗ¨ª«® ¬°©ª¨—Åæíf—Ägêëæ—åؗÄæéØíg— îîî¥êçæéëÜå¥Úñ

ÃÐY¼—ÊÃÆż çéæÛÜá—Ø—êÜéíàê—ãð•o—Ø—çéæÛÜá—êçæéëæíåoßæ—æÙãÜdÜåo Êæ‡âæíؗ©ª¨£—¬°©ª¨—Åæíf—Ägêëæ—åؗÄæéØíg ëÜ㥱—¬­­­¨¯¨«§ îîî¥êãæåÜâ¥Úñ ÉÈÇÎÌÎÑÀÕÒÊ^ŸÊÑÀÉ

ÅÐ&—ÊÇÆÉ˗

ÒÓPÄÃÎ.ÄÒÊ^ŸÊÑÀÉ

¿Øíãodâæíؗ¨§§§£—¬ª§—§©—ÇØéÛìÙàÚܗ ëÜ㥱—¬°¬­©­ª©©— îîî¥Ýìåêçæéë¥Úñ

ÃàÙÜéÜÚ

͗ˑåoÚߗ¨¨£—¨©§—§§—ÇéØßؗ© ëÜ㥱—©©«°«©§§® îîî¥êâàêìéÝ¥Úñ KëÜÝ[åàâæíؗ­ª£—¨¬§—§§—ÇéØßؗ¬—¤—ÊäoÚßæí— îîî¥äØçàê¥Úñ —

½ÌŗÊÇÆÉ˗ÇØéÛìÙàÚܗ

çéæÛÜᣗçæéØÛÜåêëío£—ëÜêëæíØÚo—ÚÜåëéì䣗çéæÝÜêàæå[ãåo—êÜéíàê— ÄÆÅ˸Ÿ KØÝ؄oâæíؗ¬¯¨£—¬§§—§©—¿éØÛÜڗÂé[ãæíf— ëÜ㥱—«°¬¬¨ªª§¬ îîî¥Ýìåêçæéë¥Úñ

ÊÂÀ—ÊÇÆÉ˗»É¸¿ÆÉ» çéæÛÜᣗêÜéíà꣗ÙØñØé—Ø—ëÜê륗ÚÜåëéì䗽àêÚßÜé ¿ØÙéäØåæíؗ¨­­£—¬§§—§©—¿éØÛÜڗÂé[ãæíf— ëÜ㥱—«°¬¬ª«­°¬

¹éåæ ¹¸ÉżϗÊÇ☺ÉË ç‘ádæíåؗؗêÜéíàꗤ—ÉæêêàÞåæ㣗¼ãØ壗ÅæéÛàÚØ ¹éØëàêãØíêâ[—®£—­§©—§§—¹éåæ— ëÜ㥱—¬«¬©«¬¯«®— îîî¥ÙØéåÜïêçæéë¥Úñ

ÊÂÀº¼ÅËÉÌėÁ¸ÉÆK Á¥—¹ØÙ[âؗ°£—­§§—§§—¹éå旤—Âé[ãæíæ—ÇæãÜ ëÜ㥱—¬«¨©«¬¯¬ª îîî¥êâàÚÜåëéìä¤Ùéåæ¥Úñ ÌÎÑÀÕÒÊÎÒËÄÙÒÊ^ŸÊÑÀÉ

˄àåÜÚ Â—ÊÇÆÉË êçÜÚàØãàñæíØå[—çéæÛÜáåؗؗç‘ádæíåؗؗܤêßæç—Ùg•ÜÚâfßæ—ãð•æí[åo— ؗêâàØãçàåàêäì ÁØÙãìåâæíêâ[—«§¯£—®ª°—­¨—Ë„àåÜÚ îîî¥âêçæéë¥Úñ

ÊÇÆÉ˗º¼ÅËÉÌė˄àåÜڗ

ÁàãÜäåàÚÜ

å[䥗ÊíæÙæÛ𗬩®£—®ª°—­¨—Ë„àåÜڗ

ÄãØÛ[—¹æãÜêãØí

ÀÅ˼ÉÊÇÆÉË

ÙË:ÍÒÊ^ŸÊÑÀÉ

¿¸É½¸—ÊÇÆÉ˗¤—Äø»—¹ÆüÊøÍ

»æãÜåo—¬«£—¬¨«§¨—ÁàãÜäåàÚÜ ëÜ㥱—«¯¨¬«¨©¬ª îîî¥êçæéëßÜåðÚߥÚñ

ÍêÜëoå

Áàdoå

YÜéæëoåæíؗ¨ª©¨£—®¬¬—§¨—ÍêÜëoå

Å[ägêëo—ÉÜçìÙãàâ𗯩ª£—©°ª—§¨—ÄãØÛ[—¹æãÜêãØí îîî¥ßØéÝØêçæéë¥Úñ

Âæãoå ÊçæéëêÜéíàê—Íðêâædàã—ÁØéæäoé

ĸɸËÆŗº¼ÅËÉÌÄ

ÂäæÚßæíؗ«§­¥—©¯§§©—Âæãoå ëÜ㥱—ª©¨®©¯®¨¯

çéæÛÜá—Ø—êÜéíàê—ãð•o—Ø—âæã ÃàÛàÚâf—å[ägêëo—¯£—¬§­—§¨—Áàdoå îîî¥âéâæåæêâðäØéØëæå¥Úñ

ÏËÙÄEÒÊ^ŸÊÑÀÉ

Å[ÚßæÛ

ÇãñÜy

ɸ»Àº¸Ã—ÊÇÆÉË

êÜéíà꣗çéæÛÜᣗç‘ádæíåØ£—ÙØñØé ¿ØÙéäØååæíæ—å[䥗©£—ª¨©—§§—ÇãñÜy

Ëæç—êâà—êÜéíàÚܗëÜØä—ÄæåëØåØ¡¡¡¡¡ ÇæÛgÙéØÛæíؗ«©¯£—¬«®—§¨—Å[ÚßæÛ ëÜ㱗«°¨«©©¬¯¬ îîîéØÛàÚØãêçæéë¥Úñ—

ÊÀÑËÎÕÀÑÒÊ^ŸÊÑÀÉ

Åæí[—ÇØâØ

ʼÉÍÀʗÊÇÆÉ˗&¼ÉͼŸ

ÂØéãæíð—ÍØéð ¿Ì»Ð—ÊÇÆÉ˗ Ñ[çØÛåo—¨¨£—ª­§—§¨—ÂØéãæíð—ÍØéð— îîî¥ßìÛð¥Úñ—

ɸº¼—ÊÇÆÉË ÅæéÛàڗÚÜåëéìä—ÊØãæäæå—Ø—ºéØÝë Âéâæåæ‡êâ[—ª­¬£—¬§°—§¨—Åæí[—ÇØâØ ëÜ㥱—«°ª®©©­ª­

ÍéÚßãØÙo

WÒÓÄÂÊ^ŸÊÑÀÉ

À˗º¼ÅËÉÌÄ

Ãàëíoåæí

Âéâæåæ‡êâ[—¨­£—¬«ª—§¨—ÍéÚßãØÙo ëÜ㥱—«°°«©¨©©«

º¿¸Ë¸—¼Ä¼É¸Å êâàØéÜ[ã—Âãoåð Âãoå𗩨§£—«ª­—§¨—Ãàëíoåæí— îîî¥âãàåð¥Úñ

ÊÇÆÉËʼÉÍÀʗ»¸ÍÀ»—¸Å»*×

ÎËÎÌÎÔÂÊ^ŸÊÑÀÉ

ÆãæäæìÚ Ä¸»¼É—ÊÇÆÉË »Üåàêæíؗ©§£—®®©§§—ÆãæäæìÚ îîî¥äØÛÜéêçæéë¥Úñ ÒËÎÕÄÍÒÊÎ

¹Øåêâ[—¹ðêëéàÚØ ¼Â—ÊÂÀ—º¼ÅËÉÌÄ ÄØãØÚßæíêâؗÚÜêëؗ©°£—°®«§¬—¹Øåêâ[—¹ðêëéàÚØ ëÜ㥱—¢«©¨°¨¬®°©¬¯« îîî¥Üâêâà¥êâ

ËɼŻ—ÊÇÆÉË ì㥗©°¥—ØìÞìêëؗ©¬£—°®«§¨—¹Øåêâ[—¹ðêëéàÚØ ëÜ㥱—¢«©¨°§¬ª«°¬«­ îîî¥ëéÜåÛêçæéë¥êâ

¹éØëàêãØíØ ËɼÂøŻ—ƺ—»¸Å̹À¸ ÇØå|åêâؗÚÜêëؗ¨­£—¯¬¨§«—¹éØëàêãØíØ ëÜ㥱—°¨®ª«««¯« îîî¥ëéÜâãØåÛ¤ÛØåìÙàØ¥êâ


   

   !      "     $"! # 

!  !     !   

ÅÎÓιŸ¾¾¾

www.acylpyrin.cz


ïïï¦ĄëÛàÝê¥ëãá¦Ûò

Profile for SLIM media s.r.o.

NORDIC 14 - březen 2010  

Běžky, běžecké lyžování, běh na lyžích - nordic skiing, cross country skiing

NORDIC 14 - březen 2010  

Běžky, běžecké lyžování, běh na lyžích - nordic skiing, cross country skiing

Profile for nordicmag