Issuu on Google+

MEDZI­CENTRUM II. Stanica Žilina Záriečie


Ďakujeme mestu Žilina, Stanici Žilina Záriečiekultúrny uzol, Považskej galérie umenia v Žiline a Považskému múzeu v Žiline – Budatínsky zámok. Menovite od srdca Marekovi Adamovi a jeho ochotnému vedeniu zo Stanice Žilina Záriečie, Milanovi Mazúrovi a Mire Sikorovej – Putišovej z PGU Žilina, Ľubošovi Šoškovi a pracovníkom firmy Športstav s. r. o. Ďalej akademickému architektovi Dušanovi Voštenákovi za jeho odborné rady pri komunikácií s mestom Žilina a samozrejme všetkým prezentujúcim sa, ktorí prijali pozvanie na Medzicentrum II. Menovite Eve Masarykovej za jej lektorskú a organizačnú činnosť, Tomášovi Vaňkovi za medzinárodnú spoluprácu, Antonovi Čiernemu, Občianskému združeniu Štokovec, Priestor pre kultúru BANSKÁ ST A NICA Contemporary, Petrovi Štanskému a Outdoorgallery_betónový podstavec Nitra.

Špeciálna vďaka všetkým autorom za kus odvedenej práce a ich iniciatívne nápady a prevedenia vytvorené na tomto projekte. V neposlednej rade všetkým finančným a nefinančným partnerom, špeciálne Ministerstvu kultúry Slovenskej republiky, materiálovému sponzorovi firme Športstav s. r. o., firme DIGITRA Net s. r. o. a internetovej relácií Hore bez. Nina Šošková a Ivana Sláviková 17. 07. 2011 Žilina


Institucionální šablona a umění ve veřejném prostoru. V prostředí České výtvarné scény se termín „Umění ve veřejné prostoru“ objevil kolem roku 1996 iniciativou Sorosova centra současného umění (dnes Centrum pro současné umění) v Praze. V té době Ludvík Hlaváček se svým týmem poprvé anoncoval výzvu k projektům v souvislosti s akcí „Umělecké dílo ve veřejném prostoru“. Vůči jiným prostředím na zeměkouli to bylo sice se zpožděním, ale právě od této doby se u nás zmiňovaný termín začal skloňovat, prověřovat, naplňovat a především institucionalizovat. Záměrně odkazuji k danému období a nevydávám se systematičtěji do minulosti. Jde mi, v tomto případě, o formulaci postřehu vycházejícího z reflexe osobní zkušenosti než z teoreticky historického náhledu, který by termín zpětně aplikoval na konkrétní umělecké akce či události a posiloval by tak jeho teoretickou legitimitu. To je však na jiný druh úvahy a bezpochyby tato aplikace v uměnovědném diskurzu již proběhla.

2

V roce 1998 jsme jako Bezhlavý jezdec, spolu s Josefem Bolfem, Jánem Mančuškou a Janem Šerých, na výzvu Sorosova centra reagovali konceptem „barevné přílohy“. Ta měla být jednorázově publikovaná v některém denním periodiku. Návrh vycházel z potřeby udělat „prázdné gesto“ jasným a viditelným způsobem. Funkčnost zmíněné prázdnoty jsme vnímali v její nefunkčnosti vůči situaci – prostředí, kam měla být vložena. Odebráním očekávaného obsahu a nastavením jiné kvality informace, jsme se snažili využít její materiální „nosič“ a otestovat, co způsobí záměna distribuce informací za distribuci bezobsažné vizuální abstrakce. Nezastírali jsme v souvislosti s tímto gestem ani jistou nedůvěru vůči nastolenému termínu „public art“. V současnosti vnímám fenomén „veřejného prostoru“ potažmo samotnou kategorii „umění ve veřejném prostoru“ z odstupu. Termín se vžil a používáme ho bez další naléhavé potřeby definice. Dobře funguje jako institucionální „kolonka“, jenž všem zainteresovaným stranám ulehčuje situaci. Na termín jsme si zvykli a více se o něj nestaráme.

Přitom potřeba samotné redefinice významu, ideová lokalizace a prověření funkčnosti je žádoucí, aby nedocházelo k šablonovitému zjednodušování jeho užití. Pokládám si tak otázky související s fyzickým rozparcelováním světa. Která území jsou čí a zda-li existují volná místa? Vzájemné zabalování významů „veřejný a privátní“ zamlžuje druh intimity, jenž si nesu s sebou, když vycházím „tam ven“ a jak veřejná věc je býti sám a o samotě. Právě ze zkušenosti zmíněné nejasnosti je zřejmé, že veřejný prostor nelze vnímat pouze fyzicky jako jakési „místo“, kam se jen cosi donese. Nemůžeme brát toto místo ani jako maximálně otevřené a určené pro „všechny“. Je třeba uvidět a uvědomit si jeho tekutost a smysl pro sublimaci. Jen tak jej můžeme používat jako matérii či substanci a přesně pojmenovávat a vytvářet konkrétní umělecké strategie a nazývat je uměním. Nikoli uměním ve veřejném prostoru, ale „umění veřejným prostorem“. Takto přenastavit pohled na situaci. Zmizela by tak hygienická sterilita, jistým způsobem institucionálně ctěná a nastavily by se pravidla vnímání mnohem riskantněji a ži-

věji, aby celý institucionální rámec byl zahrnut do hry. Jinak tento rámec ohraničí pole pro produkci „prázdných gest“, kterým bude chybět pevné kontextuální pozadí. Věci se pak budou vznášet v průhledné bublině, tvořící syntetickou kategorii samu pro sebe. Tomáš Vaněk (umělec) od r. 2010 vede ateliér konceptuálního zkoumání, Intermédia III. na Akademii výtvarných umění v Praze.

3


Enrik Bistika*1987 Od roku 2006 študuje na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave, na katedre Socha, objekt, inštalácia v ateliéri S.O.S (Sochy objektívne subjektívne), doc. Ján Hoffstädter akad. soch., mim.prof.

DIOGENES vs. KYON Diogenes zo Synope (413 pred Kr.) bol starogrécky filozof, najradikálnejší predstaviteľ kynizmu v životnej praxi. Narodil sa v meste Sinopa v Paflagónii. Pil vodu a živil sa len bylinkami (Hanf). Za základ šťastia pokladal opovrhovanie spoločenskými normami, odmietnutie bohatstva, slávy, všetkých zmyslových pôžitkov... Kyon Žilinský (2011 n.l.) je súčasný filozof, najradikálnejší 4

predstaviteľ cynizmu v životnej praxi. Narodil sa v meste Žilina na Slovensku. Pije lacné ovocné víno a živí sa len zvratkami (Kotze). Za základ šťastia považuje opovrhovanie spoločenskými normami, odmietnutie bohatstva, slávy, všetkých zmyslových pôžitkov... Má zmysel robiť public art, workshop Medzicetrum?

Public art nie, workshop Medzicentrum áno. ↑ Diogenes vs. Kyon, tapetáž, kino Úsvit - Žilina

Diogenes vs. Kyon, tapetáž, stará tržnica - Žilina →

5


Marek Cina*1987 Od roku 2006 študuje na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave, na katedre Grafiky a iných médií v ateliéri Voľnej grafiky a ilustrácie, prof. Dušan Kállay akad. mal.

Proste koláč Koláče len pre oči upečené z nekuchárskych ingrediencii. Má zmysel robiť public art, workshop Medzicentrum?

…všetko má svoj zmysel. ↑ Proste koláč, objekt, Stanica Žilina Záriečie (materiál – Ecostone)

Proste koláč, objekt, Stanica Žilina Záriečie (materiál – Ecostone) →

6

7


Marek Galbavý*1987 Od roku 2006 študuje na Akadémii umení v Banskej Bystrici, Fakulte výtvarných umení, na katedre sochárstva, v ateliéri Socha a aplikované média, doc. Juraj Sapara akad. soch.

Orientačný plán slovenských galérií Orientačný plán slovenských galérií je publicartová inštalácia, pozostávajúca z devätnástich kinetických objektov, znázorňujúca smerovanie verejnoprávnych slovenských galérií so stálou zbierkotvornou činnosťou. http://www.youtube.com/watc h?v=qznwrabrmqi&feature=play er_embedded

Má zmysel robiť public art, workshop Medzicentrum?

Publicartové objekty, inštalácie, projekty, má určite zmysel tvoriť. Takéto projekty majú výhodu pravé v tom že prichádza k priamej konfrontácií s masou ľudí, divákmi. Je to podmienené najmä tím, že realizácie takýchto diel sa nachádzajú vo verejnom priestore. Samozrejme treba podotknúť že „public art“ alebo diela vo verejnom priestore sa nedajú poistiť a treba počítať s množstvom variant ich poškodenia. Nakoľko som sa zúčastnil prvého aj druhého ročníka viem s istotou povedať že projekt Medzicentrum napreduje. Z môjho pohľadu k hlavným plusom patrí možnosť zoznámenia sa s autormi z iných vysoký škôl zo Slovenska ale aj zahraničia. Orientačný plán slovenských galérii, inštalácia, video 2:02 min., Námestie Andreja Hlinku -Žilina →

8

9


george Hladík (CZ)*1982 V rokoch 2003-2007 študoval na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem v ateliéri Digitálnych médii. Od roku 2007 študuje na Akadémii výtvarných umění v Praze. V súčastnosti v ateliéri Intermediální tvorby III. škola Tomáše Vaňka.

Ecostone Island Od dětství jsem toužil vlastnit svůj ostrov ve vzdálení cizí zemi. Veliký objekt plave na vodní hladině, je nadlehčován prázdnými sudy a je vyrobený z ekologického materiálu polyurea. Nová technologie umožňuje povrch „ostrova“ zcela zatravnit. V ekologickém podtónu objekt funguje jako demontovatelný, je možné na něm trávit dovolenou kdekoli na světě. 10

Ma zmysel robiť public art, workshop Medzicentrum?

V Žilině se mi tvořilo dobře, jsou tu fajn lidi, skvělá podpora, kamkoli člověk přijde všichni mají radost, že se tady něco děje. Atmosféra města je výborná. Takže i reakce kolemjdoucích byly pozitivní? Jo jo jo, reakce byly pozitivní. Ve Varíne, tady kousek od Žiliny, v bývalým lomu, jsem dělal umělý ostrov. Nazval jsem ho Ecostone Island. Kluci co se tam zrovna koupali byli prostě neuvěřitelní, “Čech nám přivezl ostrov do Varína”... Jo, to mě potěšilo.

↑ Ecostone Island, plávajúci objekt, Žilina – Varín (materiál – Ecostone) →

11


Marek Hlaváč (CZ)*1985 V rokoch 2005 - 2010 študoval na Filozofickej fakulte Univerzity Karlovy v Praze, Dějiny umění. Od roku 2010 študuje na Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér intermediální tvorby III, škola Tomáše Vaňka.

MOŽNOST (interaktivní instalace pro dva mikrofony) Instalalace byla umístěna na dvou místech – v baru na železniční stanici Žilina-Záriečie a v Povážské galerii umění, tedy ve „veřejném“ a galerijním prostoru, místech s odlišnou funkcí a pravděpodobně i odlišným spektrem návštěvníků. V prostoru baru byla zdůrazněna konkrétnost a lokálnost,

12

v prostoru galerie abstrakce a univerzalita. Instalace se skládá ze dvou mikrofonů a dvou reproduktorů, signál z mikrofonů je v reálném čase modifikován přes počítač. Pokud se diváci sjednotí, „ukázní“, a vytvoří a udrží monotónní zvuk, mají možnost „zazpívat si“ melodii. Ve stanici žilinskou lidovou písničkou „Dobre mi je, dobre“, v galerii melodii připomínající liturgický zpěv/gregoriánský chorál – tedy melodii určitého obecného charakteru.

Má zmysel robiť public art, workshop Medzicentrum?

Umění mimo galerijní prostor má určitě smysl - umění opustí bezpečí galerie a vydá se do ulic - do míst s jinými funkcemi, jiným kontextem, kde je konfrontováno s širokým spektrem diváků, dostává se jaksi blíž “každodennímu životu”. Workshop Medzicentrum dává možnost jak takovéto umění s materiální podporou a zázemím realizovat.

http://www.youtube.com/ watch?v=ooHIfXfQpN0 http://www.youtube.com/ watch?v=oY9vaKQwxZo

Možnosť, zvuková inštalácia Stanica Žilina – Záriečie, PGU Žilina →

13


Alžbeta Lišková*1983 V rokoch 2004 – 2010 študovala na Akadémii umení v Banskej Bystrici, Fakulte výtvarných umení, katedre Sochárstva v ateliéri Socha a aplikované médiá, doc. Juraja Saparu akad. soch. V súčasnosti žije a tvorí v Bratislave.

Neoremeselník (máj) 2010 Kamufláž umenia transformujúceho estetické podmienky ľudového vkusu do objektu vedome počítajúceho s kolektívnou pamäťou širšieho publika a využíva ju vo svoj prospech. Demonštrácia umenia v nepriateľskom prostredí parodujúca súboj s laickým divákom kde expanduje ako skladačka a označí tak fiktívne dobite územie. Autorské dielo už bolo vystavené na troch lokáciách a to: Outdoor gallery – Nitra, 2010, Prostor Z(i)lin(a): umělecké intervence do veřejného prostoru,2010, Medzicentrum II., Žilina, 2011

Má zmysel robiť public art, workshop Medzicentrum?

Tak ako má zmysel robiť umenie vôbec, že umenie dosadíme do verejného priestoru neznamená že ho laik širšie publikum musí vnímať ako umenie aj ak to má byť krok v ústrety. A moment prekvapenia že umenie je zrazu z inte-​ riéru v exteriéri tiež prestáva fungovať. Áno, workshopy a podobne stretnutia s novými ľuďmi sú inšpiratívne.

Neoremeselník, objekt, Námestie Andreja Hlinku – Žilina →

14

15


Michal Machcínik*1989 Od roku 2009 študuje na Katedre výtvarných umení a intermédií, Fakulte umení, Technickej univerzity v Košiciach v ateliéri Slobodnej kreativity 3D, prof. Juraj Bartusz akad. soch.

Reexpozícia Práca vznikla nájdením a následným oprášením starej expozície Považského múzea, pozostávajúcej z dobových fotografií miestneho kraja. Bližším skúmaním nájdeného materiálu som zistil, že je vhodné ho rozdeliť do tematických okruhov. Z týchto celkov som začal vytvárať jednotlivé práce ako napríklad: Kľak vznikol spojením väčšinou majoritne z obrázkov 16

zobrazujúcich prírodu, ktoré som zoradil do systému od najnižších pasiem riek a jazier, cez vyššie položené pásma horských lúk až po štíty hôr. Nevesta vznikla z fotografií ktoré obklopujú centrálny snímok na ktorom sa nachádza mladá žena medzi dvoma mužmi. Hneď na prvý pohľad pre mňa veľmi silná fotografia, ktorej odkazom je akoby určitá alegória života mladého človeka, od narodenia cez dospievanie po svadbu a to celé v sprievode celoživotnej práce. Z ďalších fotografií som vytvoril celky ako Hák v ktorom dominovali fotografie dobových záznamov a prepisov procesu s Jurajom Jánošíkom. Menšími celkami no významovo rovnocennými boli

Prepadnutie kupca a Spomienka na Uhorčíka teda historické momenty ktoré som spojil do nových významových celkov. Reexpozícia pre mňa zanemená, dávať význam veciam už nechceným a tým ponúkať divákovi možnosť novej interpretácie. Ma zmysel robiť public art, workshop Medzicentrum?

Práca vo verejnom priestore je podľa mňa ďalšou z palety možností výtvarne tvoriť a tým pádom aj pôsobiť na svoje okolie. Dáva široké pole pôsobnosti a táto neobmedzenosť a sloboda prejavu mi je veľmi blízka. Týmto som vďačný za workshop Medzicentrum ktorý mi umožnil tento prejav naplno rozvinúť.

Reexpozícia, inštalácia, PGU – Žilina →

17


Veronika Neumanová (CZ)*1985 V rokoch 2005 - 2010 študovala na Vysokej škole uměleckoprůmyslovej v Prahe, v ateliéri sochařství, Kurt Gebauer a ateliér Intermediální konfrontace, doc. ak. mal. Jiří David. V súčasnosti študuje na Akadémii výtvarných umění v Prahe, v ateliéri intermediální tvorby III, škola Tomáše Vaňka.

bez názvu (prvek) Sgraffito jakožto typický fasádní prvek využívá iluzi pro samotný dekor. Je však možné pomocí iluze při práci se stejnou technikou vyvolat konfrontaci mezi veřejným a intimním prostorem? Jde zde o jednoduchou přesmyčku – sgraffitový prvek 18

vychází z pohledu do interiéru a je předimenzován, což vytváří kontrapozici mezi venkovním a vnitřním. Architektura měla vždy zásadní rozpor. Na jedné straně k ní přistupujeme z pozice člověka stojícího vně, kdy má pro nás roli jakési kulisy města, na straně druhé se však stává něčím navýsost intimním. Jedna budova tedy nese naprosto protichůdné atributy. Je tedy možné pomocí uměleckého díla spojit exteriér s interiérem a nastolit tak pomyslnou jednotu architektonické dichotomie?

public art ano či ne, otázkou je, nakolik s ním experimentovat a jak s ním zacházet. V současném světě je maximálně důležité pokládat otázky. Správně položená otázka nemusí nutně nabízet odpověď, stačí aby znejistila. A protože veřejný prostor má nepochybnou v��hodu v tom, že se v něm pohybuje veřejnost, je na místě dát právě taktovýmto otázkám prostor. Potíž je, že stále žijeme v představě, že dílo umístěné venku, by mělo být něco trvalého, vznešeného a nejlépe památník. Kupodivu ani socha nemusí stát na místě na věky. Dejme tedy prostor věcem dočasným, méně vznešeným a více zneklidňujícím i když to vždy nemusí být všem po chuti. Jenže

Ma zmysel robiť public art, workshop Medzicentrum?

právě toto vyvolává diskuzi, bez které

Otázka po smyslu umění ve veřejném

fungovat.

žádná občanská společnost nemůže

prostoru je totožná s otázkou po smyslu umění. To samozřejmě vždy své místo ve městech mělo. Otázkou tedy není zda

bez názvu (prvek), sgraffito, Stanica Žilina – Záriečie →

19


Táňa Rjabininová *1989 Od roku 2009 študuje na Akadémii umení v Banskej Bystrici, Fakulte výtvarných umení, na katedre Grafiky v ateliéri GPS (grafika, priestor, synergia), doc. Róbert Brun akad. mal.

“Rozbitá Žilina ako atrakcia” Rozbitá Žilina ako atrakcia je mozaika umiestnená v centre mesta Žilina. Je nastavená ako zrkadlo, do ktorého keď sa pozriete, tak v pozadí vidíte obludný obchodný dom Mirage a zároveň historickú pamiatku, secesnú budovu z roku 1911. V Žiline možno v centre nájsť množstvo podobných situácií, ktoré vytvárajú charakteristický rozbitý look. Táto práca je symbolom toho, ako vizuálne vnímam toto mesto. Má zmysel robiť public art, workshop Medzicentrum?

Má význam robiť vôbec nejaký art? Všetko nasvedčuje tomu, že snáď aj áno. V takom prípade aj workshop Medzicentrum má zmysel.

20

↑ Rozbitá Žilina ako atrakcia, objekt – zrkadlová mozaika, Farské schody – centrum, Žilina →

21


Andrea Štrbová*1986

Video inštalácia

Od roku 2008 študuje na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislava. Do roku 2009 na katedre Intermédia a multimédia v ateliéri- „IN“ – Ilona Németh. Od roku 2009 na katedre Socha – objekt – inštalácia v ateliéri S.O.S (Sochy objektívne subjektívne) doc. Ján Hoffstädter akad. soch., mim. prof.

Cieľom prace je poukázať na banalitu a neúctu k mestským pamiatkam. Namiesto rekonštrukcií vzácnych budov sa stavajú nezmysli, nezapadajúce do historického centra Žiliny. Projekciou chcem v ľuďoch vyvolať uvedomenie si situácie.

Ma zmysel robiť public art, workshop Medzicentrum?

Určite áno.

Videoinštalácia, Mariánske námestie – Žilina →

22

23


Lukáš Petr Josef Theofil Válka (CZ)*1985

Vytváří tak konceptuální teleporty, brány mezi světy.

Od roku 2007 študuje na Akademii výtvarných umění v Praze. V súčastnosti v ateliéri intermediální tvorby III, škola Tomáše Vaňka.

http://www.youtube.com/

Medzipriestor I., II. Jde o propojení laických i zainteresovaných scén. Prolamujme ledy pochopitelnosti vizuální nabídkou. Obrací vnitřnosti institucí tak, aby jejich nahota podpořila vzájemné sympatie. Jednoduše se procházející člověk po náměstí tak vlastně supluje galerijního návštěvníka a půdorys Stanice v Povážské galerii (PGU) supluje chybějící galerijní prostor ve Stanici Žilina Zárečie.

24

watch?v=kJnTl-aC-P8 Ma zmysel robiť public art, workshop Medzicentrum?

Dílo, tedy kus musí mít schopnost vystižne ,presvedčivě a v pravý čas vyjadriť podstatná hnutí své doby. Musí se tak

↑ Medzipriestor I., inštalácia, PGU – Žilina

odehrat na všech platformách, a aby se naplnilo to „v pravý čas“ je dobre, když ma věc styk s publikem co nejrychleji. Ve verejném prostoru se tak deje temeř instatne. Právě proto je velmi dúležité na něm participovat, spolupracovat a dál ho rozvíjet. Otázka dopadu takové akce je potom v rozsahu zpětné vazby publika, které v konkrentnim případě Medzicentra reaguje velmi pozitivně.

Medzipriestor II., performancia, video 4:39 min., Námestie Andreja Hlinku – Žilina →

25


Nina Šošková*1983 Nina Šošková je výtvarníčka a galeristka. Magisterské štúdium absolvovala v ateliéri Socha a aplikované médiá na Katedre sochárstva Fakulty výtvarných umení na Akadémii umení v Banskej Bystrici, kde v súčasnosti pôsobí ako interná doktorandka. Žije a tvorí v Žiline (SK).

atrakcia „Koľko návštevníkov, milovníkov a prívržencov výtvarného umenia vstúpi v priemere do mestských galérií na Slovensku za deň?“ Myšlienka a zvedavosť sa začala u pani pokladníčky (PGU Žilina), ktorá mi ochotne a s úsmevom odpovedala, „cca 8 ľudí denne“. Zakúpila som si asi 20 vstupe26

niek do PGU galérie. Vstupenky som jemne prichytila lepiacou páskou o nafúkané (červené) balóniky v tvare srdca tzv. „srdečné balóniky“ a následne ich všetky vyhádzala z najvyššie situovaného okna mestskej galérie, smerujúc k námestiu A. Hlinku. Takáto pútavá „atrakcia“, (rozkotúľané balóny, poletujúce po námestí) vzbudila reakciu. Návštevníci centra mesta, ktorí začali balóny zbierať, hrať sa s nimi či kopať do nich nakoniec prišli s balónom v ruke do galérie s informáciou, či je tá vstupenka na ňom pravá a aktuálna... V mojom prípade neupriamujem pozornosť cielene na situáciu renomovanej PGU v Žiline! ale práve naopak,

chcem všeobecne poukázať ako výtvarníčka o záujem a prítomnosť divákov v mestských galériách na Slovensku. Ďakujem PGU Žilina a jej personálu za ochotu a povolenie mi tento zámer zrealizovať , taktiež aj za nečakané preplatenie mnou zakúpených vstupeniek do galérie! Ďakujem http://www.ninasoskova. sk/?go=foto&album=youtoo

ATRAKCIA, performancia, video 4:38 min., PGU – Žilina →

27


Nina Šošková*1983 Ivana Sláviková*1981 Ivana Sláviková absolvovala bakalárske, magisterské a doktorandské štúdium na Akadémii umení v Banskej Bystrici, Fakulte výtvarných umení v ateliéri doc. Juraja Saparu akad. soch. (Socha, plocha, priestor _ Socha a aplikované média) Tu v súčasnosti pôsobí ako odborná asistentka a pedagóg figurálnej kresby. Žije a tvorí v Hnúšti a v Pardubiciach (CZ).

objekt 1, objekt 2 V rámci sponzorskej podpory firmy Športstav a materiálu Ecostone, boli zrealizované dva objekty (1,2) určené na „sedavé“ a praktické využitie. Ako jednoducho pôsobiaci prvok v priestore sú „ autorkami vysedené odtlačky v oboch kockách“ ktoré ponukajú exterierové využitie v priestoroch PGU Žilina.

Objekt 1, Objekt 2 (materiál Ecostone), nádvorie PGU - Žilina →

28

29


prizvaní autori prezetujúci sa v rámci projektu Medzicentrum II. Mgr. art. Nina Šošková Výtvarníčka, galeristka, interná doktorandka AU, FVU, Banská Bystrica. www.ninasoskova.sk Prezentácia vlastnej tvorby. Mgr. art. Eva Masaryková ArtD. Výtvarníčka a vysokoškolská pedagogička, podpredsedníčka Resculpture.sk, Asociácia sochárov. www.resculpture.sk Prezentácia vlastnej tvorby. Mgr. Marek Adamov www.stanica.sk Prezentácia Stanice Žilina Záriečie – kultúrny uzol. 30

Mgr. art. Ivana Sláviková ArtD. Výtvarníčka, odborná asistentka, AU FVU Banská Bystrica, Katedra sochárstva, ateliér: Socha a aplikované médiá. www.artdispecing.sk Prezentácia vlastnej tvorby. Mgr. Peter Štanský Historik. Komentovaná prehliadka mesta História a urbanistický vývoj Žiliny. Občianske združenie Štokovec, Priestor pre kultúru BANSKÁ ST A NICA Contemporary www.banskastanica.sk Z centra na perifériu.

Mgr. Tomáš Vaněk akad.mal. Výtvarník,od r. 2010 vedie ateliér konceptuálného skúmania, Intermédia III. na Akadémii výtvarných umení v Prahe. www.particip.tv

Mgr. Mira Sikorová – Putišová Výtvarná teoretička, kurátorka Považská galéria umenia Žilina. www.pgu.sk Pohľad do histórie Považskej galérie umenia v Žiline.

doc. Mgr. Anton Čierny, mim. prof. Výtvarník a vysokoškolský pedagóg, VŠVU Bratislava, Ateliér priestorových komunikácií + (videa a performancie). Výtvarné projekty v krajine – prezentácia realizovaných projektov autora v krajine s politickým kontextom.

Outdoor gallery Betónový podstavec, Nitra www.outdoorgallery.sk Prezentácia výstavnej činnosti na podstavci za obdobie 2010 – 2011.

Linky http://tv.sme.sk/v/21797/v-ziline-mali-v-juli-maj.html http://www.stanica.sk/2011/07/06/medzicentrum-ii/ http://zilina.sme.sk/c/5967625/studenti-vytvarnych-skol-sa-zisli-naworkshope-medzicentrum-ii.html http://www.zilinskyvecernik.sk/index.php?option=com_content&tas k=view&id=27096&Itemid=55 http://www.pgu.sk/actual.htm

Omar Mirza a Peter Drmlík z internetovej relácie „Hore bez“ (v pozadí video záznam „Medzipriestor“ L. P. J. T. Válka) →

31


Institutional Template and Artwork in Public Space In Czech art scene the term “Artwork in Public Space” has appeared around 1996 by initiative of Soros Contemporary Art Centre (today Centre for Contemporary Arts) in Prague. At that time Ludvík Hlaváček with his team announced a call for projects in context with “Artwork in Public Space” for the first time. In relation to other environments on Earth it was little belated, but since then the term mentioned above has started to be declined, verified, fulfilled and most of all institutionalized. I refer to the particular period of time on purpose and I am not going to the history more systematically. In this case I would like to formulate an observation based on a reflection from a personal experience rather than from a historical point of view, which would retrospectively apply the above mentioned term to the specific artwork or art event and so enforce its theoretical legitimacy. It is a subject to a different contemplation though and very likely this application in art science discourse has been already carried out. In 1998 as a “Headless rider” me, Jozef Bolf, Ján Mančuška and Jan Šerých have responded to Soros Contemporary Art Centre call with a concept of “coloured annex”. It supposed to be published one time in some daily periodical. Propose came out of a need to make an “empty gesture” in clear and apparent way. We perceived the functionality of mentioned emptiness in its non-functioning towards the situation – place where it was to be sited. By revocation of expected contents and setting different quality information we tried to utilise its material “carrier” and test information distribution replacement for an empty visual abstraction distribution. In respect of this gesture we were not hiding certain scepticism against established term of “public art”. Nowadays I look at the “public space” phenomenon or more

precisely at the whole “Artwork in Public Space” category from a distance. The term became established and we use it without any other urgent need for a definition. It works well as an institutional “column” which enhances the situation to all involved parties. We got used to this term and don’t care anymore. However, the need to redefine its meaning, locate its idea and verify its functioning is required to prevent stereotypical simplification of using this term. This way I ask myself questions related to physical parcelling out the world. Which territory belongs to whom and if any free places exist? Mutual wrapping up of the terms “public” and “private” is obscuring the kind of my intimacy which I carry with me “out there” and how public is to be by myself and be alone. Just from previously mentioned experience it is obvious that public space cannot be perceived physically only as a “place” where something is brought. We also cannot take this place maximally open and given to “all”. It is necessary to see and be aware of its fluidness and sense for sublimation. Only this way we may use it as a matter or a substance and to exactly name and create specific art strategies and call it art. Not “art in public space” but “art by public space”. It is necessary to change the view of the situation this way. The sanitary sterility institutionally respectable in a certain way would disappear and new principles of perception would be set in more risky and vivid way to involve the whole institutional framework into the play; for this framework will determine a field for production of “empty gestures” which would lack solid contextual background. The objects then would float in a transparent bubble representing a synthetic category for itself. Tomáš Vaněk (artist) – since 2010 head of atelier of conceptual art, Intermedia 3., at Academy of Fine Arts in Prague


Medzicentrum II. (2011)