Issuu on Google+

SPODOBA HLÁSEK (asimilace)

= přizpůsobování 1 nebo více hlásek výslovnosti hlásek okolních • ve spisovné češtině dochází pouze ke spodobě souhlásek • dochází ke spodobě znělosti, spodobě artikulačního místa a způsobu a k neutralizaci  znělosti souhlásek

Spodoba znělosti • • • • •

při spodobě znělosti se přizpůsobují znělé hlásky neznělým a naopak N + Z = ZZ  o [prozba], [zbírka], [gdo] Z + N = NN  o [spívat], [spanikařit], [tuška] nepárové souhlásky se asimilace neúčastní sh ­ [schoda] i [zhoda]

Spodoba artikulačního místa a způsobu • •

dochází k přizpůsobování souhlásky místu nebo způsobu tvoření souhlásky sousední [voďňík], [rožšířený], [hamba], [věčí]

Neutralizace protikladu znělosti souhlásek • •

• • • • •

koncové souhlásky slova vyřčeného před pauzou se vyslovují nezněle (pokud se  jedná o párovou souhlásku) krab, lev, peníz, stud

SLOVNÍ PŘÍZVUK (akcent) v češtině vyslovujeme nejsilněji slabiku první ­ hlavní přízvuk v dalších slabikách bývá i přízvuk vedlejší ­ zejména na lichých slabikách hlavní přízvuk označujeme svislicí nahoře (´pára), vedlejší svislicí dole (´opa,tření) nikdy nestojí dva přízvuky vedle sebe původní jednoslabičné předložky vyslovujeme s následujícím slovem jako přízvukový  celek (´do školy, ´ze zahrady) o výjimky ­ na slově po předložce je důraz (Spoléhají se na ´dodané a ne na  ´zhotovené díly)  po předložce následuje příliš dlouhé slovo (Necouvl ani před  ´nejneomluvitelnějším činem)  za předložkou následuje slovo nesklonné (od ´zcela neznámého  člověka)  zkrácená podoba dvouslabičné předložky (dle ´zákona) příklonky ­ slova, která nemají vlastní přízvuk, ale ve výslovnosti se přiklánějí ke  slovům předcházejícím o mi, ti, si, mě, tě, se, mu, ho, však, tvary být v minulém čase o nemohou stát na začátku věty předklonky ­ mohou mít přízvuk, následuje­li za nimi slovo nepřízvučné (povídal, ´že  sem přijde) o a, i, že, až


spodoba znelosti, slovni prizvuk