Issuu on Google+

Celostátní rubrika vydání č. 5 / 10. 10. 2013

V tomto čísle najdete

Znovu navrhnu povinnou veřejnou službu / str. 1

Bránit naši ústavu / str. 2-3

Transparentnost je důležitá pro kraj i stát / str. 3-4

KSČM před soud / str. 4

Znovu navrhnu povinnou veřejnou službu Pomůže obcím i nezaměstnaným a zmírní sociální napětí Jedním z kroků minulé vlády, který vyvolal vlnu nevole, byla povinná veřejná služba pro nezaměstnané, kteří byli v evidenci úřadů práce déle než dva měsíce.

povinná po uplynutí určité ochranné lhůty, například půlroční, tak aby se opravdu zaměřila na ty, kdo jsou v evidenci úřadů práce nejdéle.

Přestože Ústavní soud toto opatření zrušil a já jeho rozhodnutí respektuji, myslím, že by bylo nerozumné upustit od snah motivovat dlouhodobě nezaměstnané k tomu, aby se aktivněji podíleli na řešení své situace.

Podobně nastavená veřejná služba by měla přínosy jak pro samotné nezaměstnané, tak i pro obce a celou společnost: nezaměstnaným by pomohla udržet, či v některých případech obnovit či vytvořit pracovní návyky nezbytné pro úspěšné hledání nového zaměstnání; obcím a neziskovým organizacím by zajistila tolik potřebnou personální výpomoc hrazenou z prostředků MPSV; a nabourala by stereotypní a často nespravedlivý obraz dlouhodobě nezaměstnaného člověka jako parazita, který je pro společnost přítěží, což by pomohlo zmírnit sociální tenzi a zlepšit atmosféru ve společnosti.

Ministerstvo práce a sociálních věcí ještě pod vedením Ludmily Müllerové už v tomto směru udělalo první kroky, když připravilo návrh právní úpravy veřejně prospěšných prací na zkrácený úvazek; ty by byly placeny z prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti. Umím si ale představit i návrat k myšlence veřejné služby, která by byla: časově omezená (například určitým počtem hodin týdně, aby nezaměstnanému nebránila v aktivním hledání práce), honorovaná (aby byli uchazeči o práci pozitivně motivováni a předešlo se podle mého názoru nepatřičným přirovnáváním veřejné služby k nuceným pracím), www.starostove-nezavisli.cz

To jsou důvody, proč – stanu-li se poslancem – budu prosazovat, aby se veřejná služba v podobě, která zohlední námitky Ústavního soudu, co nejrychleji vrátila do právního řádu České republiky. Petr Gazdík CELOSTÁTNÍ RUBRIKA / vydání č. 5 / 2013 / 10. 10.

1


Bránit naši Ústavu V minulém zářijovém čísle celostátních STANovin jsem se z pozice bývalého předsedy Ústavně právního výboru zákonodárného sboru pokusil objasnit, v čem je počínání prezidenta republiky z hlediska Ústavy mimo její rámec. Základní úvaha však směřovala k ustanovování vlády hlavou státu. Proč bychom si měli volit poslance, platit náklady voleb, hradit činnost politických stran, aby se utkaly o své programy, z nichž si voliči vyberou jim ten nejméně nesympatický, když celé toto volební divadlo neurčí, kdo bude vládnout a s jakým programem? Své zástupce si občané volí na čtyři roky a po celé toto období mají zvolení poslanci vykonávat mandát (nedojde-li k jeho zkrácení ústavní cestou). K čemu ovšem takový volební cirkus a nákladný provoz, když by o tom, kdo má vládnout a zodpovídat se voličům rozhodovaly pouze jedny volby prezidenta republiky? Pokud by vznik a existence vlády měla záviset pouze na prezidentovi, pak si občané nemusí vybírat strany s jejich programy, armádou kandidátů, ale postačí jedna více či méně osvícená hlava. Tato otázka je několik týdnů před poslaneckými volbami o to naléhavější. Pokud o premiérovi, vládě a směřování naší země rozhodne prezident republiky bez ohledu na výsledek voleb, postrádají volby základní smysl. Tento postup hlavy státu však není v souladu s Ústavou. Ta si zaslouží největší úctu a respekt všech občanů ČR, zejména pak ústavních činitelů. Není tvořena jen psaným textem, ale i principy, tradicemi a zvyklostmi, které s psaným textem tvoří nedělitelný celek. Tento celek tvoří ústavní pořádek, který musíme bránit a nedovolit jeho účelové posouvání. Bílá místa v naší Ústavě nejsou chybou jejích autorů. Předpokládají však, že ústavní činitelé budou v duchu svého 2

CELOSTÁTNÍ RUBRIKA / vydání č. 5 / 2013 / 10. 10.

ústavního slibu vykonávat svůj mandát v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. To znamená hledat řešení, které vychází z principů a zvyklostí, jež prozařují v ústavním textu. Tím spíše se taková role očekává od nositele úřadu nejvyššího, od prezidenta republiky. Má být „ústavní pojistkou“ vedoucí mnohdy hádavé politické strany k překlenování krizí. Bohužel se současný prezident rozhodl krizi spíše vytvářet než překonávat, nebýt nadstranickým moderátorem diskuse politických stran, svůj úřad nevykonávat v zájmu všeho lidu, ale naopak jen v zájmu určité skupiny občanů a propojit jej výrazně s jednou z politických stran. Jestliže prezident republiky považuje ústavní tradice „za idiotské“, znamenají bílá místa v Ústavě hrozbu pro naši demokracii. Nepředstavují pak totiž prostor pro hledání řešení, ale mohou být zneužita jako nástroj politické moci, která ovšem prezidentovi nepřísluší. Nezodpovídá se jednak občanům, jestliže je podle Ústavy neodpovědný ze své funkce, a rovněž je těžiště politické moci svěřeno parlamentu. Jde nám o zachování systému liberální parlamentní demokracie. Mnoho let jsme se možná velmi lehkomyslně domnívali, že svoboda, kterou jsme získali v roce 89 je samozřejmostí a není nutné o ni každodenně pečovat a usilovat. „Kdo nectí ducha Ústavy, ohrožuje demokracii“

pokračování na str. 3


Bránit naši Ústavu pokračování ze str. 2

Tragické historické zkušenosti spojené s přerodem parlamentní demokracie na autoritářský totalitní režim by nám neměly být příliš vzdálené. Je-li to tedy nezbytné, promítneme ducha Ústavy ČR do psaného textu. Spolu se svými kolegy jsem připravil takovou změnu Ústavy, která by měla zpřesnit pravomoci ústavních činitelů a zdůraznit, že má-li občanům

vládnout vláda, tak jen s důvěrou jimi zvolených zástupců. Jinak by Parlamentní volby neměly žádný smysl. Bohužel rozpuštěním Sněmovny tento připravený dokument spadl příslovečně pod stůl. O jeho přijetí chci usilovat v novém volebním období. JUDr. Stanislav Polčák místopředseda STAN, bývalý předseda Ústavně právního výboru PSP ČR

Transparentnost je důležitá pro kraj i stát Od loňských krajských voleb neseme spoluodpovědnost za Liberecký kraj. Po letech trpělivé práce v opozici jsme dostali příležitost ukázat, že transparentnost a otevřenost se skutečně vyplácí. Principy, které fungují v našem kraji, i zkušenosti s jejich uplatňováním, jsme připraveni přenést i na celostátní úroveň. O jaké principy a zkušenosti se jedná? Ve vedení kraje i obce uplatňujeme úplnou informovanost o finanční situaci a transparentnost ve všech oblastech. Jako první kraj v České republice jsme začali uveřejňovat smlouvy prostřednictvím Portálu veřejné správy. Máme transparentní účet a rozklikávací rozpočet, občané se mohou prostřednictvím webového portálu kdykoli podívat, jak si kraj vede po finanční stránce, za jaké služby platí, kolik za ně platí a komu. Samozřejmostí je přímý přenos z jednání Zastupitelstva Libereckého kraje na webových stránkách a jeho záznam. Nově vytvořená mapa investic Libereckého kraje přináší přehled uskutečněných a plánovaných investičních akcí podle měst, obcí a regionů, kde lze najít podrobné informace o termínu zahájení, ukončení, ceně a zhotoviteli.

V rámci přípravy rozpočtu na rok 2014 jsme dali občanům možnost definovat potřeby kraje a jeho rozpočtové priority. V Libereckém kraji se nám tyto kroky vyplatily. Nemyslím tím jen vítězství našeho kraje v anketě o nejtransparentnější tuzemský úřad. pokračování na str. 4 www.starostove-nezavisli.cz

3


Transparentnost je důležitá pro kraj i stát pokračování ze str. 3

Mám na mysli i hmatatelné finanční přínosy v podobě správně zadaných, levnějších veřejných zakázek, na kterých náš kraj jen za prvních 9 měsíců letošního roku ušetřil téměř 70 milionů korun. Na úrovni státu mohou podobné kroky ušetřit desítky miliard.

Transparentnost pro nás tedy není jen módní heslo. Je to recept na odpovědnější a efektivnější správu věcí veřejných. Recept, který nabízíme celé republice. Martin Půta hejtman Libereckého kraje

KSČM před soud Listopadovou revoluci roku 1989 je potřeba dokončit. Je potřeba skoncovat s absurdním faktem, že takřka čtvrt století po Listopadu máme jednu z nejsilnějších komunistických stran v Evropě, nota bene stranu, která aspiruje na místo druhé nejsilnější strany v parlamentu a hlásí se ke zločinné KSČ. Vypořádat se s existencí komunistické strany už dnes můžeme demokratickými prostředky, které nám sametová revoluce přinesla. Vypořádat se dnes můžeme i se základním mýtem šířeným odpůrci antikomunistů. Vypouštějí a šíří ho sami komunisté. Soustavně, v médiích, ve veřejném životě, na sociálních sítích tvrdí se svatým nadšením demokratů, že komunistickou stranu nelze zakázat, protože zákaz politického protivníka by bylo porušením demokratických principů. Výjimečně mají pravdu. Český právní řád nezná pojem zákaz politické strany. Jasně však zákonem o politických stranách definuje postup, jak zacházet s politickými stranami, které porušují zákon či dokonce Ústavu. Jedině soud, v tomto případě Nejvyšší správní soud, může takovou stranu rozpustit, případně pozastavit její činnost. Jedině soud má právo to udělat, žádný exekutivní prostředek, žádná možnost 4

www.starostove-nezavisli.cz

příkazu, zákazu, vládního nařízení, či parlamentního příkazu v demokratické zemí neexistují. Podle zákona se může Nejvyšší správní soud zabývat proviněním politické strany, jestliže na ni podá správní žalobu prezident republiky nebo vláda. Toho si byl vědom Senát Parlamentu České republiky už v roce 2008, kdy přijal usnesení, ve kterém vyjadřuje podezření, že KSČM porušuje Ústavu ČR, a to především jejího článku 5, který říká, že součástí politického systému mohou být pouze ty strany, které odmítají násilí jako prostředek dosažení svých cílů. Senát vyzývá vládu, aby podala na KSČM příslušnou žalobu. Ani Topolánkova vláda ani Fischerova úřednická vláda se k tomu neodhodlaly. Teprve vláda Nečasova reflektovala iniciativy parlamentu a přikázala Ministerstvu vnitra, aby návrh správní žaloby vypracovalo. Tento příkaz ministerstvo ignorovalo. Nečasova vláda už nenašla dost sil na to, aby tuto vzpouru ministerských úředníků potlačila. Usnesení horní komory stále platí. Otázkou je kdy se najde prezident či vláda, pro kterou bude požadavek dodržování Ústavy více než partajní politické zájmy.

Jaromír Štětina senátor CELOSTÁTNÍ RUBRIKA / vydání č. 5 / 2013 / 10. 10.


Stanoviny5celostatnirubrikaa5