Elektronické informační zdroje

respektive jejich bibliografické záznamy. Jinak, avšak většinou okrajově, se v tradičních databázích mohou pochopitelně objevit i další typy dokumentů, např. sborníky, knihy, kapitoly knih, patenty, normy nebo výzkumné zprávy. Odlišným případem jsou tzv. databáze pro speciální druhy dokumentů, ty jsou primárně určeny k registraci určitého média (patentové databáze, databáze pro normy atd.).

1.5 Bibliografický záznam Struktura bibliografického záznamu je v každé databázi řízena vlastními pravidly.

Neuplatňuje se zde tedy knihovní standard MARC21, ačkoliv některé databáze již nabízejí svým uživatelům možnost konverze záznamů do tohoto formátu. Záznamy jsou ve většině systémů opatřeny abstrakty.

1.6 Věcné zpracování dokumentů Ani zde zpravidla nenalezneme příliš shodných rysů s oblastí knihovnictví. Nejrozšířenější světové selekční jazyky (DDT, MDT, LOC Classification) jsou využívány poměrně výjimečně. Naopak producenti databází vyvíjejí velmi často vlastní speciální třídění, a to jak systematické, tak předmětové povahy. Všechny systémy provozují vyhledávání na základě klíčových slov, předmětových hesel či deskriptorů z tezaurů. Tyto předmětové selekční jazyky se v několika případech staly převažujícími ve svém oboru (např. heslář MeSH v oblasti medicíny). Na druhé straně jsou používány i selekční jazyky systematické, typicky ve formě číselníků a kódovníků.

1.7 Možnosti přístupu k databázím V současné době převažují tři hlavní možnosti, jak se dostat do obsahu vědeckých databází: 1) přes internetové rozhraní producenta databáze 2) přes databázová centra 3) přes CD ROM. V minulosti byly databáze dostupné rovněž na jiných médiích (např. magnetopáskové výstupy, tištěné výstupy nebo mikrofiše) [VLASÁK, 1999]. V dnešní době se však jedná už pouze o minoritní a z velké části překonané možnosti zpřístupnění. Nejčastější formou zpřístupnění databází je pochopitelně využití internetového rozhraní (a to i v případě nákupu databáze od databázového centra). Po zaplacení poplatků přistupuje uživatel do databáze bez jakýchkoliv restrikcí na základě shody IP adresy počítače s podmínkami uvedenými v licenční smlouvě. Zadávání hesel pro přístup do systému je spíše výjimečné. Autorizovaný uživatel má navíc obvykle možnost tzv. vzdáleného přístupu, který mu umožňuje vyhledávání v databázi i z domácího počítače. Přidělení potřebné IP adresy je přitom řešeno pomocí různých technologií (proxy servery, VPN, autentifikační systémy), které budou popsány v závěru této práce.

1.8 Instituce umožňující přístup k databázím Pro konečného uživatele je pochopitelně nejvýhodnější možností navštívit některou z institucí, které mají k databázím přístup. Nejčastěji se přitom jedná o knihovny. Ale i ty musí nějakým způsobem navázat kontakt s producenty a poskytovateli přístupu do databází, aby mohly posléze jejich informační produkty nabídnout uživatelům. Existuje pochopitelně varianta, kdy knihovna jedná přímo s provozovatelem databáze a na podmínkách zpřístupnění se dohodne. V druhém případě, který je v České republice běžnější, probíhá jednání přes 4