Page 1


Copyright © Hsi-Huey Liang (dědicové), 2005, 2018 Translation © Vojtěch Pacner, Pavel Paleček, 2005 Copyright © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2005, 2018 ISBN 978-80-7565-311-6

sazba1-156_DejinyEvropy2018.indd 4

22.3.2018 8:58:02


ilustrované moderní

Hsi-Huey Liang

BRNO / 2018

sazba1-156_DejinyEvropy2018.indd 3

22.3.2018 8:58:02


Předmluva pro české čtenáře

nikdo není. Ale můžete je vidět namalované v arizonských obchodech. Je to jasné? Arizona je prostě tak odlišná od vaší země, jak jen si dovedete představit. Je taky moc, moc daleko od Evropy. Skoro tak daleko jako Čína, odkud pochází Hamptifong.

Ahoj holky a kluci, pojďte s dětmi z arizonské školy Tertulia ve Phoenixu zkoumat dějiny moderní Evropy! „Co je to Tertulia? A kde je Phoenix?“ ptáte se. „A kde je Arizona?“ Phoenix je hlavní město Arizony. A Arizona je nejteplejší země v celých Spojených státech amerických. Je tam takové vedro, že na většinu roku teplota vyšplhá nad 40 stupňů Celsia. Arizona je skoro čtyřikrát tak velká jako Česká republika a leží vedle Kalifornie a Mexika. Velkou část tvoří poušť, kde rostou kaktusy, vyjí kojoti a plazí se chřestýši. V Arizoně žije hodně Apačů, Navahů a Hopi Indiánů. Jejich předkové byli asi prvními obyvateli jihozápadní Ameriky. Španělští dobyvatelé přinesli do tohoto koutu světa křesťanství a postavili první kláštery. V Arizoně žije také spousta Mexičanů. A tak je Arizona díky své rozličné kultuře známá jako země pestrých lidových zvyků a pověr. Říká se, že na poušti jsou čarodějnice, ačkoliv já jsem tam zatím žádnou nepotkal. Slyšel jsem, že se tam taky potloukají indiánští duchové. Objevují se jen v noci na poušti, když tam

PHOENIX

EVROPA

ČÍNA

PRAHA

MEXIKO

„A kdo je Hamptifong?“ ptáte se. Je to ten kluk s rozcuchanými vlasy na obrázku dole. Nosí modré šaty jako mandarín a kulaté brýle. Můžu vám ho představit? Bude nám v téhle knížce dělat průvodce.

TERTULIA

ŠKOLA

Takhle vypadá indiánský duch.

7 sazba1-156_DejinyEvropy2018.indd 7

22.3.2018 8:58:03


Předmluva pro české čtenáře

Mnoho Evropanů si myslí, že dějiny jednotlivých národů dokážou nejlépe pochopit a sepsat jejich vlastní historici. Jsou pobouřeni, když vidí americké historiky, jak píší o dějinách jiných národů tak snadno, jako by psali o vlastních. „Může někdo jiný než francouzský učenec porozumět dějinám Francie nebo německý historik vyložit dějiny Německa?“ ptají se. Po pravdě řečeno, nevím. Ale protože se dějiny Evropy (nebo Asie a Afriky) často podobají starým rodinným hádkám, mohou snad právě historikové z druhé strany zeměkoule pochopit jejich komplikované vztahy. Je to jako chodit s křivdami k soudu. „Ale Tertulia ve Phoenixu není soudní dvůr,“ řeknete. Probůh, to ne! To víte, že není. „Tertulia“ je španělské slovo pro společenství přátel, kteří se pravidelně scházejí. (Mnoho dětí z Tertulie mluví doma španělsky, protože jejich rodiče přišli z Mexika.) A tak si představte děti z Tertulie jako skupinu kamarádů, kteří se chtějí dozvědět o světě víc. Chtějí se stát moudřejšími, a tak

Hamptifong je velice zvídavý Číňan. Když byl malý, jeho rodiče cestovali po celém světě. Navštívili Japonsko a Singapur. Jeli do Indie a Turecka. Ale většinou cestovali po Evropě, od Bukurešti po Paříž a od Říma po Londýn. Jako mnoho lidí, kteří vyrůstali v různých zemích, usadil se Hamptifong nakonec v Americe. Amerika je totiž země, ve které jsou vlastně všichni přistěhovalci, každý z jiné části světa. Krom Apačů a Navahů se všichni ostatní do Ameriky dřív nebo později přistěhovali. V Arizoně můžete vidět novotu Ameriky víc než v kterémkoliv z jejích padesáti států. Například Phoenix je obrovské moderní město s miliony rychlých aut a stovkami mrakodrapů. Ale všechno vypadá, jako by to postavili teprve včera a zítra už se to mělo bourat. Ve Phoenixu na vás nedolehne tíha staletí, kterou cítíte, když se procházíte po Staroměstském náměstí v Praze. Možná proto se Američané (a to znamená i Hamptifong a děti z Tertulie) tolik zajímají o historii. Divíte se jim?

PRAHA JE O TISÍC LET STARŠÍ NEŽ PHOENIX.

8 sazba1-156_DejinyEvropy2018.indd 8

22.3.2018 8:58:04


Předmluva pro české čtenáře

čtou o tom, jak se dříve žilo na různých kontinentech. Chtějí se stát dobrými lidmi. A co vy, děti z Čech, Moravy a Slezska, nesnažíte se o to stejné? Podělíte se o vaši historii

i se mnou?

Hamptifong a profesor Unfug

Moje odpověď zní: „Historikovi můžete důvěřovat natolik, nakolik je otevřený kritice.“ Naštěstí Hamptifong není v této knížce sám. Celou dobu ho provází starý profesor. Jmenuje se Unfug. Studoval dějepis na univerzitě a hrozně rád skáče Hamptifongovi do řeči, kdykoliv má pocit, že je něco v nepořádku. (Myslím, že profesor Unfug se narodil někde v Rakousku nebo Německu, odkud přišel do Ameriky v roce 1934.) A pak je tu paní Mampsová, učitelka z Minnesoty. Její rodina pochází z Irska a ve 40. letech 19. století se usadila na americkém středozápadě. Paní Mampsová zvýší hlas vždycky, když Hamptifong a profesor Unfug zapomenou, že se mají snažit dělat svět lepší.

Tak pojďte s námi na vymyšlený výlet po Evropě 19. a 20. století. Až se děti z Tertulie dostanou do 20. století, budou vám vděčné, když jim budete dělat společnost. Hamptifong bude vyprávět hodně o dějinách vaší země v letech 1918 až 1989. Tehdy se nazývala Československo. Hamptifong si totiž myslí, že dějiny Československa dají dětem z Tertulie jasnější představu o dění v Evropě té doby a že to bude srozumitelnější než postupně vyprávět dějiny jednotlivých evropských zemí. Někdy mu z toho půjde hlava kolem. A některé děti si budou plést uhry s Uhrami a Palackého s palačinkami. Ale počkejte! Jakmile se dostanete do třetího dílu Hamptifongova vyprávění, který je o dějinách Číny, budete stejně zmatení jako mexické děti v Arizoně. (Jen od sebe zkuste odlišit jména, která znějí jako čink, čank, čunk.) Někdo z vás by si teď mohl myslet, že Hamptifong je dost svérázný učitel dějepisu. Číňan vyprávějící o evropské historii americkým dětem, jejichž rodiče jsou Mexičané? Hmm, proč by nás mělo zajímat, co vlastně říká?

OSN Charta

Paní Mampsová

9 sazba1-156_DejinyEvropy2018.indd 9

22.3.2018 8:58:05


Předmluva pro české čtenáře

A nakonec jde Hamptifongovi v patách kluk z Tertulie. Mluví za všechny děti z naší česko-americké skupinky. Bude se ptát a zakřičí, kdykoliv se Hamptifong nebo Unfug zapletou do příliš učeného sporu. A vy, děti v Brně, Kutné Hoře, Ostravě, Praze či Olomouci nebo kdekoliv v České republice, poslouchejte teď dobře, protože se i vy můžete objevit v dalším díle našeho vyprávění. Hsi-Huey Liang

Kluk z Tertulie

10 sazba1-156_DejinyEvropy2018.indd 10

22.3.2018 8:58:06


3/ kapitola

BÁJEČNÁ 20. LÉTA

sazba157-268_DejinyEvropy2018.indd 193

1924–1930

22.3.2018 9:08:59


Báječná 20. léta

Ve 20. letech minulého století si někteří lidé mysleli, že by nebylo špatné, kdyby se dospělým občas přikázalo, aby si sedli a pro změnu chvíli poslouchali děti. V sovětském Rusku udělali během prvních let bolševické vlády experiment s tzv. dětskými státy, ve kterých se mladí lidé stali učiteli a staří lidé žáky. A známý německý autor knížek pro děti, Erich Kästner, napsal knížku o pohádkovém světě, ve kterém rodiče poslouchali své osmileté učitele a museli nosit oslovské čepice, když zapomněli udělat domácí úkoly.

1924–1930

Po válce vyšlo mnoho nových knížek pro děti. Byly nové především tím, že se snažily svým mladým čtenářům přiblížit země, které byly velmi vzdálené od jejich domova. Karin Michaëlisová vypráví německým dětem o Bibi, malé holčičce, která putuje po Dánsku a přátelí se s rybáři, vesnickými ženami, ale i s hrabaty a hraběnkami. Flora Lewisová napsala příběh o čínské dívce Ho Ming, která pilně studovala a stala se učitelkou. Tato knížka byla napsána anglicky, ale byla velmi brzy přeložena do mnoha jiných jazyků, i do češtiny. A děti četly příběhy o skutečném životě indiánského náčelníka Tecumseha a zálesáka Daniela Booneho. V 19. století děti poznaly americký západ především z knížek německého učitele, který se jmenoval Karl May. Ale představte si, že Karl May napsal své příběhy, přestože v Americe nikdy nebyl!

Hlavním hrdinou knížek Karla Maye je vymyšlená postava apačského náčelníka Vinnetoua.

To dává rozum. Po první světové válce se děti musely učit mnohem více o ostatních zemích než jejich rodiče. Svět se stále zmenšoval. Knížky pro děti přestaly vyprávět středověké pohádky o čarodějnicích, skřítcích a tajemných kouzlech. Nové knížky svým čtenářům nabídly příběhy, které se odehrávají v moderní Paříži, v Londýně nebo v Berlíně, kde jsou ulice plné aut a autobusů a lidí, kteří nakupují v obchodních domech, čtou noviny nebo zrovna stojí v telefonní budce a volají. V roce 1928 napsal Erich Kästner svou nejznámější knížku, která se jmenuje Emil a detektivové. Emil je kluk z malého měs-

195 sazba157-268_DejinyEvropy2018.indd 195

22.3.2018 9:08:59


1924–1930

Báječná 20. léta

ta, který jede navštívit svou babičku do Berlína. Jenže ve vlaku mu zloděj ukradne všechny peníze. Emilovi se podaří v Berlíně najít skupinku správných dětí, které mu pomohou v honičce za zlodějem. A nakonec ho chytí. V téhle knížce nejsou žádní čarodějové a čarodějnice, ale bankovní úředníci, novináři, hoteloví nosiči a policejní inspektoři. Tohle byl první detektivní příběh, který byl kdy napsán pro děti. U vás v Praze napsal Václav Řezáč podobnou knížku v češtině, která se jmenuje Kluci, hurá za ním! A Wolf Durian ve své knížce Kai z krabice dětem vypráví o moderním podnikání. Kai je malý uličník z ulice, který zbohatne, protože se svými kamarády vymyslí spousty chytrých reklam na cigarety značky „TUT“. Cigarety! Ve 20. letech 20. století lidé asi vůbec netušili, že jsou cigarety škodlivé pro jejich zdraví! Ale já teď nechci mluvit o Durianovi. Mám raději knížky Karla Čapka. Čapek byl nejznámější československý spisovatel 20. a 30. let minulého století.

Karel Čapek (1890–1938)

Čapek se v jedné své povídce pro děti ptá: „Jak nejlépe chytnete středověké strašidlo? Je to snadné. Najměte si soukromého amerického detektiva!“ Já jsem o Čapkovi také slyšel! Neznal se náhodou dobře s prezidentem Masarykem? To je skvělé, že napsal takovou povídku. Asi to tenkrát dávalo smysl chytat v Praze středověká strašidla.

Emil a jeho přátelé sledují zloděje, jak vchází do banky.

196 sazba157-268_DejinyEvropy2018.indd 196

22.3.2018 9:09:02


Báječná 20. léta

TĚŠÍ MĚ, VÁŽENÉ STRAŠIDLO.

Charlie Chaplin JÁ NEMLUVILA ANGLICKY!

Líbí se mi, že se knížky pro děti začaly přibližovat modernímu životu. A co třeba filmy, třeba ten s Charlie Chaplinem nazvaný „Moderní doba“, které mladým lidem ukazovaly vymoženosti i nebezpečí, která přináší život v době techniky?

Film „Moderní doba“ ukázal, jak se život po první světové válce zrychlil. Celou Evropu 20. let si rychle podmanilo americké heslo „čas jsou peníze“. Inženýři procházeli továrnami se stopkami v ruce, aby zjistili, jak by mohli výrobu urychlit alespoň o pár sekund. Když sekretářka neuměla napsat na psacím stroji určitý počet slov za minutu, přišla o práci. Na rychlý oběd jste si mohli zajít do snackbaru nebo do bistra, kde vám automat po stisknutí tlačítka vydal obložené housky. A od roku 1920 už přistávala na ruzyňském letišti v Praze civilní letadla z celé Evropy.

1924–1930

Aha! Máte určitě na mysli Hitlera, který začal nedlouho potom v Praze strašit. Ale abyste zastavili takového lumpa, jako byl Hitler, na to bylo potřeba více než jen soukromý detektiv z Chicaga. Bylo třeba, aby všichni lidé v Evropě byli tolerantnější a aby se chovali dobře i k těm, kteří se od nich nějak odlišovali. Také proto napsal Josef Čapek — bratr Karla Čapka — knížku pro děti, která vypravuje o tom, jak v jednom domě spolu bydlí pejsek a kočička. Není to zvláštní? Vždyť psi a kočky se většinou nesnášejí! Ale v téhle domácnosti je to jinak. Když se pejsek s kočičkou nemohou domluvit, co budou mít k večeři — myš, nebo kus sýra — dají jednoduše do polévky obojí.

Nezapomeňte na Charlese Lindbergha, který jako první člověk letěl bez mezipřistání z New Yorku do Paříže. To bylo v roce 1927!

197 sazba157-268_DejinyEvropy2018.indd 197

22.3.2018 9:09:04


Báječná 20. léta PRVNÍ LET PŘES ATLANTSKÝ OCEÁN

NEW YORK

PAŘÍŽ

1924–1930

THE SPIRIT OF ST. LOUIS 1927

V té době trval let se společností Air France z Paříže do Prahy osm hodin. Ale slavným vlakem Orient Express trvala cesta celé tři dny! Byla Praha tak oblíbena turisty jako dnes? Praha ještě nebyla velké město, ale Čapek si dělal legraci z nového pocitu dů-

ležitosti, který Praha nyní měla jako hlavní město nového státu. Když se tolik významných cizinců zastavuje v Praze, napsal Čapek, nemůže se třeba stát, že v restauraci na Václavském náměstí u svíčkové s knedlíky naplánují nějakou významnou událost, která jednoho dne otřese světem? Ve svém románu Krakatit, který Čapek napsal v roce 1924, vynalezne skromný český inženýr novou výbušninu. Brzy nato se všechny cizí země od něho snaží jeho tajemství odkoupit. V románu se odehrává mnoho intrik, ale celé tajemství na výrobu téhle výbušniny nakonec zničí ohromná exploze. A inženýr-vynálezce smutně sedí doma a jeden starý sedlák mu říká, aby příště vymyslel něco, co přinese lidem užitek. Čapek ale ve svém románu nepředvídal atomovou bombu, nebo ano? Myslím, že ne. Ale měl pravdu v tom, že se Praha po roce 1918 stala jedním z center světového dění. Například Francouzi se o Československo velmi zajímali. Po čtyřech letech strašlivé války, ve které německá

SOVĚTŠTÍ ŠPIONI JN

TO

S DŮ

AMERIČTÍ TURISTÉ

ÍCI

Í

ŠT

C

AN

FR

Z OU

TOLIK CIZINCŮ NYNÍ PŘIJÍŽDÍ DO PRAHY. URČITĚ MAJÍ RÁDI NAŠE ČESKÉ PIVO! ŠTÍ KÁN BAL ANCI L VYS

BRITŠTÍ DIPLOMATÉ

KAREL ČAPEK

JOSEF ČAPEK

198 sazba157-268_DejinyEvropy2018.indd 198

22.3.2018 9:09:06


Báječná 20. léta

To ne. Myslím, že byli jen vystrašeni. Vždyť Německo v první světové válce dokázalo, že je ohromně silné. A mírová smlouva z roku 1919 Německo pouze odzbrojila, ale nezničila jeho vojenské odhodlání. Kromě toho, že si Francie dělala starosti s Německem, byla zatížena ohromným válečným dluhem a ještě se musela postarat o miliony svých zraněných válečných veteránů. Francouzští veteráni měli mocné organizace, které chránily jejich zájmy. Některé měly legrační jména, třeba „Zlomené frňáky“. Tato organizace se starala o ty veterány, kteří utrpěli zranění v obličeji. Ne, Francie si určitě nepřála další válku. V roce 1923 zahájili francouzští a belgičtí vojáci okupaci Porýní a Porúří, což jsou nejdůležitější průmyslové oblasti Německa. Udělali to proto, že Německo neplatilo včas válečné reparace. Ale místní obyvatelé se proti francouzským a belgickým vojákům vzbouřili

Politici v Paříži ale dobře věděli, že by Čechům a Slovákům vadilo, kdyby je s Francií nespojovalo nic jiného než jen vojenská pomoc. Proto francouzské ministerstvo zahraničí pomohlo založit Francouzský institut v Praze.

UŽ NIKDY VÁLKU!

1924–1930

To zní, jako kdyby Francouzi očekávali novou válku!

a organizovali stávky. Nakonec museli Francouzi i Belgičané odejít. Proto bylo Československo pro Francii tak důležité. V roce 1924 se Francie a Československo oficiálně staly spojenci. Vždyť Francouzi pomáhali Československu po roce 1919 budovat vlastní moderní armádu a vojenské letectvo. Francouzští vojenští poradci pod velením generála Pellého stáli několik let v čele československých ozbrojených sil.

armáda téměř dobyla Paříž, se Francouzi nyní obraceli na Československo, Polsko, Rumunsko a Jugoslávii s nadějí, že nahradí jejich bývalého velkého spojence — carské Rusko. Na Československo se obraceli zvlášť, protože letadla by mohla snadno doletět z Čech až nad Berlín.

Romain Rolland a Henri Barbusse byli známí pacifisté. Raymond Poincaré vedl francouzskou zahraniční politiku ve 20. letech 20. století.

Raymond Poincaré

Romain Rolland ČESKOSLOVENSKO Henri Barbusse

NĚMECKO

199 sazba157-268_DejinyEvropy2018.indd 199

22.3.2018 9:09:09


Ilustrované dějiny moderní Evropy  

Historie není nuda. Výjimečná kniha o naší nedávné historii, u níž se nebudete nudit.

Ilustrované dějiny moderní Evropy  

Historie není nuda. Výjimečná kniha o naší nedávné historii, u níž se nebudete nudit.

Advertisement