Bez skrupulí

Malá válka s Malou závislostí

Před časem jsem si naordinoval víkend bez mobilního telefonu. Pro začátek záměrně jen v sobotu a neděli, protože to jsou dny, kdy si lidé volají méně. Rozhodl jsem se užít si je bez práce, což kore‑ spondovalo s tím, že bych se mohl obejít i bez malého telefonu do kapsy. V pátek večer jsem ho odložil na místo, na které příliš nechodím, a v následujících hodinách jsem se lehounce radoval z toho, jak úkol, který jsem si dal, s přehledem pl‑ ním. V sobotu ráno přišlo první pokušení, které jsem ještě náležitě vybalancoval. V sobotu v poledne mi kdosi volal, ale já usoudil, že ten hovor mohu nechat na pondě‑ lí. Následně se o to slyšet můj hlas pokoušeli členové mé rodiny, ale neuspěli. Sobotu jsem tedy vyhrál a byl jsem na sebe náležitě pyšný. V neděli dopoledne jsem však začal pociťovat lehkou nervozitu z toho, že jsem více než čtyřia‑ dvacet hodin neměl mobilní tele‑ fon v ruce. Aby bylo jasno, víkend bez něj měl obsahovat i nepouží‑ vání jiných funkcí, které přístroj má, třeba brouzdání po internetu nebo focení. Ona lehká nervozita se brzy změnila v nervozitu zna‑ telnou, ta záhy v nervozitu nepří‑ jemnou a někdy kolem patnácté hodiny jsem si vzal telefon k sobě, chvíli se ho jen dotýkal, abych brzy navolil první číslo. Zbytek dne jsem strávil s ním a teprve večer uznal svou prohru. Před nedělní půlnocí, to když jsem si v hlavě přehrál svůj běžný den, jsem byl nucen konstatovat, že klepu na bránu své první skutečné závislosti v životě, a sice závislosti na krabičce zvané mobil. Ponořil jsem se proto do krátkého studia toho, jak na tom jsem já a jak je na tom svět. Výsledkem bylo zjištění, že já a miliardy dalších lidí více či méně čelíme nomofobii. Co to je? Název nomofobie je od‑ vozen z anglického výrazu „no mobile phobia“. Jde o závislost na chytrých telefonech a úzkost‑ ný strach z odpojení se v případě vybití či ztráty mobilu. Podle seri‑ ózních studií patří tato fobie mezi hlavní stresory jednadvacátého století. Čím více času s mobilním telefonem trávíme, tím větší je pravděpodobnost, že se bez něj za nějakou dobu nedokážeme obejít.

Kdysi jsem se cestou v hromadném dopravním pro‑ středku jen tak „pod vousy“ posmíval spolucestují‑ cím, především těm mladým, kteří měli telefon v ruce a komunikovali skrz něj se světem, koukali na videa nebo si četli zprávy. Za pár měsíců jsem už dělal totéž, automaticky, jako bych v batohu neměl ke čtení knihu a v hlavě dost témat k přemýšlení. Podle jednoho z výzkumů týkajících se nomofobie souhlasilo na čtyřicet procent studentů vysoké školy D. J. College of Dental Sciences and Research s tvrze‑ ním, že mají horší výsledky u zkoušek, když tráví více času na mobilním zařízení. Stejný průzkum uvedl, že čtvrtina studentů kontroluje chytrý telefon opakova‑ ně během výuky a více než čtyřicet procent jich má sklony k nomofobii. Existuje rovněž studie, v níž se autoři ptali mladých lidí, jak by se rozhodli, kdyby si měli vybrat mezi zlo‑ menou kostí a rozbitým telefonem. Čtyřicet šest pro‑ cent by mělo raději zlomenou kost, přitom zbylých padesát čtyři procent lidí, kteří by dali přednost roz‑ bitému telefonu, se pro svou odpověď nerozhodlo hned. Závislostí na telefonech přitom netrpí jen děti a mlá‑ dež. V současné době už je běžná i u starších generací, zvlášť pokud potřebují telefon k práci. Nejohroženější skupinou jsou však vysokoškolští studenti. Ti pod‑ le některých studií tráví na telefonu více než devět hodin denně (všeobecný průměr jsou tři hodiny). Vezmeme‑li v úvahu, že den má čtyřiadvacet hodin, je to více než jedna jeho třetina. Problémem nomofobie není to, že budeme neustálou kontrolou telefonu rozčilovat okolí. Pojí se k ní řada psychických potíží, třeba sociální fóbie. Kvůli nadu‑ žívání mobilních telefonů, potažmo sociálních sítí, hrozí riziko, že se nám postupem času změní chování. Lidé, kteří se s ostatními baví jen s použitím moder‑ ních technologií, začnou být extrovertní a agresivní. Jsou ale vědci, kteří se zabývají i tím, jak se závislos‑ ti na mobilním telefonu zbavit. Vymysleli pár zásad, které by měly přinést pozitivní výsledky. Podle nich je potřeba si vytvořit plán dne včetně rozvahy, kolik času budeme s mobilním telefonem trávit. Měli by‑ chom si ho držet dále od těla, což lze učinit třeba tak, že si zakoupíme klasický budík a nebudeme si buze‑ ní nastavovat na mobilu, abychom ho neměli stále po ruce, i večer a v noci. Také bychom na mobilu měli zrušit všechna oznámení a začít číst klasické knihy. Má a starší generace má to odvykání jednodušší, pro‑ tože ví, že bez mobilu lze žít skvělý, plnohodnotný a pestrý život. Generace mladší na to třeba přijde. Kdyby jednou všechny ty mobilní sítě padly, hodilo by se tohle znovuzjištění, respektive zjištění, nám všem. Přeji vám hezké nezávislé léto.