[ 66 ]
DĚJINY – TEORIE – KRITIKA
1/2006
znovuzrození a následování Ïivota Kristova nevede ke spáse („von der Buss glauben und bekennen wir gleichfals, dass ohne der Wiedergeburt und Leben Christi zu Seligkeit Niemand gelangen könne“).60 Matûj Nûmeãek zanechal pfied sv˘m odchodem do exilu v noci z 22. na 23. dubna 1732 tfii listy na rozlouãenou (vrchnosti, sousedÛm a regentovi). Odcházel sám jiÏ v pozici v˘mûnkáfie a zahradníka z ·estajovic spolu se svou Ïenou, dvûma dcerami, ale i se sv˘m synem, usedl˘m poddansk˘m hospodáfiem, a jeho Ïenou a jejich dítûtem (celkem 7 osob). Spolu s nimi ode‰lo z ·estajovic je‰tû dal‰ích 8 lidí. Jeho Ïena s malou dcerkou byla v‰ak pfii útûku chycena a o dva roky pozdûji zemfiela v Dobru‰ce ve vûzení. Jejich odchod navazoval na lednovou misijní a k exilu navádûjící akci z Îitavska, kterou podnikl Matûj Kry‰tof (téÏ Kry‰tÛfek), v té dobû jiÏ exulant, vracející se do ·estajovic, kde Ïil jeho otec. Víme, Ïe Kry‰tof v sobotu pfied Tfiemi králi 1732 mûl právû u Nûmeãka svÛj první „veãerní v˘klad“, na nûmÏ se se‰la aÏ polovina lidí z ‰estajovické obce. V˘‰e zmínûná skupina 15 lidí (vãetnû Nûmeãkovy rodiny) emigrovala, i kdyÏ Kry‰tof byl zatãen. Zbûhlé do exilu vedli dal‰í pfii‰lí emisafii. Nûmeãkovy rozluãné listy jsou zajímavé z nûkolika zde uvaÏovan˘ch hledisek. S ohledem na to, co víme o jeho stycích s Kry‰tofem, nepfiekvapí, Ïe mají takfiíkajíc kazatelsk˘ ráz.
Srdce, svûdomí – konstituce moderního subjektu? Pfiednû v listech Matûje Nûmeãka nalézáme urãitou jeho Ïivotní bilanci, jejímÏ vyznûním zdÛvodÀuje svou emigraci. V listu adresovaném jeho „mil˘m a Pánu Bohu milej‰ím kmotrÛm a strejcÛm“ fiíká: „Nu moji milí bratfii vemte sobû ze mne pfiíkladu, Ïe sem pracoval na vinici svûta toho, co sám nejlépe mohl a rozumûl a tu hlínu napfieváÏel z místa na místo. Nu tehdy co sem sobû za to u Pána Boha získal? I nic. A proã pak? I proto, Ïe sem nekopal roli srdce svého. A ãím sem mûl kopati? Vírou a pravdou. A jak pak vírou? Îe sem poslouchal lidi více neÏ Boha, to pro bázeÀ tûla, aby netrpûlo bolest a pohanûní.“61 Matûj Nûmeãek pro tematizaci sebe sama jako subjektu uÏívá kategorie srdce, popfiípadû metaforického „kopání role srdce svého“. Spí‰e paralelnû (ba aÏ opozitnû) neÏ srdci podfiízenû vystupuje pak bázeÀ tûla. V jeho formulacích je srdce to, co BÛh ví, ve smyslu boÏí v‰evûdoucnosti, a tudíÏ i znalosti nitern˘ch pohnutek ãlovûka („kter˘ srdce ãlovûka ví a zná v‰ecko“). Srdce je i Bohem
60 JOSEF VÍTùZSLAV ·IMÁK, Nûkolik dokladÛ k boufii opoãenské r. 1732, Vûstník âeské akademie císafie Franti‰ka Josefa pro vûdy, slovesnost a umûní 26/1917, s. 58–77, citace ze s. 68–69. 61 Nûmeãkovy listy vydal JOSEF VOLF, Soupis nekatolíkÛ panství Opoãenského z r. 1742 (Pfiíspûvky k boufii Opoãenské z r. 1732), Praha 1908, zde cituji ze s. 31; tfii Nûmeãkovy listy jsou editovány na s. 30–33. Podrobnosti o Nûmeãkovû odchodu uvádí I. KO¤ÁN, „Opoãenská rebelie“, s. 99–100, 125.