Page 1

Pekar Jan Marhoul, Pole orna a valecna_34_TISK_. 25.10.2013 10:18 Page 5

I. Země, jež sotva pokrývá porfyr, rulu a svor v končinách střední Vltavy, nehluboká ornice a špetka jílu na západních svazích pahorkatiny nepojmenované, dno všednosti, podlaha bídy daleko není tak nicotná, aby z ní nevzešly lesy. Vzejdou právě tak jako řeč, než konečně zazní hlasem, vzchází za dlouhého mlčení. V tomto údolí hlad vládl příliš dlouho. Staré pokolení dělníků hřešilo proti sobě samému a k zetlení byly přivedeny zdar a síla. Pod ranami a šviháním nebouřila se bolest, noví příchozí stali se podruhy a nebylo jich více. Pohrbený klid byl povětřím této krajiny a vášeň jediným bleskem. Mzda dělníků, odměřená na dlaň, je malá, malý je jejich život a malé jsou příhody jejich zoufání. Byla ztracena míra ve vypravováních a slovo stěží učiní pravdu velikou, když její všednost je obecná a když platí za prach a popel. krajina protékaná řekou, krajina s holými skalami, s políčky, jejichž plochy úzce se táhnou po svazích pahrbků, s kostelem nad vodou, probodávajícím tůni obrazem kříže, krajina chudá a krásná, s chocholy keřů, naříkající a patetická, na sever, jih, východ i západ se uzavírá dálkou. Závorou jejího chudáctví je prostor. Svět může býti veliký, avšak někde přestává a to místo zeměpisec označil: „hic sunt leones.” a tak okrsek světa není větší než prostor stínu pod stromem poznání, kolem něhož obchází temná pověst. Toto těsné místo je svět vypravování příhod ouhrovského dvora. Za nuzáckých zim, jež rozzuřují, za večerů, když vzešly hvězdy, v hodinách smrti, v obdobích lásky a za šílenství kořalek temný kout se pootvírá a zříte daleké cesty, označené kříži, aby děsily toho, kdo se odváží útěku. Světice civí mu do týla, když jde mimo stromy sebevrahů; ještě rád se vrátí, neboť 5


Pekar Jan Marhoul, Pole orna a valecna_34_TISK_. 25.10.2013 10:18 Page 6

cesty byly sdělány jen pro vůz, který praští, kolísaje nerovnostmi půdy a ouhrov nerodí než čeledíny, pohůnky a vozky pro svůj dvůr. V této úzkosti, v tomto odmlčení života bydlí jen vášeň a smrt. Sedmkrát zdvihá se krajina pahorkem a toto pověrčivé číslo v ní vládne. kůň kráčí podle zmítající se oje, náprava vrzává a zlořečení znovu a znovu se vrací. Cíl je blízký, opakování a stejnost vlekou se po cestách. Příliš se žvanilo o pastvinách a přepásaném rozsévači, nadarmo byla vyvyšována práce oráčova. nikdo z nich nechodí po propastech, neosívá, neoře radlicí a dávno je zapomenuto názvosloví pitomých zpěváků. Běda, uvedli v přísloví zemědělského dělníka, dávajíce mu jmen páchnoucích dojetím. Chlapi tohoto druhu práce jsou hrubí a sprostí, sveřepí, zahálčiví i pracovití až do úpadu. Smilní a opíjejí se. Paterou slupicí zrývá motorový pluh zemi a oráč netiskne již kleček. Srp a kosa jsou málem zapomenuty. čas léta roku 1913 se naplnil a doteky podzimu ohlašovaly vítr, jenž zavane po strništích, a chlad. Úroda kupila se ve stozích, den se krátil a milosrdná sobota, součet pracovních dní, měla se k žebráckým výplatám. Peníz mzdy je malý, avšak hospoda je nedaleko a není veliká. Šafáři Sáček a Chot, dvě stvůry, jež zasluhují jakési soustrasti, zveličujíce svůj význam, s umouněnou knížkou a se zápisem konali úřad uprostřed vyzáblé smečky. nalezenec řeka, hlupák pohrbený hanou a staletým pohrdáním, ten, jehož jméno je náhoda či báseň úřednická, sdělaná ponurým oslem, když pěstoun nalezencův chtěl jej pojmenovati na rozdíl od svého Františka, připražený řeka stával se pánem počítaje pět zlatek. když přijal peníz, jeho pohled se zavřel, aby procitl v novém světě. Jdi, řekl mu hora, co otálíš? Jakási lichá slova stoupala mu na jazyk, ale neodpověděl a jeho nenasytná myšlenka oddělila se od příliš zdlouhavé řeči. obrátil se, aby tím více překážel ostatním, a na témž místě, stavě dřeváky v sled řekových nohou, stanul veliký muž. 6


Pekar Jan Marhoul, Pole orna a valecna_34_TISK_. 25.10.2013 10:18 Page 7

Peníze tohoto dělníka nezněly, přepočítával je z pěsti na dlaň, nepouštěje jich z vysoka, a mumlal číslo za číslem. Jeho oči neměly třpytu večera, jenž v ně padal, a kdyby se byl obrátil k zámku či k nízkému hranolu hospody, na nějž byla nasazena střecha nevhodně a úzce, nebyl by viděl ani věcí tak blízkých. nechtěl a nemohl více než setrvati ve svém počtu. Jiný muž přicházel v soud peněz s chechtáním a čině veliké pohyby. někdo se opřel o druhého, neznaje rozdílu mezi hodinou práce a výplaty. Ženy opilců se obracely v sloup a mezi dvojím úderem srdce již vyřkly nadávku. Dva dědkové vyšli z hloučku a mimo kolny plné nářadí a váhu brali se k vodní jímce, jež byla napajedlem dobytka. hora a Ber, dva vdovci, připomínající jako zeměplaz a troud rozdíl, jenž je mezi ošidným tvorem a ubohou a neživou věcí, pohybující se jen z vůle hravosti boží. hora měl osinaté ruce spuštěny po bocích a vlekl nohu, na jejíž rány nebylo léku. Bezpečnost stáří, pojišťování a všechny nesmysly žvanilů, řekl, sám neodměřuje svých slov, prodal bych za měřici žita, kterou by mi dali každého podzimu. Jaká jest jistota, již mi slibují? Chudoba znamená poslušnost a stáří není než očekávání. Ber odpovídal, tluka pěstí o dlaň: Může být, že v papírech a v čtení, která pořídili na úřadech, tvá nemoc je zaznamenána a ty snad budeš v suchu, neboť jsou špitály a stavení pro chudé, kde mimo trochu pořádku se nic nedělá. Sedmkrát, řekl hora, sedmkrát jsem viděl tyto ústavy a všichni lidé v nich měli pruhované kabátce, hole a jakési lístky. když zazněl zvon prostřed domu, šli k jídlu a opět čekali a opět jedli, když se ozvalo toto znamení. rozmluva o naději nemocného vlekla se dlouho, až konečně Ber ji přeťal z vysoka jako muž, jenž řídí osudy těchto chudých, řka: unášej se, třes se na tu věc, všiváku, i kdybys tam vešel, vyhnali by tě pro tvůj hmyz a pro svrab, jenž tě pálí! Zatím přišel k oběma starcům skoták a nemaje co říci, povzdychl a smrkal. 7


Pekar Jan Marhoul, Pole orna a valecna_34_TISK_. 25.10.2013 10:18 Page 8

ach, ano, pronesl, dříve než se naděješ a snad již zítra přijdou deště. Jsem jist, že pohoda je u konce. hora odpovídaje mu vzhlédl po dvoře, jenž pustl. Pět ženských vycházelo ze vrat; táhla hodina sedmá. Zámek skryl v soumraku svoji ohyzdnost, cisterna a louže se třpytily a hovor ustával. Způsob, jakým se končily ouhrovské dny, byl tichý. noc nezahlazuje bolesti, ale tlumí její hlas. Františku horovi byla sedmdesát dvě léta a všechen ten čas žil na polích ouhrovských, v konírnách, chlévech a na prostranství dvora. nemíval zálib ani hříchů příliš těžkých. nebyl pytlákem ani zlodějem a nuda, jež byla jeho barvou, propůjčovala mu cenu, dokud byl zdráv. kdysi s křikem a výskáním zatkl si divokou kytku za klobouk a nikoliv méně podnapilý než ostatní šel k odvodům. harmonika, sršící jako zvuková pochodeň, vedla je k okresnímu městu. nevyptávej se, řekli horovi, když zaváhal ve své veselosti. nevyptávej se ani se nestraš. Vojenská řeč je jasná a porozumíš jí. Po tři léta neuvidíš, Františku, dobytka, nuže, zpívej a jdi vesele. Tři zastavení na cestě nazývaly se první, druhý a třetí rok služby. na jeslích, jež hostinský ještě před svítáním vynesl před stavení, chřestila sprostá kytice, plná skla, padělaných okvětí a trav, jež obarvili jako pometlo ďáblovo. Selští koně žrali u žlabu, obracejíce krásnookou hlavu k Františkovi, neboť on, i v opilosti znaje své místo, stál blízko nich. odpřáhl postraňky a zrobiv kličky, pár od páru přehazoval je přes boky opratníků. Popotahoval kožichy a činil mezi nimi pořádek. Selští hezouni, dříve než se shrbí pod vojenskou míru, sedívají v nálevně a pijí zplna hrdla. Tehdy šla láhev od úst k ústům a korbel se nahýbal jako rameno vah, když na misku je vržen měšec, zatímco druhá nese maličký peníz dělníkův. ráz na ráz, jako kladivo v kovadlinu, opilství udeřilo v dubový stůl. hurá! každé kapky je mi líto, pij, vochlastlajtnante, až ti za ušima praskne. Tahej špagát! otevři klapku v hrdle, chlastej! kdo pil, umřel, kdo nepil, taky. Zatrub na ten máz! Což nemá opilý v hlavě svíci? nuže, utečte, kdo je napasen, ať ji nezhasíte. 8


Pekar Jan Marhoul, Pole orna a valecna_34_TISK_. 25.10.2013 10:18 Page 9

hej, zařval starý žráč, udeřiv pěstí do okenního rámu, Františku, nezhltni to nebe, vejdi, pij a nes tu kapku až před komisi. Zchlastej se nadranc, ožer se za cizí! hora zdvihl sklenici plnou kořalky a neváhal, neboť tato chvíle znamenala snad veliké jméno a podiv na ouhrovském dvoře. na povrchu skleněného válce zaleskl se obrázek síně, šenkýřské štětky a postavy starostovy, jež se dloužila na úkor svého břicha. hora pil a obrazu i kořalky ubývalo, až prázdná sklenice přikryla nos pijákův, jako poklop zahradníkův kryje klíček chřestu. když byl čas jíti, rekruti vyšli a sedláci, dopivše svůj korbel, zapřahli koně. nespěchali, a přece dojeli dříve, než pěší stihli hradecké předměstí. avšak František hora nadarmo vstával. Dovrávoral k topolu, jenž stál na okraji silnice, a tu se zapotácel a spadl z náspu. obecní strážník, jenž doslova měl býti strážným andělem chudákovým, vzbouřil se a zasadiv svému člověku dobrou ránu, přivodil ulehčení jeho žaludku. František obrátil naruby svoji útrobu, aniž přitom zachoval čistotu a ticho. Tato příhoda končila trestem, nicméně je nejslavnější ze všech skutků koňákových, jenž pro své neduhy nemohl se státi ani vojákem. od prahu dětství, až od hranice paměti, nic, žádná chvíle nebyla větší, neboť byl tak opilý, že moře světa sahalo mu po kolena. nikdo nepozře jezera kořalek, jež tehdy pohltil, neboť časem věc roste a vzpomínáním přibývá. Ženitba koňákova byla jednoduchá a rázná. asi před čtyřicíti lety, v zimě či v létě, za jednoho dávno zapomenutého dne, přišla do ouhrovského dvora děvečka, již správce najal, aby krmila a poklízela dobytek. Tehdy stála Františkova palanda v západním úhlu stáje, v koutě, kde visel pavouk a hnízdily vlašťovky. Příchozí nebyla ovšem krásná a její zelená a rozbitá sukně ji nezdobila. Šafář, otevřev řezárnu, ukázal holí na otep slámy, řka: Zde je tvoje lože. avšak když odešel, vzala je a vnesla do konírny. Jsem zde a zůstanu zde, pravila, kdybys v noci mrzl, přijď ke mně. Mám, chválabohu, všeho dost. když zhasla lampu, František neváhal a čině ve tmách děsné 9

Pekar jan marhoul, pole orna a valecna  

UKázka z knihy

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you