Page 1

ŘÍJEN/ 2013

R 43


Trpím utkvělou představou, že se lidi zbláznili. Jako soudný jedinec uznávám, že jebe i mně, takže následující veřejná úvaha je velice relativní. Podle mě je doba poněkud přetechnizovaná a přefilosofovaná. Chci časy, kdy stačil jeden telefonát (a někdy ani to ne) a na pivo či jinou zábavu se sešli všichni. Dneska je standardem rozmístění skupiny po několika místech a následná sms přestřelka na téma „doražte sem, tady je to lepší“. Taky si nejsem jisté, jestli ty navigace za každou cenu jsou oukej. Ono občas použít mapu není úplně na škodu, člověk si potrénuje mozek a leckdy pozná i vlastní okolí. Ani ten fízlbuk (facebook, pozn. psychotika) není zase taková sračka, nevadí mi, že je. Sere mě, že se žije. Rádo bych vidělo kluky čutat do mičudy a holky tahat kočárky, ne nabíječky na iPod. A jak si tak vytěsňujeme jakýkoli námahy ze života, tak kriplovatíme a otupujeme. Ale zato máme mnoho času na vymejšlení píčovin a řešení hovadin. To filosofování na FB a v hospodě je fajné… akorát nám vládne parta retardů a šéfuje to buran. Někdy si říkám, jaký pán, takový kmán. Zelí

Mighty Freezine Redakce: Přemysl Černík, Ondřej Tráva Trávníč ek, Štěpán Kouba, Vašek Žofka, Tomáš Kejmar a Zelí Art direkce: Marcel Musil Foto: Vojta Florian Inzerce: Vojtěch Holub vojta@mightysounds.c z tel.: 721 269 057 Marketingová spolupráce: Marek Vohralík marek@mightysounds.c z tel.: 777 013 049

AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ DÁL. NEVYHAZUJ! A KDYŽ, PAK DO MODRÉHO KONTEJNERU.


dvě nový alba. Jedno čistě country a to „Brothers of the 4x4“ druhý punkový pod kapelním alter egem 3 ponese název „A Fiendish Threat“. Se jakoby těšíme.

A u country ještě zůstaneme. Neměli byste váhat ani minutu a půl a pořídit si novou desku český kapely Pokud se chcete naladit do skvělý nálady v těchto chlejv dnech, tak vám doporučujem právě vyšlé album úžasnýho zpěváka a kytaristy Jacka Johnsona, který se jmenuje „From Here to Now to You“. Tohle Jackovo (už šestý) studiový album vyšlo 17. září. Navoskujte surfy, je to jízda.

Moonshine

Howlers

(obsáhlej materiál uvnitř tohoto čísla). Kdo byl na jejich nedávným křtu, tak ví, jak to týhle kapele pěkně šlape, tudíž pořízení jejich alba „Hymns of Sin and Salvation“ je doslova povinností. Hardcore popíci Skywalker vypustili do světa klip ke skladbě „Lost“ z EP „Babylon“. A jako je to dobrý. Klucí maj trička hezký barevný a aj tam pobíhá nějaká roštěnka, což taky není na škodu. Nažhavte Youtube, tahle kapela má slušně našlápnuto. Hezky pěkně.

Outlaw country mega star

Hank Williams III vy-

dává začátkem říjence hned

Kapela Rise Against prohrábla šuplíky a vyhrábla z nich hromádku

nepoužitejch věcí a k tomu donahrála pár cover songů. Z tohoto bordeláku dali do kupy album „Long Forgotten Songs: B-Sides & Covers 2000-2013“. K tomu ještě vyrobili živoklip ke skladbě „Lanterns“. Placka vyšla už 10. září, takže kdo nemá, tak honem do hudebnin.

Kdo byl na Mighty Sounds 2013 v přílišném kašometu a uniklo mu vystoupení The Creepshow s novou zpěvačkou Kendou, tak může lehce napravit tuto nehoráznost shlídnutím novýho klipu k „Sinners and Saints“, jenž je předlákadlem k nový desce „Live after Death“, která vyjde 18. října na labelu People Like You. A zase ty Korn. Humbuk kolem jejich novýho alba „The Paradigm Shift“ (vychází 8. října) je už celkem velkej. Teď ještě partička vyprskla trailer k dokumentu „Reconciliation“, kterej bude o tom, kterak se basák Head do souboru navrátil. Dokument bude součástí speciální edice novýho alba.


Tak nevíme úplně, jestli tohle chceš a jestli to dáš, nicméně Bad Religion (exkluzivní rozhovor uvnitř tohoto čísla) vydaj na konci října album „Christmas Songs“, který bude obsahovat devět nadupaných vánočních koled v punk rockovým hávu. Ty bláho, snad to bude perfekt.

Motörhead

zatrepá čangálama a zcepení a vono prdlajs. 21. října vychází nový už 21. album Motörhead. Jméno jeho jest „Aftershock“ a je snad úplně jasný, že to bude zas rock’n‘roll jak hovadomet.

Rasta legenda Anthony B vydal tribute album.

FM 359 je název novýho

projektu Street Dogs a bejvalýho kytaristy Dropkick Murphys Ricka Burtona. Venku už maj jednu písničku „Some Folks“ a na labelu Pirates Press se chystaj vydat v brzký době EPčko. Tak pojďme, chlapci.

Nemyslete si, že jde o tribute pouze jeho dreadatejm kolegům. Na albu, nazvaným jasně „Tribute to Legends“, najdete totiž i pecky od lidí, jako je John Lennon, Ray Charles nebo Elvis Presley. Velmi povedený záležitosti.

Thrash

Tak před pár měsícem to vypadalo, že Lemmy z

metalový

divňáci

Gwar, který sou pověstný

hlavně díky svejm ulítlejm a nadupanejm pódiovejm

šílenostem, vydali v půlce září novou desku „Battle Maximus“. Najdete na ní 13 písní, u kterých se rozhodně nudit nebudete.

Tak nejen, že nám Black Sabbath udělali radost

svým posledním albem „13“, ale ještě se letos chys- taj vydat živý DVD, který bylo natočený na začátku jejich světovýho turné. Bude se jmenovat „Live… Gathered in Their Masses“ a vyjde 26. listopadu. Krásná lákačka na prosincovej pražskej koncert.

Corey Taylor ze SLIPKNOT a STONE SOUR si zabékal cover od THE CLASH „London Calling“. Ale že by nad tím někdo ňák jako hodně jásal, tak to ani ne.


ČESKÉ BU

DEAD

S AT I S F U C K T I O N ’ S

pá 29. listo

autor fotky: Ondřej Kramář


UDĚJOVICE

D END

S M U S I C F E S T I VA L

opadu 2013


Úvod: Vašek Žofka Rozhovor: Tomáš Kejmar

Každej určitě někdy přemejšlel, jaký to vlastně je bejt v nějaký velký kapele. Půlku roku jezdit po světě na koncertních šňůrách, v jihovýchodní Asii vočumovat ty malý Thajky, v Latinský Americe poplácat na ulici nějaký malý indiáně po zádech, v USA hrát v zaplivanejch klubech, kde byla den před tim kokainová párty místních pimpů, mno a v Evropě v létě strávit dva měsíce po našláplejch fesťácích. ➔


A pak taky všude rozdávat dobrou náladu (netýká se black metalu samozřejmě), vidět radost v očích fanoušků (smrt v případě vyznavačů death metalu, samozřejmě) a užívat si to jedinečný spojení mezi podiem a publikem (netýká se Pantery, samozřejmě). Zkrátka a dobře, bejt v kapele je určitě řehole, kterou by odmítli i jezuitský misionáři, ale všechna námaha se skoro vždycky vrátí v podobě pozitivních pocitů, novejch zážitků, zničehonic navázanejch přátelství a takovým tom pocitu souznění. Svý o tom ví i kytarista punk rockový legendy Bad Religion Brian Baker (mimochodem – původně jeden ze zakládajících členů nemenší legendy Minor Threat a později Dag Nasty, ke kterejm se v rozhovoru taky dostanem). Šest měsíců se potulovat s kumpánama a panem doktorem Graffinem po světě, pak šest měsíců skládat novej matroš (a že jsou kucí i ve svým věku pořád setsakra produktivní), pak zas na půl roku díky-čau, na chvilku do studia, ale hnedle zase na šňůru k novýmu cédu. Letos to bylo našlapaný deskou „True North“ – mimochodem, vřele doporučuju song s názvem „In Their Hearts Is Right“ nebo neotřele nazvanej vál „Fuck You“ (Bad Religion, ač punk rocková kapela, jsou známí tim, že až na výjimky nenajdete v jejich textech žádný sprostý slova!). A když tak přemejšlim, můžu v podstatě doporučit celý album, mě nakoplo už po prvnim poslechu – a to se mi minulý „The Dissent Of Men“ nijak nezamlouvalo a dlouho jsem čekal, s čím přijdou tentokrát. V následujícím rozhovoru, který náš majtí velvyslanec Kejmy pořídil na belgickým Groezrocku, se dovíte, co si vlastně takovej cyp (ve věku vašeho/mýho táty), jako Brian Baker, myslí o světě a světě hudby, jak je to s tim Bieberem, s black metalem… No, zkrátka co se vlastně takhle zkušenými, klubama, halama i fesťákama protřelýmu rokerovi skrejvá v hlavě. Tak enjoy! Ahoj Briane, jen tak na rozjezd, dělám tenhle rozhovor pro jeden český festival, ukážu ti line-up. Škoda, že budete nakonec jinde... To je škoda, na vašem festivalu je spousta kapel, se kterými se osobně znám. Ale jestli se ptáš, proč jsme jinde a ne u vás, já nevím vlastně nic o tom, co naše kapela dělá. Na podporu nové desky True North jedete teda pořádné turné. Mám pocit, že tolik jste v Evropě snad ani dřív nekoncertovali. To bylo jen pár posledních let. Je pravda, že tohle turné je trochu atypické i oproti dalším evropským šňůrám, ale ne nějak dramaticky. Myslím, že například k desce „Process Of Belief“ jsme jeli ještě větší turné než teď. To je ale přes deset let zpátky. Ano, ale třeba přes rok 2012 jsme nehráli, abychom nabrali síly. Jayovi se narodila dcerka, Brettovi taky, děti některých z nás končily studium na univerzitě, tak jsme si udělali rok volno. To byla asi ta věc, která nás nakonec nabila tolik, abychom odjeli takhle velké turné. My máme koncertování v krvi a když jsme bez

něj celý rok, máme potom chuť zase vyjet. Je to velký koníček a vždycky se hodně těšíme. Viděl jsem vás dva roky zpátky v Praze a zajímalo by mě, co se za tu dobu změnilo. Vím třeba, že zpěvák Greg Graffin hodně učí na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. To je pravda, nejnabitější to s učením měl loni, letos má program volnější. Navíc bude tenhle rok učit na Cornellově univerzitě, kterou má hned za rohem, což je taky změna. Zkrátka se s kapelou snažíme přizpůsobit rozvrhu a plánům každého z nás a naplánovat si přitom takový výlet do světa. Co znamená titul vaší aktuální desky, True North? Když se na to díváš z hlediska vědy, jedná se o to, že severní magnetický pól není ten správný nebo jediný severní pól, protože severní póly jsou dva. Můžeme se na to ale dívat, řekněme, víc poeticky, a pak jde o jednoduchou otázku, co je ta správná cesta. Co je ideál. Zůstaneme ještě u nové desky. Kytarista Brett Gurewitz zpívá v jedné písni hlavní



vokál, je to výjimka, nebo s ním počítáte i do budoucna? Tu písničku sice hrajeme i živě, ale je pravda, že Brett s námi na koncerty mimo Kalifornii téměř nejezdí. Ale je to písnička o náboženství a nesejde na tom, kdo konkrétně jí zazpívá. Tak jako tak je to duet a já jsem toho názoru, že když se deska mixovala, prostě v tomhle songu vytáhli Bretta, protože to dobře znělo. Nemixoval to on sám? No, možná sis právě odpověděl. Ale vážně, my jsme opravdu pevný kolektiv a nepřemýšlíme nad tím tak, že tohle zpíval Brett a tohle zase někdo jiný. Měl jsem dojem, že Brett byl vážně nervózní, když se to album poprvé uvolnilo ke streamování. Dokonce k tomuhle songu psal něco do komentářů. Jo, to sedí. Pro Bretta to musí něco nového a zajímavého. Já sám jsem ale nepoznal, kdo ten vokál zpívá, jelikož jsem nebyl u toho, když se deska mixovala. Napoprvé mě napadlo, že to možná zpívá Jay. Zkrátka, čím víc zpěváků, tím líp. Taky si někdy zkusím zazpívat hlavní vokál, na další desce si najdu nějakou skladbu a bude. K tomu mám i další otázku. Bad Religion poslouchám snad patnáct let a je jasné, že jste si našli svůj zvuk, myslíš si ale, že máte pořád potenciál nějak dramaticky překvapit? Myslím, že určitě a nějaká z těch překvapení na sebe nenechají dlouho čekat. Ale jsou to překvapení, takže se o nich nemůžeme bavit. Jak lidi přijali True North? Jaký máte z alba pocit?

Lidem se deska hodně líbí, je to dokonce naše první nahrávka, která se dostala do první dvacítky nejprodávanějších alb ve Spojených státech. Už dřív, během devadesátých let, jsme se do téhle hitparády několikrát dostali, ale nikdy ne do první dvacítky. Je to úplně absurdní, protože jsme vedle Mariah Carey nebo co. Samozřejmě prodej fyzických nosičů dneska neznamená to, co v devadesátých letech, ale i tak je to zvláštní. Nikdy nevíš, co přijde. Fanoušci na tuhle desku hodně slyší, my jsme si jí taky hodně oblíbili, máme o ní vysoké mínění a hrajeme z ní naživo hodně věcí. Jestli jsi jí neslyšel, udělej to, určitě si jí zamiluješ. Kdo je po třiceti letech fungování Bad Religion vaším motorem? Myslím, že je to tím, že Greg a Brett jsou pořád neuvěřitelně plodní skladatelé. Jsou hodně zanícení a píšou a skládají, protože je k tomu žene vnitřní potřeba. Patří mezi tenhle typ lidí. Krása Bad Religion je v tom, že se vždycky najde nějaké téma, které funguje jako impuls k tomu, abychom udělali písničku. Svět Bad Religion není omezený na texty o holkách a já nevím co, je to svět, ze kterého naopak toho Justina Biebera vypreparuješ. Zaměřujeme se na globální problémy, lidskou krutost a další velkou studnicí nápadů je geopolitika. Z těchhle témat Brett i Greg hodně čerpají, taky proto se pořád a pořád objevují impulzy a aktuální podněty, které nás ženou dopředu. Bad Religion se nechtějí stát jakousi dodávkou, která existuje proto, aby prodávala trička. Kdyby se z nás stala kapela minulosti,


mohli bychom se jmenovat třeba 21st Century Digital Boy nebo Infected, což samozřejmě nechceme. Snažíme se dovést k dokonalosti to, co děláme. Když už se bavíme o kapelách minulosti, zaznamenal jsem reunionový koncert Dag Nasty, máte nějaké další plány? Ten koncert jsme udělali, protože to byla součást benefiční akce na pomoc kamarádovi, který točí film o hardcorové scéně ve Washingtonu. Dag Nasty nehrají naživo 25 let a i když jsme udělali pár desek, tenhle koncert nebyl pokus dát kapelu znovu dohromady a začít aktivně koncertovat. Celá akce byla naplánovaná po Vánocích, my jsme všichni byli na Vánoce doma, a protože nám to takhle klaplo, šli jsme do toho, abychom pomohli kamarádovi. Koncert se povedl, ale nemáme v plánu nějak pokračovat. Smysl byl, abychom se pobavili – všichni si žijeme svoje životy, například Shawn (původní zpěvák Dag Nasty – pozn. red.) má teď novou kapelu, která se jmenuje Red Hair a je mimochodem skvělá. Mimo jiné tam je Jason Farrell z kapely Swiz. Ale zpátky, neříkám, že bych odmítal hrát s Dag Nasty koncerty, ale prostě to teď nevychází. Koncerty ale nejsou to, co bych od vás čekal. Jak říkáš, nekoncertujete přes dvacet let, ale alba jste vydávali, takže Dag Nasty vypadali spíš jako studiový projekt. Jo, jde v první řadě o to, že jsme kamarádi a rádi se vidíme. Někdy se povede udělat desku, jindy zase zahrát koncert. Zpátky k Bad Religion. O Gregu Graffinovi a Brettu Gurewitzovi víme hodně, ale co děláte mimo kapelu vy ostatní?

Řekl bych, že si všichni děláme to svoje. Nikdo z nás není nejmladší, máme rodiny a stejné závazky jako kdokoliv jiný. Děláme to, v čem se realizujeme a zároveň doufáme, že to bude zahrnovat i naše rodiny. A když toho máš čas od času tolik jako my s Bad Religion a jsi rok někde na cestách, všechno ti rychle uteče. Já jsem se měl během pauzy skvěle, užíval jsem si, často jsem chodil na snídaně do restaurace a staral se o naší zahradu, kterou se mi podařilo zvelebit. Teď se mi po tom zahrádkaření bude stýskat, když jsem s tím loni strávil tolik času. Tak a už jenom taková drzá otázka na konec – na pražském koncertě jsi měl na sobě tričko Burzum. Dost lidí to neskouslo… To je pravda. Celé to byla ironie, s Burzum a jejich historií to nemělo moc co dělat, měl jsem to tričko na počest jednoho bedňáka, který s námi kdysi jezdil. Byl úplně posedlý Knížetem Grishnackhem (tak si říkal kapelník a jediný člen Burzum Varg Vikernes – pozn. red.), komičností toho, že někdo může jíst ostatní členy kapely a absurditou norského kultu black metalu. Já jsem vůbec nevěděl, jak výrazně jsou Burzum spojení s pravicovou ideologií a jakmile jsem zjistil, že nosím něco, co se neztotožňuje s mým politickým názorem, už jsem na sebe to tričko nikdy nevzal. Nosil jsem ho předtím, protože mi přišlo vtipné, že ostatní členové kapely snědli basáka. Učím se jako všichni ostatní a omlouvám se, pokud jsem někoho pohoršil. Trička Burzum už na mě neuvidíte. 5


Nadupaný

emoce

Ondřej Tráva Trávníček

Když jsem jako mladej puboš někdy kolem roku 1994 poprvé na tehdy ještě celkem ucházejícím MTV shlídl klip k „Bored“ od Deftones, okamžitě se mi na trenkách vytvořilo škrtátko. Už jen úvodní riffy mě naprosto rozpáraly a tahle kapela se mi zaryla hluboko pod kůži. Každý další album mi tu zarytost jen prohlubovalo. Zkrátka Deftones jsou pro mě jednou z nejzásadnějších kapel a rozhodně v tom nejsem sám. Výše zmiňovanej klip Bored pochází z poměrně známá zpěvačka Madonna. Adrenvůbec první desky Deftones, nesoucí název alinu se prodalo přes půl milionu kopií, což „Adrenaline“. Album vyšlo v roce 1995 na la- je na to, s jakým novým hudebním směrem belu Maverick, kterej v tý době vlastnila prej Deftones přišli, hodně úctyhodný číslo. Zpěvák


Chino Moreno dokázal svým skvělým hlasem do hodně tvrdý muziky dostat takový emoce, sílu a našlapanost, že by to zvedlo ze židle i Christophera Reevea. Hned po vydání desky začala kapela koncertovat jako divá a to většinou se svejma kámošema Korn, ale zahráli si i třeba s panem velikánem Ozzy Osbournem. Ale vraťme se ještě o 7 let zpátky a zabejvejme se taky trochu vznikem kapely. Tu zakládaj Chino Moreno (zpěv), Abe Cunningham (bicí) a Stephen Carpenter (kytara). Původně šlo jen o prdel hraní a klucí od toho nečekali žádný zázraky a spíš se proháněli na skejtech, než aby hráli. Skateboarding jim nakonec (i když trochu zvláštním způsobem) dopomohl založit opravdovou kapelu. Stephena na skejtu totiž srazil nějakej vožrala autem a za odškodný si týpek nakoupil kloudný vybavení a Deftones byli na světě. Ty voe, jak já tomu vožralcoj děkuju. Na postu basáka se po několika nezdařenejch pokusech usadil dredáč Chi Cheng a mohlo se začít makat na prvním materiálu. V roce 1997 vychází druhá deska „Around the Fur“, na který dostává mnohem víc prostoru budoucí pátej člen Deftones Frank Delgado, kterej desku obohatil o hromadu zvukových efektů, čímž ještě zvýšil def-  tonesskou vynikajícnost. Pecka „My Own Summer (Shove It)“ se stává nejen klipózním hitem, ale dostává se i na soundtrack k filmu Matrix. Následující album „White Pony“ z roku 2 litry s sebou neslo spoustu problémů, páč panáčci se nemohli shodnout, jak bude nová nahrávka vypadat. Nakonec ale přestali kdákat hovna a pustili se do práce a vznikla jedna z nejlepších,

ne-li úplně nejlepší deska Deftones, která byla pro mnohý fanoušky velkým a ze začátku těžce stravitelným překvapením. Po úspěchu White Pony kapela prohlásila, že se nikdy nenechá ovlivňovat trendama a názorama fanoušků a médií a bude dělat muziku, která bude bavit hlavně je samotný a že doufaj, že je fanoušci budou následovat. To potvrdili další deskou, kterou po dlouhých dohadech pojmenovali prostě Deftones. Album je opět trochu jiný a omračuje hlavně neskutečným zvukem. Ona vlastně každá deska Deftones je jiná a originální, což potvrdili i na dalších albech „Saturday Night Wrist“ (Maverick, 2006) a následně i „Diamond Eyes“ (Reprise, 2010). To jsme ale přeskočili: v roce 2008 oznámila parta, že makačenkuje na albu „Eros“, což ovšem přerušila tragická autonehoda basáka Chi Chenga, po který padl do kómatu, a album nikdy nespatřilo světlo světa. Chiho nahrazuje v kapele basák Sergio Vega, kterej už za něj párkrát zaskakoval. Chi Cheng se ovšem z komatu už neprobral a 13. dubna letošního roku umírá na srdeční zástavu. Chino Moreno v několika rozhovorech uvedl, že by Deftones rádi dodělali a vydali na Chi Chengovu počest album Eros, ale ofiko se ví prdlajs a můžem jen doufat. V listopadu 2012 vychází zatím poslední a naprosto vynikající album „Koi No Yokan“, který dostává cenu časopisu Revolver jako album roku (no, nedivím se). Deftones jste v Čechách mohli naživo vidět pouze jednou a to v roce 2010 a doufejme, že ne naposledy, protože by to byla obrovská škoda. Třeba se objeví příští rok na desátým ročníku jistýho festivalu, ale satan ví. 5


' tu s Lombardem Na výle Rob(átko) - Antistar Production

drivera pro Koncem července mi volá známej a prej jestli mám volno, že by potřeboval a že tam za kapelu Philm. Vzhledem k tomu, že jsem věděl, že mají hrát na letošním Brutalu aný bicí soupravou sedí sám velký Dave Lombardo, měl jsem Philm v tu dobu už naposlouch a vědomí, že s Lombardem strávím pár dní na tour, mě přivádělo k nemalý euforii.


OK, začíná se v Belgii na Lokerse Feesten, věru příjemnej, celkem 10-ti denní festival nedaleko Bruselu. Vyfásnul jsem nezbytné informace, sbalil desky „Show No Mercy“, „Reign In Blood“, fixu, spoďáry, vyzvednul promotion Budvary od budvarskýho šéfa Áši a tradá 1000 km na Lokerse Feesten. Už před odjezdem probíhala komunikace a dolaďování detailů s Davidem Lombardem Jr., kterýho si pamatuju z home videí mý kapely Locomotive ze společnýho pražskýho koncertu s Lombardovým projektem Grip Inc. v roce 1998, kde pobíhal Lombardo Jr. coby pětiletej špunt a mlátil do bicích kolegy Jouzy ve společný šatně. Přijíždím do Belgie, potřásám si rukou s Davem Lombardem, který se chce jít hned podívat na svůj tourvan, jenž je poveze následujících 5 dní. Nabízím Budvary, poctivě nachlazený, a že prej zatím ne, jestli nemám nějaký hulení. Sorry, nemám, ale mám tu skvělej Budvar, nachlazenej… OK, tak nic. Philm jdou poprvý na stage. Tahle kapela je opravdu skvělá. Lombardo odhodil velkou slayerovskou soupravu a usednul za Ludwigy s jednou šlapkou, jedním přechodem a kotlem a pěti činelama. Nevím, jak to ten člověk dělá, ale jakmile začne sázet svoje typický přechody, mám husinu až na prdeli. Vidět tohohle velikána hrát přímo z podia, uvědomit si, kolik zásadních alb nahrál, a že to je kurva jeden z nejdůležitějších metalových bubeníků vůbec, je opravdu zážitek. Vědomí, že mám před sebou ještě tři další akce, je fakt pecka. Je dohráno a mažeme s nástrojema do vychytaný backstage, kde se povalujou lidi z Fear Factory, Danzig, Ugly Kid Joe, Trivium a další, co ten večer ještě hrajou. V rychlosti ještě stihnu zkouknout část koncíku Ugly Kid Joe a Fear Factory, hodit alespoň jednu fotku, za kterou mě zas bude půlka kámošů nenávidět, a Lombardo Jr. mi hlásí odjezd směr hotel v Essenu, kde se ráno vyzvedává aparatura. Velice vtipná story se udála ihned po ránu druhej den, když jsme v 9 ráno zvonili v Captured Live, firmě, která aparaturu pronajímá. Vylezl nepříjemnej Němčour, co si jako přejem.

Mladej Dave povídá, že máme spicha se Stevem, jedem si vyzvednout nějakej backline. „Jo aha, ale Steve tu ještě není a bude tu tak za 45 minut… A co že jste to za kapelu?“ „Philm…“ Němec nechápavě kouká, pravděpodobně tohle jméno slyšel prvně a tváří se, že ho fakt obtěžujeme. Mladýmu už došlo, že tudy cesta nevede a tak povídá: „Jo a mimochodem, tohle je Dave Lombardo“. V tu chvíli pánovi dochází, kdo před ním stojí a že se choval drobet jako vůl a říká: „Jééé, pojďte dovnitř, Steve je tu za 10 minut. Dáte si kafe?“ Za dvě minuty donáší reklamní trika a za deset minut přijíždí fotografka a slušně Lombarda žádají, jestli jim zapózuje v sekci bicích nástrojů. Všichni se pousmíváme a celý to vtipně uzavírá basák Pancho, kterej jen suše pronese: „Není nad to mít s sebou zlatej klíč, řekneš Lombardo a otevřeš si kdekoliv.“ Dobrá, pobavili jsme se a valíme do Hamburku, kde ten večer Philm předskakujou Lamb of God – stejně jako další den v Berlíně. Po celou cestu vládne výborná nálada, Philm jsou nová kapela a tak se i chovají, prostě jako kdyby vyrazila parta dvacetiletejch kluků na svoje první tour. Sháněj trávu, hašiš, celý tour to hulej z jabka, blbnou, hážou po sobě v autě chipsy, fórky a naschvály jedou na plný obrátky, prostě „jsme na tour a užijem si to!“ Si tak říkám – do prdele, vezu Lombarda – ale nejenom, že je mu úplně u prdele, že jede v dodávce, on si to ještě zcela upřímně užívá! Další milej šok. Stavím na pumpě, jdu si pro kafe a při návratu vidím Dava, jak stojí na předním kole dodávky a meje mi sklo! Nemám slov, jen říkám: „Díky, to jsi nemusel...“ Jsme na místě, vykládáme, zdravím se s War From A Harlot Mouth, kterým jsem před cca pěti lety dělal koncert v pražským Kainu, a britskou partou Sylosis, která jede celý evropský tour s Lamb of God. Všichni členové Philm tahaj cajky, nemaj žádnýho technika, holku na prodej triček atd., nic, prostě jen kapela a jeden tour manažer a zvukař v jedný osobě. Jsme malá parta a všichni děláme vše přesně tak, jako když jsme se Slayer začínali… Takhle


zleva: Philm + Robátko to na mě působí. Žádnej mega management, pelník Tito & Tarantula), ale kurva Lombardo!? desítky lidí kolem. Jsme tu jen my, baví nás Dave Berlín zná dobře, byl tu už několikrát to, hrajem to, co milujem. Pancho se rád směje se Slayer, a tak je naším průvodcem, historii různým kravinám kolem, jako jsou bannery, má najetou, máme to i s výkladem, klobouk blikátka na podiích, image kapel atd. Říká, že dolů, to se u Amíků moc nevidí. Po prohlídce naše image je naše hudba. Kámo, máš pravdu, pálíme do klubu, vykládáme a Philm startují vy opravdu tyhle cingrlátka nepotřebujete. úterní večer. Scénář se opakuje, dohraje se a Pancho je vůbec showman, furt nám sází fórky jede do Hradce Králové, kde mají booknutej typu: „Hele, víte, proč se Lamb Of God jmenu- hotel od promotérů Brutal Assault. Loučím se jou Lamb Of God? Protože většina z nich vy- s klukama a jedu ještě vrátit auto, chrupec, padá jako bůh.“ (Možná je nutno vidět členy vyzvednout svoje a pálím zpátky na Brutal, kde kapely a jejich techniky, pak plně pochopíte.) se ve čtvrtek opět s Philm potkávám. Nebudu zabíhat do rozborů, jak kdo hrál a co V podstatě moje práce skončila ve středu, hrál, to po mně ani nikdo nechce. Odehráno, ale i tak jim pomáhám s věcma kolem, s ihned sbaleno a jedem do Berlína. OK, těšil aparátama. Nakonec skončím u stavby Davovo jsem se na koncík LOG, ale já nerozhoduju. bicí soupravy na podiu, nějaká ta voda během Startuju a valíme. koncertu, ručník a tak, prostě tourmanažerská Stavím před Best Western President Hotel klasika. Po koncíku za mnou Dave přijde a poblíž centra Berlína, parkuju a že prej tady ptá se mě, jestli takhle pracuju s kapelama. máš, dostávám klíček od single pokoje. Cože, „Jo, je to můj job.” Přistane mi odpověď: župan a papuče na posteli? Pokoj s vanou a „Hrozně rádi bychom s tebou spolupracovali i nespí nás tu šest, když jsou tu dvě postele? na dalším tour, Robe“. Tohle slyšet z úst Dave Nechápu. Padám, spánek… Ráno vana (na Lombarda je pro mě nejvíc, dyť jsem jen dělal tour věc nevídaná), relax, pak pojedem do svojí práci… centra. Dave starší mi bere klíčky, že bude Co říct závěrem? Už před tímhle tour jsem si řídit, že si to chce zkusit. OK, není prob- byl skoro 100% jistej, že to bude v pohodě a že lém. Beru ihned Budvar z lednice do ruky a Lombardo bude v cajku. Opět se mi potvrdila říkám ze zadní sedačky: „Tak jedem!” Ptám rovnice, že čím víc toho má člověk za sebou, se mladýho: „Tak co novej řidič?“ A Pancho tím víc bude v pohodě – a stalo se. Poznal neváhá a ihned křičí ze zadní sedačky: „Jo, jsem čtyři skvělý lidi, měl možnost vidět čtyři je v pohodě, hlavně o hodně levnější než skvělý show skvělý kapely Philm. Bylo nepopRob!“ Po 10 minutách stavíme takřka před satelný bejt pět dní v kuse s člověkem, co psal Brandenburskou bránou a dáváme turismus. metalovou historii, inspiroval tisíce bubeníků Už mě vezl jednou na tour Tito Larriva (ka- a jmenuje se ksakru Dave Lombardo! 5


ARCHIV VŠECH ČÍSEL MIGHTY FREEZINU

www.mightysounds.cz


no) 13 (vyprodá čt 10. 10. 20 13 čt 11. 10. 20 rna, Praha Velký sál Luce

Muž, který potkal Jirku Pomeje

Pixies: Po dvaceti letec Abych to stručně shrnul pro někoho, komu je sedmnáct a zná jen slova jako Instagram a tweet, přičemž netuší, že existovala hudba před Nirvanou: Pixies se dali dohromady koncem osmdesátých let, vydali alba „Surfer Rosa“ a „Doolittle“, kterým můžete s klidem říkat Best of kytary 1, Best of kytary 2, definovali rockové základy celých devadesátek, celý svět si je zamiloval, pak malinko pošlapávali na místě, až se nakonec rozešli kvůli „nepřekonatelným rozporům“ (které se projevovaly například tím, že členové spolu nemluvili, odmítali hrát nebo po sobě házeli kytary), jak to už u geniálních spolčení bývá. Kultovní pozice tak ještě víc zesílila a miliony fanoušků brečely. Jinými slovy: něco jako Nirvana, ale bez brokovnice na konci. Díky bohu.

Pixies a jejich nadčasové vybrnkávání doprovázené břitkými a hořkými poetickými texty se poté přesunuli z kategorie dobrých skupin do kategorie legend někam po bok Rolling Stones (ale pouze pro intelektuály). Zkrátka a dobře, jestli někdo zrál v povědomí posluchačů jak víno, pak to byli oni. Mohla za to rychlá, explozivní a agresivní kariéra (čtyři výborné desky během čtyř let) ukončená dřív, než by si je drtivá většina fanoušků stihla prohlédnout naživo, a především nenucenost, s jakou

Pixies promíchali všechny důležité ingredience na vrchol se deroucích žánrů. Zatímco černá Severní Amerika objevovala hiphop, bílá Amerika si chtěla oddechnout po hair metalu a hardcoru, k čemuž indie rock, noise rock, grunge a surf rock dávaly hodně příležitostí. A byli to právě Pixies, kdo tyto styly spojil v jeden svižný kolotoč, který si získal fanoušky ve všech zmíněných žánrech. I sám Kurt Cobain několikrát prohlásil, že nebýt Pixies, nikdy by se do „Nevermind“ nepustil. A ano, jestli


ch s novým materiálem hledáte kapelu, která za posledních dvacet let ovlivnila snad nejvíce muzikantů a posluchačů – jsou to Pixies. Asi první vážnější olej do ohně reunionu přilila „Where Is My Mind“. Song, který doprovodil padající mrakodrapy na konci Klubu rváčů oslovil novou potencionální generaci, přesně tu, která v sobě kombinovala úctu k legendám, určitou dávku anarchismu a lásku k pop artu. Pixies sem zapadali každým coulem. Úctu si zaslouží, anarchismem jsou odkojeni  a pop artem se stali. Reunion, který nastartoval v roce 2004, byl poté něčím jako splněným snem. Ano, basačka Kim Deal objížděla Ameriku se svými Breeders v podstatě nonstop a frontman Frank Black vydával sólo desky skoro stejným tempem jako Omar z The Mars Volta, ale Pixies to nebyli. Co nás tedy čeká? Kapela vypadá jako parta středoškolských učitelů s pivními pupky,

Kim Deal to zabalila, potud špatné zprávy. Jenže komu vadí pupky. Důležité je, že Pixies mají hitů na tři koncerty v řadě. Důležité je, že Frank Black pořád ví, co dělá, má k dispozici nesmrtelný repertoár a navíc, jak se zdá, chytl i druhou mízu, protože před nedávnem zveřejněné EP potvrdilo, že i několikaletá pauza neznamená vyhoření, ale opak. Když tu byli Pixies v první vlně svého vzkříšení v roce 2006, byla to událost. Teď to bude ještě větší událost. Budete totiž moct vidět kultovní kapelu pálit kultovní songy a zároveň nový věci. A to je něco, co se třeba budoucí generaci nepoštěstí. Tento článek by se měl jmenovat Běžte si koupit lístek. Správně by se tato věta měla dodávat vždy, když se vyřkne jméno Pixies. Běžte si koupit lístek, dokud dědové z Ameriky ještě hrají. Není to totiž tak dlouho, co si jedna mezigenerace z Evropy myslela, že tuhle skupinu kolem Francise Blacka nikdy neuvidí. 5


Štěpán Kouba

Střelnej prach, whisky a rosa na kolejích


Říct vám někdo dva roky zpátky, že největší senzací a zároveň nejpropíranějším tématem podzimu 2013 bude debutová deska jedný country kapely, asi byste se hodně divili. Dost pravděpodobně byste si dotyčnýho bedlivě změřili od hlavy až k patě, a pak si poklepali na čelo tak teatrálně jako když Dejdar s Kaiserem přehrávaj role italskejch zootechniků v košilatý letní komedii Zdeňka Trošky. Ale ještě víc byste se asi divili, kdyby Vám dotyčnej oznámil sestavu týhle party, ve který byste našli více či méně profláklý jména pražský rock’n’rollový a punkový scény. Jenže dva roky utekly jako voda, o tom že Moonshine Howlers vydali desku („Hymns of Sin Salvation“) ví uplně každej. Skoro každej byl taky ve čtvrtek 5. září v Rock Café, kde jí pokřtili společně s Mordors Gang a Slapdash. Co se to vlastně událo za ty dva roky, kdy se country, styl oblíbenej převážně u našich fotrů, tak přirozeně asimiloval do punkový  a rock’n’rollový scény? Na to jsem se zeptal frontmana Moonshine Howlers, Briana.

hudbu a typické jižní country jako malý kluk u svého strýce, který byl velkým fanouškem hudby od Doc Watsona po Earla Scruggse a Hanka Williamse. Nicméně tuto hudbu jsem začal víc poslouchat teprve před pár lety. Teď jsem na ní závislý a neposlouchám téměř nic jiného. Jak to bylo s kapelou Moonshine Howlers? Byl jsi jejím iniciátorem, nebo tě přizvali na post frontmana, právě proto, že pocházíš z kolíbky country? Nápad s něčím jako The Moonshine Howlers vzešel z Gegenovy hlavy (kontrabasista The Rocket Dogz). Potkal jsem se s ním před pár lety v hospodě. Předtím jsem ho neznal – ani nikoho dalšího z kapely. Dal nás všechny dohromady. Hned první setkání jsme vedli dlouhou diskuzi a věci se pak daly rychle do pohybu. Svou roli jsem dostal asi proto, že jsem Amík. Nikdo z nich mě předtím zpívat neslyšel. Zdá se, že to funguje celkem dobře. Zaráží mě jedna věc. Naprostou většinou mladejch lidí je country vnímaný jako hudba jejich tátů, proti kterejm dost často revoltujou. Většina českejch country songů, který zná běžnej člověk jako já z rádia, jsou ukradený písně Johnnyho Cashe Ahoj, Briane! Než se budeme bavit o country a jinejch americkejch klasiků, přezpívaný do v Český republice, začal bych u tebe. Všichni češtiny s textama o houbaření a lízání rosy tak nějak víme, že si Američan. Odkud z kolejí. Co vás to vlastně napadlo začít ho konkrétně? Jak si stojí country v tvym rod- tu hrát, a ještě si jako cílovou skupinu vynym městě? Provázelo tě od malička, nebo brat mladý, který navíc inklinujou k punku sis k němu našel cestu až pozdějš sám? a rock’n’rollu? Ahoj Mighty lidi! Dovolte mi, abych začal tím, Osobně nejsem velký fanoušek českého že jsem z apalačského pohoří, přesněji řečeno z country... kurňa, vždyť většina toho amerPensylvánie. Původní hudba v našem kraji byla ického stojí taky pěkně za prd. Nicméně, více lidová a syrovější, hlavně díky velkému počtu právě se rozjíždí nová vlna country, obyvatel dělnické třídy, což byli přistěhovalci  folku a bluegrassu nejen v Americe, ale  z Irska, Německa a slovanských zemí. Hudba i na evropské undergroundové scéně. Umělci tohoto kraje, kde byly hlavní nástroje hou- jako Bob Wayne, Hank III, Jayke Orvis, The sle a další rudimentární akustické nástroje, Goddamn Gallows a mraky dalších jsou víc ve skutečnosti tvoří základ moderní country „punk“ a jejich hudba má větší koule než hudby. Poprvé jsem slyšel apalačskou folkovou většiny punkových kapel, které jsem za posled-


ní roky slyšel. Chci tím říct, že většina těchhle umělců jsou potetovaní punkáči, kteří se rozhodli jít zpět ke kořenům a naučili se pořádně vzít do ruky nástroje jako je mandolína, banjo, housle a tak dál. Mysleli jsme, že by bylo zajímavé, kdybychom něco takového zkusili i tady. Něco tradičního, ale víc syrového, punkového a buřičského. Chtěli jsme zkusit něco, co tu ještě nebylo. Věřím, že nejsme první ani poslední v České republice, kdo se vydal podobným směrem. Byli jste od začátku přesvědčený, že se to tu uchytí? Anebo jste do toho prostě chtěli jít po hlavě, i za cenu toho, že třeba budete symbolicky jako psanci živořit na okraji scény? Popravdě, prostě jsme se sešli a začali hrát, co jsme všichni chtěli hrát, a to je to, co děláme. Nijak jsme si nedělali hlavu s tím, jestli se to uchytí. Osobně si myslím, že lidé stále žízní po něčem jiným, odlišným. Mít kapelu nám dává možnost něco takového vytvořit. A přesně to děláme. Chtěli bychom vytvořit něco, co vydrží delší dobu. Chceme hrát dlouhou dobu. Doufám, že se to publiku bude líbit a na naší cestě nás bude doprovázet.

Nemůžu nevyužít toho, že mám naproti sobě chlápka, jehož rodným jazykem je angličtina a zároveň už se dlouhou dobu pohybuje na český hudební scéně. Co říkáš na anglicky zpívající český kapely? Co bys třeba řekl kapele Moonshine Howlers, kdyby měla na postu frontmana Čecha, na jehož angličtině by to bylo hodně znát? Angličtina je klíčem, jak oslovit širší publikum. I když mám rád češtinu, zpívání v češtině limituje kapely, které se chtějí prosadit za hranicemi. Takže vzhledem k tomu respektuji české kapely, které zpívají v angličtině. Ukazuje to, že mají větší aspirace. Je mnohem těžší prorazit ve světě než v zemi s 10 miliony obyvatel. Nechápej mě špatně, i když mě občas zarazí, že slyším silný přízvuk nebo špatnou výslovnost, i přesto si ty kapely zaslouží respekt. Nedovedu si představit, že bych já zpíval v češtině. Asi by mě nakopali do prdele. A musím to uzavřít tím, že hodně mých oblíbených kapel zpívá v češtině. Takže respekt i jim. Řekl bych, že záleží víc na tom, když zpíváš ze srdce a z duše, než v jakém zpíváš jazyce. 5


www.hazzard.cz

Italská 28, Praha 2

mikina Lucky Hazzard

1.100 Kč Navštivte náš bohatě zásobený web shop

www.hazzard.cz


Fido

Dá se předpokládat, že jste právě přelouskali předchozí rozhovor s Brianem W. Evansem, frontmanem The Moonshine Howlers, a tak plynule přejdeme k další, neméně výrazné osobnosti této kapely. Ikonická a všemi dobře známá postava, která v Moonshine Howlers drhne banjo, zatímco v jiných kapelách prohání kontrabas a mezi hraním navíc maluje, tetuje, stříhá kámoše nebo provozuje profláklý rock‘n’rollový obchod? Ano, je to Ivo Rafan Traxmandl, který se v létě navíc výrazně podílí na průběhu a dramaturgii rockabilly/akustické stage Lucky Hazzard na Mighty Sounds. Na rozjezd nově zavedené rubriky nám Rafan okomentoval několik videí na Youtube.

Dimmu Borgir

Gateways Tak toto není můj šálek kávy. Jakmile se někam mašíruje, tak vidím Rammstein a ty já vážně nerad. Doprdele, to je tak chladný, připomíná mi to, že brzo bude zima. Jde z toho strach. Po shlédnutí klipu mám pocit, že jsem zakletej do desátýho kolene. Přesně tyhle zpěvačky mě děsí, hlavně když z jejího zpěvu vyjede ultra vysoké kytarové sólo. Jako film by ten klip byl super, ne?

Michal Tučný

Báječná ženská Moje dětství. U nás doma to hrálo pořád, v hospodě se to hrálo na kytary, na táboře se to hrálo taky. Můj táta vypadal jako Michal. Tohle je prostě nostalgie. Tučný byl pioneer českého country. Ten text je pecka. Klip je hroznej, no jo, v té době to tak bylo. Já si to pamatuju.


The Distillers

Strife

The Young Crazed Feeling Moc neposlouchám zpěvačky, ale tohle je něco jiného. Brody je parní válec. Její hlas je sexy a o stylu hry na kytaru ani nemluvím. Holt je z dobré rodiny. Má ženské přednosti a umí to prodat. Vždycky je obklopená výbornejma muzikantama. Nedivím se, že Timu Amstrongovi zlomila srdce.

Torn Apart Zpěvák je úžasnej. Muzikanti jak řemen. Je to teda síla, ihned se mi otvírá bojová záklopka. Tep se zrychluje, krev se vaří. Nestíhám to ani poslouchat, jak mi chtěj všechno rychle říct. Ufff, je to šlapací teda. Neznal jsem to, dobrýýý. Tancovat bych na to nechtěl a hrát to už vůbec ne.

Terror

Sublime

Stick Tight Sakra to šlape, čistá energie, 100% síla. Rozhodně na pročištění hlavy, upuštění páry. Doporučuji sedět vedle kámoše a řvát si do xichtu. To je taky někdy potřeba. Jo, živák bude jízda. Jen pro trénované borce. Tak teď už vím, co to jsou ty hardcore tréningy.

Depeche Mode

Just Can’t Get Enough Já byl spíš na The Cure. Prostě kytary. Více špíny. Mně to přijde indulonový. Elektronická hudba mne spíš děsí. Samozřejmě jsem se v 80. letech na letní diskotéce ve Vodňanech po pár pivech šoural s prestižema a mával okolo sebe rukama. Tenhle klip jsem nikdy neviděl a jsem za to rád. Tady vypadaj fakt hrozně. Podle mě mají dnes všichni endoprotézy kyčlí.

Hank Williams III

D Ray White Chce se mi smát i brečet – prostě emoce. Hank je bůh, legenda s kořenama. Můj velkej sen je ho vidět naživo. Kurňa, mam husí kůži na prdeli. Baví mě jeho styl života, jeho muzika je čistá a upřímná. Jeho songy jsou o životě a opravdových lidech. D Ray White a jeho syn Jesco White, to musíte vidět. To je něco nepopsatelného, tyhle horský tanečníci strčí do kapsy Freda Astaira s Harapesem a přitom můžou bejt na šlupky. Teda většinou byli.

What I Got Tak to se mi moc líbí. Mám rád pohodu, sluníčko, dobré jídlo a pití. Tohle je atmosféra. Klip je boží, vše tam je – motorky, kérky, chlast, holky, kámoši, psi. Sakra dobrý. Tohle je silná melodie, je tam vidět krásná spolupráce. Ty lidi dělají muziku s láskou. Hned jsem si dal i jiné kousky a je to pěkně košatá kapela. Chci k moři, ležet a čumět hned teď.

Vladimír 518

Nemám zájem Vladimír je borec. Věřím mu úplně vše. Nejsem příznivcem žánru. Tohle je ale jiný. Posloucháme ho hodně v autě. Nevím, jak to dělá, ale i moje děti ho mají rády, kejvaj hlavama a jsou hustý. Jen mám občas problém s vysvětlováním různých slov, jako dick. Mám rád kvalitní nahrávky, má to super sound. Text je skvělej.

The Bones

Do You Wanna Tady není co řešit, čistej Bones rock’n‘roll, parta dobrejch muzikantů a lidí. Posloucháme hodně v obchodě. Má to úžasnou energii. Kdo si neklepe, nohou nežije. Melodická písnička a super vokály. Tohle můžu ráno i večer. Nepřijedou zase? To bych si dal. 5


Vojta Holub

Holky půl punku půl popu

Singer/songwriter, mantra začátku 21. století. S folkáčema se roztrh pytel. V přehrávači běžnýho punkovýho posluchače abys pohledal něco jinýho než mixáž kapel, kde polovina frontmanů trhá v sólovejch projektech dívčí srdce s akustikou a ve flanelce, zpod který jim lezou pokérovaný pazoury. Jde o poměrně rozsáhlej trend v současnejch Kanaďan Dallas Green se po rozpadu post-hardpunk rockovejch vodách a ve vývoji corovejch Alexisonfire realizoval s akustickým zúčastněnejch se dá často najít společnej projektem City And Colour, anglickej zlaťák jmenovatel – nejdřív je kapela, kde se musí Frank Turner zpíval původně v nepříliš známý dělat kompromisy, pak přijde osvobozující HC partě Million Dead, Chuck Ragan, zpěvák od sólová dráha s emotivnějším repertoárem punk rockerů Hot Water Music, natočil mimo a osobnějšíma textama. Z nejznámějších: jiný tři plnohodnotný žánrový sólovky a Brian


Fallon, kromě zřetelnýho posunu svý domácí kapely Gaslight Anthem k folku, sólovku připravuje. Všichni interpreti maj svý specifika, ale trend se nezapře. S Tegan a Sarou to ale bylo celý opačně: holky začaly jako čistě akustický duo, který na tradici singer/songwriter jasně navazuje. S každým albem se dotkly jinejch žánrů, ale s každým šly dopředu (z dnešního pohledu) po logický trajektorii a po sedmi plackách prozatím skončily u tvorby plnohodnotný kapely, která vychází ze zajímavýho mixu indie variací na pop, folk, rock a punk. Tegan and Sara jsou jednovaječný dvojčata z kanadský metropole Calgary a minimálně v muzice fungovaly vždycky spolu. Když jim bylo v roce 1995 patnáct, založily spolu první kapelu a spolu je dva roky na to přihlásila máma do soutěže lokálních kapel Calgary’s Garage Warz. Holky vyhrály s nejvyšším skóre, než jaký kdy která kapela dala před nima, a protože jim bylo 17, ostraha je hned po vyhlášení výsledků vyvedla mimo univerzitní aulu, ve který se soutěž konala – byl v ní totiž i provizorní bar. Dva roky dávaly Tegan se Sarou dohromady materiál na první CD, až v roce 1999 vydaly na vlastní náklady placku „Under Feet Like Ours“. Akustický písničky zpívaný a hraný dvěma okouzlujícíma holkama, který si už tehdy vyhrály s jednotným oblečením na stage a přemalováváním kytar, chytly mimo jiný manažera Neila Younga. Slovo dalo slovo a rok na to už holky brázdily jako Youngův support kanadský a americký luhy a háje na podporu druhý desky „This Business of Art“. Vydání fošny číslo tři „If It Was You“ hned v roce 2002 značí zběsilý tempo, ve kterým dvojice kmitá. Deska disponuje větším množstvím nástrojů, má plnější zvuk a holky na ní poprvé předvádějí, že chtějí sem tam znít i jako kapela. Nejspíš na znamení proběhnuvší krize osobní identity se na jejich tělech začínají objevovat první tetování a piercingy a výrazně jinej styl oblíkání a účesů rozděluje holky na hodný (Sara) a zlý (Tegan) dvojče. Na promo fotkách vypadaj dokonale. S rokem 2004 přichází průlomová řadovka „So Jealous“, která

mimo krásný prodeje a všeobecnou pozornost vede i k turné s vycházející hvězdou pompézního rocku The Killers. Není se čemu divit, deska je brilantním logickým pokračovatelem předchozí řadovky. Nenajdete na ní jedinou písničku, kde by nebyly bicí nebo jiný nástroje, případně nějaká elektronika v pozadí. Chytrý melodie založený na jednoduchejch kytaro- vejch motivech a prolínání neobvyklejch vokálů dvojčat vedou jak k uvolněnejm hopsandám na první dobrou, tak ke stísněnejm emotivním baladám. Přerod akustickejch folkařek v indie popový princezny nabral nejvyšší obrátky. Zlý dvojče Tegan si počátkem roku 2007 střihla hostování v neuvěřitelně silným songu „Borne on the FM Waves of the Heart“ z famózního alba „New Wave“ punk rockerů Against Me!. V létě pak Tegan And Sara vydávají pátou desku „The Con“ k velice pozitivním ohlasům fanoušků i odborný veřejnosti. The Con je dalším krokem dopředu a jak se říká, zachycuje dvojku přesně tam, kde minulá deska skončila. I když jsou jako autorky podepsaný pořád Tegan a Sara ve vyváženým poměru a producentskej zásah je tak, alespoň v týhle fázi, minimální, The Con je rozmanitý, náladový a potemnělý album, který na poli moderního popu, punku a indie rocku ukazuje Tegan a Saru především jako zdatný a vyspělý muzikanty s obdivuhodnejma skladatel-  skejma schopnostma a lehkou rukou. Nenajdete velký množství interpretů, který by dokázaly temnou, sužující melancholii vyvážit jednoduchým, energickým projevem, přičemž by zachovávali jednoduchý melodie a jejich písničky tak skvěle fungovaly jak na první, tak desátej poslech. Po vydařeným albu následuje nejdelší tour v historii, který na rok a půl nedá vzniknout dalšímu studiovýmu materiálu. Hned na podzim 2009 Tegan and Sara vypálí do světa slušný šestý album „Sainthood“. Pro ty, co čekali přímou návaznost na chytrou, promakanou emáckou desku The Con, je Sainthood buď krok do neznáma, nebo krokem zpátky. Deska se z určitejch pohledů skutečně vrací do doby předminulýho alba So Jealous –


Sara Tegan and 1. 2013 ne 03. 1 oxy R Praha –

songy jsou jednodušší, jdou pěkně od podlahy na solar plexus a aranže jsou osekaný. Zároveň mají ale skladby i něco z The Con – není to atmosféra, ale sebevědomí. Holky se nebojí sem tam atypickejch zvuků a nástrojů, přičemž jasnej tah na bránu je neoddiskutovatelnej a celkový vyznění desky jako přímočarý pecky jednoznačný. Tegan and Sara sází na kvanta energie, jasný a hravý melodie a výrazný, často rozpustilý nálady. Poslední věci, co jsme mohli od Tegan a Sary slyšet, se k nám dostaly na přelomu ledna a února 2013 v podobě sedmý studiovky „Heart hrob“. Jestliže na předchozí Sainthood byly zřejmý tendence jít dopředu, znít moderně a přitom se držet svejch charakteristickejch vlastností, Hearthrob chce jít po stejnejch principech, ale bere je do extrému. Deska je jako vždycky plná chytlavejch melodií, výraz-  nejch emocí a důraznejch vokálů obou zpěvaček, zvukově ale zachází do mainstreamovýho popu někam ke Katy Perry. Album je prošpikovaný spoustou synťáků, umělejch bicích a v zásadě banálních textů o lásce. 

A i když člověk, kterej Tegan se Sarou nějakou dobu sleduje, může bejt z výsledku trochu perplex, záhy objeví pod blyštivým balením moderního retro zvuku starý známý dvojčata. Hearthrob má všechno: zpěvný vypalovačky, lehce rozmrzelý střednětempý songy i mohutný dramatický balady, byť v radikálně odlišným hávu. Deska je, jako všechny předchozí, do velký míry koncepční – je takovým mementem ve vývoji svejch autorek, zachycuje je v jednom místě v určitým čase, kdy na ně působí konkrétní zdroje inspirace – a tam je upíchne. Staví na klasickejch ingrediencích, ale jako celek je zabalená do jednoho kabátku, což ji dává dojem ucelenosti a výrazně akcentuje celkovej pocit, kterej v posluchači vyvolá. Další deska bude další, bude jindy, jinde, s jiným kabátkem, ale uvnitř to budou zase Tegan and Sara. V současným popu, tím spíš mainstreamovým, aby člověk pohledal někoho, kdo dělá muziku, která se dá vstřebat raz dva a přitom má takovou hloubku. Nepochybně za to může i to, že dvojčata Tegan se Sarou nezapomínaj na svoje singer/songwriterský kořeny. 5


Foto:

VOJTA FLORIAN MODELKA:

Karolína Dewii Rathousová


~ ŘÍJEN 2013 ~


C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K


Vojta (Burning Steps)

Funeral For A Friend: Když kámoš

Každej měl někdy hluboko uvnitř rád kombinaci kvílivejch metalovejch vyhrávek a sladkejch melodií. A kdo tvrdí, že ne, má to rád dodnes. Funeral For A Friend jsou toho důkazem. Pamatuju si živě, jak zhruba před 8 lety na- Vzpomínám si, jak mi někdo poprvý pustil jednou udeřila vlna všech těch kapel, kterejm první desku Funeral For A Friend „Casually se mezi českou mládeží začalo říkat „emo“. Dressed And Deep In Conversation“ (Atlantic Jasně, kdo nebyl závislej jenom na toku Rec., 2003) a první, co mě napadlo, bylo: „Ty hudebních informací z Esa a Evropy 2, znal ty vole, tyhle kluci maj hodně rádi emo, ale přitom kapely už nějakej ten pátek, to jenom trvalo se nebojej ani starejch dobrejch Maiden.“ A to přetrvávajícím zbytkům naší kulturní železný je koneckonců nakonec asi stěžejní charakteopony (ne, nemůžou za ní komunisti, teď už si za ristika týhle ostrovní bandy z Walesu. Dvouní můžeme vážně sami), než propustila třeba dva hlasý kytarový vyhrávky, hodně heavymetalově roky starej trend ze světa. Některý z těch kapel zkonstruovaný, dobře vymyšlený řízný riffy... byly víceméně uměle vykonstruovaný hit-maker OK, za mikrofonem sice nekřepčí všeuměl Bruce bandy s popovým potenciálem, který neviděly Dickinson, ale zpěvák FFAF Matthew Davies- undergroundovou scénu nebo snad opravdový Kreye se o něj ani nesnaží, jede si dost to svoje, starý emo ani z letadla. Ale sem tam se objevila plus tady slyšíme melodickej vokál podpořenej kapela, u jejíchž pomalejch songů se vám nevy- hrdelním řevem. Prostě mix těch „správných“ bavily ploužáky z diskoték ve škole v přírodě, ale metalovejch vlivů a emo prvků jak vyšitej. spíš vám na jazyk přicházely jména jako Sunny „Funeralové“ v nastaveným trendu pokračovali Day Real Estate, Samiam, Texas Is The Reason, víceméně i na druhý desce „Hours“ (Atlantic Rec., 2005), ačkoliv už tady očividně svojí samozřejmě v trochu moderním hávu.


šovi na pohřbu hraje heavy metal metalovější munici trochu vystříleli a rozhodli se ukázat, že to myslej dost vážně i s tou svojí jemnější částí. OK, proti gustu… koneckonců songy jsou pořád skvěle napsaný, skvěle zahraný. Proč ne? Pak ale přišlo období, který je bohužel trochu hluchý. Třetí (pro většinu kapel kritická) deska „Tales Don’t Tell Themselves“ (Atlancitc Rec., 2007) se nese ve znamení měkčích tklivejch balad, důraz na melodii trochu ubírá celkový energii a moc to nezachraňuje ani koncepční smutný příběh o rybáři, co ztroskotá se svou loďkou. Nevím, možná jsem jenom tenkrát nebyl v rozpoložení, ale slzička neukápla. A stejně bych bejval víc ocenil kapající pot. Ten ale naštěstí ještě přišel. Rok 2011 přines přechod k menšímu labelu. A už zase se objevila ta stará známá záhada, ten bermudskej trojúhelník menších nezávislejch vydavatelství, ve kterým, jak se zdá, mizí v nenávratnu střední proud tvorby všech dobrejch kapel a objevuje se tvorba nová, ostřejší a podle mýho skromnýho názoru prostě lepší.

+ Gnarwolves

Na desce „Welcome Home Armageddon“ (Distiller Rec., 2011) je najednou jasný, že FFAF nejsou banda blbečků s pár hitovýma singlama v kapse. Ne nadarmo se ve výčtu oblíbenejch kapel frontmana Matta objevujou třeba Boysetsfire, ne nadarmo označuje za jedny ze svejch největších vzorů od mládí kapely jako Gorilla Biscuits nebo Lifetime. Jako by po těch letech FFAF už zjistili, co jsou jejich silný a slabý stránky a na týhle desce (a možná ještě víc na jejím nástupci „Conduit“ (Distiller Rec.) z letošního roku) už to do nás prali ostrejma. Funeral For A Friend rozhodně nepatří mezi výčet všech těch rychlokvašek posledních 10 let. Přízvisko emo má určitě v jejich tvorbě velký opodstatnění, ale přesně takový, který mejm uším jedině lahodí. A to samozřejmě nic nemění na tom, že výsledek umí bejt v jejich případě solidně těžkotonážní. A najednou slyším, že je možnost tohle vidět ne na festivalu, ne v hale, ale na Sedmičce? OK, běžte se připravit na trochu heavy metalu… 5

(UK), PO LA R (UK) po 14. 10. 2013, Praha – Klub 007 Strahov


29.09.2013

PRAHA - KLUB 007 OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ

10.10.2013 11.10.2013

PRAHA - ROCK CAFE OSTRAVA - BARRAK OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ

17.10.2013

PRAHA - HOODOO


Útěk s dřevěnou pistolkou

Přemysl Černík

Když jsem někdy začátkem druhýho tisíciletí poprvý slyšel The Dillinger Escape Plan, tak se mi z toho málem scvrklo péro, že by se mi moh posmívat i Tomio Okamura. Ono dneska hraje mathcore každej dickhead z Náplavky, ale tenkrát to bylo něco jako když vyšel Jurassic Park. Samozřejmě tu byli Converge, The Locust, Meshuggah nebo Poison the Well, ale TDEP v sobě měli něco šílenýho, pekelnýho a hlavně nikdy předtím neslyšenýho. V době, kdy většina kapel, která si říkala metalcore, byla akorát banda zastydlejch exmániček, který neměli dost skills na to, aby mastili prostě metal a tak infiltrovali hardcore punkovou komunitu, se tu najednou zjevila banda ekvilibristů – v první řadě s pošahaným

kytaristou Benem Weinmannem a jazzovým bijcem Chrisem Penniem a svým debutem „Calculating Infinity“ sfoukla všechny ty nedomrdlý pozéry jako svíčku. TDEP nenesou svoje jméno náhodou. Stejně jako legendární mafián John Dillinger, kterej zdrhnul z věznice s nejvyšší


ostrahou za pomoci pistolky vyřezaný z je asi to nejlepší, co kdy kapela vyprodukovala, dřevotřísky, uměj parádně klamat tělem a přes zvláště proto, že Pattonova škála vokálních mladistvou vizáž poflakovačů po skate parcích, projevů je téměř nekonečná a tak dala skvěle punkovejch klubech a tattoo salonech, bylo po vyniknout komplexním, proměnlivejm a neminutě poslechu jasný, že tyhle kluci neznaj ortodoxním instrumentacím, který tuhle partu metal jen z tátovejch kazet Judas Priest. vždycky zdobily. Nicméně kapela celkem rychle zažila řadu Následující deska „Miss Machine“ potvrdipersonálních rošád a po odchodu Dimitri- la, že TDEP nejsou jen sebranka chlápků, co ho Minikakise dokonce chvíli vystupovala vypadaj, že si každou chvíli musí vyklouinstrumentálně. Se vší úctou k jeho trvalý bit rameno, loket nebo zápěstí, ale že uměj náhradě Gregu Puciatovi je velká škoda, že vtěsnat mezi jedničky a nuly i velmi dobrý Mike Patton je ukrutně zaneprázdněn dalšími melodický pasáže. Pro skalní fandy možná 150 projekty a disovánim Wolfmother, protože těžce skousnutelný, ale v rámci vývoje kaEP Irony Is a Dead Scene, který s TDEP nahrál pely určitě správnej krok. Znít Miss Machine

The Dillinger Escape Plan + support út 08. 10. Bratislava – Randal Club čt 10. 10. Praha – Rock Café pá 11. 10. Ostrava – Barrák


jako Calculating Infinity, tak by se dneska na TDEP vzpomínalo už jenom jako na Miss Stuck Machine. Následující „Ire Works“ poznamenal hlavně odchod Chrise Pennieho do Coheed & Cambria a přesto, že je to deska více než výtečná, Pennieho jedinečnej styl nedokázali ani Gil Sharon, ani Billy Rymer nikdy plně nahradit. TDEP jsou ale hlavně Ben Weinmann a dokud bude ten stále vesele poskakovat po bednách, protáčet kytaru podél osy těla a rozbíjet hlavou stropy klubů, tahle banda z New Jersey bude pořád budit Bon Joviho ze snu s mokrem v kalhotách. TDEP ještě stihli navázat další vesmírnou

odyseou „Option Paralysis“, která se těšila až vlezdoprdelkovským kritikám. Neméně vřele byla přijata aktuální fošna „One of Us Is the Killer“, ale kapela musela zrušit evropskou tour, protože si Ben zlomil ruku a musel pod skalpel (vzhledem k tomu, že bejvalej kytarista Brian Benoit musel kapelu opustit kvůli poničeným nervům v ruce, je jasný, že nasazení za hranicí maxima a epileptická show si holt občas vybere daň). Každopádně, Obscure Promotion již za nedlouho přiváží TDEP v náhradních termínech do Československa hned třikrát, takže pokud je libo pořádnej klystýr, máte celkem slušně na výběr. 5


HONZA VEDRAL Když jsem kývnul na to, přispět svou pětkou zakázanejch radostí do mightyzinovýho soukolí, vůbec jsem netušil, že to bude náročnější než zahrát po třech dnech nasazení na Čápáku koncert. Ne, že bych neměl rád věci, co jsou tělem i duší sračky. Naopak. Vyznávám je, miluju je a hlásám to zcela nepokrytě. Každej, kdo se letos na festivalu dostal do backstage baru kolem pátý ráno, kde přebralo Rude Audio party, a něco si z toho večírku pamatuje, o tom ostatně už svůj obrázek má pěkně vymalovanej. Tenhle článek navíc píšu chvilku po návratu z koncertu Eltona Johna, o němž se nezdráhám říct, že byl naprosto výtečnej i v těch nejosmdesátkovějších polohách. Protože Saturday Night’s Alright for Fighting, že jo. Celej koncept stydět se za věci, který mám rád a který jsou v některým ohledu dobrý, mi prostě přijde coby vášnivýmu vyznavači veškerý pokleslosti světa překonanej. Přesto jsem se ale upřímně snažil vybrat věci, který by mohly bejt minimálně pro čtenáře Mighty Zinu za čárou. Nevešly se nakonec všechny, protože já jsem asi za čárou rád.

Black Eyed Peas: Where Is The Love? Ok, začneme příběhem ze života. Pamatuju si, jak jsem skoro před deseti lety dostal do ruky DVD tehdy v hitparádách čerstvě bodujících Black Eyed Peas a koukal na něm na dokument, příběh začínajících hiphoperů, co k sobě hledají zpěvačku. A i když netuší, že jednou se bez nich neobejde žádná diskotéka, bylo z těch záběrů jasný, že přesně za tím míří. A pak byl taky na tom DVD klip Where Is the Love a jeho making of. Nevím, jestli jsem ten večer sežral tofu s extra dávkou estragonu, ale normálně mě ta hipízácká myšlenka dojala. Guerilla s lepením otazníku a pátráním po lásce je jasnej kýč. Ale spojení absolutního popovýho songu s v jádru banálním poselstvím a estetiky pouličního artovýho terorismu a atmosféry jak ze street party se do mě tehdy zaseklo. Normálně jsem u toho chvilku i brečel.

Yo Yo Band Ne, nemám v iPodu ani jedno album bratří Tesaříků, vím, že si pro mnohé zkazili auru a karmu objížděním všeho od festivalů po firemní večírky a nejhrubší estrády. Ale ano, pokaždý, když slyším z rádia některý vybraný písničky a jejich rýmy, cítím v sobě nad hudbou Yo Yo Bandu jistý nadšení a úctu k tomu, že něco prokopávali. Do týhle rubriky v tomhle časopise jsem je zařadil, protože jsem už několik let přesvědčen, že by jejich koncert na Mighty Sounds mohl bejt cokoliv na škále strašnej průšvih po nezapomenutelnej zážitek. A že by to stálo za risk. Protože proč by “báječnej půlnoční život” nemohl pro jednou jet namísto Kladna v Táboře. No, zatím protože mě s tím pořadatelé pokaždý poslali ve vší slušnosti do prdele.


Danny McBride S podivem jsem zjistil, že pro spoustu lidí jsou už komedie s Willem Ferrellem absolutní dno. Což nechápu. Jeden z jeho parťáků Danny McBride pro mě studnici toho debilně skvělýho humoru ještě prohlubuje a prokopává až někam k umpalumpům z Mexika. Řeč je teď samozřejmě o naprosto nedoceněný komediální sérii Eastbound & Down, která u nás běží pod názvem Nahoru a dolů a pojednává o zkrachovalým hráči baseballu, kterej shodou okolností ten největší, nejzábavnější, nejsebestřednější, nejarogantnější kretén na celým světě, co si návrat do formy představuje tak, že si dá místo rozcvičky lajnu a šikanuje malý děti. Ruku na srdce, přesně po takovým životě touží i většina z nás, kluků, co maj kapelu. Takže na čtvrtou sérii, co začíná koncem září, si asi budu muset předplatit HBO nebo co.

Jiří Kulhánek Hádám, že knížky, který vyhlížím s nadšením a nespím a pak je mám přes noc přečtený a který jsou přitom objektivně naprostej literární brak, patřej přesně sem. Tuším, že první, co se mi od Kulhánka dostalo do rukou, byli Vládci strachu, pak Cesta krve… a pak všechno, co vydal. Schématičnost jeho příběhů v nichž dává hrdina všem na prdel do tý doby, než přijde o svoji sílu, dostane strašnou čočku a pak se mu zas začne dařit, a tak všechny pozabíjí, je neodolatelná. A invence v cynickým líčení nepřeberných způsobů smrti spolehlivě pročistí hlavu i den před maturitou. Každopádně v tomhle asi nebudu sám. Teď jsem se koukal do svý knihovny a Kulhánek tam není ani jeden. Knížky, co jdou z ruky do ruky a už se nikdy nevrátí.

Chaozz: Vodopády Ale zpátky k muzice. Adama aka Depha aka Kata všichni dneska vzývají kvůli Prago Union. Ale já se přiznám, že mu s každou novou deskou rozumím míň a míň. A namísto toho doceňuju starší tracky z dob, kdy ho stejná sorta lidí nenáviděla jako “komerčáka”. Konkrétně Vodopády jsou pro mne přes svoji naivitu a podání některých slok pořád hodně emotivní. Na týhle písničce mě zprvu strašně štvalo a bránil jsem se jí (jako v době, kdy vyšla, asi všemu od Chaozzu) i protože je to předělávka. Ale tak chytře udělaná a s textem, který zařezává, že mám rád, když s ní končej mejdany u jukeboxu, kdy si člověk veškerý guilty pocity hezky odsune na nějaký ráno nějakýho z příštích dnů.


Vikk

Ničivější než tekoucí láva vás vohlodaj na kost Smečka starejch divokejch psů, který i, vám ani trochu vegan jsou že to, A t. minu ti během dvace trůnu (nejen) na seděj pevně leta už Lahar nepomůže. po právu. sto Napro vství. králo hrash českýho hardcore/t

pá 25. 10. LAHAR, EVIDENCE SMRTI, MARCH OF THE HORDES...

Nemá cenu se tu dlouze rozepisovat o historii Lahar. Spousta z vás je už zná jak svý boty, a vám ostatním tím netřeba zabíjet čas, vezmem to odjinud... Lahar je původní indonéskej výraz pro „ničivý sopečný bahnotok, doprovodný jev při sopečných erupcích“. Bouchne sopka, láva, horko, sloup čmoudu, voheň a tak. Tuny popela se smíchaj s roztaveným sněhem a ledem z vrcholů sopky a přilehlejch kopců a zahustěj se spolu rychlejc než instantní kašička pro kojence. Tadle hami jako od mami se spustí

střemhlav dolu (většinou přímo na nebohý starousedlíky...) jak surfařskej kolega Fido na příznivý vlně a cestou se s ničim nesere. Bere všechno. Stromy, šutry, baráky, lidi, zvířata... A dokáže nadělat větší paseku, než samotná láva. A co má tohle vyprávění společnýho s kapelou Lahar? Naprosto všechno, snad až na ty starousedlíky a zvířata. Lahar totiž ne-


...MÖRK HIMMEL, Mighty Bar Velbloud, České Budějovice

jsou jenom naprosto prdelrvoucí hardcore thrash metal nebo hustý pokérovaný týpci s vonášivkovanejma džískama a umaštěnejma truckerkama s kšiltama nahoru. Jsou to zároveň neúnavný obránci hardcorovejch ideálů a zásad. Některý víc, některý míň, to je fuk. Hlavní je, že těmhle chlápkům, který by mohli bejt fotrové podstatný části čtenářů Mighty Freezinu pořád neni u prdele okolní svět a jeho nešvary. Texty nejsou o chirurgickejch příbězích ani o hororech, ale o tom, co se děje kolem nás a co se děje s náma

samotnejma. Šílenej frontman Banán (jeden z posledních přeživších praotců český straight edge scény) na koncertech káže jak fanatickej derviš. Zároveň ale nikomu nic necpe, nikoho nesoudí, do nikoho se nesere (teda kromě nácků a jinýho netolerováníhodnýho svinčíku). Káže takovým způsobem, že se i ten největší ignorant podívá do svýho svědomí. A pozor, abyste se nemejlili – nejsou to stomilionkrát semletý hardcorový klišé. Lahar už zkrátka nejsou žádný zanícený rychlokvašky, ale smečka starejch divokejch psů. 5


punk rock band from Ontario, Canada

ASTPAI WORLDHOOD

punkrock/hc, AUT

nerd punk, CZ

pátek 15. 11. 2013 v 19.00 vstupenky v síti Ticketportal za 245 Kč, na místě za 280 Kč

Klub 007 Strahov, Praha


Přemysl Černík

The End Is Nigh „God Hates Us All” vyřvává Tom Araya hned na začátku stejnojmenný desky Slayer a přestože tvrdí, že je to jen taková provokace a ve skutečnosti i občas skákne pro oplatky do kostela, se při pohledu do prakticky jakejchkoli novin dneska zdá, že na tom vlastně asi trochu pravdy bude. Naší ubohou vládu nakonec položila paranoidní domina po přechodu a zástupy bejvalejch estébáků, šmelařů profesionálů a potomků předrevolučních zelinářů a taxikářů už se šikujou před útokem na Helmův žleb a na to všechno se dívá Honza jakožto ministr financí v demisi, kterej nějakým zázrakem přes noc schrastil čtyři mega v cashi. Člověk by čekal, že někdo zaduje na gondorskej roh a přijedou blaničtí rytíři (Dana Landu nechaj doma plavat na žralokovi) a trošku tady ten bordel urovnaj. To, že to dali dohromady bejvalá komu- přes 3,5% procenta. Přesto ale zanechává nistická kandidátka na prezidentku a fotr svoje spolustraníky dál kalit v Bluelightu a jakýhosi křivohubýho fanouška Anthrax, se vydává se za úsvitem přímé demokracie. Vzhleještě tak nějak dalo čekat, protože jejich dem k tomu, že senátor Tomio nakecal za svojí sdílená nenávist k Evropský unii a pochodům raketovou kariéru ještě víc blbostí, než prohomosexualistů plane jako klín Jenny Jame- dal japonskejch míchaček na nudle, je celkem son po natáčení. Z nejčerstvějšího ustanovení jasný, že jakmile se trochu Úsvítí, tak příjde na společenstva prstenu by ale dostal panickej řadu dlouhá a kurevsky nudná sága Stmívání. záchvat i pan Spock. Finalista soutěže Take- Třeba si někdo do teď opravdu ještě myslel, shiho hrad a ideolog s odpovědí na všechno že, i když Víťa mluví, jakoby si každý ráno včetně finálního řešení cikánskýho problému, kloktal dickem Rona Jeremyho, je to vlastně napůl člověk napůl bůh Tomio Okamura stvrdil férovej kluk, kterej to vždycky myslel dobře a pokrevní bratrství s chlápkem, kterej má ka- akorát prostě párkrát šlápnul do hovna. Tenhle belu napráskanou daleko třaskavějším mate- přestup léta, kterej netrumfnul ani Gareth riálem než Dan Křetínský. Maníkem, kterej Bale, mu snad konečně jasně odkryl karty a se ve volným čase mezi skotačením s Katkou ukázal, že skřítek Vítek prostě jen chce zuby Klasnovou a análním strap-on dildem a eter- nehty dál oxidovat v parlamentu a fňukat, že nitou strávenou u kadeřníka snaží ovládnout si asi blbě přečet tu knížku od Machiavelliho. svět. Vlastně už ani není jasný, kdo je tady No, takže nám zbyla masa nevolitelnýho Pinkey a kdo Brain, ale co jasný nadmíru je, je tradičního slizu, k níž jsou alternativou pouze obskurní koalice blbých a blbějších, hodných, fakt, že tahle záležitost je hodně stinky. Listonoš Vítek Bárta tvrdí, že preferenční zlých a ošklivý a krásných a prokletých. Zkuste výzkumy, kterejch se účastnilo několik tisíc si představit, že jste ještě k tomu fanoušci chovanců psychiatrickejch léčeben po celý Slavie (jako já) nebo Motoru České Budějovice ČR, poukazujou na to, že i po zbabělým útěku (jako kolega Franta) a můžete rovnou navštívit Radka „Strategie a programové řízení“ Johna poradnu pro masochisty. Pomoz nám Obi-wan zpět k bulvární novinařině mají Věci vyndané Kenobi! Jsi naše poslední naděje! 5


Kultura cestování v dopravních prostředcích upadá, co si budem povídat. Cestující zcela mlčky, mnohdy až odevzdaně hledí před sebe a nic je nezajímá. Vzkřísit je z letargie se rozhodla odvážná cestující Julie. V dnešním kvízu se podíváme na její rafinované metody (a také na jejího mentora Ivana Vyskočila)!

Julie z metra má právo: a) stát b) ležet c) sedět

Nutkání mluvit sprostě se nazývá: a) koprovka b) kopretinka c) koprolálie

Reportéři TV Nova jsou: a) čuráci zkurvený zasraný b) svině vymrdaný c) vyjebaný kokoti zpíčený

Film Metráček s Ivanem Vyskočilem je o: a) tlustý svini b) dívce s nadváhou c) vagonu metra s cestující Julií

Ivan Vyskočil považuje Julii za: a) milou b) rozmilou c) trochu opilou

Julie má přezdívku: a) Hrabalova Jůlinka b) hrábě c) vyjebaná kunda, který hrabe

Julie nejčastěji spolucestujícím říká: a) ty tlustá svině b) ty zkurvená svině zmrdaná c) ty kanále jeden tlustej zasranej Ta kurva tady nebude sedět: a) s kufrovým kováním b) s Kufrování s dominem c) s kufrem V roce 1977 hrál Ivan Vyskočil ve filmu: a) Kufr plný nadějí b) Kufr plný hoven c) Kufr a kurva

Přátelé, jistě chápete že se zde jedná o nepatrnou nadsázku! V zásadě se totiž chováme slušně, dámy a starší pouštíme sednout a vůbec celkově se snažíme nebudit veřejné pohoršení.

Ve filmu Lidé z metra hraje Ivan Vyskočil: a) vařiče b) svářeče c) svařák


Přemysl Černík

Star Trek Vzhledem k tomu, že mi velkou část těla zdobí výjevy ze starý trilogie Star Wars, asi bych si při návštěvě Comic-Conu musel zvolit stranu a porvat se do krve s nějakým umaštěným tlusťochem v kostýmu Gorna (ano, to je ten molitanovej ještěr, co hází na kapitána Kirka polystyrenový balvany) nebo použít sílu a přetáhnout mu slipy přes hlavu. Ve skutečnosti jsem, ale trochu kamuflovanej Trekkie. U nás to naštěstí jde. Stejně jako poslouchat hip-hop z West Coastu i East Coastu nebo Snoop Liona (ex-Snoop Dog, ex-Snoop Doggy Dog), kterej je tak zmaštěnej, že už vlastně neví, odkud je (momentálně asi z Jamajky).

Nicméně Star Trek za pár let oslaví padesátku a jeho tvůrci Geneu Roddenberrymu by v případě, že by byl ještě mezi námi, táhlo už na kilo, tak jsem si říkal, že nebudu čekat na nějaký kulatý výročí a něco krátkýho tady (česky, vzhledem k opravdu chabý klingonštině) o Star Treku spachtim. Vzhledem k počtu variací Star Treku v posledních 20 letech by dnes už málokoho napadlo, že původní série (tzv. Classic series) se vysílala pouze od roku 1966 do roku 1969, tzn. skončila 18 let před nástupem Next Ge- neration. První celovečerní film z roku 1980 byl tudíž natočen až v době, kdy byla posádka ve složení kapitán Kirk, pan Spock, Scotty, Sulu, Čechov a doktor McCoy už banda padesátníků a William Shatner byl sex symbolem již jen pro ženy na pomezí mateřství a babičkovství. Když původní sérii NBC nepochopitelně po pouhých třech sezónách zrušila, vzedmula se obrovská vlna nevole a fandové napříč všemi demografickými skupinami zavalili ústředí televize tisíci dopisy, ale nic naplat. Výpravy tam, kam ještě lidská noha nevkročila, si musely dát na celkem dlouhou dobu pohov. Kirkova přestárlá posádka ale nakonec stihla ještě šest filmů, o dva víc než sedm let plně sloužící Picardova družina. Já jsem jakožto dítě sametový revoluce samozřejmě odrostlej na Next Generation. Deep Space 9 mě nikdy moc nechyt, tudíž trochu minul a problém  Voyageru tkvěl v tom, že kapitánka Janewayová vypadala sexy jenom v jednom díle a to je na sedm sériíí sakra málo. Celkem pozitivně

překvapila poslední mutace s názvem Enterprise (obzvláště boňoňoňoňo vulkánka T’Pol) a to i přesto, že porušovala jedno ze základních pravidel Start Treku: jedna zápletka se rovná jeden, maximálně dva díly. Každopádně Pavel Soukup a jeho kapitánův deník pro mne už vždycky budou středobodem startrekovskýho vesmíru a to i přesto, že musim uznat, že celovečeráky se starou posádkou (krom toho, co režíroval Shatner) jsou všechny, jak by řekl náš grafik Marcel, úplně perfektní. Picard, Riker, Data, La Forge, Yarová, Troi a zvláště důvod většiny mých prepubertálních polucí ultra milfka doktorka Crusherová posunuli Star Trek zas o kousek dál, posílili jeho kultovní status a přiřkli mu kulturní nesmrtelnost. Možná ze mě mluví sentiment, ale všechny pokusy o kompaktní sci-fi seriál (jako například Hvězdná brána s MacGyverem bez mulleta v hlavní roli) vycházejí ze střetu se Star Trekem tak nějak přihlouple. Příběhy pánů a dam ve službách Spojené federace planet se totiž nikdy neomezovaly na „střílej, utíkej, když to nestačí, tak zapřemejšlej a pak zase střílej a utíkej“. Star Trek byl (otázkou je jestli v rukou J. J. Abramse ještě je) hlavně o střetu kultur, snaze porozumět jim, komunikovat s nimi, navzájem se obohatit a vstřebat trochu toho vesmírnýho poznání za účelem kultivace obyčejný pozemský duše. Může to znít sebehloupěji, ale onu misi lidi zatim nezvládli naplnit ani na vlastní nicotný planetě, natož pak za hranicema sluneční soustavy. 5


Seriál subkultury No. 11: Pravdoláskařo-žido -zednářo-homosexualisti

Přemysl Černík

tickou subkulturu, která moh jednou napsat trošku tema všichni Tak jsem si říkal, že bych u. Koneckonců to, že jsme Team ty Migh z ý holk a vý se velmi blízko týká kucí l nahou prdel z lože) zas tako kova vystr že proto čili, vylou zednáři (krom Kuby, kterýho srdcem máme mezi sebou taky, ým dobr s tu ualis osex hom tajemství neni, radikálního aspoň vzdálený příbuzný a e určitě nějaký známý nebo na seznamu pravdoláskařů mám každej rok tak pakovat na vámi hli nemo se e bysm jinak židi jsme tak trochu všichni, Petra Hájka jsou ideolovůbec ty konspirační teorie tolik oblíbeným festivalu. Oni ny psychotropníma látkama obča spolu ovat prášk k člově gicky hrozně náročný. Aby moh rií. Oproti tomu náckové si splňovat prostě až moc krité a následně je ovládat, musí vystačej vážně s málem. obně úplně každej, kdo aspoň lturu po letech je pravděpod e Petra Hájka, který tuto subku Kenvela (nedej Jehovo, abyst kolem l proše můžete znát rigidního výzkumu identifikoval, slipy) a co se zednářství ili koup třeba tam si z I. Václava třeba jako dvorního šaška krále kružítka maj v každým papírdaktora ho- týče, pravítka a Vily ve Švýcarsku, bývalýho šéfre zatím není vůbec tak kompto Takže í. nictv ho antní x, milit raly oblíbenýho časopisu Refle o na první pohled zdát. mohl se jak aný, likov nebo istu černoprdelníka a antihomosexual to pravdoláskařství a to se teda nám á Zbejv na i il zapál si prostě vášnivýho kuřáka, co by fakt celkem složitě. No posuďte n. Momentálně rozklíčovává se koncertě, kterej pořádá Baná seznamu Pravdoláskařů v. 5.0 Na sami. á zelen i nikol rá Landy se krom předčítání knihy „Mod í rozmanitými jmény od Dana hemž to za ů ústav kejch planeta“ dětem z diagnostic a, Karla Randáka, Bohuslava o mága Ládi přes Marka Dalík a, Vojtu hudebního doprovodu kytarovýh tku, Cyrila Svobodu, Radka John Sobo ru serve svým na lení , Andreje Jakla věnuje zvláště blábo , Václava Vydru, Petra Čtvrtníčka Dyka ta se by i čnost skute s názvem Protiproud. Ve e Sidovskýho až po Jiřího X. Protiproudům, Babiše, Janis kurva, vyznat? stránka měla jmenovat spíš Doležala. Kdo se v tomhle má, vit posta že doká se i množinama, protože seňor Hájek Už jsem počmáral celou tabul ům, proud padě popří , moči a jak tak a i proudu vlastní ismam sylog ama, nožin , který jsou podm tak mi vychází, lný, který se nacházej v dimenzích ovate mbin neko inuju komb stupný. normálnímu smrtelníkovi nepří vlastně všichni krom pánů Co takový že pravdoláskaři jsou Ale abychom se dostali k věci. , Bartoše, Bátory, paní Jakla , Hájka e, Klaus mosexualiství h vyvrženců. Pokud pravdoláskařo-žido-zednářo-ho dalšíc pár a ý šíkov Bobo abyste se Ariadninu nit mého obnáší? Zdání klame, ale k tomu atili neztr stále ještě jste sexualistou stali pěkně nechutným homo dost pravděpodobně se entu, argum kého logic ně je chyb (pozn. – jde o neologismus, který lo čelo. Ano, jste pravdoláskařoskutečnosti je vám teď orosi připisován Václavu Klausovi, ve omosexualista a ne, opravdu ářo-h zedn židorců, ilabo z Medz jeho autorem anonymní buran to znamená. A pokud vám to co páru, m nemá ckém něme il v vy jenž tento termín poprvé použ tak mazejte listovat v Kapitálu, čilo, nesta síte nemu ), tidokumentu o Andy Warholovi a taky si nezapomeňte zapálit ti, arxis neom Úplně cka. patřit do fan klubu Toma Selle tyčinku, vy dalajlámisti! Jak spoluobčany betskou vonnou postačí, když nevítáte naše gay , tak se hájlovalo! 5 Hájek l pravi Židem . Bible z skotskými střiky a citátem


GrowSho� & HeadSho�

Sleva 20% na 1 balení Semen

Kupón na slevu 20% Prodejna Letná: Újezd 15 150 00 Praha 5 po-pa 10.oo - 18.oo hod. Email: ujezd@growland.cz Telefon: +420 733 698 833

Prodejna Újezd: Čechova 13 170 00 Praha 7 - Letná po-pa 10.oo - 18.oo hod. Email: letna@growland.cz Telefon: +420 774 499 115


ROCK CAFÉ Národní 20, Praha 1 | www.rockcafe.cz

út 01. 10. „FreeZone“: „Startér Live”: VYPUŠTĚNÉ KOUPALIŠTĚ, SOUND PICTURES, PHATLIP, vstup zdarma st 02. 10. KNÍRY + host: JINOVATKA (100,-/130,-) čt 03. 10. THE END OF COLOURS (THE DOORS REVIVAL/, s projekcí DVD “Sedmnáct barev ticha”) (120,-)  pá 04. 10. JAMES COLE/MOBY DICK (křest CD), hosté: VLADIMIR 518, LA4, DJ Mike Trafik,  DJs: DOEMIXXX a NOIR (180,- / 200,-) so 05. 10. LETY MIMO, HURRICANE DEAN (DE), NICELAND (solo), RIVER JORDAN (acoustic) (130,-)  + “2000´s Party” - DJ Kuba Chromeček 22.00 - vstup zdarma po 07. 10. „Kolorit Fest”: ORION (IL), PROSSPEKT (BY) (Mezinárodní hudební festival ruskojazyčné   kultury) (70,- / studenti 50,- / prodej vstupenek pouze v místě v den koncertu!!!) út 08. 10. „FreeZone“: CTM (aneb Restart 2013/po roce zpátky na podiu!), vstup zdarma st 09. 10. „SLAM POETRY EXHIBICE Vol.10”: Jubilejní 10. exhibiční bitva borců v poezii na živo. Jan   Jílek (2 x mistr ČR), Jakub Foll (2 x mistr ČR), finalisté mistrovství ČR: Mruczivák, Bio Masha,  Roman Fürich, Pavel Klusák, Taktika, Monika Serbusová a další. Moderuje: Martin Vasquez.   Více na www.slampoetry.cz (150,-) čt 10. 10. THE DILLINGER ESCAPE PLAN (USA) + support (Vstupenky v předprodeji za 450,-/  www.Obscure.cz / 450,- + poplatky v sítích Ticketpro, Ticketportal a Ticketstream / 490,- v místě)  pá 11. 10. „PogoTour 2013”: SPS a E!E (150,-) + “2000´s Party” - DJ Kuba Chromeček 22.00 - vstup zdarma  so 12. 10. GVP Fest 2013: ZORBONAUT, PUNČOCHÁČE, PUM, THE THUNDERBOLT, THE HANGO VERS, PSÍ KŠÍRY, CURLIES, HUGO TOXXX, DJ JACKIE O´WALKER (120,-/předprodej  v Rock Café a na GVP/150,- v místě) út 15. 10. „FreeZone“: Sleazy RoXxX (křest CD “Dangerous Obsession”) + guests: SWEET LEOPARD, THE AGONY, vstup zdarma st 16. 10. „FreeZone“: SELF-DEFENCE a PERSONAL SIGNET, vstup zdarma čt 17. 10. TIMUDEJ + host: CARNEM (120,-) pá 18. 10. TOTÁLNÍ NASAZENÍ, ZVLÁŠŇÝ ŠKOLA, DERATIZÉŘI (150,-) + “Gangsta Swing“ - swing  & electro swing party with The Prague Swingmasters! vstup zdarma so 19. 10. JOHNY MACHETTE, ADAM MIŠÍK, VOXEL (105,-/140,-) + Dj Efka „Retro Party“ 22.00 - vstup zdarma po 21. 10. „Ondřejův PráskačFest”, vstup zdarma út 22. 10. „FreeZone“: NO DISTANCE PARADISE a TICHONOV, vstup zdarma st 23. 10. XAVIER BAUMAXA (200,-) čt 24. 10. ESENCE + hosté (100,-) pá 25. 10. MOONSPELL (PRT) (590,-/ předprodeje v sítích Ticketportal, Ticketpro a Ticket-Art, v Praze  v sídle Pragokoncertu, U Bulhara 3, Praha 1 (všední dny 9 - 16), ve Zlíně na baru v Masters Of  Rock Café ve všech obvyklých předprodejích a na stránkách www.mastersofrock.cz v sekci   „vstupenky” na dobírku/650,- v místě) + “2000´s Party” - DJ Kuba Chromeček 22.00 - vstup zdarma  so 26. 10. STAY ZMRD PÁRTY vol. 2 (155,-/200,-) út 29. 10. „FreeZone“: GROWN COLD (NL), VAGUE STORIES (PL), BREAK THE RULES, vstup zdarma  st 30. 10. „Rock Café Contest“: THE RADICALS ORIGINALLY FROM B-SIDE, THE TRAVELERS, LUXUS (více na www.rockcafe.cz) 19.30 (50,-) čt 31. 10. „Halloween Party rádia RockZone 105.9”: DILEMMA IN CINEMA a PROJEKT PARABELUM, vstup zdarma


OBSCURE PROMOTION www.obscure.cz | www.brutalassault.cz | www.shindy.cz

Bratislava, Randal Club út 08. 10. The Dillinger Escape Plan + support Praha, Rock Café čt 10. 10. The Dillinger Escape Plan + support Ostrava, Barrák pá 11. 10. The Dillinger Escape Plan + support út 15. 10. Never Say Die – Emmure, Carnifex, I Killed The Prom Queen, Betraying The Praha, MeetFactory Martyrs, Hundreth, Northlane, Hands Of Mercy Praha, Hoodoo čt 17. 10. The Agonist, Threat Signal, Arsis, Dawn Heist Praha, Nová Chmelnice po 28. 10. Swallow The Sun, Antimatter Brno, Melodka pá 01. 11. WBTBWB, Shoot The Girls First Bratislava, Randal Club so 02. 11. WBTBWB, Shoot The Girls First Praha, Modrá Vopice ne 03. 11. WBTBWB, Shoot The Girls First Praha, Modrá Vopice po 11. 11. Disgorge, Internal Bleeding, Beheaded + support Praha, Modrá Vopice čt 14. 11. Dr. Living Dead, Brutally Deceased, V.O.H. Plzeň, Pod Lampou pá 15. 11. Dr. Living Dead, Brutally Deceased, Lahar Košice, Collosseum pá 15. 11. Lacuna Coil Praha, Rock Café pá 15. 11. Wednesday 13, Sister so 16. 11. Dr. Living Dead, Brutally Deceased, March Of The Hordes, Slavonice, Kawárna Ostrava, Barrák ne 17. 11. Dr. Living Dead, Brutally Deceased, Nahum Praha, Nová Chmelnice ne 17. 11. Death, Obscura Košice, Colloseum út 19. 11. Hatebreed + support st 27. 11. Dark Tranquility, Death Angel, Destruction, Tristania, Praha, Nová Chmelnice Praha, Nová Chmelnice so 30. 11. Satyricon + support ne 01. 12. Heaven Shall Burn, Hypocrisy, Dying Fetus, Bleed From Within, Praha, MeetFactory Bratislava, Randal Club út 03. 12. Satyricon + support Brno, Semillaso čt 12. 12. Therion, Arkona Praha, Futurum čt 06. 02. Red Fang + support Praha, Roxy ne 16. 02. Bullet For My Valentine, While She Sleeps, Callejon

CLUB BOŽÁK Sochorova 1516, Teplice | www.bozak.cz

čt 03. 10. Punk-Rock SOCIAL DISTRUST (GER) + support 21h, 100,pá 04. 10. BASSTARDS NEOANGIN I SPAZMA I JR.SCHWING I JOSEPH 22h, free so 05. 10. PLATFORMA B DEN ARCHITEKTURY: MAPY STRACHU přednáška a workshop - obraz

města Teplice I host: Mgr. Jana Jíchová 16h, free

út 08. 10. Hardcore NO SECOND CHANCE (UK) + support 21h, 100,pá 11. 10. Punk-Rock THE SENSITIVES (SWE) I HARRY GUMP (GER) 21h, 100,so 12. 10. Rock ALEŠ BRICHTA PROJECT (CZ) + support 21h, 150,ne 13. 10. PLATFORMA B CESTA JE CÍL I VW T3, 42 kW, 20000 km, 12 zemí a 2 pitomci, kteří netuší,

co je čeká... 20h(dobrovolné


pá 18. 10. Metal EMINENCE (BRA) I INFAMOUS (CZ) 21h, 100,čt 24. 10. Rock’n’Roll JOHNNY FIREBIRD (GER) I CIRGUZ (CZ) 21h, 70,pá 25. 10. Grind POŽADOVANÝ STAV MYSLI: 10 LET NA VRCHOLU SLÁVY, CONTRASTIC, BLU-

82B, ATTACK OF RAGE, FASTERATU, 21h

so 26. 10. NEUROminds TIE FIGHTERS aka Dj Turtlesquad & LineOf Sight (CZ-BG), SQADRA, DJ

NEOANGIN, DJ SPAZMA 22h, free

ne 27. 10. Folk JAROSLAV HUTKA (CZ) 21h, 100,st 30. 10. NoisePop O X 4 (Jerusalem (IL) 21h, free

CROSS CLUB Plynární 23, Praha 7 | www.crossclub.cz

út 01. 10. CROSSKA (Yelow Cap (GER) a hosté), BREAK STAGE (Lishak a hosté) st 02. 10. RNR PARADE (Citizen Brain a hosté), PSYTRANCE (Jandis, Sagus, Ondrej Psyla) BIOKÁF (film Iron Man 3) čt 03. 10. ILLBILY HITEC (Illbilly Hitec & Tribuman & Dactah Chando (FR), Dread K, Tv Wonder, Messenjah, CLK), DNB STAGE (Spontal sound a hosté) pá 04. 10. JUNGLE DNB SESSION (Pixie, Suki, Wash!, Technical, Driver, Philip TBC, Thiew, Rich &  Basstien), ELECTRO STAGE (Substance – D, Sarko =M=, Appu, Pixie, Wash) so 05. 10. DUB TURBULENCE meets The SKANK (Dreadzone Sound System with Earl 16 & MC Spee  & Greag Dread, Jahmusic Lightaz, Mikkim & Dawe, Telka & Mad4ce) DUB STAGE (Operation Sound System (UK), Don the Dandy, Ism (UK), Dread K) ne 06. 10. CROSS’N’ART (Loco:motion – premiéra představení) po 07. 10. LOS TEKKENOS (Quantum 59 a hosté) út 08. 10. FUNKY LATINO (Mikuláš a hosté) st 09. 10. STUDENTS meets CROSS (Mini da Minx, Skritek, Dr Schme, Soundquistador) BALKAN SWING ELECTRO (Malalata Sound a hosté)BIOKÁF (film The Words) čt 10. 10. BALKAN NIGHT (JazzBalk a hosté), TECH NO (Ark a host) pá 11. 10. RISE OF THE ROBOTS vol.(e) 5 (Ishome (RU), Mamaapache, Juzuela, Domie, VJ´s 113kw,  Terexs, Ada Aanrjde) ACID TECHNO HARDTEK STAGE (Nika 77, Nast, Kan-Jacca, Cyborca, Kombajnerka) so 12. 10. REGGAENERACE meets THE JUNGLISTS (Demolitionman (JAM), Krak in Dub (FR), Peeni  Walli, Coco Jammin Production, DJ Crespo, Dawe Trumpeteer. Kwizaczech & Djane Liquid),  BASH FI DASH (Dan I (IT), Riddim Tuffa (UK/SK), Cian Finn (IR), Substandard Sound (UK/US),  Dash Fyah) ne 13. 10. IT´S NOT BROKEN IT´S VINTAGE (The Jackets (SWI), The Maggie´s the Marshmallows) po 14. 10. LOS TEKENOS (FDM a hosté) út 15. 10. EMOCORE NIGHT & DNB (V13 (FR), Drom, No Chance Of Recovery, Sagittarius A, Coldrexx,  Sin Eater & Mikkno) DNB STAGE (Tom Small, Snookey, Zea) st 16. 10. PSYTRANCE (Ondrej Psyla, Rahmanin, Mp, Milan Kroutil) BIOKÁF (film 7 dní hříchu) čt 17. 10. ERASMUS meets CROSS (Info soon) pá 18. 10. TY VOLE?! (C. Monts, Johny Youngblood, Trusty, Smack, Tuco (UK), Dryman, Stifler Selecta,  Dirty Little Toaster)


PLAZA RESTAURANT STAGE (Chef, Buki, Manala) so 19. 10. URBAN LEGENDS (U-Prag - live koncert, Tegma (SWE), Embryo, 000333, DJ Slater & U-Prag Drummers feat. Filip Markes on sax, Ondrej Psyla, Jarin) HOUSE PROGRESIVE STAGE (Slater, Schwa, Cubik, Biodan, Tazz) DĚTSKÉ DIVADOLO OD 14:30 (představení pro děti v kavárně) ne 20. 10. JAMASTERAP (febioo a hosté) po 21. 10. LOS TEKKENOS (Ala Crew a hosté) út 22. 10. BUNCH FEST (Tribazik (UK), Vanilla Pod (UK) a hosté) SPIRITUAL STAGE (Spiritual Sound Systém) st 23. 10. MORE THAN HIP HOP (Oliver Lowe a hosté) BIOKÁF (film Trans) čt 24. 10. CROSSKA (Face The Fax (BEL), Skandaal, Vevývoji a hosté) DNB STAGE (Mersi a hosté) pá 25. 10. DUB & DUBSTEP (Brainthef (GER), Full Dub (FR), Aldubb (GER), Yukimura, Abu, Chik &  Franill) DNB STAGE (Trei (NZ), Volume Plus. Skáčko, Halbax, L´Base) so 26. 10. URBAN NINJA (DJ Cheeba (UK), Stephunk T, DJ Czech (CZ/CAN), DJ Brada) 2ND STAGE (Inside Kru, Goldstar, Daroot) ne 27. 10. 10 YEARS OF PEENI WALLI CREW (USA) Peeni Walli, Royal Hi-Fi, FMP, Roccaflex, Dread K,  Waddup, Boldrik) DUB/DUBSTEP/JUNGLE STAGE (United Forces of Dub, Cocojammin’ Production, Mihaal, CLK  Bare & er_X, Jayah) GHETTOLLEGE (Příroda & človek & umění & technologie) po 28. 10. LOS TEKKENOS (NSK a hosté) út 29. 10. HULIDI (hudba divadlo literatura) st 30. 10. SKANK HELLOWEEN STYLE (Steppa (RUS), Le Pneumatiq, Ism, Turner a hosté) BIOKÁF (film Hon) čt 31. 10. RNR PARADE HELLOWEEN STYLE (Goodfoul, Morokweng, Ilegal Illusion) DNB FIRE (Drumbassterds Crew) pá 01. 11. VISION (BTK (BRA), Philip TBC, Merak, Beast 67, Hemoglobin, Touchwood) HOUSE STAGE (Bidlo, Schwa, Roman Rai, Tuco) so 02. 11. BASS CASEMATE (Metastaz ( FR), The Architect (FR), Panda Dub (FR), Taiwan MC (FR))

KLUB 007 STRAHOV Koleje ČVUT, Blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6 | www.klub007strahov.cz

st 02. 10. Alternative / Electro / Noise BLACK PUS (usa), LES HOMOSEXUELS (cz) čt 03. 10. Psychobilly / Rock´n´Roll HELLSTOMPERS (ukr), ROCKET DOGZ (cz) pá 04. 10. Stoner Rock / Psychedelic STONED JESUS (ukr), THE TOWER (cz) + DJ JOSEF SEDLOŇ (cz) so 05. 10. Trash / HC / Metal SIBERIAN MEAT GRINDER (rus), STOLEN LIVES (cz), MORROW (cz) po 07. 10. Punk / Rock / Metal KVELERTAK (nor) čt 10. 10. Punk Rock THE LURKERS (uk), THE BLIND DATERS (cz) pá 11. 10. Ska / Northern Soul SKAPARÁDA!!! DJs Rude Boy Rhythm: Buqi, Path, Roman & Kuře so 12. 10. Industrial / Metal RAMMSTAIN REVIVAL BAND (sk) ne 13. 10. Punk Rock PHLEGMATIX (de), STARRY (de)


po 14. 10. Hard Core / Emo / Punk FUNERAL FOR A FRIEND (uk), GNARWOLVES (uk), POLAR (uk) út 15. 10. Post Rock / Instrumental EL TEN ELEVEN (usa), MADEBYTHEFIRE (cz) st 16. 10. Noise / Rock / Progressive REFLECTED (cz), DONNIE DARKO (cz) čt 17. 10. Hard Core / Punk ZYANOSE (jap), EVIDENCE SMRTI (cz) pá 18. 10. Punk Rock VYČŮRAT A SPÁT (cz) so 19. 10. Punk / Alternative AXIS OF (irl) ne 20. 10. Noise / Rock PALEHORSE (uk), LYSSA (cz) út 22. 10. Rock´n´Roll / Post Punk TOTAL HEELS (usa/dk), KONTROLL (cz) st 23. 10. Sludge / HC / Metal PIGS (usa), SOFY MAJOR (fra) pá 25. 10. Hip Hop / Noise / Rap CLIPPING (usa) so 26. 10. Punk IGELIT & CONTINGENT (cz), ČESKÁ DISHARMONIE (cz) čt 31. 10. Helloween Karneval Party SCVRKLEJ MOZEK, P. S., THE HELL, ARE YOU LOCAL

Divadlo pod lampou Havířská 11, Plzeň | www.podlampou.cz

st 02. 10. THE DRAIN garage, glam, rock´n´roll, UBOŽÁK psychedelic, noise, post rock, ACID ROW stoner rock, 90 Kč čt 03. 10. YELLOW CAP (D) ska – regggae/Germany, host: RAMBANBÁM – ska pá 04. 10. MANON MEURT shoegaze, HYPNOPINGU alternative, post rock, GHOST OF YOU  psychedelic – pop, 100Kč so 05. 10. NEON REDNECKS western party, 30 Kč út 08. 10. THE DOPE (D) indie duo s novým albem “Hinterlandia”, COLDFEET indie rock, 100 Kč st 09. 10. ZNC, punk rock, 80 Kč / 100 Kč pá 11. 10. THE OSELS indie rock´n´roll & hosté so 12. 10. GOODFOUL emo, post hardcore, MADEBYTHEFIRE indie, post rock + HOST, 120 Kč út 15. 10. TARAS BULLBA anarcho punk rock, NOVIOT POCHETOK (Makedonie) skate punk, 80 Kč / 100 Kč  čt 17. 10. SUPERVISOR rock – metal, NO WAY post rock, STEAKHAUS pop – punk, 70 Kč pá 18. 10. ATARI TERROR crossover, STATUS PRAESENTS macho metal, 120 Kč / 150 Kč so 19. 10. AMORES PERROS punk rock, THE DUFFS indie rock, EMBERS BRIDGE punk rock, 70 Kč út 22. 10. BOHEMIAN BETYARS (H), balkan, ska, speedfolk, freak punk, 120 Kč / 150 Kč st 23. 10. SKYLINE, tuzemská taneční stálice s novým albem “Fairytapes”!, 150 Kč / 190 Kč čt 24. 10. PHANTOMS OF PILSEN warm up party, STAGEWAR (D) thrash, MORTIFILIA death metal,  1000 BOMBS thrash, KILL! KILL! KILL!, thrash, 100 Kč. Se vstupenkou na festival Phan-  toms of Pilsen vstup: 70 Kč pá 25. 10. PUNK FLOID punk rock, EXNI!TO punk rock so 26. 10. BIRDS & WOLVES stay zmrd, DONNIE DARKO rock – progressive, AT8ONTHEPINGPONG TABLE death – alternative, NO CHANCE OF RECOVERY emo hardcore po 28. 10. PARAMOUNT STYLES (USA) Scott McCloud (Girls Against Boys) solo út 29. 10. EXPEDIČNÍ KAMERA 2013 Nejlepší outdoorové snímky uplynulé sezóny! 70 Kč / 80 Kč pá 01. 11. UNITED FEDERATION TOUR 2013: ZAKÁZANÝ OVOCE, ZOČI VOČI (SK), PRAGUE CONSPIRACY, EXOTS, Afterparty: Djs Rambo & Zadnice 140 Kč / 180 Kč


OTEVÍRACÍ DOBA: STŘEDA – SOBOTA: od 19.00

Reggae/Dancehall/Dub night (každá 4. středa v měsíci)

středa 23.10.

PA SOUNDSYSTEM (DJs z kapely PUB ANIMALS) + special guests: SPACE FAJSAS - Dub Jammin' Grooves LIVE start 21.00 vstup 30 Kč U NÁS TOČÍME:

WWW.VELBLOUD.INFO • FACEBOOK MIGHTY BAR VELBLOUD


st 02. 10. BLACKOUT – (not only) Drum’n’Bass night by Beatz.cz DJs čt 03. 10. SYSTEM OF A DOWN night – projekce klipů, koncertů, dokumentů pá 04. 10. YELLOW CAP (Ska/Reggae – Německo), CITIZEN BRAIN (Garage Rock’n’Roll), DJ AFTERPARTY – Mighty Night! so 05. 10. AC/CZ – Czech premium AC/DC Revival po 07. 10. VÍTÁNÍ PRVÁKŮ 2013 – Koncerty + dj parties – pořádá Jihočeská univerzita út 08. 10. VÍTÁNÍ PRVÁKŮ 2013 – Koncerty + dj parties – pořádá Jihočeská univerzita st 09. 10. VÍTÁNÍ PRVÁKŮ 2013 – FRESH BEATZ – Dubstep/Electro/Techno night – pořádá   Jihočeská univerzita pá 11. 10. ROZKROCK – Hard Rock legenda! so 12. 10. UZAVŘENÁ SPOLEČNOST – Díky za pochopení... út 15. 10. PSYCHOFAGIST (Itálie), DALILA KAYROS (Itálie), GRIDE – Hluk/Hluk - NAAB night st 16. 10. PINKOUT – Gay & Lesbian and friends night čt 17. 10. ALL THE SECRETS INSIDE, THE VACANT EYES – Spark Fresh Blood pá 18. 10. LITERÁRNÍ VEČER – pořádá Hukot so 19. 10. LITERÁRNÍ VEČER – pořádá Hukot st 23. 10. REGGAE BASHMENT with PA SOUNDSYSTEM and live guests – Reggae/Dancehall/Dub čt 24. 10. DON VITO (Německo), DAIKIRI (Francie) – Math/Noise – NAAB night pá 25. 10. LAHAR, EVIDENCE SMRTI, MARCH OF THE HORDES, MÖRK HIMMEL – Terror night so 26. 10. HALLOWEEN FEST VI. - Idiot Princip a další st 30. 10. PSYRITUAL – Psychedelic Electronica night by Kamasutra DJs so 02. 11. PESHATA a hosté – Alternative Punkrock

VIKKED ZED SHOWS PODZIM/ZIMA 2013 st 27. 11.

út 10. 12.

so 14. 12.

The RESTARTS (Anglie)

PETER PAN SPEEDROCK

DELILAHS (Švýcarsko)

Angry PunkRock + UNITED REBELS,

KUZIMU MABAYA

(Holandsko) Speedröck Mötherfuckers + HONKY (USA), GAUNEŘI

Charming Raw Pop/PunkRock


Sestavila věštkyně Zerinda

KOZOROH

Kozoroh na říjen zahodil rohy a nasadil výraz trpitele. Hypochondrie je těžká věc, pozor na to zdraví! Tím by se dala vysvětlit ta pracovní špička, v pudu sebezáchovy je člověk schopen čehokoli. Sexuální aktivita je zvýšená, ale bacha na srdíčko! A s tou sebeúctou to není třeba přehánět, čekaj vás i další měsíce, tak si neposerte reputaci nafoukaností. Navíc vám docházej prachy, takhle vám nikdo nepůjčí.

VODNÁŘ

Postavení planet značně ovlivňuje vaše postavení. Nejen to pracovní. Celý říjen voní mrdem, jak by jistě pravil klasik Záviš. Za každou láskou bude pouze prachsprostý sex. V práci, v knihovně, na lednici. Řízení pod vlivem vystřídalo řízení hormonem. Koncem měsíce se však pravděpodobně začnete věnovat i práci, uleví se celé rodině, kolegům, nadřízeným i domácím mazlíčkům.

RYBY

Měsíc říjen rozdává plnou náručí hormony i vám. Kdybyste se soustředili na jednu věc, byly by šance daleko větší. Navíc to tam zapáchá závistí, partneři zadaných Ryb mají víc „love“, což nepřidá. Výlet do zahraničí doporučují hvězdné konstelace. Kam? Někam, kde vám platí úrazová pojistka…

BERAN

Planety na ústupu, Jupiter už si našel nejspíš jinou


galaxii a u vás připlouvají mračna. Pohlavní choroby a nálada na dvě věci. Jednou z nich je mlčení, druhá je nákup čisticích prostředků a konečně nějaká užitečná činnost. Loupněte k tomu nějaký vitamíny, nepomůžou, ale lepší než filcky.

BÝK

Planety Uran a Pluto se přesunou z dolní části zvěrokruhu do vrchní části. Pro vás to neznamená vůbec nic. Dávejte bacha, aby vám čouhaly ven aspoň nohy, za které vás může milující rodina z tý šéfovy prdele vytáh- nout. Navíc tento měsíc čekejte minimálně 3 i více zajímavých objektů lásky, jeden z nich může být váš potenciální partner. Hodně zdaru, bude to dlouhé a náročné!

BLÍŽENCI

Většina planet (70-80%) se nachází ve společenském sektoru vašeho diagramu. Mnoho planet se také na- chází v romantickém sektoru. I vaše vládnoucí planeta Merkur se nachází v sektoru. Vy jste taky v sektoru. My všichni jsme GoGo. Tyto problémy jsou však krátkodobé až dočasné. Nerozumíte? My také ne.

RAK

Někdo je opojen láskou, někdo chlastem, někdo škvárou. A vy jí máte

požehnaně. A nekončí to. Práce moc nemáte, proto tahle nepřímá úměrnost rozčiluje celý svět. Přiznejte barvu, bez rodiny jste zbytečný a prachy máte od nich! Nezapomeňte, dobří přátelé jsou jako úspory, které máte v bance. Udělejte mejdan, když na to máte… jděte třeba na Irie Révoltés.

LEV

Stejně jako minulý měsíc, i v říjnu bude mít 4. dům silné postavení. Tak se od toho odpíchněte a věnujte to rodině. Host do domu, Bůh do domu! Sex uvidíte max. na Prima Love, ale když pasete po kariéře, tak co se divit. Hvězdy radí spojit příjemné s užitečným, ojeďte tedy nadřízeného a domu kupte velkou telku, ať ty hovadiny můžete sledovat s patřičným komfortem.

PANNA

Rozházené planety ve znamení Panny jsou pouze odrazem pobouchané mysli. Spousta zájmů vypadá pěkně, ale ještě se na ně soustředit, co? Vaše intuice je lepší než jindy. Vzhledem k tomu, že normálně vůbec žádnou nemáte, to stejně není takový terno. Dejte si nějaký seminář, např. na téma prokrastinace a její recese v moderní společnosti. Bude narváno!

VÁHY

Postavení hvězd na říjen

hlasá, že tento měsíc je váš. Jste nudní a arogantní, takže si toho nikdo nevšimne nebo je jim to jedno. Všechno vám půjde, zdravíčko v pořádku, společenský vrchol na úrovni Olympu. Váš intelekt je tak silný, že jděte raději do knihovny nebo se dejte na ochotničení, tam snad najdete patřičné posluchače.

ŠTÍR

Vy jste se tak ponořili do svého vnitřního duševního světa, že jste už úplný nadlidi. Jste tak hluboko ve svém já, že byste si tam mohli sami se sebou pokecat a klidně si dát i přes hubu. A pokud patříte mezi ty měkčí nadtvory, zkuste zaskočit do nějakýho pořádnýho undergroundu pohovořit o meditacích a diamantové cestě, na které jste se nejspíš narodili.

STŘELEC

Rozložení nebes nad vaším znamením je rozjebaný všude možně, stejně jako vaše mozkové buňky. Budete muset zabejčit anebo se poraďte s nějakou Pannou, ty jsou na tom obdobně. Můžete spolu například vyrazit do přírody, rostou houby, třeba to helfne. Když ne, aspoň bude co k večeři a čerstvý vzduch osvěží váš sebestřed. Nezapomeňte na švýcarský nožík, slovenský košík, německý kabát a ruskou vodku.


Mighty Freezine 10/2013  

Mighty Freezine #43, říjen 2013

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you