Page 1


Šéfredaktor listu: Michael Dvořák (M.D.), grafika: Michael Dvořák, Martin Lyko (M.L.), ilustrace: Marek Pavlík (M.P.), Martin Lyko, další členové redakce: Ján Staněk (J.S.), Vojtěch Lyko (V.L.), Daniel Dvořák (D.D.), Martina Kouřilová (M.K.), stálá psychická podpora: Marek Tomaštík


Editorial Téma čísla – Prezidentské volby

Přímo či nepřímo? - úvaha Jak mohl skončit svět? Jinde – básně, povídky… Kulturní dění na Jesenicku Hrozba Islámu?

Pozn.: Místa s tímto symbolem odkazují na stránky obsahující rozšiřující informace o daném tématu.

řichází nový rok 2013, což znamená, že jsme přežili další konec světa. Ale neradujme se, za pár měsíců nás prý má těsně minout desátá planeta Sluneční soustavy Nibiru a převrátit zemskou osu… Já vám za celou redakci přeji vše dobré do tohoto roku a hlavně – a to se také týká tématu tohoto čísla – velmi rozvážnou volbu prezidenta, kterého si poprvé v historii zvolíme přímo my občané. Není nic překvapujícího, že jsme si vybrali právě toto téma, které je v naší zemi v těchto dnech jedním z nejaktuálnějších. Billboardy, televizní a rozhlasové spoty, reklamy na internetu, prostě skoro ze všech stran na nás útočí vliv médií a říká, koho máme či nemáme zvolit. I o tom se v lednovém čísle dočtete… Novinkou je naše logo z dílny našeho redaktora Martina Lyka. Je to šikovný hoch. Bohužel více novinek, ve smyslu nějaké nové rubriky – např. rozhovoru, zde neuvidíte, naši práci totiž ‘‘narušily‘‘ vánoční prázdniny. Snad se vám bude i toho číslo líbit jako to předešlé. Pořád jsme na začátku dlouhé cesty a budeme potřebovat dobré boty, pohodlné oblečení a nejlépe trekingové hole, s kterými bychom se odrazili a překonali všechny překážky. Hlavním problémem je samozřejmě nedostatek přispěvovatelů, moc tedy prosím všechny lidi schopné tvořit a produkovat literární dílka nebo třeba ty, kteří se zajímají o svět kolem nás, o problémy nás se týkající a chtějí je komentovat – ozvěte se, budeme moc rádi za jakoukoli pomoc. Díky za podporu na facebooku, vážíme si toho, že je někdo ochoten rozevřít náš časopis a počíst si studentské pochody myšlenek. Za redakci:

P

Autorem loga a titulní strany je Martin Lyko.

Michael Dvořák, šéfredaktor.


Téma čísla:

Každým dnem se nám blíží prezidentské volby a v televizi se to hemží reklamními spoty, rozhovory a reportážemi, na ulicích můžeme číst billboardy s tvářemi politiků a velkolepými i méně velkolepými sliby, u novinových stánků se objevují velké titulky a fotografie týkající se kandidátů a uvnitř zajisté nepřehlédneme velkou inzerci, že nejlépe se nás zastane právě tento kandidát. Ve městech se pořádají meetingy s prezidentskými kandidáty, dnes je tam jeden, zítra druhý, zkrátka stále se nás snaží někdo přesvědčit, že je jediný správný. Ze zákona dostane každý z nich stejný prostor prezentovat se ve státních televizích a radiích ať už ve formě rozhovorů, diskuzí nebo času pro jejich volební spoty. Takto se každý kandidát může alespoň na chvíli objevit ve zprávách a prezentovat své názory před národem. Ale z vlastních zkušeností víme, že jen málo lidí sleduje pravidelně tyto pořady a spíše se rozhodují podle tváří a sympatií. No ano, je to hrozné, ale co s tím může obyčejný občan a ještě ke všemu student …kdo si víc zaplatil, dělat? Většina lidí bude víc získal. Miloš Zeman a Jan Fischer – kandidáti, kteří jednoznačně stejně volit podle sympatií a podle toho jak A dostáváme se k jádru vedou podle průzkumů veřejného mínění. často o kandidátovi slyší problému našich přečtení nezdá, ale je to ohromná a jeden hlas nic nezmění. V prvé řadě svobodných prezidentských voleb. suma, také z ní málokterý kandidát by se měl každý občan a zvláště mladí Kdo má peníze, může si popularitu využil vůbec jen polovinu. Je to jako doslova koupit. Tváře z billboardů a z bychom zavedli na silnicích rychlostní zajímat o volební program a začít se televize zná přece každý. Může si za- limit na 160 km/h. Pár nejrychlejších rozhodovat hlavně podle programu a podle toho, jak mu daný prezident připlatit za to, aby se o něm vědělo a řidičů to možná omezí, ale většině je padá seriózní, jakou má minulost, jak mluvilo. Udělali jsme malý pokus. to jedno, protože stejně nemůžou jet zvládá dodržovat své sliby. Až to tak Zjistili jsme si, kolik utratili jednotliví rychleji než stovkou. bude dělat v naší společnosti každý, prezidentští kandidáti za svoji kampaň a také jaké mají preference do voleb. …lidé se spíše rozhodují podle tak konečně přestanou být hlavní komoditou prezidentských voleb peníze A oba grafy jsou si velmi podobné. Až tváří a sympatií. a začnou hrát roli skutečné politické hrozivě. Zkrátka, kdo si víc zaplatil, víc získal. Je to tedy v naší demokracii Jedinou pomocí pro "chudší" kandidá- názory a hodnověrnost kandidáta. ty je čas ve veřejnoprávních médiích (D.D., foto www.deník.cz) To je tak přece správně. V naší demokratické zemi může každý občan volit a každý být volen (v prezidentských volbách musíte mít samozřejmě nad 40 let a mít čistý trestní rejstřík). Když může být volen, tak na sebe přece může vyrobit poutač, dát reklamu do novin, natočit televizní spot a nechat si ho vysílat před hlavním programem, nebo si zorganizovat setkání s voliči na městském náměstí. Ovšem pokud na to má.

opravdu tak, že se dá prezidentský post doslova koupit? Že vyhrává ten, kdo sežene více bohatých sponzorů? V zákoně o prezidentských volbách je stanovený limit pro volební kampaň 40 milionů. Možná se to po prvním


Údaje o výdajích jednotlivých prezidentských kandidátů jsou pouze orientační, u většiny se nedají získat stoprocentně přesná čísla, jelikož se údaje stále mění. Miloš Zeman svou hospodářskou situaci nikde v médiích neprozradil a jeho předvolební tým na tento dotaz ani nereagoval. (D.D.) 29,5

29

Preference kandidátů (median) listopad - prosinec 2012 10,5 8,9 6,1

5,5 3,9

3,3

3,3

21 440 792 Kč 21 500 000 Kč 21 500 000 Kč

Výdaje na kampaň

výdaje kandidátů ( k 3.1.2013) 7 200 000 Kč 21 500 000 Kč

???

4 000 000 Kč 600 000 Kč 562 000 Kč

21 500 000 Kč

21 500 000 Kč

40 000 Kč

59 000 Kč

21 500 000 Kč

21 500 000 Kč 21 500 000 Kč


Pokud se nepletu, a já věřím, že tomu tak není, tak touto dobou má každý plnou hlavu prezidentských voleb. Ani já nejsem výjimkou. Na rozdíl od většiny lidí však nepřemýšlím nad tím, kterého z kandidátů bych nejraději viděl v prezidentském křesle. Já totiž přemýšlím nad volbou samotnou. Jaký způsob volby je lepší, jde-li o volbu prezidenta? Přímá nebo nepřímá? To je otázka, která mi v poslední době vrtala hlavou. A když mi něco vrtá hlavou, tak se nad tím pochopitelně zamyslím. No, a každý, kdo se nad něčím zamyslí, většinou něco vymyslí. Stejně tak i já jsem došel k určitým závěrům. Poté co jsem porovnal všechna pro a proti, obou způsobů voleb, která jsem jen dokázal vymyslet, hluboce se zahloubal a vše pečlivě zvážil, došel jsem k tomu, co jsem si myslel na začátku. U mě vyhrála volba přímá. Proč? Jednoduchá otázka, na kterou je však poněkud složitá odpověď. Abych tedy čtenářům usnadnil jejich případná vlastní hloubání, shrnu zde argumenty, ze kterých jsem vycházel.

vinu mé hlavě ale spíše předešlému večeru (nebo spíše noci? Nebo ránu?) Každopádně něco jsem vymyslel a tady to je. Myslím, že hlavní výhodou volby nepřímé je její rozsah. Je jisté, že zorganizovat a zaplatit volby pro několik desítek lidí v parlamentu je jednoduší než to stejné provést u vo-

slušná demonstrace změní ve slušnou řežbu.

…člověk, který nevolil a stěžuje si, ten ať si hodí mašli.

Tomu, řekl bych, přímá volba úspěšně předchází. Pokud má každý možnost vhodit vlastnoručně do urny lístek se svým názorem, neměl by být nikdo nespokojený. Najdou se pochopitelně lidé, kterým ani to nestačí a chtěli by za každou cenu, aby bylo po jejich. Takovým lidem bych doporučil hraní počítačových her.V nějaké Ilustrační foto: www.lidovky.cz pořádné strategii

leb, kterých se mají účastnit miliony lidí. Avšak je to také její nevýhodou. Tak málo lidí nemůže přece průkazně určit to, co by vyhovovalo většině. Navíc podle mě existuje šance, že když bude voličů málo a navíc poměrně vlivných, kteří mají k prezidentovi tak blízko (na rozdíl od nás obyčejných občanů), začnou si tito myslet, že jim prezident patří a to by nemuselo dobře dopadnout. Další nevýhodu, jež spatřuji v nepřímé volbě, jsou Myslím, že hlavní výhodou nespokojení občané. Lidé si mohou řívolby nepřímé je její rozsah. ci, že ten či onen prezident se jim nějak nepozdává. No, a když se dá dohNa tomto místě by bylo zřejmě vhod- romady pár tisíc lidí podobného názoné dodat, že tyto argumenty jsem dá- ru a, slušně řečeno, nepříliš mírné poval dohromady na Nový rok dopoled- vahy a přidá-li se k těmto několik stone, a tak jejich případnou nesmyslnost vek „výtržníků z povolání“, snadno se nebo nepřesnost nedávejte prosím za

si klidně můžou hrát na boha a do toho, co zde budou provádět, nikomu nic není. Bohužel vyšší náklady přímé volby nejsou její jedinou nevýhodou. Někteří lidé si totiž určitě řeknou, že v takovém množství ostatních hlasů ten jejich stejně nic neznamená a nepůjdou tedy volit vůbec. Jejich chyba. Avšak člověk, který nevolil, ačkoli mohl, a který si pak stěžuje, že výsledky nedopadli podle jeho představ, ten ať si hodí mašli. Se svým postojem toho v životě k obrazu svému asi moc nezmění a zbytečně by se tedy trápil. Nyní víte, jak to vidím já. Netvrdím, že můj názor je ten jediný správný, ale ten, kdo si myslí něco jiného, ať mi neleze na oči.  (V.L.)


I přesto, že ji spoustu lidí očekávalo, apokalypsa nenastala. Ale mohla. Proč, to nevím, ale určitě jo. Otázka tedy nezní, proč nebyla, nýbrž: „Jaká by byla, kdyby opravdu byla?“ Někdo má jasno – Pink! a nic. Pro jiné, včetně mě, je to však nádherný důvod zapojit svou fantazii a vymyslet něco daleko určitějšího a možná i zábavnějšího. A o to se s Vámi chci nyní podělit. Uvelebte se tady u svých počítačů a nechte se unést následující povídkou. (M. L.)

Neznámá síla

smysl, je opustit houpací křeslo v ložnici a raději leJsme v Anglii, v jednom malém přístavním měsžet na trávníku před domem a blaženě se nechat unátečku. Chtělo by se říci, že Anglie je takových měs- šet do říše snů. Pohoda však neměla dlouhého trvání. teček plná, ale není to pravda, toto je na první pohled Nebe bylo čisté jako toaleta vyvařená v Savu a sluzcela odlišné. Podivně tiché a klidné. Jediné, co se níčko příjemně hřálo. Náhle se však přihnal vítr a přizde hýbe, jsou potrhané cáry jakýchsi starých novin, táhl jeden mrak tmavší než druhý. Spustil se déšť a rozpadající se igelitové sáčky a podobné smetí, jež ochladilo se. Teplota stále klesala a z bouřky se stala vítr prohání po vylidněných ulicích. Nikde jediná ži- vánice. Zvířata i lidé začali zmateně pobíhat. Výjimvá duše. Domy jsou šedivé, s vybitými okny a dveř- kou byl jen velký kocour, který ležel v okénku od mi, se kterými jen průvan hraje svou kvílivou píseň. starostovy kůlny. Kocour byl sádrový. Lidé, co byli v Před jedním takovým leží hromádka střepů, které parku, klopýtali přes cestičku a dlážděný chodník uptvořily misku barevného květináče. Snažíme se najít rostřed. Nebylo jim to však nic platné a oni padali k park, ale jen předlouhé minuty bloudíme mezi budo- zemi. Mrtví a pokrytí námrazou. Květiny vadly a ze vami, než se nám podaří objevit prostranství plné su- stromů opadávalo listí. Stejně dopadla i zvířata. Psi v chých pahýlů, vypadajících jako nehybní vojáci. Trá- boudách vypadali, jako by jenom spali… Uběhly ješva se nezelená, květinový záhon nehýří barvami – tě dlouhé hodiny, co se sníh sypal z oblohy a vichr žádné květiny zde nejsou. Procházíme městem dál a lomcoval okny, než začala ze zavlažovací hadice pod kůži se nám zavrtává červ strachu, nejistoty. A znovu tryskat voda. Tentokrát však ne hubicí na kontaké nutkavá a nezvratná tendence utéct. Přeskočit ci, ale trhlinami, jež vytvořil mocný spár mrazu. laťkový plot před námi a utéct pryč, pryč z tohoto Léta běží, mrtvá těla se již dávno rozpadla v prach a nepřátelského města. Co se zde stalo, že nás to nutí barevné fasády domů zešedly. Občas sem někdo vrátit se k rodinzavítá, ale nému krbu, kde Smrt, která mámu pocit ose zde chrany a bezpetenkrát čí? (…) Stalo se usadila, ho to před mnoha vyžene pryč. desítkami let, co se v tomto městečku odehrála ona děsivá noční můra. Bylo jedno z těch „vláčných“ letních odpolední, kdy máte pocit, že jediné, co má Ilustrační foto: www.blesk.cz Bude takhle vypadat svět po apokalypse?


r br k Jin e Račte prosím omluviti, nesmírnou mou opovážlivost, avšak domnívaje se, že následující báseň uvésti vhodno by bylo, by správně pochopena byla, rozhodl jsem se ji tímto krátkým úvodem opatřiti. Báseň tato jest básní vypovídající o hrůzně špatném činění, jež jest činěním o to hrůznějším, že toto za jeden ze sedmi hříchů smrtelných povětšinou považováno bývá. Toto činění spočívá v mnohdy smysl pozbývajícím leč promyšleném zabíjení Nevinných, ježto mi velikou starost dělá, poněvadž jest módou velmi se v dobách těchto rozšiřující, převážně pak v oblastech městských.

Poprava

Řev pily je svistot meče, dřevo praská - krev už teče. Koruna padá podťatá, od dřevorubce – od kata. Když padá strom, v zádech mrazí. Proč to nikdo nezarazí? Stromy jsou přece plíce světa, brzy však po nich bude veta. Snad někdo stromům pomůže. Pevně v to doufám, protože bez stromů bude co nevidět pustý a smutný celý svět. (V.L.)

Vzpomínka

Včera večer než jsem usnul, než jsem zhasnul svoji lampu, nálada má byla jak když, trubci pohřební marš hrají, v tom pomalém, vleklém tempu, oblečení ve svém kroji. Flašinet jak rozladěný, zní ta jejich muzika, podobně já rozpoložen, vzpomněl jsem si: Fyzika! Zítra bude a kdo ví co, ještě z předmětů těch těžkých, nad přípravou jejichž jsem si, jen hlasitě zakašlal. V myšlenkách těch zakalených, zlobou mou a strachem, usínal jsem znepokojen, ovinutý nachem. Ráno bylo jako každé, jiné předtím předešlé, potřeby své vykonal jsem, v Boha doufal, že sešle, k testům tolik potřebné, vědomosti do mé hlavy, každý kdo to prožil sám ví, jaký pocit objal mě. Přicházejíc pomalu, k dveřím školním zavřeným, otvírám je … ještě pomaleji, jak kus masa pozřený, cítím se v té tlamě školy. Ve třídě se dozvídám, že testů, které čekají, je více než jsem prvně myslel, mnohem více, mnohem více. V tu chvíli mně trkla hlavou, spásonosná myšlenka. Víc než nápad, vzpomínka to byla, vždyť dneska je vrátnice! (M.D)

Ilustrace: Martin Lyko


r br k Jin e o se má tak: já se při nakupování cítím jako ryba ve vodě. Zkrátka v tom plavu. Ještě nikdy v životě se mi nestalo, že bych všechno, co jsem měl koupit, našel hned na poprvé. Vždycky jsem se musel zeptat prodavačky, kde to schovávají. „To je přece v tamtom regálu.“ „Jo tam,“ odcházím ke zmíněné polici a bezmocně na ni civím. Kde to ksakru je? To mi to nemohla říct přesněji? Vracím se a snažím se mile usmívat. Zeptám se, kde to konkrétně ukrývají. Prodavačky mi většinou výrobek ukáží a já ho s pocitem Sherloka Holmese, který vypátral vraha, instaluji do košíku. Pak se podívám na lístek, po čem se mám ještě pídit, a za chvilku zase vyzvídám: „Já jsem z toho úplný paroháč. Ehm. Totiž jelen, ale kde máte mouku?“ Aha. Mají je v támhletom regálu. To jsem si mohl myslet. Odploužím se k němu a v duchu si snažím zapamatovat terminologii: Toto je regál támhleten a tamten byl tamtom; a to se vsadím, že tamtom bude příště tenhle nebo támdlencten. Jednou se mi stalo, že se mnou šla nakupovat sestra a já se, naivka, těšil, že ona všechno najde a já si budu jen točit mlýnek. Kdepak! Řekla, že pro mě vymyslela bojovou hru. „Hru? To zní dobře.“ „Takže ty koupíš, co je na seznamu, a já si koupím nějaké hadry.“ Byla to blbá hra. Navíc jsem zjistil, že holky hledají věci stejně špatně jako já. Anička se vrátila po dvou hodinách. Holt: genetika. Nedávno mě brácha poprosil, abych mu koupil nějaké učebnice. Totiž on řekl nějaké, ale podle mě jich bylo nejmíň sto. „Dobrý den,“ pozdravím v knihkupectví, „ prodáváte tady spacáky?“

T

„Spacáky?“ zopakuje prodavačka nechápavě. „No. Spacáky. Já bych tady rád přespal. Víte, já neskutečně rád nakupuji.“ (J.S.)

Tělem mi projede blažený záchvěv – je tak dojemné dostávat maily. (J.S.)

(záznam zvuku; zvětšeny pasáže s akcentem)

N

o nazdar. Já, blbec, jsem zapomněl heslo do mailu. Nenapadá mě už jediná kloudná myšlenka, co by to mohlo být, a tak si strčím ukazováček do pusy, jestli si jako něco nevycucám z prstu. Ale je to marný, je to marný, je to marný. Nechám toho a, třebaže je teplo, nasadím si kabát, poskakuji po pokoji a šermuji rukama, jakoby mě do prstu bodla vosa. Bohužel, z rukávu jsem si nic nevytřepal. „No toto,“ vzdychnu zklamaně a vezmu hlavu do dlaní a chvíli se na ni dívám. Užuž se chytám k nejposlednější variantě, když do pokoje vtrhne brácha. Zarazí se ve dveřích a nakrčí nos, jako by mu něco smrdělo. „Děje se něco?“ zeptám se. „Hmm,“ zavětří, „Tady smrdí spálená sláma.“ „To je divný. Jsem nic nepálil. Tu jen tak trochu přemýšlím… Ehm, ehm. Hele, nepamatuješ si heslo do mého mailu?“ Naštěstí si ho pamatuje. Já ho pomalu a obřadně napíši do příslušné kolonky. (Adresu si pamatuji sám. To je, co?) Pak čekám, až se otevře moje schránka. Mám zvláštně nevysvětlitelný pocit, že tam bude něco důležitého. A skutečně. Je tam jedna zpráva. Já poštu dostávám hrozně rád. Zkrotím svoji zvědavost a kliknu na dopis a zavřu oči. Počítám do deseti. Pak oči otevřu a čtu: Vážený zákazníku, Upozorňujeme Vás, že jste doposud nevrátil knihy vypůjčené dne 3. 9. 2012. Prosíme, ihned je vraťte a zaplaťte upomínku ve výši padesáti korun. Vaše knihovna

Hlášení (dlouhá mezera) školního rozh-chkrdtn-lasu. Úf. Úf. Oznamuje…… me vámdůležitouinfor (pauza na oddech) maci, že dnes Úf Úf se befelemepeseveze ve třináct… hodin; totiž ve čtrnáct. Opakuji: vybraní… žáci se plchzvlhzmlh hřišti.

Konec (opět dlouhá mezera) hlášení. (Anonymní příspěvek)

Někdy je to zajímavé, jindy u toho umíráme nudou a někdy nás to pořádně štve. Ano, máte pravdu, mluvím tu o reklamách na cokoliv. Jsou tu i reklamy na sladkosti a různé nezdravé jídlo a právě s tím EU nesouhlasí a pod podmínkou „jestliže potravinářské firmy neomezí reklamu na rizikové potraviny (příliš sladké, slané či tučné) zaměřené na děti“ vypracuje speciální normu, která by je zakazovala. Někteří tuto výhružku podporují, protože mají za to, že zvyšují počet obézních lidí, jiní s tím nesouhlasí nebo to jednoduše ignorují. Udělejte si i vy svůj názor . (M.K.)


Hlavní je se nenudit! Aby se však výše uvedené podařilo, je nezbytné mít co dělat. Jenže to nemůže být cokoliv, protože například dívání se na chleba je nuda přímo k uzoufání. O mnoho lepším a daleko méně nudným způsobem, jak trávit čas je účastnit se různých kulturních akcí či, chcete-li, společenských událostí. Ty, jež budou tento měsíc v Jeseníku a okolí, jsme za Vás důkladně zhodnotili a ty nejzajímavější uvádíme na následující straně. (M.L.) (Informace jsme čerpali z webových stránek MKZ Jeseník)

  

Podvečerní koncert – 14. a 21. Ledna Cyklus koncertů ZUŠ Jeseník. Na prvním z nich vystoupí Kytarový orchestr pod vedením Václava Dvořáka. Druhý koncert bude ve znamení účinkujících žáků klavírní třídy Renáty Jeřábkové. 

Archeologický výzkum zámku Jánský Vrch – 10. ledna

  

Přednáška archeologa Vlastivědného muzea Jesenicka, Milana Rychlého, která Vám putavou formou představí všechny historické výzkumy, jež proběhly na Zámku Jánský Vrch v Javorníku. V 17:30 hod. Vstupné činí 20 Kč Přednáška se koná v zasedací místnosti č. 3 volnočasového střediska DUHA

Hra v předplatném Vstupné je 250 Kč Představení se koná v Divadle Petra Bezruče a začíná v 19:00

První koncert se koná v 17:30 v hale sanatoria Priessnitz Druhý koncert bude v 18:30 tamtéž (ale 21. 1.)

Na správné adrese – 27. Ledna Divadelní představení spolku kantoři v režii Vlaďky Hromádkové.

 Představení se koná v Divadle Petra Bezruče Cena vstupenek je 60 Kč.

Koncert ke 216. Výročí narození hudebního génia Franze Schuberta – 31. Ledna Strašidlo Cantervillské – 15. Ledna Divadelní hra Oscara Wilda Vás zavede na starobylé sídlo, které nemusíbýt zrovna vhodné k tomu, aby jste se tam nastěhovali i s celou rodinou – 300 let mrtvý vrach své manželky totiž nenechá nikoho na pokoji. Jak si americký velvyslanec Hiram B. Otis a jeho rodina poradí na tomto strašidelném panství vám ukáží herci z Divadla Šumperk.

Koncert Renáty Bilasové (klavír) a Martin Bilase (housle). Koncerte je úvodem pro 18. Ročník Mezinárodní Schubertovy soutěže pro klavírní dua, která se bude v Jeseníku konat 17. – 20. dubna.  Koncert začíná v 19:00 hodin.  V kapli na Průchodní ulici  Vstupné je 90 korun – Pro děti a seniory je o dvacku menší.


Jak je známo, k udržení kultury pro více než 25 let musí být porodnost vyšší než 2,11 dítěte na rodinu. Z historie víme, že se žádná kultura s porodností 1,9 se nedokáže udržet a porodnost 1,3 znamená zánik dané kultury. To, že je v současné době problém s důchody, je důsledek malé porodnosti – není dostatek mladých lidí, kteří by na ně vydělávali. Tento důsledek ale ještě není tak hrozivý jako předpovědi zániku evropské civilizace – je sice pravda, že se od roku 2003 porodnost v evropských zemích začala lehce zvyšovat, avšak k číslu 2,11 se jen blíží, žádný stát tuto hranici nepřekračuje. Nejvíce dětí na ženu hlásí Irsko (2,07 dítěte na matku v roce 2011), Francie (2,00 v roce 2011), Velká Británie (1,96 v roce 2008), Švédsko (1,94 v roce 2011). Ostatní státy (v roce 2007) – Řecko (1,3), Německo (1,3), Itálie (1,2), Španělsko (1,1). Celkový pohled na EU v roce 2007 byl 1,38 dítěte na matku.

Ve Francii je porodnost muslimů 8,1. Je zde více mešit než kostelů…

V roce 2025 se jedna třetina všech evropských dětí narodí do muslimských rodin. V ostatních zemích je to podobné, např. v Rusku už je více jak 23 milionů Muslimů, takže každý pátý obyvatel Ruska je muslim (údaj z roku 2007). Belgická vláda uvedla, že se v roce 2025 jedna třetina všech evropských dětí narodí do muslimských rodin. Muammar al-Gaddafi, Libyjský vůdce řekl: ,,Jsou zde znamení, že Allah daruje vítězství Islámu v Evropě bez mečů, bez zbraní, bez dobývání. Nepotřebujeme teroristy, nepotřebujeme sebevražedné atentátníky. 50 a více milionů Muslimů (v Evropě) změní Evropu v muslimský kontinent v příštích pár desetiletích. ‘‘ Můžete si říkat co chcete, ale jedno je jisté – svět se nezadržitelně mění, západní kultura zaniká. Už jsem psal o vlivu islámské menšiny v Bruselu – ze strachu před ní byl vánoční strom na náměstí zrušen. Máme strach z jejich menšiny a co teprve, až muslimů v Evropě bude většina… (M.D.) Více informací k tomuto tématu naleznete zde:

Jak je tedy možné, že mladá evropská populace neklesá? Odpověď je jednoduchá – imigrace. A ta islámská tvoří 90% ze všech imigrací od roku 1990. Ve Francii, kde je jedna z největších křesťanských populací na světě, je porodnost muslimů 8,1. Je zde více mešit než kostelů. V roce 2027 bude jeden z pěti francouzů muslim. Do 39 let se stane Francie Islamistickou zemí…

Ilustrační foto: Třetí největší mešita na světě ve Spojených arabských emirátech.(www.archiweb.cz)


Časopis kolorit - č.2, leden 2013  

Studenti Gymnázia Jeseník píší časopis, všebarevný a pestrý Kolorit. Najdete v něm postřehy na dění v ČR a ve světě, povídky, úvahy, básně a...

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you