Page 1


2

Editorial

3

Téma čísla – konec světa

5

Rubrika ‚Jinde‘

6 7 9 10

Kultura na Jesenicku

Film Hobit

Pohádka na dobrou noc

Evropská unie

ychází první číslo nově vzniklého periodika – měsíčníku, který píší studenti Gymnázia Jeseník…. Nevím, jaké máte očekávání, možná vás to vůbec nezajímá a říkáte si: Na co nějaký časopis? Tato otázka vám náleží právem a je na místě na ni odpovědět. V prvé řadě je třeba zdůraznit naše priority – informovat, komentovat, reagovat. Narážet na problémy, pitvat je a vyvodit závěr hodný studenta gymnázia. Nikdo si nechce číst zdlouhavé, suché, emocionálně černobílé reportáže. Od toho tady už je gymjes.cz. My se chceme zabývat tématy, které se nás dotýkají. Velkou část věnujeme nějakému globálnějšímu tématu, z čehož plyne, že tento časopis bude z velkého procenta charakteru úvahového. A jestli vás nezajímají studentské fejetony, glosy, sloupky, tak si třeba najdete své v jakémsi souhrnu kulturních akcí na Jesenicku nebo na vás zapůsobí rubrika ‚Jinde‘, která je dalo by se říci takovou poetickou zdí pocákanou různými barvami, ať už to budou odstíny povídek, básní či něčeho úplně jiného. Vrátím se k otázce položené mě na klín – na co časopis? Kromě toho, že vám nabídne názory studentů a ukáže trochu jiný pohled na svět, tak vám zprostředkuje shrnutí kultury v našem regionu a nepochybně i poukáže na fakt, že studenti dokáží něco vyprodukovat.

V

Pěkně strávené chvíle při čtení přeje:

Michael Dvořák, šéfredaktor.


Téma konce světa nebylo vybráno náhodou – vždyť na 21.12.2012 je jeden konec světa předpovězen… Pokolikáté už vlastně? A co si o tom myslí studenti gymnázia? Zbývá nám posledních pár dnů života, stane se něco neočekávaného, vypne elektřina na tři dny, exploduje atomová bomba nebo půjde život klidně dál v zaběhnutých kolejích? Předkládáme vám úvahy, ale i historické fakta o koncích světa.

Kolikrát už skončil svět… Nevím, kdo první vymyslel konec světa, ale kdybych ho potkal na ulici, tak mu asi dám facku. „Ty holomku, ty hulváte, ty chuligáne, to se dělá? Takhle strašit lidi?“ Ono asi nehrozí, že bych toho chlapíka potkal. Víte, konce světa mají dlouhou historii. Začalo to tam někde před Kristem. To patrně měly dojít pazourky. Vleklo se to přes starověk a přes středověk, kdy vesměs lidé čekali plameny, krupobití, den hněvu a věčné zatracení hříšníků. Jestli k tomu došlo, tak mi to v dějepise zatajili, syčáci.

Osmdesát osm důvodů, proč letošní rok nepřežijeme… Opravdu nápadité konce světa přicházejí až ve dvacátém století. Například v padesátých letech

obdržela Dorothy Martin dopis od Marťanů. Ti měli zaručeně přepadnout USA jednadvacátého prosince. Zatím to vypadá, jako by se kapánek zpozdili. Nezbývá než čekat…

O pár let později, v osmaosmdesátém, napsal pan Whisenant knihu s optimistickým názvem: osmdesát osm důvodů, proč letošní rok nepřežijeme. Byl to bestseller. Něco podobného vytvořil ještě další rok, ovšem s menším komerčním úspěchem.

Pravděpodobně nás vždycky zachrání komiksoví hrdinové, jinak vážně nevím, jak jsme to mohli přežít. Někdy tou dobou zase katastrofy očekávala církev Church of the SubGenius. Přežít to měli jen její členové, kteří platí členské poplatky. Ach jo. Hrozné scénáře se opakují. Jednou nás mají zahubit ledovce, jindy třetí světová válka. Pravděpodobně nás vždycky zachrání komiksoví hrdinové, jinak vážně nevím, jak jsme to mohli přežít. (J.S)


Jaké konce světa na nás čekají? + úvahy 17. prosinec 2020: srážka s planetou A zase prosinec. Není to zvláštní? Jakýsi pan Jackson spočítal, že se srazíme s planetou Sedna, která se má prý pohybovat někde za Neptunem.

2060: pozor, hovoří Izák Newton Izáka Newtona znáte z fyziky, že? Jeho zákony platí, a tak skoro není důvod pochybovat o tom, že by neměla platit jeho předpověď, podle níž nastane někdy od roku 2060 výše apokalypsa. Newton to spočítal podle knihy proroka Daniela.

2240: Talmud

Šel jsem jednou po ulici a vidím pěknou slečnu jenže naše sblížení ztrácí se mi v nekonečnu. Holt tak to často bývá, když končí nám svět. Slavík už mi nezazpívá, že budu starý kmet. Ani vnuky své už nezažiji, co vnuky, ani děti! Jen meteor co trefí Dyji, a pak výbuch, hlínu, smetí. Lidičkové moji milí, bylo to zde krásné však umřeme zde v tuto chvíli,

Nevěřte čím vás svět pojí, vždyť jsou to jen blbosti. Vyryto je tam však jasně že končí jen jeden věk.Na nebi nám rybu vlastně jen vodnář zaklek. To je celý problém, toho světa konce. Mysleli to v dobrém, a nám už zvoní zvonce. Tímto končím úvahu. Snad vás už nic neděsí. Žijte nadále v blahu a zase třeba příští měsíc. A myšlenka závěru? Zvonec=konec! (M.P.)

Podle Talmudu by měl přijít Mesiáš To je konec… šest tisíc let od stvoření Adama a Tak tedy, máme tu tolik Kometa s líbezným názvem Kohoutek měla podle sekty Děti boží svět by měl být očekávaný konec světa a zničit Zemi v roce 1973. Nestalo se. zničen o tisíc let tři skupiny lidí. První později. To skupina - tam patří ti lidé, znamená, že začátek kteří na konec světa vůbec nevěří a dále je nám to všem jasné. konce Země by měl startovat rokem si s tím nelámou hlavu. Druhá skupina Tam ve Střední Americe, 2240 a její definitivní zánik by měl obsahuje lidi, kteří si nejsou úplně jisti, žili chytří Mayové nastat roku 3240. Ale nemá to prý jestli konec světa bude či ne a tak si znamenat přímo konec světa. Tak si z děsí nám teď převelice pomalu střádají plány pro případný toho vyberte... naše hlavy dubové. konec. U téhle skupiny bych se Tento národ rozumbradů, pozastavila. Za prvé si myslím, že tam 2280: Korán patřím a za druhé je to ta nejpočetnější do skály vysekal roky. Podle svaté knihy islámu nastane skupina. I když si myslím, že se to může Nemaj vesměs žádnou vadu, konec světa roku 2280. Spočítal to v některých případech lišit, např. znám jen náš svět z něj má teď šoky. badatel Rašhad Chalífa, jinak americký člověka, který by patřil do první Jenže lidé netuší, biochemik egyptského původu. skupiny, ale protože má děti, vnoučata co že je tam vyryto. zkrátka velkou rodinu, někde v koutku 3797: Nostradamus Srdce jim hned rozbuší, duše se toho obává, ale plán zatím Tenhle letopočet napsal nějaké hloupé kopyto. nevymyslel. A pak poslední třetí skupina Nostradamus v jednom z dopisů Někdo něco napovídá, to jsou ti, kteří „vědí“ že se to stane a svému synovi.meta s líbezným vy hned všemu věříte. proto zakládají různé organizace. Jednou názvem Teď už ale nepoví vám, z těch známějších v ČR jsou pripeři, kteří si říkají podle anglického slova že vlastně nic nevíte. preer(připravovat). (M.K.) Lidičkové moji milí, vemte rozum do hrsti.


r br k Jin e Den naruby – dětinské a primitivní? V dnech minulých uskutečnil se den imunity, jak už se tak jednou za čas na gymnáziu děje. Témata bývají různá. Co já si pamatuji, byl tady den hippies, důchodců, společenských oděvů, hororových postav… A nedávno den naruby. Úkol byl jednoduchý – dejte si své oblečení naruby a budete imunní vůči zkoušení a neohlášeným testům – v případě, že úkol splní i učitel, imunita je zrušena. Pro mě osobně velmi povedený nápad, protože tuto podmínku může splnit každý a velmi jednoduše. Ovšem tento samý argument byl použit ze strany pedagogů proti tomuto dni. Den imunity prý ztrácí význam, jestliže je úkol tak jednoduchý. Mimo to byl nápad tohoto dnu imunity označen za málo kreativní a dětinský. Jest třeba uvědomit si, jaký význam den imunity má. Je to opravdu jen ochrana před písemkami? Bohužel pro některé studenty ano. Já si ale myslím, že podstata dnů imunity může být uložena mnohem hlouběji, pod povrchem ochrany před testy, pod slupkou strachu. V tento den může být totiž na gymplu něco jinak než v normální den. Něco, co přinejmenším zpestří přechod z třídy do třídy, protože např. pohled na lidi s oblečením naruby je docela zajímavý. Z tohoto hlediska je právě lehký úkol na den imunity na místě, protože ho může udělat větší skupina lidí a zpestřit tak normální den na gymnáziu. Jsem trochu zklamán z chápání dnů imunity. Když jsem se zeptal pár známých proč si nedali oblečení naruby, odpověděli: My z ničeho nepíšeme. Tak to děkuji pěkně… Proč neudělat někdy něco jinak?? Dětinské, málo kreativní… To, že se chovám jako dítě mi už pár lidí řeklo, na druhou stranu mě zamrzelo, že je ze strany některých pedagogů považována práce studentské rady za málo kreativní. Pro mě osobně je to z tohoto pohledu docela demotivující a vcelku právem bych si mohl říct: Nevím jak naše další návrhy budou přijaty, tak radši nebudu dělat nic. (M.D.)

Rubrika ‚Jinde‘ je místem prezentace výtvorů studentů – ať už to jsou povídky, básně či něco jiného. Dám vám radu – berte tyto výtvory s nadhledem a nečekejte logické souvislosti. V tomto čísle se zde objevuje i taková malá reflexe, ale byla zde umístěna jen pro svou nezařaditelnost do jiných rubrik. Ale tak ji radši berte s nadhledem…

Na sklonku života Stál v koupelně a v ruce držel nůž. Musel to udělat. Už když šel z kanceláře domů, tušil, že to dnes večer takto skončí. Žena ho donutila. Nikdy by nevěřil, že se jí to podaří, avšak nějak to dokázala. Dříve nechápal, proč to lidé dělají, ale teď viděl důvod. Jsou donuceni. Jinak si to vysvětlit neuměl. Před chvílí, když bral v kuchyni nůž, byl ještě nervózní a ruce se mu třásli, ale vyřešil to několika loky koňaku. Alkohol jej uklidnil a dodal mu pocit jistoty. Věděl, že smrt patří k životu, ale když byl najednou tak blízko, cítil se slabý a nebylo mu dobře. Další hlt z lahve zažehnal i tento problém. Nyní se cítil připraven. Nebál se už tolik toho, co jej v nejbližší chvíli čekalo. Rozhodl se, že to provede ve vaně. Krev aspoň nebude všude. Myslel přitom na svou ženu. Ona to bude uklízet. „Tak dělej, ať to máš brzo za sebou.“ řekl si pro sebe potichu. Opatrně zkusil ostrost nože. „No, aspoň, že to půjde snadno.“ procedil mezi zuby, když si prohlížel svůj čerstvě rozříznutý prst. Nůž byl opravdu dobře nabroušený. Přistoupil k vaně a podíval se dolů. Kapr stále v klidu plaval. „Promiň, kamaráde.“ zašeptal, když po něm natahoval ruku. Tohle na vánocích nesnášel. (V.L.)

Inzerát Zoufalý jsem, né už mlád a tak, začínám se obávat, že mé srdce vařící, nenajde žádnou mladici. Už mi táhne na padesát a já nemohu už dále psát. Odepiš má vyvolená, Ať už jsi chlap nebo žena! (M.D.)


Kulturní nuda..? …Ta nehrozí! V prosinci se v Jeseníku koná nepřeberné množství akcí pořádaných MKZ (Městským kulturním zařízením) Jeseník. Na otázku, co přesně se tedy v „Jesu“ koná, není snadná odpověď, proto jsme se rozhodli vám výběr akcí, na které půjdete, trochu usnadnit a připravili pro vás tento stručný přehled. (M.L.)

Od čerta k Ježíškovi – 5. 12. 2012

   

Vánoční hejblata – 20. 12. 2012 Taneční vystoupení jesenické školy InDance. V rámci představení vystoupí také soubbor Pop Dance, vítěz soutěže Taneční skupina roku 2012,, kat. Dance art. začátek akce je v 17:30. Za vstupné v předplatném zaplatíte 80 Kč, na místě potom stovku.

The Backwards – 29. 12. 2012

V 17:00 mikulášská nadílka dětem s programem Pavla Nováka na náměstí.

Vánoční koncert nejlepšího revivalu The Beatles na světě.

Od 16 hod. akce v SVČ DUHA:

V 19:00

výstava z výrobků zájmových kroužků výtvarné dílny s vánoční tématikou malý vánoční jarmark – prodej výrobků dětí vstup volný

Krajina za polárním kruhem – 10. 12. 2012 Výstava fotografií Josefa France a Ivo Snídala z cesty za polární kruh. Výstava se koná ve výstavní síni Divadla P. Bezruče. Vstup je volný.

Vstupenky stojí 170Kč, v předplatném jsou pouze za 130,Pozor! Tato akce se kvůli očekávanému konci světa možná konat nebude! 

Půlnoční přípitek se starostkou města – 31. 12. 2012 Připijte si na Silvestra o půlnoci se starostkou města. Pozor! Tato akce se kvůli očekávanému konci světa možná konat nebude! 

Sex, drugs a rock & roll – 15. 12. 2012 Divadlo Bolka Polívky a divadelní spolek Frída uvádějí sondu do života absolventa herecké školy, který se po neúspěšné kariéře uchýlí ke zhýralému bohémskému životu. Za vstup zaplatíte 250 Kč.

Zdrojem informací pro nás byly e-stránky MKZ (www.mkzjes.cz)


Na filmová plátna se znovu vrací legendární postavy ze slavné Tolkienovi fantasy a to v nové trilogii s názvem Hobit. První díl s podtitulem Neočekávaná cesta bude mít světovou premiéru 14. 12. 2012, do českých kin zavítá už o den dříve. Režie se ujal slavný režisér a producent Peter Jackson, který má už zkušenosti s veleslavnou trilogií Pán prstenů. Hlavní roli bojácného hobita Bilba Pytlíka z Kraje získal Martin Freeman známý třeba z filmu Stopařův průvodce po galaxii.

Opět na Novém Zélandu… Natáčení provázeli od počátku velké potíže. Nejprve to byla stávka filmových odborů na Novém Zélandu a tvůrci uvažovali o úplném přesunu výroby filmu do jiné země. To ovšem zburcovalo místní vládu a záhy se dohodli na podpoře filmu v jejich zemi. "Natáčení Hobita poskytne nejen práci pro tisíc

dolarů ročně více, než tomu je dnes.

Opět Petr Jackson…

Novozélanďanů, ale bude to stejně jako úspěšná trilogie Pán prstenů opět propagace Nového Zélandu ve světě" prohlásil premiér John Key. Nový Zéland také přispěl na film 1 miliardu amerických dolarů, což dokonce hýbalo s kurzem místní měny. Ovšem návratnost by měla být vyšší. Místní ekonomové očekávají, že se na turistickém ruchu vydělá o 400 milionů

Dalším velkým problémem byl výběr režiséra. Studio Warner Bross navrhovalo Sama Raimiho, zatímco producent Peter Jackson vybral režiséra Guillerma Del Tora a nakonec ho, po měsících sporů, také prosadil. Ten ale po problémech s financemi z projektu po dvou letech odstoupil. To znovu odložilo natáčení velkofilmu. Po dvouměsíční pauze a hledání dalšího adepta se režírování ujal sám producent Peter Jackson, který ovšem musel první klapku znovu odsunout kvůli zdravotním problémům. Nakonec bylo natáčení úspěšně zahájeno 1. března 2011. Dohromady se filmovalo 266 dnů, což je výrazně více, než tomu bývá u standardních Hollywoodských trháků. Zajímavostí také je, že ve studiu strávili herci neuvěřitelných 110 dnů, zatímco exteriérech pouhých 49, zbytek času trvala produkce.

Režisér Petr Jackson při natáčení


500, 100, 240 První číslo označuje kolik lidí bylo přibližně v hlavním štábu. Každý den se snědlo 100 kg masa a 240 nákladních vozů zajišťovalo logistiku při natáčení exteriérů.

Že byl Hobit opravdu megalomanská akce dokazuje i počet lidí, kteří jej připravovali. Tým byl rozdělený na dva filmové štáby, z nichž jeden vedl Peter Jackson a druhý Andy Serkis, který si ve filmech zároveň vystřihl roli podlého Gluma. Ten hned posílal přes satelit natočené záběry hlavnímu režisérovi. Celkově čítal hlavní štáb přes 500 osob a každý den se prý snědlo přes 100 kg masa. Logistiku při natáčení exteriérů zajišťovalo 240 nákladních vozů. Interiéry se filmovaly v bývalé továrně na barvy, kterou nechal Peter Jackson kompletně odhlučnit, protože se nacházela blízko letiště. Také tam byly nainstalovány nejmodernější zařízení na odsávání kouře z plamenů, aby se zde mohli natáčet i scény s pyrotechnikou.

Dočkáme se i starých známých Filmový děj se bude odehrávat asi 60 let před Pánem Prstenů a hlavní postavou bude Frodův strýc Bilbo Pytlík. Ten se vydá se 14 trpaslíky na cestu k Osamělé hoře, kde mají trpaslíci skrytý dávný poklad jejich předků, který

Peter Jackson se také nechal slyšet, že chce, aby Hobit více navazoval na Pána prstenů, než je tomu u jeho knižní předlohy. Z tohoto důvodu budou ve filmu i scény z Tolikenových dodatků ke knize Návrat Krále a ve filmu se proto objeví i postavy z původní trilogie. Zatím se ví o Frodovi, Legolasovi, Galadriel, Gandalfovi, Elrondovi a samozřejmě Glumovi.

Jít či nejít?

jim byl před dávnými časy ukraden. Na jejich cestě je očekává mnoho útrap se skřety, vrky, zlobry i elfy a nakonec i s ohromným drakem. Mezitím Bilbo Pytlík ukradne tajemný prsten podivnému stvoření žijící v hlubinách zvanému Glum. Takto známe děj z Tolkienových knih. Režisér Peter Jackson se rozhodl natáhnout děj do tří filmů a přidat do něj i pasáže, které v knize nenajdeme. Například oznámil, že chce přidat temné účinky prstenu moci známé z následující triologie. Takže prsten nebude jen kouzelnou hračičkou, ale bude ovlivňovat Bilbovu osobnost ke zlému jak to známe od Froda.

Premiéra druhého filmu je plánovaná na rok 2013 a poslední díl s názvem Tam a zase zpátky bude do kin uveden v roce 2014. Mnoho zajímavých informací o výrobě filmu se dá dozvědět z takzvaných produkčních videoblogů, které natáčel režisér Peter Jackson a monitoruje v nich proces natáčení, produkce, střihu, výroby kulis, masek, jsou zde rozhovory s herci, architekty, maskéry, zvukaři, střihači a mnoha dalšími členy štábu a je v nich možné vidět, jak je výroba filmu náročným a komplikovaným procesem a kolik úskalí museli tvůrci překonat. Všichni fanoušci Pána Prstenů však určitě doufají, že výsledek bude stát za to. (D.D., foto - www.vitaminha.com, www. wearemoviegeeks.com, www.rc4.cz )


Pohádka na dobrou noc Ona to vlastně žádná pohádka na dobrou noc nebude, ale z nejmenovaných důvodů zařazujeme tyto dvě práce na závěr našeho časopisu. Nejspíš by se tyto příspěvky více vyjímaly v rubrice ‚Jinde‘, ale jak říkám, nejmenované důvody jsou nejmenované důvody a přes to nejede vlak!

Tak nám zruší vlaky… Abyste věděli, tak já jsem nadšený sportovec. Například každý pracovní den běhám. Na autobus. To je celá disciplína. No vážně. Začne to, jakmile zazvoní zvonek a učitel nás pustí na oběd. Hodím učebnice do aktovky a se sklonem cyklistů na Tour de France, kteří právě vjeli do zatáčky, se vyřítím z učebny. Až na občasné karamboly tento krátký sprint probíhá poměrně v klidu. Další disciplína spočívá v předbíhání ve frontě na oběd. V tomto oboru jsem doslova odborník. Někde hodně vpředu si musíte vyhlídnout nějakého dobrého kamaráda, jako by nic k němu přijít, a aby vám nikdo nemohl říct, ať mažete do zadu, začít se s ním rychle bavit. Zaručeně nejoblíbenější téma je, že spolužáci jsou drzouni, že předbíhají a nedodržují pořadí. Když si konečně vezmete na tácek jídlo, musíte se do něj pustit opravdu úctyhodným tempem. Dost často si nacpu plnou pusu vším, co leží na talíři, a pospíchám ke skříňkám. Tam chvíli bojuji s šálou, která je určitě velmi blízkým příbuzným anakondy, a když si ji konečně obmotám kolem krku, tak mě začne, potvora, škrtit tak, že celý zrudnu jak komunista a musím si ji povolit. Hodím na sebe bundu a chci si obout boty. Jenže boty mají tu zajímavou vlastnost, že když je jednou vyzujete, zasukují se vám tkaničky a za nic na světě je nemůžete rozvázat. Po úporném boji se to nakonec ale podaří; jenže pak zase tkaničky nejdou zavázat, a když ano, tak jedině ta z jedné boty se svojí přítelkyní na druhé botě. Jestliže se vůbec rozběhnu ven, můžete se vsadit, že cestou dvakrát zakopnu a spadnu zrovna tak šikovně, že stihnu do někoho bouchnout. Následuje vytrvalostní běh přes náměstí až k autobusáku. No a když tam doběhnu, vidím, jak se právě rozjíždí můj autobus a řidič, jako by se škodolibě usmíval. Mávnu za autobusem rukou. Jen si jeď, potvoro. Jdu se usadit do čekárny a přemýšlím nad tím, jak mě mrzí, že běh na autobus není na olympiádě nebo aspoň v silovém čtyřboji. Možná bych se umístil na nějakém hezkém místě. Mám přece několikaletý trénink. (J.S.)

Dám vám hádanku: Na Mikulovické rovince to jede dvacítkou a v zatáčce stovkou. Co to je? No, je to autobus, který pravidelně pendluje mezi Jeseníkem a Zlatými Horami. A protože na této trati ruší vlak, bude to jediné spojení. Už se na to těším. Mám autobusy rád. Když náhodou vstanu ze sedačky a chci něco udělat, řidič to zmerčí a dupne na brzdu tak, abych spadl a vysypal si z aktovky všechny pomůcky. Pravítka málem vybodnou spolucestujícím oči, sešity se namočí v břečce ze špatně oklepaných bot a staré testy se vznášejí nad hlavami pasažérů jako po výbuchu papírnictví. Další výhodou autobusů je, že na ně musíte vstávat podstatně dřív, abyste je vůbec stihli. To potěší. Bohudíky dbají autobusy ekologie a jezdí úsporně, jestli víte, co tím myslím; zkrátka pokud v nich ráno vůbec něco svítí, tak jenom tou intenzitou, při níž si můžete co nejvíc zkazit oči. Doufám, že zrušení trati přispěje turistickému ruchu. Rozhodně to ale zkvalitní dopravu. Srdečně děkujeme. (J.S.)

Šéfredaktor listu: Michael Dvořák, zástupce šéfredaktora: Marek Pavlík, grafika: Michael Dvořák, ilustrace: Marek Pavlík, redakce: Ján Staněk, Martin Lyko, Vojtěch Lyko, Daniel Dvořák, Reynhold Harnish, Martina Kouřilová), psychická podpora: Marek Tomaštík)


Evropská unie Žárovky, rum, marmeláda – a jakých dalších nesmyslných nařízeních od Evropské unie se ještě dočkáme? V poslední době jsou nejznámější nařízení týkající se národnostních tradic. Např. Slovensko si nechalo udělat návrh pamětní mince – eura – v rámci 1150. výročí příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Vedení Evropské unie a některým členským státům se ale nelíbily křesťanské symboly na této minci – svatozář a kříž. Údajně jde o symboly, které je třeba v rámci uplatňování principů náboženské neutrality odstranit. Proti tomuto rozhodnutí vystoupila Konference biskupů Slovenska (KBS). Mluvčí KBS řekl velmi zajímavou myšlenku. „Žijeme ve svobodné společnosti nebo v totalitě, kde nám někdo bude diktovat, zda můžeme používat státní symboly?“

Vánoční stromeček? Pobuřuje… Jedna změna také proběhla v samotném Bruselu. Od letoška není na náměstí tradiční vánoční strom, aby nepobuřoval muslimskou menšinu. Místo něho na náměstí bude nábožensky neutrální elektronický strom. Tato elektronická socha bude 25 metrů vysoká a bude složena ze sady televizních obrazovek. No není to nádhera? Žijeme opravdu ve svobodné zemi? Nebude tomu trvat dlouho a nebudeme moct mít o Vánocích Ježíška, v rámci mezináboženského dialogu, abychom někoho nepobuřovali a nepohoršovali. A pokud bude EU podobně zasahovat do tradic národů, Slovensko může zapomenout na jeden ze svých státních symbolů – dvojramenný kříž. Ten symbolizuje tři významné světce: sv. Benedikta, sv. Cyrila a sv. Metoděje a obecně jde o křesťanský symbol vzkříšení Ježíše Krista. Takové pobuřování si přece Slovensko nemůže dovolit, to prostě nejde… (M.D.)


Časopis Kolorit  

Studenti Gymnázia Jeseník píší časopis, všebarevný a pestrý Kolorit. Najdete v něm postřehy na dění v ČR a ve světě, povídky, úvahy, básně...