Page 1

Textilní továrny Včera, dnes a zítra Bc. MICHAELA GRUNDOVÁ MODULOVÝ SEMINÁŘ|2014/2015 PŘESTAVBA PRŮMYSLOVÝCH AREÁLŮ A ZÓN MALÝCH A STŘEDNĚ VELKÝCH MĚST


Průmysl v ČR Rakousko-Uhersko;, První republika a 2.světová válka; Za socialismu; Po roce 1989

Textilní průmysl Rozčlenění textilního průmyslu; Současnost textilního a oděvního průmyslu; Textilní průmysl v ČR

Brownfields Pojem „brownfields”; Vývoj, lokalizace, přístup; Pro a proti regeneraci brownfields

Re-konverze Příležitosti pro přestavbu; Výzva k vyčištění a přestavbě; Co je re-konverze?

Reference - přehledová mapa světa s vyznačenými lokalitami ź Belgie Kortrijk, umělecké centrum, 2012 Waarschoot, kancelář + loft, 2011 ź Česká republika Humpolec, kanceláře/lofty + galerie, 2010 Jihlava, kanceláře + výroba, 2013 ź Čína Šanghaj, residenční bydlení + showroomy, 2006 Tianjin, výstavní centrum, 2016 ź Finsko

Hämeenlinna, kulturní + společenské centrum, 2007 Vaasa, univerzitní kampus, 1994 ź Francie

Oloron Sainte Marie, multimediální centrum, 2010 Roubaix, kulturní centrum, 1991 Rouen, fakulta architektury, 1982

ź Holandsko Enschede, víceúčelový městský areál, 2008 Enschede, rezidenční bydlení + školka, 2009 ź Itálie Benátky, fakulta architektury, 1995 Como, loft, 1995 ź Japonsko Kanazawa, kulturní centrum, 1996 ź Kanada

Montreál, butik, 2011

ź Lichtenštejnsko Vaduz, univerzita, 2002

ź Německo Lipsko, víceúčelový městský areál, 2001 ź Norsko Oslo, multimediální centrum + kanceláře + školka, 2008 Oslo, univerzita + galerie, 2010 ź Polsko Lodž, víceúčelový městský areál, 2009 Lodž, hotel, 2013 ź Srbsko Bělehrad, víceúčelový městský areál, 2016 ź Španělsko Barcelona, umělecké centrum + galerie, 2002 Barcelona, kulturní + sportovní centrum, 2007 Barcelona, muzeum, 2007 Barcelona, univerzitní kampus, 2008 Barcelona, kanceláře + lofty, 2010 Palma de Mallorca, veřejný prostor + sociální bydlení, 2011 Terrassa, muzeum techniky, 1990 Terrassa, kanceláře, 2011 ź Švýcarsko Curych, kulturní + společenské centrum, 1987 ź USA New York, hotel, 2012 San Diego, rezidenční bydlení, 2007 ź Velká Británie Halifax, víceúčelový městský areál, 2012 Londýn, rezidenční bydlení + kanceláře, 2010

Zhodnocení, Topografie Zhodnocení referencí; Projekt Industriální topografie; Objekty textilního průmyslu v ČR

ź ź ź ź ź ź ź

hlavní město Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj

ź ź ź ź ź ź ź

Královehradecký kraj Pardubický kraj kraj Vysočina Jihomoravský kraj Zlínský kraj Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj

Použité zdroje Publikace, Internetové stránky

ź Maďarsko Budapešť, kanceláře, 2010

Obsah


Rakousko-Uhersko Před průmyslovou revolucí v Českých zemích fungoval feudální systém. Převládala řemeslná výroba řízená cechovním systémem. Na území ČR byla ve velké míře od 12. století provozována těžba stříbra (Kutná Hora, Stříbro) zejména kvůli šperkovnictví nebo mincovnictví, v menší míře taktéž od 12. století těžba zlata (Jílové u Prahy, Kašperské Hory). 19. století bylo poznamenáno průmyslovou revolucí v celé Evropě. Nové vynálezy, jako například parní stroj, umožnily rychlejší výrobu i dopravu. Nejdříve nastaly změny v lehkém textilním průmyslu. Johann Leitenberg představil už dříve, koncem 18. století první strojní továrnu na spřádání bavlny ve Verneřicích u Děčína. Také byl významný vynález tkalcovského stavu. Ve třicátých letech došlo k rozmachu potravinářství, zejména cukrovarnictví. V roce 1827 si Josef Ressel nechal patentovat lodní šroub. Téhož roku byla uvedena do provozu první koněspřežná železnice Linec - České Budějovice. V roce 1847 byla uvedena do provozu první železniční trať určená parním lokomotivám spojující Vídeň se Severní Moravou. V roce 1839 pak dorazil první vlak do Brna a o šest let později i do Prahy. Také byly budovány vodní kanály, které byly určeny jak pro lodní přepravu, tak pro přepravu dřeva. V roce 1894 byl založen obuvnický podnik Baťa. V roce 1800 bylo na území České republiky 4 659 000 obyvatel, 6 826 465 v roce 1850 a 9 333 853 v roce 1900 (dvojnásobné zvýšení oproti 1800). V roce 1950 žilo na území ČR 8 925 122 a v roce 2000 10 272 503 obyvatel. První republika a 2.světová válka Po rozdělení Rakouska-Uherska se na území Československa nacházelo přibližně 70 % průmyslové výroby z bývalého Rakouska-Uherska. Na území ČSR se nacházela rozsáhlá ložiska uhlí, ostatní suroviny se musely dovážet. Prvním motorovým letadlem vyrobeným v Československu byl v roce 1919 dvojplošník Bohemia B-5. Prvním letadlem domácí výroby používaným Československou leteckou společností byla Avia BH-25. V roce 1922 vznikla Ústředna obchodních a živnostenských komor. V roce 1929 začala krachem na newyorské burze Velká hospodářská krize, avšak v tomtéž roce Československo zaznamenávalo vrchol svého hospodářského růstu. Oproti roku 1913 se hrubý domácí produkt zvýšil o 52 % a průmyslová výroba o 41 %. Až do první poloviny roku 1931 se krize projevovala jen slabě, částečně v zemědělství a ve s ním svázaných oborech potravinářského a spotřebního průmyslu. V druhé polovině roku 1931 krize zasáhla ČSR naplno, v létě došlo k propadu ekonomiky a v prosinci 1931 k prudkému poklesu průmyslové výroby. Její pád se zastavil až na počátku roku 1933, kdy její úroveň dosáhla 60 % objemu průmyslové výroby z roku 1929. Nejvíce utrpěly obory závislé na vývozu, jako textilní průmysl, sklářství, výroba porcelánu a hraček. Podle statistiky mělo v roce 1931 vyšší čistý roční příjem než milion korun 304 osob, z nich 140 působilo v průmyslu. V důsledku hrozby ze strany nacistického Německa se v průběhu krize a po krizi zvýšila vojenská výroba a také výstavba pohraničních pevností. Vojenská výroba se ještě v průběhu války zvýšila, avšak na konci války průmyslová výroba klesla, zejména v důsledku vyčerpání válkou a bombardování.

stroje a výrobky přesného strojírenství. Československo bylo členem Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), která sdružovala státy sovětského bloku. V 80. letech Československo jako jediný stát Východní Evropy (s výjimkou SSSR) vyrábělo těžká jaderná energetická zařízení a bylo dodavatelem těchto zařízeních ostatním státům RVHP. V raných a středních 80. letech, jako součást úsilí o "restrukturalizaci" průmyslové ekonomiky, se vláda snažila snížit důležitost některých oblastí hutnictví ve prospěch ziskovějších a méně energeticky náročnějších oborů. Navzdory významné pozici v ekonomice měl průmysl v polovině 80. let vážné nedostatky. Zvlášť významný problém byla potřeba energie a materiálu potřebných pro výrobky. Československé stroje byly často těžší než srovnatelná západoevropská zařízení a byly obvykle méně produktivní. Pomalá technologická inovace způsobila pokles v konkurenci v rozvojových, nekomunistických a komunistických zemích oproti 50. letům. Další problémy byly neúspěchy investic a zastaralost strojů. V roce 1986 průměrný věk průmyslových strojů a zařízení činil 12 let, 10 % strojů bylo více než 25 let starých. Tyto okolnosti přispěly k nízké produktivitě československých pracovníků ve srovnání s jejich protějšky v Západní Evropě. Problémy pramenily také z nedostatečné specializace, nedostatečného využívání zahraničních licencí a omezování výzkumných projektů. Většina z těchto problémů již existovala v nějaké formě v 70. letech a vláda zavedla několik opatření k odstranění těchto nedostatků. Po roce 1989 Po pádu komunismu v ČR postupně docházelo k privatizaci. Bylo užito několik metod privatizace, malá privatizace, velká privatizace a restituce. Velká privatizace se zabývala privatizací velkých a středních podniků zejména v oblasti průmyslu, malá privatizace privatizací malých podniků zejména v oblasti služeb a restituce byla navrácení majetku původním majitelů (nebo jejich dědicům). Tzv. kupónová privatizace byla forma privatizace, při níž občané měli možnost koupit kupónové knížky s určitým počtem kupónů, které mohli směnit za podíl ve státním podniku, který je uvolněn do kupónové privatizace. Kolem privatizace docházelo (a dochází) k mnoha rozsáhlým podvodům.

Za socialismu Po převzetí moci komunisty v roce 1948 došlo k orientaci především na těžký a zbrojní průmysl. Průmysl byl vedoucím sektorem v rozšiřování ekonomiky. Oproti roku 1948 vzrostl průmysl v roce 1960 na 371,9 % a v roce 1970 na 665,5 %. Pozdní 70. léta byla svědkem zpomalení průmyslového růstu. V roce 1980 byl průmysl na 1156,7 % (stále oproti 1948). V roce 1985 dosáhl 1322 %. Nejvýznamnější průmyslová odvětví v roce 1985 byla elektrotechnika, strojírenství, zpracování kovů, chemikálií, azbestu, kaučuku a hutnictví železa. Mezi nejdůležitější výrobky patřila vozidla, zboží přepravované po železnici, letadla, elektrospotřebiče, těžké

Průmysl v ČR


Rozčlenění textilního průmyslu Textilní průmysl se podle použité technologie a druhu zpracovávané suroviny dělí na průmysl bavlnářský, lnářský, vlnařský a pletařský. Výroba většiny podniků textilního průmyslu má více technologických stupňů. Zahrnuje obory předení, tkaní, konečnou úpravu a konfekční zpracování textilu. Výroba textilií a textilních výrobků patří k proexportně orientovaným odvětvím. Současnost textilního a oděvního průmyslu Textilní výroba, zpracování bavlny, oděvní a kožedělný průmysl – původní tradiční odvětví spotřebního průmyslu procházejí v posledních letech obdobím recese. Příčinou je zvyšující se konkurence zejména asijských zemí, které masivně zaplavují evropský trh levnými textilními výrobky. V současné době dochází k významným změnám – textilní a oděvní průmysl prochází velmi významnou strukturální změnou, která se projevuje v zaměstnanosti pracovníků. V posledních deseti letech rostla produktivita práce investicemi a modernizací výroby a meziroční pokles pracovních míst byl 4 – 5%. Po odstranění obchodních kvót některé podniky omezují výrobu nebo ji přenášejí do míst s nižší cenou práce. Důležitý milníkem pro textilní průmysl se stal rok 2005, kdy došlo ke zrušení kvót, chránící evropský trh před přílivem textilní produkce z Asie. Jihovýchodní a východní Asie je oblastí výroby velkého množství levného textilu, často nevalné kvality. V zemích třetího světa je textilní průmysl závislý na velkém množství levné pracovní síly. Textilní podniky se často nacházejí v oblastech těžkého průmyslu, kde využívají přebytek ženské pracovní síly. Mnohým zákazníkům současná situace plně vyhovuje – na trhu je dostatek zboží za přijatelnou cenu. Otázka kvality je pro ně až na druhém místě. Společně s rostoucí konkurencí levné produkce především asijských producentů probíhá postupně restrukturalizace textilního průmyslu v rozvinutých zemích. Tato restrukturalizace je, kromě jiného, spojena uzavíráním neefektivních provozů. V současné době tvoří textilní průmysl v EU 4% přidané hodnoty vytvořené v rámci průmyslového odvětví a zaměstnává 7% pracovníků tohoto sektoru. Produktivita práce je v tomto oboru výrazně pod průměrem průmyslového sektoru. Textilní a oděvní odvětví v EU je tvořeno převážně malými a středními podniky. Podniky, které přestože působí v regionech s vysokou nezaměstnaností, mají problémy se zajištěním kvalifikovaných pracovních sil. Snaží se proto rekvalifikovat svoje pracovníky, zejména zvýšit jejich přizpůsobivost měnícím se podmínkám. V současné době přicházejí ke slovu nové technologie, které umožňují textilním výrobkům uplatnění v nečekaných oblastech – v lékařství, ve stavebnictví, v potravinářském průmyslu, v zemědělství, ve strojírenství.

V 80. létech 20. století bylo Československo považováno z hlediska spotřeby textilních surovin ve výrobě na jednoho obyvatele za „textilní velmoc“ – v roce 1987 zaujímalo z uvedeného hlediska 6. místo v celosvětovém žebříčku. Zatímco množství bavlnářské příze vyráběné roku 1988 v Československu bezvřetenovým způsobem činilo 57% z celkového množství a bylo srovnatelné se světem, pak v oblasti technického vybavení přádelen pokračovalo zaostávání. Vývoj textilního oboru po roce 1989 charakterizuje nejlépe termín restrukturalizace. Tento stav v praxi znamenal, že řada textilních a oděvních podniků nedokázala „přežít“ nové podmínky otevřeného trhu. Pro textilní a oděvní průmysl po roce 1989 je charakteristické snižování počtu zaměstnanců, snižování objemu výroby, „zeštíhlování“ firem (rušení neekonomických provozů) a v neposlední řadě ukončení činnosti mnoha tradičních textilních či oděvních producentů. Stejně tak v současném českém prostředí není podíl textilního a oděvního průmyslu na celkovém výkonu průmyslového sektoru vysoký – tvoří pouze 3,5% jeho celkové produkce. Na druhé straně toto odvětví stále zaměstnává cca 10% pracovníků průmyslového sektoru. Propadala se sice klasická textilní a oděvní výroba, která nemohla čelit levnému zboží z Asie, ale začala se rozvíjet specifická výroba technických textilií, speciálních textilních výrobků a oděvů. Zvýšila se i poptávka po bytovém textilu – růst jeho produktivity je založen na nových technologiích a tomu odpovídající výrobkové skladbě. Zdání, že český textilní průmysl prochází hlubokou krizí, je nutno doplnit o poznatek, že jde o vývoj naprosto přirozený a v podstatě podobný ve všech „vyspělých“ zemích Evropy i Ameriky. Západní Evropa i USA touto etapou prošly přibližně o dvacet let dříve než postkomunistické země, ale to nic nemění na faktu, že se jedná o vývoj celosvětový a přirozený. S ukončením výroby došlo v mnoha průmyslových městech k uvolnění četných průmyslových objektů a zařízení města a jejich výrobní zóny prošly procesem ekonomické transformace a funkční i prostorové restrukturalizace. Vznikaly tak více či méně rozlehlé lokality, kterým se začalo říkat brownfields.

Textilní průmysl v ČR Textilní průmysl patří k nejstarším průmyslovým odvětvím v Čechách – výroba textilu má v českých zemích tisíciletou tradici. Podle tkaných šátečků zvaných "plátna", jimiž se kdysi měřila cena zboží, prý vznikl i dodnes užívaný výraz "platit". Už v 17. století se u nás objevily pokusy s chovem bource morušového a začal se rozvíjet ruční potisk látek. O sto let později byla v Praze založena první manufaktura na výrobu hedvábí. V tomto století u nás také začaly vznikat textilní manufaktury a tovární výroba se plně rozvinula v průběhu 19. století v typických „textilních oblastech“, jako jsou severní Čechy nebo sever Moravy. Textilní průmysl byl jednou z páteří českého hospodářství. Mezi významné historické milníky patří například založení první tkalcovské školy (1869), založení Textilního muzea (1936), vynález silonu (1941), první netkaná textilie (1949) aj.. Textilní průmysl měl v 19. a první polovině 20. století významnou pozici v národních ekonomikách většiny evropských států. Česká republika nebyla výjimkou. V závislosti na přírodních a hospodářských podmínkách se vyvinulo několik hlavních center textilní výroby.

Textilní průmysl


Pojem „brownfields” V poslední třetině 20. století se objevuje nový fenomén, jehož název čeština převzala z anglického slovního spojení brownfields (hnědá pole). V podstatě se jedná o opuštěné chátrající oblasti (nemusí vždy být průmyslového charakteru), uvnitř urbanizovaného území, které ztratily svoji funkci a využití, často jsou nositeli ekologických zátěží a přinášející ekonomickou a fyzickou deprivaci svému okolí. Doslovný překlad pojmu brownfields „hnědá pole“ je zavádějící a v českém jazyce žádný význam nemá. Ministerstvo pro místní rozvoj používá název „deprimující zóny“, Ministerstvo životního prostředí pracuje s pojmem „narušené pozemky“ a Ministerstvo průmyslu a obchodu slovo brownfields nepřekládá, což dokládá, že jednotný překlad neexistuje. Stejně tak jako nemáme český ekvivalent slova brownfields, neexistuje ani jednotná závazná definice. Národní strategie regenerace brownfieldů uvádí jako definici: „Brownfield je nemovitost (pozemek, objekt, areál), která je nedostatečně využívaná, zanedbaná a může být i kontaminovaná (blackfields). Vzniká jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, rezidenční, vojenské či jiné aktivity. Brownfield nelze vhodně a efektivně využívat, aniž by proběhl proces jeho regenerace.“ Regionální informační servis uvádí kratší definici: „Brownfields jsou pozemky a nemovitosti uvnitř urbanizovaného území, které ztratily svoji funkci a využití, jsou opuštěné a podvyužité, často mají ekologickou zátěž a zdevastované výrobní či jiné budovy.“ České Ministerstvo životního prostředí brownfields definuje podle 3 kritérií: podle původu: opuštěné průmyslové, energetické, těžební, skladovací, zemědělské objekty, dopravní (např. železniční pozemky, přístavy a loděnice), vojenské budovy, degradované (vybydlené) části měst, zchátralé objekty s památkovou hodnotou (industriální památky 19. stol., barokní hospodářské objekty, kláštery, špitály apod.) podle polohy: 1. zastavěné území měst – v centrální části města 2. zastavěné území měst - ve větší vzdálenosti od městských center 3. příměstské zóny 4. okrajové části malých obcí a vesnic 5. mimo urbanizované území podle možnosti nového využití: 1. pozemky schopné nalézt nové využití v rámci tržních mechanismů (soukromý či veřejný developer, nebo spolupráce obou) 2. pozemky, pro které musí být nalezeno nové využití za asistence veřejných finančních prostředků (veřejný developer, nebo spolupráce veřejného a soukromého sektoru) 3. pozemky, pro které nové využití není možné nalézt a musí být rekultivovány Vývoj, lokalizace, přístup V České republice jsou vytipovány jako nejkritičtější brownfields regionální oblasti severní Moravy a Slezska, severních Čech, městské části Prahy, Brna, Ostravy a Zlína. Snahy o jejich regeneraci a revitalizaci však stojí na množství negativních aspektů, které jsou pro tyto oblasti charakteristické. Patří k nim velké riziko potencionálních vyšších nákladů na odstranění ekologických zátěží, silná konkurence tzv. greenfields (zelených luk), kde je provedení developerského projektu jednodušší a rychlejší (a často i levnější). Problémem těchto oblastí mohou být i neprůhledné a komplikované vlastnické vztahy. Na druhé straně u nás chybí zkušenosti s touto problematikou a také srovnatelná data, jež by napomohla stanovit kritéria pro nově

zamýšlené projekty. V neposlední řadě k těmto aspektům patří málo využívaná spolupráce soukromého a veřejného sektoru a z toho vyplývající nedostatek vstřícných investičních pobídek soukromým investorům. V České republice je téma regenerace brownfields řešeno nejen jednotlivými investory a městy, ale i na úrovni státu, přesto však stále vyrůstají nové továrny, satelitní městečka, supermarkety atd. na úrodných polích, které se tak nenávratně znehodnocují. Pod záštitou různých operačních programů na obnovu brownfields je možno získat podporu od státu, krajů nebo Evropské Unie. Západní Evropa začala problematiku brownfields intenzivně zpracovávat již od 70. let 20. století, především v důsledku energetických krizí a tlaku na zefektivnění těžařského a zpracovatelského průmyslu. Tehdejší západní společnost již stála na prahu období, které je dnes s oblibou definováno jako postupný posun paradigmatu, tedy přerod společnosti od industriální k postindustriální. U nás dochází v důsledku restrukturalizace průmyslu s následnou privatizací ke stejnému jevu až o dvacetiletí později. A vlivem zdejšího specifického a nekontinuálního vývoje na začátku 90. let minulého století, kdy je k obecnému trendu globalizace trhu a akceleraci technického vývoje přidružen také problém s restitucemi, s rychlým střídáním vlastníků průmyslových objektů a častými neefektivními ekonomickými transformacemi, dochází k podobným situacím jako v západní Evropě, tedy k ukončení výroby a následnému opuštění starých a novým podmínkám nevyhovujících výrobních areálů. Rozpad těchto komplexů však probíhá živelněji, než v Západní Evropě a sociální a ekonomický dopad je vzhledem k deficitu občanské společnosti tragičtější. Do této doby se u nás setkáváme s absolutním nezájmem o průmyslovou architekturu. Dnes naopak můžeme říci, že průmyslová architektura, především její objekty postavené do první poloviny 20. století, zažívají určitý boom. Kulturní svět tak dává najevo, že je potřeba se o tyto památky postarat stejně, jako se staráme o architektonické skvosty předešlých století. Pro a proti regeneraci brownfields Řešení problému spojených s lokalitami typu brownfield nezřídka komplikují složité majetkové poměry. Objekty bývají rozsáhlé a často nemají pouze jednoho vlastníka. Není výjimkou, že různí vlastníci mají odlišné názory na budoucnost objektu, což pak brání jakékoli akci. V neposlední řade je třeba zmínit finanční nákladnost provozu rozsáhlých prostor průmyslových objektů, např. vytápění. Z těchto důvodů jsou mnohé rozpadající se objekty pronajímány jako sklady, ve kterých není třeba topit ani zajišťovat běžné opravy či sociální zázemí, což je označováno jako podvyužívání nebo nedostatečné využívání. Pro majitele je to jednoduchý způsob jak získat peníze, aniž by nejprve museli do objektu investovat. Kvůli nedostatečné údržbě objekty chátrají až do té doby, kdy je nevyhnutelná jejich demolice a v mnoha případech je bohužel nenávratně ničeno průmyslové dědictví. Revitalizace brownfields však nemá pouze negativa a problémy. Výhodou oproti novostavbám na „zelené louce“ je většinou výborná dostupnost v rámci měst, není tudíž třeba budovat v dané oblasti infrastrukturu. O lokality v centru měst projevují kupci obecně vysoký zájem, ať už se jedná o bydlení, obchody nebo administrativní budovy. Lze tedy předpokládat, že nebude problém místo po přestavbě obsadit a vydělávat pronájmy nebo prodejem prostor. Výhodu představuje i možnost využití stávajícího materiálu. Je-li projekt přestavby industriálního objektu zajímavě zpracován se zachováním původních charakteristických průmyslových prvku, odpovídá tomu i cena interiéru. Pro developery proto může být ekonomicky výhodnější pustit se do konverze brownfieldu. Drobnou výhodu může představovat také zájem médií o podobné projekty a tím pádem velkou reklamu zdarma.

Brownfields


Příležitosti pro přestavbu Bývalé textilní továrny jsou často ústředním bodem historie města, představují tak jasnou příležitost pro přestavbu. Mnoho textilek projde konverzí na rezidenční bydlení, kde cena za čtvereční metr pro bydlení je dostatečně vysoká, aby kompenzovala náklady spojené s přestavbou. K dalším výhodám konverzí těchto nemovitostí patří: źArchitektura a historie - Textilní továrny často zahrnují přitažlivé architektonické aspekty, jako jsou

vysoké stropy, velká okna, otevřené půdorysy a zavedená infrastruktura. Tyto vlastnosti dělají z opuštěných textilek vysoce lukrativní nemovitosti se slibným potenciálem pro komerční a rezidenční přestavbu na lofty. źŽádaná lokalita - Vzhledem k tomu, že mnoho textilních továren bylo původně na vodní pohon, často se nachází v centru města blízko řek a dalších vodních ploch. Některé z těchto nemovitostí představují jedinou plochu k dispozici pro rozvoj a nabízejí příležitost pro města koncentrovat cíle svého růstu právě kolem těchto zrekonstruovaných nemovitostí. źPotenciální ekonomické a sociální revitalizace - Bez ohledu na umístění textilek, jejich rekonstrukce může mít velký vliv na ekonomické a sociální oživení. Přestavba lokalit textilek může zvýšit i hodnotu přilehlých nemovitostí, vytvořit tolik potřebný rezidenční nebo komerční prostor, a zlepšit tak sociální obraz celého okolí. źNárůst ubytování - Mnohé obce zažívají nárůst populace, což vede k potřebě dalšího bydlení, rekreačních a pracovních zdrojů. Přestavěné textilky poskytnou příležitosti k ubytování rozšiřující se městské populace a zvýšení ekonomické životaschopnosti centrálních částí měst.

nepřistoupilo se u nich k žádným rekonstrukcím, aby co nejvíce návštěvníkům evokovaly autentickou atmosféru posledního dne, kdy dělníci opustili výrobu. Slovníky cizích slov definují termíny konverze jako přeměnu a rekonverze jako opětnou přeměnu. V architektonické terminologii posledních let jde o již zcela jasný a ustálený pojem pro rekonstrukci či revitalizaci a funkční přeměnu již nefunkčních a opuštěných průmyslových objektů či areálů. V současnosti konverze (angl. adaptive re-use) lze považovat za relativně rozšířený způsob nakládání s industriální architekturou, který má v pohledu na záchranu historického dědictví zvláštní význam. Přičemž ryze autentickou konverzí je myšlena rekonstrukce industriální budovy na historickou památku a rekonverze pak převedení objektu k novému využití. V praxi se však oba termíny zaměňují, záleží na tom, v jaké jazykové oblasti se pohybujeme. Francouzština dává přednost výrazu rekonversion, naopak anglické a německé prostředí pracují spíše s pojmem bez předpony.

Výzva k vyčištění a přestavbě Specifika spojená s výrobou v historických textilních továrnách vytváří problémy, které mají vliv na rozhodování o jejich vlastnictví, hodnocení, vyčištění, sanaci a financování. Mezi tyto specifika patří: źKontaminace - Nedostatečně dokumentovaná historie v oblasti životního prostředí vyvolala obavy o řešení

skutečných nebo zdánlivých problémů znečištění životního prostředí. Typickými kontaminanty textilek jsou azbest, rtuť, polychlorované bifenyly, olova, další kovy, a těkavé organické látky. źUmístění - Textilní továrny, které se nacházejí v odlehlých venkovských oblastech, byly dříve tahouny ekonomické aktivity, ale dnes jsou mimo body zájmu. Jejich blízkost a vazba na obce s klesajícím nebo s malým počtem obyvatel může omezit potenciální možnosti přestavby. źVelikost a složitost - Většina nemovitostí je rozlehlá, s mnoha budovami k řešení. źVlastnictví a odpovědnost - Nemovitosti můžou být dlouhodobě opuštěné. Případné složité majetkoprávní vztahy mohou zapříčinit postupné chátrání až do bodu, kdy už s budovou nepůjde nic udělat, jen zbourat. źHistorický statut - Textilky jsou často velmi přitažlivé budovy díky svému historickému významu. Nicméně omezení plynoucí z tohoto označení může zvýšit finanční náklady spojené s přestavbou. Co je re-konverze? První způsob, který pro zachování objektů průmyslového dědictví dalším generacím nabízel, bylo utvořit z nich svědky nedávné minulosti tak, že se objekty pro své návštěvníky jednoduše zakonzervovaly v té podobě, v jaké se nacházely - in situ. Vznikalo tak mnoho „průmyslových památek“, autenticky dokumentujících historickou výrobu, těžbu, technologie, apod. Minimální architektonické zásahy představují pouze zázemí pro návštěvníka. Ekonomicky je i tento provoz a údržba poměrně náročná, navíc ve většině případů je vlastníkem a provozovatelem stát, město či region. Z těchto důvodů nelze proto ze všech starých továren, pivovarů, dolů a dalších objektů vytvářet pouhá muzea posledního dne. Tímto termínem se označují industriální památky, které jsou jen zakonzervovány,

Re-konverze


LOKALITY (v abecedním pořadí): Belgie – Kortrijk, Waarschoot Česká republika – Humpolec, Jihlava Čína – Šanghaj, Tianjin Finsko – Hämeelinna, Vaasa Francie – Oloron Sainte Marie,Roubaix, Rouen Holandsko – Enschede Itálie – Benátky, Como

Japonsko – Kanazawa Kanada – Montréal Lichtenštejnsko – Vaduz Maďarsko – Budapešť Německo – Lipsko Norsko – Oslo Polsko – Lodž

Srbsko – Bělehrad Španělsko – Barcelona, Palma de Mallorca, Terrassa Švýcarsko – Curych USA – New York, San Diego Velká Británie – Halifax, Londýn

Reference


Belgie


Lokace: Kortrijk, Belgie Nová funkce: umělecké centrum Architekt: 51N4E Realizace: 2012 (2005 soutěž) V Buda Art Centre se nachází studio a výstavní prostory pro rezidentní umělce v rámci všech 3 pater staré textilní továrny Budafabriek, poslední zbývající struktury textilní továrny DesmetDejaeghere na ostrově Buda. Architekti se snažili udržet historickou stopu budovy, a tak interiér nedošel výrazných změn a soustředil se na vložení pouze dvou nových pětiúhelníkových hmot. První pentagon je vstupní pavilon ze světlých cihel, který kontrastuje s tmavě červenými tóny stávajících továrních budov. Struktura pouze poutá kolemjdoucí ke vstupu, ale nemá střechu, člověk se tak může podívat přímo do nebe. "Tvar [pavilonu] vytváří tření mezi stávajícími budovami a novou intervencí," řekl Paul Steinbrück z ateliéru 51N4E. "I přesto, že je velmi blízko okolních budov, nedotýká se jich na žádném místě. Vytváří tak otevřený, veřejný prostor a nikoliv budovu." Pro druhý pětiúhelník architekti vybrali prostor ve středu továrny, tvoří tak atrium spojující všechna tři podlaží. Nové schodiště se vine kolem stěn, zatímco prosklení kolem a velké střešní okno přináší přirozené světlo do tohoto 4240 m2 velkého prostoru.

Belgie


Belgie


Lokace: Waarschoot, Belgie Nová funkce: kancelář + loft Architekt: Julie D'Aubioul Realizace: 2011 Prostor bývalé textilky z roku 1880 je dnes atypicky řešený jako „budova v budově”, kdy původní obejkt slouží jako obálka pro nový. Meziprostor mezi těmito schránkami je pak krytým venkovním prostorem, který umožňuje obyvatelům využívat jej různými způsoby, v každé roční období. Řešení „budova v budově” nabízí hlavně velkou variabilitu a volnost v různosti pojetí uspořádání jednotlivých jednotek, které jde přidávat a ubírat dle potřeby, což maximálně naplňuje myšlenku udržitelného bydlení/budovy. Velikost vložených buněk je dána rozpětím ocelových sloupů továrny a případně požadovanou mobilitou v rámci dispozice. Vnitřní prostor 800 m2 je rozdělen na dvě části - „rodinný dům” či spíše uvolněný loft a v druhé části pak pracovní prostor (jak vestavěná jednotka kanceláře, tak prostor dílny). Mobilní buňky jsou konstruovány z překližkových nosníků, OSB desek a v případě kanceláře i matovaného skla. Světlo do obytného loftu, stejně jako do zbytku prostoru továrny proniká skrze šedové světlíky a dále prochází polykarbonátovými pláty na střechách jednotlivých mobilních buněk.

Belgie


ฤŒeskรก republika


Lokace: Humpolec, Česká republika Nová funkce: kanceláře/lofty + galerie Architekt: OK Plan Realizace: 2010 V roce 1884 zde vybudoval novou textilku Adolf Procházka, 1918 prodal továrnu s takřka 7000 m² výrobních ploch Karlu Trnkovi. Po roce 1948 byla továrna znárodněna a začleněna do firmy Vlnařské závody a fezárny národní podnik, se sídlem ve Strakonicích. Továrna na lněné látky "Karel Trnka" (továrna 08) pracovala jako přádelna do roku 1989, kdy byla výroba zastavena a továrna předána restituentům. V roce 1995 zakoupila značnou část areálu včetně vily společnost Hranipex, která provedla první rekonverzi, po expanzi firmy areál opustila. Nový investor v září 2009 zadal vypracovat nízkonákladovou opravu se zaměřením na oživení areálu továrny s důrazem na propojení nedalekého parku Stromovka s vnitroblokem továrny a asanaci objektu se záměrem sjednocení venkovního vzhledu objektů s jednoznačnou identifikací. Dispozice se otevřela s důrazem na maximální flexibilitu interiéru. Do ulice Kamarytova došlo k prolomení oken a vytvoření výkladců a nového vstupu. V exteriéru se stala jednotícím prvkem černá barva s doplňky zlaté na oknech a „černým“ plechem, který postupně bude korodovat a docílí se určité patiny. Zásadní akcent se věnoval podtržení dochovaného komína. Objekt je rozdělen funkčně po podlažích. V přízemí je připravena komerční plocha s malou kavárnou s galerií. 2.NP je možné využít na kancelářské prostory nebo pro lehkou výrobu a půda je připravena na variantu kanceláří / loftového bydlení.

Česká republika


ฤŒeskรก republika


Lokace: Jihlava, Česká republika Nová funkce: kanceláře + výroba Architekt: mjölk architekti Realizace: 2013 Rekonstruovaný industriální objekt z roku 1912 s přilehlými výrobními a skladovými prostory v areálu textilní firmy Jihlavan, a. s., se nachází nedaleko centra Jihlavy na ulici Znojemská. Projekt rekonverze na 1300 m² užitné plochy vznikl pro firmu MP Plastics, s.r.o. Základním principem rekonstrukce bylo nalezení starých skrytých kvalit a jejich doplnění současným designem tak, aby komplex vyhovoval provozu moderní administrativní budovy a školicího centra. Vše, co se dalo opět použít, se znovu použilo. Betonový strop a sloupy staré výrobní haly se opískovaly, z původních dřevěných podlah je nový nábytek, industriální lampy visí repasované v interiéru... Do budovy se vstupuje po lávce, která přemosťuje původní nájezdovou rampu k průjezdu. Jelikož je průjezd využit jako další komerční prostor, stala se z původní nájezdové rampy malá zahrádka osazená divokou trávou. Vstupní lobby s recepcí funguje zároveň jako křižovatka jednotlivých provozů, a také multifunkční setkávací prostor. Vstupní prostor sousedí prosklenou stěnou se školicí halou, kde může návštěvník nahlédnout přímo do procesu vstřikování plastů. Lobby sloužící jako relaxační prostor, navazuje na něj jednací místnost a kancelářské prostory s toaletami. V zaskleném průjezdu přemostění propojilo dříve oddělené prostory. Vybouráním původních příček ve 2.NP vznikl otevřený kancelářský prostor s návazností na nově přistavený objem kuchyňky, venkovní krytou terasu a toalety.

Česká republika


Čína


Lokace: Šanghaj, Čína Nová funkce: residenční bydlení + showroomy Architekt: Kokaistudios + Shanghai Xiandai Design Institute Realizace: 2006 S neuvěřitelným tempem rozvoje, který zasáhl Šanghaj v posledních letech, dnes mnoho industriálních objektů (dříve se nacházejících na okraji města) stojí v oblastech více a více strategických pro znovu zhodnocení města a jeho širokého centra. Historické industriální oblasti často staví na silných vazbách s veřejností a navíc speciální výraz jejich architektury je ideální pro funkční rekonstrukci. Tato veliká oblast o 12,5 tis. m2 (s podlažní plochou téměř 40 tis. m2) byla dříve textilkou Three Guns, přímo v centru městské části Xuhui. Velký rozvojový potenciál tohoto místa přiměl tři společnosti spojit se a v roce 2006 provést rekonverzi této továrny na kreativní centrum designu a módy jako prezentaci čínské designové produkce. Příspěvkem pro město a jeho obyvatele je pak vytvoření multifunkčního obytného konceptu nazvaného HighstreetLOFT.

Čína


Čína


Lokace: Tianjin, Čína Nová funkce: galerie/muzeum + kanceláře Architekt: Tianhua Architecture Design Company Realizace: 2016 Tato textilní továrna z roku 1917 v distriktu Hexi bude v následujících letech transformována v galerii současného umění, soukromé muzeum, kanceláře a centrální dvorana bude využívána pro veřejné výstavy umění. Architekti, kteří použili svůj design ke zdůraznění rastru stavby a vysokých stropů, naplánovali jako centrální prvek zahradu přímo ve středu půdorysu, zelený a živý prvek jako kontrapunkt k industriálnímu charakteru místa. Zahrada ve tvaru kříže v centrální části tím pádem také přivede spoustu přirozeného světla hluboko do budovy.

Čína


Finsko


Lokace: Hämeenlinna, Finsko Nová funkce: kulturní + společenské centrum Architekt: JKMM Architects + Paula Salonen (interiér) Realizace: 2007 (1. cena v soutěži z roku 2004) Textilní továrna v Hämeenlinna zahájila svou činnost v roce 1895, na místě byly postaveny tkalcovna s elektrárnou a poté i přádelny a dílny. Během válečných let se oblast továrny výrazně rozšířila, produkovala rekordní množství látek. V roce 1950, kdy kulminovala vlna recese celého odvětví, poklesla aktivita produkce, továrna se zastavila v roce 1963. Kulturní aktivity v továrním areálu začaly již v roce 1952, kdy se tu usídlilo Hämeenlinna Art Museum, v roce 1978 město získalo výrobní haly a rekonstruovalo je do komplexu vzdělávání, kultury a sportu. Verkatehdas je dnes nejúspěšnější víceúčelové centrum v zemi. V roce 2007 byla tato rekonverze oceněna v soutěži Finská ocelová konstrukce a následně jako Finská skleněná konstrukce roku 2008. Objekt nabízí flexibilní koncertní sál s místy pro 1100 návštěvníků (prostředí vhodné pro koncerty od klasické hudby po metal), kino se 4 sály, restauraci a velkou zasklenou centrální dvoranu. Nábytek, materiály a barvy byly navrženy a vybrány tak, aby vyhovovaly jak menším událostem, tak velkým happeningům. Surovost odhalených cihel je vyvážena dřevěným nábytkem a barevnými textilními pruhy na stěnách, které fungují jako akustické panely.

Finsko


Finsko


Lokace: Vaasa, Finsko Nová funkce: univerzitní kampus Architekt: Käpy a Simo Paavilainen Realizace: 1994 Přímořský kampus univerzity Vaasa se nachází ve čtvrti Palosaari, kousek od centra města. Příjemný a soudržný areál sdružuje studenty z různých oborů dohromady a přivádí studentský život do ulic. Kampus - to jsou 3 fakulty (podnikatelská, filozofická, technická) pro více než 5 000 studentů, studentské ubytování, knihovna, administrativa... Studenti studují v jedinečném prostředí, na ploše kampusu se nachází jak nové a svěží novostavby, tak historické budovy z režného zdiva, původně továrny na bavlnu. Nejstarší část, Fabriikki (Továrna), byla postavena v manchesterském stylu (novogotické věže, režné zdivo), založena v roce 1856 obchodním radou A. A. Levonem jako nejsevernější textilní továrna. Laboratorní budova Technobothnia, administrativní budova Konttori (Kancelář) a malebné dřevěné rezidence Puuvillatalot (Přádelna) bývalých zaměstnanců přádelny, které jsou nyní obsazené studenty, všechny dýchají historií. Nové budovy Tervahovi a Luotsi z roku 1994 jsou v duchu staveb Carla Axela Setterberga, který navrhl většinu staveb města v roce 1860. Mezi nové stavby školního areálu patří také Tritonia - akademická knihovna, která je společná pro 5 městských vzdělávacích institucí a Domus Bothnica, dům studentské unie, které byly dokončeny v průběhu první dekády po roce 2000. V současné době jsou ve školním areálu plánovány doplňující stavební práce.

Finsko


Francie


Lokace: Oloron Sainte Marie, Francie Nová funkce: multimediální centrum Architekt: Pascale Guédot, Michel Corajoud Realizace: 2010 (soutěž 2005 a 2009) Opuštěná továrna na barety ve francouzské oblasti Akvitánie v Pyrenejích u hranic se Španělskem, byla transformována na úchvatné, 2patrové multimediální centrum, přímo na soutoku řek Aspe a Ossau. Velká deindustrializace zasáhla město v 19.století, obyvatelé pak ztratili spojení s okolím řek v důsledku převažujícího textilního průmyslu, jehož továrny se stavěly na březích. Nově jsou přes tyto řeky, v návaznosti na stavbu centra, vybudovány dvě lávky. Nové multimediální centrum je postaveno na vrcholu původní kamenné základny, ladně se tak vznáší nad původním objemem. Tvarem připomínající člun koresponduje ideově s umístění na samotném ostrohu nad řekami. Tato nová nástavba obsahuje studovny a administrativu. Interiér centra se může pochlubit elegantní a sofistikovanou atmosférou. Vstup do hlavní čítárny je v rozšířeném portiku, v centru budovy vytváří atrium vizuální spojení mezi sekcí pro mládež v suterénu a hlavním prostorem pro ostatní uživatele. Celkově má centrum 2700 m2 podlahové plochy. Důležitá je zde i hra světla, které je do interiéru přiváděno a zároveň tlumeno hlavní prosklenou fasádou s dřevěnou předsazenou lamelovou konstrukcí a pak také velkými střešními světlíky. Objem využívá přirozeného prostředí lokality, design je pak dokonalá fúze mezi původním a současným.

Francie


Francie


Lokace: Roubaix, Francie Nová funkce: kulturní centrum Architekt: Alain Sarfati Realizace: 1991 Ministerstvo kultury, pod které spadají všechny francouzské archivy, se rozhodlo vybudovat 5center Archivů světa práce - dokumentů pro budoucnost. První z nich bylo vybudováno v bývalé přádelně MOTTE-BOSSUT. Novým programem textilky se na více než 3000 m2 staly konferenční sály, výstavní haly, audiovizuální laboratoře, dílny, archivní sklady, kanceláře a vybavenost pro návštěvníky - kavárna, čítárna, kuřárna, vstupní foyer. MOTTE-BOSSUT je příkladem krásné tovární architektury postavené v druhé polovině 19. století a nazývané „chateau de l’industrie” - zámek průmyslu. Je představitelkou sociální a průmyslové minulosti regionu Nord-Pas-de-Calais. Projekt rekonverze zachovává vnitřní konstrukce. Fasády jsou obohaceny o nové elementy potvrzující nové poslání přádelny. Interiérové proměny a zásahy byly navrženy jako odpověď na poslední technické požadavky mikroklimatu archivů, jejich kulturní animace i vybavení pro přijetí veřejnosti. Na archivy v úzkých urbanistických souvislostech navazuje mezinárodní centrum komunikací a mezinárodní obchodní centrum.

Francie


Francie


Lokace: Rouen, Francie Nová funkce: fakulta architektury Architekt: Patrice Mottini Realizace: 1982 Normandská fakulta architektury byla založena v roce 1904 a patří mezi nejstarší regionální fakulty ve Francii. Přispěním státu získala objekt staré přádelny Fromage s prostory, ve kterých mohla rozvinout své potřeby a cíle. Továrna postavená podél břehu řeky Robecu v roce 1880 byla typickým objektem počátků industriální éry. Změna využití vycházela z nového programu, který připravila pracovní skupina pedagogů, studentů a administrativních pracovníků, z něho se pak odvíjely architektonické formy respektující průmyslové dědictví, ale i soudobé prostředky vyjadřující realitu školy. Projekt se tedy přikláněl k ochraně forem původního prostorového řešení průmyslových aktivit z druhé poloviny 19.stol., ale na druhé straně chápal prostor a organizoval jej pro nové užití. Stará textilka nabízela 6000 m2 podlažních ploch. Místa vzdělávání a výzkumu byla seskupena v centrální části budovy a v jejím západním křídle, východní část pak zůstává rezervou. Provozy kolektivně využívané jsou organizovány kolem ústředního prostoru, místa povinného setkávání. Rozvržení nových funkcí odpovídá snaze docílit ve škole permanentní dynamiku. Jednotky vyučování a místa každodenní praxe jsou umístěny pod střechou centrální části, amfiteátr, výstavní prostor a kavárna je pak v přízemí, knihovna s čítárnou v 1. patře.

Francie


Holandsko


Lokace: Enschede, Holandsko Nová funkce: víceúčelový městský areál Architekt: SeARCH Realizace: 2008 V roce 2000 došlo v Enschede k explozi továrny na ohňostroje, která spolu s následným požárem zničila velkou část komplexu továrny Rozendaal. Textilní výroba byla v tomto areálu zastavena v roce 1970. Návrhu konverze na kulturní komplex, která byla realizována v letech 2006–2008, se ujala amsterdamská kancelář SeARCH. Z původních objektů bylo zachováno skladiště v severní části, které slouží jako centrum umění. Dlouhá skladovací hala, která tvoří východní hranici areálu, se stala součástí nového muzea Twenste Welle. Třetím zachovaným objektem je vila majitele továrny v jižním cípu areálu, která byla konvertována na ateliéry. Západní hranici tvoří dlouhá původní tovární fasáda, která představuje historickou kulisu, za níž je areál zastavěn novostavbami patřícími k muzeu a souborem obytných objektů. Dominantu areálu tvoří zachovaná věž patřící ke skladišti, původní komín a nová administrativní budova muzea, která převyšuje původní skladové objekty o několik poschodí. Objekty nebyly památkově chráněny, konverze v podání SeARCH proto bývá často kritizována pro místy zbytečné zásahy do původních konstrukcí (nové okenní otvory, demolice částí objektů apod.).

Holandsko


Holandsko


Lokace: Enschede, Holandsko Nová funkce: rezidenční bydlení + školka Architekt: het Architectenforum Realizace: 2009 Nathan Jacob Menko začal podnikat v roce 1856, ve věku 17 let, v malé textilní firmě. Vypracoval se na jednoho z nejúspěšnějších továrníků v Enschede. Budova Menko přežila masivní výbuch skladu ohňostrojů v roce 2000, což vedlo k adaptaci celé oblasti Roombeek. Z původního areálu zůstala jen stavba skladů z betonového skeletu a se specifickou vodní nádrží (ty se stavěly na budovách textilek kvůli vysoké hořlavosti bavlny a vlny). Dnes tato vodárenská věž patří k jednomu z obytných mezonetů. Architekti umístili dvojité točité schodiště do středu dispozice staré budovy, aby všechny fasády zůstaly využité pro lofty. Šedová konstrukce přístavby školky koresponduje s původní šedovou střechou zdemolované části továrny, která zůstala otisknuta do fasády skladu. Nový bytový dům s celkovou obytnou plochou 3000 m2 má prostorné terasy otočené k jihu, parkování pro rezidenty nové budovy i budovy Menko je pak v jeho rozlehlém suterénu.

Holandsko


Itรกlie


Lokace: Benátky, Itálie Nová funkce: fakulta architektury Architekt: Gino Valle Realizace: 1995 Instituto Universitario di Architettura di Venezia je vepsána do staré textilky Cotonificio Veneziano v západní části Benátek. Budova z 20. století musela být přizpůsobena současným normám. Autoři konverze ponechali viditelný dialog mezi původní železobetonovou konstrukcí o rozponu 15 metrů a přidanou novou ocelovou konstrukcí, zajišťující únosnost horních podlaží. Univerzální prostory textilní etážovky jsou předěleny vloženými příčnými prvky, určenými akademickým pracovníkům a vytvářejícími mezičlánky mezi studentskými ateliéry. Velký přednáškový amfiteátr byl vestavěn do původní elektrické centrály. Do objektu jsou vloženy i nezávislé struktury únikových schodišť, doplňující stávající schodišťové věže situované na obvodu budovy. Fasády zachovávají původní charakter továrny, na kterém se podílí režné zdivo (tradiční materiál Benátek) a okenní otvory s původním vnějším jednoduchým prosklením, doplněným zevnitř novými okny.

Itálie


Itรกlie


Lokace: Como, Itálie Nová funkce: loft Architekt: Marco Vido Realizace: 1995 Lokalita se nachází v blízkosti opuštěné železnice, což svědčí o kusu místní historie, prostor bývalé textilky z roku 1920 nabídl pro přestavbu 2.900 m2 plochy pro byt a ateliér. Architekta (a malíře v jedné osobě), který prostor navrhoval pro sebe a svou rodinu, zaujaly i pozůstatky textilní výroby - ponechal například na zdech cákance barev od barvení látek, protože mu připomínaly fresky. Jeho hlavní zásahy byly vlastně jen tři. Tmavá dubová podlaha, vyvýšené pískovcové podium sloužící jako jeho malířský atelier a vestavby ze sádrokartonu. Tyto šedé a černé objekty nejsou vestavěny až do stropu a přesto funkčně rozdělují prostor, je v nich zázemí bytu (koupelna, sklad). Ponechal odhalené konstrukce betonových sloupů a nosníků, stejně jako původní ocelová okna.

Itálie


Japonsko


Lokace: Kanazawa, Japonsko Nová funkce: kulturní centrum Architekt: Ichiro Mizuno Realizace: 1996 Občanské centrum umění v Kanazawě (Kanazawa Citizens’ Art Centre) je tvořeno skupinou bývalých průmyslových budov (skladiště, přádelna) z let 1920 až 1930. Jeho konstrukce sestává z cihlového zdiva doplněného dřevem a železobetonem. Hlavním záměrem konverze bylo poskytnout přístřeší pro početnou skupinu kulturních aktivit, jako je divadlo, hudba, film, výstavy umění a dokonce i ekologické projekty. Nové zásahy vycházející z původní budovy měly být především trvanlivé a flexibilní. Prostory jsou využívány po celý den a toto místo se stalo významným orientačním bodem dané oblasti.

Japonsko


Kanada


Lokace: Montreál, Kanada Nová funkce: butik Architekt: Saucier + Perrotte architectes Realizace: 2011 Do bývalé industriální budovy v kanadském Montréalu, kde se v 19. století vyráběly tkaniny a zpracovávala kůže a kožešiny, situovali architekti ze společnosti Saucier + Perrotte architectes módní butik Cahier d'Exercices. Celým interiérem probíhají původní neomítnuté cihlové a kamenné zdi jako odkaz na průmyslovou minulost objektu. Struktura zdiva, jež je narušena kusy dřeva a kovu, zůstala přiznaná a došlo pouze k jejímu sjednocení černým nátěrem. Dominantním prvkem prostoru jsou ocelové sloupy artikulující prostor svým výrazným červeným nátěrem. Již při vstupu do objektu návštěvníka upoutá promyšlený design stropu. Reflexní, jakoby latexový černý povrch přechází postupně od tmavých tónů k čistě průsvitným bílým odleskům. Vytváří tak jakési opalizující zrcadlo, které opticky rozšiřuje perspektivu prostoru. Efekt gradientu stropu je umocněn sekvencí bílého policového systému probíhajícího prostorem. Police mají připomínat sochařské dílo a pracují s oděvem jako s proměnlivým stavebním materiálem. V jejich stěně jsou skryty vstupy do převlékacích kabin. Součástí hlavního vstupu do butiku je odpočinková zóna. Vymezuje ji podlaha sesazená z ocelových plátů uspořádaných do stromečkového rastru, na níž spočívají kamna na dřevo. Útulnost a pohodlí prostoru mají podpořit čalouněné lavice obklopující toto ohniště.

Kanada


Lichtenštejnsko


Lokace: Vaduz, Lichtenštejnsko Nová funkce: univerzita Architekt: Ludwig Karl, Markus Probst, Markus Sprenger Realizace: 2002 Přádelna bavlny Jenny Spoerry & Cie ukončila provoz v roce 1992. Obec Vaduz a Lichtenštejnské knížectví poté rozhodly o přestavbě památkově chráněné továrny na technickou školu lichtenštejnské univerzity. Projekt konverze vypracovala mnichovská kancelář Ludwiga Karla a Markuse Probsta ve spolupráci s architektem Markusem Sprengerem. Ti se rozhodli zachovat co nejvíce z původní stavební struktury i interiérů, které doplnili citlivými intervencemi. Nejvýraznější novou částí je prosklená knihovna s kavárnou, spojená s šedovým sálem bývalé přádelny, kde jsou umístěny učebny, do kterých světlíky dopadá přirozené světlo.

Lichtenštejnsko


Maďarsko


Lokace: Budapešť, Maďarsko Nová funkce: kanceláře Architekt: Tervhivatal Realizace: 2010

schéma nosné konstrukce axonometrie

Goldberger, jak se celý projekt nazývá, je prostor rozdělený na menší kanceláře a zasedací místnosti boxy ze sádrokartonu na ocelových rámech, které jsou lehce nadzvednuty nad úroveň podlahy, aby podtrhly chodby mezi sebou. Menší box spuštěný ze stropu pak vytváří zavěšený pracovní stůl. Boxy jsou podsvětleny LED světly a v noci je tak část prostor využívána jako klub - s barem a obslužným pultem. Hlavní podlaha je z leštěného betonu, podlahy v jednotlivých boxech jsou ze šedého linolea.

Maďarsko


Německo


Lokace: Lipsko, Německo Nová funkce: víceúčelový městský areál Architekt: neznámý Realizace: 2001 Areál přádelen bavlny v Lipsku vznikl v roce 1884, kdy byla postavena a uvedena do provozu první přádelna, dnešní Hala 20, a registrována společnost Leipziger Baumwollspinnerei. V roce 1907 byla továrna rozšířena o již 5. výrobní halu, kromě toho v areálu mezitím vznikla administrativní budova, obytné budovy pro dělníky, a mnoho dalších objektů. O tom, že se jednalo o velice progresivní a moderní společnost svědčí to, že už koncem 19. století měl areál vlastní učiliště, elektrárnu, díky které byly nahrazeny původní plynové lampy za obloukové, hasičskou zbrojnici, lázně, park a tělocvičny. Na začátku 20. století se z areálu přádelen stalo město ve městě s obchody, vlastními lékařskými a vzdělávacími zařízeními apod. Areál přádelen byl s rozlohou 6 ha v té době největším na evropském kontinentu. Ještě v roce 1989 pracovalo v areálu přibližně 1650 dělníků, počátkem 90. let však došlo k úpadku textilního průmyslu, který vyvrcholil ukončením výroby v roce 1993. Už od raných 90. let tu ale zároveň probíhaly různé dočasné projekty. Ve volných prostorách byly pořádány workshopy, letní školy, postupně se zde začaly usazovat architektonické ateliéry a další studia. V pol. 90. let už areál žil novým životem a měnil se v kulturní centrum. V roce 2001 koupila areál skupina 3 nadšenců s úmyslem pokračovat v nastoupené transformaci obrovského areálu na kulturní centrum s pronajímatelnými prostory. Areál je ve významné míře naplněn uměleckými funkcemi, stal se centrem "Nové Lipské školy" se světoznámými umělci, nachází se tu 11 galerií, ateliéry, přes 100 umělců, dílny, architekti, designéři, módní návrháři, výtvarné potřeby, divadelní soubor Spinnwerk, mezinárodní centrum tance a choreografie, tiskárny, vydavatelství, kino LURU, galerie HALLE 14 a další organizace. Areál dosáhl ekonomické udržitelnosti a pyšní se nezávislostí na veřejných financích a dotacích, což je u takto rozsáhlého projektu s kulturním zaměřením přinejmenším pozoruhodné.

Německo


Norsko


Lokace: Oslo, Norsko Nová funkce: multimediální centrum + kanceláře + školka Architekt: Space Group Realizace: 2008 Ulice Nedre gate se vine od severní brány města k říčce Aker. Prochází územím přezdívaným pro svůj charakter "Malý New York". Dnes je mnoho z nich již minulostí, ale velké množství bývalých továren bylo adaptováno pro nové účely – galerie, kanceláře, byty. Komplex cihelných budov, postavený koncem 19. století při řece Aker nedaleko centra Osla, tvořil zázemí textilní továrny, vlastněné společností Indigo. V budovách byly dílny, barvírny a kotelna. Autory původních budov byli architekti Ove Ekman a Einar Smith. Za druhé světové války zde byly v prostorách autodílny ukryty vozy odbojových skupin. Konverze proběhla podle návrhu studia Space Group. Objekt nazvaný Signal Mediahus, zastřešuje prostor pro několik filmových produkčních skupin a dále výstavní prostory nadace Office for contemporary art. Přestavba zachovává obálku budovy, nechává vyznít strukturu materiálů, vystavuje na odiv bíle natřený krov. Zároveň do interiéru vkládá soudobé novotvary, díky kterým je vnitřní prostor zcela přizpůsoben novým funkcím. Šedová střecha byla ve filmových ateliérech doplněna o nové velkorysé prosklení. Úchvatně prosvětlený centrální komunikační prostor je křižován několika masivními schodišti z tmavého kovu, které oživují prostor s až sochařským vyzněním.

Norsko


Norsko


Lokace: Oslo, Norsko Nová funkce: univerzita + galerie Architekt: PH Holtermann Realizace: 2010 V jedné z nejstarších továren v industriální čtvrti Grünerlokka probíhala od roku 1856 výroba plachet, rybářských sítí a lan. Produkce zde skončila roku 1960 – v reakci na změnu poměrů ve výrobě textilu. V roce 1999 bylo městskou radou Osla rozhodnuto, že se do těchto prostor přestěhuje umělecká škola – Kunsthogskolen. Stalo se tak po několika letech věnovaných projektu a stavební adaptaci budov v roce 2010. Součástí areálu je také Galleri Seilduken spravovaná univerzitou. Továrna na plátno a plachtoví je poslední velkou industriální stavbou při řece Aker – ve čtvrti plné úspěšně adaptovaných budov. Dnes jde o jedno z nejpříjemnějších území v celém Oslu. Negativním efektem celkové rehabilitace území je růst cen a celková gentrifikace lokality.

Norsko


Polsko


Lokace: Łódź, Polsko Nová funkce: víceúčelový městský areál Architekt: Jestico + Whiles, OP Architekten, Sud architectes, Marciniak & Witasiak Realizace: 2009 Polské město Lodž se silnou industriální tradicí, přezdívané díky podílu textilního průmyslu polský Manchester, stihl v druhé polovině 20. století stejný osud jako jiná města s podobným vývojem – lokální ekonomika se změnila, doklady průmyslové éry začaly pomalu chátrat. Vedení města se od devadesátých let snažilo posílit novou identitu pozvednutím významu bohatého industriálního dědictví. Praktickým vyústěním byla přestavba místní textilní továrny úctyhodných rozměrů přilehlé k starému městu (za pomoci zahraničního investora). Multifunkční komerční a volnočasové centrum Manufaktura vzniklo konverzí rozsáhlé textilní továrny Izraela Poznaňského, největšího továrníka města Lodže, postavené na konci 19. století. Vyčerpávající funkční vybavení čítá nákupní centrum a drobné komerční prostory, hotel, administrativu, multikino, sportovní zařízení, čtyři muzea a centrum módy. Na této konverzi spolupracovala architektonická studia z Londýna, Lyonu a Lodže. Projekt vlajkové lodi celé konverze – luxusního hotelu Andel´s hotel – navrhl polský ateliér OP Architekten (interiér zpracoval londýnský ateliér Jestico + Whiles). Hotel disponuje například 278 pokoji, velkým tanečním sálem na 1300 m2 a restaurací pro 340 návštěvníků. Výrazným novým prvkem je přístavba bazénu na střeše původní továrny, která je navíc o několik metrů vykonzolovaná přes hranu atiky budovy. Projekt s sebou však přinesl i pochybnosti – dopad centralizace komerčních funkcí na urbánní prostor Lodže nebyl pouze pozitivní – těžiště města se nepřirozeně přesunulo z centra do renovovaných prostor.

Polsko


Polsko


Lokace: Łódź, Polsko Nová funkce: hotel Architekt: EC-5 Realizace: 2013 Tobaco Hotel se nachází v samém centru města, je součástí historického továrního komplexu, kde od roku 1895 byla textilka na vlnu Karola Kretschmera a posléze v roce 1932 se stala sídlem výroby cigaret - odtud tedy název hotelu. Kromě pokojů pro hosty se v hotelu nacházejí i konferenční prostory. Rekonstrukce interiérů proběhla v duchu 50. a 60. let hlavním motivem v celém objektu hotelu jsou barvy, propojující je zářivě žlutá. Dominantní barvy jak v hotelových pokojích, tak na chodbách jsou ocelově šedá a živá modrá, fialová a zelená. Poukázání na historii objektu je opět v odhalených cihelných stěnách a stropech kdekoliv to bylo technicky možné a esteticky přínosné. Stejně tak za tímto účelem byl odhalen surový beton a z betonu byly vyrobeny i některé nové interiérové prvky, jako třeba recepční pult. V restauraci umístěné v suterénu objektu bylo použito nejvíce dřevo, konkrétně ořech a opět odhalen industriální charakter stavby.

Polsko


Srbsko


Lokace: Bělehrad, Srbsko Nová funkce: víceúčelový městský areál Architekt: Zaha Hadid Architects (ZHA) + Patrik Schumacher + Arup Realizace: 2016 Zaostřeno na obnovu města a hlavně radikální přeměnu jeho průmyslové zóny textilní firmy BEKO ležící na nábřeží přilehlé řeky Sávy, spojuje projekt ZHA své síly se Sou Fujimoto a jeho návrhem "Cloud". Historické místo, které bylo zakoupeno v roce 2007 ve veřejné dražbě řeckou společností Lamda Development za 55.8 mil. EUR, nabízí okouzlující výhled směrem k soutoku 2 bělehradských řek a hradu Kalemegdan. Nachází se pouhých 500 metrů od centra města, na kulturní ose spojující některé z bělehradských nejdůležitějších míst. Plán si klade za cíl transformovat aktuálně nedostupný areál továrny jako další kulturní centrum. Celé přízemí bude věnováno občanské vybavenosti, na 94.000 m2 nabídne rezidenční, maloobchodní a komerční prostory, spolu s rozsáhlým kongresovým centrem a 5* hotelem. Veřejné, soukromé, vnitřní a venkovní prostory jsou spojeny pomocí "proudnic", každý prostor je bezproblémově propojen s ostatními.

Srbsko


Španělsko


Lokace: Barcelona, Španělsko Nová funkce: umělecké centrum + galerie Architekt: : Arata Isozaki, Roberto Luna, Robert Brufau, Jose Francisco Asarta Realizace: 2002 Tkalcovna bavlny Casaramona postavená pro Casimira Casaramona i Puigcercós architektem Puig i Cadafalchem na vrcholu hory Montjuic v letech 1911–1913 je vystavěná ve stylu tzv. modernismo catalán – místní variace secese, vyznačující se značnou zdobností, neomítnutým zdivem a prvky z glazované keramiky na fasádách. Firma zkrachovala v roce 1918, budovy poté využívala policie jako stáje a sklady, roku 1976 byla továrna prohlášena za kulturní památku. Budovy zakoupila roku 1963 nadace La Caixa Fundació, která zde na počátku nového tisíciletí umístila výtvarné centrum s galerií moderního umění, univerzálními výstavními prostory a tvůrčími dílnami podle projektu, který zcela nově zpracoval terasu s přístupem k hlavnímu vstupu umístěnému pod úrovní terénu. To celé ve světlém vápenci, který tak vytváří kontrast k režnému zdivu historického objektu.

Španělsko


Španělsko


Lokace: Poblenou - Barcelona, Španělsko Nová funkce: kulturní + sportovní centrum Architekt: Josep Lluís Mateo Realizace: 2007 Jednou z prvních konverzí v Poblenou je společenské a sportovní centrum Can Felipa. Textilní firmu založil v roce 1856 Felip Ferrando, roku 1889 ji koupil podnikatel Josep Vila i Soler a zřídil zde přádelnu a tkalcovnu bavlny. V roce 1920 byla postavena výstavní čtyřpodlažní etážovka s mansardovou střechou. Provoz zde skončil roku 1981. Velmi záhy, v letech 1984–1989, budovu upravil a dostavěl Josep Lluís Mateo pro Centre Cívic Can Felipa a Centre Esportiu Municipal Can Felipa. Naproti stojí bývalá jídelna pro zaměstnance, která vlastně stále slouží svému účelu – je zde restaurace.

Španělsko


Španělsko


Lokace: Poblenou - Barcelona, Španělsko Nová funkce: muzeum Architekt: BAAS Arquitectes Realizace: 2007 Tkalcovna firmy Can Framis patří k nejstarším továrnám v Poblenou. V roce 2007 vytvořil ateliér BAAS projekt na přestavbu areálu pro muzeum současného katalánského malířství Fundació Vila Casas. Autoři zachovali ze tří zchátralých budov pouze obvodová zdiva dvou z nich, všechny otvory zazdili a fasády bíle přestříkali, komín zůstal zachován. Zbytek vyplnila minimalistická novostavba z pohledového betonu. Fasáda se stala koláží textur, výklenků a materiálů, nádvoří je pak vydlážděno v kombinaci nového betonu a starých kamenů z rozebraných částí továrny. Park obklopující budovy je kombinací betonových chodníčků, terénních zlomů a zeleně - vertikálně působících stromů a půdokryvného břečťanu. Lokalita přímo sousedí s realizací areálu UPF na náměstí / okrsku Cerda. Spolu tedy tvoří dynamické a působivé propojení architektury.

Španělsko


Španělsko


Lokace: Poblenou - Barcelona, Španělsko Nová funkce: univerzitní kampus Architekt: RQP Arquitectura Realizace: 2008 Proces vytváření městského kampusu Pompeu Fabra University (UPF), byl ve znamení obnovy a adaptace na nové využití městských památkových budov s novými konstrukcemi. Bývalá textilka Ca l'Aranyó byla jako první implantována do nedávno vytvořeného náměstí Cerdà. Charakteristický komín na centrálním náměstí byl zachována, a brzy bude zapojen zpět do provozu v souvislosti s nedalekou rozvodnou. Komplex nových a rekonstruovaných budov UPF je propojen necelé 2 metry pod úrovní povrchu náměstí. Upomínky původních konstrukcí továrny existují v přítomnosti vnitřních komunikací, komínu a fasády a obnovenými interiérovými prvky, jako jsou kované zdobné sloupy a nosníky, katalánské klenby a krovy. Nové budovy pak svým tvarem a použitím materiálů kontrastují vizuálně a tektonicky se starou konstrukcí.

Španělsko


Španělsko


Lokace: Barcelona, Španělsko Nová funkce: kanceláře + lofty Architekt: Toni Gironès + Dani Rebugent, Raquel Vicente Prats Realizace: 2010 Rada Mataró se rozhodla městu poskytnout nový víceúčelový prostor (veřejný/soukromý) pro kolektivní aktivity (workshopy, výstavy, atd.) a kanceláře. Objektem přestavby se stala hlavní budova továrního komplexu Can Minguell z roku 1850. Budova má 4 podlaží, nosná konstrukce je z ocelových sloupů a vyztužené valené klenby. Fasáda je omítnuta v neutrálním barevném odstínu, aby tak podtrhla pravidelnost a rastr oken, dvojitá sedlová střecha leží na dřevěných masivních vaznících, které jsou v novém podkroví odhaleny a tvoří tak významný prvek interiéru. Principy zásahu podle architektů: * Obnovit původní geometrii budovy; * Zachovat bíle omítnutou valenou klenbou, stejně tak základové pilíře jako systém volného plánu, flexibilního v čase; * Koncentrovat služby v hlavní hale a využít příležitosti změnit tak strukturu; * K bezpečnému úniku velkého množství lidí situovat únikové cesty uvnitř i vně - na SZ straně nové, betonové, uvnitř, zabírající jeden modul a vně JV fasády subtilní, ocelové schodiště z betonářské výztuže.

Španělsko


Španělsko


Lokace: La Soledat - Palma de Mallorca, Španělsko Nová funkce: veřejný prostor + sociální bydlení Architekt: Jaime J. Ferrer Forés + Yolanda Ortega Sanz, María Alemany Perelló, Yolanda Ortega Sanz, Talleres Cortada Realizace: 2011 (1. cena v soutěži z roku 2005) Továrna Can Ribas na vlněné deky byla postavena v roce 1851 na východě hlavního města ostrova Mallorka. Záměrem města bylo změnit tento 287 m2 prostor opuštěné továrny v zálivu, který navíc rozděloval a neprostupně odděloval oblast La Soledat na dvě části, na nový veřejný prostor s náměstím, zachovalým komínem a novým sociálním bydlením. Nejhodnotnější části továrny byly zachovány s novým interiérem, ale nejzajímavějším prvkem se stala obvodová stěna jedné z továrních hal, která dnes tvoří propojení veřejného prostoru nového náměstí a nové ulice Brotad.

Španělsko


Španělsko


Lokace: Terrassa, Španělsko Nová funkce: muzeum techniky Architekt: Joan Margarit, Carles Buixade, Kim Larrea Realizace: 1990 Terrassa, město ve Vallés Occidental nedaleko Barcelony, které bylo sídlem velmi starého biskupství Egara, bylo známé během 19.století svou textilní vlnařskou výrobou. Z památek tohoto období se zachovaly zajímavé modernistické budovy od městského architekta Luise Mucunilla, jako například Masia Freixa, bývalá dělnická obydlí nebo obchodní budovy, ale také bývalé textilní továrny s parním pohonem, Vapor Aymerich, Amat i Jover z roku 1908 na Rambla d’Egara. Tato modernistická budova je považována za jednu z nejzajímavějších továrních budov v Evropě. Probíhal zde celý vlnařský proces přeměny vlákna na látku. Dnes zde sídlí ředitelství Museu de la Ciéncia i de la Técnica de Catalunya - Muzea vědy a techniky Katalánska. Tato textilní továrna představuje vlajkovou loď projektu mNACTEC. Cílem mNACTEC je dokumentace a revitalizace průmyslových budov a areálů a vytvoření industriální cesty v okolí Barcelony – sítě muzeí vědy, techniky a průmyslu, která by návštěvníkům osvětlovala vývoj výrobních odvětví v jejich autentickém prostředí. Zvláštní důraz je rovněž kladen i na specifika historie regionu a tradiční místní výrobu. V současnosti lze navštívit čtrnáct muzeí, dalších šest vytipovaných lokalit na revitalizaci teprve čeká. Muzeum se rozkládá na ploše cca 22 000 m2, z toho bývalá textilka v ploše 12 000 m2. K hale je přistavěna strojovna s mohutným parním strojem, administrativními prostory a zázemím pro zaměstnance. Interiér původní části má horní osvětlení díky zvláštnímu zastřešení katalánskou klenbou, tvořenou cihlami položenými na plocho, vertikálními nosnými prvky je pak 300 litinových sloupů, které zároveň slouží jako střešní svody a liniové hřídelové vedení, které rozvádí energii z parního stroje ke všem ostatním strojům v tovární expozici. V roce 1983 soubor zakoupila vláda a zřídila zde Muzeum vědy a techniky, jehož podstatnou část zaujímá pochopitelně expozice textilní výroby s didaktickou ukázkou "provozního toku" včetně administrativního zázemí.

Španělsko


Španělsko


Lokace: Terrassa, Španělsko Nová funkce: kancelář Architekt: Pepe Gascón, Jesús Gallego Realizace: 2011 Industriální budova v prostorách staré textilní továrny z počátku 20.století poblíž Barcelony, ve městě Terrassa, hlavním městě katalánského textilního průmyslu, byla zrekonstruována a vybavena jako kancelář a dostala lakonický název The Factory. Před zásahem měla celá budova falešné stropy, omítnuté zdi, atd. a architekti správně předpokládali, že skrývají úžasnou architekturu, která je charakteristická pro většinu velkých textilních továren z počátku 20. století. Kromě stabilizování konstrukce byly zásahy minimální, největší úsilí bylo věnováno odstranění povrchů, záklopů a dalších dodatečných zásahů a „přílepků”, které budově nijak neprospívaly a budova se tak extrahovala do původního, základního tvaru a formy. Dále k odstranění těchto nechtěných vrstev ze struktury budovy bylo rozhodnuto respektovat některé pozdější prvky jako třeba ventilátory a mostový jeřáb a ponechání viditelných dešťových svodů, stejně tak jako různých děr a nerovností ve stěnách. Konečně také dřevěné masivní vazníky, vysokotlaká betonová dlažba a zdi z ručně vyráběných plných cihel, všechny tyto prvky s velmi silnou vypovídající hodnotou vytvořily vysoce kvalitní prostor. Nový interiér je doplněn o nadčasové a moderní prvky - nábytek je v neutrálních barvách tmavě šedých polstrů a chromových podnoží, masivní dřevo a překližka s viditelnou kresbou, bílá liniová svítidla a bílé lakované mobilní boxy. Výrazně řešená tmavě šedá fasáda je podpořena černými rámy oken s cihelným olemováním. Celá rekonstrukce pro investora Metrònom Inversions na celkem 593 m2 byla v roce 2011 realizována s rozpočtem 35 tisíc eur.

Španělsko


Švýcarsko


Lokace: Curych, Švýcarsko Nová funkce: kulturní + společenské centrum Architekt: neznámý Realizace: 1987 "Rote Fabrik" byla postavena v roce 1892 jako přádelna hedvábí Henneberg dle návrhu architekta Carla Arnolda Séquin-Bronnera. V roce 1972 získalo továrnu město a budovu plánovalo zbourat za účelem rozšíření přilehlé ulice Seestraße. Odborníci i široká veřejnost se ale vzepřeli a v referendu v roce 1977 zvítězil nejen názor tovární komplex zachovat, ale rovněž jej proměnit v kulturní a komunitní centrum. Budova zůstala zachována a prostory v ní začaly být využívány jako ateliéry pro umělce a pro další kulturní aktivity. Jako kulturní centrum byla Rote Fabrik otevřena 25. října 1980. Centrum bylo zaměřeno na hudební a divadelní produkce. Referendum v roce 1987 umožnilo, že prostor bude využíván jako alternativní kulturní centrum a bude dotován. V roce 1987 byla budova na náklady města renovována a od tohoto roku funguje Rote Fabrik stabilně v současné podobě. Za organizaci a správu je zodpovědné „Zájmové společenství Rote Fabrik“ (Interessengemeinschaft Rote Fabrik). Začátkem devadesátých let se oblast dále významně rozvíjela, čímž rostl také zájem a popularita Rote Fabrik, a státní podpora tak stoupala. V roce 2002 dosáhly dotace 2,3 milionu švýcarských franků. S těmito penězi je možné organizovat ve 3 prostorách (Aktionshalle s kapacitou 1 200 osob, Clubraum pro 600 diváků a Fabriktheater o kapacitě 120 návštěvníků) a také v přilehlých venkovních prostorách přes 300 akcí různého charakteru ročně. V objektu je také řada ateliérů a zkušeben, které město pronajímá tvůrčím umělcům a hudebníkům. Od roku 2008 je areál rozšířen o Dock18, což je prostor vyčleněný novým médiím.

Švýcarsko


USA


Lokace: New York, USA Nová funkce: hotel Architekt: Morris Adjmi Architects Realizace: 2012 Bývalá textilní továrna v newyorské části Williamsburgu (Brooklyn) z roku 1901 byla úzkostlivě přestavěna v 72-pokojový, 8-podlažní hotel, kdy k původní 5podlažní cihelné budově byla přistavěna nástavba v podobě celoprosklené nástavbě se čtvercovým ocelovým rastrem, který se opakuje v celé budově. Hlavní vstup není okázalý, je umístěn na nároží. Interiér je řešen ve velmi aktuálním, eklektickém a retro stylu. Odhalení původních konstrukcí (surové cihelné zdivo, dřevěné trámy a stropy, sloupy, zrezavělý dopravníkový pás ponechaný v původním stavu) v kombinaci s industriálními okny od podlahy až po strop, art deco prvky a nábytkem z různých období dělají z tohoto hotelu velice neobvyklé místo s duší. Ve The Wythe Hotel se nachází mimo jiné hlavní hala s recepcí, soukromý salonek, velké hostovské pokoje řešené jako dvoupatrové lofty, restaurace pro 60 hostů a v neposlední řadě bar Ides na 6. podlaží s terasou, ze které se nabízí úchvatný výhled na Manhattan a Brooklyn.

USA


USA


Lokace: San Diego, USA Nová funkce: rezidenční bydlení + kancelář Architekt: Jonathan Segal FAIA Realizace: 2007 Oblast Golden Hill, kde se stavba nachází, přímo sousedící s dálnicí a centrem, byla v 70. letech 20. století domovem pro textilní výrobu. Poté, co se průmysl přestěhoval jinam, všechny stavby byly najednou bez využití a oblast chátrala. Kromě toho k této konkrétní nemovitosti náležely také 2 garáže, dnes je z nich 13 indivuduálních udržitelných městských domů k pronajmutí. The Union, jak se stavba jmenuje, je koncepčně navržen tak, aby harmonizovala se svým okolím a zároveň byal nepřehlédnutelná, propojující interiér s exteriérem soukromých dvorků přes velkoryse prosklené stěny. Je to také velmi „zelený“ projekt, generuje značnou část své vlastní elektřiny pomocí fotovoltaickch panelů na střeše. Tento počin byl poctěn řadou ocenění Amerického institutu architektů Honors Award for Housing.

USA


Velkรก Britรกnie


Lokace: Halifax, Velká Británie Nová funkce: víceúčelový městský areál Architekt: John Pawson Realizace: 2012 Crossley’s Carpet Manufacture alias Dean Clough je komplexem vícepodlažních budov s žulovým obkladem postavených v centru Halifaxu. Továrna byla postavena koncem 19. století pro firmu John Crossley and Sons, stala se největší světovou výrobnou koberců a největším zaměstnavatelem v oblasti (území čítá míli a půl, 116 000 m2 podlahové plochy). Produkce se zde zastavila v roce 1983, kdy nemovitost odkoupilo konsorcium vlastněné Sirem Ernestem Hallem – budoucím investorem konverze. Komplex zahrnuje množství výrobních budov, většinou označených písmeny abecedy. První budova A byla postavena v roce 1841, následovaly další výrobní budovy, sklady, tkalcovny či menší provozní stavby. Rozvoj pokračoval až k budově H z roku 1869. Továrna po konverzi pod názvem Dean Clough zastřešuje množství nových funkcí ("industrial park"). Dnes je tu až 150 komerčních i kulturních subjektů, včetně Crossleyho galerie, Viaduct Theatre a Phoenix Radio 96.7 FM. Přestavba plynule pokračuje už přes 20 let – renovace některých památkově chráněných budov (Mill G) je prováděna pečlivě a s nutnou rozvahou. Žulové fasády byly vesměs pouze očištěny od černého nánosu, ošetřeny a ponechány s minimem zásahů. Interiér byl přizpůsoben novému využití – nejvýraznějšími zásahy bylo zřízení nových vertikálních komunikací. Konverze je výjimečná díky svému rozsahu i citlivému přístupu k obnově industriální architektury. Velká Británie


Velkรก Britรกnie


Lokace: Hackney - Londýn, Velká Británie Nová funkce: residenční bydlení + kanceláře Architekt: BuckleyGrayYeoman (BGY) + Aitch Group Developer Realizace: 2010 Dvě liniové budovy bývalé textilní továrny firmy Burberry byly přestavěny v residenční bydlení a kanceláře s jasným odkazem k industriální minulosti místa, na nějž odkazuje i oficiální název tohoto developerského projektu na jihu Londýna - Textile Building (Textilní budova). Prostor mezi oběma objekty je přetvořen do uličky, nad níž se v různých výškách, pozicích i směrech klenou nové lávky z perforované oceli, které tak citlivě a dynamicky spojují obě budovy v jeden funkční objekt. Původní cihelné zdivo a betonový nosný modul sloupů a překladů byl v interiéru odhalen v „industriální” výšce stropů 4-4,5m. Celý komplex je pak tvořen 86 apartmány ve stylu loftů na 1254 m2 plochy a dvoupodlažní střešní nástavba s pozinkovanou fasádou ukrývá prostorné penthouse apartmány.

Velká Británie


Zhodnocení referencí Všechny vybrané a prezentované reference rekonverzí bývalých textilních továren zastupují vysokou architektonickou úroveň. Dle doby zásahu je lze rozdělit na starší - umírněnější a mladší - odvážnější. Je tomu tak určitě i díky zvyšujícímu se zájmu a toleranci veřejnosti k architektonickým zásahům a realizacím. U několika referencí tu hraje svou významnou roli památková ochrana daného státu - Fundacio la Caixa v Barceloně, kde architekt Arata Isozaki nezasáhl nijak do vzhledu samotné původní budovy, ale citlivě provedl zásah mimo půdorys objektu, pod úrovní terénu a vytvořil tak působivý kontrast hmotový, materiálový. Projekt Dean Clough je dokladem citlivého přístupu k velkému území, kde je kladen důraz na památkovou ochranu celého rozlehlého areálu. Za velice odvážné a vysoce estetické považuji také drobnější realizace v interiérech, hlavně butik v Montrealu, který jednoduchým barevným pojetím působí velice dramaticky. Asi nejvíce oceňuji komplexnost a odvahu španělských rekonverzí z posledních let v Barcelonské čtvrti Poblenou - Fundacio Vila Casas od BAAS Arquitectes a kampus UPF od RQP Arquitectura. Zajímavým přístupem je u 2 realizací zachování pouze obvodových zdí bývalých textilek, u každé je to navíc pojmuto jinak. Holandská realizace v Enschede používá tuto obvodovou zeď své bývalé textilky jako takovou divadelní kulisu, nové objekty se za ni schovávají, vzhled do ulice tedy zůstává převážně původní. Španělská rekonverze na Mallorce začlenila ponechanou obvodovou zeď do nového veřejného prostoru, původní dveře a okna tu najednou slouží jako takové brány pro pěší a úspěšně propojují dříve neprostupnou oblast. Zajímavou cestou je také přístup, který lze vypozorovat u realizace v Curychu a Lipsku - tady nejde poznat konkrétní architektonické řešení komplexu, iniciativy se zde ujala veřejnost, objekty jsou v provozu trošku undergroundověji. Projekt Industriální topografie Industriální topografie České republiky – nové využití průmyslového dědictví jako součásti národní a kulturní identity je dlouhodobý badatelský projekt aplikovaného výzkumu ministerstva kultury v rámci programu NAKI (národní a kulturní identity). Jeho řešitelem je Výzkumné centrum průmyslového dědictví (VCPD) Fakulty architektury ČVUT v Praze, které tak bezprostředně reaguje na rostoucí zájem o dosud přehlíženou součást kulturního dědictví a systematicky mapuje a prezentuje objekty průmyslového dědictví jednotlivých krajů České republiky. Atraktivní téma, jak potvrzují konference pořádané během minulých ročníků bienále Industriální stopy, představuje značný rozvojový potenciál – od možností nového využití (konverze) osobitých industriálních staveb pro současné aktivity až po objevování alternativních cílů trávení volného času: industriální turistika dnes v celé Evropě získává na popularitě, nabízí poznání místní historie v podobě památek průmyslového dědictví, ale také přitažlivé zážitky a dobrodružství z objevování, je originální příležitostí popularizace a propagace regionů. K mnoha praktickým výstupům probíhajícího výzkumu patří soubor publikací a specializovaných informačních přehledů a elektronických map, zaměřujících se na možnosti nového využití průmyslového dědictví. Probíhající projekt rozvíjí databázi průmyslového dědictví Výzkumného centra průmyslového dědictví FA ČVUT a metodicky, uspořádáním i obsahově bezprostředně navazuje na již dříve vydané úspěšné a dnes již rozebrané industriální průvodce. Publikace z řady Industriální topografie jsou využitelné pro orgány státní správy a samosprávy či soukromé subjekty, například v podnikatelské sféře a cestovním ruchu, informace jsou však jistě zajímavé i pro širší veřejnost, původní nabídkou nových forem trávení volného času (poznávací turistika) i rozšířením obecné informovanosti o navštěvovaných místech. Toto je však jen část probíhajícího projektu. Na ni navazují studie využitelnosti objektů, jejich vyhodnocení z hlediska architektonické a památkové hodnoty, porovnání rozdílných přístupů k transformaci staveb pro nové užití. Výsledky specializovanějších diskusí a porovnání s přístupy v zahraničí budou souhrnně prezentovány na výstavě architektury konverzí, připravované pro rok 2015.

Internetové rozhraní Industriální topografie umožňuje metodické zpracovávání, uchovávání, propojování a vyhodnocování probíhajících plošných a tematických výzkumů VCPD. Struktura je založena na vrstevnatém propojování shromážděných dat, zobrazování v širším společensko-hospodářském a geografickém kontextu, s důrazem na protnutí roviny historických souvislostí a současného, respektive budoucího potenciálu průmyslového dědictví. Jádro topografického vyhodnocování průmyslového dědictví České republiky představují specializované mapy, jejichž struktura umožňuje vzájemné kvantitativní i kvalitativní porovnávání záznamů v dílčích databázích. Základním měřítkem respektive sledovaným souborem dat se stal kraj; což odpovídá nejenom etapizaci projektu, ale také relevantnímu a uchopitelnému množství badatelských aktivit, a především specifickým regionálním podmínkám a struktuře územní správy. Syntetická mapa umožňuje zobrazit všechny body = záznamy v kraji z Databáze objektů; z tohoto souboru vyčlenit průmyslové odvětví (např. pivovary, cukrovary, dopravní stavby apod.) a záznamy porovnat s ohledem na jejich stav nebo potenciál (např. vyzdvihnout konverze, kulturní památky, atraktivní turistické cíle atd.). V topografickém zobrazení lze kontinuálně měnit měřítko a rádius záběru, přepínat z běžné mapy na ortofoto, prostudovat podrobnou informační kartu většiny záznamů, případně získat další informace prostřednictvím internetových odkazů nebo vazeb na odborné texty a referenční příklady. Druhou klíčovou rovinu webu Industriální topografie tvoří navzájem provázané databáze. Struktura Databáze objektů vychází z důkladně formulované a cizelované metodiky terénních a archivních průzkumů VCPD, opakovaně ověřované a konzultované na úrovni ČR i mezinárodní. Základní a pro účely průzkumu stavebního dědictví přirozená forma záznamu (identifikační údaje, historie a současný stav, zdroje a literatura, fotografie a přílohy, metadata) je doplněna o široké možnosti obecných vazeb (stránky obcí a měst, Národního památkového ústavu, Databáze osobností VCPD atd.) a detailní informace ve formě specifických odkazů (projekty z praxe nebo studentské, územní nebo historické plány, aktuální zprávy v denním tisku, archivní materiály apod.). Mimořádně důležitou aplikační rovinu poznání nabízí položka "stav a potenciál", která umožňuje sledovat současný fyzický stav budovy, její aktuální využití a potenciál do budoucna. Databázi objektů doplňuje Databáze osobností (architekti, stavebníci, stavební firmy), která dodává průzkumu nezbytný rozměr hospodářských a společenských dějin. Samostatnou vrstvu představuje Databáze konverzí, referenčních zahraničních i českých příkladů nového využití průmyslového dědictví, jejíž obsah vzniká zejména díky aktivitám studentů doktorského studijního programu FA ČVUT v Praze (interní dotace) . Objekty textilního průmyslu v ČR V oblasti textilní výroby obsahuje databáze Industriální topografie zatím necelých 800 záznamů a jelikož není projekt ještě ve všech krajích dokončen a některé záznamy teprve čekají na své zařazení do systému, dá se očekávat, že toto číslo ještě naroste. Na následujících stranách jsou za použití projektu a webu Industriální topografie vytipovány objekty bývalých textilních továren z každého kraje ČR, které jsou dnes převážně nevyužívané nebo slouží podružnému účelu. Mají však značnou historickou hodnotu nebo potenciál pro dané místo, jsou tak vhodné k zachování, k důkladné rekonverzi a navrácení zpět do života obce a jejích obyvatel. Z každého kraje jsou prezentovány maximálně 2 textilní továrny, doplněny jsou nejvýstižnější fotografií ze současnosti, svým historickým vývojem a umístěním v mapě. POPISKA:

č. Název továrny; rok založení továrny přesná adresa autor: jméno autora; stavební firma: název stavební firmy

Zhodnocení; Topografie


V Praze se nachází celkem 9 objektů spojených s bývalou textilní výrobou, a to konkrétně v městských částech Nusle, Bubeneč, Holešovice a Libeň, všechny v ochranném pásmu.

1. Továrna na prádlo Triola; 1933 Praha 9-Libeň, čp. 1019 Drahobejlova autor: Richard Goldreich; stavební firma: Dr. Karel Skorkovský

1

2

Společnost založili obchodníci s módním zbožím Josef Džbánek, Antonín Pařík a Jaroslav Sobol roku 1919, nejprve vyráběli prádlo v pronajatých prostorách. Roku 1922 jej přeměnili na akciovou společnost a zřídili několik poboček v Praze a na Šumavě. Projekt nové ústřední továrny pro výrobu pánských košil na 3 000 m2 vytvořil architekt Richard Goldreich a železobetonovou budovu provedla společnost Karla Skorkovského. Poslední podlaží je zastropeno železobetonovou skořepinou na celou hloubku budovy. Továrna byla vybavena elektrickým výrobním pásem, vyrobeným holešovickou elektrodílnou Ladislava Dobrovolského, procházejícím seshora dolů celou budovou, a měla 300 zaměstnanců. Znárodněný podnik pokračoval ve výrobě košil pod zavedenou značkou, roku 1981 proběhla modernizace budovy podle projektu architektů Tomáše Šantavého a Marie Benešové. Dnes je pronajímána.

1

2

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením

2. Továrna na klobouky Stanislav Bartoš; 1913

záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu

Praha 4-Nusle, čp. 1425 Kloboučnická autor: Karel Hannauer, st.; stavební firma: Karel Hannauer

objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

Továrnu postavila firma Karla Hannauera st., který navrhl její fasádu ve zjemnělém kubistickém stylu v období mezi únorem 1913 a únorem 1914. Stanislav Bartoš v ní vyráběl dámské a pánské slaměné klobouky typu Girardi, které prodával ve svém obchodním domě na Palackého třídě 13. V roce 1922 tatáž firma přistavěla na továrnu další dvě poschodí, která již nemají tak umělecky kvalitní fasádu a jimž padl za oběť výrazný kubistický štítek původní stavby. Po znárodnění továrnu užíval n. p. Tonak, Nový Jičín, částečně jako stavbu obytnou.

hlavní město Praha


Ve Středočeském kraji se nachází celkem 13 objektů bývalých textilních továren.

1. H. Picková a spol., továrna na dámské, dívčí a dětské oděvy Nymburk, čp. 155, 156, 175, 239 Tyršova, Eliščina třída autor: Richard Goldreich; stavební firma: Dr. Karel Skorkovský

2 1

První zmínky o členech rodiny Pickovy, kteří se v Nymburce věnovali nejprve obchodu se střižním zbožím a později výrobě oděvů, se objevují v 2. pol. 19. století. Hermína Picková byl zakladatelkou a vedoucí firmy H. Picková a spol., Nymburk, továrna na dámské, dívčí a dětské oděvy. V roce 1941 byla rodina Pickova deportována do Terezína. V roce 1954 přešla továrna na Československý stát – Pragoděv, výroba dámské a dětské konfekce, n. p., Praha. V podniku Pragoděv byla postupně nahrazena ruční výroba konfekce plně mechanizovanou strojní výrobou. V současnosti v objektu působí společnost, která vyrábí komponenty z textilu a kůže pro automobilový a letecký průmysl. Továrna se nalézá nedaleko hlavního náměstí v historickém centru města v oblasti takzvané židovské čtvrti.

2

1

2. Honoré de Liser, přádelna bavlněné příze; 1902 Slaný-Kvíček, čp. 36, 37 K. H. Borovského autor: Séquin & Knobel; stavební firma: Václav Havránek, Franz Zimmermann

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

Projekt čtyřpodlažní přádelny vypracovala roku 1902 specializovaná významná curyšská firma Séquin & Knobel. Přádelna je plochostropá a její patra jsou nesena ocelovou nýtovanou konstrukcí firmy Franz Zimmerman ze saského Werdau. "Deliserovka" sestávala z 5 částí, které dodnes tvoří 1 kompaktní celek. 2 čtyřpodlažní výrobní haly rozděluje úzký trakt, zakončený na východní straně dominantou továrny – pětipodlažní schodišťovou věží s atikou připomínající cimbuří, v jejíž horní části se původně nacházel vodojem pro sprinklerový systém. Na západní straně navazují na přádelnu strojovna a kotelna se samostatně stojícím komínem. V areálu se nachází také vila majitele, obklopená parkem. V roce 1918 prodal syn Carol podnik se 20 000 instalovanými vřeteny firmě Ferdinand Přibyl a synové ze Slaného, která pak provozovala přádelnu jako svůj odštěpný závod až do znárodnění. Poté byla továrna začleněna do Sdružení bavlnářských závodů Praha, později do n. p. Benar v Benešově nad Ploučnicí.

Středočeský kraj


V Jihočeském kraji se nachází celkem 33 objektů bývalých textilních továren.

1. Přádelna lnu a konopí; 1840 Český Krumlov-Nové Spolí, čp. 21, 27 U Vlaštovičníku autor: Jan Svoboda Majitel panství Jan Adolf ze Schwarzenbergu dal svolení Josefu Rudolfu Schindlerovi ke stavbě, celé vodní dílo financoval a poskytl i svého panského stavitele. K provozu byl využíván vodní pohon, k přádelně byl vystavěn říční náhon. V roce 1845 byl přistavěn dělnický dům, zázemí pro dělníky a skladiště polotovarů. S rostoucím významem pěstování lnu v kraji byla továrna rozšířena ještě v roce 1851 a zaměstnávala kolem 170 dělníků. Na konci 60. let 19. století koupil výrobny průmyslník Leopold Steinbrecher, provoz modernizoval a rozšířil. V roce 1894 za Osvalda Steinbrechera se začalo zpracovávat konopí. V období hospodářské krize byla výroba omezena. Pro vojenské zakázky za 2. sv. války továrna prosperovala. V roce 1947 byla znárodněna a přejmenována na Juta, n. p., později na Konopa, n. p., pod závodem Otavan, n. p. Třeboň. Nejstarší objekty přádelny se dochovaly bez větších stavebních úprav.

2

1

2

1

2. Akciová společnost továren na fezy v Strakonicích; 1899

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

Strakonice, čp. 127 Na Dubovci autor: : Čeněk Prokop, Ladislav Prokop; stavební firma: Podnikatelství staveb Strakonice Roku 1899 došlo k vytvoření Akciové společnosti rakouských továren na fezy se sídlem ve Vídni ze 2 továren Wolfa Fürtha, 2 Ignáce Steina a 1 Mathiase Zuckera, kteří do té doby podnikali ve Strakonicích samostatně. V továrně „D“ došlo roku 1935 k požáru staré přádelny a na jejím místě byla mezi lety 1936–1937 postavena nová čtyřpodlažní budova čp. 127. Jedná se o ŽB skelet o půdorysných rozměrech 30,3 × 24,5 metru s velkoryse prosklenými fasádami. V letech 1941–1942 proběhla přístavba budovy ve stejném konstrukčním systému. Po 2. sv. v. výroba připadla pod národní podnik Fezko, vlnařské závody a fezárny Strakonice. Dnes vlastní areál společnost Fezkotex a. s., která pokračovala po revoluci v textilní výrobě až do roku 2011, kdy ukončila provoz. Areál je dnes na prodej, příležitostně tu probíhají kulturní akce pořádané sdružením Oživme si Strakonice.

Jihočeský kraj


V Plzeňském kraji se nachází celkem 11 objektů bývalých textilních továren.

1. J. M. Schmidt & spol., továrna na vlněné zboží; 1697 Kdyně, čp. 319 Nádražní stavební firma: Ed. Ast & Co.

1

2

Tuto první tkalcovskou manufakturu v Čechách založil Wolf Maximilián Lamingen z Albenreuthu, poprvé je zmíněna roku 1697. Rokem 1769 začíná teprve rozvoj podniku a lze jím datovat také stavbu nové třípatrové budovy s věží (čp. 319), která dosud tvoří jádro areálu. Panský dům vedle kdyňské radnice v Klatovské ulici (čp. 1), v němž byla umístěna původní manufaktura, vyhořel spolu s ní roku 1781 a společnost Schmidtových dědiců na jeho místě roku 1843 postavila klasicistní bránu se dvěma domky vrátnice (čp. 3 a 313), které dnes tvoří horní vstup do areálu a jsou od roku 1964 památkově chráněné. Stavební vývoj areálu byl dovršen roku 1909, kdy liberecká pobočka vídeňské firmy Ed. Ast & Co. navrhla a postavila ŽB sál se sedlovými světlíky. Od roku 1920 byla továrna součástí akciové společnosti vlnařských závodů rodiny Prouvostů z Roubaix, výroba pokračovala i během 2. sv. války a v říjnu 1945 byla továrna znárodněna. V 60. letech probíhala modernizace strojního vybavení a roku 1967 bylo zavedeno předení československého umělého vlákna, vyvinutého Ottou Wichterlem (1913–1998) a vyráběného v nové chemičce v Plané nad Lužnicí – silonu.

1

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

2

2. J. J. Bruml a sp., tov. na prošívané pokrývky,vatu a vatelín; 1913 Klatovy-Klatovy III, čp. při 192 Nádražní autor: Josef Mayer, Josef Krudenc, Josef Strejc, Karel Horák, Alois Virt; stavební firma: Dr. ing. Karel Skorkovský Roku 1897 nechal postavit Izák J. Bruml novou továrnu poblíž nádraží (vedle domu čp. 170 z roku 1888, který využil na kanceláře). Přízemní budovu, sestávající z pracovního sálu, čistírny, sušárny, skladiště, strojovny a kotelny s vysokým cihlovým komínem, navrhl stavitel Josef Mayer (též autor vily při vjezdu čp. 192). V roce 1900 vstoupili do firmy i Izákovi synové Vilém a Leopold, závod pod názvem První mechanická továrna na prošívané pokrývky, vatu a vatelín v Klatovech, J. J. Bruml a spol., byl v následujících letech několikrát rozšířen. S nástupem protektorátu byla továrna arizována, po válce stát na podnik uvalil národní správu a posléze ho začlenil pod Vlnařské závody ve Strakonicích.

Plzeňský kraj


V Karlovarském kraji se nachází celkem 66 objektů bývalých textilních továren.

1. Christian Kirchhoff, barevna; 1894 Aš, čp. 1171 Saská stavební firma: J. M. Koehler & Sohn

1 2

Roku 1857 založil Christian Kirchhoff barevnu v budovách čp. 57 a 58 na rohu Saské a Zámecké ulice. Po jeho smrti vedla podnik vdova s bratrem Gustavem Singerem, poté synové Christian a Gustav, kteří rozhodli o novostavbě. Projekt je datován rokem 1894 s razítkem ašské stavitelské firmy J. M. Köhler & Sohn. Stavbu komína provedl pražský architekt Cornelius Hauschka. V roce 1896 byl připojen sklad a poté oddělená kotelna a další sklad. Kirchhoffova barevna se v roce 1914 stala zakládajícím členem Spojených ašských bareven (Vereinigte Ascher Färbereien). Budovy byly nadále rozšiřovány či zvyšovány, poslední úpravou se stala v roce 1941 projektovaná obnova střešních konstrukcí šedového sálu. Nejvýraznější část areálu tvoří zděná třípodlažní budova, jež kromě administrativních prostor obsahovala také byt majitele. Po roce 1950 areál sloužil bytovému podniku Městského národního výboru v Aši a hlavní budova byla stavebně přizpůsobena kancelářskému provozu.

1

2

2. Přádelna česné příze Ignaz Schmieger; 1880

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

Svatava, čp. 30, 33, 66, 90–96 U Přádelny autor: Gustav Wiedermann; stavební firma: Karel Wiedermann Velkorysou obnovu po požáru původní továrny vedl v roce 1880 syn zakladatele Josef Anton Schmieger. Po rekonstrukci starší ústřední tříkřídlé etážové budovy byl ve 2 fázích v letech 1886–1892 postaven rozsáhlý šedový sál čp. 66 o celkové ploše přibližně 9 000 m2 se střechami Séquin–Bronnerovy konstrukce (se sedlovými světlíky). Ve středním pavilonu symetrické stavby se sloupovými portiky je dodnes hala s bazénem, krytá dřevěným vyřezávaným krovem, v křídlech byly lázně vanové, parní, sprchové a také jídelna. Západnější třípodlažní budova se dvěma antikizujícími sochami ve štítovém průčelí sloužila jako noclehárna pro přespolní pracovníky. Roku 1908 byla továrna přeměněna na akciovou společnost, jíž ovládl roku 1922 koncern Liebieg–Mautner. Poté sem byla instalována válečná strojní výroba. Provoz přádelny obnovil až roku 1948 n. p. Nejdecké česárny vlny, pozdější n. p. Vlnap, výroba byla ukončena v dubnu 1999.

Karlovarský kraj


Ve Ústeckém kraji se nachází celkem 110 objektů bývalých textilních továren.

1. Přádelna akciové společnosti F. Mattausch & syn; 1868 Benešov nad Ploučnicí, čp. 705, 374 Českolipská autor: Séquin & Knobel; stavební firma: Karl Hönig, Děčín

1 2

Čtvrtou přádelnu rodinného podniku založil roku 1866 mezi Františkovem a Benešovem nad Ploučnicí syn Freidricha Mattausche Franz (1848–1893), rytíř řádu Františka Josefa, a po otci místo i továrnu nazval Friedrichsthal. Provoz zde byl zahájen roku 1868, v roce 1900 vyhořela přádelna a stávající budova, dokončená roku 1902, tak již vyznačuje další vrcholnou etapu vývoje firmy. Plány v typickém, střídmém stylu semperovské novorenesance dodala projekční kancelář Séquin & Knobel ze švýcarského Rütti. Budova je situována v prudkém svahu spadajícím k řece Ploučnici a podél stoupající silnice. V úrovni 2. suterénu pod ní prochází vodní náhon ke dvojici vertikálních Francisových turbín. Vlastní přádelnu tvoří 3 podlaží, 12 × 6 polí po 3,2 × 4 metrech, jejichž lité betonové stropy nesou na traverzách sloupy snýtované z válcovaných ocelových profilů. Dvoupodlažní věž nad schodištěm obsahuje vodní nádrž sprinklerového hasicího systému. Po válečné pauze, kdy zde pracovala firma AEG, obnovil textilní výrobu n. p. Benar – závod 04, ta zde pokračovala až do počátku 90.let, kdy byla výroba ukončena.

2

1

2. Marbach & Riecken, přádelna a tkalcovna bavlny; 1913

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

Litvínov-Šumná, čp. 3 Sokolská autor: Franz Nuska, Hans Tagwerker, August Händel, Theodor Franz Franke; stavební firma: Franz Nuska August Wilhelm Marbach ze Saské Kamenice staví první přádelnu v Šumné již v letech 1827–1831. Po přeložení silnice směrem na západ bylo možné podnik dále rozšiřovat, nejprve o šed tkalcovny, postavený podle plánů stavitele Františka Nusky z roku 1894. Nuska také prováděl všechny další stavby podniku, především novou, západní přádelnu. Navrhnul ji roku 1896 Hans Tagwerker. Původní přádelnu zachvátil roku 1904 požár a zcela ji zničil. Lipská kancelář architektů Händla a Frankeho vyprojektovala roku 1905 novou budovu, jejíž ocelovou nosnou konstrukci (6×6 polí o rozměrech 7×5 m) dodala pražská Rustonka. Po znárodnění se továrna stala součástí litvínovské továrny na obvaziva, n. p. Rico, později n. p. Gáza, a tento druh výroby tu přetrval až do roku 2005. Areál je od roku 1987 památkově chráněn.

Ústecký kraj


V Libereckém kraji se nachází celkem 140 objektů bývalých textilních továren.

1. Bruno Fritsch, elektrotechnická továrna; 1844 Liberec III-Jeřáb, čp. 63, 262, 263 Františkovská autor: Heinrich Zieger Nejstarší budovou areálu je tkalcovna čp. 63 Franze Schmidta z roku 1844, textilní výroba zde probíhala až do počátku I. světové války. Poté areál kupuje Bruno Fritsch a zavádí zde výrobu baterií a kapesních svítilen. Novou budovu čp. 263, pětipodlažní železobetonový dvoutraktový skelet o deseti polích rozměrů 5×6 metrů a s trámovou mansardovou střechou, navrhl v roce 1918 Heinrich Zieger a pojednal její omítky ve své typické žluto-šedé barevné kombinaci. Roku 1926 přebírá podnik Robert Richter a zřizuje v továrně brusírnu skleněných kamenů. Tento druh výroby zde přetrval, nejprve pod n. p. Preciosa, dnes Preciosa a. s. Budovy jsou dobře dochované včetně původní žluto-šedé barevnosti fasády hlavní stavby, avšak bez využití.

2 1

2

1

2. Přádelna Johann Priebsche dědicové – Klášter; 1895 Smržovka, čp. 871 Klášterní autor: Carl Daut; stavební firma: Daut

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

V soupisu prací oldhamské projekční kanceláře Sidneyho Stotta figuruje projekt přádelny pro firmu Johann Priebsch Erben z roku 1893, bohaté štukové a kamenné architektonické členění fasád, které přádelně již po dokončení vyneslo označení „Klášter“, je však zjevně místního původu, a tedy prací Carla Dauta. Zděná budova s jedním zvýšeným suterénem a třemi nadzemními podlažími o maximální výšce 5,39 m má stropy tvořené železobetonovými klenbami systému Monier na ocelové konstrukci, nesené litinovými sloupy. Provoz přádelny byl ukončen roku 1939 a později se sem přestěhovala z Berlína společnost Fernseh, vyvíjející televizní techniku. Pod národní správou zde byla textilní výroba obnovena, instalovány první tkalcovské stavy, a jako součást n. p. Seba se továrna nadále věnovala výrobě tkanin na nepromokavé pláště a sypkovin. Provoz byl elektrifikován, roku 1972 postavena na východní straně nová barevna, z roku 1981 pochází neomítaný přístavek pro strojovny klimatizace při jižní fasádě. Roku 2007 a. s. Seba T provoz tkalcovny ukončila a budovu čeká nové využití. Část fasád je opravena.

Liberecký kraj


V Královehradeckém kraji se nachází celkem 169 objektů bývalých textilních továren.

1. Přádelna bavlny Josef Bartoň a synové; 1905 Náchod-Staré město nad Metují, čp. 15 Českoskalická autor: Frant. Plesnivý, Frant. Přibyl; stavební firma: Hrůza & Rosenberg

2

1

Záhy poté, co se zakladatel Josef Bartoň roku 1902 vzdal podílu ve firmě, začali bratři Josef ml. a Cyril připravovat stavbu přádelny bavlny, která by jejich podnik učinila plně soběstačným. Specializovaný královéhradecký stavitel František Plesnivý navrhnul dvoupodlažní podsklepenou budovu na půdoryse 71 × 35 metrů, (typu lancashire mill). V roce 1925 přibylo jihozápadní křídlo, fasádami přizpůsobené původnímu secesnímu pojetí Františka Plesnivého. Podle projektu architekta Zdeňka Přibyla z Centroprojektu Gottwaldov se při ní podařilo do velké míry zachovat původní vzhled a koncepci budovy.

1

2

2. Bratři Nowotny, první broum. parní barevna, bělidlo a apretura; 1809

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

Broumov-Nové Město, čp. 47, 49, 52-54,86,297 Žižkova autor: Karel Hannauer, st.; stavební firma: Karel Hannauer Barevnu s bělidlem založil Franz Nowotny v roce 1809. Roku 1852 podnik převzal syn Franz ml. a továrnu rozšířil o indigovou barevnu a tiskárnu látek a v letech 1862–1863 postavil v Broumově-Velké Vsi přádelnu a mechanickou tkalcovnu bavlny. V roce 1872 barevna z větší části vyhořela. O 8let později se vedení firmy ujali bratři Franz nejml., Josef a Albin, kteří pod značkou Brüder Nowotny továrnu zmodernizovali, vše v nových oddělených budovách. V roce 1921 podnik převzali synové Josefa Nowotneho Max a Oskar. Roku 1927 postavil pro Oskara Nowotneho architekt Josef Fanta vilu v dnešní Šalounově ulici čp. 127, která po znárodnění sloužila jako internát pro n. p. Veba. Chátrající areál se dochoval v téměř původním stavu a je částečně využíván převážně ke skladování, vila byla v 90. letech upravena na hotel.

Královéhradecký kraj


V Pardubickém kraji se nachází celkem 76 objektů bývalých textilních továren.

1. Jan Hernych & syn, textilní závody; 1879 Ústí nad Orlicí, čp. 64, 411, 642 Lochmanova, 17. listopadu autor: Pavel Janák, František Plesnivý; stavební firma: František Tošovský

1

2

Roku 1879 byla postavena mechanická tkalcovna, v roce 1884 převzal po otci Florian Hernych vedení podniku, 1898 postavil ústřední sál tkalcovny čp. 64 již s 1 200 stavy. Další přístavbu provedl v roce 1893 královéhradecký stavitel František Plesnivý. Firma expandovala do zahraničí, odbytiště měla na trzích v Budapešti, Vídni a Haliči. Vyrábělo se hlavně pestré zboží jako zefíry, oxfordy a barchety, které se vyvážely do celého Rakouska-Uherska či na Balkán, ale i do zámoří. Nakonec se roku 1917 Florian zřekl osobní účasti ve vedení podniku a s pomocí Živnobanky byly založeny Akciové textilní závody Jan Hernych a syn, se sídlem v Praze. V průběhu 20. let bylo přistavěno několik nových objektů, z nichž většinu provedla firma Tošovský. V letech 1926–1927 se podle projektu architekta Pavla Janáka uskutečnila adaptace skladiště a přístavba správní budovy firmy v Lochmanově ulici. Ačkoli byla fasáda poškozena pozdějšími úpravami (např. výměnou oken), některé části interiéru zůstaly zachovány, včetně subtilního zábradlí schodiště. Za 2. sv. války byl v továrně zřízen závod na opravu leteckých motorů. Po znárodnění a reorganizacích se textilka stala roku 1958 částí n. p. Perla (závod 01), ukončila výrobu v roce 2009, většině hrozí demolice.

2

1

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

2. Josef Akrman, barevna; 1901 Hlinsko, čp. 70, 71 Jungmannova autor: František Fiala, Karel Šedivý, Josef Prokop Se zpracováním lnu a rozmachem textilního průmyslu v Hlinsku souviselo zakládání bareven. Parní barevna Josefa Akrmana na břehu Chrudimky byla jednou z nejvýznamnějších. Původně měla dvě křídla na půdorysu ve tvaru písmene L, v přízemí se nacházela barvířská dílna, sušárny, sklad barev a pokoj. Autorem návrhu barvířské dílny patrně z roku 1901 je František Fiala, přístavbu kotelny a nástavbu prvního patra, kde byla zřízena další sušárna, navrhli Šedivý a Prokop v roce 1925, stejně jako o 2 roky později stavbu skladiště a průjezdu. V průběhu let přibylo další křídlo. Součástí Akrmanovy barevny je i dosud stojící obytný dům. Objekt továrny s komínem se dochoval bez výraznějších stavebních zásahů.

Pardubický kraj


V kraji Vysočina se nachází celkem 38 objektů bývalých textilních továren.

1. Tkalcovna a továrna na vlněné zboží Augustin Krebs a syn; 1933 Jihlava, čp. 18, 156 Srázná autor: Theodor Lang

1

Dědic ruční tkalcovny Augustina Krebse, Leopold Krebs, navštěvoval libereckou tkalcovskou školu a sbíral zkušenosti v několika mechanických tkalcovnách v Čechách a Německu. Nejprve od roku 1877 pro otcovu firmu pronajímal přádelnu v Dřevěných Mlýnech, roku 1882 podnik převzal. V letech 1893–1894 postavil novou továrnu ve Srázné ulici. Čtyřpodlažní budovu s trámovými stropy navrhl a provedl jihlavský stavitel Theodor Lang, roku 1899 byla ještě rozšířena valcha ve dvoře. Budova byla poškozena požárem roku 1949 a n. p. Modeta ji znovu vystavěl se železobetonovými stropy, v původní podobně se dochovala pouze její jižní, obytná část. Po roce 2008 byla severní část rozšířena stejně vysokou přístavbou na místě původní strojovny, kotelny a vysokého komínu. Součástí Krebsova podniku byla také barevna při řece, v Mostecké ulici poblíž železničního viaduktu, roku 1894 zařízená také na parní pohon a dostavěná roku 1909 – stavba se však nedochovala. Barevnu v Mostecké ulici provozoval také Karel svobodný pán z Wiederspergu (1867–1950), majitel nedalekého panství Plandry. Roku 1898 zde vystavěl také přádelnu, tkalcovnu a valchu, poháněné turbínou.

1

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

kraj Vysočina


V Jihomoravském kraji se přesný počet bývalých textilních továren nedá jednoznačně určit, protože průzkum oblasti ještě není dokončen.

1. Textilní továrny Stiassny a Neumark; 1867 Brno, 285/3 Přízová autor: Josef Arnold, Ernst Wiesner

1

2

Na tomto místě stály textilní továrny průmyslníků Alfreda a Ernsta Stiassných a Paula Neumarka, které vznikly již v 2. pol. 19. století. Správní budova firmy, bývalý palác Edmunda Bochnera von Stražisko, byla postavena v roce 1867 podle návrhu Josefa Arnolda. Nacházela se zde jedna z nejmodernějších přádelen na mykanou přízi ve střední Evropě. Dílčí úpravy a dostavby budov prováděl pro svého investora mezi lety 1924 – 1938 i architekt Ernst Wiesner. Po konfiskaci majetku rodiny Stiassny zakoupil továrnu na začátku války německý továrník Julius Kunert. Po 2. sv. válce byla továrna znárodněna a sloučena do národního podniku Vlněna. Objekt byl využíván až do roku 1997, kdy nastal konec výroby. Areál tvoří různorodé budovy, ty hlavní jsou tvořeny ŽB skelety a jsou převážně 5-6 podlažní. Největším objektem je budova ve tvaru písmene L se zkosenou hranou rohu, na nároží mezi ulicemi Dornych a Přízova. Nejhodnotnější části areálu je neorenesanční Bochnerův palác z 60. let 19. století.

1

2

2. Esslerova přádelna; 1914

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

Brno-Obřany, Fryčajova autor: V roce 1900 koupila na tomto místě mlýn a přádelnu firma Eduarda Ernsta Esslera. Továrna posléze celá roku 1913 vyhořela. Na jejím místě pak vyrostla nová budova. Tu převzal v roce 1915 od svého otce Adolf Essler, který ji především v poválečných letech začal rozšiřovat. V roce 1922 vzniklo oddělení na apreturu a byla postavena nová čtyřpodlažní ŽB budova, roku 1934 byla vystavěna nová budova tkalcovny. Po obsazení Československa Německem byla továrna zabavena jako židovský majetek, majitel skončil v koncentračním táboře, po osvobození Československa byl označen za kolaboranta a jeho majetek byl zabaven. Po roce 1948 byla továrna začleněna do Moravskoslezských závodů a po dosazení nového ředitele byla přejmenována na n. p. Moravskoslezské vlnařské závody, později Mosilana. Výroba tu byla ukončena v roce 1992. V současné době je továrna nevyužívána.

Jihomoravský kraj


Ve Zlínském kraji se nachází celkem 14 objektů bývalých textilních továren.

1. Moritz Schlesinger, továrna na klobouky; 1924 Valašské Meziříčí, čp. 777 U Abácie stavební firma: Moritz Schlesinger

1

Tovární areál sloužící k výrobě klobouků nechala postavit firma Moritz Schlesinger kolem roku 1924. V důsledku hospodářské krize byl provoz v továrně zastaven v roce 1930. V části objektů byla zřízena kasárna, další objekty sloužily různým provozům. Jedním z nich byla firma Dřevoprůmysl a výroba hraček Jan Vlček. Vlček začal s výrobou hraček v objektu bývalé Schlesingerovy továrny v roce 1940. Od roku 1942 byla výroba rozšířena o výrobu školních pravítek a dřevěných ozdobných předmětů, památkových kalamářů, stojánků na párátka apod. Další byla firma Moderna, která vyráběla karosérie. Po znárodnění jednotlivých firem využívaly tovární objekty Stavební závody ve Valašském Meziříčí, později byl v areálu bývalé Schlesingerovy továrny závod Tesla II. Původní objekt Schlesingerovy továrny z roku 1924 je jednopatrová budova v historizujícím slohu, fasáda je kombinací režného a omítaného zdiva.

1

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

Zlínský kraj


V Olomouckém kraji se nachází celkem 55 objektů bývalých textilních továren.

1. Klapprothova manšestrová manufaktura; 1782 Šumperk, čp. 70 Gen. Svobody Tkalcovská manufaktura, jako jediná monarchii specializovaná na výrobu náročných bavlněných látek – manšestru a dušestru, byla založena v letech 1782–1783 firmou Herdegen & Klapproth vídeňských velkoobchodníků J. K. Herdegena a J. E. Klapprotha, který se stal záhy jediným majitelem šumperského provozu. Od počátku měla vlastní bělidlo a barevnu, roku 1789 byla zařízena také vlastní vzorkovna. Vrcholu výroby dosáhla manufaktura v období napoleonských blokád, kdy neměla konkurenci anglického zboží (zaměstnávala až 300 lidí), poté přecházela postupně na výrobu lněných pláten a roku 1822 produkce manšestru skončila. Manufaktura samotná zanikla v důsledku krize severomoravského plátenictví v roce 1832. Dochována je pouze samostatně stojící budova čp. 70 s bytem správce, kancelářemi a sklady, postavená kolem roku 1750 na způsob malého barokního paláce a přestavěná v roce 1786. Průčelí z uliční strany má centrální rizalit se zaoblenými rohy krytý mansardovou střechou, se vstupem uzavřeným segmentovým obloukem s pískovcovým profilovaným ostěním. Stav budovy, od roku 1963 zapsané v seznamu kulturních památek, je dnes důsledkem dlouhodobého zanedbání údržby kritický.

1

1

2

2

2. M. & I. Mandl, první c. k. priv. konfekční továrna; 1912 Prostějov, čp. 3065 Sladkovského autor: Max Roth; stavební firma: Konečný & Nedělník

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

Prostějovský krejčí Meyer Mandl vytvořil kolem roku 1845 rozsáhlou manufakturní výrobu konfekčních oděvů pro úředníky a policii balkánských zemí. V roce 1858 získal tovární oprávnění, posléze založil vídeňskou pobočku. Prostějovský podnik sídlil nejprve v několika domech na rohu Svatoplukovy ulice a Újezdu, v roce 1882 byla založena pobočka v Moskvě, roku 1883 bylo zřízeno skladiště v Istanbulu. Novou výrobní a skladovací budovu, určenou již pro zakázkovou výrobu, firma postavila u místního nádraží během roku 1912 dle návrhu mnichovského architekta Maxe Rotha, projekt a statický výpočet konstrukce dodala vídeňská kancelář specializovaných inženýrů L. Kaufa a H. Brunnera. Tuto 64m dlouhou budovu tvoří 5podlažní 2traktový ŽB skelet. Roku 1920 založil Meyerův syn Arnold Mandl akciovou společnost Spojené továrny na oděvy, v roce 1936 prodaly budovu firmě Arnošta Rolného. Dochovala se dodneška jen s menšími úpravami, elegantní fasádě ovšem neprospělo přezdění všech oken v přízemí.

Olomoucký kraj


V Moravskoslezském kraji se přesný počet bývalých textilních továren nedá jednoznačně určit, protože průzkum oblasti ještě není dokončen.

1. Florian Schmidt a syn, továrna na vlněné zboží; 1882 Krnov, 152/11 náměstí Míru autor: Ernst Latzel, Franz Seidl, Eduard Frank Monumentální průčelí továrních budov soukenické továrny Florian Schmidt a syn s dochovanou secesní, bohatě zdobenou štukovou fasádou, orientovanou k řece Opavě a jedné z hlavních krnovských ulic, k Říčnímu okruhu, tvoří jednu z nejvýraznějších městských dominant. Sled továrních budov podél řeky byl vybudován ve čtyřech stavebních etapách v rozmezí let 1882-1912, kdy bylo sjednoceno průčelí. Po znárodnění byla firma začleněna do n. p. Karnola (po r. 1990 Karnola, a. s.), po jejím zániku byla textilní výroba roku 2003 ukončena a technické zařízení odstraněno. Budovy zatím nejsou využívány.

1

1

2

2

2. Bratři Neumannové, tkalcovna a úpravna ; 1889 Frýdek-Místek, čp. 782 Staroměstská autor: Carl Arnold Séquin-Bronner

LEGENDA: objekt zpracovaný, s příslušnou kartou projektu a zařazením záznamy budou detailněji doplněny v dalších fázích projektu objekt textilní výroby komunikace hranice kraje hranice ČR

Textilní podnik bratří Julia a Leopolda Neumannů byl založen ve Frýdku v roce 1868. Na Těšínské ulici v dolní části města (později označované jako Tovární čtvrť Fabriksviertel) si otevřeli největší a nejstarší úpravárenský závod ve městě a bělidlo. Zpočátku firma zpracovávala především výrobky místních tkalců a soukeníků, v roce 1878 si však vystavěla vlastní moderní mechanickou tkalcovnu. V letech 1889 - 1890 byla vystavěna na Staroměstské ulici nová moderní strojní přádelna s vlastní strojovnou a kotelnou. Neumannova přádelna byla vysoce ceněna nejen po profesní, ale i po architektonické stránce. Budova byla vystavěna v duchu průmyslové secese z dvojbarevného režného zdiva s fasádou s ozdobnými římsami s ozubem a svislými pilastry. Ve vrcholné fázi ve 30. letech 20. století se areál textilního podniku bratří Neumannů rozkládal na dolní části Těšínské ulice, částečně v Nádražní ulici, dolní části Masarykovy třídy, na počátku Slezské ulice a Pekařské. Za 2. sv. války postihl komplex osud podobných židovských podniků konfiskace a nucená německá správa. Po válce byl komplex zestátněn a začleněn pod n. p. Slezan, bylo mu přiděleno označení 08, odtud zavedený název Osmička.

Moravskoslezský kraj


PUBLIKACE: ź ZEMÁNKOVÁ, Helena. Tvořit ve vytvořeném: nové funkční využívání uvolněných objektů. Vyd. 1. Brno: Vysoké učení technické, 2003, 157 s. ISBN 80-214-2365-x. ź ZEMÁNKOVÁ, Helena. Rekonverze starých továren. 1. vyd. Brno: Vysoké učení technické, 1991, 118 s. ź Industriální stopy: architektura konverzí průmyslového dědictví v České republice 2000-2005 = Vestiges of industry : architectural conversion of industrial heritage in the Czech Republic : Karlínská studia,

Praha září - říjen 2005. V Praze: Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT, 167 s. ISBN 80-239-5440-7. ź Současný český industriál: podoby soudobé průmyslové architektury = Contemporary Czech industrial : images contemporary industrial architecture. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 2011, 173 s. ISBN 978-80-

904484-3-8. ź DVOŘÁKOVÁ, Eva, Jiří MERTA a Karin VITÁSKOVÁ. Revitalizace a konverze průmyslových objektů: památková péče. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2010, 1 CD-ROM. ISBN 978-80-7368-798-4. ź DVOŘÁKOVÁ, Eva, Benjamin FRAGNER a Tomáš ŠENBERGER. Industriál - paměť - východiska. 1. vyd. Praha: Titanic, 2007, 243 s. ISBN 978-80-86652-33-7. ź FRAGNER, Benjamin a Vladislava VALCHÁŘOVÁ. Průmyslové dědictví - 2: ve vzduchoprázdnu mezi profesionály a amatéry : [--mezinárodní konference Industriální stopy. Praha: Výzkumné centrum průmyslového

dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze ve spolupráci s Kolegiem pro technické památky ČSSI & ČKAIT a British Council, 2010, 218 s. ISBN 978-80-01-04521-3. ź Mini loft bible. Praha: Fortuna Libri, 2007, 432 s. ISBN 978-80-7321-325-1. ź SEDLÁKOVÁ, Anežka. Bydlení v uvolněných objektech bývalých brněnských textilních továren: Housing in released buildings of former Brno textile factories : zkrácená verze Ph.D. Thesis. [V Brně: Vysoké učení

technické], c2010, 32 s. ISBN 978-80-214-4098-2. ź VOJVODÍKOVÁ, Barbara. Brownfieldy - a co s nimi souvisí. Praha: European Science and Art Publishing, c2014, 138 s. ISBN 978-80-87504-23-9. ź KADEŘÁBKOVÁ, Božena a Marian PIECHA. Brownfields: jak vznikají a co s nimi. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2009, xiv, 138 s. ISBN 978-80-7400-123-9. ź PACLOVÁ, Hana. Konverze průmyslových areálů s důrazem na zachování jejich památkových hodnot: autoreferát k disertační práci. 1. vyd. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, 2011, 56 s. ISBN 978-80-

248-2447-5. ź GLOGAROVÁ, Michaela. Český textilní a oděvní průmysl v období globalizace. Pardubice, 2013. Diplomová práce. Univerzita Pardubice, Fakulta ekonomicko-správní ź BERAN, Lukáš. Průmyslové dědictví: [sborník příspěvků z mezinárodního bienále Industriální stopy] = Industrial heritage : [conference proceedings from the international biennial "Vestiges of Industry". Praha:

Výzkumné centrum průmyslového dědictví Českého vysokého učení technického v Praze ve spolupráci s Kolegiem pro technické památky ČSSI & ČKAIT, 2008, 335 s. ISBN 978-80-01-04067-6. ź Industriální stopy: dvanáct ohrožených = Vestiges of industry :twelve sites at risk. V Praze: Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT, 2003, 49 s. ź MARHOUNOVÁ, Monika. Konverze průmyslových objektů jako platforma pro kulturní a umělecké využití [online]. 2009. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. ź ŠŤASTNÁ, Viola. Zhodnocení možností konverze průmyslových objektů na bytové účely [online]. 2014. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. ź KYSELÁ, Lenka. Textilní průmysl v současném ekonomickém světě [online]. 2009. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu a ekonomiky. ź MORAVOVÁ, Tereza. Industriální stavby Brna. Kapesní průvodce po vybraných průmyslových objektech. [online]. 2014. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta.

INTERNETOVÉ STRÁNKY: http://www.archello.com/en http://www.dezeen.com http://www.archdaily.com http://www.e-architect.co.uk http://www.architectureartdesigns.com http://www.archiweb.cz http://www.earch.cz/cs http://www.wikipedia.org http://www.industrialnitopografie.cz

http://www.flickr.com/groups/oldtextilemills/ http://www.panoramio.com http://www.fabriky.cz/ http://www.fa.vutbr.cz/home/zemankova/textil/index.htm http://issuu.com/karl-und-probst/docs/universitaetliechtenstein_vaduz_karl-und-probst/1 http://www.okplan.cz http://inhabitat.com http://retaildesignblog.net

http://www.dedictvivysociny.cz/kultura/pamatky-50/technicke-2/ http://www.usineroubaix.fr/W/do/centre/histoire http://www.spinnerei.de/ http://www.bam.brno.cz/?filter=code http://www.rotefabrik.ch/en/home/ http://vcpd.cvut.cz/cz/

Použité zdroje

Profile for Michaela Grundová

Textilni tovarny_vcera, dnes a zitra  

analyza textilniho prumyslu a jeho staveb z pohledu architektonicke praxe_zmapovani situace v Ceske republice a vytipovani vhodnych objektu...

Textilni tovarny_vcera, dnes a zitra  

analyza textilniho prumyslu a jeho staveb z pohledu architektonicke praxe_zmapovani situace v Ceske republice a vytipovani vhodnych objektu...

Advertisement