Page 1

WWW.JAN-FISCHER.CZ

PREZIDENTSKÁ VOLBA JE ŠANCE NA ZMĚNU Jan Fischer je přesvědčen, že prezidentská volba bude prvním impulsem k řadě změn, které jsou v naší společnosti nutné a lidé na ně již dlouho čekají. „Situace už došla natolik daleko, že nestačí pouze apelovat na politiky, aby se chovali lépe. Potřebujeme institucionální změnu. Chci využít všech možností, které prezident má, abych se zastal občanů a jejich práv,“ říká Jan Fischer.

A které zamýšlené změny se dotknou občanů? Budu usilovat o to, aby bylo občanům umožněno mnohem více se podílet na moci a její kontrole. Navrhnu zavedení institutu lidové iniciativy, tedy práva skupiny padesáti tisíc občanů podat návrh zákona, který by Parlament musel projednat. Budu navrhovat změny volebních zákonů tak, aby občané mohli co nejlépe vyjádřit svoji vůli. Podpořím možnost hlasovat ve volbách elektronicky a pravidlo uplatňování preferenčních hlasů bez omezení. V čem spatřujete nedokonalosti našeho ústavního systému? Jedním z jeho hlavních problémů je slabost kabinetu. Všichni jsme opakovaně zažili situace, kdy osud kabinetu byl v rukou několika poslanců. To ohrožuje stabilitu celé země. Budu prosazovat, aby prezident mohl rozpustit Poslaneckou sněmovnu na návrh předsedy vlády. A to kdykoliv, s výjimkou 3 měsíců po volbách a 3 měsíců před koncem funkčního období Sněmovny. To zní poměrně radikálně, ale co tím získáme? Cílem je zvýšit osobní odpovědnost předsedy vlády, aby se už nemohl vymlouvat, že sice nemůže nic prosadit, ale nemá v rukou nástroje, jak odblokovat situaci. A co role opozice? Kontrolní role opozice musí být posílena. Navrhnu, aby ke zřízení vyšetřovací komise Sněmovny stačila čtvrtina poslanců. Tento institut je dnes málo funkční, protože vládní většina zblokuje vytvoření jakékoli vyšetřovací komise, která by se týkala vládních skandálů. A jaká by potom měla v tomto systému role prezidenta? Prezident je garantem řádu, reprezentantem země, obráncem nejlepších tradic naší státnosti. Plně využiji všech nepsaných možností, které má prezident, k tomu, aby se zastal občanů a jejich práv, bojoval s extremismem, vedl politiky ke slušnému chování, podporoval vzdělání a rozvoj občanské společnosti. V případě prezidenta republiky považuji také za potřebné změnit a zpřesnit některé pravomoci tak, aby nemohlo docházet k jejich zneužívání.

To však lze u prezidenta obtížně představit. Můžete být konkrétnější? Navrhnu například, aby členové Bankovní rady České národní banky byli prezidentem republiky jmenování se souhlasem Senátu a nezáleželo jen na libovůli hlavy státu. Rovněž bych přivítal snadnější proceduru odvolání prezidenta republiky. Kandiduji na úřad prezidenta, ne však prezidenta neodpovědného a neodvolatelného.

Foto: Nguyen Phuong Thao / MF Dnes / Profimedia

Co všechno byste jako prezident chtěl měnit? Myslíte, že je na změny vhodná chvíle? Určitě. Po dvaceti letech je čas provést úpravy, které povedou k větší osobní odpovědnosti politiků, k větší transparentnosti a kontrole politiky. Po dvou desetiletích, která uplynula od vzniku České republiky, také dorostla nová generace. Není vhodnější chvíle.

Hovořili jsme o prezidentském úřadu, opozici, občanech… a co politické strany? Politické strany musí zásadně změnit systém svého financování. Tak jako jsem podporoval přísnou regulaci financování prezidentských kampaní, budu ji prosazovat i pro politické strany. To znamená transparentní účty, strop výdajů na kampaně, a strany by měly být sponzorovány fyzickými osobami a ne firmami. Stejně tak musí dojít ke změně financování ústavních institucí. I kdyby to mělo znamenat jejich zeštíhlení. Jak vidíte roli prezidenta republiky v zahraniční politice? Role prezidenta není pouze rolí ceremoniální. Má aktivně prosazovat naše národní zájmy. Jako zásadní vidím při formulaci národního zájmu roli občanské společnosti. Když mluvím o národním zájmu, mám na mysli zájem celonárodní, nikoli úzce stranický nebo ideologický. Proto chci zahraniční politiku otevřít, chci společně s občany formulovat národní zájmy a zlepšovat obraz naší země. Doba kabinetní zahraniční politiky je už totiž dávno pryč. Jaké jsou tedy vaše priority zahraniční politiky? Za nejdůležitější pokládám čtyři, a to rozvojovou politiku včetně humanitární pomoci a prosazování lidských práv, fungování naší země v Evropské unii, euroatlantické spojenectví a ekonomickou diplomacii. Co tedy jako kandidát na nejvyšší post svým voličům nabízíte? Nabízím voličům dohodu, závazek, jak budu vykonávat úřad prezidenta republiky. Považuji za férové občanům předem sdělit, jak si práci hlavy státu představuj, i jak si ji rozhodně nepředstavuji. Jak byste svůj prezidentský vliv chtěl využít, když je vlastně v podstatě spíše neformální? Hlava státu má pochopitelně řadu důležitých formálních kompetencí, a také, jak správně říkáte, neformální vliv. Ten je ovšem značný. Chci plně využít všech nepsaných možností, které prezident má, abych se zastal občanů a jejich práv, vedl politiky ke slušnému chování a podporoval rozvoj občanské

Jan Fischer, nezávislý a nestranický kandidát na prezidenta republiky

společnosti. budu to dělat otevřeně, pod kontrolou veřejnosti. Chcete bránit úplně všechny, nebo víte o skupině, která podporu potřebuje více, než ostatní? Zvláštní pozornost věnuji všem, na něž dnes představitelé státu často a snadno zapomínají. Tedy zdravotně postiženým, mladým lidem, rodinám s dětmi, příslušníkům různých menšin. A v prvé řadě udělám vše pro to, aby se zlepšil život seniorů. Co dalšího obsahuje váš závazek občanům? Budu se vždy snažit o nalezení shody a odblokování patových situací. Po sněmovních volbách udělám vše pro rychlou dohodu politických stran na nové vládě s podporou demokratických sil. Nikdy nenominuji premiéra, který by se opíral o podporu extremistů nebo stran popírajících naše spojenecké závazky. I kdyby to mělo znamenat vyčerpání dvou pokusů, které má prezident k sestavení vlády. Jak se stavíte ke korupci, k tématu, které je stále velmi citlivě vnímano občany? Chci jít příkladem v boji proti korupci. Zveřejním svůj pracovní program a všechny schůzky týkající se veřejného zájmu. Stejně jako v kampani budu zveřejňovat své příjmy a majetkové

poměry. Zároveň členem vlády nikdy nenominuji člověka, který by byl podezřelý z korupce. Zmínil jste, že chcete být v úzkém kontaktu s veřejností. Jak to chcete zrealizovat? Budu využívat všech možností, abych pomohl občanům řešit jejich problémy. Zavedu pravidelné dny, kdy se bude moci u prezidenta ohlásit každý občan se svým problémem nebo žádostí. Nehodlám přijít o normální život, rodinu, kamarády a známé. O čem tedy bude historická první přímá volba hlavy českého státu? Volba za prvé ukáže, zda si lidé přejí návrat zpět do 90. let, nebo zda si přejí změnu. Volba je také výjimečná tím, že v ní poprvé za dvacet let nepůjde o pravolevé soupeření, i když to tak někteří kandidáti podávají. Ne. Půjde o souboj mezi snahou zachovat status quo a snahou o prosazení změny. Snad se mi podařilo dostatečně silně říci, že mojí cestou je prosazení změny. Jak byste do pěti vět shrnul svůj vzkaz pro voliče? Máme demokracii. Tak jednejme podle významu toho slova. Neměňme demokracii. Změňme politiku. A první krok ke změně udělejme společně, už v lednu!

1


WWW.JAN-FISCHER.CZ

DANA FISCHEROVÁ: JSME SPOLU PROSTĚ RÁDI sympatický. A celou dobu, co jsme spolu hovořili o mém angažmá v jeho sekretariátu, seděl na židli a houpal se. Já jsem si pořád říkala, kdypak asi spadne? Chtěl působit jako šéf, a proto na mě házel všelijaké takové průpovídky, abych věděla, do čeho jdu. Pravil třeba: „Podívejte, představoval bych si, že z našeho sekretariátu nevznikne perský trh.“ A to mě úplně fascinovalo. Představa perského trhu na sekretariátě!

Foto: Archiv Jana Fischera

Má váš manžel nějaké vady na kráse? Když jsem k němu před sedmadvaceti lety nastoupila jako sekretářka na statistický úřad, připadalo mi tehdy strašně roztomilé, jak pořád něco hledá. Byla jsem úplně zjihlá, jak tomuhle báječnému chlapovi mohu být užitečná, když pro něj něco najdu… A dnes jsem někdy doslova alergická, když Honza ráno vstane a řekne: „Dádo, nevíš, kde je…? Neviděla si…? Musíme najít…“ Hledáním začíná téměř každý náš den.

Manželství Dany a Jana Fischerových trvá už 24 let.

V čem je dobrý šéf? Nastoupila jsem k němu 2. ledna 1985 a od začátku jsem ho obdivovala, protože… on to má v hlavě srovnané. Je mimořádně chytrý a přitom skromný, vlastně úplně normální. Nic nepředstírá. Je špičkový odborník, ale neplete se do věcí, které neumí. V pětatřiceti letech se stal vedoucím odboru metodiky statistického zjišťování. Lidi ve statistice ho měli rádi. V oboru odvedl obrovský kus práce. A já jsem se k Honzovi v podstatě jenom přidala. Potřeboval sekretářku, a tak jsme se poznali. Banální příběh! Ale hned jsme spolu nechodili, i když začátek našeho vztahu byl opravdu klasické klišé: ředitel a jeho sekretářka… Čím jste ho ošálila? Rozhodně to nebyly dlouhé štíhlé nohy, což mě mrzí. Líbil se vám hned na první pohled? Byl mi od první chvíle jako šéf strašně

Hádáte se často? Vy se doma nehádáte? Taky občas šíleně. Víte, já nevěřím, že si milující manželé dokážou vždycky bez emocí cokoliv vysvětlit. Od té doby, co Honzu znám, měl nějaké podřízené či kolegy a s nimi řešil různé nepříjemné problémy, jenže byl ve funkcích, kde musel nacházet řešení „bez krveprolití“. I já občas potkám lidi, kteří mě něčím šíleně naštvou. A to potom musí někdo odskákat. Já to beru tak, že každý pak potřebuje ventil, aby svou nahromaděnou nespokojenost, bublající papiňák, vypustil. A kdo je nejblíže? Manžel, manželka… Jak jste zvládala jako paní premiérová oficiální akce? Hned jsem si koupila Špačkovu velkou knihu etikety, protože po Velikonocích nás čekala první státní večeře s tureckým prezidentem. Dodneška to vidím, jak nás přivezli na hradní nádvoří ke vchodu do Španělského sálu a najednou u schodů někdo vykřikl: „K poctě zbraň!“ A my jsme sebou trhli, zastavili se a zmateně se otáčeli, co se děje, kdo jde. Změnilo se něco v chování lidí kolem vás, když jste se stala paní premiérovou? Jeli jsme hned po jmenování o Velikonocích do vesnice v západních Čechách, která se jmenuje Úterý. Majitel penzionu zřejmě vůbec nesledoval zprávy v televizi, ani nečetl noviny, takže nás celou dobu strašně komandoval. Neustále nás napomínal, abychom vypínali světlo. Mně udělal přednášku o tom, jak nesmím nosit

Co říkáte na to, že v novinách občas píší, že váš muž je šedá statistická myš? Po pravdě řečeno mě dost deptá, když otevřu noviny a o člověku, kterého si vážím, kterého si vážili kolegové na úřadu vlády i ve statistice, se píší všelijaké posměšné články. Noviny na něj nemusejí psát oslavné ódy, protože nikdo není stoprocentní, ale můj muž se určitě nedostal do funkce premiéra tím, že se někdo přeřekl. Jeho jméno padlo, neboť někdo o něm věděl, že je slušný, že je dobrý a že tu práci během našeho předsednictví v Evropské unii zvládne. A také zvládl - jako premiér dotáhl naše působení v čele Evropy bez excesů. Když někde něco prohlásil, už se to nemuselo dementovat či dál vysvětlovat… Všechna jednání dovedl do konce. Ať už to bylo podepisování Lisabonské smlouvy po složitém vyjednávání s panem prezidentem či příprava ekonomických opatření s tehdejším ministrem financí Edou Janotou. Jako premiér uměl veřejnosti podat vládní kroky tak, aby jim lidé rozuměli. Co vám dnes v politice vadí? Myslím, že potřebujeme konzistentní spolehlivou vládu, na jejíchž krocích půjde všeobecně stavět. Jako občan nemusím se vším souhlasit, ale musím pochopit, co a proč ministři dělají. Musím věřit, že jednotlivé vládní kroky vymýšlejí lidé, kteří to umějí. Což znamená, že politika má zasahovat jen do určitých pater státní správy. V zahraničí bývají už nejbližšími spolupracovníky ministra odborníci v oboru, kteří drží kontinuitu. Asi i proto jsou obvykle v naší zemi velmi dobře hodnoceny úřednické vlády odborníků, což byl i manželův případ. Je váš muž suchar? Spíš má suchý humor. Takový anglický. Jednou byli u nás v Londýně novináři a Honza mi po příchodu z banky řekl: „Dádo, nemáš nějakou disponibilní hotovost?“ Já jsem se chechtala, zatímco pan redaktor situaci popsal jako vrchol manželova sucharství. Pamatuji se, jak kdysi můj syn přišel hodně pozdě z nějakého mejdanu a Honza mu vážným hlasem vysvětloval, aby si dal pozor, že přílišné slavení narozenin má vliv na rychlé stárnutí. Jak to? Statistiky jasně ukazují, že lidé, kteří slavili nejvíce narozenin, jsou staří… Prostě Honza má svůj specifický humor, kterému ne každý rozumí.

A na ten vás dostal? Spíš na povídání. Strašně ráda ho poslouchám. On opravdu hodně věcí ví. Nikdy jsem nebyla na pochybách, že je to chlap mého života. Na začátku mi hodně vyprávěl o svém tátovi Otovi, který pracoval v Československé akademii věd. Byl výborný matematik, statistik, velká vědecká kapacita. Za války prošel Terezínem, v Osvětimi přežil doktora Mengeleho. V 50. letech se zabýval uplatňováním statistiky v genetice, přestože genetika tehdy byla podle Rusů buržoazní pavěda. Cílevědomost a zatvrzelost zdědil Honza po něm. Našla jsem dopisy, které mu psal táta na vojnu. Jsou to nejkrásnější dopisy, jaké jsem kdy četla. Je z nich cítit, jak strašně drželi pohromadě. Jsme nesmírně upovídaný pár. Jedeme v autě, celou cestu mluvíme… Jen když jsme poprvé vyrazili na dovolenou bez syna Honzíka, protože o prázdninách odletěl na pět neděl k bratrovi Milanovi do Austrálie, byli jsme tak zaskočeni tím, že už žádné dítě s námi není, že jsme na sebe promluvili až u Lince. Honza tehdy pravil: „Tak zase prší jako každej rok!“ Začali jsme se smát a tím jsme to prorazili. Víte, my jsme spolu hrozně rádi. Autor: Dana Emingerová pro iDNES.cz (redakčně upraveno, kráceno) David Neff / MF DNES / Profimedia

Jak funguje s touhle roztržitostí v práci? Je ten typ, jak říkával Werich, co „podružnosti“ neřeší… O to víc se soustředí na svou práci, v níž je absolutně zodpovědný a cílevědomý. Statistiku vždycky miloval. Dostal ji do vínku po svém otci a opravdu se vypracoval na uznávaného experta. A co se týká těch „podružných detailů“, aniž bych se chtěla vytahovat, Honza měl vždycky opravdu skvělé sekretářky. A na ně se spoléhá. Mně je jich sice upřímně líto, ale zase na druhou stranu – aspoň se mám o to hledání s kým podělit. Ovšem můj muž je opravdu dobrý šéf. Proto jeho asistentky pro něj hledají rády.

podpatky, abych mu nevyryla v pokoji díry do nové podlahy. Nakonec se při placení manžela zeptal: „A co vy děláte?“ Honza povídá: „Já jsem statistik.“ A ten pán se smál, že prý má být teď nějaký statistik premiérem. „Neznáte ho?“ „To jsem já.“ Od té chvíle nastala diametrální změna. Ten pán nás pozval k sobě domů a nakonec jsme s ním strávili moc zajímavé dopoledne. Takže to bylo naše „státnické“ zahájení.

Dana Fischerová • Narodila se 14. 8. 1948 v Praze. • Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu, pracovala jako aranžérka. • Pak přestoupila na Český statistický úřad, kde se v roce 1984 seznámila s Janem Fischerem. • Vzali se v lednu 1988 a mají spolu třiadvacetiletého syna Honzu. • Z předchozích manželství má tři děti - Davida, Milana a Kateřinu. • Od roku 2001 je v invalidním důchodu. • Největším koníčkem je rodina, zajímá se o architekturu a historické panenky. • Dlouhodobě se věnuje řadě charitativních projektů. Spolupracuje s Kapkou naděje Venduly Svobodové, podpořila AVON pochod proti rakovině prsu, věnuje se problematice Alzheimerovy choroby. Nedávno se také stala členkou správní rady projektu Konta Bariéry SENSEN (Senzační senioři).

2


WWW.JAN-FISCHER.CZ

PREZIDENTSKÁ VOLBA JE ŠANCE NA ZMĚNU Jan Fischer je přesvědčen, že prezidentská volba bude prvním impulsem k řadě změn, které jsou v naší společnosti nutné a lidé na ně již dlouho čekají. „Situace už došla natolik daleko, že nestačí pouze apelovat na politiky, aby se chovali lépe. Potřebujeme institucionální změnu. Chci využít všech možností, které prezident má, abych se zastal občanů a jejich práv,“ říká Jan Fischer.

A které zamýšlené změny se dotknou občanů? Budu usilovat o to, aby bylo občanům umožněno mnohem více se podílet na moci a její kontrole. Navrhnu zavedení institutu lidové iniciativy, tedy práva skupiny padesáti tisíc občanů podat návrh zákona, který by Parlament musel projednat. Budu navrhovat změny volebních zákonů tak, aby občané mohli co nejlépe vyjádřit svoji vůli. Podpořím možnost hlasovat ve volbách elektronicky a pravidlo uplatňování preferenčních hlasů bez omezení. V čem spatřujete nedokonalosti našeho ústavního systému? Jedním z jeho hlavních problémů je slabost kabinetu. Všichni jsme opakovaně zažili situace, kdy osud kabinetu byl v rukou několika poslanců. To ohrožuje stabilitu celé země. Budu prosazovat, aby prezident mohl rozpustit Poslaneckou sněmovnu na návrh předsedy vlády. A to kdykoliv, s výjimkou 3 měsíců po volbách a 3 měsíců před koncem funkčního období Sněmovny. To zní poměrně radikálně, ale co tím získáme? Cílem je zvýšit osobní odpovědnost předsedy vlády, aby se už nemohl vymlouvat, že sice nemůže nic prosadit, ale nemá v rukou nástroje, jak odblokovat situaci. A co role opozice? Kontrolní role opozice musí být posílena. Navrhnu, aby ke zřízení vyšetřovací komise Sněmovny stačila čtvrtina poslanců. Tento institut je dnes málo funkční, protože vládní většina zblokuje vytvoření jakékoli vyšetřovací komise, která by se týkala vládních skandálů. A jaká by potom měla v tomto systému role prezidenta? Prezident je garantem řádu, reprezentantem země, obráncem nejlepších tradic naší státnosti. Plně využiji všech nepsaných možností, které má prezident, k tomu, aby se zastal občanů a jejich práv, bojoval s extremismem, vedl politiky ke slušnému chování, podporoval vzdělání a rozvoj občanské společnosti. V případě prezidenta republiky považuji také za potřebné změnit a zpřesnit některé pravomoci tak, aby nemohlo docházet k jejich zneužívání.

To však lze u prezidenta obtížně představit. Můžete být konkrétnější? Navrhnu například, aby členové Bankovní rady České národní banky byli prezidentem republiky jmenování se souhlasem Senátu a nezáleželo jen na libovůli hlavy státu. Rovněž bych přivítal snadnější proceduru odvolání prezidenta republiky. Kandiduji na úřad prezidenta, ne však prezidenta neodpovědného a neodvolatelného.

Foto: Nguyen Phuong Thao / MF Dnes / Profimedia

Co všechno byste jako prezident chtěl měnit? Myslíte, že je na změny vhodná chvíle? Určitě. Po dvaceti letech je čas provést úpravy, které povedou k větší osobní odpovědnosti politiků, k větší transparentnosti a kontrole politiky. Po dvou desetiletích, která uplynula od vzniku České republiky, také dorostla nová generace. Není vhodnější chvíle.

Hovořili jsme o prezidentském úřadu, opozici, občanech… a co politické strany? Politické strany musí zásadně změnit systém svého financování. Tak jako jsem podporoval přísnou regulaci financování prezidentských kampaní, budu ji prosazovat i pro politické strany. To znamená transparentní účty, strop výdajů na kampaně, a strany by měly být sponzorovány fyzickými osobami a ne firmami. Stejně tak musí dojít ke změně financování ústavních institucí. I kdyby to mělo znamenat jejich zeštíhlení. Jak vidíte roli prezidenta republiky v zahraniční politice? Role prezidenta není pouze rolí ceremoniální. Má aktivně prosazovat naše národní zájmy. Jako zásadní vidím při formulaci národního zájmu roli občanské společnosti. Když mluvím o národním zájmu, mám na mysli zájem celonárodní, nikoli úzce stranický nebo ideologický. Proto chci zahraniční politiku otevřít, chci společně s občany formulovat národní zájmy a zlepšovat obraz naší země. Doba kabinetní zahraniční politiky je už totiž dávno pryč. Jaké jsou tedy vaše priority zahraniční politiky? Za nejdůležitější pokládám čtyři, a to rozvojovou politiku včetně humanitární pomoci a prosazování lidských práv, fungování naší země v Evropské unii, euroatlantické spojenectví a ekonomickou diplomacii. Co tedy jako kandidát na nejvyšší post svým voličům nabízíte? Nabízím voličům dohodu, závazek, jak budu vykonávat úřad prezidenta republiky. Považuji za férové občanům předem sdělit, jak si práci hlavy státu představuj, i jak si ji rozhodně nepředstavuji. Jak byste svůj prezidentský vliv chtěl využít, když je vlastně v podstatě spíše neformální? Hlava státu má pochopitelně řadu důležitých formálních kompetencí, a také, jak správně říkáte, neformální vliv. Ten je ovšem značný. Chci plně využít všech nepsaných možností, které prezident má, abych se zastal občanů a jejich práv, vedl politiky ke slušnému chování a podporoval rozvoj občanské

Jan Fischer, nezávislý a nestranický kandidát na prezidenta republiky

společnosti. budu to dělat otevřeně, pod kontrolou veřejnosti. Chcete bránit úplně všechny, nebo víte o skupině, která podporu potřebuje více, než ostatní? Zvláštní pozornost věnuji všem, na něž dnes představitelé státu často a snadno zapomínají. Tedy zdravotně postiženým, mladým lidem, rodinám s dětmi, příslušníkům různých menšin. A v prvé řadě udělám vše pro to, aby se zlepšil život seniorů. Co dalšího obsahuje váš závazek občanům? Budu se vždy snažit o nalezení shody a odblokování patových situací. Po sněmovních volbách udělám vše pro rychlou dohodu politických stran na nové vládě s podporou demokratických sil. Nikdy nenominuji premiéra, který by se opíral o podporu extremistů nebo stran popírajících naše spojenecké závazky. I kdyby to mělo znamenat vyčerpání dvou pokusů, které má prezident k sestavení vlády. Jak se stavíte ke korupci, k tématu, které je stále velmi citlivě vnímano občany? Chci jít příkladem v boji proti korupci. Zveřejním svůj pracovní program a všechny schůzky týkající se veřejného zájmu. Stejně jako v kampani budu zveřejňovat své příjmy a majetkové

poměry. Zároveň členem vlády nikdy nenominuji člověka, který by byl podezřelý z korupce. Zmínil jste, že chcete být v úzkém kontaktu s veřejností. Jak to chcete zrealizovat? Budu využívat všech možností, abych pomohl občanům řešit jejich problémy. Zavedu pravidelné dny, kdy se bude moci u prezidenta ohlásit každý občan se svým problémem nebo žádostí. Nehodlám přijít o normální život, rodinu, kamarády a známé. O čem tedy bude historická první přímá volba hlavy českého státu? Volba za prvé ukáže, zda si lidé přejí návrat zpět do 90. let, nebo zda si přejí změnu. Volba je také výjimečná tím, že v ní poprvé za dvacet let nepůjde o pravolevé soupeření, i když to tak někteří kandidáti podávají. Ne. Půjde o souboj mezi snahou zachovat status quo a snahou o prosazení změny. Snad se mi podařilo dostatečně silně říci, že mojí cestou je prosazení změny. Jak byste do pěti vět shrnul svůj vzkaz pro voliče? Máme demokracii. Tak jednejme podle významu toho slova. Neměňme demokracii. Změňme politiku. A první krok ke změně udělejme společně, už v lednu!

1


WWW.JAN-FISCHER.CZ

DANA FISCHEROVÁ: JSME SPOLU PROSTĚ RÁDI sympatický. A celou dobu, co jsme spolu hovořili o mém angažmá v jeho sekretariátu, seděl na židli a houpal se. Já jsem si pořád říkala, kdypak asi spadne? Chtěl působit jako šéf, a proto na mě házel všelijaké takové průpovídky, abych věděla, do čeho jdu. Pravil třeba: „Podívejte, představoval bych si, že z našeho sekretariátu nevznikne perský trh.“ A to mě úplně fascinovalo. Představa perského trhu na sekretariátě!

Foto: Archiv Jana Fischera

Má váš manžel nějaké vady na kráse? Když jsem k němu před sedmadvaceti lety nastoupila jako sekretářka na statistický úřad, připadalo mi tehdy strašně roztomilé, jak pořád něco hledá. Byla jsem úplně zjihlá, jak tomuhle báječnému chlapovi mohu být užitečná, když pro něj něco najdu… A dnes jsem někdy doslova alergická, když Honza ráno vstane a řekne: „Dádo, nevíš, kde je…? Neviděla si…? Musíme najít…“ Hledáním začíná téměř každý náš den.

Manželství Dany a Jana Fischerových trvá už 24 let.

V čem je dobrý šéf? Nastoupila jsem k němu 2. ledna 1985 a od začátku jsem ho obdivovala, protože… on to má v hlavě srovnané. Je mimořádně chytrý a přitom skromný, vlastně úplně normální. Nic nepředstírá. Je špičkový odborník, ale neplete se do věcí, které neumí. V pětatřiceti letech se stal vedoucím odboru metodiky statistického zjišťování. Lidi ve statistice ho měli rádi. V oboru odvedl obrovský kus práce. A já jsem se k Honzovi v podstatě jenom přidala. Potřeboval sekretářku, a tak jsme se poznali. Banální příběh! Ale hned jsme spolu nechodili, i když začátek našeho vztahu byl opravdu klasické klišé: ředitel a jeho sekretářka… Čím jste ho ošálila? Rozhodně to nebyly dlouhé štíhlé nohy, což mě mrzí. Líbil se vám hned na první pohled? Byl mi od první chvíle jako šéf strašně

Hádáte se často? Vy se doma nehádáte? Taky občas šíleně. Víte, já nevěřím, že si milující manželé dokážou vždycky bez emocí cokoliv vysvětlit. Od té doby, co Honzu znám, měl nějaké podřízené či kolegy a s nimi řešil různé nepříjemné problémy, jenže byl ve funkcích, kde musel nacházet řešení „bez krveprolití“. I já občas potkám lidi, kteří mě něčím šíleně naštvou. A to potom musí někdo odskákat. Já to beru tak, že každý pak potřebuje ventil, aby svou nahromaděnou nespokojenost, bublající papiňák, vypustil. A kdo je nejblíže? Manžel, manželka… Jak jste zvládala jako paní premiérová oficiální akce? Hned jsem si koupila Špačkovu velkou knihu etikety, protože po Velikonocích nás čekala první státní večeře s tureckým prezidentem. Dodneška to vidím, jak nás přivezli na hradní nádvoří ke vchodu do Španělského sálu a najednou u schodů někdo vykřikl: „K poctě zbraň!“ A my jsme sebou trhli, zastavili se a zmateně se otáčeli, co se děje, kdo jde. Změnilo se něco v chování lidí kolem vás, když jste se stala paní premiérovou? Jeli jsme hned po jmenování o Velikonocích do vesnice v západních Čechách, která se jmenuje Úterý. Majitel penzionu zřejmě vůbec nesledoval zprávy v televizi, ani nečetl noviny, takže nás celou dobu strašně komandoval. Neustále nás napomínal, abychom vypínali světlo. Mně udělal přednášku o tom, jak nesmím nosit

Co říkáte na to, že v novinách občas píší, že váš muž je šedá statistická myš? Po pravdě řečeno mě dost deptá, když otevřu noviny a o člověku, kterého si vážím, kterého si vážili kolegové na úřadu vlády i ve statistice, se píší všelijaké posměšné články. Noviny na něj nemusejí psát oslavné ódy, protože nikdo není stoprocentní, ale můj muž se určitě nedostal do funkce premiéra tím, že se někdo přeřekl. Jeho jméno padlo, neboť někdo o něm věděl, že je slušný, že je dobrý a že tu práci během našeho předsednictví v Evropské unii zvládne. A také zvládl - jako premiér dotáhl naše působení v čele Evropy bez excesů. Když někde něco prohlásil, už se to nemuselo dementovat či dál vysvětlovat… Všechna jednání dovedl do konce. Ať už to bylo podepisování Lisabonské smlouvy po složitém vyjednávání s panem prezidentem či příprava ekonomických opatření s tehdejším ministrem financí Edou Janotou. Jako premiér uměl veřejnosti podat vládní kroky tak, aby jim lidé rozuměli. Co vám dnes v politice vadí? Myslím, že potřebujeme konzistentní spolehlivou vládu, na jejíchž krocích půjde všeobecně stavět. Jako občan nemusím se vším souhlasit, ale musím pochopit, co a proč ministři dělají. Musím věřit, že jednotlivé vládní kroky vymýšlejí lidé, kteří to umějí. Což znamená, že politika má zasahovat jen do určitých pater státní správy. V zahraničí bývají už nejbližšími spolupracovníky ministra odborníci v oboru, kteří drží kontinuitu. Asi i proto jsou obvykle v naší zemi velmi dobře hodnoceny úřednické vlády odborníků, což byl i manželův případ. Je váš muž suchar? Spíš má suchý humor. Takový anglický. Jednou byli u nás v Londýně novináři a Honza mi po příchodu z banky řekl: „Dádo, nemáš nějakou disponibilní hotovost?“ Já jsem se chechtala, zatímco pan redaktor situaci popsal jako vrchol manželova sucharství. Pamatuji se, jak kdysi můj syn přišel hodně pozdě z nějakého mejdanu a Honza mu vážným hlasem vysvětloval, aby si dal pozor, že přílišné slavení narozenin má vliv na rychlé stárnutí. Jak to? Statistiky jasně ukazují, že lidé, kteří slavili nejvíce narozenin, jsou staří… Prostě Honza má svůj specifický humor, kterému ne každý rozumí.

A na ten vás dostal? Spíš na povídání. Strašně ráda ho poslouchám. On opravdu hodně věcí ví. Nikdy jsem nebyla na pochybách, že je to chlap mého života. Na začátku mi hodně vyprávěl o svém tátovi Otovi, který pracoval v Československé akademii věd. Byl výborný matematik, statistik, velká vědecká kapacita. Za války prošel Terezínem, v Osvětimi přežil doktora Mengeleho. V 50. letech se zabýval uplatňováním statistiky v genetice, přestože genetika tehdy byla podle Rusů buržoazní pavěda. Cílevědomost a zatvrzelost zdědil Honza po něm. Našla jsem dopisy, které mu psal táta na vojnu. Jsou to nejkrásnější dopisy, jaké jsem kdy četla. Je z nich cítit, jak strašně drželi pohromadě. Jsme nesmírně upovídaný pár. Jedeme v autě, celou cestu mluvíme… Jen když jsme poprvé vyrazili na dovolenou bez syna Honzíka, protože o prázdninách odletěl na pět neděl k bratrovi Milanovi do Austrálie, byli jsme tak zaskočeni tím, že už žádné dítě s námi není, že jsme na sebe promluvili až u Lince. Honza tehdy pravil: „Tak zase prší jako každej rok!“ Začali jsme se smát a tím jsme to prorazili. Víte, my jsme spolu hrozně rádi. Autor: Dana Emingerová pro iDNES.cz (redakčně upraveno, kráceno) David Neff / MF DNES / Profimedia

Jak funguje s touhle roztržitostí v práci? Je ten typ, jak říkával Werich, co „podružnosti“ neřeší… O to víc se soustředí na svou práci, v níž je absolutně zodpovědný a cílevědomý. Statistiku vždycky miloval. Dostal ji do vínku po svém otci a opravdu se vypracoval na uznávaného experta. A co se týká těch „podružných detailů“, aniž bych se chtěla vytahovat, Honza měl vždycky opravdu skvělé sekretářky. A na ně se spoléhá. Mně je jich sice upřímně líto, ale zase na druhou stranu – aspoň se mám o to hledání s kým podělit. Ovšem můj muž je opravdu dobrý šéf. Proto jeho asistentky pro něj hledají rády.

podpatky, abych mu nevyryla v pokoji díry do nové podlahy. Nakonec se při placení manžela zeptal: „A co vy děláte?“ Honza povídá: „Já jsem statistik.“ A ten pán se smál, že prý má být teď nějaký statistik premiérem. „Neznáte ho?“ „To jsem já.“ Od té chvíle nastala diametrální změna. Ten pán nás pozval k sobě domů a nakonec jsme s ním strávili moc zajímavé dopoledne. Takže to bylo naše „státnické“ zahájení.

Dana Fischerová • Narodila se 14. 8. 1948 v Praze. • Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu, pracovala jako aranžérka. • Pak přestoupila na Český statistický úřad, kde se v roce 1984 seznámila s Janem Fischerem. • Vzali se v lednu 1988 a mají spolu třiadvacetiletého syna Honzu. • Z předchozích manželství má tři děti - Davida, Milana a Kateřinu. • Od roku 2001 je v invalidním důchodu. • Největším koníčkem je rodina, zajímá se o architekturu a historické panenky. • Dlouhodobě se věnuje řadě charitativních projektů. Spolupracuje s Kapkou naděje Venduly Svobodové, podpořila AVON pochod proti rakovině prsu, věnuje se problematice Alzheimerovy choroby. Nedávno se také stala členkou správní rady projektu Konta Bariéry SENSEN (Senzační senioři).

2


20121102_cz_bohemia  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you