Issuu on Google+

women první unisexový magazín duben 2011 zdarma

only

Jógou proti stresu v práci Jednoduché cviky, které zvládnete i v kanceláři

Jak se pečou seriály? Ze zákulisí továren na mýdlové opery

Tonya Graves „S Amerikou už mi dejte pokoj!“

Dva magazíny v jednom

Z druhé strany si užijte čtení pro mladé muže


Obnažené jaro v Londýně Londýnské módní jaro? Peklo. Urgentní touha obnažit se zaplaví celé město. Jako by jarní svit roztavil soudnost jinak velmi konzervativních Britů. Viviene Westwood kdysi prohlásila, že móda je ve finále o svlékání. Problém je v tom, že z většiny kolemjdoucích toho nezbývá mnoho ke svlékání. Náhle je všude na odiv přespříliš kůže. Všichni ještě v doznívajících mrazech začnou chodit na boso a bez punčocháčů a sukně se scvrknou na pásky kolem boků. Zdá se, že mnoho lidí by nejradši vyrazilo do ulic úplně nahých. S jarem se vracejí ženské přestřelky jako krátká trička vystavující přetékající pas, takzvaný „muffin top“, po česku „pneu“. Stehna velikosti antických sloupů, barvy mramoru a textury pomerančů v šortkách kratších než jepičí život, šortkách tak těsných, že by je z těch nebohých slečen sundal snad jen chirurg.

Letos sen v Londýně předvedli i pánové. Poprvé jsem viděla muže v tričkách, která asi ukradli mladší sestře z šatníku. Odhalit kotníky, jak jarní trendy káží, proč ne, ale břicho? Už i muži ukazují bříška! Češi mají ve zvyku sebemrskačsky prohlašovat, jak nemají vkus a jak bychom se měli inspirovat nejnovějšími trendy třeba právě z Londýna. Pánové, raději noste šusťákovky než trička, ve kterých budete vypadat jako roztleskávačka. Ještě šílenější jarní pánský výstřelek? Pánské těsné kalhoty posazené proklatě nízko. Včera v metru se vedle mě ze sedačky zvedal jakýsi pětadvacátník a já studem nevěděla, kam s očima. Dohromady s odhaleným pupkem asi jediný dobrý důvod, proč nemít z příchodu jara radost.

OBSAH

women only

4 Kulturní tipy Co by byla škoda propást

5 Top 10 Autorka píše o módě a studuje London College of Fashion v Londýně

Co jste nevěděli o Kristýně Leichtové

6 Originální mýdla Helena Heinz a její designové kousky

■ FOTO NA TITULNÍ STRANĚ: LUKÁŠ HAVLENA

■ ILUSTRACE: MIROSLAV VOMÁČKA – VOMI

HOSTÉ ČÍSLA MARIANA DVOŘÁKOVÁ ilustrátorka

7 Pařížská inspirace

Kdo se podílel na výrobě tohoto vydání LUKÁŠ HAVLENA fotograf

EVA KOŠINSKÁ spisovatelka

Módní tipy z pařížských ulic

8 České šperky Zdejší šperkaři hlásí renesanci

9 Můj svět Na návštěvě u Kláry Vytiskové

10 Téma: Jak se dělá seriál Nakoukli jsme do zákulisí

16 Rozhovor: Tonya Graves Proč jí trvalo jedenáct let natočit CD

Připravila ilustrace k článku o zákulisí výroby televizních seriálů.

Nafotil titulní stranu a také módní sérii se zpěvačkou Tonyou Graves.

Je autorkou povídky V kleci, kterou pro nás napsala na zadané téma Šílená budoucnost.

20 Fashion Tonya Graves v bláznivých outfitech

24 Kancelářská jóga Pár pozic k zahnání pracovního stresu

Věnuje se ilustraci, grafice, komiksu a malbě. Studovala v Praze a Berlíně. Je členkou skupiny a labelu City Surfer. Jejich prvním dílem bylo v prosinci 2010 vydání vinylu s originální hudbou i grafikou. V roce 2011 plánují otevření galerie a ateliéru CS Office na Žižkově.

Hrdý otec tří dětí je absolventem ateliéru fotografie Střední průmyslové školy grafické. Specializuje se především na portréty, spolupracuje jak s undergroundovým magazínem Živel, tak s módní ikonou Harper’s Bazaar.

Studentka českého jazyka, literatury a komparatistiky na FF UK. Publikovala v časopisech Dobrá adresa, Totem, v Antologii české poezie II. 1986–2006. Živí se jako internetový copywriter. V roce 2008 jí v nakladatelství Literární salon vyšla básnická sbírka Solný sloup.

26 Co prozradí obličej Oči nebo jazyk prozradí, co vám chybí

27 Botox kvůli mobilu? Mžouráním na displej k vráskám

28 Gruzie vs. Česko Jak se žije a vaří Gruzíncům u nás

32 V kleci Povídka Evy Košinské

33 Outdoor Tipy na jarní sportování pro ženy

VÝKONNÝ ŘEDITEL Ondřej Sychrovský, ŠÉFREDAKTOR Josef Rubeš, ART DIRECTOR Petra Kubíková, VEDOUCÍ MAGAZÍNU Jan Pomuk Štěpánek, OBCHODNÍ ŘEDITEL Miroslav Mareš. Magazín MEN WOMEN ONLY vydává Metro ČR, a. s., člen skupiny Metro International S.A. Kováků 24, 150 00 Praha 5, telefon: 225 065 111, e-mail: menonly@metro.cz, womenonly@metro.cz. Logo MEN WOMEN ONLY je registrováno společností Metro Česká republika, a. s. Časopis je registrován na Ministerstvu kultury ČR, registrace MK ČR E 17768.

3


■ TEXT: JAN JARVIS

■ FOTO: PROFIMEDIA.CZ, ČTK

Zapište si

do diáreˇ

20. 4. 19.30

Tonya Graves, Palác Akropolis Praha Pamatujete si ještě Liquid Harmony? To je už dávno, co tam Tonya zpívala, co? V Akropoli zazpívá ukázky z připravované sólové desky.

Zorganizovali jsme vám život na pár týdnů. Opovažte se propást:

26. 4. 19.30

17. 4. 20.00

Die Happy, Retro Music Hall Praha Marta Jandová přiveze do Prahy svou německou rockpopovou partu. Těšte se na česko-německý melodický nářez v české angličtině!

Pro otrlé! 16. 4. Casting na Miss Příbramska 2011, Disco Bar Béčko Příbram Tam nemůžeš. Protože seš tlustá. A z Brna.

4

29. 4.

20.30, hi-fi Malostranská beseda, Praha Fusion elektro-popu, dekadentního synt-diska s nádechem lyriky Už jsme doma... tak to jsou zhruba hi-fi. Hodně energické a docela zábavné. I groovy.

3.– 8. 5.

16. 4. 21.00

Tony Viktora Group Blues Sklep Praha Jazzový kytarista, dávný spoluhráč Karla Velebného hrává se svou partou špičkové jazzové standardy, ale i blues a latinu pravidelně v intimním klubu Blues Sklep. Sedněte si do první řady a možná dostanete i pusu.

19. 5.

Anda – Louise Bogza, Pražský hrad Špičková česká operní pěvkyně rumunského původu, sólistka Státní opery v Praze, držitelka operní Thálie za rok 2007 se svou deskou dostala na úplný vrchol české albové hitparády.

27. 4.

19.00 Oceán + hosté, Roxy Praha Čeští Depešáci se po 18 letech sejdou na jednom pódiu. No... proč ne?

Anifilm – festival animovaných filmů, Třeboň Super filmy, super lidi, super hospody, super krajina, super zámek, super Třeboň. Snad nebude blbý počasí.

6. 5. 19.00

Drum and Walk, Omega centrum Olomouc Velká bubenická šou, kterou můžete sledovat na běžícím pásu. Doslova. Organizátoři připravili 200 běžících pásů. Takže můžete celý koncert jít.

Bizarní akce pro milovnice perverzní zábavy 14. 4. 17.00 Kurz velikonočního aranžování, Kavárna MKD Mělník No, nejvyšší čas! Zájemci se mohou hlásit u p. Lešnerové v kanceláři předprodeje. Tak šup!

14. 5. 8.00 Slavnosti lásky a přátelství (seznamovací karneval v maskách i bez), Dolní Kounice Milovníci šermu našli způsob, jak se s někým seznámit. Nasadí si masky! 8. 5. Mistrovství Moravy a Slezska mužů a žen v kulturistice, Ostrava Přehlídka obrovského kvanta fakt kvalitní lidské hmoty.

20.00 Nabucco Monumental Opera, Budvar Aréna České Budějovice Nejslavnější opera Giuseppe Verdiho v monumentálně monstrózním nastudování rozduní Budvar Arénu v Budějkách! Světu se tají dech.

25. 5. 19.30

Sophie Hunger, Palác Akropolis Praha Jeden z nejvýraznějších pěveckých objevů posledních pěti let. Buďte u toho, ať jednou můžete svým vnoučatům vyprávět, že jste u toho byli... my taky žasnem, že v Lucerně hrál Louis Armstrong.

26. 5.

Kung Fu Panda 2, premiéra filmu Kung Fu je označení dokonalosti. Dosáhnete třeba dokonalosti v kuchyni – pak jste Kung Fu Kuchař. A dosáhnete dokonalosti v animaci zvířecích animáků – uděláte Kung Fu Pandu.

tip

Dr. Kalíta 23. 4. Zahájení pivní sezony – Chodovar Cup 2011, Chodová Planá, Tachovsko „Ženám bych doporučil vzít svýho kozla na výlet na Tachovsko – na Chodovar Cup 2011. Můžou tam celej den otráveně postávat a pak řídit zpátky do Prahy. Aspoň jednou budete co k čemu.“


10

top

■ TEXT: JAN JARVIS ■ FOTO: PROFIMEDIA.CZ, ČTK, LUKÁŠ HAVLENA

Kristýna

Nejlepší profesoři Kristýna studovala herectví na konzervatoři pod vedením dvojice špičkových herců Petry Špalkové a Ivana Řezáče.

1

Nejčastější kolegové

Nejhorší zlozvyk

Leichtová

9

2

Na divadle a v televizi se setkává se spolužáky z pražské konzervatoře. Jsou to třeba i spoluhráči z Comebacku Matouš Ruml a Marie Doležalová.

Nejtěžší práce Dvouměsíční zkoušení hry Kebab ve Strašnickém divadle. Škodolibí herečtí kolegové (J. Chromeček a J. Racek) rádi přenášejí vztahy svých postav k ní i mimo jeviště a rozhodně s ní nezacházejí v rukavičkách.

Nejnovější film

Nejoblíbenější hudba

3

V květnu přijde do kin česká komedie Westernstory o hercích, obyvatelích a návštěvnících westernového městečka.

Kristýna miluje Spice Girls a umí odzpívat skoro celý jejich repertoár.

5

Největší mýty

4

Naprostá většina internetových životopisů tvrdí, že Kristýna studuje DAMU. Je to nesmysl, stejně jako to, že hrála v hororu Hostel.

10

Kristýna si často a velmi intenzivně hryže nehet na palci. Aspoň že u ruky.

Pakliže současná renesance českého televizního seriálu dostala nějakou mladou herečku na výsluní, je to Kristýna Leichtová.

8

Nejmilejší místa Na prvním místě je Plzeň, kde je Kristýna doma a kde žije její rodina. Na druhém místě je New York, kam se ráda vrací, a na třetím místě je letiště a jeho atmosféra... protože jí připomíná New York. A miluje také Francii, kde se plynně domluví.

Nejhorší období Nejslavnější role

6

Kristýnu znáte jako Ivu z Comebacku, objevila se i v Dokonalém světě.

7

Co vyjde duben / květen Maximum Ride v prodeji od 13. 4. Čtrnáctiletá Maximum Ride a její manga kámoši – Tesák, Iggy, Brepta, Pšouk a Andílka – se ničím neliší od obyčejných dětí, až na to, že mají křídla a umějí létat.

KOMIKS

Během studií na střední škole si Kristýna musela vydělávat na kafe a cigára ve skladu. Těžkou manuální práci vydržela dělat asi jen dva týdny. Pak se definitivně stala herečkou.

Danger Mouse

Czech Made Man Premiéra 28. 4. Česká černá komedie postavená na skutečných událostech bez skrupulí nahlíží na uplynulých 20 let svobody u nás. Hrají Budař a Šteindler.

FILM

Mr. Nice Premiéra 21. 4. Anglické komediální drama o sympatickém mladíkovi, který rovnou z Oxfordské univerzity vkročí do světa pašování lehkých drog.

Rome Producent, DJ a skladatel, který stojí za zvukem třeba Gorillaz, Gnarls Barkley nebo taky Broken Bells, přichází s autorským albem.

CD

Moby Destroyed Spolu s netrpělivě očekávanou deskou vyjde i stejnojmenná biografie nejslavnějšího a nejplešatějšího multiinstrumentálního dýdžeje na světě.

5


VŮNĚ

■ TEXT: LUCIE KUTÁLKOVÁ

■ FOTO: MARTIN CHLUM A HELENA HEINZ

Diplomová práce na VŠUP

Kolekce Colour Collection

Instalace Diplomové práce VŠUP 2008 v Schowroomu Donlic interier, Praha 1 Kolekce Soap for Leeda

Její mýdla můžete sehnat: www.futurista.cz www.leeda.cz www.popout.cz Kolekce Colour Collection

Design,

který voní Namísto pestrobarevných vajíček můžete naaranžovat mýdla z velikonoční kolekce designérky Heleny Heinz. Její mýdla ve tvaru oblázků potěší všechny vaše smysly. Dokonce i hmat.

H

elena Heinz si svou zálibu v mýdlech pěstovala od dětství. „Ráda jsem si s mýdly jako dítě hrála, ale vždy až s ohlazeným omydleným tvarem,“ říká designérka stojící za značkou S O A P a vysvětluje tak, odkud se vzala inspirace k netradičně vypadajícím designovým mýdlům. Ta jsou zajímavá nejen svým tvarem, ale i obalem od designéra Maria Corradiniho, se kterým často spolupracuje.

Pořádně si mýdlo ohmatat Kolekce Soap ZEN

6

Logo značky S O A P zde Heinz převedla do Braillova písma, tak moc je pro ni rozměr hmatu při designu mýdel podstatný. „Mýdlo pokládám za velmi intimní předmět, se kterým komunikuji dotykem. Je pro mě proto mnohem přirozenější

převést a číst jeho název díky haptickému znaku,“ říká.

Helena Heinz „Vystudovala jsem obor kov a šperk na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Jsem duší šperkařka a mýdlo je v současné chvíli pro mě tím nejcennějším klenotem. Ráda bych se ale v budoucnu věnovala realizaci svítidel a kolekci minimalistických šperků, které už dlouho nosím v hlavě.“ www.helenaheinz.com

Žádné testy na zvířatech Nicméně tím nejdůležitějším na mýdle je jeho vůně. „I pro mě zůstává tato výroba stále trochu tajemstvím,“ přiznává Heinz a dodává, že samotné míchání vůní nechává na firmě Manufaktura, která pro ni základy pro mýdla dodává. „Je složena z velké řady přírodních složek a vystihuje naprosto přesně moji představu a přání osobité a unikátní vůně pro má mýdla.“ Její mýdla se pak pyšní ještě jednou důležitou vlastností – komponenty pro výrobu mýdel nejsou testovány na zvířatech.


■ TEXT: PHIL OH (METRO WORLD NEWS)

Pařížská inspirace

■ FOTO: PHIL OH

MÓDA

Francouzská střídmost bere s přicházejícím jarem za své.

Pandora Lennard

Anna Dello Russo

editorka Tank Magazine „Bunda ze sekáče, šaty Christopher Kane, boty z BDSM obchodu.“

redaktorka Vogue „Jak šaty, tak boty mám od Mary Katrantzou.“

Natuka Karkashadze návrhářka „Kabát Topshop, blůza a kalhoty jsou mé vlastní modely.“

Lou Hayter zpěvačka New Young Ponny Club „Šaty jsou od Jeana-Charlese de Castelbajaca.“

Anya Ziourova módní redaktorka Tatler Russia „Od hlavy až k patě jsem oblečena do modelů od Balenciaga.“ INZERCE


DESIGN

■ TEXT: LUCIE KUTÁLKOVÁ

■ FOTO: MICHAL ŠEBA, MARTIN KOVÁŘ, ARCHIV NÁVRHÁŘŮ

Lidé chtějí být

originální

Český designový šperk zažívá obdivuhodnou renesanci. Vybrali jsme čtyři české značky v čele s Markétou Richterovou. „Fascinuje mě mikrosvět, ráda si hraju s měřítkem. Zajímají mě věci, které se spojují a zase rozbíjejí, mám ráda vznik a zánik, koloběh života,“ říká česká návrhářka, která získala ocenění v rámci předloňského Designbloku. „Miluji geometrii, přírodní struktury, a to jak organické, tak anorganické,“ říká Richterová, jejíž aktuální jarní kolekci můžete zakoupit hned v několika pražských obchodech. „Mladí lidé chtějí být originální. Lidé se zajímají o současný design i módu. Konečně!“ Více na www.marketarichter.net

Nejčastěji pracuje s nerezovou ocelí, její šperky jsou čistých linií a geometrických tvarů. Náramek z kolekce Mé krajky. Více na www. klarasipkova.dphoto.com

Klára Šípková

Věnují se výrobě moderního šperku podle vlastních návrhů. Spolupracují s mnoha současnými designéry, například s Evou Jiřičnou nebo Jiřím Beldou. Více na www.belda.cz

Hanuš Lamr

Belda

Kde koupit šperky Markéty Richterové: www.kubista.cz www.leeda.cz www.futurista.cz www.dox.cz www.Harddecore.cz www.artelshop.com

V jeho kolekcích najdete například do stříbra odlité šišky cypřiše nebo olše. Náramek Červotoč je vyroben ze stříbra v kombinaci s kůží. Více na www. hanuslamr.cz


■ FOTO: TOMÁŠ BRABEC

˚ svet to je muj ˇ

Klára Vytisková, 25 let

Klára se s kapelou Toxique stala podstatnou součástí tuzemské hudební scény, loni vydali své druhé album. Také moderuje již legendární hitparádu Medúza.

■ TEXT: KRISTÝNA HOLUBOVÁ

„Už se těším na déšť“

1

1 Xko Písmeno z nápisu ToXique, který byl v našem stánku na podzimním Designbloku. 2

3

Časopis

Módní časopis od tety z Milána, ráda se nechávám inspirovat. 4

Kazeťák

Slouží mi jako expresní nahrávadlo, když mám nápad, zmáčknu REC! Tady vznikla většina mých písniček. 5

2

Kniha

Dárek k narozeninám, ve volných chvílích ji prohlížím, je totiž krásná a já miluju design!

Košík

3 4

5

Připomíná mi dětství, takže když jsem ho viděla v „háemku“, přepadla mě nostalgie. 6 Boty „Hromnice“ made in Brazil jsou z londýnského blešáku. 7

Pláštěnka

Díky ní se těším na déšť, konečně ji totiž můžu vytáhnout ven.

6 7


TÉMA

■ TEXT: PAVEL KUČERA

■ ILUSTRACE: MARIANA DVOŘÁKOVÁ

Jak se peče

seriál České seriály co večer baví miliony diváků, ale také zajišťují skvěle placenou práci armádě scenáristů, filmových techniků a začínajících herců. Jak to celé funguje?

P

Nakoukli jsme zvědavě do zákulisí továrny na mýdlové opery. 10

oložili jste si někdy při sledování nováckého seriálu Ulice otázku, kde ona ulice vlastně leží? Možná vás to překvapí, ale nikde. V pražské Hostivaři sice najdete ono nároží s kadeřnickým salonem naproti, jaké má každé druhé středně velké město. Jenomže tohle je z papundeklu. A domy, které je obklopují, mají do hloubky maximálně tři metry a jejich stěny zezadu podepírají trámy. Celá exteriérová scéna Ulice je uměle vybudovaná vedle hostivařských ateliérů, kde seriál už šest let vzniká. A stejně jako seriál sám je jen fikcí, snažící se na vlas přesně odrážet realitu.

S Theou v posteli „Nejdřív stál Peškův dům. Další dekorace se stavěly až později,“ vysvětluje mi


Probíhá zkouška. V posteli leží Podzimková PR koordinátorka TV a její milenec. Nova Eva Měšťáková, když procházíme mezi zdmi domů, které skutečně vypadají jako živé. Když ale zblízka nahlédnete do jejich oken, zjistíte, že za nimi nejsou pokoje, ale zeď. Jinak je všechno jako ve skutečnosti. Poštovní schránka na rohu, bankomat, reklamní poutač před hospodou. Ulice ale po pár metrech končí a my stojíme před rozlehlou budovou, která snad kdysi bývala fabrikou, než ji přebudovali na továrnu na příběhy. Sedm dní v týdnu, od sedmi do sedmi se tu přes osmdesát herců a více než sto techniků ve dvou štábech stará o to, abychom se od září 2005 mohli každý všední den setkávat s rodinami Peškových, Farských, Boháčkových či Jordánových. A brzy bude odvysílána už dvoutisící epizoda. Vcházíme do obří

haly, která vypadá trochu jako obchodní dům IKEA. Většinu prostoru zabírají věrné repliky obývacích pokojů, kuchyní, ložnic, ale i spojovacích schodišť. Všem chybí minimálně jedna zeď a strop. První kvůli přístupu kamer, to druhé kvůli lampám, nasvěcujícím scénu. Jdeme po špičkách a šeptáme, protože v jednom z „pokojů“ zrovna probíhá hraná zkouška. V posteli leží Kristýna Podzimková coby Theodora Nekonečná a její seriálový milenec Štěpán Stránský, vlastním jménem Štěpán Benoni. A i v takhle intimní chvíli

řeší žurnalistiku, kterou Thea studuje. Konkrétně zápůjčku kamery kvůli jakési reportáži. Zkouška končí, režisér dává povel a scéna se jede naostro. Televizní diváci ji ale budou moci vidět až přibližně za dva měsíce. A ze scenáristické dílny odešla už před půl rokem. Takhle totiž vypadá produkční harmonogram Ulice. INZERCE

SIMPLY CLEVER

Magická výbava. Magická cena. ŠKODA Fabia Magic.

Kombinovaná spotºeba a emise CO2 vozË Fabia: 3,4–6,2 l/100 km, 89–148 g/km

ŠKODA Fabia Magic již od 229 900 K. Vykouzlili jsme pro Vás ideální vËz s výbavou, která má vše, co potºebujete. • Klimatizace • Rádio • Centrální zamykání • Kola z lehké slitiny • Prodloužená 4letá záruka • Verze Combi za pºíplatek pouze 10 000 K. Více na www.skoda-auto.cz. A navíc akní úv•r od ŠkoFINu bez navýšení.


TÉMA

■ TEXT: PAVEL KUČERA

■ ILUSTRACE: MARIANA DVOŘÁKOVÁ

Jeden autorský tým vymýšlí dějovou osu a druhý tým scenáristů se zaměřuje na dialogy. Oba týmy pak koordinuje hlavní dramaturg.

Novodobí Dietlové se často líhnou z reklamních agentur. Velikonoce i Japonsko Hlavním cílem nekonečných seriálů ze života není jenom pobavit či dojmout, ale taky svým divákům (často spíše divačkám) poradit ve složité životní situaci. Proto musí co nejvěrněji odrážet skutečný život. Scenáristé Ulice mají za úkol držet se při zemi a psát příběhy tak, aby se s nimi divák mohl ztotožnit. „To nemají být žádné extravagantní a extrémní věci. Jde o to, aby ses na to koukal a říkal sis, to se mi stalo a to se stalo mojí tetě,“ popisuje novinářka a bývalá scenáristka Ulice Marta Fenclová, toho času na mateřské dovolené. Současně se díly plánují tak, aby ladily s kalendářem. To znamená, že v epizodě vysílané na Velikonoční pondělí tutově dojde na pomlázku. A podobně. „Teď, po katastrofě v Japonsku, se producentovi podařilo i to, že se v jednom z příštích dílů bude mluvit právě o Japonsku. Snažíme se na podobné události reagovat a jsme v současné době jediný seriál, který je schopný na podobná témata reagovat,“ upozorňuje mě Eva Měšťáková. Ulice se vysílá pětkrát do týdne hodinu a při tak obrovském

12

objemu je jasné, že seriál nepíše jeden člověk. Konkrétně v případě tohoto seriálu je scenáristů momentálně dvacet sedm. A u dalších seriálů je to podobné. „V seriálu ,na dlouhou trať‘, jako je Ulice anebo Ordinace v růžové zahradě, není v silách jednoho autora psát celý díl včetně dialogů. Jsou tedy dva týmy: autorský, který děje vymýšlí, a tým autorů dialogů, který děj převádí do scénářů. Koordinátorem obou týmů je pak dramaturg,“ vysvětluje Lucie Paulová, šéfautorka Ordinace v růžové zahradě, která ještě do loňského roku ze stejného postu bděla nad směřováním Ulice. Jejím úkolem je práci scenáristů sladit a usměrňovat tak, aby se seriál vyvíjel správným směrem. Protože nic není vzdálenější představě, že scenárista je pro svoji postavu něco jako Bůh a může si s ní dělat, co se mu zlíbí. Například nechat ji v seriálu vyhodit z práce jen proto, že ho při psaní bolel zub.

Hvězdám dveře otevřené Dozvídám se, že při psaní „nekonečného“ seriálu je klíčové slovo „dějová linka“. „Těch dějových linek je tam několik. Například Farští jsou jedna dějová linka. Ale může to být i jedna postava. A tu má scenárista na starosti,“ pokračuje Marta Fenclová. „Když jsem do Ulice přišla, vytvářela se nová postava kadeřnice Simony. A ta se vymýšlela od začátku, což je pro začínajícího scenáristu nejlepší. Na tom jsem se to učila a psala jsem ji docela dlouho. Ale po čase ti trochu dojdou nápady a je dobrý zkusit to zase s jinou postavou.“ Některé postavy jsou samozřejmě pro seriál důležitější než jiné. Což se odvíjí už od toho, jak populární herec či herečka je ztvárňuje. Jednou ze stěžejních postav Ulice je Bára Jordánová v podání Terezy Brodské. Ta se však nedávno po šesti letech rozhodla ze seriálu odejít a úkolem scenáristů je připravit pro její odchod půdu. O tom, za jakých okolností to bude, prý ještě rozhodnuto není. Určitě ale nemá „zemřít“. „V případě hvězd, jako je Tereza Brodská, se snažíme najít takovou cestu ven, aby měly otevřené dveře zpátky a teoreticky se mohly vrátit,“ prozrazuje Eva Měšťáková. „A přizpůsobujeme se i tomu, když herečky otěhotní. Příkladem je Michaela Badinková, která otěhotněla, a tak jsme její postavu nechali taky otěhotnět. Scenáristé tam pak tu dějovou linku navedou.“

Česká Ally McBealová Pokud chce mít televize jistotu, že její seriál bude mít vysokou sledovanost, natočí rodinnou ságu, plnou citů, úkladů a zvratů, přezdívanou mýdlová opera. Mýdlová proto, že ji v raných dobách často prokládala reklama na mýdla a prací prášky. A opera pro její melodramatičnost a také kvůli důležité roli hudby (tzv. soap music), která žánr provázela hlavně v rozhlasových počátcích ve dvacátých letech minulého století. A pokud si to chce pojistit tuplem, děj zasadí do atraktivního prostředí. Například mezi lékaře. „V Česku zatím vznikají především seriály do hlavního vysílacího času od osmi. Tím je dané zadání,“ říká Šárka Baborovská, hlavní producentka seriálu TV Prima Cesty domů a dřívější producentka Ordinace v růžové zahradě. „Musíte obsáhnout co nejširší diváckou skupinu, protože je to obrovská investice. Neříkám, že by nefungovala třeba česká obdoba Ally McBealové, ale v tom čase, kam patří. To jest kolem desáté


hodiny. A tam v tuto chvíli komerční televize o výrobě neuvažují. Když uděláte seriál, který je atypičtěji divácky zaměřený, může být sebekvalitnější, ale v osm bude mít logicky omezenou diváckou skupinu.“ Jediným seriálovým žánrem, do kterého si zatím české komerční televize výrazněji troufly vedle mýdlových oper, jsou sitkomy. Odstartovala to Nova už krátce po svém spuštění s Nováky, kteří měli být patrně mixem Ženatého se závazky a Kroku za krokem. O tom, že se úplně nevyvedli, svědčí hodně chabých třináct procent, kterých dosahuje jejich hodnocení na serveru csfd.cz. „Děs a hrůza. Jen pevně doufám, že nikoho nenapadne tuhle stupidnost někdy v budoucnu ,pro velký úspěch‘ opakovat, protože to by mě museli asi odvézt na ARO,“ vepsal do diskuse uživatel s nickem Radyo. S většími či menšími úspěchy pak Nova točila další sitkomy jako Policajti z předměstí či Hospoda. Ani k těm si však diváci nevypěstovali extra osobní vztah, natož aby se dalo mluvit o jejich zlidovění či kultovnosti. Nova však takový sitkom mít chtěla, a proto v roce 2007 uspořádala takzvaný sitkom projekt.

SÁZKA NA MORAVSKÝ WESTERN V tvorbě původních seriálů nepolevuje ani Česká televize, kolébka českého seriálu. Vedle často reprízovaných Četnických humoresek v únoru začala vysílat nový třináctidílný seriál Znamení koně, pro který se vžilo označení „Dobrá voda po dvaceti letech“. Oba seriály spojuje dostihové prostředí a téma chovu koní. Režisér Milan Cieslar při jeho popisu rovnou neváhá použít označení „moravský western“. Oblibu si získaly i obě řady retroseriálu Vyprávěj, který i přes mírnou umělohmotnost dokázal u diváků zarezonovat nostalgií po předrevolučních časech. V září 2011 se má začít vysílat třetí řada. INZERCE

STAČÍ MÁLO A UVIDÍTE VÍC I ZA VOLANTEM

Více na www.lexum.cz nebo na 810 800 009


TÉMA

■ TEXT: PAVEL KUČERA

■ ILUSTRACE: MARIANA DVOŘÁKOVÁ

„Mě by bavilo psát seriál jako Black Books, ale to je humor, se kterým se na Nově neuspělo,“ říká jeden ze scenáristů Comebacku, Ondřej Ládek aka Xindl X.

Když herečka otěhotní, scenáristé mají poplach. Ozzák přichází „Sitkom projekt byl něco mezi školením pro scenáristy a jejich náborem. Workshop o sitkomovém psaní,“ říká jeho účastník Ondřej Ládek, známý především jako písničkář Xindl X. „Dozvěděl jsem se o tom od kamaráda v době, kdy jsem dělal v reklamce. Vždycky jsem byl fanda sitkomu, a tak jsem to chtěl zkusit.“ Sitkom projekt vedl americký scenárista John Vorhaus, za Novu mu šéfoval bývalý filmový publicista Tomáš Baldýnský. A byl to právě on, komu se v hlavě vylíhl nápad na příběh o stárnoucím normalizačním zpěvákovi, který vychovává dceru. Tak vznikl Comeback. „Tomáš Baldýnský nám vlastně svůj projekt dal, abychom ho rozpracovali,“ líčí scenárista Jiří Vaněk, který je oním Ládkovým kamarádem, který jej k projektu přitáhl. A nakonec na Comebacku pracovali společně. Vaněk: „Nám se to líbilo a pro mě i Ondru bylo dobrý, že se to dotýkalo muziky, která nás zajímá.“ Během dvou měsíců vznikl autorský tým,

14

který připravil základní set-up seriálu, a vznikl i „nevysílatelný pilot“, tedy první díl, který televize točí ještě předtím, než projektu dá definitivně zelenou. „Dlouho jsem ho neviděl, ale mám pocit, že byl pekelnej,“ říká Vaněk. „Přesto se to podařilo schválit do vývoje. Takže jsme měli smlouvu na scénář.“ Dá se říct, že Comeback svůj úkol částečně splnil. Díky Dejdarově ztvárnění Ozzáka, ale i Tomáši Matonohovi v roli Tomiho Paciho si získal určitou oblibu a přinejmenším nebyl úplně trapný. „Uznávám, že se Comeback na televizních obrazovkách zavedl, že tvůrci vědí, co chtějí, já si s ním v otázce humoru teď rozumím líp, ale pořád to není žádná sláva,“ píše poměrně výstižně na csfd.cz, kde seriál dosáhl skóre 61 %, uživatel Tosim. Přesto je hlavně spíš příslibem toho, co by snad česká seriálová produkce teprve mohla nabídnout, pokud se televize trochu víc odvážou. „Mě by bavil seriál typu britských Black Books, ale to je humor, se kterým se na Nově neuspělo,“ říká Ládek. „Souběžně s Comebackem jsem byl dramaturgem i druhé skupiny, která se na jiném projektu pokoušela o ostřejší a víc crazy humor, ale to už neprošlo. Rovina humoru Comebacku se hledala hodně dlouho. Tak

sofistikovaní jako Přátelé jsme být nedokázali, tak jsme nakonec zakotvili někde mezi Alfem a Ženatým se závazky.“

Nemocnice na kraji růžové zahrady „Seriál je dřina,“ říká Šárka Baborovská. „Jednorázovou věcí, jako je film, se můžete zabývat mnohem dýl. Je to sice taky hraný žánr, ale tím podobnosti končí. Co se přípravy v procesu týče, je seriál diametrálně jiná práce. Manažersky a časově je to podstatně náročnější.“ Což se pochopitelně odvíjí už od toho, na jak obrovské ploše se příběh odehrává. Celovečerní film má obvykle nějakých sto dvacet minut, u seriálů může vysílací čas jít až do tisíců hodin. A dá se vůbec dnešní seriálová tvorba poměřovat s tím, co vznikalo před revolucí, kdy se točily dodnes hojně reprízované seriály jako Synové a dcery Jakuba Skláře, Dobrá voda nebo Nemocnice na kraji města? Šárka Baborovská říká: „Třeba co se Jaroslava Dietla týče, to byl velký televizní autor, ale taky ne každý jeho seriál dopadl skvěle. Konkurence ale tehdy byla nulová, takže hlad po tom příběhu byl větší než dnes. Tím nechci nijak shazovat kvalitu těch seriálů, například tam zpravidla hráli skvělí herci. Ale nikdy nic nešlo proti tomu a taky bylo mnohem víc času na realizaci.“ S tím souhlasí i Lucie Paulová. „Rozdíl mezi seriály před revolucí a dnes? Že tehdy na ně bylo mnohem více peněz.“

SERIÁLOVÍ FANDOVÉ, SPOJTE SE! Češi mají k seriálům tradičně kladný vztah, a to nejen k těm domácím. Na www.serialzone.cz se na dvanáct tisíc registrovaných uživatelů dělí o poznatky a novinky ze světa televizních seriálů. Jednotlivé série si vzájemně doporučují i před nimi varují a pochopitelně sestavují různé žebříčky. Jednoznačně nejpopulárnějším seriálem dle hodnocení uživatelů je tu Teorie velkého třesku.


• okamžitá desinfekce a důkladná očista • oslnivý lesk a příjemná vůně

Objevte řadu čisticích prostředků pro celou domácnost! Používejte biocidní přípravky bezpečně. Před použitím si vždy přečtěte údaje na obalu a připojené informace o přípravku.


ROZHOVOR

To n y a G r a v e s TEXT: JAN POMUK ŠTĚPÁNEK FOTO: LUKÁŠ HAVLENA

Mluví, směje se a gestikuluje tak rychle, že vám oči přecházejí. Není divu, že stihne vychovávat dvě děti, zpívat s Monkey Business a finišovat sólovou desku.

„S Amerikou už mi

dejte pokoj!“ Že chystáš sólovou desku, slýcháváme léta, teď už to vyjde?

Musí. Vždyť já se tu desku vlastně pokouším natočit posledních jedenáct let. Když jsem na konci 90. let skončila s Liquid Harmony, první, co mě napadlo, byla sólová deska. Ale potkala jsem se s Monkey Business a od tý doby nebyl čas. Stihla jsem za tu dobu spoustu dalších věcí. Mám třeba dvě děti (směje se). V jednom roce jsem natočila desku s The Stylist, rodila druhého syna a natáčeli jsme desku i s Monkey Business. Jo, to byl náročnej rok. A takhle to šlo pořád. Takže proto na desku došlo až teď. Pořád jsem součástí Monkey Business, pořád jsme spolu. Zvládám „multitasking“ a to, že dělám sólovou desku, neznamená, že skončím s Monkey Business.

Ne, že bych nechtěla, ale je pro mě složitý najít k tomu nějaký slova. Chvílema je to jako Tina Turner, chvílema... no prostě pop. Žádná Britney Spears, ale pop. Je to hodně pestrej mix žánrů a to, co to má spojit, je můj hlas. Hudební styl není důležitej. Takže chceš stihnout dvě děti, Monkey Business a ještě sólovou desku? Musíš mít asi pořádně velkej diář.

Já mám dokonce víc než jeden diář, to zaprvé (směje se). Mám jeden malej, co je do kabelky, velkej, kde mám spíš kontakty a čísla, a já jsem takový médium, co je spojuje. Teda snaží se je spojit.

Možná hloupá otázka, ale je nasnadě: jak ta deska bude znít? Jazz?

Pražská hudební scéna je poměrně malá a ty se skrze Monkey Business znáš v podstatě s kýmkoliv. Na desce by ti mohla hostovat půlka Prahy. Přizveš si někoho?

NE! To je ono, to mě štve, všichni čekaj, že budu dělat jazz. Nechte se překvapit! Nemůžu říct, co přesně to bude za žánr.

Praha je malá, ale o to víc je fajn, když potkáš někoho, koho ještě neznáš a on je fakt dobrej. Což je případ lidí, ze

16

TONYA GRAVES Narodila se v Peekskill ve státě New York a v Praze žije od roku 1995, kdy tu zahájila pěveckou kariéru s Luboš Andršt Blues Bandem. Později se stala zpěvačkou jedné z našich prvních elektronických kapel, Liquid Harmony. V roce 2000 se připojila ke skupině Monkey Business, se kterou natočila osm desek. V současné době připravuje sólový debut.


ROZHOVOR

To n y a G r a v e s TEXT: JAN POMUK ŠTĚPÁNEK FOTO: LUKÁŠ HAVLENA

TONYA NAŽIVO kterých jsem si postavila kapelu. Nějací extra hosté tam budou, ale nebude jich deset milionů. Pár lidí jo, ale všeho s mírou. Chci třeba natočit písničku s Matějem Ruppertem a oba se na to hrozně těšíme. A plánuju něco s Kryštofem Michalem. Ta deska bude v angličtině a tady je hrozně málo lidí, se kterýma bych chtěla točit anglicky. S tím, jak je pražská scéna malá a propojená, souvisí i fakt, že kamkoliv se člověk podívá, jsou nějací členové Monkey Business. Zaslechlas určitě, že jste jak kulturní mafie…

Lidi maj svoje názory. A názory jsou jak díry v zadnici – každej má tu svoji a všichni na ně maj právo. Slyšela jsem takový věci, ale to nebudu řešit. Ztráta času. V Monkey Business už máte děti skoro všichni. Ovlivňuje to nějak chod kapely?

Nemůžu mluvit za kluky, vim, jak je to u mě. Všichni jsme dobří rodiče, ale řešíme to každý jinak, hlavně proto, že jsem matka, jediná matka v kapele. Já jsem máma, co musí do práce. Děti vám změní život, a když jste matka, tak dvojnásobně. Jak se ti například ještě změnil život? Krom takových těch zjevných věcí, jako že máš míň času a víc zodpovědnosti.

Uvědomila jsem si nedávno takový vtipný detail – začínám svým synům říkat takový ty věci, o kterých jsem si myslela, že je nikdy nahlas neřeknu. Takový ty protivně výchovný věty. Jaký třeba?

„Ty si ničeho nevážíš“ nebo „Děti v Africe nemají co jíst“. Zajímavý na tom je, že oni odpoví úplně stejně, jako když jsme byli malí my… … tak jim tam ty knedlíky, mami, pošli?

Pokud vše klapne, jak má, Tonya Graves představí své sólové album letos na podzim. Pokud chcete malou ochutnávku toho, co jedna z nejočekávanějších tuzemských desek letošního roku nabídne, vypravte se do pražského Paláce Akropolis. 20. dubna tam představí svou novou kapelu a ukázky z dosud bezejmenného alba.

Jo, přesně. To se asi říká všude stejně. Teda asi v Africe ne. Tam se asi říká: Podívej, chudáci děti za železnou oponou, nemají pomeranče! (smích) Ale nejde to jinak, to se tak prostě stane a nemáš nad tím kontrolu. Jednoho dne seš prostě jejich rodič a zhrozeně se slyšíš a říkáš si: proboha, co to říkám? A spíš než večírky teď řešim recept na sekanou. Pročítal jsem si s tebou rozhovory z posledních let a snad v každým se tě všichni pořád ještě ptají na to, jak se ti tu – Američance – s námi Čechy žije.

To je pravda. Ještě pořád se mě všichni ptají na rozdíly mezi Českem a USA. Já to fakt neumím posoudit, nemám k tomu co říct. Jsem tu šestnáct let, co já vím o Americe? Dejte mi už pokoj s Amerikou! Já jsem to chápala první roky, těch prvních pět let, ok, fajn, jste zvědaví. Pořád to samý dokola?

Ne, moje deska nebude jazz 18

To je fakt. Řada rozhovorů s tebou měla vlastně identické otázky. A neber to ve zlým, ale i identický odpovědi.

(směje se) No to se nediv. Co k tomu mám pořád říkat? Aspoň se dá říct, že jsem konzistentní. Říkala jsem si, že bych třeba začala na každým rozhovoru říkat o svým příchodu do Česka něco úplně jinýho a zkoušet, jestli vůbec někdo vnímá, co říkám. Třeba historka o tom, jak jsi první večer v Praze šla na jazz, potkala Luboše Andršta a začala s ním ještě ten večer zpívat... tu historku vyprávíš už pár let ve stejných větách ve stejném pořadí.

Už to nechci vyprávět. Už nikdy nikdy nikdy. Řekla jsem tu historku snad tisíckrát. Čím víckrát ji vyprávím, tím víc si přestávám pamatovat, jak to bylo. Zůstane vzpomínka jenom na to, jak někomu zase vyprávím. Slib mi, že to po mně nebudeš chtít znovu vyprávět (směje se). Jestli to někoho zajímá, ať si to vygoogluje. Je mě plnej internet.


Za Brumlovkou 1519/4, Praha 4

Zveme Vás na

SEDLO PRO HOSTA



Zpívání a povídaní (ne)jen o koních Ve středu 27. dubna v 18.00 • přivítáme vzácného hosta pana JOSEFA VÁŇU,

VEGETARIÁNSKÁ RESTAURACE

sedminásobného vítěze Velké pardubické Příběh člověka, který svou pracovitostí a lidskou statečností dokáže dnes a denně překonávat sám sebe, je inspirativní pro nás všechny.

• výstava pohárů, plakátů a fotografií + autogramiáda • zazpívá Vlasta Koudelová Během večera zazní krásné písně nejen o koních.

•vstupné dobrovolné

• Středomořská — vegetariánská kuchyně • Ovocné, zeleninové a těstovinové saláty • Čerstvé ovocné a zeleninové šťávy • Teplé a studené „buffé“ • Pestrá jídla v BIO kvalitě 1DãHMtGOR VL]tVNi 9DãHVUGFH

Výtěžek charitativního představení poputuje na konto

Kontakt: 224 210 571, www.spolecenskecentrum.cz

Sleva 15%

Vstup VOLNÝ!

? o l y b o Jak t

www.restauracemaranatha.cz

tel do světa Bible Režie bývalý ředi . Rich ů h ě Vstupte s námi b ří p h lickýc uctions, Richard ib od b Pr h y ýc ne n is D a t v o al W v sérii anim

Kupte 3 DVD a zdarm a dostanete 1

www.maranatha.cz/e-shop/



e-shop

Sleva 15%


Pláštěnka: Top Shop, 1 165 Kč Tričko: Leeda, 1 490 Kč Šortky: H&M, 799 Kč (kolekce Fashion against AIDS, v prodeji od 28. 4. v Palladiu, Praha) Punčocháče: H&M, 199 Kč Náušnice: Top Shop, 420 Kč

FOTO: LUKÁŠ HAVLENA STYLING: LUCIE TRNKOVÁ, www.leeda.cz VIZÁŽISTKA: SIMONA LVOVSKÁ

— více fotografií na www.metro.cz 20


Pouzdro: H&M, 249 Kč (kolekce Fashion against AIDS, od 28. 4. v Palladiu, Praha) Tričko: Zara, 999 Kč Tílko: Zara, 399 Kč Kalhoty: Zara, 699 Kč Holínky: Enter, 990 Kč

21


Náušnice: Markéta Richterová, prodává Leeda, 3 900 Kč Košile: Benetton, 849 Kč Tričko: H&M, 299 Kč (kolekce Fashion against AIDS, od 28. 4. v Palladiu, Praha) Kšandy: H&M, 149 Kč Sukně: H&M, 899 Kč

22


Brýle: vlastní Tonyi Graves Náušnice: Markéta Richterová, prodává Leeda, 3 900 Kč Náhrdelník: Top Shop, 555 Kč Body: H&M, 599 Kč Maxioveral: H&M, 999 Kč (kolekce Fashion against AIDS, od 28. 4. v Palladiu, Praha) Boty: Adidas, 1 799 Kč

23


ZDRAVÍ

■ TEXT: VERONIKA CARMANOVÁ

■ FOTO: ALEXANDRA MERTOVÁ

Jógou proti stresu Život v kanceláři našemu zdraví příliš neprospívá. Zkuste pár cviků jógy, které vám od pracovního stresu pomohou.

Rotace Jednoduchá rotace horní poloviny těla pomůže otevřít hrudník, který právě díky dlouhodobému sezení u počítače trpí. Propleťte si prsty u rukou za temenem, otevřete lokty co nejvíce do stran, nechte ramena spadnout od uší a lopatky tiskněte k sobě. S výdechem otáčejte trupem vpravo či vlevo, každou stranu prodýchejte. Pozor na židle, které se točí s vámi, je důležité si je buď zamknout, nebo se pevně opřít do chodidel.

Gomukhasana Posaďte se rovně do židle, srovnejte si páteř, tak aby nebyla prohnutá, a uchopte se za zády, jak vidíte na fotce. Pokud nedosáhnete, uchopte se za oděv, nebo můžete využít pomůcky, jako jsou pásek, ručník atd. Tato pozice procvičuje prsty a zápěstí, zvyšuje pohyblivost celého ramenního pletence. Protáhne a posílí hrudní a zádové svalstvo, také uvolní trapézy. Působí proti kulatým zádům.

CVIČITELKA VERONIKA CARMANOVÁ Józe se věnuji sedm let a není pro mě pouze cvičením, ale životní cestou. Znamená pro mě klid v duši i na těle a radost v každém dni. Jógu jsem studovala v Indii a také u předních amerických učitelů. Co jsem se naučila, předávám dál, především v Praze, ale také v Lysé nad Labem. V současné době studuji čínskou medicínu, obor akupunktura. Nabízím jógové kurzy pro různé druhy pokročilosti, víkendové akce a workshopy. Specializuji se také na jógu v práci, pravidelně dojíždím do firem v době oběda, kde společně cvičíme především hatha jógu. Více na www.karmayoga.cz

24

Protažení trapéz

Stres má tendenci se udržovat v našich ramenou. Neustálé hrbení v křesle u počítače mu k tomu jenom dopomáhá. Protáhněte si trapézy krásným prodloužením šíje, jedna ruka jde do flexe od těla, druhá paže obejme hlavu a přitiskneme ucho k rameni směrem od paže ve flexi. Mezi ramenem a krkem, asi uprostřed, na vrcholu trapéz je trigger point, který když akupresurně stlačíte, vám tak pomůže tuto oblast také uvolnit.

Protažení zápěstí Syndromu karpálního tunelu můžeme snadno předcházet pravidelným jednoduchým cvičením, jako je toto. Protáhněte obě paže před sebe. Pravou paží uchopte prsty levé ruky a protáhněte je směrem nahoru a k sobě. Vnímejte protažení v zápěstí a předloktí, chvilku podržte a v klidu prodýchejte.

Paschimottanasana Tato klasická pozice, která se provádí vsedě na zemi, se dá lehce praktikovat i na vaší kancelářské židli. Protáhněte zadní stranu nohou, zpevněte v kolenou, vtáhněte bříško dovnitř a protáhněte páteř za temenem hlavy, směrem ke špičkám u nohou. Nejenže nohy i záda budou protaženy, ale pozice příznivě působí na ledviny, vaječníky a dělohu. Pomáhá uvolňovat bolestivou menstruaci. Chviličku v ní setrvejte a dýchejte klidným a hlubokým dechem. Ať už se protáhnete kamkoliv, pérování nahoru a dolů nemá cenu.


Bod Baihui

Nádí šódhana

Při stresu a bolesti hlavy můžeme akupresurně stimulovat bod Baihui na temeni hlavy a bod Yintang. Bod Baihui, který je na vrcholu hlavy, a bod Yintang, který je mezi obočím, také znám jako třetí oko. Stoupněte nebo sedněte si se vzpřímenou pateří. Obraťte svou pozornost dovnitř na sebe a ukazováky silně zastimulujte kolmo na vrchol hlavy a mezi obočí. Bod Baihui má velký účinek na pročištění mysli, utišuje ducha a posiluje mysl u stavů deprese. Mimořádný bod Yintang pomáhá uvolnění obličeje a tlumí bolesti. Je to bod vnitřní intuice.

Dechové cvičení, kdy se prohloubeným dýcháním krev mnohem více obohacuje o kyslík. Střídavé dýchání nosními dírkami patří k nejdůležitějším dechovým cvičením. Má přesná pravidla, ale pro zklidnění v práci na začátku bude stačit prohloubení dechu zakrytím pravé nosní dírky pravým palcem. Nadechujeme se levou nosní dírkou, klidný prohloubený dech. Pak zakryjeme levou nosní dírku malíkem či prsteníčkem pravé ruky a vydechneme pravou nosní dírkou. Mezi nádechem a výdechem můžeme postupně přidat také zádrž dechu, nejprve ale prosím nacvičte prohloubený a klidný nádech a výdech.

Správné dýchání obohatí krev o kyslík

Protažení hrudníku Otevírejte svůj hrudník vpřed, opačným způsobem, než sedíte celý den v křesle. Propleťte si ruce za zády a oddalujte paže od zadečku. Lopatky k sobě a ramena otevírejte od sebe.

INZERCE

** * * k e N E L L S č E S RELAXACE v Hotelu Záme JARNÍ W za speciální slevovou nabídku Speciální cenová nabídka s platností od 1.5. do 31.5.2011 Přijeďte si odpočinout do rozkvetlých lázní, nechat se hýčkat lázeňskými procedurami, masážemi a wellness. To vše v luxusním Hotelu Zámeček**** za speciální jarní cenu. V ceně pobytu je zahrnuto:  tUbytování 6 dní/5 nocí, neděle/pátek  t Polopenze  tWellness procedury: ▪ Klasická částečnou masáž ▪ Uhličitou koupel ▪ Reflexní masáž plosky nohy ▪ Medovou koupel  

t+BLPbonus zdarma od nás dostanete vstupenku do Infrasauny. t1PCZUbez příplatku za jednolůžkový pokoj Pro zpříjemnění volných chvil můžete využít hotelové restaurace aktuálně vytvořeného speciálního gurmánského menu

Celková cena za osobu: 4900,-Kč Rezervace:

@

+420 325 606 500 ck@lazne-podebrady.cz

www.lazne-podebrady.cz


ZDRAVÍ

■ TEXT: ROMINA McGUINNESS / METRO WORLD NEWS

mládí

■ FOTO: PROFIMEDIA.CZ

Minerály a sůl J

Co všechno lze vyčíst z vašeho obličeje? Vaše oči, jazyk, zuby nebo barva vašich líček o vašem zdravotním stavu vypoví mnoho podstatného. sme jako rostliny. Buňky v lidském těle potřebují nezbytné minerály a soli, abychom fungovali správně. V případě nedostatku klíčových látek vysílá tělo zcela jasné signály, že mu něco podstatného chybí. Na co se zaměřit?

Zuby Měly by vypadat: Perlově bíle Vypadají: Zašedle Problém: Vaše zuby měknou, jejich sklovina se ztenčuje, takže váš úsměv vypadá zachmuřeně. Řešení: Ujistěte se, že máte dostatečný přísun fluoridu vápenatého, ten najdete třeba v mořských rybách.

Jazyk

‫ﱚ‬

Měl by vypadat: Růžově Vypadá: Šedobíle a chlupatě Problém: Váš jazyk má nepříjemně chlupatý povrch a v ústech cítíte sladkou příchuť. Můžete mít rovněž problémy se zažíváním. Řešení: Povrch jazyku napovídá o překyselení, které pomůže neutralizovat fosforečnan sodný. Se zažíváním pomůže chlorid draselný, můžete ho sehnat třeba v prášku.

Barva pleti

‫ﱚ‬

Měla by vypadat: Růžově s jemným leskem Vypadá: Zašedle a žlutě Problém: Nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím pleť je kvalita vzduchu. Zemědělec, který se celé dny pohybuje na čerstvém vzduchu, bude mít lepší pleť než člověk, jenž pracuje v kanceláři ovívaný umělou klimatizací. Řešení: V lékárnách lze sehnat produkty bohaté na tkáňové soli a fosforečnan vápenatý, ty vám pleť opět rozjasní. Čerstvý vzduch umožní kůži volně dýchat a doplňovat kyslík.

‫ﱚ‬

26

Oči

Struktura pleti

Měla by vypadat: Hladce a heboučce Vypadá: Hrubě a povadle, s otevřenými póry Problém: Příčina otevřených pórů může spočívat v překyselení. Hrbolatá a povislá pleť je často spojena s nedostatečně aktivním pohybem střev, což způsobuje nárůst kyselin. Řešení: S rekonstrukcí pleťové tkáně vám pomůže oxid křemičitý a s odstraněním toxinů z těla dobré projímadlo.

‫ﱚ‬

Měly by vypadat: Zářivě Vypadají: Zažloutle a opuchle, kolem duhovky je nezdravě široký tmavý lem Problém: Opuchlé oči můžou mít spojitost s ledvinami, střevy nebo s ponocováním. Žlutý nádech by mohl být způsoben jaterními potížemi. Řešení: Zkuste fosforečnan železnatý, což je buněčná sůl známá jako „nosič kyslíku“. Buňky zásobuje kyslíkem a nabíjí tělo energií.

Vlasy

‫ﱚ‬

Měly by vypadat: Pevně a leskle Vypadají: Křehce a lámavě Problém: Pokud se vám třepí konečky, vlasy ztrácejí svůj lesklý vzhled a svědí vás kůže na hlavě, pak vám nejspíš schází křemík. Jezte chřest, brambory a slunečnicová semínka. Řešení: K regeneraci vlasů pomůže křemík. Ten najdete v ovesných vločkách, petrželi, hrachu nebo banánech. Vlasům to pomůže udržet si vlhkost. Olej z lněných semínek zabrání třepení konečků.

‫ﱚ‬


■ TEXT: ROMINA McGUINNESS (METRO WORLD NEWS)

Experti vypozorovali změny v chování obličejových svalů v důsledku koukání do malých obrazovek našich mobilů.

Máte vrásky z mobilu?

M

račení se do telefonu je přirozené. „Máme tendenci mžourat do obrazovek mobilů, protože jsou malé, a my se na ně mračíme, když se například pokoušíme přečíst esemesku,“ vysvětluje londýnský kosmetický chirurg Jean Louis Sebagh a dodává, že stále více jeho klientů se s ním v jeho ordinaci radí, zdali tyto vrásky je nebo není vhodné vyřešit trochou botoxu. Zatímco Sebagh tvrdí, že botox je vhodným prostředkem proti „mobilním vráskám“, dermatoložka Nichola Jossová mu oponuje. Tvrdí, že techniky typu obličejové masáže na

■ FOTO: PROFIMEDIA.CZ

Udělej si sám Masáž na likvidaci vrásek od Dr. Jossové: Malými krouživými pohyby postupujte od středu obličeje ven a nahoru. Využijte jen přiměřeně silného tlaku. Veďte jemně prsty od klenby nosu ke spánkům a kolem oblasti mezi obočím, abyste zadrželi ty nechtěné linky.

opravení nedokonalostí stačí.

Botox ano nebo ne? „Ano, botox pomůže vyrovnat jemné rýhy v obličeji způsobené mobilními technologiemi,“ věří Dr. Sebagh, který injekci botoxu do svalů na čele píchl už celé řadě svých pacientů. Podle jeho slov vrásky z mobilů nejsou samy o sobě podstatně odlišné od normálních vrásek. Jiný je jen jejich původ. Za Sebaghem přitom chodí i třicetiletí klienti s požadavkem botoxu ve specifických obličejových partiích.

„Z lékařského hlediska je botox bezpečnou a efektivní metodou léčení problémů, která může pomoct s oddálením vzniku většího množství vrásek a zredukovat nežádoucí linky.“ Pokud se ale mají oba odborníci na něčem shodnout, je to jednoduchá rada: nemžourat tak často do telefonů, nepsat esemesky a spíše volat a pro krácení cesty do práce lze namísto hry v telefonu třeba sáhnout po knize. INZERCE


JÍDLO

■ TEXT: PETR HOLEČEK

■ FOTO: PETR HOLEČEK, PROFIMEDIA.CZ

Gruzínská prapizza

˙ ČURČCHELE ˙ sladká jádra

ČACHOCHBILI vařené drůbeží

ořechů na niti

˙ ˙

I

talové začali pizzu dělat až později, původně je to gruzínský nápad. V chačapuri je třikrát tolik sýra než v pizze a těsto je vespod i shora,“ vysvětluje muž. A tak držím v ruce výseč z gruzínského národního pokladu a musím říci, že ten malý národ má být na co pyšný.

CHAČAPURI Chačapuri je pro Gruzínce asi jako párek v rohlíku pro Čechy. Koupíte ho v každém rychlém občerstvení za dvacku, zasytí vás jak při cestě do práce, tak po tahu po cestě domů. Chlapík, co mi ho poprvé dal ochutnat, se jmenuje Važa. Jeho bistro v domě číslo 40 na Plzeňské ulici v Praze se jmenuje jednoduše – Chačapuri. Nesnesitelná doprava, úzký chodník a málo chodců jsou tři tvrdé oříšky pro byznys. „Fungujeme asi měsíc, zatím se rozjíždíme. Ideální místo to není, ale gruzínskou kuchyni si lidé najdou. Jakmile ochutnají, budou se vracet,“ říká. Já se tu na chačapuri také vrátím, ještě mám co dohánět. V těstu, které se po vytažení z pece polévá máslem, se totiž skrývá kde co.

28

ADŽARULI chačapuri se sýrem a vejci

CHARUČO silná hovězí polévka

„Neodejdeš, než ochutnáš chačapuri. A bez debat,“ směje se šedesátiletý Važa a ukazuje mi asi čtyřicet centimetrů široké kolo těsta.

Manana Toidze je vystudovaná chemická inženýrka, v Praze ale šíří dobro skrze své recepty.

OCHUTNEJTE

CHINKALI taštička s masem, šťáva sez něj pije

˙

IMERULI chačapuri se sýrem

˙ LOBJANI ˙ chačapuri

LAVAŠ tradiční chléb

s fazolemi

˙

MCVADI skopové na rožni

˙

MUŽUŽI vepřové nožky v nakyslém nálevu

˙

PHIČINI chačapuri s masem a estragonem

˙

PCHLVANI chačapuri se špenátem

˙

SACIVI omáčka z vlašských ořechů jako dip


Neopakovatelné kouzlo trhů v městečku Batumi.

Estragon je i v limonádě „Každý region Gruzie dělá chačapuri jinak,“ vysvětluje Važa. Proto se nesetkáte s jedním receptem, s jedním vzorem. Prohlédněte si v boxu, jak se všechny ty druhy jmenují. Co kuchař, to jiná chuť, velikost i náplň. Může v něm být mleté maso s estragonem, fazole, špenát. Někdy je navrchu vajíčko. Někdy křupe, jindy je vláčné. „Estragon je základ. Gruzínská kuchyně tu bylinu má všude, je to

tradiční chuť,“ pokračuje a otevírá gruzínskou limonádu. Estragonovou. Zprvu se modře svítící tekutiny leknu, ale chuť je skvělá. „Stejně to ale není ono. Ta pravá gruzínská v sobě nemá oxid siřičitý, který chuť posouvá jinam. Je tu kvůli normám,“ pokračuje muž.

O politice u pece Náš hovor se časem stočí ke Gruzii jako takové. „Rozdíl mezi českou a naší kuchyní se těžko hledá. Všechny světové kuchyně vznikly díky vlivům odjinud. INZERCE

’ˆ •   – • v

r

yz h Ĕ h

t

r

sÙ h  z y

lnl

“ o–›Œ

[d[ZUP G l j G r

h

ó O—“ˆ›

G‹–GZ

QQQQ

pz y p s zh

X\UGZUGˀGYYUG[U ˆGY\UG[UGˀGXWUG]U

WU

XG]\WSTGV–š–‰ˆ

}GŠŒ•ġaGXŸGœ‰ ›–ç•óGšG—–“–—Œ•¡óSG•Œ–”Œ¡Œ•ăGš›œ—G‹–G“ç¡•óSG¡ˆ—ŵ‘ēŒ•óGƄœ—ˆ•œU

jrGo|unhyph{v|y w™ˆˆG›Œ“UGYY[G_Y_GYW\ i™•–G›Œ“UG\[YGYX^G]^X vš›™ˆˆG›Œ“UG\`]GXX\GXZ`

•–gœ•Žˆ™ˆ›–œ™UŠ¡ žžžUœ•Žˆ™ˆ›–œ™UŠ¡


JÍDLO

■ TEXT: PETR HOLEČEK

■ FOTO: PETR HOLEČEK, PROFIMEDIA.CZ

Gruzínská kuchyně je velmi stará a tradiční, spíše ona ovlivnila jiné kuchyně,“ vysvětluje a pokračuje přes šest tisíc let starou abecedu, tradiční ocel, samozřejmě vyhlášená vína a pálenky. Jak přibývalo hodin, začala se odkrývat identita mého hostitele. „V Česku jsem už dvanáct let,“ říká Važa a do bloku mi píše své příjmení a přidává obrázek vlajky původní Gruzie. „Jsem politický disident a domů se vrátit nemohu,“ pokračuje s tím, že už ve dvaceti se stal jedním z předních odpůrců sovětského režimu, který ho často věznil. Vedl ilegální noviny, stál v čele hnutí, které pořádalo milionové demonstrace. Nakonec sedím v bistru více než dvě hodiny.

POLÉVKÁRNA Při vyslovování názvů gruzínských jídel si zlomíte jazyk, ale vzápětí vám ho všechny ty chutě zase rozmotají. Zatímco v bistru na Plzeňské mají chačapuri, v Polévkárně v Sokolovské 97 v pražském Karlínu se dali hlavně na polévky. Slané koláče tu ale mají taky. Jsou dílem sympatické kuchařky, která si utřela ruku od těsta do zástěry a vzápětí mi ji vřele podala. „Hned nandejte

JAK NA KOCOVINU

Když si s vámi Gruzínci budou chtít dát čaču, nemusíte hned křepčit. Chtějí vás jen vytáhnout na sklenku. Z kocoviny vás zaručeně zase vytáhne estragonová limča.

Legenda praví...

Reálie gruzínských tržnic jsou možná drsné, ale na chuti to nijak neubírá.

30

Když Bůh rozděloval Zemi mezi národy, byli Gruzínci tak zaneprázdněni jídlem a pitím, že přišli o místo ve frontě a žádná půda už pro ně nezbyla. Ale pozvali Boha ke svému stolu a skvěle ho pohostili. Bůh byl tak nadšen, že jim daroval část země, kterou si původně schovával sám pro sebe.

Plněné knedlíčky zvané khinkali.


NAMELTE SI ADŽIKU

UPEČTE SI CHAČAPURI

Ingredience: 2 kg rajčat 1 kg jablek 1 kg mrkve 1 kg sladkých paprik kajenský pepř sůl olej rozmačkaný česnek, tři až pět stroužků

Ingredience: 1 kg hladké mouky 1 l mléka ½ hery 1 vejce 1 kostka droždí sůl Náplň: 1 kg balkánského sýra 250 g měkkého tvarohu 20 dkg eidamu 1 vejce

Postup: Abyste si mohli uvařit svou Gruzii, potřebujete směs koření zvané adžika. Dá se koupit sušené, ale můžete si ho umlít i sami. Hodí se k masům, do omáček, polévek, na brambory. Připravte si níže uvedené, to rozmixujte a duste dvě a půl hodiny, přidejte olej, česnek a osolte. Deset minut vařte, až se odpaří voda. Nakonec to narvěte do všech sklenic, co máte doma. A rozdávejte kamarádům.

Postup: Do mísy nalijte mléko, nasypte mouku, šupněte tam půlku hery, vejce, špetku soli a promíchejte. V hrnku zvlášť zadělejte kvásek z droždí. S kváskem udělejte těsto a hodinku to dejte odležet. Pak nastrouhejte sýry, smíchejte s vejcem a tvarohem, to bude náplň. Až těsto nakyne, udělejte pět bochánků jako mazanec, každý rozválejte na placku cca 20 cm v průměru, do středu dejte směs a okraje zaviňte. Vršek potřete žloutkem a dejte do trouby na 20 až 30 minut. Teplota 250 stupňů. Receptur na chačapuri je hromada, rozdíly jsou mezi národním i rodinným receptem.

na talíř tohle a tohle a tohle, ať Petr ví, o co jde,“ zavolala za bar ihned poté, co jsem se představil. Manana Toidze přijela do Prahy před šesti lety s mnohem poetičtějším důvodem než Važa. „Můj manžel Merab je akademický malíř a žije v Praze, kde vystavuje už přes jedenáct let,“ vypráví. Schválně si jméno Merab Jalagonia vygooglujte, ty obrazy fakt stojí za to. Jsou jaksi naivní, ale vyzařují dobrou náladu a pozitivní energii. Stejně jako Manana. Když se zakousnu do jejího chačapuri, jím zase úplně něco jiného. Vzápětí se dozvím proč.

Natrefit v Praze na gruzínskou restauraci je problém. Tamada u Karlova náměstí skončila, stejně jako Café u Irmy v ulici Karoliny Světlé. Místo ní je Guga bar – menší prostor, spíše gruzínská art-kavárna než restaurace. Ačkoli se v Praze chystá otevření velké restaurace Tbilisi, jsou tu jen bistra. Mimo dvou, co jsme navštívili, je ještě jedno v Koněvově ulici na Žižkově – láká hlavně na gruzínský chléb. Malý podnik, který nabízí i gruzínské speciality, je ještě na Černém Mostě. Vedle Prahy mají tuto kavkazskou kuchyni už jen v Karlových Varech, zdejší restaurant se jmenuje Pirosmani.

znáte. Je tam hodně řepy s vinným octem a také koriandr a smetana,“ říká Manana. „Tak jak se dělá chačapuri?“ ptám se Manany. „Recept na těsto je tajný, ten vám neřeknu,“ směje se. Dobře vím, že to myslí vážně. Ten kus plněné placky, který je známý i v Arménii a pod názvem čepaugš i v Čečensku, je opravdové tajemství. Navíc obsahuje něco, co vás nutí dát si ho dvakrát. „Když děláte kuchaře, musíte tu práci milovat, ne ji dělat pro peníze,“ vysvětluje mi bodrá kuchařka a dodává, že musela v Tbilisi opustit vlastní podnik, než odcestovala za láskou do Prahy. „Třeba když hnětu těsto, nemůžu mít rukavice. Musím ho cítit, jako kdyby to bylo moje dítě,“ pokračuje a přiznává, že má hrozně ráda improvizaci. „Jednou za mnou přišli chlapi z nějakého podniku nedaleko, že by ode mě chtěli dršťkovou. Tak jak by ji udělala Gruzínka. Tak jsem ji udělala s mlékem a mohli se utlouct,“ směje se. Přesný recept si už samozřejmě nepamatuje.

80 litrů polévky denně

Ořechy v polévce Manana je vystudovaná chemická inženýrka, ale to původ skvělých pokrmů Polévkárny fakt není. „Nepoužívám zahušťovadla, polévky hustím čistě jen rajčaty, paprikou, zeleninou, aby měly autentickou chuť,“ říká. Na tabuli přitom čtu, co dnes mohu v tomhle útulném podniku ochutnat. Z polévek fazolovou s ořechy, taky houbovou, vývar a boršč. „Ten je přitom jiný, než ho

Gruzie v Česku

Děti v tradičních krojích ve městě Sighnaghi.

Ačkoli podobnosti mezi českou a gruzínskou kuchyní jsou – používá se hodně bylin, ořechy a zelenina – je to něco jiného. Jen v Polévkárně spotřebují pytel bylin každých pět dní, čeští kuchaři takový důraz na aroma nemají. A Češi dělají spíše sladké než slané koláče. „Vaši kuchyni mám ale ráda. Jsem uchvácená z knedlíčků v polévce, vynikající je guláš, a což teprve ty malinké svatební koláčky,“ říká Manana, která za den dokáže uvařit i 80 litrů polévek. „Mí synové si mě občas dobírají, že tu vařím líp než doma. Ale mě ta práce vážně moc baví. Uvažuju, že si časem otevřu vlastní podnik, zatím jen tak plánuju.“

31


dvě povídky,

jedno téma, dvě pohlaví, dva pohledy

Vkleci

a letišti v Neapoli jsem si chtěla dát kávu. V kelímku se po vhození mince objevila jen bílá plichta bez kofeinu. Návraty do minulosti, která je v podstatě mou novou budoucností. Všechno to už znám. Jen ten jazyk, který je mi druhou kůží, je najednou tak cizí, odosobněný. Touha uniknout Čechám, která nikam nevede. Touha po nové budoucnosti, po novém začátku a novém konci.

N

Už předem se mi stýská po Praze, po rodném jazyce, po kamarádech, po blízkosti. Nejhorší věcí je, když si někdo něco strašně moc přeje a pak se mu to splní… A tak jsem najednou tady. Je tenhle výlet jen šílená budoucnost, anebo jen šílený sen, ze kterého se zítra ráno probudím?

32

Z neapolského nádraží je to do Sciavi di Pompei asi třicet minut. Kupuju si lístek a vydávám se na pouť mrtvým městem. Pompeje byly při výbuchu Vesuvu pohřbeny pod tunou vroucí lávy. V jednom okamžiku vyšla opálená žena na práh a se svraštělým čelem pozorovala bílý dým, který vycházel z vrcholku sopky, a v příštím okamžiku najednou nebyla. A nebyl ani ten práh. Nic. Je to děsivý komplex. A přesto tak fascinující. Jako by kameny mluvily. Bojím se téměř na ně stoupat. Úplně se propadám do té podivné historie, která je zde konzervována. Dívám se skrz skleněné vitríny, ve kterých se lesknou začernalé formy těl. Přemítám, zda jsou to jen makety, nebo se jedná o skutečné nálezy. Pak chodím tím velkým kamenným mrtvým bludištěm a rukou přejíždím po zdech, hltám fresky,

vyhýbám se průvodcům a jejich skupinám, nechávám do sebe pražit slunce a je mi tak nějak dobře. Nikdo tady neví, kdy přijde další exploze. Proč tedy přemítat nad tím, co bude za týden, když se toho dalšího týdne vůbec nemusíme dožít? Je to skutečně fascinující způsob bytí. Žijí s lehkostí a s věčným úsměvem. Někdy je to fakt úmorné, ale na druhou stranu jim to děsně závidím. Mířím k východu, kde mě zastavuje nějaký domorodec a nabízí mi café. Nemohu odmítnout, a tak se bavíme o historii toho místa. Říká mi, že jeho praprapraprapředci zde žili a že on také nemůže jinak. Že Pompeje jsou sice něco jako obrovský hřbitov, ale on bez něj nedokáže být. Chodí sem čas od času dávat květiny. Sice samozřejmě neví, ve které části žili jeho předci, ale prostě je to gesto, je to na usmířenou s duchem přírody. Jejich pověrčivost a snaha o zachování byť i té nejbizarnější tradice je pro ně pověstná. Tak spolu sedíme na kamenech, necháme do sebe pálit nálože vedra a pijeme kávu. Turisté korzují kolem dokola. Další den. Šílená budoucnost se začíná stávat právě onou budoucností… Jenže před tím, jakým člověk je, se utéct nedá. Když po návratu zvoním u dveří bytu v Neapoli a M. mi otvírá, tuším, že je to všechno špatně a že nás čeká náročné vysvětlování a rozhodně to nebude příjemné. Sedne si zády ke mně. Hlavu v dlaních. Nepříjemné ticho. Mlčky ukáže na mé sbalené věci… „Nemusíš odcházet hned, stačí, až si něco najdeš…“ odpoví na mou otázku klidně. Ne. Italština je sice dramatická, ale on ani na konci neporuší dekorum. Je hodně odlišný od ostatních Italů. Žádná gestikulace, vášnivá gesta, pokusy o zadržení ženy, sliby a nové chyby – je to v jejich povaze, je jedno, zda ženu milují, nebo ne, mají zkrátka své hlavní poslání – dobýt a nepustit. M. ovšem ne. Vyrovnaně se postaví doprostřed kuchyně, když se na něj vrhám a buším do něj pěstmi. Vím, že to nemá cenu. A ani nemá cenu zůstávat. Otočím se a beze slova utíkám ze schodů, neslyším jeho volání, prostě se potřebuju jen nadechnout. Opřu se do masivních dveří a nechávám se prostoupit šerem.

NA TÉMA

Šílená budoucnost napsala

Eva Košinská ILUSTRACE

ZUZANA RAICH LOVÁ


■ TEXT: ROMANA BARBOŘÍKOVÁ

■ FOTO: LUKÁŠ HAVLENA, PROFIMEDIA.CZ

SPORT

Kam vyrazit za jarním sportem Vyrazit s rodinou na kolo, jít si zajezdit na kolečkových bruslích nebo podniknout něco napínavějšího. Takové věci nás lákají po dlouhé zimě, kdy jsme si mohly na víkend naplánovat maximálně tak lyže.

Ch

Auto k fotoreportáži zapůjčila firma Peugeot Česká republika

cete zhubnout do plavek nebo se jen sportovně vyžít? Teď na jaře je k tomu ideální příležitost a hned několik druhů venkovních sportovních aktivit. Nejméně náročné na potřebné vybavení a organizaci je běhání. Některé z nás jej však považují za zbytečné trýznění se a příliš nás nebaví.

Kolečka a kola. Jen ať se točí

Kam za luky Po celém Česku najdete spoustu sportovních center, kde si můžete lukostřelbu vyzkoušet pod dozorem zkušených trenérů. Zkuste například: ● Adrenalin game park, Teplice, www. agp-cz.eu ● Areál sportovní lukostřelby, Libichov, www.lukostrelnice-libichov.cz ● Lukostřelecký klub Votice, www.lkvotice.cz

Příjemnější variantou pohybu mohou být kolečkové brusle. Nevýhodou je to, že už potřebujete patřičné vybavení a také určitou dovednost. Pokud vyrazíte bruslit, neměly by ve vaší výbavě vedle samotných bruslí chybět chrániče, případně přilba. Upadnout může i zkušený bruslař a odřené lokty či kolena nejsou zrovna příjemnou záležitostí. Bruslení má oproti běhání tu výhodu, že i za jízdy si můžete odpočinout, třeba když jedete zrovna z kopečka. Důkazem toho, že si

tento sport řada Čechů oblíbila, jsou mnohdy až přeplněné stezky určené pro bruslaře. Často na nich potkáte také maminky tlačící před sebou kočárek se svým potomkem. Ovšem nejedná se pouze o sport pro mladé, jak by se mohlo zdát. Že se vám bruslení nezamlouvá jako víkendová aktivita pro celou vaši rodinu? Není problém zvolit něco jiného. Co takhle výlet na kole? Česká republika sice ještě co do množství kilometrů cyklistických stezek na tom není tak

33


SPORT

■ TEXT: ROMANA BARBOŘÍKOVÁ

Kam na kolo Vyberte si z celé řady organizovaných cyklojízd: 21.–25. 4., Hodonín: Velikonoce na moravském Slovácku. Vícedenní cyklovýlet. www.primaverabike.eu

1. 5., Bílý kámen 2011: Objevte kouzlo jinak uzavřeného vojenského prostoru Libavá. www.cyklotoulky.cz

28.–29. 5., Podluží: Jarní šlapka 2011. www.primaverabike.eu

dobře jako jiné cyklistice zaslíbené země, ale neustále zde vznikají nové a nové trasy. „Rekreačním cyklistům bych doporučovala právě tyto nově vytvořené cyklostezky. Pro ně je to taková jistota, že je vede většinou údolím, kde není tak náročný terén,“ radí česká reprezentantka bikerka Tereza Huříková. Takový terén je ideální pro rodiny s dětmi, případně pro nabrání kondice po zimním zahálení. „Do lesů bych se asi jako rekreační cyklista moc nepouštěla,“ dodává ještě Huříková. Zároveň varuje před ježděním po silnicích, které jsou určeny hlavně pro auta. „Výstavba cyklostezek je teď hit a já jsem za to ráda. Silnice jsou totiž tím, jak tam přibývá čím dál víc aut, nebezpečnější. Na hlavních tazích je to už trošku o život,“ říká cyklistka.

Kam vyrazit na kole? Jako vhodnou oblast pro výlet doporučuje Šumavu. „Tam je to na dovolenou

34

■ FOTO: LUKÁŠ HAVLENA, PROFIMEDIA.CZ

nebo několikadenní cyklistický výlet úžasné. Je to náhorní plošina, čili člověk se vyškrábe do nějakého kopce, ale potom se to už jen tak sem tam někde houpe. Je tam strašně moc silniček a cyklostezek a není tam tak hustá doprava,“ vychvaluje Huříková, která ráda trénuje ještě v Beskydech. Tam už je, jak sama říká, terén bližší alpské krajině, tedy hornatější. Výhodou kolečkových bruslí či kola je to, že je prostě vezmete, naložíte do auta a jedete někam, kde se můžete vysportovat, aniž byste si musely předem něco domlouvat.

Zkusit něco jiného? Třeba luk Pokud si ale chcete vyzkoušet i jiné, méně tradiční sporty, nezoufejte. Možností je v dnešní době celá řada. Jste typ, který nepotřebuje ke štěstí větší fyzickou zátěž? Pak zkuste třeba lukostřelbu. Být chvíli jako Vilém Tell rozhodně stojí za to. Uvědomují si to i agentury prodávající lidem zážitky, které i tuto disciplínu zařadily do své nabídky. Domluvit se můžete ale také v některém z lukostřeleckých oddílů. „Přibližně padesát procent oddílů dnes pořádá veřejné střílení, kde si mohou lidé tento sport vyzkoušet. V Praze je to možné například na Tyršově vrchu či na Střeleckém ostrově,“ potvrzuje trenérka lukostřelby Martina Macková ze sportovního klubu Start Praha. Ale pozor, ačkoliv lukostřelba vypadá jako nenáročná disci-

Přes hranice Trasa začíná v nejsevernější obci ČR na levém břehu Labe – v Dolním Žlebu a míří přes hranice do německého Bad Schandau. Stezka hladce vyasfaltovaná a až na několik přejezdů malých potůčků – je to ideální terén pro in-line brusle. Celý výletní úsek je dlouhý jedním směrem cca devět kilometrů a prochází hlubokým pískovcovým údolím podél břehu řeky Labe. Více informací na www.severnicechy.info

plína, i z držení luku a napínání tětivy vás mohou slušně bolet ruce. Zdají se vám zmíněné sporty nudné a chtěly byste více adrenalinu? Není problém. Vyblbnout se můžete třeba v některém z lanových center, která nabízí množství překážek, na kterých zažijete možná i trochu strachu. A pokud jste ještě odvážnější nátura, pak se podívejte na některé z možností v mužské části našeho časopisu.


magazín WOMEN ONLY 3/11