Page 1

STUDIO DVA UVÁDÍ

METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010 "IVANA CHÝLKOVÁ EXCELUJE..." (SUPER.CZ)

"HELLO, DOLLY! ČNÍ NAD SOUČASNOU ČESKOU MUZIKÁLOVOU PRODUKCÍ JAKO MRAKODRAP..." (MARIE RESLOVÁ, HOSPODÁŘSKÉ NOVINY)

"...DOLLY SI DIVÁKY ZÍSKÁ OD PRVNÍHO VSTUPU NA JEVIŠTĚ." (RADMILA HRDINOVÁ, PRÁVO)

"HELLO, DOLLY! S CHÝLKOVOU DOKAZUJE, ŽE I NOTORICKY ZNÁMÁ LÁTKA MŮŽE BAVIT." (KLÁRA KUBÍČKOVÁ, MF DNES)

"CHÝLKOVÁ JE SKVĚLÁ ZPĚVAČKA."

"...KAŽDÁ VSTUPENKA PRO NĚJ PRÝ MÁ HODNOTU ZLATA." (JANA MACHALICKÁ, LIDOVÉ NOVINY)

(GABRIELA KOVÁŘÍKOVÁ, DENÍK.CZ) "STYLIZACE JE NAPROSTO PŘESNÁ, HRAVÁ, ALE PŘESTO SE NEPODBÍZÍ." (VERONIKA STEFFANOVÁ, STUDENTPOINT)

HELLO, DOLLY!


ÚVOD

METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

METROpolitní léto hereckých osobností: Jdeme dál!

METROpolitní léto hereckých osobností vstoupilo do druhé půle, a vy, kterým už skončila dovolená, si můžete i v srpnu a v září zpestřit večery příjemným divadelním představením. Studio DVA a jeho herci nabídli už i několik představení v Bratislavě, ale hlavní program je stále k vidění především v Praze – ve Švandově divadle a na otevřené scéně na Vyšehradě. Počasí zatím přálo, tak doufejme, že diváci nezmoknou ani v srpnu! Po krátké přestávce scénu Švandova divadla znovu oživí nová verze muzikálu Hello, Dolly! v režii Ondřeje Sokola. Tichou poštou se mezi diváky rozneslo, že muzikál opravdu stojí za vidění. A divadlo doslova praská ve švech. Zájem je takový, že bylo přidáno i několik představení v září. V krátkých rozhovorech představujeme některé z protagonistů. Nejdůležitější je samozřejmě Ivana

Chýlková, nekorunovaná první dáma Studia DVA. Herečka se v roli Dolly Leviové cítí dobře, zvládá ji s šarmem, humorem a lehkostí. A – jak jsem se přesvědčila – i v případě, že hraje s antibiotiky. Zkrátka, platí heslo: herec hraje, dokud žije. Paní Ivana dokazuje, že je skutečnou profesionálkou, která diváky nikdy neošidí. To ovšem platí i o ostatních členech týmu. Všichni přítomní hrají, tančí i zpívají s plným nasazením. Nenapodobitelnou atmosféru mají večery na Vyšehradě. Pro příznivce Jany Krausové a Karla Rodena je tu dobrá zpráva – i v srpnu a září mohou diváci vidět jejich komorní „manželské“ komedie Otevřené manželství a O lásce. A chcete-li se dozvědět Vše o ženách či Vše o mužích, máte příležitost! Jak v rozhovoru přiznal Michal Slaný, pro samotné herce je překvapením reakce publika, které si doslova vynucuje improvizaci. To, že se diváci dokážou smát dvě a půl hodiny, je pro herce určitě nejlepší odměnou za jejich výkony. Pro ty, kdo dosud neviděli hru Petera Quiltera Na konci duhy, inspirovanou osudy americké

herečky a zpěvačky Judy Garlandové, upozorňuji na představení ve dnech 15.-19. srpna. Inscenace, ve které uvidíte oblíbené herce Hanu Maciuchovou a Miloslava Mejzlíka, bude mít po pěti letech derniéru. Příznivci slovenské šansoniérky Szidi Tobias budou mít letos unikátní možnost poslechnout si ji právě v romantickém prostředí Vyšehradu. Koncert se odehraje 22. srpna. Tak neváhejte! Do Švandova divadla se v září vrátí komorní hra Hodina pravdy s Dagmar Havlovou a Petrem Kostkou. A po letní rekonstrukci divadla Palace na Václavském náměstí budou mít diváci možnost vidět znovu také letošní novinku- původní českou hru Michaely Gübelové Druhý břeh s Evou Holubovou, Zuzanou Bydžovskou, Terezou Gübelovou a Vladimírem Javorským. Zkrátka, je toho dost a dost k vidění. A chcete-li se dozvědět i pár věcí navíc, zalistujte! Herci sice raději hrají, než hovoří, ale pár věcí ze zákulisí přece jen prozradili... Hezký zbytek léta!

2


METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

ROZHOVOR Ivana Chýlková alias Dolly Leviová Postava Dolly Leviové jako by byla šitá Ivaně Chýlkové na míru. Na scéně doslova září. A zdá se, že navzdory náročnosti si svou roli užívá. Role Dolly patří pro mnohé zpěvačky i zpívající herečky k vytouženým. Vy jste ji prý ale kdysi odmítla. Proč? A proč jste ji přijala nyní? Před 13 lety, kdy jsem dostala poprvé nabídku, abych hrála Dolly, jsem si na ni připadala moc mladá. Před 5 lety, kdy producent Michal Hrubý přišel za mnou s tím, že by rád uvedl Dolly se mnou v titulní roli, jsem si připadala pořád ještě mladá. Ale protože mám Michala moc ráda a vážím si ho, tak jsem mu řekla, že ano, ale nejdřív za 5 let. Ta doba přišla, já si připadám pořád stejně mladá, ale zrcadlo mi denně ukazuje, že obal přece jenom mírně „zraje" a já plním, co slíbím... Takže tady máme Hello, Dolly! v plné parádě.

se učila písničky. Ne pořád, ale občas se mnou přece jen někdo cestoval. Myslím, že nejvíc to odskákal můj syn. Hrát v sérii – a navíc hlavní roli – je neobyčejně náročné. Máte nějaký způsob, jak rychle relaxovat, abyste na scénu každý den vstoupila vždy čerstvá? Vzhledem k tomu, že už mnoho let hraju přinejmenším 4krát do týdne, není to pro mě žádný šok. Nejvíc náročná jsou v současné době ta vedra. Diváci sedí v nádherně klimatizovaném prostoru, ale my v zákulisí totálně bez klimatizace. To se zatím jeví jako nejnáročnější. Zvládáte činohru i muzikál, což není příliš obvyklé. Je pro vás náročnější hrát v činohře, nebo v muzikálu? Mě hraní i zpívání těší stejně, takže to nepovažuju za nějakou dřinu a námahu. Ta radost z toho je adekvátní úsilí a možná ještě větší. Máte krásný zpěvný hlas, který se dobře poslouchá. Vím, že vystupujete jako host na koncertech Szidi Tobias.

S Ondřejem Sokolem jako režisérem máte několikanásobnou zkušenost (z Činoherního klubu). Myslíte, že jeho režii ovlivňuje nějak podstatně to, že je sám herec? Co se týče práce s herci a přístupu k nim určitě a zásadně. On sám jako herec je během zkoušení velmi cudný a ostýchavý, tak sám ví, s čím se herci musí potýkat a čím se musí prokousávat. To je jedno jeho obrovské plus. No, a další je jeho režijní nadání, jeho vidění světa, jeho vidění jednotlivostí a detailů, jeho hravost... Je neuvěřitelně kreativní (přestože to slovo nesnáším) a zároveň nesmírně inspirující. Když dostanete roli, představujete si tu postavu rovnou, nebo počkáte, s jakou koncepcí přijde režisér? Tzn. máte raději, když vám režisér dá volnost, nebo přesné pokyny? Když dostanu nabídku někoho hrát, tak si v prvé řadě přečtu hru. Když tu hru čtete, tak se vám samozřejmě odvíjí v hlavě vlastní film, jako když čtete jakoukoliv knížku. A pak přichází období zkoušení, kdy se dovídáte, jaký film se odehrává v hlavě režiséra. A tam teprve zjišťujete, co vidíte stejně, v čem se chápání liší, nebo čeho jste si dokonce nevšimli, co vám uniklo. Co se týče samotné práce s režisérem, nemám ráda ani volnost, ale ani direct. Mám ráda, když se navzájem respektujeme, těší nás, že spolu pracujeme, že si hrajeme a bavíme se tím. To je pro mě ideál a štěstí. Dolly Leviová patří k ženám, které na sebe vždy a všude strhávají pozornost. Zdá se mi, že vy jste naopak introvertní. Kde jste čerpala inspiraci pro tuto roli – resp. znáte ze svého okolí podobné ženy? Jsem introvertní pouze častečně. Záleží na okolnostech a momentálním stavu duše. Takových, nebo obdobných typů žen je kolem nás spousta, ale figurují v jiném prostředí, v jiném kostýmu. V případě Dolly člověk zase vychází ze situací, které jsou předepsány autorem a řešeny režisérem. A ti dva zase inspirují mě. A tak je to pořád dokola... Když studujete roli, vstupuje vám do běžného života? Nebo divadlo a život přísně oddělujete? Většinou ne, ale během tohohle zkoušení samozřejmě víc, protože jsem v autě obtěžovala svým zpěvem, když jsem

3

Nelákal by vás vlastní koncert? Nikdy jsem o tom vážně neuvažovala, protože mě baví zpívat cokoliv. Nevím, kam bych se zařadila v rámci hudebních stylů. Pomáhá vám na jevišti kostým? Kostým je pro mě jedna z nejdůležitějších složek, může hodně pomoct a taky hodně úsilí zničit. Nepatřím k těm, kterým to musí za každou cenu slušet, ale potřebuju, aby kostým posílil charaktrer, který hraju. Člověk se pak cítí v hraní volnější, protože je si vědom toho, že i když nic nedělá, přesto něco sděluje. Můžete prozradit, jaké jsou vaše nejbližší umělecké plány? O ničem konkrétním nevím, ale to se může změnit ze dne na den, jak to většinou bývá.


METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

Norská

MÍSTA,

Heroldovy sady

KDE SE HRAJE Švandovo divadlo na Smíchově v Praze má svého genia loci. Hraje se tu už od 19. století, kdy si dal divadlo zbudovat na zahradě domu U Libuše Pavel Švanda ze Semčic, ředitel jedné z nejvýznamnějších kočovných společností. V průběhu let se název tohoto kulturního stánku proměňoval (Divadlo U Libuše, Letní divadlo u Libuše, Švandovo divadlo, Intimní divadlo). Od sezóny 1945/46 bylo známé pod názvem Realistické divadlo, později Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého. V letech 199298 fungovalo jako Labyrint, a poté bylo uzavřeno kvůli rekonstrukci. Od roku 2002 je opět Švandovým divadlem. Doprava

Madri dská

Zastávka Švandovo divadlo – tram č. 6, 9, 12 nebo bus 176

BIO VZLET Holandská

V místech, kde sídlí dnešní Divadlo Palace, bývalo jedno z nejznámějších kin na Václavském náměstí - Jalta. Po roce 1989 bylo zrušeno a proměnilo se v divadelní prostor. V roce 1991 tu mělo svou první premiéru Divadlo Jiřího Grossmanna. Pod názvem Divadlo Palace začal prostor fungovat od dubna 2006. Zahájilo premiérou černodivadelního představení Frankenstein. V sezóně 2008/2009 se součástí programu stala i představení Studia DVA, dnes tu má své administrativní sídlo (resp. minikancelář). V průběhu prázdnin 2010 proběhne v divadle rekonstrukce.

Holan dská á

ská

írsk

kev

TRAM Vršovické náměstí 4 22

Moskevská Na

Vršovické náměstí

Žito m

Mos

Doprava

Metro A, C – stanice Muzeum (odtud směrem dolů po Václavském náměstí) nebo tram č. 3, 9, 14, 24 (směrem nahoru po Václavském náměstí)

Jedno z nejstarších míst české historie – Vyšehrad – si i na počátku 21. století uchovává magickou atmosféru a tajemství. Návštěvníkům poskytuje jedno z nejkrásnějších panoramat staré Evropy. Klidné zastavení, odpočinek v parcích, podněcuje pozitivní naladění pro kulturní a duchovní záležitosti.  V roce 2006 zde byla dokončena náročná rekonstrukce tzv. Starého purkrabství a jeho okolí, včetně zanedbaného místa nedaleko hradeb, vyhlídky nad řekou a přírodního amfiteátru (Letní scény). V celém areálu Vyšehradu se pravidelně pořádají různé kulturní akce (a to jak venku, tak i v prostorách Starého purkrabství). Letní scéna je dnes nerozlučně spojena právě s působením Studia DVA.

Doprava

Metro C - stanice Vyšehrad Tram č. 7, 8, 24 - zastávka Albertov Tram. č. 3, 7, 16, 17 zastávka Výtoň Bývalé kino Vzlet, na rozhraní Vršovic a Vinohrad, bylo otevřeno v roce 1921 a kromě promítání sloužilo zároveň pro sokolské srazy. Jako kino fungovalo do 70. let 20. století, poté tady byly sklady Filmového archivu. Znovuzrozením prošel prostor v letech 2007-2009 pod vedením architekta Michaela Klanga. Generální rekonstrukce proměnila tuto zanedbanou památku architektury ve stylu art deco v moderní multifunkční prostor. Nosným prvkem budovy je sál s kapacitou až 600 míst, jehož součástí je také historické křídové promítací plátno z roku 1923, jediné ve střední Evropě, po rekonstrukci plně funkční. Slavnostní otevření se uskutečnilo v září 2009. Adresa: Holandská 1, Praha 10 Doprava

Tram č. 22, 4 – stanice Vršovické náměstí

4


METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

HELLO, DOLLY! Z historie muzikálu Hello, Dolly! Fakta a čísla: • Světoznámý muzikál s libretem Michaela Stewarta a texty a hudbou Jerryho Hermana vznikl na podkladě frašky Thorntona Wildera Kupec z Yonkers (The Merchant of Yonkers) z roku 1938, kterou autor v roce 1955 přepracoval na Dohazovačku (The Matchmaker). Obě Wilderovy hry se hrály na Broadwayi. • Hello, Dolly! byla poprvé uvedena v broadwayském St. James Theatre v lednu 1964 v režii Davida Merricka (hlavní roli hrála Carol Channingová, která do ní byla obsazena po odmítnutí několika hereček). • Inscenace získala v roce svého uvedení deset Tony Awards, včetně ceny za nejlepší muzikál. • Od své premiéry byla hrána na Broadwayi nepřetržitě až do roku 1970. Dosáhla fantastického počtu 2 844 repríz, na Broadway se vrátila celkem 3x. • Jen v roce premiéry byla ústřední píseň nahrána ve 104 amerických a více než 40 zahraničních verzích. Šlágr z této písně udělal svým osobitým „chraplavým“podáním slavný Louis Armstrong. Původní album Hello, Dolly! An Original Cast Recording bylo v roce 2002 uvedeno do Grammy Hall of Fame. • Mezinárodní úspěchy muzikálu jsou nesčetné.

V roce 1969 vznikl film Gene Kelly, který byl nominován na 7 Oscarů (hlavní roli hrála Barbra Streisand a Walter Matthau), proměnil tři z nich.

Klikaté cesty příběhu: • Zápletka Hello, Dolly! se v dramatické literatuře objevovala už od 19. století. Poprvé příběh uvedl na jeviště ve své jednoaktovce A Day Well Spent (Dobře strávený den) anglický autor John Oxenford. Hrála se prý v Londýně poprvé v roce 1835. • O sedm let později – 1842 - vytvořil vídeňskou variaci Einen Jux will er sich machen komediograf Johann Nestroy. • V roce 1938 se k Nestroyově hře vrátil americký spisovatel a dramatik Thornton Wilder, který ji přizpůsobil Americe a vytvořil The Merchant of Yonkers (Kupec z Yonkers) a později ji znovu přepracoval na Dohazovačku (The Matchmaker). • Dalším předchůdcem Hello, Dolly! byl muzikál z roku 1891 A Trip to Chinatown (scénář Charles H. Hoyt a hudba Percy Gaunt). • Ani dnes toto téma není zcela passé. Britský dramatik Tom Stoppard vytvořil variaci na Nestroyovu hru pod názvem On the Razzle

Hello, Dolly!, Barbra Streisand, 1969 foto: profimedia

(Na flámu – 1981), soustředí se na dobrodružství dvou kluků z maloměsta, a postavu dohazovačky vynechává.

Hello, Dolly! v Čechách • Poprvé byl muzikál uveden dva roky po broadwayské premiéře (autorem překladu byli Ivo Osolsobě a Alexander Kozák). Režisérem inscenace v Hudebním divadle v Karlíně, kde měla hra československou premiéru, byl Karel Jernek. Pro hlavní roli oslovil dvě herečky – Nelly Gaierovou a Adinu Mandlovou. Pro Mandlovou to měl být návrat nejen do Čech, ale také do české kultury. Zákulisní intriky, ale i to, že se Adině na scéně příliš nedařilo (byla výrazně filmovou herečkou), způsobily, že od role odstoupila. • Do Karlína se Dolly vrátila ještě několikrát – a stala se parádní rolí jak pro Laďku Kozderkovou, tak i Jitku Molavcovou (ta získala za svůj výkon Cenu Thalie). • Muzikál Hello, Dolly! se dosud objevil na českých a moravských scénách celkem 22x, včetně komorní verze v úpravě Milana Lukeše a režii Oty Ševčíka v Divadle v Řeznické, kde si Dolly zahrála Jitka Sedláčková.

Hello, Dolly!, IVANA CHÝLKOVÁ, 2010 foto: profimedia

5


METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

ROZHOVOR Josef Carda: Manželka říkala, to jsi celej ty! Josef Carda utkvěl divákům asi nejvíce z televizního pořadu Tele Tele, nicméně v Hello, Dolly! dokazuje, že je nejen výborný herec, ale zvládá s přehledem i zpěv a tanec. Na pár slov jsme se sešli před jedním z červencových představení. Pátrala jsem a zjistila, že vaše herecké kořeny jsou v Divadle Husa na provázku... Na tuhle éru strašně rád vzpomínám. Do Divadla na provázku jsem šel hned po škole. Byl jsme tam rok, a pak jsem musel na vojnu - do Armádního uměleckého souboru do Prahy. I když to bylo období krátké, hodně mi dalo a hodně jsem se tam naučil. Setkal jsem se tam tehdy s režisérem Peterem Scherhauferem a vzniklo několik krásných inscenací. S některými jsme jezdili i ven – takže jsme se text učili minimálně ve třech jazycích. Potkal jsem tam spoustu kamarádů – dva z nich hrají také v Hello, Dolly! Je to Lála Dulava, který se mnou alternuje, a Mojda Maděrič.

zúročení práce ověříte hned podle reakce diváků, když se baví. Herci si občas stýskají, že odehráli spoustu rolí na jevišti, ale že si je diváci pamatují z nějaké televizní figury. To je i váš případ. Vašeho Retardu z Tele Tele zná snad každý. I když je to vlastně už minulost. Tohle bylo seskupení čtyř lidí, kteří si docela padli do noty. Dělali jsme to asi šest let. Ale samozřejmě tyhle věci, které vznikají na nápadech a dělají se jednou týdně ve velmi hektickém tempu, se za čas vyčerpají.

Dnes hrajete v několika divadlech, ale jste na volné noze? Je to tak. Hodně hraju v Divadle Bez zábradlí u Karla Heřmánka v Adrii, tam mám asi šest inscenací. Většinou jsou to komedie. Jaký máte vztah k humoru? Ke komedii mám samozřejmě vztah kladný, i když nepohrdnu ani rolí vážnější. Teď např. hraju v Řeznické v Pinterových Narozeninách. Moje figura je sice laděná do komična, ale měl by jít chvílemi mráz po zádech. Takové role mám nejraději. Ale ke komediím mám kladný vztah i proto, že tam si

Jak jste na tom se zpěvem a tancem? Se zpěvem jsem na tom líp než s tancem. Tanec miluju, ale není mi dáno. Nakonec se všechno naučím, ale skloubit ještě zpívání s tancem je skoro nadlidský úkol. Ale nakonec se to udělalo tak, abych to zvládnul. Máte už nějakou předchozí zkušenost z muzikálu? Zpíval jsem už v Krysařovi v postavě Starosty. Měl jsem tam duet s Lucií Bílou, ona je profesionálka, zpívala lehce, zatímco já jsem se vedle ní namáhal. Ale dopadlo to taky dobře. Líbí se mi, že v téhle Dolly nejsou zpěváci, ale zpívající herci. Tím inscenace získává další rovinu, postavy jsou psychologicky propracovanější. Ve zpěvu mi pomohl pan Klezla. Říkal: Vy to zazpíváte. Ale nesnažte se být zpěvák, zpěváků tady máme, a jako Gott nebudete. Ale zazpívejte to jako herec - to znamená, že každý slovo je důležitý. Samozřejmě dávám mu za pravdu, je to tak. A pokud jde o tu druhou rovinu. Nechtěli jsme, aby to byla řachanda (z toho mě lidi znají). A tak najednou překvapí, když je tam i trochu smutku. To se projeví hlavně v té scéně, kdy jde Vandergelder žádat Irenu o ruku. Předtím tam všechny komanduje jako mistr světa amoleta, a tady najednou jí ani neumí říct, že jí nese dáreček, jak je z toho vykolejený.

Vy jste ale rodák z Ústí nad Labem – jak to přišlo, že jste šel studovat do Brna? Vždyť Praha pro vás byla blíž... Praha je sice blíž. Ale můj otec měl politický škraloup, takže mi bylo řečeno, ať jdu raději dál od Prahy. A tak jsem šel na Janáčkovu akademii múzických umění, a vzali mě. Ve vašem profesním životopise figurují různá divadla. Zaujalo mě vaše působení v Rokoku. V které době to bylo? Po revoluci, přišli jsme do Rokoka společně s Petrem Poledňákem jako celý soubor. Petr pak někdy po dvou třech letech dostal nabídku do Ameriky do Kulturního centra, odešel a nějak se to začalo rozpadat. Já ještě zůstal nějakou dobu pod vedením Zdenka Potužila a pak jsem odešel taky.

Zdá se, že vaše manželka je šprýmařka. Byla to prý ona, kdo vymyslel tu přezdívku Retarda? Ano, vymyslela. Já jsem se jí ptal proč – a ona odpověděla: No to se nediv, po dvaceti letech soužití s tebou.

Pokud se nemýlím, právě tam jste prvně spolupracoval s Ondřejem Sokolem? Máte pravdu. Nějakou dobu to s námi dělal. Právě tam to asi začalo a je to důvod, proč jsem dostal nabídku do Hello, Dolly!. Když režisér Ondřej Sokol charakterizoval postavu milionáře Vandergeldera, mluvil o tom, že je v něm takové to „naštvané mužství“. Jak ho vidíte vy? Je to takový mrzout, který nadává na všechno kolem, ale v jádru není zlej. Ten muzikál vznikl podle Dohazovačky, což je stará hra - to byla jiná doba, jiný mravy. My jsme to ale nechtěli hrát postaru, Ondra to posunul do jiné doby. Ale ta postava Vandergeldera jako nadávajícího mrzouta zůstala. Manželka říkala: To jsi celej ty – pořád naštvanej, a ještě k tomu lakomej.

6

Inspiroval jste se někým konkrétním? I když vlastně asi sebou, jak jste prozradil... :-) Manželka říkala: Ještě jsi měl přitvrdit! Jinak samozřejmě, herec vždycky někde krade, to je normální. Ale hlavně jsem se snažil, aby to nebylo prvoplánově komické. Jsem rád, že je tam ten zlom na konci, kdy je to trochu vážnější a možná i dojemnější. Chystáte se někam na dovolenou? Na týden chci jet do Chorvatska na potápění, tam jezdím pravidelně. Jinak na dovolenou většinou jezdím na podzim nebo v zimě do teplých krajů. Jaké jsou vaše nejbližší pracovní plány? Čeká mě nějaké zkoušení v Divadle Bez zábradlí a natáčení seriálu – ale ani u jednoho nevím, jak to dopadne, tak nechci prozrazovat.


METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

PROGRAM DIVADLO PALACE červen 24. 6. 27., 28. 6. 29. 6. 30. 6.

čt ne, po út st

Druhý břeh (Michaela Gübelová) premiéra Druhý břeh (Michaela Gübelová) Herci (Michael Frayn / Petr Zelenka) Madame Melville (Richard Nelson) derniéra

září 12. - 13. 9. 15. - 16. 9. 19. 9.

ne, po st, čt ne

Druhý břeh (Michaela Gübelová) Druhý břeh (Michaela Gübelová) Herci (Michael Frayn / Petr Zelenka)

ŠVANDOVO DIVADLO NA SMÍCHOVĚ červenec 6. 7. út 7. 7. st 8. – 9. 7. čt – pá 12. – 15. 7. po – čt 18. – 20. 7. ne – út

Hello, Dolly! (Michael Stewart, Jerry Herman) I. premiéra Hello, Dolly! (Michael Stewart, Jerry Herman) II. premiéra Hello, Dolly! (Michael Stewart, Jerry Herman) Hello, Dolly! (Michael Stewart, Jerry Herman) Hello, Dolly! (Michael Stewart, Jerry Herman)

srpen 16. – 19. 8. 22. – 25. 8. 29. – 31. 8.

po – čt ne – st ne – út

Hello, Dolly! (Michael Stewart, Jerry Herman) Hello, Dolly! (Michael Stewart, Jerry Herman) Hello, Dolly! (Michael Stewart, Jerry Herman)

září 6. - 7. 9.

po, út

Chvíle pravdy (Israel Horovitz)

přidaná 8. - 9. 9. 13. – 14. 9. 18. - 19. 9.

představení st, čt Hello, Dolly! (Michael Stewart, Jerry Herman) po – út Hello, Dolly! (Michael Stewart, Jerry Herman) so, ne Hello, Dolly! (Michael Stewart, Jerry Herman)

Začátky představení ve Švandově divadle a v Divadle Palace v 19:00, na Letní scéně Vyšehrad ve 20:00. Změna programu vyhrazena! Informace a rezervace vstupenek na internetových stránkách www.studiodva.cz.

LETNÍ SCÉNA VYŠEHRAD červenec 12. – 18. 7. po – ne 19. – 23. 7. po – pá 25. – 27. 7. ne – út 29. – 31. 7. čt – so

Vše o mužích (Miro Gavran) O lásce čili Parle moi d´amour (Phillipe Claudel) Vše o mužích (Miro Gavran) Vše o ženách (Miro Gavran)

srpen 1. 8. 2. – 5. 8. 6. – 9. 8. 10. – 13. 8. 15. – 19. 8. 22. 8. 23. – 28. 8. 29. – 31. 8.

ne po – čt pá – po út – pá ne – čt ne po – so ne – út

Vše o ženách (Miro Gavran) Dámská šatna (Arnošt Goldflam) Zdravý nemocný (Molière) Otevřené manželství (Dario Fo) Na konci duhy (Peter Quilter) koncert Szidi Tobias Vše o mužích (Miro Gavran) O lásce aneb Parle moi d´amour (Phillipe Claudel)

září 1., 2. 9. 3. – 5. 9.

st, čt pá – ne

O lásce aneb Parle moi d´amour (Phillipe Claudel) Vše o ženách (Miro Gavran)

7

Předprodej v pokladnách jednotlivých divadel a v sítích Ticketpro a Ticketportal. Švandovo divadlo (Štefánikova 57, Praha 5, tel. do pokladny: 257 318 666, www.svandovodivadlo.cz), Divadlo Palace (Václavské náměstí 43, Praha 1, tel. do pokladny: 224 228 814, www.divadlopalace.cz), Letní scéna Vyšehrad (vždy v den představení od 16 do 20 h, tel. 733 176 762). Předprodej na Letní scénu Vyšehrad také v pokladně Divadla Palace.

Ceny vstupenek 280 - 390 Kč, Hello, Dolly! 699 - 899 Kč. Divadla jsou klimatizována!


METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

ANOTACE ´ ˆ

JEDNOTLIVYCH PREDSTAVENÍ

Hello, dolly!

letošní premiéry

HELLO, DOLLY! (Jerry Herman, Michael Stewart) Slavný americký muzikál s živým orchestrem! Premiéru měl před 46 lety v New Yorku a „rozdrtil” všechny dosavadní broadwayské rekordy. Ústřední píseň v podání Louise Armstronga (stejně jako slavná filmová verze s Barbrou Streisand) obletěla celý svět a stala se nesmrtelným hitem – právě tak jako celý muzikál. Překlad: Ivo Osolsobě Texty písní: Eduard Krečmar Režie: Ondřej Sokol Scéna: Adam Pitra Kostýmy: Nina Stillmark Hudební nastudování: Kryštof Marek Hlasový poradce: Eduard Klezla Hrají: Ivana Chýlková, Jaromír Dulava / Josef Carda, Simona Babčáková / Monika A. Fingerová, Kryštof Hádek / Michal Slaný, Jan Meduna, Berenika Kohoutová, Mojmír Maděrič, Petr Pěknic, Martin Sochor, Roman Štabrňák a další, speciální host: Naďa Urbánková nebo Yvonne Přenosilová

DRUHÝ BŘEH

druhý břeh

dámská šatna

Režie: Ladislav Smoček Hrají: Eva Holubová, Zuzana Bydžovská, Tereza Gübelová a Vladimír Javorský

další inscenace

herci

CHVÍLE PRAVDY (Israel Horovitz)

DÁMSKÁ ŠATNA (Arnošt Goldflam) Jestlipak víte, která místnost v divadle je ta opravdu nejdůležitější? Kde se všechno určuje, probírá, ovlivňuje, posuzuje a rodí? Tím tajemným, mystickým a vzrušujícím místem je dámská šatna. A právě sem nás zavede stejnojmenná komedie Arnošta Goldflama. Režie: Jakub Maceček Scéna: Miloslav Fekar Kostýmy: Kateřina Novohradská Hrají: Jana Krausová, Zdeňka Žádníková Volencová/ Gabriela Vránová, Kristýna Fuitová Nováková/ Adéla Kačerová

Stárnoucí profesor hudby a angličtiny Jacob Brackish, muž pevných etických zásad a estetických norem, si na inzerát najme hospodyni. Tak se do jeho domu dostává Kathleen Hoganová, obyčejná irská žena, která nevyniká teoretickými znalostmi ani nedosahuje úrovně jeho vzdělání, ale přináší do jeho života zcela jiné hodnoty a kvality. Navíc se brzy ukáže, že ti dva mají mnohem více společného, než se zprvu zdálo... Překlad: Alexander Jerie Režie: Ladislav Smoček Dramaturgie: Tomáš Vondrovic Scéna: Karel Glogr Kostýmy: Jarmila Konečná Hrají: Dagmar Havlová-Veškrnová a Petr Kostka

MADAME MELVILLE HERCI

(Richard Nelson)

(Michael Frayn, Petr Zelenka)

Tváře, slova a intimní doteky první lásky, na kterou nejde zapomenout celý život.

(Michaela Gübelová) Příběh neobyčejného života jedné obyčejné Terezy. Tragikomedie o touhách naplněných i nenaplněných, o svobodě, pravdě, lásce i smrti. Zlom režimu přináší mnohá dobrodružství. Žena účtuje sama se sebou. Musela během svého života učinit řadu osudových rozhodnutí. Bohatý zážitek citů a rozumu. Slzy i smích. Jak je (ne) snadné se rozhodnout!?

Kostýmy: Martin Chocholoušek a Vladimíra Fomínová Hrají: Zuzana Bydžovská a Bohumil Klepl

Rafinovaná hra s identitou postav i jejich představitelů. Herci podstupují „v přímém přenosu“ nemilosrdnou zkoušku své invence i vitality. Okolnosti je nutí vymýšlet neskutečné převleky i krkolomné improvizace... A při tom všem ještě řeší své pracovní i milostné vztahy. Režie: Petr Zelenka Scéna: Martin Chocholoušek

chvíle pravdy

Překlad: Jitka Sloupová, Ivan Žáček Režie: Patrik Hartl Scéna: Jaroslav Bönisch Kostýmy: Lubica Melcerová Hrají: Ivana Chýlková, Eva Holubová, Jan Meduna, Petr Křiváček

madame melville

8


METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

na konci duhy

O lásce

NA KONCI DUHY (Peter Quilter) Tragikomedie o konci životní dráhy královny swingu Judy Garland. Zákulisní život Judy byl skutečně námětem nesčetných fám, které se bohužel zakládaly na pravdě a týkaly se její závislosti na drogách - a na mužích. Nebo spíše na lásce. Chtěla být milována, ale muži, které milovala, toužili po Judy, která zpěvem vydělává velké peníze, anebo po Judy, kterou by mohli zachránit a napravit. Sama však byla pro muže záhadou, kterou nebylo snadné rozlousknout. A vedla život nad poměry, což muže nakonec buď odradilo, nebo se stali komplici na její cestě k sebedestrukci. Navzdory chmurné faktografii je však Na konci duhy hra nesmírně vtipná a zábavná. Překlad: Jitka Sloupová Režie: Jakub Maceček Scéna: Jaroslav Bönisch Kostýmy: Kateřina Novohradská Hudba: Marko Ivanovi Hudební nastudování: Eduard Klezla Hrají: Hana Maciuchová, Miloslav Mejzlík a Tomáš Petřík / Petr Bláha

O LÁSCE

ANEB PARLE MOI D´AMOUR (Phillipe Claudel) Je půlnoc. Hodina pravdy. Hodina, kterou si „ON“ a „ONA“ vybrali pro uspořádání vzájemného zúčtování. Ve francouzské konverzační komedii se ve strhujícím manželském duelu, po úspěšné inscenaci Otevřené manželství, opět představí Jana Krausová a Karel Roden.

otevřené manželství

páru z pera italského dramatika Daria Fo (nositele Nobelovy ceny za literaturu) a jeho ženy Franky Rame je hereckou příležitostí pro dva vynikající herce – Janu Krausovou a Karla Rodena. Komedie je věčným střetem mužského a ženského principu a groteskním bojištěm vztahu mezi dvěma lidmi, kteří se při komicky neohrabaném hledání lásky a souznění v partnerském životě ubíjí navzájem. Především však diváci mohou prostřednictvím smíchu, při úzkostlivém střetávání v konfliktních situacích, proniknout do nitra těchto postav a oblíbit si je i s jejich slabostmi a nedokonalostmi. Překlad: Věra Vrbová Režie: Patrik Hartl Scéna a kostýmy: Lenka Rašková Hudba: Luděk Fiala Hrají: Karel Roden, Jana Krausová a Marian Roden

VŠE O MUŽÍCH (Miro Gavran) Aneb jak muži sami sebe vidí, za co se nestydí i stydí. Aneb jak to dopadá, když se testosteron smíchá s city a striptýzem. Tragikomedie o mužích pro ženy, aby je opět nepochopily. Autorem hry je současný chorvatský dramatik, který vyprodává divadla od Washingtonu přes Buenos Aires až po indické město Bombaj. Překlad: Blanka Kučerová, Blanka Fišerová Režie: Jana Janěková Úprava: Jana Janěková, Blanka Fišerová Scéna a kostýmy: Viktor Polášek Dramaturgie: Blanka Fišerová Choreografie: Hana Litterová Hrají: Maroš Kramár, Filip Blažek, Michal Slaný

Vše o ženách

Překlad: Alexander Jerie Režie: Adam Kraus Scéna a kostýmy: Jana Krausová Hrají: Jana Krausová a Karel Roden

Překlad: Jiří Vobecký a Vlatka Souček Kapetanovič Režie: Jana Janěková Úprava: Jana Janěková a Blanka Fišerová Scéna: Jitka Nejedlá Kostýmy: Kateřina Novohradská Hrají: Anna Šišková, Jana Krausová a Jitka Schneiderová

ZDRAVÝ NEMOCNÝ (Molière) Po mně je veta. Jsem v agónii. Umírám. Jsem mrtev. Již cítím, kterak se lékařství na mně mstí. Nové nastudování Molièrovy vrcholné komedie Zdravý nemocný s Karlem Rodenem v titulní roli. Brilantní a notoricky známá Molièrova hořká komedie o panu Arganovi, z nějž bezbřehá hypochondrie udělala sobce. Překlad: Bedřich Frída Režie: Jakub Maceček Dramaturgie: Lubomír Sůva Hudba: Mario Buzzi Scéna: Petra Kučerová Kostýmy: Kateřina Novohradská Choreografie: Hana Charvátová Hrají: Karel Roden, Hana Havlicová, Jana Krausová, Kryštof Hádek / Jaromír Nosek, Kristýna Fuitová Nováková / Monika Zoubková, Petr Pěknic, Marian Roden, Jakub Maceček, Kristýna Janáčková / Martina Šimíčková, Tereza Roglová / Marika Žáková / Linda Keprtová

SZIDI TOBIAS Koncert slovenské šansonové zpěvačky Szidi Tobias, zpěvačky s podmanivým projevem a hlasem, drsným jako Tina Turner a současně sametovým jako Tanita Tikaram. Svým chraplavým a zároveň sametovým hlasem nechává vzduchem poletovat písně plné melancholie, radosti i bláznovství.

(Miro Gavran)

OTEVŘENÉ MANŽELSTVÍ (Dario FO a Franca Rame) Zoufale jedovatá tragikomedie o odvrácené straně lásky. Brilantní tragikomedie o jednom svérázném manželském

Komedie Vše o ženách je hra o mužích, kteří se domnívají, že všechno vědí... a to nejen o ženách. Vše o ženách je příležitostí pro tři skvělé herečky, z nichž každá se představí v pěti rolích, a to vše v rytmu songů 60. let 20. století. Autorem hry je současný chorvatský dramatik, který vyprodává divadla od Washingtonu přes Buenos Aires až po indické město Bombaj. Szidi Tobias

vše o mužích

vše o ženách

zdravý nemocný

9


METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

ROZHOVOR z Druhého bŘehu jEDNA VE TŘECH, ČTYŘi V jEDNOM Původní hra Michaely Gübelové Druhý břeh měla premiéru 24. června v divadle Palace, kam se po rekonstrukci v září vrátí, a bude se tu hrát i v průběhu roku. Tentokrát přinášíme kromě fotografií z premiéry, také dva krátké rozhovory – s představitelkou Terezy ve středním věku Zuzanou Bydžovskou a s univerzálním mužem (tedy představitelem všech mužských rolí) Vladimírem Javorským. 6 otázek pro Zuzanu Bydžovskou

Už jste někdy předtím spolupracovala s režisérem Smočkem? Ne. Potřebujete, aby na vás byl režisér přísný, nebo naopak, aby působil jako zklidňující element? Případ od případu. Jaká je vaše Tereza? Moc pěkně napsaná. Dokážete se podívat s nadhledem (a humorem) na prožité období svého života se stejným nadhledem jako Tereza? Jestli té Tereze moc nefandíte. Tato hra je do jisté míry sentimentální. Býváte vy

v životě sentimentální? Jak kdy.

Mám rád, když je v roli co nejvíce z role samé.

Našla jste ve hře paní Gübelové momenty, které vám připomněly obdobné situace ve vašem životě? S autorkou jsme jedna generace, žijeme ve stejném státě - některé situace mi tedy nebudou cizí. 6 otázek pro Vladimíra Javorského

Jaké je to pro vás hrát obklopen ženami ze všech stran? Nebojíte se jich? Obklopen těmito ženami na jevišti se nebojím a věřím, že se nebojí ani ony, neboť mají svým způsobem stejný problém. Jsou na jevišti obklopeny ze všech stran jediným mužem... Tedy vážněji. Bál bych se neobklopen právě těmito ženami. Jako jediný z týmu máte poměrně rozsáhlou zkušenost z práce s režisérem Ladislavem Smočkem – hrál jste u něj jak v Činoherním klubu, tak i v Národním divadle. Co vám na práci s ním vyhovuje? Že je poctivý k autorovi i člověku. A je s ním pěkně. Máte rád, když vás režisér přesně diriguje, anebo naopak chcete do rolí vložit co nejvíc ze sebe?

10

Ztvárňujete v inscenaci Druhý břeh všechny mužské role. Je vám některá z těch postav sympatičtější než ostatní, nebo naopak – je vám některá nepochopitelná? Každá z mužských rolí nám dává poznat své sympatické a vlastně i nepochopitelné stránky svého charakteru. Mám je stejně rád. Krásná je situace, kdy stojí Josef nad Radkovým hrobem a oba hraje týž herec. Pohled Michaely Gübelové na minulost je brán z čistě ženského pohledu. Zajímalo by mě, zda se tento pohled hodně liší od mužského vnímání věcí? Chodíme po stejných cestičkách v jiných botičkách. A je obohacující slyšet od těch druhých nožiček, jak se nám jde. Pro hrdinku hry byla jedním z velkých zisků po revoluci možnost cestovat. Domnívám se, že to je u lidí, kteří vyrostli v totalitě, asi podobné. Co vy, cestujete rád? Nejraději cestuju pracovně a žiju všední život té které země. Jako turista jsem nesvůj, na propadnutí.


METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

ROZHOVOR Jan Meduna: Ježíšku na křížku! Jan Meduna, herec a muzikant, spolupracuje se Studiem DVA od roku 2004. Poprvé se představil po boku Ivany Chýlkové v Madame Melville. V muzikálu Hello, Dolly! ztvárňuje postavu Barnabáše Tuckera. Vaše první role ve Studiu DVA byl Carl v Madame Melville. Jestli se nemýlím, byla to vaše první role na profesionálním divadle. Necítil jste při letošní derniéře nostalgii? Cítil, ale jsem už na to asi moc starý... dámy samozřejmě ne. Jak Ivanka Chýlková, tak Eva Holubová prostě nestárnou. Měli jsme derniéru 30. června a hned za týden jsem znovu naskočil do nové inscenace, takže i letos jsem vstoupil do léta s Ivanou Chýlkovou...

představení Pokud se pamatuju, v létě jste jsem se doslova vždycky hrál s kapelou Fekete Mám rád, když je to všechno zabouchnul. Viděl Seretlek. Jak je to letos? jsem pár věcí vyrovnané a jedna věc se plynule prolíná Měl jsem jet do Edinburghu, ale z naší muzikálové do druhé, když z toho nic netrčí. mají tam vypsaný grant pro lidi produkce a nic To je ideál. do 25 let – takže já jsem už pro to ve mně ně starý. Kdyby přišla kontrola, nezanechalo. tak by to pro ně bylo riziko. Takže Popoví zpěváci, letos nebudu hudebně činný. kteří jsou obsazováni do takových produkcí, sice třeba zpívají výborně, ale někdy jim schází pohyb Další vaší (nejen) prázdninovou aktivitou bylo a to hraní. Mám rád, když je to všechno vyrovnané vystupování s Veselými skoky... a jedna věc se plynule prolíná do druhé, když To jsem zase nestíhal. Na začátku července byli z toho nic netrčí. To je ideál. v Londýně s naším posledním představením Havran, ale to jsme právě měli premiéru Dolly. Ale V Činoherním klubu jste poznal Ondřeje Sokola pořád to funguje, tak se těším, že v říjnu s nimi jako kolegu na jevišti – jak se vám s ním pojedu do Švýcarska. spolupracovalo jako s režisérem? Nejste nikde v angažmá, ale hostujete pravidelně v Městských divadlech pražských i jinde. Vyhovuje vám volná noha, nebo byste šel i do angažmá? Zatím mi to vyhovuje takhle, práce mám stále dost. Teď budu zkoušet s režisérem Bornou na podzim v Divadle v Dlouhé Naše furianty. Uvidíme, co se z toho vyvine. Upřímně řečeno, je málo divadel, ve kterých bych chtěl angažmá, ale Dlouhá patří mezi ně. Mám to divadlo strašně rád, i proto, že je tam hodně herců, kteří jsou zároveň hudebníky. Takže myslím, že bych tam našel dobré uplatnění.

Ale ani vaše nová role není věkově o moc starší. V té naivitě a zkušenosti ne – jsou to takoví vyjukaní kluci z venkova. Původně měli být osmnáctiletí, ale ani já, ani Michal Slaný a Kryštof Hádek na osmnáct nevypadáme, tak tam uvádíme svůj pravý věk. Vaší nejoblíbenější hláškou ve hře je „Ježíšku na křížku“. To vymyslel Ondra Sokol. Nevím, jak je to v originále, ale mám pocit, že horší hlášku už najít nemohl. Moje role je tedy o „Ježíšku na křížku“. :-)

Čeká vás na podzim ještě něco dalšího? Zatím ne, ale myslím, že i tak to bude dost velké dobrodružství. Budova Divadla v Dlouhé se bude na podzim rekonstruovat, takže nás čeká dlouhé – čtyřměsíční zkoušení po různých divadlech. A navíc toho mám tolik, že je těžké dát jednotlivé termíny dohromady. Těším se, že si taky chvíli oddychnu.

Tancujete, zpíváte – to je vaše parketa. Taky mě to moc baví. Jen jsem se bál, abychom to všechno stihli. Těch posledních čtrnáct dní před premiérou bylo hodně hektických, bylo třeba udělat činoherní věci, choreografii, dát to všechno dohromady. Docela nás tlačil čas. Když pomineme vaši roli v Nebezpečných vztazích v Činoherním klubu, mohou vás diváci vídat především v hudebních komediích nebo řekněme činoherních muzikálech jako Šakalí léta, Pan Kaplan má třídu rád, Saturnin. Máte nějaký svůj oblíbený muzikál? Mně se hrozně líbilo, když jsem viděl svého kolegu Honzu Zadražila a Gagrielu Vermelho v Baladě pro banditu v Huse na provázku. Do toho

Výborně. On to měl výborně připravené, byl klidný (což jsem se často divil) a to je hodně důležité. A měl spoustu režijních nápadů. Moje kamarádka viděla Hello, Dolly! už podruhé – a říkala, že si napodruhé vychutnala ty drobnosti, vychytávky, které tam jsou.

11

Do divadla jste dorazil na kole. Nechystáte se na nějakou cyklotúru? Na to nemám čas. Ale po Praze jezdím na kole pořád. Kryštof Hádek je taky cyklista, takže jsme si řekli, že to prolomíme a půjdeme příkladem, že je lepší jezdit na kole než v autě. To je taková agitka na závěr... :-)


METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

ROZHOVOR Michal Slaný Vy neznáte Kornelia Hackla? To je ten světák, který oslňuje nejméně třikrát týdně v Harmonia Garden... Ale je to také Michal Slaný, který alternuje tuto roli v muzikálu Hello, Dolly! s Kryštofem Hádkem. Po odchodu z Národního se stále více dostáváte k tomu, co jste studoval – hudebně dramatické divadlo... Ale to je mylná informace, já jsem studoval činohru. Tedy – úplně přesně, hlásil jsem se na JAMU na činohru i na hudebně-dramatický obor, ale rozhodlo to, že činoherní ročník tehdy otvíral pan profesor Josef Karlík. Chtěl jsem pracovat s ním, věnovat se činohře – i když jsem tehdy závodně tancoval. Bylo to těžké rozhodování, protože katedru hudebně-dramatického divadla tehdy vedl Radek Balaš, takže i to bylo lákavé. Je ale fakt, že jsem v muzikálech vystupoval už na škole – hostoval jsem v Pardubicích v Mamzelle Nitouche a v Plzni v Procházkově Holka nebo kluk. To bylo ale spíše pro zpestření, baví mě obojí.

rozhodli a my po těch třech letech, co to hrajeme, Pokud je muzikál i o nějakém příběhu, figurách, jsme začali dost improvizovat. Naimprovizovali charakterech, tak jim odpustím i případné jsme asi hodinu. Takže dnes, když se daří a diváci nedokonalosti ve zpívání. V tom nám pomohl pan Klezla. Říkal: Vy jste herci, jsou rozjetí, hraje se i 2,5 tak zpívejte, jako byste hráli. hodiny bez pauzy, což je Nesnažte se vytvářet tón. dost neobvyklé. Je to pro Myslím, že písnička se dá mě takový fenomén, jaký Pokud je muzikál i o nějakém odzpívat he-recky, že divák jsem ještě nezažil. Setkali příběhu, figurách, charakterech, opravdu víc ocení, kdy vidí, že jsme se s tím, že lidi tak jim odpustím i případné ta postava někam směřuje, že říkali: My jsme se celou nedokonalosti ve zpívání. má svůj příběh. dobu smáli tak, až nás bolí břicho. Dnes udělat takovou komedii, při které Jaký je Kornelius Hackel? by se lidi pořád smáli, je hodně těžké. Takže jsem Je to taková zvláštní figurka. Pro dnešek asi dost rád, že se to daří. nereálná – je mu třicet tři a tři čtvrtě, ještě neměl holku a strašně po tom touží. Samozřejmě, pro dnešní dobu by byl takový kluk dost divný, ale vycházíme z nějaké doby a divák by tu nadsázku měl přijmout. Jinak bychom to nemohli hrát. Je to zkrátka zestárlý mladý kluk, který touží po pohodě a po životě. Zaujalo mě vaše velmi rafinované líbání ruky paní Ireně Mollyové (alias Simoně Babčákové či Monice Fingerové). Kdo to vymyslel? To samozřejmě vymyslel režisér Ondra Sokol. Myslím, že jeho režijní rukopis se na Dolly hodně podepsal. Právě to, že režíruje on, je pro mě velké pozitivum, protože to dokázal posunout do jiné roviny. Takže jak líbání ruky, tak i hodně dalších zajímavých nápadů vnesl velmi kreativně a výborně talentovaný mladý režisér Sokol. :-) Ono potkat se dnes s režisérem, který má spoustu nápadů a vede herce, je vzácné. Setkání s člověkem, který je doslova studnice nápadů, je pro herce geniální, může se tím posunout někam dál. Může i sám něco vymyslet, ale ty impulsy od režiséra jsou skvělé.

A právě Studio DVA vám obojí nabídlo. Kromě Hello, Dolly! hrajete společně s Marošem Kramárem a Filipem Blažkem v komedii Vše o mužích, a to na otevřené scéně na Vyšehradě. Je hodně rozdílné hrát venku a v uzavřeném divadle? Určitě je to jiné v tom, že člověk nikdy neví, jaké bude počasí. I když nás ani případný déšť neohrozí, protože jeviště je kryté. Samozřejmě, pracuje se tam zajímavě s okolím, se zvuky. Pod Vyšehradem jezdí parníky, na protějším břehu na pláži bývají mejdany a hraje tam muzika, zvony odbíjejí neustále. Takže v tom je to zajímavější a pestřejší. Není to na úkor slyšitelnosti? To máme od počátku vyřešeno tím, že máme mikroporty. Jsou důležité hlavně pro intimnější scény, kde není možné křičet. Funguje to dobře, diváci slyší. A když je slyšet projíždějící vlak, vezmeme to do hry. Zvlášť Maroš to s oblibou dělá, použije to jako vtip, že někomu právě ujíždí vlak. Myslím, že se na scéně docela vyblbnete. Improvizujete? Režisérka Jana Janěková hru hned na počátku dost upravila, a nevěděli jsme, jak to diváci na premiéře vezmou. Ale tím, že se jim to líbí,

Vraťme se ale k Hello, Dolly! Jaký máte vztah ke klasickým muzikálům? Na jednu stranu velmi pozitivní. Na JAMU nám Radek Balaš říkal, že muzikálový herec je nejdokonalejší, protože umí hrát, zpívat i tančit. Nebo aspoň by to tak mělo být, na tom je po-stavený americký muzikál. U českých muzikálů, které jsou k vidění, to tak ale nefunguje. Někdo vymyslel, že muzikál patří popovým zpěvákům. Nechci jim to brát, ale stejně si myslím, že není důležité jen držet tón a dobře zpívat. Pro mě muzikálový výkon spočívá právě v tom, že ten člověk přesvědčí lidi nejen zpěvem, ale dokáže i tančit a hrát.

12

Co vás čeká dále? Do konce srpna hrajeme Hello, Dolly! i Vše o mužích. Pak bych měl zkoušet v Divadle Na Jezerce Orsina ve Večeru tříkrálovém. A pak mě ještě oslovil režisér Viktor Polesný do připravovaného muzikálu V zajetí rokenrolu v divadle Broadway. Protože i on chce dělat muzikál spíše s herci než se zpěváky, tak mě to oslovilo a začal jsem o nabídce uvažovat.


METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

ROZHOVOR Dvě (až tři) dámy z kloboučnictví Druhou linii v příběhu Hello, Dolly! zastávají dámy z malého newyorského kloboučnictví. Žijí v období kloboukové módy. Ale i tak je někdy opravdu náročné zákaznicím vysvětlit, že není třeba klobouk přeplnit umělým ovocem a péry,že stačí jen dlouhé pentle... To je asi také důvod, proč Irena Mollyová (v této roli alternují Simona Babčáková a Monika A. Fingerová) nesnáší klobouky a také nafrněné zákaznice. Jedinou spásu vidí v tom, že se bohatě vdá. To si myslí do doby, než jí vstoupí do cesty LÁSKA. To slečna Minnie Fayová (Berenika Kohoutová) je ještě moc mladá na to, než aby si něco podstatného myslela. Takže jen občas začne nekontrolovaně ječet, když se jí situace vymkne z rukou. Nicméně, je to rovněž bytost půvabná a hodna lásky. 6 otázek pro Simonu Babčákovou:

Jaký je váš vztah k muzikálu? Já jsem v životě žádný neviděla, kromě televize. Je to pro mě asi nejvzdálenější žánr z těch, které divadlo nabízí. Přesto, není to vaše první zkušenost, kdy zpíváte a tančíte na jevišti? Úplně ne. Zpívala jsme třeba v Hradci. Tam, kdo

přišel nový, byl soprán. A tak jsem byla tři roky soprán. V Dejvickém divadle jsme pak dělali Kouzelnou flétnu (ne jako operu, ale jako hru se zpěvy) a teď hrajeme jako muzikál adaptaci filmu Muž bez minulosti. Takže obě to jsou věci netradiční. Co vás motivovalo k tomu, že jste přijala nabídku do Hello, Dolly!? Byla to pro mě vyloženě „výzva“. A pak mě lákala spolupráce s osobnostmi – s Ivanou Chýlkovou a Ondřejem Sokolem. To byly tři moje motivace. Vy si potrpíte na improvizaci. Jak to bylo u této inscenace – podílela jste se na vymýšlení speciálních „vychytávek“, nebo jste se nechala vést režisérem? Já jsem se nechala vést. Na improvizaci si sice v zásadě potrpím, ale v jiných souvislostech. Normálně si potrpím na tradiční činohru, standardní zkoušení. Je jasné, že můžeme i nabízet, ale raději jsem v tomto případě vedena. Jak jste na tom se zpěvem a tancem? V žádném kroužku netancuju, ale podomácku je zpěv a tanec permanentní součást mého života. Je samozřejmě něco jiného zpívat doma ve sprše než na jevišti. Ale s podporou našeho orchestru to pro mě není žádný stres. Byla jsem překvapena, že si to užívám ve velkém klidu. Čekáte miminko – nejste unavena, cítíte se na scéně dobře? Cítím se skvěle. Dítě tak ví, do čeho jde. Už při očekávání prvního dítěte jsem zkoušela Kouzelnou flétnu. A měla jsem s tím veskrze pozitivní zkušenost. Albert má vztah k hudbě i tanci, to se počítá. 6 otázek pro Bereniku Kohoutovou:

Studujete hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři. Jaká je vaše dosavadní zkušenost s divadlem? Tohle je moje první profesionální zkušenost s divadlem, za kterou jsem ohromně vděčná. Myslím si, že jsem to schytala na poprvé úplně nejlíp, jak jsem mohla. Všichni lidi, kteří na Dolly spolupracují, jsou fakt úplně perfektní. A představení je pro mě skvělý. Zatím jsem vás znala spíše ze zpívání s různými skupinami. Můžete prozradit, v kterém jste ročníku konzervatoře a kdo vás učí? Právě letos jsem maturovala. Učili mě pan profesor František Laurin a herečka Johanna Tesařová.

13

Připomeňme, že vás diváci znají ze Soukromých pastí (Tatínkova holčička) a z retro-filmu Rytmus v patách. Máte další nabídky na natáčení? Budu točit s režisérem Martinem Dolenským film Můj vypečený deník a od září pro ČT s Petrem Slavíkem (s ním jsme už dělala Soukromé pasti) šestnáctidílný seriál z domova seniorů. Myslím, že by se měl jmenovat Elixír mládí. Moc se na to těším, protože v něm budu mít možnost spolupracovat se skvělými staršími herci. To bude hodně zajímavé. Jaký je váš vztah k muzikálu? Já bych asi podle toho, co studuju, měla nejspíš dělat muzikál. Líbí se mi muzikály americké, ale ty české za moc nestojí. Jsou příliš jednoduché. A taky se mi nelíbí, jaká sorta diváků na tyhle muzikály chodí – jsou to takové ty svozy z venkova. To znamená, že si lidi nevybírají, co chtějí vidět, ale jedou, kam je zavezou. Na co vy jako divák ráda chodíte? Mně je to celkem jedno. Nevadí mi komedie ani tragédie. Z divadel nejvíc miluju Dejvické divadlo, tam chodím opravdu ráda. Ale i v Národním se občas dají vidět zajímavé věci. I když teď, když jsem maturovala, a přitom ještě zkoušela, jsem vůbec neměla čas někam chodit. Máte po maturitě. Nemíříte dále na DAMU nebo někam do angažmá? Já jsem dělala zkoušky na Vyšší odbornou školu Jaroslava Ježka, na jazzový zpěv. Ale nestihla jsem se připravit, a nevzali mě. Takže to příští rok budu zkoušet znova. Angažmá mě zatím nečeká. Ráda bych se věnovala hraní i zpívání, tak uvidíme, jak to půjde dál.


METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

ROZHOVOR

Ernestina Zámožná, rozená Lakomá: role pro dvě legendární zpěvačky Bílým koněm čili falešnou nevěstou, kterou Dolly nabídne Vandergelderovi jen proto, aby jej odradila, je Ernestina Money. V české verzi Ernestina Zámožná, rozená Lakomá, kterou tvůrci inscenace vzali jako záminku, aby se v tzv. cameo (čili drobné roli hosta) blýskla legenda naší populární hudby. V inscenaci se střídají hned dvě – Naďa Urbánková a Yvonne Přenosilová. Obě dámy si divadla a své role zjevně užívají. V divadle jsou už dvě hodiny před představením, i když se Ernestina objeví až v druhé půli. 6 otázek pro Naďu Urbánkovou:

Překvapila vás nabídka na roli Ernestiny? Byla jsem překvapená, protože jsem opravdu nečekala, že mi ještě nabídnou někde nějakou

roli. Když jsem pak slyšela nejprve od producenta, a pak i od režiséra, o co kráčí, neváhala jsem a vstoupila do toho s radostí. Zpíváte tam píseň Blonďák s červenou bugatkou. Mám pocit, že tím je vzdáván hold vaší někdejší slavné kariéře. Ona v té roli původně není žádná písnička. Ernestina tam má původně dvě tři věty a je to velmi nepodstatná role. Ale ve filmu i v divadle je to role pro speciálního hosta (special guest). Tak se pan režisér rozhodl, že tak to bude i v této inscenaci. Měl to být člověk, kterého diváci nějakým způsobem znají, a měla by zaznít písnička, kterou znají. Když se mě režisér zeptal, jakou písničku bych navrhovala, bez rozmyšlení jsem vyhrkla: Blonďák s červenou bugatkou. A on to velmi přivítal, sám si na tuhle písničku prý myslel. Takže tohle je můj vlastní příspěvek k Hello, Dolly!

Mám pravdu, že si tu roli užíváte? Jo. Musím říct, že si to opravdu užívám a těším se na to. Už jen proto, že je to pouhých 20 minut a že se tam můžu vyřádit. Ale samozřejmě, ne všechno bylo tak jednoduché. Museli jsme vymýšlet, co s tím. Prostě normální zkoušení. Pamětníci si na vás vzpomenou jako na zpěvačku, ale máte za sebou i zkušenost z divadelního jeviště. Ty první zkušenosti byly na jevišti v Semaforu. Tehdy se tomu neříkalo muzikálové role, protože muzikál v té době k nám ještě tak moc neproniknul. Ale Dobře placená procházka, kde jsem si zahrála Vanilku i Tetu z Liverpoolu, to už muzikál byl. Pak jsem dělala v Karlínském divadle hlavní ženskou roli Sally v Kabaretu, a mnohem později jsem si tady střihla roli Baronky Adelaidy z Kratiháj ve Zvonokosích. A v roce 1975 jsem se dokonce objevila i na scéně Národního divadla. Zahrála jsem si ve Třetím zvonění lehkou děvu z Vídně (jak o tom uvažuju, často jsem ztvárňovala lehké děvy), která pronásleduje svého drahouška, který jí slíbil, že si ji vezme. Dostihne ho na malé české vesnici, kdy se má ženit. Ona tam má výstup, kdy dostane do kolen všechny svatebčany. To byly v té době takové osobnosti jako Karel Höger, Jiří Sovák, Martin Růžek, Jana Hlaváčová, Libuše Havelková nebo Jarka Tvrzníková. Zkrátka, spousta báječných lidí. A já měla potlesk na otevřené scéně! Neříkám to proto, abych se chlubila, ale pro zajímavost. To o mně asi moc lidí neví. A z poslední doby připomínám svou čistě činoherní účast v představení Divadla Bez zábradlí Blbec k večeři. Kde jinde než v Dolly vás teď můžou diváci vidět nebo slyšet? Co se týče divadelních prken, tak tohle je zatím jediné. Každou sobotu a neděli pracuji v jihlavském rádiu. V Českém rozhlase – Region moderuju Písničky pro Vysočinu, hraju a povídám si s posluchači. A zpíváte? Vystupuju s kapelou Bokamora, teď v létě jezdíme po různých open-air festivalech. Oni jsou folkrocková kapela kousek od Brna. Jak říká kapelník Luboš Javůrek, jsme obydlená zatáčka Kobeřice. Převzala jsem část jejich repertoáru, a přímo pro mě vzniklo pár písniček. Natočili jsme spolu i CD a teď společně jezdíme po koncertech. 6 otázek pro Yvonne Přenosilovou:

Jak jste zareagovala, když jste dostala tuhle nabídku? Velice radostně, protože moje první a poslední muzikálová role do té doby byla Ježibaba v Rusalce. To je negativní role, kterou jsem se snažila trošičku nadlehčit tím, aby byla úsměvná. A tahle role slibovala, že se tam budu moci vyřádit a postavit figuru Ernestiny trošku jako směšnou.

14

Ohlédněte se zpět na počátky vaší kariéry. Je tam jen koncertní, nebo i divadelní jeviště? I divadelní. Bylo to divadlo Apollo. Hráli jsme, a režíroval to Jan Schmid. My jsme byli skvostná parta. Začínala jsem s Olympikem, a když pak Olympik skončil v Semaforu, nechtěli už mít „subrety“. Tehdy bratři Štaidlové a Karel Gott založili divadlo Apollo a hodili mi lano. Takže s nimi jsme pak hrála až do osmašedesátého, kdy jsem odešla. Pamatuju si, že poslední představení (režíroval ho Jan Schmid) byla Sněhurka a jedenáct trpaslíků. Bylo to takové

dadaistické. Na pokraji toho, že se to zhroutí hned na začátku.:-) Měla jste někdy herecké ambice, nebo pouze pěvecké? Málokdo ví, že jsem kdysi hrála i ve dvou filmech - v Kulhavém Ďáblovi Juraje Herze a v Ditě Saxové, kterou natočil podle knihy Arnošta Lustiga režisér Antonín Moskalyk. Měla jsem pak ještě štěstí spolupracovat s ním po návratu, ale už bohužel není mezi námi. Měla jste možnost zformovat si slečnu Zámožnou podle svého? Pan režisér nám nechal velikou volnost. Samozřejmě se držíme textu, ale můžeme si tam vkládat i svoje slůvka. A obzvlášť odchod Ernestiny je naprosto na nás. Vy jste se odvázala při tanci huči kuči. Máte ráda tanec? Ale jo. Ráda tancuju, ale bohužel už ve svém věku nejsem tak zdatná. I když jsem celý život nesportovala, naštěstí ještě nevypadám jako Winston Churchill, který říkal: No sports! A kde vás fanoušci mohou vidět a slyšet? Krome Hello, Dolly! mě posluchači mohou slyšet na Country Radiu, kde mám každý týden v pátek od pěti své pořady. Taky čas od času ještě zpívám, ale není to už dnes má prvotní profese.


METROPOLITNÍ LÉTO HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

ROZHOVOR Letní jízda Jany Krausové Jana Krausová patří k zakladatelským osobnostem Studia DVA, má na kontě už osm inscenací, z nichž se dosud hraje pět (Otevřené manželství, Zdravý nemocný, O lásce, Vše o ženách, Dámská šatna). Letos v létě je všechny můžete vidět na otevřené scéně na Vyšehradě. Jana ale není jen herečkou, svůj čas dělí mezi divadlo a výtvarnou tvorbu.

Vy jste vlastně taková „letní“ herečka. Nejčastěji se s vámi setkávám na scéně právě v letních měsících. Není to úplně přesné označení, se Studiem DVA hrajeme po celý rok. Ale je pravda, že nejintenzivněji právě v létě a o Vánocích. Léto mi nevadí, na to už jsem si zvykla. Ale ty Vánoce bych byla raději doma nebo někam jela s rodinou.

zvyklý. Ale v komediích to naštěstí není tak rušivé, lidé jdou s tím, a rádi se zasmějou. Co nevyzpytatelné zvuky, kterých je při hraní na otevřené scéně docela dost? To někdy ruší. Zvlášť, když klinká zvoneček jako umíráček. Pak to vypadá, že jsme se zbláznili. Zvonkohra se zkrátka moc k našim představením nehodí. Jak jste na tom s výtvarnou tvorbou? Měla jste či budete mít letos nějaké výstavy? Výstava je fajn, že člověk uvidí své věci v nějakém komponovaném celku v hezkém a zajímavém prostoru. Je to pro mě do jisté míry hnací motor. I když já maluju spíš pro potěšení, neživím se tím. Nemám ambici ani příliš prodávat, i když se mě někdy lidi ptají. Letos už mám za sebou výstavu

Máte představu, kolik představení sehrajete o prázdninách? Nepočítám to – ale v podstatě hrajeme od poloviny července, pak skoro celý srpen (včetně zájezdu do Bratislavy) a je tam i pár představení v září.

Někdy ale může nastat situace, kterou nečekáte... Samozřejmě se stane, že se někdy odbouráme. Stačí neočekávaná grimasa, na kterou člověk není

Vraťme se ale ještě k divadlu. Každý druhý rok připravujete pro Studio DVA něco nového. Máte něco v plánu? Člověk vždycky přemýšlí dopředu. Takže počítáme s tím, že bychom už letos na podzim měli začít zkoušet novou věc – znova komedii. Ale podrobnosti neprozradím - není dobré předcházet událostem... Ono se to pak zakřikne. Mohou vás diváci vidět ještě někde jinde než ve Studiu DVA? V divadle Komedie dohráváme Antiklimax. To divadlo mám moc ráda – je tam výborný soubor a zajímavá ojedinělá dramaturgie. Takže mě to baví. Inscenaci O lásce režíroval váš mladší syn Adam. Ale jako student DAMU se teď asi více bude věnovat hraní. Nehlodá vám někde vzadu v hlavě myšlenka, že byste si mohla zahrát s oběma svými syny? Samozřejmě, že nemůžeme dělat stále jen v rodinné sestavě. Ale rozhodně by mi takový projekt nedělal problém. S klukama bych si zahrála ráda, jak s Adamem, tak i Davidem. S Davidem jsem si to vyzkoušela ve filmu Věry Chytilové Hezké chvilky bez záruky – líbilo se mi s ním hrát, protože je přirozený a civilní. Máme podobné cítění, nasměju se s nimi. Tzv. jim vidím do karet, takže mě to s nimi hodně baví.

Nejdéle hrajete komedii Otevřené manželství. Baví vás to ještě? Je to už osmý rok, byla to vlastně úplně první inscenace Studia DVA. Baví nás to stále – máme už k tomu takový trochu sentimentální vztah. Po takové době už jistě vkládáte do představení i kousek improvizace? Ono je to tak napsané, že se moc improvizovat nedá, podobně jako v naší nejnovější inscenaci O lásce. Každá z těch her má svůj rytmus, tempo, gradaci - svou melodii jako písnička. A když se to nějak naruší, tak to přestane fungovat. Takže příliš nepozměňujeme, jen tak jemňounce. Větší improvizace by nebyla dobrá.

a figurální kompozice. Do konce července jsem pak měla výstavu v Selském muzeu na Sedlčansku, kde žijeme. Protože jsme vlastně domácí, oslovili mě, abych udělala výstavu při příležitosti otevření muzea. A já celý prostor zaplnila přírodními náměty a keramickými reliéfy. A do třetice připravuju výstavu na podzim v Hradci Králové.

v galerii Vinotéka v Brně. Naši přátelé, bratři Adámkové, kteří vozí kvalitní víno ze zahraničí a také dělají vlastní, v tomto roce vyrobili nové víno specielně pro Karla (Rodena). A při té příležitosti mi nabídli, že bych mohla udělat výstavu v galerii – byly to převážně portréty

15

Máte kromě divadla a výtvarné práce vůbec ještě čas na něco jiného? Žijeme na venkově, a tam je práce i zábavy spousta. Máme i zvířata, zrovna teď jsme si pořídili nového velkého pejska, a ten mi také ubere času. Já jsem hlavně ráda v přírodě. A když budu mít čas na svoji rodinu, na kluky, na maminku a na práci, která mě těší, jsem spokojená a nic víc už nepotřebuju.


M

S námi jste divadlu blíž

PARTNER METROPOLITNÍHO LÉTA HERECKÝCH OSOBNOSTÍ 2010

METROpolitní léto hereckých osobností 2010 Příloha Deníku Metro Připravilo Studio DVA, materiály připravila Jana Soprová Autoři fotografií: Tomáš Beran, Pavel Nesvadba, Patrik Borecký, Petr Šimíček, Radovan Štastný, Filip Habart, Bohdan Holomíček a Kilián Havlíček Grafické zpracování: Deník Metro (Kristina Uhlíková, Michal Sirotek), GAT (Tomáš Tamchyna) Kontakty: www.studiodva.cz, e-mail: studiodva@studiodva.cz

Producent:

Exkluzivní televizní partner:

Hlavní mediální partneři:

Partneři:

Předprodej:

magazín METROpolitní léto hereckých osobností 2010 II  

Magazín plný divadla a herckých osobností pro léto roku 2010

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you