Issuu on Google+

nost erektilni dysfunkce. Jeji vyskyt muze korelovat i s HIV infekci a jeji terapii. Rovnez je vhodne pri rozhovoru venovat vetSi pozomost sirsimu spektru sexualnich praktik a moznym rozdilum v charakteru dysfunkce.

7.7 Terapie homosexuality Prvnim dokumentovanym pokusem 0 lecbu homosexuality bylo doporuceni americkeho neurologa Hammonda z roku 1892. Ten doporucoval intenzivni cyklisticky trenink, ktery by mel pomoci prekonat nervove vycerpani, ktere melDhomosexualitu zpusobovat. Z dalSich,casto kuri6znich pokusu jsou zmineny hypn6za, konzumace vetSiho mnozstvi alkoholu, podani kokainu, hypodermalni aplikace strychninu, kastrace a navsteva nevestincu. Ale jiz v 16 dobe existovali odbomici k terapeutickYm moznostem skepticti jako Sigmund Freud a Havelock Ellis. Hormonalni pokusy jiz byly rovnez zmineny. Z psychoterapeutickych smeru se venovala leceni zejmena averzivni terapie a psychoanalYza. V 60. 1etech se v Britanii zkousela e1ektrokonvu1zivni terapie. Marquis se pokousel 0 zmenu sexualni orientace precvicovanim fantazii pri masturbaci. Evelyn Hooker provedla v povalecnych letech prvni studii na neklinickem vzorku homosexualu a vyvratila mnoho mytu 0 spojeni homosexuality a psychopatologickych rysu. Ve svem souboru nezjistila zadnou castejsi psychopatologii ve srovnani s heterosexualnim souborem. V roce 2000 vydala Americka psychiatricka asociace (APA) dokument, v nemz nedoporucuje leceni homosexuality jako vedeckou metodu, protoze chybi dostatecne prokazatelne studie 0 uCinnosti metod. Odmita povazovat homosexualitu za staYvyzadujici lecbu a zaroven existuje riziko poskozeni pacienta. Jiz vYberpacienm v kazuistikach a studiich udajne konverzni terapie sexualni orientace je diskutabilni. Vetsinou se nedozvime nic 0 tom, zda byla sexualni orientace jednoznacne stanovena a jak. Chybi rozbor erotickych fantazii, snu, predstav, jejich dynamika, kvalita a cetnost zamilovanosti, charakteristika psychosexualniho yYvojeprobandu je neuplna. Prakticky nikdy neni provedena objektivizace falometricky ci psychodiagnosticky projektivnimi metodami. Diagn6za je tedy vetSinou zalozena bud' na sebeidentifikaci pacienta, nebo dokonce jen na behavioralnich charakteristikach. Druhou otazkou je motivace pacienta ke zmene sexualni orientace. Je jim egodystonni prozivani

sve orientace, casto podporovane postoji okoli ne... negativnimi zkusenostmi. Terapeut, ktery na: zmenu orientace, tyto reakce dale podporuje, - na religi6zni ci sofistikovane urovni. Problematicke je i vyhodnocovani uspesn Eti techto studii a kazuistik. V naproste vetsine _:: vyhodnocujicim sam psychoterapeut. V dusle vytvoreneho terapeutickeho vztahu je validita taKe-vych informaci nizka. Jen vyjimecne se setkaEme s objektivnejsim hodnocenim od nezavisleodbornika. Negativni a homofobni postoj terape k homosexualite pak rovnez zpochyblluje jeho h .:: noceni. Citovana procenta uspesnosti lecby jsou po-: stanovena sumaci ruznych zdroju, ktere se meta' logicky vYrazne odlisuji. Nejcasteji citovanou studii prokazujici efekt tak ve zmeny je Spitzerova z roku 2003. Ten behem tel fonickeho dotazovani zjistil, ze rada ruznymi met dami lecenych (udajnych) homosexualu (vice zen n 2: muzu) zmenila svou orientaci. Metodicky lze tu studii oznacit za pomeme malo relevantni. Kurt Freund byl nasim prvnim odbomikem, kter:-" moznost zmeny sexualni orientace na zaklade via ...nich pozorovani odmitl a povazoval ji za nezmenitelny rys kazdeho cloveka. V 60. letech se tedy uvazovalo 0 heterosexualni adaptaci vyrazne motivovanych homosexualnich jedincu, ktera vsak b la hodnocena jako problematicka. Od konce 70. Ie prevazoval v sexuologickem a psychoterapeutickem postoji k homosexualum pfistup zamereny na upravu neurotickych, depresivnich a socialnich potizi, spojenych s neprijetim a odmitanim sveho zamereni. S rozvojem obcanske spolecnosti a pfibyvanim liberalnich postoju ve spolecnosti se snizila i potreba lekarske a psychologicke pomoci. Zejmena v americke spolecnosti je spolecensky aktivni hnuti Exodus,jejiz clenove se nazY'vajiex-gay a ktefi se povazuji za "vylecene" z homosexuality predevsim v dusledku nabozenske viry.

7.8 Lesbicke zeny a matefstvi NejvetSi odborny zajemje v problematice lesbickYch zen v poslednich letech venovan rodinam a vztahUm. To odrazi stale vetSi odklon od patologizovani homosexuality. Tyka se puvodnich nuklearnich rodin, ale zejmena nove vzniklych stejnopohlavnich rodin, ktere se svYmipartnerkami vytvareji. Rada zen do techto vztahU privadi i deti. Touhu po rodicovstvi a s nim spojenou potfebu spolecenskeho uznani vice vyjadfuji lesbicke zeny nez gay muzi.


Ve studii Talandove jsou temei' ti'i petiny lesbickych zen pi'esvedceny, ze schopnost lesbickych zen vychovavat dite neni nijak snizena. Ostatni zeny pak ocekavaly problemy pi'evazne v dusledku diskriminace spolecnostL Jen 2 % respondentek nesouhlasily stirn, aby lesbicke zeny vychovavaly dite, a stejny podil se nevyjadi'il. VetSina zen ve fertilnim veku by si do budoucna dite pi'ala a vetSina by vyuzila moznost adopce nebo osvojenL Ve skotske studii bylo zjisteno, ze 31 % lesbickych zen se stalo matkami a 13 % gay muzu otci. DalSich 17 % respondenru zvazovalo, ze v budoucnu by radi deti vychovavali. Az 85 % deti pochazelo z heterosexualnich vztahu, 9 % bylo pocato umelym oplodnenim bez odborne pomoci. V techto pi'ipadech se nekdy otec podilel na vychove. V USA se odhaduje, ze 1-5 milionu lesbickYch zen pocalo potomka v heterosexualnim vztahu. Marazzova se Steinovou zjistily, ze ze 392 americkych zen, ktere uvedly v poslednim roce lesbickou aktivitu,jich byla ctvrtina nekdy gravidnich a pi'es polovinu z nich uzivalo hormonalni antikoncepci. Jejich lesbicka ci bisexualni sebeidentifikace pi'itom graviditu ani uzivani antikoncepce neovliviiovaly. Bosova s kolegy zjistila, ze lesbicke zeny se od heterosexualnich nelisily v zai'azeni rodicovstvi do svych zebi'icku hodnot. Pro lesbicke zeny byla v porovnani s heterosexualy dulezitejsi spokojenost jejich potomku nez jejich socialni identita. Take vice pi'emyslely,o svych motivech vedoucich k rodicovstvL Deti se v lesbickych rodinach tedy nejcasteji ocitaji po odchodu matky od jejich biologickeho otce, kdy pece 0 potomka zustava rylucne ci pi'evazne v rukou biologicke matky a jeji pi'itelkyne. Zvlastni kategorii teto skupiny pak zustavaji sirsi rodiny, tvoi'ene lesbickym a gay parem, eventualne rodiny lesbicke zeny a gay muze, kdy dite bylo pocato a pi'ipadne i vyrusta ve spolecne peCi vsech rodicu. Americka pediatricka akademie se ve svem stanovisku vyjadi'ila kladne k moznosti adopce druhym stejnopohlavnim rodicem, ktere ma zvysit pravni jistotu techto deti. Mene castYm zpusobem koncepce lesbickych zen jsou, alespoii u nas, pi'iklady rodicovstvi po arteficialni inseminaci a adopci. SpiSe jen ojedinele jsou ze sveta zname pi'iklady surogatniho matei'stvi, kdy dite donosila a poskytla lesbickemu paru nahradni matka. Matei'stvi lesbickych zen vyvolava mnoho psychologickych, pravnich a etickych otazek. Z psychologickeho hlediska je vychova deti v lesbickych rodinach zdrojem nekolika pochybnosti. Tyto nejistoty se objevily a nabYvaji dulezitosti od 70. let minuleho stoleti, kdy lesbicke zeny zaca-

ly intenzivneji prosazovat sva prava na matei'stvi. Obavy se tykaly zejmena rizik atypickeho pohlavniho vyvoje potomku a jejich zhorsene psychosocialni adaptace, zejmena ve vztazich s vrstevniky. Pozdeji nasledovala diskuse, zda by se mel Ci nemel lesbickym zenam umoziiovat pi'istup k arteficialni inseminaci darcem a adopcim. V minulosti touha po rodicovstvi zi'ejme akcentovala socialni tlak na lesbicke zeny a pi'ispivala k jejich relativne castejsi heterosexualni adaptaci. Prvni ryznamnou studii 0 rodicovstvi lesbickych zen byla prace Richarda Greena a spoluatorU z roku 1986. Ti porovnali soubor 50 homosexualnich matek s 56 detmi se skupinou 40 osamelych heterosexualnich matek se 48 potomky. Deti byly ve veku 3-11 let a zily srovnatelnou dobu bez otcu. Autoi'i porovnavali vyvoj sexualni identity a socialnich vztahU u detL Nezjistili zadne podstatne rozdily v pohlavnim vyYoji mezi obema skupinami u chlapcu a jen malo vyznamne rozdily u divek. Obavy z atypickeho pohlavniho vyYoje byly vyvraceny dalSimi studiemi, ktere nezjistily castejsi homosexualni orientaci, nejistotu v sexualni orientaci v dospelosti ani castejsi projevy atypicke pohlavni role v detstvi u potomkU lesbickych zen. Schumm vsak povazuje za negativni rys, ze tyto deti mely spiSe pozitivni vztah k homosexualum a byly otevi'enejsi k moznostem homosexualniho zivotni stylu, pi'estoze samy nebyly homosexualne orientovanyo Je otazkou, zda otevi'enost a schopnost akceptovat lidskou variabilitu opravdu marne povazovat za negativni osobnostni rys. Golombokova s kolegy porovnala 39 lesbickych rodin se 74 heterosexualnimi rodinami a 60 osamelymi matkami. Nezjistila zadne podstatne rozdily ve vYvoji a spokojenosti deti ani v kvalite vztahu mezi matkami a detmi, ale lesbicke matky maji se svymi detmi castejsi interakci. Bosova s kolegy porovnala rodicovstvi, kvalitu vztahu, socialni podporu a rychovu deti v lesbickych a heterosexualnich rodinach. Ani oni nezjistili vyznamne rozdily. Pro lesbicke matky bylo mene dUlezite dodrzovani tradicnich roll u svych detL Adoptivni matky si byly mene jiste v kvalite srych rodicovskych a vychovnych kompetenci nez heterosexualni otcove. DalSi obavy se tykaly zejmena mozne zhorsene kolektivni adaptace deti z rodiny lesbickych matek. Jiz zminena Greenova studie tyto obavy nepotvrdila. Podobne Gartrell v roce 2000 konstatoval, ze 87 % deti z lesbickych rodinje dobi'e adaptovano ve vztahu k vrstevnikum. Avsak 18 % se setkalo s homofobnimi projevy uCitelu Ci spoluzaku. Tyto obavy jsou caste a odrazeji zi'ejme vice vnimani dospelych


nez deti, pro ktere nepredstavuji alternativni modely v rodinach spoluzakU a kamaradu prekazku v jejich akceptaci. Podobne nediskriminuji ani sve vrstevniky s jednim rodicem. Separativni tendence tedy detske kolektivy uplatiiuji spiSe jen na zaklade individualnich odlisnosti srych vrstevnikU (nap!'. pi'i nekonformni pohlavni roli). KrUger-Lebusova s Rauchfieischem se zaby-vali kvalitou partnerstvi lesbickych bezdetnych pam a zen s detmi. Nezjistili rozdily v kvalite jejich vztahu ani rozdily ve spokojenosti biologickych a adoptivnich matek. Nicmene v peci 0 dite dominovaly biologicke matky a s tim zrejme souvisela i jejich nizsi spokojenost v zamestnanl. Ciano-Boyceova a Shelley-Sireciova konstatovaly, ze lesbicke pary se 0 deti staraji rovnomerneji nez heterosexualni, kde je vetSi tradicni rozdeleni roll. V obou typech rodin byly jen zi'idka problemy s preferenci rodicu ditetem, ale adoptivni partnerky je casteji zmiiiovaly mezi pi'icinami konfiikru. Etickym problemem zUstava, zda ma byt lesbickYm zenam ci paru umozneno vyuzivat asistovanych reprodukcnich technologil. Je pritom ti'eba respektovat nejen pravo pacientek Ci klientek, ale i profesionalni autonomii terapeuru, ktei'i by meli mit moznost odmitnout zadatelku ci par, u nichz predpokladaji, ze je narusena schopnost radne vychovy potomku, i kdyz neni dotcena jejich schopnost rozhodnout se pro jejich zplozenl. Hunfeld s kolegy se domniva, ze neexistuje zadny racionalni duvod, proc odmitat zadosti lesbickych zen 0 umele oplodneni a ze predlozene studie jsou dostatecne pocetne a prukazne. U lesbickych paru, na rozdH od heterosexuaInich, je dalSim aktuaInim etickym dilematem vedomi, ze sveho potomka musi v pi'imerenem veku informovat o zpusobujeho poceti a vyrovnat se i sjeho zajmem o seznameni se svym biologickym otcem (American Society of Reproductive Medicine, 2004). Ten projevuje zpravidlajiz pri zacatku sve skolni dochazky. Lesbicke zeny se lisi od heterosexualnich vdanych zen ve sve motivaci pro volbu arteficiaIni inseminace donorem. Pro heterosexuaIni pary to zpravidla by-va posledni mozna volba, zatimco pro lesbicke zeny primarni resenl. Rada lesbickych matek ma obavu z prozrazeni sve orientace behem pi'edporodni, porodni a neonatologicke pece a nasledne diskriminace zdravotniky. V soucasne dobe volne umoziiuji pi'istup k asistovane reprodukci svobodnym a lesbickYm zenam

v Australii, Belgii, Kanade, Finsku, Izraeli, Niz~ zemi, Jihoafricke republice a Velke Britanii. Recko. Rumunsko, Bulharsko a Venezuela toto pravo umoziiuji svobodnym zenam, problematika lesbickYch zen neni specifikovana, coz v techto zemich zi'ejme souvisi s jejich malou vizibilitou. V Belgii, Finsku. Recku a Spanelsku se setkavame s prokreativni turistikou zen bez muzskeho partnera. Zadny zakon Ci predpis regulujici volbu surogatnich matek nezmiiiuje podminky pro lesbicke a gay pary. Sariova a Puriho studie vsak ukazuji, ze ani v zemich s liberaInimi zakony jako je Britanie neni akceptace lesbickych zen v reprodukcnich centrech univerzalni a pi'ijimaji jich jen mensinu az polovinu z nich. VetSi ochotu vykazuji ameriCti gynekologove, kde bylo ochotno inseminovat lesbicke zeny vice nez 70 % respondenru. Puri pritom pi'ekvapive zjistil, ze vice klinik akceptuje nezadane lesbicke zeny (23 %) nez pary (16 %). Nektei'i z tech, ktere je provadeji, vyzaduji od lesbickych zen plnou uhradu, protoze duvody k artificialni inseminaci u nich nejsou medicinske, ale socialnL Vzhledem k zabehnute klinicke praxi dochazi leckdy k jejich nadmernemu vyseti'ovani, ktere je obdobne jako u sterilnich zen. V Evrope nejsou lesbicke pary akceptovany jako vhodne pro adopci. Nicmene zeny, ktere nepi'iznaji svou orientaci, maji moznost zadat 0 adopci jako svobodne matky. VetSinou vsak musi pocitat s pridelenim obtizne umistitelnych detl. Hlavni namitky proti dosavadnim studiim lesbickYch matek se t)rkaji malych soubom. Napriklad ve studii Golombokove byla u dvou potomkli lesbickYch zen au zadneho ditete heterosexuaIni matky zjistena homosexualni orientace, ale tate cetnost nedosahla statisticke vYznamnosti. Podobne ji Cameron kritizuje, ze nebyly zohledneny nektere dalSi trendy v socialni adaptaci, ktere sice nedosahly statisticke vyznamnosti, ale ve vetSim souboru by mohly hrat roli (jednalo se 0 petinu sledovanych znakU). Greenova studie byla kritizovana, protoze k separaci potomku od otce doslo v prumeru kolem 6. roku veku. Tuto namitku vsak zohlednila jina studie Golombokove se spolupracovniky. Ta sledovala soubor deti, ktere vyrustaly v lesbickych rodinach od narozeni a ani ty se nelisily od srych vrstevnikU. Golombokova na zaklade svych studii doporucovala umoznit lesbickym pamm adopci, ale Hollowayova ve sve odpovedi na jeji zavery doporucovala ziskana data jeste rozSii'it.


Dr. Petr Weiss Ph.D. - Lesbické ženy a mateřství