Issuu on Google+

16.–20. dubna 2013

Meeting Point 20. dubna 2013 | 05

CZ


SETKÁNÍ  / ENCOUNTER 20.  dubna 2013

Editorial .................................................. 3 Recenze hlavního programu ............ 4 Program – SOBOTA .............................. 20 Recenze offprogramu ..................... 22 Jeden festival, prosím ................. 27 Rozhovor s A. Kuncovou ..................... 28 Minihra .................................................. 30 Nenechte si ujít .................................. 32 Informace ............................................ 34 Rozhovor s Alexandrem Jeriem .. 36 Šedá zóna ............................................. 37 Menu Leporelo + ................................. 39 Fagi ........................................................ 40

1

*


MEETING POINT 23. Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 16.  –20. dubna 2013 Šéfredaktor Matěj Randár

Vedoucí redakce Michaela Rusňáková

Zástupkyně vedoucí redakce Anna Machová

Sazba Anna Zdráhalová Karolína Bělohlávková

Korektoři české verze Ilona Dobrovolná Anna Zdráhalová Karolína Bělohlávková

Korektor anglické verze Alexander Duncan Packer

Překladatelé Marek Bednář, Lenka Drbalová, Mária Fileková, Simona Kopecká, Petra Fišerová, Anna Havessyová, Martina Kyjaková, Mája Melegová, Kamila Rozkošová, Kateřina Slováčková, Kristýna Staňková, Eva Šoltésová, Lada Štichová, Lenka Tycová

Fotografové Ivan Černický, Magdaléna Fiurášková, Markéta Fiurášková, Dominick Benedikt Hájek, Petr Chodura, Václav Mach, Pavel Nesvadba, Kateřina Slováčková, Markéta Tichá, Pavla Klára Urbášková, Alžběta Vašinová

Vydavatel Janáčkova akademie múzických umění v Brně Divadelní fakulta Mozartova 1, 662 15 Brno IČO: 62156462 DIČ: CZ62156462

*

2


EDITORIAL

Matěj RANDÁR šéfredaktor

Milí čtenáři, právě držíte v ruce poslední tištěný Meeting Point. Ten zítřejší vyjde už jen v elektronické verzi a bude ke stažení na webových stránkách Encounteru. Bez editorialu. Proto bych se s vámi chtěl jménem celé redakce rozloučit už dnes. Děkujeme za kladné ohlasy, které se k nám sem do čtvrtého patra donášely stejně jako cigaretový kouř, který stoupal vzhůru při hromadných setkáních před vchodem do školy. Byl to pro nás signál, že vše probíhá (v pořádku). Ještě mi dovolte poslední kontrast. „Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Jeden rychlý útok a bylo to. Nevím, jestli se z toho ještě zbrcháme. Přišli jsme o tři muže. Nálada v rotě je fakt špatná. Když dnes velitel na nástupu vztyčoval za kluky vlajku, nikdo neřekl ani slovo. Soupeř? Zná dobře místní terén, to mu dává velkou výhodu. Musíme to hodit za hlavu, soustředit se a bojovat. Je to těžké, ale děláme to přece pro lidi.“ „Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Jeden rychlý útok a bylo to. Nevím, jestli se z toho ještě zbrcháme. Přišli jsme o tři body. Nálada v kabině je fakt špatná. Když dnes trenér po rozbruslení dělal rozbor videa, nikdo neřekl ani slovo. Soupeř? Hraje doma před svýma fanouškama, to mu dává velkou výhodu. Musíme to ale hodit za hlavu, soustředit se a bojovat. Je to těžké, ale děláme to přece pro lidi.“ Kontrasty, jak říkám... Přeji vám příjemný zbytek festivalu! Matěj Randár šéfredaktor

3

*


HLAVNÍ   PROGRAM

Jihoafrická republika, Kapské Město

Mike Van Graan

Pokrevní bratři délka: 80 min jazyk uvedení: angličtina režie: Mdu Kweyama výprava: Little Theatre Workshop kostýmy: Leigh Bishop choreografie: Mdu Kweyama světla: Luke Ellenbogen produkce: UCT Little Theatre and Drama           Department hrají: Matthew Trustham, Daniel Richards, Sivankosi Gabanga

Divadlo u stolu z Cape Townu Matěj Nytra Zhruba hodinová inscenace Pokrevní bratři hostů z Jihoafrické republiky (loni se na Encounteru objevil již soubor z Johannesburgu) je představením o rase, původu a víře. Charakterizuje ji na jedné straně realistický popis problematické, a jak hra předestírá, neřešitelné situace konfliktů náboženských a společenských skupin v jihoafrické oblasti, zároveň je však svébytným meditativním obrazem o údělu jakéhokoli (věřícího) člověka, v němž klíčovou roli sehrává pohyb – významy gest, řeč těla a její symboly a polotaneční souhry tří protagonistů. Magie představení přitom pochází právě ze setkání těchto dvou rovin. Linie klenoucí se kolem osudů muslimského muže, dívky, křesťana a žida nabízejí řadu konfliktních zlomů, při nichž se bariéry a nesmiřitelnost různých náboženství odhalují v holé pravdě, inscenace však nevyzdvihuje právo jedné či druhé strany a pokouší se „Jedinečná, o náznak naděje jejich smířeintenzivní a ním – alespoň skrze lyrický nesmírně niterná svět divadla. Postavy praviatmosféra.“ delně konfrontují svůj vnitřní svět s realitou mluveného slova a v průběhu hovoru vykreslují pohybem těla tyto své emoce před zraky diváků. Tím vzniká jedinečná, intenzivní a nesmírně niterná atmosféra. Autoři inscenace k tomu potřebovali velmi málo (jediné scénické vybavení – stolek, židle – zajistil

*

4


HLAVNÍ   PROGRAM

sklad CEDu). Jen táhlé hudební segmenty, několik jemných světelných úprav a jednoduché kostýmy. O zbytek se už postarala přirozená intimita cihlového prostoru sklepní scény, na níž se dílo odehrálo. A zároveň fakt, že smíšená trojice herců své role nemusela nikterak předstírat – svůj původ, vnitřní pravdu a přesvědčení už mají vtisknuté ve tvářích. Inscenaci tak pocitově problematizuje jen jedna stránka: otevřený a možná příliš unáhlený konec. Ten nám dává najevo, že skutečný průběh konfliktů nejde uměle zahladit a situaci vybavit jasným závěrem; rádi bychom si ale něco takového přáli. Lze však uvažovat nad tím, že divadlo by v takovém případě přišlo o svou pečlivě budovanou „pravdivost“, jakkoli to může znít jako klišé.

5

*


HLAVNÍ   PROGRAM Pokrevní bratři sklízí nadšené ovace Michaela Havlíčková Divadlo je ve své podstatě úžasné v přiblížení jinak pouze abstraktních, neuchopitelných pojmů, v tomto případě náboženské nesnášenlivosti v post-apartheidní společnosti v Kapském městě. Realizační tým z Jihoafrické republiky uchopil zvolené téma bez jakýchkoliv známek nucené melodramatičnosti či patetičnosti. O to lidštěji a uvěřitelněji na diváka Pokrevní bratři působí. Inscenace je v zásadě „Žádné velmi komorního charakopěrné berličky teru – žádné opěrné berličky v podobě bohaté v podobě bohaté scény, nebo scény nebo tuctu tuctu herců. Může se tak bez herců.“ rušivých faktorů soustředit na postavy. Trojice herců podala vynikající výkony, až to v určitých chvílích vhánělo slzy do očí. Na jevišti přitom vystačili pouze se stolem a židlemi. Výrazný prvek potom představují vložené taneční prvky, kterými herci zdůrazňovali své již tak úderné repliky spolu s velmi vhodným hudebním podbarvením. Výsledkem je tudíž velmi smysluplně strávených osmdesát minut, které publikum v Divadle U stolu ocenilo nadšeným potleskem.

*

6


HLAVNÍ   PROGRAM Jak můžete tak moc nenávidět? Markéta Špetíková Někdy se stává, že se obsahu nedostane náležité formy nebo že forma přehluší obsah. Zřídka se podaří, aby se obě tyto složky potkaly tak, jak se to podařilo tvůrcům inscenace Pokrevní bratři, která až intimním způsobem zprostředkovává problémy post-apartheidní společnosti. Na sklepní scéně jsme měli možnost vidět skutečně velké divadlo co do sdělnosti, ale zároveň velmi jemně a citlivě vedené představení, které si cestu k divákům hledalo, řekla bych, férově. Nespoléhalo se pouze na výběr tématu, ale nabízelo i vlastní kvality: zejména „čistou“ režii a koncentrované výkony herců. Ti jednali jak „Čistá režie slovem, tak velmi často také a koncentrované pohybem (a mnohdy účinněji) výkony herců.“ a i ve vypjatých momentech působili jaksi střídmě (v tom dobrém smyslu slova). Bylo zřejmé, že se tu hraje o něčem, co se tvůrců opravdu dotýká. Některé linky příběhu nebo volby, které musely postavy učinit, bych možná zprvu označila za jednoduché, příliš se nabízející – jenže pak mě napadlo, že takové jsou nejspíš i moje volby mezi černou a bílou nebo světlejší a tmavší šedou. Budu mít ještě dlouho před sebou obrazy muslima modlícího se za svého nepřítele-křesťana a tohoto křesťana, který mu to nechce dovolit, stejně jako otázku: „Jak můžete tak moc nenávidět?“ 7

*


HLAVNÍ   PROGRAM

Švýcarsko, Verscio

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Bobok délka: 70 min jazyk uvedení: italština režie: Grigorij Lifanov výprava: Ricky Maggi kostýmy: Stephanie Metzner choreografie: Corinna Vitale světla: Christoph Siegenthaler produkce: studenti Fyzického divadla (závěrečná bakalářská práce) hrají: Naima Bärlocher, Chloé Bolliger, Charlotte Engelbert, Sebastian Kläy, Julian Mücke, Laura Hagemann, Marc Oosterhoff, Shahaf Michaeli

Čekání na Boboka Iveta Novotná Inscenace švýcarského Verscia vznikla na motivy kraťoučké povídky Fjodora Michajloviče Dostojevského. Jedná se o fantaskní příběh, ve kterém se „Hlavní neúspěšný spisovatel Ivan Ivanovič pokouší sesmolit představitel nějakou povídku, avšak neúmísty připomíná spěšně. Zřejmě z přemíry Charlieho únavy (nebo alkoholu?) se Chaplina.“ začínají objevovat spisovatelova alter ega. Zmatek v jeho hlavě je pak znázorněn kvintetem hereček/ hudebnic. Propracované scénografii, jejíž každá část má svůj význam, dominuje černá plachta, která nabude na důležitosti zejména ve druhé části příběhu. Ta

*

8


HLAVNÍ   PROGRAM první se odehrává v malém bytě se stolem, dvěma židlemi, paravánem a něčím, co by se dalo označit za postel. V té druhé se přesouváme na hřbitov. Z postele se stane hrobka. Představení začíná už s příchodem diváků. Na jevišti „spí“ představitel hlavní role. Pak přichází žena (cellistka), která příběh otvírá a pak ho i zakončí. Její příchod je dramatický a zdá se, že v tomto duchu se ponese celá hra. Není tomu tak. Ihned po probuzení spisovatele přichází na řadu spousta komických situací a gagů, což je ještě více umocněno spisovatelovým rozdvojením, potažmo roztrojením. Místy hra balancuje na hranici tragiky. Díky tomu pak vynikají komické části, ve kterých hlavní představitel místy připomíná Charlieho Chaplina. Ve druhé části se přesouváme na hřbitov. Tam se z hudebnic a alter eg stávají zombie. Spisovatel celé dění z povzdálí pozoruje. Nakonec do děje sám vstupuje, má radost, že konečně ví, o čem psát. Netuší však, že právě on je novým obyvatelem hřbitova. V tuto chvíli inscenace ztrácí dech. I přes perfektní ztvárnění postav všemi herci začíná hra trochu nudit. Podle mě by tato zombie sekvence mohla být kratší. Celkově ale inscenace vyznívá velmi dobře. Dokázala zapůsobit, uhranout a vtáhnout. Byla přesně tím, co mi na festivalu chybělo. A zřejmě nejen mně, protože diváci herce i inscenátory ocenili bouřlivým, asi desetiminutovým potleskem.

9

*


HLAVNÍ   PROGRAM

Bobok, bobok... refrén opakovaný vždy inak Alžbeta Vrzgulová Dostojevského fantaskná poviedka Bobok ožila v hravých variáciách. Inscenácia bola rozdelená na dve základné situácie: byt Ivana Ivaniča – úpenlivé hľadanie inšpirácie – a ožívajúci cintorín.

Prvá časť menej sledovala text predlohy a bola skôr spleťou variácií, pohybových a situačných gagov. Osoba Ivana Ivaniča bola vtipne stvárnená tromi protagonistami, trochu mímami, trochu klaunmi. Herci predviedli svoj zmysel pre artistnosť. Ich výstup bol plynúcim sledom uzavretých situácií, v ktorých na javisko priniesli hravosť a invenciu, aj pár zaužívaných gagov pripomínajúcich nemú grotesku. Tie, aj keď sú notoricky známe, svojou pravdivosťou vždy „Energická úprimne pobavia. Spoloča hravá odpoveď nosť im na javisku robil podmanivý ženský orchester, na Dostojevského ktorý živou hudbou výborne text.“ dotváral a spoluvytváral situácie a ich atmosféru. Druhá polovica inscenácie viac sledovala dej Dostojevského poviedky. Bola v porovnaní s prvou zaťaženejšia textom. Charakter a dynamika inscenácie sa teda zmenili. „Cintorínovej časti“ dominovala výrazne funkčná scénografia. Drapérie, prítomné aj v prvej polovici tu ožili a vytvorili zvláštne dekadentný posmrtný svet. Aj tu herci prejavili svoju pohybovú zdatnosť a využívali niektoré prvky pantomímy a grotesky. Neustávajúci pohyb tiel, spoločne dýchajúca masa a rozvlnené látky. To celé vyvolávalo dojem jedného organizmu, nového druhu života, ktorý sa vytvoril na cintoríne.

*

10


HLAVNÍ   PROGRAM Z boku, na bok, do boboku, přes bobok... Daniela Boková Jedním slovem: Podívaná! Kostýmy, scéna, vtipy, herci a herečky, hudba a především pohyb – půvabná a ucelená podívaná. Kdyby tak nebylo těch proklatých nadstavených dvacet minut, které už podle programu neexistovaly a pro mě také ne. Dovolím si celý kus (tu podívanou!) rozdělit na dvě části: Část první: Jeden, dva, tři muži, instrumentální doprovod a vše, co nám bylo ukázáno – krása, krása nesmírná! Nemůžu se nadšením skoro ani hýbat. Okouzlená, unešená, vtažená dovnitř, jak jen to je možné. Byla jsem fascinovaná mimikou, výrazem herců, jejich pohybem, tou rozkošnou myšlenkou, vtipem a dokonalou souhrou těl. Zvlášť když se na scénu dostali všichni tři a hráli a hráli si spolu a tančili a lovili a skákali a ano, prostě ano! Dokonale sehrané, rozverné i jímavé, děkuji. Část druhá: Zombíci si chtějí hrát, žít, tančit a mluvit. „Labutí jezero“ „Jedním bylo v jejich podání podle mého to slovem: nejvtipnější a nejpůsobivější z celé Podívaná!“ druhé části. Ladný tanec umrlců, jejich touha po životě, kostrbatá grácie, upadávající končetiny tanečnice a potom... Člověk čeká, co ještě může přijít, kam dál se to může ještě posunout, rozvinout a vygradovat. Čeká a čeká marně. Pokračování zombie šarády lehce ztrácí na intenzitě a ucelenosti. Postupně se to vše rozpadá a opakuje. Proč? Plakala bych nad tím. Záhada Boboka se ztrácí, mluví se o korupci a znázorňuje se sex. Proč, ještě jednou proč? I přes toto konečné drobné neštěstí je výsledný pocit více než pozitivní, ovace obrovské, vstává se ze židlí a melodie zní v uších.

11

*


HLAVNÍ   PROGRAM

Čína, Šanghaj

Cao Yu

Divočina délka: 75 min jazyk uvedení: mandarínština režie a dramaturgie: He Yan výprava: Tong Weili kostýmy: Lin Qingxia hudba: He Yan světla: Xu Xiaohuan produkce: Jin Ye hrají: Sun Yuying, Zhang Yicong, Yang Mingxin, Yang Zi, Zhao Qingyi, Zhou Chengao, Wang Lu, Cao Zhen, Zhang Caicai, Zen Ziyou

Divočina bez divočiny Ján Tomandl Študenti zo šanghajskej divadelnej školy priviezli na Encounter inscenáciu hry Divočina dramatika Cao Yu. Ten je často považovaný za najdôležitejšieho čínskeho divadelného autora 20. storočia, čínskymi odborníkmi bol označený napríklad aj ako čínsky Ibsen. A vplyv európskej tradície je na Divočine z roku 1937 výrazne poznať, ale „Beznádejne o vplyve Ibsena veľmi pochybujem, nezáživný literárny uzavretý za text má niečo z expresioništvrtou stenou.“ zmu a svojou ukecanosťou pripomína aj tragédie francúzskeho klasicizmu. Príbeh je spracovaný realisticky a pomerne banálne. Rodiny Chou Hua a Jiaa Yanwanga boli kedysi spriatelené, Jiao ale zabral Chouovi majetok, zabil mu rodičov, z jeho sestry spravil prostitútku a jeho uvrhol do väzenia. Chou z väzenia utiekol

*

12


Herci v inscenácii hrajú poctivo realisticky, darí sa im udržovať vysoké nasadenie, ktoré ale ani zďaleka nedokáže udržať pozornosť. Sú beznádejne uzavretý za štvrtou scénou a nepredvádzajú žiadne zaujímavé alebo prekvapivé jednanie či nuansy. Po chvíli beznádejne strácajú môj záujem a počas celého zvyšku inscenácie nepredvedú nič, čím by ho získali naspäť. Neobjaví sa žiaden výnimočný moment.

HLAVNÍ   PROGRAM

a pripravil sa na pomstu, ale zistí, že Jiao je už mŕtvy a jeho syn si vzal za manželku Chouovu milenku, s ktorou sa rozhodne utiecť.

Scénograf sa rozhodol pre prázdnu bielu scénu, ku ktorej postavil z dvoch strán proti sebe hľadisko. Tento princíp je vizuálne síce veľmi čistý a dopĺňa ho vkusne zvládnutý svetelný dizajn, ale režisér nezvládol hercov priviesť k tomu, aby hrali na obe strany a tak som často v pomerne dlhých pasážach videl len ich chrbty. Pri všetkých týchto vlastnostiach inscenácie ma od spánku uchránila len zvuková zložka, keďže asi dva metre odo mňa bol hudobník s gongom a s nejakými extrémne hlasnými drevenými paličkami, ktorý odolnosť môjho sluchu skúšal viac ako jeden nemenovaný brnenský režisér. Neviem, prečo inscenácia nečerpala výraznejšie, hlavne v herectve, z čínskej tradície, mohla by byť oveľa záživnejšia.

13

*


HLAVNÍ   PROGRAM

Divá Čína Patrik Boušek Mladý muž, křivě obviněný a po osm let vězněný, kterému téměř nikdo neřekne jinak než Tygr, touží po pomstě, jenže jeho úhlavní nepřítel je mrtev. Pomsta na nevinném synovi se mu příčí. Když se do toho navíc zaplete láska k ženě Jiaa Yanwanga, slepá matka, která vidí hlouběji, než všichni ostatní, a nevinné nemluvně, je takřka nemožné uniknout z kruhu nejistoty, touhy a strachu. Antická tragédie říznutá španělským zlatým věkem. Děj lehce zmatený a zmatečný, ovšem díky malému počtu pečlivě charakterizovaných postav se v něm dalo orientovat. A to i přesto, že titulky ne vždy stíhaly herce. Vše šlo velice rychle za sebou a tak některé jemné náznaky (o kterých předpokládám, že naznačovaly jejich existenci) zůstaly bohužel u většiny obecenstva nepovšimnuty, byť se dvě (nejspíš čínské) divačky občas zasmály. Rozměrná bílá plachta roztažená přes podstatnou „Antická část Marty určila, že předtragédie říznutá stavení bude pro velmi omezený počet diváků, kteří španělským si mohou sednout do dvou zlatým věkem.“ řad po jejích delších stranách. Plachta se na koncích zvedala a vytvářela tak zákulisí, kde čínští herci navíc vytvářeli zvuky a případnou stínohru. Herectví pracovalo především s výraznou mimikou, tu ale asi většina lidí neměla čas porovnávat, protože byli zaměstnáni čtením titulků. Ale to k tomu asi patří. Nejspíš největší nevýhoda této klasické čínské hry spočívala v její umluvenosti. Množství zápletek pochopitelně natahuje děj (i když je prý notně zkrácen), ovšem asi by se dala ještě najít místa k vystřihnutí, aby se evropský divák nenudil.

*

14


HLAVNÍ   PROGRAM Velká, bílá a prohnutá čínská zeď Jiřina Hofmanová Příběhy o velkých láskách a pomstách jsou věčné. Problém je v tom, že v každé kultuře slovo „věčné“ znamená něco jiného. U nás se tím míní nepřeberné množství témat, motivů a interpretací, které tyto prazákladní obrazy skrývají. Daleko na východ od nás je to zřejmě synonymum pro „neměnné“. Nejsou tu žádné nové výklady, radikální úpravy, násilné aktualizace. Stačí precizně přivést atmosféru starého konfliktu vášní a působit na diváka. Další práce pak připadá jemu či jí. Jenže, co se západním divákem, který není zvyklý trpělivě a dlouze rozjímat? A abychom nebyli jednostranní – co s východními inscenátory, kteří nehodlají člověku ulehčovat cestu, po níž stejně musí jít sám? Inscenace Divočina šanghajského souboru ztělesňuje tyto odlišnosti zapříčiňující, že se v sále postupně zvedá stěna nepochopení. Ovšem zůstává několik věcí schopných zeď překlenout. Jedinou výjimkou je scénografie. Velmi jednoduchá bílá, prohnutá plachta „Co se západním tvoří univerzální prostředí. divákem, který není Mění se pouze díky jednozvyklý dlouze duchému osvětlení. Stejně rozjímat?“ srozumitelná je fyzická akce vždy rytmizovaná gongem či dřívky. Striktně rozplánovaný půdorys těchto scén má vnitřní sílu lidské pudovosti. Posledním velkým pozitivem představení byla Yang Zi v roli Matky. Mladá dívka s naprostou přesností vtělená do staré slepé ženy postojem, pohybem, hlasem, niterným napětím. Ano, z pohledu zápaďana nemá smysl dvě hodiny sledovat něco, co viděl nesčetněkrát, ale lze od země prodchnuté filozofií zen očekávat přímočaré výpovědi?

15

*


HLAVNÍ   PROGRAM

Rakousko, Graz

Henrik Ibsen

Hrát Peera Gynta! délka: 135 min jazyk uvedení: němčina režie: Elina Finkel dramaturgie: Botho Strauβ, Peter Stein, Elina   Finkel výprava a kostýmy: Lea Haslehner choreografie: Hanna Rohn, Franziska Plüschke hudba: Eddie Luis světla: Ralph Beyer, Elina Finkel produkce: Uta Marong,    Hanna Rohn (asistentka režie) hrají: Angelika Berger, Felix Breuel, Maria Burghardt, Dominik Jedryas, Oliver Lau, Claudia Kainberger, Daniel Langbein, Josef Mohamed, Aline Müller, Christian Neuhof, Franziska Plüschke, Lukas Stöger

Peer Gynt aneb preciznost v chaosu Michaela Havlíčková Hrát Peera Gynta překvapuje od začátku do poslední vteřiny. Doslova. Ihned po příchodu do sálu zaujme scéna. Bílá plachta s černě vyznačeným trojúhelníkem byla „Extrém kromě několika rekvizit po strastřídá extrém.“ nách a bílých beden prázdná. Jen málo diváků si všimlo ve vzduchu zavěšené disko koule. Bílé jeviště se v průběhu hry špinilo a stávalo se zmatenějším (nechyběly ani pověstné cibule!), což zřejmě symbolizovalo Gyntovo duševní rozpoložení. Publiku je hned na začátku anglicky představeno celé obsazení pěti hereček a sedmi herců. Úvod se odehrává ve velmi zábavném, optimistickém duchu až do momentu, kdy se děj začne rozvíjet. Potom už jsou vtipné jen určité momenty. Hra nemá v úmyslu zařadit se do lehkovážných komedií, na které si jdete odpočinout. Extrém střídá extrém stejně jako milá slova facky. Ve hře bylo velmi vydatně užíváno audiovizuální techniky a zvláště zdařilá byla práce se světlem, díky které technici dosáhli například pohybových klamů, nebo promítání na bílé plátno.

*

16


HLAVNÍ   PROGRAM

Velmi často se herci obraceli na diváky, někdy v rámci rolí, někdy se zdálo, že z nich schválně vypadávají, zejména v případě oznámení přestávky. Tímto způsobem herci sympaticky navazovali užší kontakt s diváky. Stejně tak se v průběhu německy hrané hry čas od času objevovala angličtina, zvláště právě při oslovování publika. Realizačnímu týmu se podařilo do hry zakomponovat pěvecká i taneční vystoupení, kde nechyběla ani poupravená včelka Mája a největší hit minulého léta Gangnam style, obě ovšem s pozměněným textem. Celá inscenace působila drze a sympaticky provokativně, technické provedení bylo na vysoké úrovni a herci podali velmi sehraný a precizní výkon.

17

*


HLAVNÍ   PROGRAM

Být Peerem Gyntem! Marek Lollok Rakouští studenti interpretují Ibsenovo drama s tradičně výrazným hlavním hrdinou jako příběh, který se doslova může stát každému. Každý z představitelů je Peerem přinejmenším na jednu epizodu, přičemž každý mu vtiskuje trochu jiný odstín. Gynt, do jehož touhy po poznání se jindy spíše vciťujeme, se tak univerzalizuje; mnohem nápadněji pak vyvstávají jednotlivé příhody a okamžiky jeho dobrodružné a metaforické cesty. Samo sebou přitom herci inklinují spíše k typovému než charakterovému způsobu herectví.

Jedním z hlavních klíčů rakouské interpretace, jak už název napovídá, je pohled na Ibsenovu hru poněkud „ze strany“, či řekněme „shora“. Nehraje se jen Gynt, ale také hra o hře. Herecký kolektiv, který je jedním z nejdůležitějších subjektů inscenace (a to spíše opravdu jako těleso, méně ve svých individualitách), nám hned v úvodu a v dalších „Projekce relativně pravidelných vstui drobné mimické pech říká a otevřeně ukazuje, jak vidí a jak hraje Peera Gynta. detaily.“ Oslovuje diváky, hovoří o sobě, místy příběh i akt inscenování komentuje, zkrátka zcizuje. Rakušané se neubránili jistému tříštění příběhů na jednotlivé, do značné míry různorodé výstupy, k čemuž hra se spoustou proměn ze své povahy vždycky svádí: pohybové divadlo prolínají se zpěvem, vážnější činoherní výstupy střídají výstupy s nadsázkou, hrají s maskami, používají velké plátnové projekce i drobné mimické detaily a jiné postupy. Přesto zejména díky celkově pevnému konceptu režisérky Eliny Finkel rozdíly nebijí do očí, v různorodosti spíše vyniká dobrá technická úroveň, sehranost a soudržnost celého souboru.

*

18


HLAVNÍ   PROGRAM Sedm odvrácených tváří Peera Gynta Kateřina Uhrová

Známou hru norského spisovatele Henrika Ibsena Peer Gynt předvedli studenti herectví z rakouského Grazu. Originálně prolnuli svou rodnou mateřštinu s angličtinou. Ta sloužila k přiblížení děje divákům a uvedení jednotlivých výstupů. Scénografie byla silnou stránkou inscenace. Prosté, scho„Žije ze dne dovitě uspořádané bedny na den, přitom ukrývaly další rekvizity, které stále hledá cestu byly postupně vynášeny na domů.“ scénu a dotvářely prostředí. Kulisy a zvuky přírody vytvářeli sami aktéři. Zvyšovali tím míru dramatičnosti jednotlivých výstupů a dokreslovali atmosféru. Diváky uvedly do varu světové hity I will always love you a Gangnam style, při kterém si herci nasadili masky slavných osobností Baracka Obamy, královny Alžběty nebo Lady Gaga a bavili publikum originálními tanečními kreacemi. Jednotlivé výjevy ze života Peera Gynta byly promítány na plátno a dotvářeny na jevišti. Do děje nás vtáhlo sedm herců – sedm Peerů Gyntů – sdílejících stejný osud ovšem v jiných životních situacích. Pět hereček ztvárňovalo pět důležitých žen – matku, životní lásku a milenky – v nespoutaném životě hlavního aktéra. Gynt žije zvráceným životem plným násilí, žen a sexu. Žije ze dne na den, přitom stále hledá cestu domů. Finálním výstupem je poslední soud, kde anděl připomíná Peerovi jeho hříchy, především jak krutě se choval k ženám. Jednotliví Peerové se z nich zpovídají a dochází k rozhřešení – smrti.

19

*


PROGRAM

Program 23. SETKÁNÍ/ENCOUNTER 9:00 Diskuze Chill out room (DIFA JAMU) 10:00 Rakousko, Graz Hrát Peera Gynta! Divadlo na Orlí 12:00 Mexiko, Puebla Macbethovy fúrie Divadelní studio Marta 13:45 Pouliční divadlo: My vedeme, vy si užívejte

*

20


sobota 20. dubna

PROGRAM

15:00 Mexiko, Puebla Macbethovy fúrie Divadelní studio Marta 15:00 Offprogram: Zázrak láska 401 (DIFA JAMU) 18:00 Závěrečný ceremoniál Divadlo Husa na Provázku 20:00 Encounter Nights: Oldies Party Livingstone Club

21

*


OFFPROGRAM

offprogramové představení

Workshop s Banderasem

délka: 75 min režie: PhDr. Oxana Smilková produkce: Tereza Řezníková hrají: Tereza Slavkovská, Milada Vyhnálková, Petra Staňková, Michaela Foitová, Kristina Povodová, Barbora Nesvadbová, David Janošek, Ondřej Dvořák, Juraj Háder, Daniel Ondráček, David Janík, Jiří Svoboda Stepovací boty, naleštěné lakýrky, lodičky na vysokém podpatku, baleríny, oprýskané tenisky i bosé nožky se prohání po kachlové podlaze prvního patra JAMU. Živá klavírní hudba navozuje pohodovou barovou atmosféru a připravené pohoštění láká k ochutnání. Z Fulghumovy předlohy si inscenátoři berou jen a pouze jména, povídky nepoužívají ani k pokračování nebo rozvíjení, nezachovávají charaktery postav. Zápletky a situace tvoří sami, vztahy splétají dle svého uvážení. Diváci jako voyeuři za pomyslným zrcadlem tanečního sálku přihlíží naznačeným konfliktům. Nemohou být ale u všeho, a tak jsou jim příběhy pouze načrtnuty podle toho, co se konkrétně odehraje v této místnosti. Celek si musí skládat sami, pokud ovšem dostanou ze zkratkovitých jednání dostatek indicií. Svůj příběh (vždy záměrně neukončený) si nese každý zaměstnanec i účastník tanečního kurzu. Na povrch se dostávají nevěry, výčitky, zklamání, nedorozumění, problémy v komunikaci vedoucí k hádkám. Staré vztahy se rozpadají a vznikají nové, nebo ty staré dostávají jiný směr. Náhlé změny nálad nechávají však mladí herci ve své úpěnlivé snaze mnohdy zajít až do křečovité vyhrocenosti. Dostávají ale prostor předvést jednotlivě své nejlepší dispozice. Režisérka a pedagožka Oxana Smilková zkušeně vybrala pro své studenty vhodné role, aby odpovídaly naturelu a současným schopnostem budoucích herců.

Michaela Malčíková

*

22


Visegrádská čtyřka pod lupou Martiny Černé Martina Černá přijela do Brna představit The Arts and Theatre Institute, ve kterém působí již řadu let. Svůj výklad soustřeďuje na střední Evropu po pádu komunismu, především na situaci v zemích Visegrádské čtyřky (V4), která byla založena v roce 1991.

OFFPROGRAM

reportáž

Martina Černá v přednášce spojila interaktivní média s tištěným textem a posluchače zaktivizovala pomocí her. V úvodu výkladu můžeme zhlédnout videoklip, jenž vznikl na podporu uměleckých programů. V klipu se objevují symboly států Visegrádské čtyřky – Polska, Maďarska, Česka a Slovenska, jejich pohled na divadelní kulturu za doby komunismu a po ní, typické fotky, národní hrdinové a památky symbolizující tyto státy. Posluchači

z těchto nápověd mají uhodnout, které fotky symbolizují který stát. Nikdo neví, dokonce ani Češi neznají tak dokonale svůj stát a svou kulturu, jak se na první pohled zdá. Dále nám Martina Černá přibližuje hudbu, tanec a divadelní činnost v zemích V4. Konečnou a podstatnou část workshopu věnuje divadelnictví za doby po pádu komunismu až do současnosti, jež je ovlivněno hlavně politickou situací v zemi. Posluchači se rozdělují do pěti skupin. Každá skupina dostává úryvek divadelních her, který si má přečíst a odprezentovat. Českou republiku zastupuje hra Petra Kolečka Poker Face. Kateřina Uhrová

23

*


OFFPROGRAM

reportáž

Setkání pedagogů V pátek odpoledne se ve zkušebně Divadla Husa na provázku uskutečnilo již druhé setkání pedagogů letošního festivalu Encounter. Pozváni byli nejen samotní vyučující, ale také jejich hosté. Začátek akce byl naplánován na pátou hodinu odpoledne, ale díky jednomu déle trvajícímu představení festivalu začalo setkání asi s půlhodinovým zpožděním. Zřejmě právě díky zpoždění byla nakonec negativně ovlivněna také účast pedagogů, kterých nakonec dorazila přibližně polovina.

Setkání bylo rozvrhnuto na dvě části moderované dvěma pedagogy brněnské JAMU, Markem Hlavicou a Hanou Krejčí, jejichž cílem bylo nejen celou akci uvést, ale také se postarat o překlad zahraničním kolegům z Kazachstánu, Slovenska, Polska a Estonska. V první části, která trvala půl hodiny čistého času, bylo cílem představit typy a jednotlivé studijní programy škol, jejichž pedagogové byli právě přítomni. Druhý blok setkání představoval moderovanou diskusi v několika jazycích o současné podobě výuky, budoucnosti jednotlivých škol, akreditaci oborů nebo také o kultuře každého státu. Diskuse spojená s menším rautem se vedla v přátelské atmosféře u jednoho stolu a došlo také na pověstnou třešničku na dortu, kterou se stala interpretace kazašské písně zazpívané kazašským pedagogem, jenž byla pro celé setkání příjemným ozvláštněním. I přes počáteční organizační problémy a malou účast se celkově jednalo o přínosnou doprovodnou akci festivalu, která se nakonec díky okolnostem stala evidentně příjemným a spíše přátelským setkáním profesních kolegů. Karolína Svitálková

*

24


OFFPROGRAM

reportáž

Moravský večer

Na párty je obtížné sehnat místo k sezení. Výzdoba z krojových šátků spolu s moravskou lidovou hudbou vytváří skvělou atmosféru. K ochutnání jsou nabízeny chleby se sádlem. „Ten cimbál není nástroj, to je zbraň!“ říká s nadšením muž sedící se mnou u stolu. Cimbálová muzika nezaujala jen náš stůl. Zahraniční hosté poslouchají, znalí textu si broukají a na závěr všichni nadšeně tleskají. Po několika písních se k souboru připojují tanečníci v lidových krojích. „Takhle vypadá pravá moravská holka!“ Tanečníci během večera předvádějí s velkým úspěchem dvě vystoupení, dokonce učí dobrovolníky lidové tance. Hlavní myšlenkou je seznámit hosty s tradiční moravskou kulturou. A to se daří. Jdu se bavit dál… Nikola Boková

25

*


OFFPROGRAM

diskuze pátek 19. dubna Tématy včerejší Diskuze byly inscenace Kdo říká ano a kdo říká ne (Kazachstán), Shopping and Fucking (Polsko, Lodž) a Kavkazský křídový kruh (Bulharsko).

„Do you like more traveling theatre than... stone theatre?“ (When the moderator can’t recall the right term.)

„And the group from Bulgaria...“ „It is me.“ (Says one guy.)

„There are five national theatres, none of which you like. So what do you do after school?“ „Go abroad.“

„We could have two Brechts. One is not so interesting.“ (It was supposed to be a discussion with people from Kazakhstan and Bulgaria, but the Bulgarians didn’t come.)

„We have two schools, but I don’t know what the other school is like. They haven’t done any performance yet.“

*

26


Jeden festival, prosím Ekonomická supervizorka MgA. Kristýna Vávrová o financování festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER Festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER je jednou z nejvýznamnějších akcí, které JAMU každoročně pořádá. Přestože má festival dlouhou tradici a letos se uskutečnil již třiadvacátý ročník, rozpočet festivalu se organizačnímu týmu daří každoročně udržet nad hranicí dvou milionů korun. Stejně jako organizace festivalu prostupuje všemi ateliéry Divadelní fakulty JAMU, také finanční zdroje pocházejí z různých oblastí. Díky zápalu a profesionalitě organizačního týmu se v letošním roce povedlo uspět v několika grantových řízeních. Festival získal finanční podporu od International Visegrad Fund v rekordní výši 9 000 eur. Díky zapojení občanského sdružení MuseYou do pořádání festivalu, které sdružuje převážně studenty Ateliéru divadelního manažerství a jevištní technologie, se otevřely nové možnosti finanční podpory. Úspěšným se sdružení stalo v grantovém řízení NADACE ŽIVOT UMĚLCE, v hojné míře se rozvinula spolupráce s Nadací VIA formou online dárcovství. Zábavná a hravá videa lákají donátory z celého světa, aby poskytli finanční příspěvek a stali se přáteli festivalu. Stále ještě očekáváme výsledek žádosti o dotaci Jihomoravského kraje. Přestože je podpora ze soukromého sektoru v tomto roce obecně v poklesu, podařilo se navázat spolupráci s významnými firmami, ať už formou věcných či finančních darů. Svůj zájem na významné akci, kterou festival je, projevuje i Divadelní fakulta, a to svým výrazným finančním příspěvkem. Nemalou část rozpočtu tvoří také příjmy z vlastní činnosti, konkrétně z prodeje propagačních předmětů, které jsou v tomto roce neodolatelným a nepostradatelným artiklem pro každého návštěvníka a účastníka festivalu. Pokud si v průběhu festivalu zakoupíte designové náušnice, šperky, magnetky či trička, vězte, že podpoříte dobrou věc. Pokud ne, schovejte si své úspory na příště a myslete na podporu studentů, kteří již v této době plánují příští ročník festivalu. Kristýna Vávrová ekonomická supervize týmu SETKÁNÍ/ENCOUNTER

27

*


Rozhovor s designérkou Alexandrou Kuncovou „Ilustrovanie ma veľmi napĺňa a dokážem sa pri tom uvoľniť, vypariť sa z tohto chaotického zmäteného sveta a na chvíľu na nič nemyslieť, len si užívať ťah každej jednej čiarky, ktorú nakreslím,“ říká autorka vizuálu letošního ročníku SETKÁNÍ/ /ENCOUNTER. Jak ses dostala k práci na Encounteru? K Encounteru som sa dostala prostredníctvom mojej školy, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kde na konci každého semestra dostaneme klauzúrne zadanie. Tentokrát to bol práve festival Encounter. Zo všetkých mojich spolužiakov si vybrali moju prácu, čo ma samozrejme, ako každého dizajnéra, veľmi potešilo. Kde jsi brala inspiraci? Inšpiráciu čerpám zo všetkého okolo mňa. Nikdy neviete, čo vás napadne pri pohľade na nejaký predmet, človeka, budovu, alebo pri tom, čo započujete naokolo. Niekedy stačí málo, inokedy sa musíte pekne potrápiť, kým vás kopne múza. Rozhodne som chcela vyjadriť vo vizuále „Prišlo mi, divadelný svet hercov a emóže sme tu teraz cie. Toto všetko som cítila, keď všetci som si prezerala fotografie jedna rodina.“ z predošlých ročníkov. Ich kostýmy, výrazy tváre a postoje hovorili za všetko. A keďže ilustrovanie je jednou z mojich obľúbených činností a spôsobov tvorby, rozhodla som sa pre túto cestu. Zilustrovala som teda postavy z fotografií. To sa zapáčilo aj ľuďom, ktorí organizujú tento festival a spoločne sme to dotiahli až do tejto finálnej podoby. Sú tam znázornení herci z rozlič-

*

28


ných krajín, aby vyjadrili práve to, že je Encounter medzinárodný divadelný festival, doplnené múdrym a krásnym výrokom „Actors are born, not made.“ Jaké je chodit po Brně a prakticky na každém rohu vidět svoji práci? Priznám sa, že je to pre mňa veľmi zvláštny pocit. Možno to bude aj tým, že som to ešte nikdy nezažila, ale určite ten pocit nie je zlý, práve naopak, som veľmi poctená! Teší ma, že „Chcela som som sa mohla takto prevyjadriť vo vizuále zentovať a pracovať pre divadelný svet Encounter. Je to pre mňa hercov a emócie.“ opäť veľa nových zážitkov a skúseností Co tě na festivalu zaujalo? Tak ako prvé som si všímala všetkých tých hercov, ktorých som ilustrovala a lovila v pamäti, z ktorej krajiny sú. V prvý deň sme dostali festivalový prívesok na krk. Každý, kto išiel okolo mňa a mal tiež tento prívesok sa milo usmial a pozdravil, aj keď sme sa nepoznali. Veľmi sa mi páčia všetci tí priateľskí ľudia, prišlo mi to, že sme teraz všetci taká jedna rodina. Mala som možnosť vidieť predstavenia rôznych kultúr a bola som milo prekvapená takmer všetkými hereckými výkonmi. Priznám sa, že takých skvelých hercov a úžasné výstupenia som ešte nikdy nikde nezažila. Každé z nich sa nieslo v inom štýle a bolo to jednoducho úžasné! Dokonca ma niektoré predstavenia donútili zamýšlať sa nad daným problémom alebo situáciou, nad tým, či je to ešte stále hra, alebo či je to skutočnosť. A musím pochváliť celý kolektív Encounteru za skvele vykonanú prácu, užívala som si to naplno a budem mať ešte dlho na čo spomínať. Všetko fungovalo najlepšie ako mohlo.

29

*


Studenti píší krátké texty na téma Kontrast

MINIHRA

Šimon Peták

Zlomený zub Dámské záchodky, zrcadlo, na umyvadle řasenka, rtěnka, tužka na oči, kontrastní stíny apod., starší a mladší žena.

Mladší: Úsměv. Nejvíc se mu líbí můj úsměv. Starší: Prosim tě. Mladší: Všechno se prý tak rozzáří, když se usměju.

(Čistí si zuby.)

Pogle úsměvu ge prý pogná… co má člověk uvnitř.

Starší: Fakt o takových věcech přemýšlej? Mladší: Je samá záhada. Starší: A… co by tak mohlo znamenat: „Hele, neztloustnul ti zadek?“ Mladší: Čím mě asi překvapí dneska? Starší: Nemáš pinzetu? Mladší: Vytrhám ti obočí, chceš? Starší: Jenom si přilepím zub. Mladší: Zub? Starší: Ulomil se mi. Mladší: Co to máš? Starší: Vteřiňák. Mladší: A nechceš se s tím někam objednat? Starší: To hrozně trvá. Za chvilku jdeme na večeři. Přece nemůžu bez zubu. Mladší: Aby ses mohla usmívat… Starší: Dám si řízek. Zve mě! Mladší: Mám ráda, jak vždycky pokyne rukou, když platí za oba. S pěkným dýškem. Starší: Jo. Dýško dává von. Věčinou. Mladší: Většinou? Starší: Je hezký, když jsou tak velkorysý.

*

No!

(Scvakne zuby.)

30


MINIHRA

Mladší: Jak dlouho to drží? Starší: Jak? Hm… co jsem ho tak vytočila, že mě ehm… To jsou dva tejdny.

Odlepil se dneska ráno.

A v poledne volal, jestli se neudobříme.

Není nakřivo?

Mladší: Hm… Starší: Toho si nevšimne.

No? No co je? Úsměv! S úsměvem jsme

krásné!

Čau!

Mladší: (povzdech)

31

*


POZVÁNKY

NENECHTE SI UJÍT! 20. dubna, 13:45 hod. náměstí Svobody, před McDonaldem

My vedeme, vy si užívejte délka: 35 min. Skupina lidí ovládá chodce.

20. dubna, 20.00–3.00 hod., Livingstone Club,

Oldies Party Poslední festivalová párty navazuje na závěrečný ceremoniál v Divadle Husa na provázku, který uzavírá festival. Návštěvníci se mohou kromě „oldies tematiky“ těšit i na zábavné netradiční karaoke a skvělé akční drinky! 15.–20. dubna, Divadlo na Orlí

Before I Die Wall

Zeď přání Before I Die Wall bude v České republice nainstalována poprvé, právě během 23. ročníku festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER. Svá přání můžete přijít napsat v době 15. – 20. 4. k Divadlu na Orlí. 16.–20. dubna, 9:00–20:00 hod., DIFA JAMU

Chill out room

Chill out room je prostor pro všechny účastníky festivalu, kteří hledají klidné místo pro relaxaci a odpočinek. Volně budou k dispozici časopisy, stolní fotbálek a možnost připojení na wi-fi. Součástí místnosti budou rovněž pohodlné sedací pytle firmy Los Pytlos. V místnosti je také plátno, kde budou promítány filmy. V blízkosti Chill out roomu se nachází Dalibar, školní bar, kde si návštěvníci mohou zakoupit občerstvení za studentské ceny. 17.–20. dubna, 9:00 hod., Chill out room

Diskuze

jazyk: angličtina Poslední Diskuze, která bude věnována rakouskému představení Hrát Peera Gynta!, proběhne mimořádně ihned po skončení, tj. od 12:00 hodin přímo v Divadle na Orlí. Moderátory budou Adam Doležal a Tomáš Koňařík.

*

32


Velká festivalová soutěž s Los Pytlos má vítěze V průběhu Encounteru probíhala soutěž o dva sedací pytle značky Original. První byl určen pro toho, kdo u své fotky s pytlem na Facebooku získá největší počet „like“. O jeden pytel se podělí Markéta Indráčková a Anna Burianová.

O druhém vítězi rozhodovala porota složená z členů organizačního týmu SETKÁNÍ/ENCOUNTER. Vítězem této kategorie se stal(a) mrkev.

Gratulujeme! 33

*


INFORMACE

INFOCENTRUM Festivalové infocentrum bude otevřeno ve dnech 15.–20. dubna.

otevírací doba 9:00–21:00 Kde nás najdete? Divadelní fakulta JAMU v Brně místnost č. 2 Mozartova 1 622 15 Brno festivalová infolinka: +420 733 127 612

VSTUPENKY Vstupenky na jednotlivá představení je možné zakoupit ve festivalovém Infocentru nejpozději 30 minut před začátkem. V případě, že představení není vyprodané, začne 15 minut před začátkem představení doprodej vstupenek v pokladně daného divadla. Na offprogramových představeních se 5 minut před začátkem obsazují neobsazená místa zájemci bez vstupenky.

ceny vstupenek HLAVNÍ PROGRAM    100 Kč veřejnost 80 Kč studenti a senioři 50 Kč studenti a pedagogové JAMU OFFPROGRAM Offprogramová představení jsou ZDARMA. Vstupenky je nutné si vyzvednout v Infocentru! 50 Kč offprogramová páska Zajišťuje vstup zdarma na Encounter Nights a poskytuje tyto další výhody: Restaurace LEPORELO+ festivalové menu (13.00–15.00) za 69 Kč Kavárna Divadla na Orlí sleva 10 % na celou nabídku Café Alfa espresso 25 Kč latté 35 Kč

kapučíno 30 Kč čaj 25 Kč

Bar, který neexistuje welcome drink zdarma Cesta čaje sleva 15 % na konzumaci a celý sortiment

*

34


FESTIVALOVÁ MÍSTA

INFORMACE

Divadelní fakulta JAMU * Mozartova 1 Infocentrum / Chill out room / Dalibar / 013

Divadelní studio Marta * Bayerova 575/5 Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř JAMU * Orlí 17–19 Divadlo Husa na provázku * Zelný trh 9 Velký sál / Sklepní scéna

HaDivadlo * Poštovská 8d Klub Fléda * Štefánikova 24 Livingstone Club * Dominikánské nám. 5 Kavárna Kunštátská Trojka * Dominikánská 9 Restaurace LEPORELO+ * Malinovského nám. 2

tvENCOUNTER facebook.com/tvencounter youtube.com/user/tvencounter

we collect pixels for you

Sledujte denně reportáže a pozvánky na představení na kanálu tvENCOUNTER.

35

*


Pět otázek pro porotce Alexandra Jerieho Co vás zaměstnávalo, než jste odjel na festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER? Jako obvykle – práce na překladu divadelní hry. Tentokrát to bylo nesmírně emotivní a strhující monodrama francouzského autora Antoina Raulta Život nebo nic (La vie sinon rien). Je v programu nějaký titul, na který se těšíte? Jsem zvědavý na všechny, ale na jeden skutečně nejvíc, a to je Svěcení jara. Za prvé mám moc rád Stravinského hudbu, za druhé – pokud se nemýlím – režisérský tandem Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka byli prvními studenty DAMU, kteří, ještě za mého působení v DILIA, získali Cenu Evalda Schorma, takže jsem zvědav na jejich práci po více než deseti letech, a za třetí – díky češtině tomu budu i rozumět. Co máte na divadelních setkáních nejraději? Čím jsou pro vás podnětná? Toho je víc: rád poznávám nové lidi a jejich práci, těší mě setkání se starými známými a přáteli, a konečně – baví mě klokotající život divadelních festivalů. Které kontrasty dnešního světa vnímáte nejvíce? To je těžká otázka, vyžadující chytrou odpověď, a ta mě – kromě mnohokrát omletých klišé – právě nenapadá. Co vás čeká po festivalu? Odpověď je velmi jednoduchá: další překládání, abych si udržel mozek v běhu.

Alexander JERIE • Česká republika • překladatel

*

36


Černá vdova bílá vrána Encounter se stejně jako každý rok chýlí ke svému závěru. Je smutné, že to musím napsat i tady, i když bych mohla klidně říct, že vždycky začíná nějaký festival. Jedna moje výborná kamarádka (netuším, zda ji uvést jako studentku psychologie, či rovnou jako úplnou psychopatku) mě diagnostikovala jako „trvalou festivalovou účastnici“. Takže když se odvalím z mezinárodního divadelního festivalu, skončím jistě v jiném veselém centru všeho dění.

SEDÁ ZÓNA

Miriam Šedá

Bylo by záhodno na závěr napsat něco senzačně ujetého. Ale aby to mohlo komunikovat, musí být čtenář spoluautorem, jinak se prý vše stává do sebe uzavřenou „pseudo“ avantgardní a intelektuální nádobou – jak se říká mezi mladými a talentovanými. Bude to tedy taková malá doplňovačka. Hněvivý/………… Heboučký/………. Hezoučký/………. Huňatý/…………. Houževnatý/……. Hašteřivý/……… ……….../Hnědý Tímto se s vámi loučím. Doufám, že Šedá zóna nebyla promrhaným potenciálem zcela jiné rubriky, kterou mohl psát někdo mnohem nápaditější, vtipnější a třeba víc zadaný. Snad se potkáme i při příštím ročníku. A pokud ne při něm, tak alespoň v kantýně jednoho z trvalých festivalů. PS: Pokud zkřížíte černou vdovu a bílou vránu, vznikne něco Šedého. Něco jako já. Moje číslo a email najdete ve vydání tohoto časopisu 32. června. Pac a pusu, podřežeme mladou husu.

37

*


Chceš dva volné lístky? Hledej postavičku! Každý den bude na některém z festivalových míst ukryta festivalová postavička. V Meeting Pointu, na festivalovém Facebooku a webu bude každý den zveřejněna šifra, podle které mohou účastníci postavičku najít. Kdo ji najde a zanese na Infocentrum, dostane festivalové tričko.

„Než zemřu, chtěl bych najít festivalovou postavičku.“

Gratulujeme nálezkyni včerejší postavičky! Hledejte i DNES a vyhrajte festivalové tričko.

*

38


Polední menu s offprogramovou páskou

69 Kč Pondělí Brokolicová polévka Penne s kuřecím masem a tomatovou omáčkou Úterý Pastinákový krém Rizoto s vepřovým masem a zeleninou Středa Tomatová polévka Francouzské brambory s uzeným masem Čtvrtek Drůbeží vývar s masem a nudlemi Kuřecí paličky na medu s jasmínovou rýží Pátek Pórková polévka Vepřová kotletka s bylinkovou omáčkou a pečenými brambory Sobota Cibulová polévka Smažený kuřecí řízek s bramborovým pyré Neděle Polévka ze sladké kukuřice Spaghetti arabiata

Leporelo+ Restaurant Dům umění města Brna The Brno House of Arts Malinovského náměstí 2 602 00 Brno restaurant@leporeloplus.cz www.leporeloplus.cz

39

*


*

40


Spolupořadatelé

Finanční podpora

Hlavní partneři

Partner pro přepravu

Partner pro tisk

Partneři

Hlavní mediální partner

Mediální partneři RozRazil & RozRazil online

Festival se koná pod záštitami rektora Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, primátora statutárního města Brna, hejtmana Jihomoravského kraje, ministryně kultury České republiky, České komise pro UNESCO a European Network of Cultural Administration Training Centers.

Za finanční podpory International Visegrad Fund, statutárního města Brna a Nadace Život umělce.


CZ Meeting Point 5