Page 1

16.–20. dubna 2013

Meeting Point 18. dubna 2013 | 03

CZ


SETKÁNÍ  / ENCOUNTER 20.  dubna 2013

Editorial .................................................. 3 Recenze hlavního programu ............ 4 Program – PÁTEK .............................. 20 Program – SOBOTA ........................... 21 Recenze offprogramu ..................... 22 Rozhovor s A. Kuncovou ................. 28 Jeden festival, prosím ..................... 29 Minihra .................................................. 30 Nenechte si ujít .................................. 32 Informace ............................................ 34 Rozhovor s Vladimírem Hulcem .. 36 Šedá zóna ............................................. 37 Menu Leporelo + ................................. 39 Fagi ........................................................ 40

1

*


MEETING POINT 23. Mezinárodní festival divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER 16.  –20. dubna 2013 Šéfredaktor Matěj Randár

Vedoucí redakce Michaela Rusňáková

Zástupkyně vedoucí redakce Anna Machová

Sazba Anna Zdráhalová Karolína Bělohlávková

Korektoři české verze Ilona Dobrovolná Karolína Bělohlávková

Korektor anglické verze Alexander Duncan Packer

Překladatelé Marek Bednář, Lenka Drbalová, Martina Kyjaková, Nikola Sobotová, Kamila Rozkošová, Kateřina Slováčková, Mája Melegová, Eva Šoltésová, Hana Šimečková, Lenka Tycová

Fotografové Ivan Černický, Magdaléna Fiurášková, Markéta Fiurášková, Dominick Benedikt Hájek, Petr Chodura, Václav Mach, Pavel Nesvadba, Kateřina Slováčková, Markéta Tichá, Pavla Klára Urbášková, Alžběta Vašinová

Vydavatel Janáčkova akademie múzických umění v Brně Divadelní fakulta Mozartova 1, 662 15 Brno IČO: 62156462 DIČ: CZ62156462

*

2


EDITORIAL

Matěj RANDÁR šéfredaktor

Milí čtenáři, na internetu se objevila zpráva s titulkem: „Ve čtvrtek nádherné léto, vzápětí ale přijde teplotní sešup“. Super. Tak už i Matka příroda ví, jaké je téma letošního Encounteru. Dnešní tisk nabídl více kontrastů. Nová mutace ptačí chřipky má 16 obětí Skupina poslanců chce 650 tisíc ze státního na parlamentní fotbal v Soči Ewu Farnou zradily stahovací kalhotky Další tibetská matka se na protest upálila v západní Číně Houby rostou, i když se zpožděním A další kontrasty. Nazvěme ho „Alena/Aleně/O Aleně“. „Jak se ti líbí ty žluté šaty? Hezké co? Myslíš, že k tomu půjdou ty fialové lodičky? No jasně, žlutá a fialová! To bude takové hezky… no… kontrastní! Neříkej mi, že jsi takovou kombinaci ještě neviděla, vždyť je do dnes už úplně běžné.“ „Nemusíte se ničeho bát. Vyšetření magnetickou resonancí je to dnes úplně běžné. Lehnete si sem hezky na lehátko a sestra vám vpíchne kontrastní látku, díky které pak zjistíme, jestli jste v pořádku nebo ne.“ „Jestli chceš mít to parte černobílé, tak akorát u té fotky upravím kontrast a můžeš to vytisknout i v práci.“ Ach ty kontrasty. Přeji Vám příjemný den! Matěj Randár šéfredaktor

3

*


HLAVNÍ   PROGRAM

Česká republika, Brno

Matyáš Dlab a Marika Smreková

VAŠE BOLEST / MOJE POTĚŠENÍ (variace na Elektru)

délka: 90 min jazyk uvedení: čeština režie: Marika Smreková dramaturgie: Matyáš Dlab výprava a kostýmy: Anastázie Čaplenko hudba: Jana Tkáčová sound design: Lukáš Dřevjaný světla: Petr Krupka, Václav Ryšavý produkce: Matúš Labanc hrají: Paulína Labudová, Iveta Austová, Tereza Slavkovská, Táňa Hlostová, Milada Vyhnálková, Lukáš Černoch, Tomáš Červinek, Miroslav Sýkora, Dalibor Buš, Miroslav Novotný, Jan Jedlinský, Michal Bumbálek

Bolí tyranida? Petr Opršal I v totalitě je co slavit. My měli prvního máje či VŘSR, v jednom nejmenovaném království, které by mohlo být antickými Mykénami se rok co rok slaví Den pravdy. Den, kdy každý může říct králi Aigisthovi pravdu – nebo spíše to, co je oficiální pravdou. A národ s chutí oslavuje svého uchvatitele a podlézá mu. Jediný člověk, který oficiální nadšení nesdílí je tyranova nevlastní dcera Elektra, která však v tento den už patnáct let mlčí. Ale to se letos pravděpodobně změní. A možná celý osud království. Nové pojetí Elektry žongluje s odkazy. V začátku samotné hry se objeví „Nestává se Orwellovo 1984 či část proten, kdo bojuje jevu Anticharty, vzpomíná s monstry, se i na klasické pojetí Eleksám monstrem?“ try. Celou tragédii pak doplňuje atmosférická, skoro industriální hudba a všudypřítomný chór maskovaných sluhů/tanečníků/občanů v červenočerném – ztělesnění anonymního davu. To vše v minimalistické dekoraci připomínající nemocniční chodbu. Dvěma nejdůležitějšími složkami Vaší bolesti jsou herecké výkony a vyznění druhého plánu. Herci si do posledního tanečníka zaslouží pochvalu. Před-

*

4


HLAVNÍ   PROGRAM

stavitelka Elektry Paulína Labudová věrohodně předvádí přerod své postavy od rezignované sarkastičky ve fanatičku s planoucíma očima, Aigisthos Tomáše Červínka je skvěle nenáviděníhodným psychopatickým pragmatikem moci. Pochvalu si pak zaslouží i Matka/Klytaimnestra Ivety Austové – tragická postava, čekající na smrt a plně si vědomá vlastní viny. Vaše bolest ale není jen příběhem jedné pomsty, zodpovědně se snaží o nastolení dalších otázek. Nestává se ten, kdo bojuje s monstry, sám monstrem? Není každá revoluce krvavá, i když začne s těmi nejhlubšími ideály? A hlavně je tu otázka totality. Omezuje se vina jen na ty nejvýše postavené, nebo je vinen každý, kdo proti ní nepozvedl hlas? Režisér správně chápe, že v konfliktu se nejedná o boj dobra se zlem, a že žádní hrdinové neexistují. Když odstraníte tyrana, království jako mávnutím kouzelného proutku nerozkvete a lidé, kteří režim dříve podporovali, z ničeho nic nezmizí. Nevítězí dobro, vítězí nejmenší zlo – ale i pro něj teče krev.

5

*


HLAVNÍ   PROGRAM

Antická tragédie nebo nová verze totality? Karolína Svitálková Inscenace brněnské JAMU podle mého názoru dokonale vystihuje téma festivalu – hledání kontrastů. Inspirace antickou tragédií je všudypřítomná, avšak doplněná o výrazný kontrastní prvek totalitního režimu. Aigisthovu krutovládu a schopnost zfanatizovat davy bych směle přirovnala k jednomu z totalitních režimů minulého století. Tento vliv byl na první pohled zřejmý již ze scénografického pojetí – bílého a až sterilně působícího prostředí paláce pohrávajícího si podle libosti se symbolikou otevřených a zavřených dveří, která by se dala chápat jako příslib naděje či utrpení. „Totalitní“ ráz inscenace potom výstižně a působivě doplňoval „Inscenace zfanatizovaný dav, přisluhovači dokonale v černo červených stejnokrojích vystihuje nebo hrůzu nahánějící veřejný téma festivalu.“ projev připomínající proslovy nacistických pohlavárů. Nutno podotknout, že samotnou postavu Aigistha ztvárnil podle mého názoru Tomáš Červinek znamenitě. V jeho projevu nechyběla tolik potřebná ironie, úlisnost, ale i zloba, díky které dostala postava krutovládce jiný rámec a podařilo se mu tím zastínit i výkony hereckých kolegů, kteří svým výkonem kvalit protagonisty nedosahovali.

Představitelce hlavní ženské role chyběla dle mého názoru jistá dávka energie, jež by herečce umožnila přesvědčivě ztvárnit postavu Elektry, kterou ovládá touha po pomstě. Možná jsou mé požadavky přehnané, ale dnes pro mě postava Elektry nebyla silnou ženou s vlastním názorem, ale spíš vzdorovitou a rozmazlenou slečnou s psychickou poruchou a touhou prolít krev. Představení doplňovala, dalo by se říct až mystická hudba skvěle vystihující prostředí a dokreslující atmosféru křivdy a touhy po pomstě. Celkově je z inscenace na první pohled zřejmé, že téma kontrastu, propojení antického námětu s totalitou scenáristy stále láká, ale jedná se i o téma aktuální pro diváky. Pro mě se jednalo o velmi zdařilé provedení.

*

6


HLAVNÍ   PROGRAM

Kostýmy plné kontrastů Kateřina Málková Autorské představení VAŠE BOLEST / MOJE POTĚŠENÍ je výraznou variací antického mýtu o Elektře. Hra je zasazena do prostředí sterilního, chce se říct až nemocničního. Ocitáme se na jakési dlouhé chodbě plné dveří zakončené v zadní části velikými vraty. Scénografie je velmi prostá, ale funguje perfektně. Neruší a vytváří atmosféru odpovídající situaci. Chladnou, odměřenou, nemocničně strašidelnou. Kostýmy jsou plné kontrastů a metaforicky evokují charaktery postav. Král v ozdobných módních oblečcích, královna v krvavě červené, Elektra nevinně bílá, její sestra s červenými silonkami, čekající na první hřích, Orestes ve slušivém overalu a zjevení Agamemnóna v plastikových trenýrkách. Nejvýraznější herecký výkon předvedla Iveta Austová v roli královny Klytaimestry. Je těžké uvěřit, že tak mladá herečka se dokáže vžít do ženy s tolika životními zážitky a zkušenostmi. Její herectví bylo však naprosto přesvědčivé. Nejsilněji pak působila její scéna výkladu snu. Byla tak sugestivní, že ve mně vyvolala naprosté zhnusení. Skvělý byl také Orestes Dalibora Buše. Ve chvíli, kdy jeho postava vstoupila do děje, získala inscenace na ještě větší dynamičnosti. „Nejvýraznější Inscenace je působivá, má sice nějaká hluchá místa, ale díky výborným hereckým výkonům a vhodnému výběru hudby je divák snadno přehlédne.

herecký výkon předvedla Iveta Austová.“

VAŠE BOLEST / MOJE POTĚŠENÍ je určitě hra zapamatovatelná, protože: „Dokud žije někdo, kdo nezapomíná, nemůže zapomenout nikdo.“

7

*


HLAVNÍ   PROGRAM

Česká republika, Praha

SKUTR a kolektiv

Svěcení jara délka: 90 min jazyk uvedení: čeština režie a dramaturgie: SKUTR výprava a kostýmy: Adriana Černá choreografie: Adéla Laštovková Stodolová produkce: Irena Velichová, Kristýna Chalupová, Pavla Klouzalová hrají: Anne-Françoise Josephová, Jan Cina Eliška Křenková, Soňa Páleníková, Filip Šebšajevič, Hedvika Řezáčová, Johana Schmidtmajerová, Pavel Blažek, Tilen Kožamejl, Šimon Krupa, Antonín Týmal

Moderný rituál alebo Balet ponovom Martina Mašlárová Verné svojej poetike vytvorilo režijné duo z divadla SKUTR so študentmi DAMU inscenáciu, ktorá základný námet Stravinského Svätenia jari transformuje na vtipný autorský opus o iniciačnom obrade pohlavného aktu. V podaní tohto kolektívu vznikol interpretačný posun na druhú - od baletu „Napätie k činohre s prvkami tanečnoumocňujú aj -pohybového divadla a od stafalické rého pohanského rituálu k jeho symboly.“ súčasnej podobe. Do tretice sa tu uskutočňuje aj posun od ruského kontextu k slovanskému, ba priam slovenskému, prostredníctvom piesní a riekaniek čerpajúcich zo slovenského folklóru.

*

8


HLAVNÍ   PROGRAM

Univerzálnosť toho, čo sa na javisku deje, je ešte umocnená replikami vo francúzštine. Podstata totiž ostáva nemenná naprieč časom i geografiou. Na pôdoryse jednotlivých častí a viet Stravinského skladby sa odohrávajú etapy tohto zasvätenia, tance dvorenia, ktoré ich účastníci zároveň vtipne komentujú slovom, ale aj pohybom. Prirodzene, odohrávajú sa v prírode, ktorú herci vytvárajú najmä zvukmi. Už úvodná replika – „príroda je autistická“ – odkazuje na iracionálne, pudové jadro tohto konania. Telesnosť a živočíšnosť je v inscenácii neustále zdôrazňovaná hrou symbolov. Líčenie, úprava vlasov, klepkanie vysokými podpätkami, to všetko je súčasťou moderných dievčenských hier, vypínanie hrude sprevádza tokanie mladých samčekov. Tanečné výstupy, kde sa mieša súčasná choreografia s tradičnými prvkami, sú zároveň duelmi, v ktorých súťažia pohlavia proti sebe a ich príslušníci medzi sebou. V pohybe je síce cítiť istú nemotornosť, ale významy tejto nonverbálnej reči ostávajú napriek tomu jasne čitateľné.

Napätie, ktoré vzniká, umocňujú aj falické symboly, napríklad petrolejky, ktoré zabezpečujú atmosférotvorné osvetlenie a zároveň zažínajú oheň medzi nohami prítomných rozpálených panien. Prírodný princíp podčiarkuje aj scénografia, ktorej súčasťou je obilné pole a veľké sklené akvárium, v ktorom sa celá premena vyvolenej z dievčaťa na ženu odohrá. Pražákom sa v tejto inscenácii podarilo umne skĺbiť archetypálnu tému so súčasnou divadelnou formou. Svätenie jari v ich podaní rozosmieva, ale zároveň otvára aj otázky významu sexuality pre život človeka, brutality, ktorá je s ňou spätá, dôležitosti, ktorú jej prikladáme a citov, na ktoré popri nej zabúdame.

9

*


HLAVNÍ   PROGRAM

Promarněnou šanci zachraňují jen kvalitní herci Daniel Zeman Svěcení jara od Igora Stravinského je jednou z nejznámějších avantgardních skladeb minulého století. Již od svého vzniku je výzvou pro každého, kdo se ji rozhodne adaptovat. Tentokrát si ji na svá bedra naložila tvůrčí skupina SKUTR, za níž stojí režisérský tandem Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka. Společně se studenty pražské DAMU se před námi odehrává příběh mladé dívky, která je obětována v pohanském rituálu bohům. Tvůrci to divákům nikterak neulehčují, a kdo příběh Svěcení jara nezná, bude poměrně dost tápat a podivovat se, co se to před ním odehrává. Nutno říct, že hodně volených symbolik a motivů je krapet těžkopádných a spíše samoúčelných. Opravdu není nutné, aby se herci váleli v hromadě starého „Kdo příběh listí nebo předváděli stepařSvěcení jara nezná, ské etudy jako vystřižené bude tápat.“ z West Side Story. Je to problém většiny absolventských představení. Potřeba vymezit se vůči mainstreamovému divadlu znepříjemňuje náhodnému divákovi požitek ze hry. Co naplat, že herci ze sebe vydávají maximum a působí i ve svých neosobních rolích přirozeně, když to celé nedává valný smysl.

Naprosto laciným dryáčnictvím se pak jeví snaha o maximalizaci patriarchálního podtextu ve Stravinského námětu. Z žen se zde stávají žárlivé a žádostivé nymfy, přičemž hlavní hrdinka se po podvolení stává jen kusem masa, které je potřeba zužitkovat. Děje se tak vlastně z přirozenosti, bez jakéhokoliv vysvětlení. Člověku by z toho mělo být ouzko, místo toho si však klade spousty otázek, na něž nedostane odpověď. Protože to tak prostě chodilo, chodí a chodit bude. To však nic nemění na věci, že Svěcení jara je do sebe zahleděnou podívanou, z níž si člověk nic neodnese. Škoda promrhaného námětu, někdy však méně tvůrčí invence znamená více.

*

10


HLAVNÍ   PROGRAM

Skleněná stísněnost Barbora Sklenářová Diváka na první pohled zaujme scéna, která je jednoduchá a zajímavá zároveň. Zavěšená suchá tráva, pojízdná prosklená kostka s motivem stromů uvnitř a v pozadí šedé plátno. Úvodní výstup herce, který předstupuje před diváky, rozpouští si drdol, hází vlasy a štěká, dává divákovi najevo, jakým směrem se tato inscenace bude nejspíš ubírat. Herec vysype z papírové tašky uschlé listí a zvířecky jej cupuje. Postupně se divákům představují i další postavy, které s sebou přináší kus přírody – ten ptáka, ta sklenici vody, kaštany nebo kus dřeva. Uvnitř prosklené kostky evokující stísněnost sedí dívka s chlapcem. Dívka říká, že jí je zima, a tak se přikrývá oblečením, které chlapec galantně svléká. Chlapec skrytou výzvu k milování pochopí, ale odmítá ji. Dívka ho proto začne urážet, on ji povalí na záda a poté odejde. Dvě konstrastní polohy na krátkém časovém prostoru, obě skvěle zahrané. Herecké výkony byly skvělé, především mě zaujal Jan Cina. Herci dokonale „Praha ovládali scénický tanec. sklidila obrovský Byl plný dynamiky, náboje, do toho máchání vlasy, a zasloužený pády na zem, výskoky, potlesk.“ výkřiky, pískání, rytmický dupot, který mi evokoval step, zpěv lidových písní a cappella… Vskutku impozantní podívaná! Praha přijela s výbornou inscenací, za kterou sklidila obrovský a zasloužený potlesk.

11

*


HLAVNÍ   PROGRAM

Kazachstán, Almaty

Bertolt Brecht

Kdo říká ano a kdo říká ne délka: 120 min

jazyk uvedení: němčina režie: Natasha Dubs výprava a kostýmy: Aigerim Bekmuhambetova choreografie: Nataliya Novikova hudba: Kurt Weill produkce: Natasha Dubs, Gala Koretskaya hrají: Anastasia Klee, Akyl Cholponbayev, Rodion Yancen, Tolganay Beisembaieva, Xeniya Mukshtad, Anna-Sofia Kraskovic, Svetlana Skobina

Divadlo sebevědomých Tereza Nováková Ve sto dvaceti minutách se ve druhém festivalovém dni předvedl soubor z Kazachstánu. I tentokrát plné HaDivadlo zhlédlo představení s názvem Kdo říká ano a kdo říká ne klasika německého moderního divadla Bertolta Brechta. Režii, dramaturgii a produkci obstarala Natasha Dubs. Inscenace (a hra samotná) je rozdělena na dvě části, z nichž první byla herci zahrána v německém jazyce, druhá v kazaštině. Jelikož autorka této recenze neovládá ani jeden z těchto jazyků, bude recenze soustředěna „Jejich spíše na scénický projev sebevědomí a jeho porovnání s tuzemby mohlo mé ským divadlem.

spolužáky inspirovat.“

*

12

Na téměř prázdné jeviště s prostou a čistě pragmatickou scénografií o stolku


HLAVNÍ   PROGRAM

a pěti židlích postupně nakráčelo sedm herců – v ženské přesile pěti ku dvěma – ve stejně prostých a pragmatických kostýmech, které plnily funkci čistě popisnou. Nebyl zde tedy nijak patrný důraz na estetickou stránku inscenace. To ovšem neznamená, že nejde o inscenaci hravou nebo zábavnou. Po pár vteřinách, které nám dali tvůrci na „rozkoukání se“, přišel totiž na řadu herecký projev. Ten mě také na celé inscenaci zaujal rozhodně nejvíce. Na rozdíl od našich slovenských bratrů totiž (a zde ještě navzdory jazykové bariéře) herci zvládli bez přítomnosti mnoha rekvizit a pompézní scény udržet stálou pozornost diváka.

V porovnání se Slováky nebo také s Brňany se totiž herci z Kazachstánu zdáli jaksi jistější, sebevědomější a drzejší. Své úkoly, které často kladly nároky na dokonalou přesnost v načasování, zvládali skutečně skvěle (má poznámka, že mě při jejich sledování napadlo srovnání s úvodním ceremoniálem olympiády v Pekingu, se mi teď s odstupem sice zdá směšná a nadnesená, ovšem v porovnání s lajdáctvím, které je v několika našich divadlech u herců k vidění, bych řekla, že na své olympijské hry si ještě musíme počkat). Ne všechny inscenace jsou ovšem stavěny na přesném načasování a dokonalé souhře ve zpěvu (zde dokonce operních árií za doprovodu klavíru). Ale sebevědomí, které mohli diváci živě v HaDivadle zhlédnout, by dle mého mohlo mé spolužáky a budoucí herce a režiséry inspirovat. Pokud totiž není zabijákem hereckého umění alkohol, pak je to jistě zaváhání, byť sebemenší a sebekratší – to je to, co nás, diváky, vrací z iluze zpět do reality na sedačky protopených divadel. A když se začínáme vrtět, je to prý špatně.

13

*


HLAVNÍ   PROGRAM

Ordinérně o jedinečnosti Jiřina Hofmanová Černá, téměř prázdná scéna budí očekávání silných hereckých výkonů a precizní režijní práce. Anticipuje velké drama, vypjaté emoce a katarzi diváků. Prvoplánové, ale dotažené do konce vždy účinné. Stejně jako účelná kontradikce. Jenže inscenace kazašského souboru se snaží použít všechno, a tak jí nevychází téměř nic. Nedokáže udržet stylovou jednotu ani plánovitou kontrastnost. Jak půvabná mohla být první polovina, kdyby se držela naznačeného fyzického divadla či stylizovaných hereckých pohybů a neodbíhala k plochým situačním vtipům. Jak působivá mohla být polovina druhá, kdyby byla školní výuka provedena způsobem diskuse dost možná hloupých, „Inscenace lépe životem nezk(o)ušenedokáže udržet ných, dětí a ne direktivním stylovou jednotu.“ vštěpováním správnosti podřazeným bytostem. Největší škoda je tímto napáchána především na potenciálu hereckého souboru, ale i na slibném tématu. Výrazný pohybový a mimický talent celého osazenstva je využit velmi povrchně a nenápaditě. Nadto k tělesné stylizaci chybí postavám motivace. Nepřecházejí plynule ze slov do pohybu, ani ostrými střihy neoddělují tyto stavy. Nepoužívají tohoto prostředku k odlišení některých postav ani není výchozím stavem všech hrdinů. Téma odtržení od tradic a vykročení k individualitě se pod nahromaděnou divadelností ztrácí. Ale stejně jako si představuji, že tento problém lépe rezonuje v domovině studentů, možná i zvolená forma v nám vzdálené končině je inspirativní. Snad je právě ona oním vykročením ze zaběhnutých norem.

*

14


HLAVNÍ   PROGRAM Herci hrají jakoby pro „západního“ diváka Marek Lollok Inscenace se zřetelně lomí na dvě části: v tomto podporuje rozdílnost obou dílů předlohy B. Brechta, jejíž první část je juvenilní operou K. Weilla (právě na Brechtovo libreto) a druhá nikdy nezhudebněným pokračováním této opery. První část vypráví příběh chlapce a jeho učitele, kteří se snaží zachránit smrtelně nemocnou matku tím, že se vypraví na strastiplnou cestu pro lék; druhá pak tento příběh – epicky – reflek„Inscenace tuje. Kazašští herci pod vedese zřetelně ním Natashy Dubs hrají zejména lomí na dvě první půlku jakoby pro „západního“ diváka: mluví německy, části.“ jsou oblečení moderně, chlapec v džínách, dívčí chór do konzervativních školních uniforem. Sehranost a energie herců v prostředí klasického divadla „bez efektů“, pouze se stoly, židlemi a činohrou se musí ocenit; na druhou stranu jsou momenty, které jsou nedotažené (např. nejasné polohy představitele chlapce – referenčního hrdiny: kdy hraje s nadsázkou a kdy civilně?). Druhá část umístěná do školní učebny je už v kazaštině, bez zpívaných vstupů. Znuděné školačky řešící naprosto jiné věci nerozumí otázkám mimoňského učitele a výuku drze zlehčují. Obrazově nejpůsobivější částí, která významově konvenuje i úvahám o možnosti sebeobětování pro jiného a metafoře balancování nad propastí, je scéna, kdy žačky skáčou přes gumu. V propracované choreografii za doprovodu bezmála metalové hudby s pomocí bílého proužku gumy vytvářejí atraktivní obrazce a výmluvné znaky. Studenti z Almaty přivezli na Encounter dobrou inscenaci; je jen škoda, že do interpretace nevnesli více svého, čehosi „neevropského“. 15

*


OFFPROGRAM

offprogramové představení

Naivní moralita aneb Příběh mnoha lidem požitek a poučení přinášející aneb Hra o svízelích povolání hereckého neb histriónského, které Komediant dlouze vyslechl, rychle zapsal a všemu lidu hráti hodlá

délka: 25 min režie: Zuzana Patráková dramaturgie: Adam Gold scénografie: Hynek Petrželka zvuk: Tomáš Tušer produkce: Marie Rotnáglová světla: Tomáš Tušer hrají: Lucie Ingrová Někde mezi kávou a pivem se ve dvoře Divadla na Orlí zjevila hašteřivá herečka v barevné sukýnce a s kloboukem před sebou žadonila o příspěvek na chudé umělce. Představení připomíná výstup lidových komediantů na pouti. Herečka (Lucie Ingrová) si svým zvučným hlasem a střídáním češtiny s angličtinou, získává pozornost účastníků festivalu i kolemjdoucích. Po krátké interakci s publikem se rychlou změnou kostýmu promění v Sacribantiho- kočovného umělce s ptačím zobákem. Sacribanti rozehrává své „Bramborové divadlo“. Co brambora, to jedna postava ze Shakespearova Romea a Julie. Příborové vidličky a nože slouží jako zbraně při souboji i jako jed na konci tragédie. Sacribanti nápaditě využívá kuchyňské náčiní, skrze které sděluje zkarikovaný příběh tragédie. Svatební noc Romea a Julie začíná postupným oškrabáváním brambor, fingovaná smrt Julie vznikne rozpůlením a následným spojením brambory. Notoricky známý příběh milenců, svižné tempo herecké akce, doprovázené hrou na buben a trombon tvoří plynule navazující scénky plné slovního i situačního humoru. Sacribanti se s námi rozloučí a herečka nás propustí domů se slovy: „Někdo volí dobro, někdo prospěch. Dejte si pozor, za jaké divadlo platíte!“ Magdaléna Baumannová

*

16


OFFPROGRAM

offprogramové představení

Sebevrazi

délka: 50 min režie: Gabriela Krečmerová dramaturgie: Adam Gold scénografie: Jitka Gazdošová zvuk: Martin Hamouz produkce: Eliška Luňáčková světla: Tomáš Tušer hrají: Lucie Ingrová, Zbyšek Humpolec, Táňa Malíková, Jan Řezníček, Vojtěch Říha, Tereza Slavkovská Až téměř na úplném konci zazní věta, která mohla být mottem celého příběhu (a možná i celého festivalu): „Kde jsou hranice?“ Slovem hranice je zpravidla chápána nějaká čára. A těch je v příběhu hned několik. Šest herců. Tři ženy. Tři muži. Páry prožívající různé formy lásky. Od dětské a naivní, přes vášnivou a opravdovou, až po tu, která končí sebedestrukcí. Všechny nám předvádí dvojice Tereza Slavkovská (Femina) a Vojtěch Říha (Maskulin), kteří si v rámci svých postav zahrají i další slavné dvojice (Kleopatra a Caesar). Jejich úloha je na rozdíl od ústřední milenecké dvojice (Lucie Ingrová – Eva, Zbyšek Humpolec – Adam) spíše groteskní než vážná. I když by se podle názvu mohlo zdát, že se jedná veskrze o příběh tragický, není tomu tak. Autor se snažil tíživou atmosféru odlehčit, a tak hra místy balancuje na pomezí tragiky a komiky, čímž se nám ukazuje další hranice, kontrast, chcete-li. V neposlední řadě splňuje dříve nastolenou otázku scéna. Tu tvoří stůl, svícen, hromada jablek (odkazující k prvnímu pokušení vůbec) a hlavně lepicí páska, která ohraničuje prostor dělící dva sebevrahy na střeše paneláku od vytouženého klidu a zároveň také určuje hranice mezi jevištěm a hledištěm. Sebevrazi jsou souborem umně sepsaných protikladů/rozporů/kontrastů dávající dohromady tvar, kterému nic nechybí a nic nepřebývá. Který vás pobaví a zároveň dojme. A tak by to podle mého názoru u dobré inscenace mělo být. Iveta Novotná

17

*


PROGRAM

Program 23. SETKÁNÍ/ENCOUNTER čtvrtek 18. dubna 9:00 Diskuze Chill out room (DIFA JAMU) 10:00 Bulharsko, Sofie Kavkazský křídový kruh Divadlo na Orlí 10:00 Kazachstán, Almaty Kdo říká ano a kdo říká ne HaDivadlo 12:00 Pouliční divadlo: Janáček v chodu 13:00 Kazachstán, Almaty Kdo říká ano a kdo říká ne HaDivadlo 13:30 Polsko, Lodž Shopping and Fucking Divadelní studio Marta 14:00 Bulharsko, Sofie Kavkazský křídový kruh Divadlo na Orlí 15:00 Offprogram: Tešlon a Frkl Mobilní jeviště u Divadla na Orlí 16:30

Polsko, Krakov Muž, který si pletl manželku s kloboukem Divadlo Husa na provázku

16:30 Polsko, Lodž Shopping and Fucking Divadelní studio Marta 18:00 Offprogram: Triple Bypass Burger 013 (DIFA JAMU) 19:30 JAR, Kapské Město Pokrevní bratři Divadlo U stolu 20:00 Encounter Night: La Fiesta Livingstone Club

*

18


PROGRAM

pátek 19. dubna 9:00 Diskuze Chill out room (DIFA JAMU) 9:00 Pouliční divadlo: Tři duety s jedním pravidlem 11:00

Polsko, Krakov Muž, který si pletl manželku s kloboukem Divadlo Husa na provázku

12:00 Švýcarsko, Verscio Bobok HaDivadlo 13:15 Pouliční divadlo: Záchranářské pouliční exhibice 14:30 JAR, Kapské Město Pokrevní bratři Divadlo U stolu 15:00 Čína, Šanghaj Divočina Divadelní studio Marta 15:00 Přednáškový workshop s M. Černou 104 (DIFA JAMU) 17:00 Švýcarsko, Verscio Bobok HaDivadlo 17:00 Offprogram: Workshop s Banderasem 105 (DIFA JAMU) 17:00 Setkání pedagogů Divadlo Husa na provázku 19:00 Čína, Šanghaj Divočina Divadelní studio Marta 19:00 JAR, Kapské Město Pokrevní bratři Divadlo U stolu 19:00 Offprogram: Workshop s Banderasem 105 (DIFA JAMU) 19:30 Rakousko, Graz Hrát Peera Gynta! Divadlo na Orlí 20:00 Encounter Night: Moravský večer Kavárna Trojka 19

*


OFFPROGRAM

reportáž

Workshop jazzového tance s Davidem Strnadem A Bukuruku cingy dingy brok pok! Five, six, seven, eight a… brekeke, bukuranda much, ruch, rigitada, verketer a rando tada, hrc – frc! Aneb jak vypadal dnešní jazzový workshop s Davidem Strnadem. Nebyl to však pouze workshop o nacvičení kroků jedné choreografie. Bylo to o procítění tance. O emocích. Výrazu. Úkolem bylo především nechat všechny problémy a starosti v šatně, doma, kdekoli. V tanečním sále jsme byli jen my – tanečníci. Museli jsme přestat bojovat se svým egem, se svou stydlivostí a vžít se do tance. Ne jen slepě opakovat kroky, ale přemýšlet nad tím, co a proč tancujeme, co vyjadřujeme svými pohyby. K tomu všemu nás vedl lektor David Strnad, který všechny převálcoval svou energičností a vtipností. Žádné suché vysvětlování kroků, jen hravost a radost z tance. „Je to v paralelní pozici, pokud budete v otevřené, bude kroucení boky vypadat deviantně.“ Hu-hu-hu-ha…………..HA! Bukuruku cingy dingy brok pok retatára, ringy danga bzink bzink. Žádné „battement, pirouette, relevé…“, ale přesně takto vypadal slovní doprovod k jednotlivým cvikům. Udržovalo nás to v rytmu a dobré náladě. Kreativní přístup k tanci, to je jazzový tanec. Je to sluneční svit, pohoda a zároveň energie. Užít si tanec, ne mít dokonalou techniku. Být dokonalým interpretem tanečních kroků, vyjádřit emoce, ne být bezvýrazný, ale šťavnatý. Dvouhodinovka jazzu mi dala vážně zabrat, ale náležitě jsem si to užila a možná je to nejlepší lék na lehkou ranní kocovinu. Pamparadáda riptolete dzunka rýda fringitáda pompololo hrc – frc! Nikol Jančíková

*

20


Meeting Point Party Je 20:15 a s kamarádkou přicházíme na Flédu. Téměř nikdo tu ještě není. Kapela a DJ začínají hrát až za necelou hodinu. Sály se plní pomalu, přestože je tu spousta aktivit, které nás i ostatní účastníky do té doby mohou zabavit.

OFFPROGRAM

reportáž

Jako první se necháváme fotit s legračními brýlemi a svatozáří. Fotografka si na nás nastavuje fotoaparát a tak jsme takoví pokusní králíci. Je to celkem legrace. Své černobílé fotky si však nemůžeme prohlédnout, uvidíme je na festivalovém Facebooku a webu.

Hned vedle vidíme taneční podložky, tak je jdeme zkusit. Slečny, které je obsluhují, nám ochotně vysvětlují, jak se na nich „tančí“. Řekly nám, že můžeme soutěžit o hodnotné ceny – ponožky. Až po chvíli se dozvídáme, že se jedná o podložky. Mezitím začíná hrát skupina Poletíme, která má velký úspěch. Publikum vře, tančí, zpívá, dokonce poguje. Dvě slečny jsou pozvány na jeviště zazpívat si s kapelou. Následuje vystoupení dívčí taneční skupiny. Holky prý společně dospěly v Les Femmes. Pohled na ně potěší především mužské oko. Kostýmy jsou skutečně sporé a těla krásná. Po půl hodině začíná hrát kapela Show Station skládající se z brněnských divadelníků hrajících především funk. Na vedlejším pódiu nás v modernějších rytmech celý večer baví DJ Identita Katarz. I přes pestrý program, který by mohl zaujmout téměř každého, není Fléda ani z poloviny zaplněná. Proč? Je to škoda. Nikola Boková 21

*


OFFPROGRAM

diskuze středa 17. dubna Tématy včerejší Diskuze byly Macbethovy fúrie (Mexiko) a Výnosné místo (Slovensko).

„I don’t like Molière with telephones.”

„In the Czech Republic we all know Mexican soap-opera. Do actors do also theatre?” „NO!“ „We saw the play on DVD, so we know what we are talking about.” (About the performance which will be played on Saturday)

„A Profitable Position is a political play, but in comparation with political drama in Mexico, A Profitable Position means nothing.“ „I don’t understand anything, but it is very interesting.”

„Main themes in Mexico are drugs, sex…” „Rock´n´roll...” „…politic, women and violence.”

*

22


Fotoreport středa 17. dubna

OFFPROGRAM

Ranní diskuze

Přednáška Noela Wittse

Pouliční divadlo: Watching Closely

23

*


*

24


25

*


Studenti píší krátké texty na téma Kontrast

MINIHRA

Markéta Špetíková

Podjatost Věnováno právníkům, zvlášť některým.

(klepání na dveře) – Dále! – Dobrý den, to jsem zase já. Promiňte, už je to přes půl hodiny – napadlo mě, že jste na mě možná zapomněl. – Dobrý. Nezapomněl jsem na vás, ale když už jste zase tady, tak pojďte dovnitř. Mám tu pár posledních písemek k opravení. Chvíli vydržte. – Samozřejmě. (ticho) – Co tak divně stojíte, kolegyně. Sedněte si přece. – Děkuju. (ticho) – Musím ještě vyřídit jeden e-mail. – Ovšem. Já můžu počkat. (ticho) – Co zas tak divně sedíte, kolegyně. Určitě jsou tam v misce nějaké staré sušenky. Tak si jednu dejte. – Děkuju. (Vezme si jednu sušenku.) (ticho) – Vy jste mi nenapsala, že přijdete, viďte. – Ne. Sám jste mi přece v hodině říkal, že mám přijít na vaše konzultační hodiny, že na to během semináře není čas. – Kolegyně, vám kručí v břiše! – Promiňte. Nenapadlo mě, že se tu zdržím tak dlouho. – Ještě jedna stará sušenka by přišla vhod, co? – No, vlastně ano. – Jsou tam ještě nějaké, kolegyně? – Jsou. – Kolik? – Tři. – No tak si ještě jednu dejte. (Vezme si jednu sušenku.)

*

26


MINIHRA

– Děkuju. – To jste nečekala, že se tu najíte, co? – Nečekala. – Prošlé a jak dobré, že? (ticho) – No… docela dobré. – Můžete si ještě jednu dát. – Ne, už ne. Děkuji. Já bych vám chtěla říct… – Kolegyně, poslala jste mi včas seminárku? – Ano, poslala. – A nechybí vám žádný úkol? – Ne, nechybí. – Já se na to pak raději podívám. – S tím já počítám. – Vám zase kručí v břiše. – Promiňte. Řeknu vám, kvůli čemu tu jsem, a hned půjdu pryč. – Já přece vím, proč tu jste. – Opravdu? – Je to úplně a zcela zřejmé. Objevil se nepochopitelný kontrast mezi tím, co jsem tvrdil na semináři… manipulace, lež a tak dále, a tak dále. Nemůžete s tím vlastně dělat nic jiného, než na to upozornit spolužáky, protože bližší okolnosti toho případu neznáte, a nejspíš už je to stejně dávno promlčené… blá, blá, blá. – Tak vy to víte. – Škoda, že jsem to řekl za vás, že? Už vám tak nějak nic nezbylo. Sušenku? – Ne, děkuji. (Odchází.)

27

*


POZVÁNKY

NENECHTE SI UJÍT! 18. dubna, 12:00 hod., křižovatka Kobližná/Poštovská

Janáček v chodu délka: 10 min

Strukturované improvizace vytvořené na základě běžného pouličního chování, provedené na String Quartet No. 1, „Kreutzer Sonata“. 19. dubna, 9:00 hod., náměstí Svobody

Tři duety s jedním pravidlem délka: 20 min

Tři duety vytvořené na základě práce s tyčí. 19. dubna, 13:15 hod., Alfa pasáž před HaDivadlem

Záchranářské pohybové exhibice délka: 20 min

Jeden motorkář a čtyři záchranáři se perou, aby zachránili člověka. 19. dubna, 14:00–18:00 hod. po půl hodinách kavárna Rotor

Auto Theatro délka: 25 min jazyk: čeština

Jedná se o drobnou inscenaci pro dva účastníky (kluk a děvče), kteří jsou v ní zároveň diváci i herci. Vše se odehrává u stolu v kavárně a pokyny dostávají do sluchátek. Zájemci se mohou zapisovat do 13:00 hod. daného dne na Infocentru. 19. dubna, 15:00 hod., místnost 104 (DIFA JAMU)

Přednáškový workshop s M. Černou délka: 90 min

Workshop pod vedením Mgr. Martiny Černé, vedoucí Oddělení mezinárodní spolupráce a vnějších vztahů Institutu umění – Divadelního ústavu, bude zaměřen na dramatiku zemí Visegrádské čtyřky (Česká republika, Slovensko, Polsko a Maďarsko). Přednáška bude spojena s diskusí. 15.–20. dubna, Divadlo na Orlí

Before I Die Wall

Zeď přání Before I Die Wall bude v České republice nainstalována poprvé, právě během 23. ročníku festivalu SETKÁNÍ/ENCOUNTER. Svá přání můžete přijít napsat v době 15. – 20. 4. k Divadlu na Orlí.

*

28


Chill out room

Chill out room je prostor pro všechny účastníky festivalu, kteří hledají klidné místo pro relaxaci a odpočinek. Volně budou k dispozici časopisy, stolní fotbálek a možnost připojení na wi-fi. Součástí místnosti budou rovněž pohodlné sedací pytle firmy Los Pytlos. V místnosti je také plátno, kde budou promítány filmy.

POZVÁNKY

16.–20. dubna, 9:00–20:00 hod., DIFA JAMU

V blízkosti Chill out roomu se nachází Dalibar, školní bar, kde si návštěvníci mohou zakoupit občerstvení za studentské ceny. 17.–20. dubna, 9:00 hod., Chill out room

Diskuze

jazyk: angličtina Diskuze probíhají formou společné snídaně a budou reflektovat vždy dvě až tři představení z předchozího dne festivalu. V pátek 19. dubna budou tématem diskuze inscenace z Bulharska, Polska (Lodž) a Kazachstánu. Pro zpestření snídaně dostane každý soubor za úkol přivézt si s sebou snídaňový pokrm, který je pro danou zemi tradiční – ten pak mohou hosté ochutnat. Bude se podávat také káva a sladké pečivo. Moderátory budou Adam Doležal a Tomáš Koňařík.

29

*


INFORMACE

INFOCENTRUM Festivalové infocentrum bude otevřeno ve dnech 15.–20. dubna.

otevírací doba 9:00–21:00 Kde nás najdete? Divadelní fakulta JAMU v Brně místnost č. 2 Mozartova 1 622 15 Brno festivalová infolinka: +420 733 127 612

VSTUPENKY Vstupenky na jednotlivá představení je možné zakoupit ve festivalovém Infocentru nejpozději 30 minut před začátkem. V případě, že představení není vyprodané, začne 15 minut před začátkem představení doprodej vstupenek v pokladně daného divadla. Na offprogramových představeních se 5 minut před začátkem obsazují neobsazená místa zájemci bez vstupenky.

ceny vstupenek HLAVNÍ PROGRAM    100 Kč veřejnost 80 Kč studenti a senioři 50 Kč studenti a pedagogové JAMU OFFPROGRAM Offprogramová představení jsou ZDARMA. Vstupenky je nutné si vyzvednout v Infocentru! 50 Kč offprogramová páska Zajišťuje vstup zdarma na Encounter Nights a poskytuje tyto další výhody: Restaurace LEPORELO+ festivalové menu (13.00–15.00) za 69 Kč Kavárna Divadla na Orlí sleva 10 % na celou nabídku Café Alfa espresso 25 Kč latté 35 Kč

kapučíno 30 Kč čaj 25 Kč

Bar, který neexistuje welcome drink zdarma Cesta čaje sleva 15 % na konzumaci a celý sortiment

*

30


FESTIVALOVÁ MÍSTA

INFORMACE

Divadelní fakulta JAMU * Mozartova 1 Infocentrum / Chill out room / Dalibar / 013

Divadelní studio Marta * Bayerova 575/5 Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř JAMU * Orlí 17–19 Divadlo Husa na provázku * Zelný trh 9 Velký sál / Sklepní scéna

HaDivadlo * Poštovská 8d Klub Fléda * Štefánikova 24 Livingstone Club * Dominikánské nám. 5 Kavárna Kunštátská Trojka * Dominikánská 9 Restaurace LEPORELO+ * Malinovského nám. 2

tvENCOUNTER facebook.com/tvencounter youtube.com/user/tvencounter

we collect pixels for you

31

*


Pět otázek pro předsedu poroty Vladimíra Hulce Co vás zaměstnávalo, než jste odjel na festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER? Divadelní noviny a jejich internetová podoba i-DN (www.divadelni-noviny.cz), ve které bude mimochodem vycházet i denní zpravodajství z tohoto festivalu. Je v programu nějaký titul, na který se těšíte? Jako příznivec outsiderů a okraje všeho druhu doufám, že budu moci sledovat i offprogram. Je tam mimo jiné inscenace belgické choreografky Karine Ponties, kterou připravila se studenty Ateliéru klaunské, scénické a filmové tvorby DIFA JAMU Pisum Sativum. Mim a pedagog Ctibor Turba mi o ní vyprávěl jako o svém největším divadelním zážitku loňského roku. V anketě Divadelních novin ji dokonce označil za nejlepší inscenaci, jakou viděl v posledních patnácti letech. V Praze v Divadle Alfred ve dvoře jsem ji nestihl, tak doufám, že ji tady neminu. Co máte na divadelních setkáních nejraději? Čím jsou pro vás podnětná? Nejpřitažlivější jsou pro mne představení, která bych jinak neviděl, divadelníci, které bych jinak nepotkal, a diváci, se kterými bych se jinak nestřetl a nediskutoval. Tedy nejvíc mě zajímá to, co neznám, a ti, které neznám. A na Encounter to budou snad všichni! Podnětná jsou především proto, že taková setkání provokují k přemýšlení, nutí k zamýšlení a často i vedou k vytyčování nových či relativizování starých estetických a hodnotových měřítek. A taky mě zajímají témata, kterými se divadelníci zabývají, a formy, které používají. Které kontrasty dnešního světa vnímáte nejvíce? Problémy globalizace a porozumění, respektive neporozumění lidských společenství i jedinců mezi sebou. Vnímám tento problém nejen napříč kulturami, kontinenty, národnostmi a náboženstvími, ale i společenskými a sociálními vrstvami, generacemi a dokonce i samotnými divadelníky. Snažím se jej pochopit a především dělat vše, aby se mírnil a překonával. Jinak se vyvraždíme. A i kdyby ne, život by stál za hovno. Co vás čeká po festivalu? Milování. Nejdůležitější je láska.

Vladimír HULEC • Česká republika • divadelní kritik

*

32


Bázlivý šedý svět Byla jsem šéfredaktorem Meeting pointu požádána, abych napsala i něco pozitivního a klidně fakticky věcného. Svízel rubriky Šedá zóna je právě v tom, že má být kontrastní a možná se tak nikdy k ničemu z tohoto zadání nedoberu. Pokud by ovšem úkol zněl opačně – tedy páchat cynické zhůvěřilosti s krajní nepochopitelností, jistě bych psala jinak než květnatým rozvíjením absurdních asociací. Zkusím, co to dá.

SEDÁ ZÓNA

Miriam Šedá

Za normálních okolností bych se nad to asi povznesla. Za takto mimořádných okolností je mi to úplně jedno a klidně si dám cigaretu, bourbon nebo uspořádám swingers party. Semknutá představa o tom, že „vzdělání rozbíjí rodinu“ nechám trapně úzkoprsým a nudným páprdům. Je mezinárodní divadelní festival a dnes (vlastně včera) proběhne Meeting point party, takže je tady spousta příležitostí jak dokázat, že vzdělání plodí zázraky. Spisovatel Reinaldo Arenas ve svých pamětech rád vzpomíná na Mezinárodní festival mládeže a studentstva v Havaně, protože se tam vždy dalo najít dost cizokrajných a žádostivých zájemců o uspořádání menší či větší orgie, což vnímám jako nanejvýš inspirativní.

33

*


Chceš dva volné lístky? Hledej postavičku! Každý den bude na některém z festivalových míst ukryta festivalová postavička. V Meeting Pointu, na festivalovém Facebooku a webu bude každý den zveřejněna šifra, podle které mohou účastníci postavičku najít. Kdo ji najde a zanese na Infocentrum, dostane dvě volné vstupenky na představení následující den.

„Nové divadlo na Eagle Street, zapal si cígo a hledej.“

*

34


Polední menu s offprogramovou páskou

69 Kč Pondělí Brokolicová polévka Penne s kuřecím masem a tomatovou omáčkou Úterý Pastinákový krém Rizoto s vepřovým masem a zeleninou Středa Tomatová polévka Francouzské brambory s uzeným masem Čtvrtek Drůbeží vývar s masem a nudlemi Kuřecí paličky na medu s jasmínovou rýží Pátek Pórková polévka Vepřová kotletka s bylinkovou omáčkou a pečenými brambory Sobota Cibulová polévka Smažený kuřecí řízek s bramborovým pyré Neděle Polévka ze sladké kukuřice Spaghetti arabiata

Leporelo+ Restaurant Dům umění města Brna The Brno House of Arts Malinovského náměstí 2 602 00 Brno restaurant@leporeloplus.cz www.leporeloplus.cz

35

*


*

36


Spolupořadatelé

Finanční podpora

Hlavní partneři

Partner pro přepravu

Partner pro tisk

Partneři

Hlavní mediální partner

Mediální partneři RozRazil & RozRazil online

Festival se koná pod záštitami rektora Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, primátora statutárního města Brna, hejtmana Jihomoravského kraje, ministryně kultury České republiky, České komise pro UNESCO a European Network of Cultural Administration Training Centers.

Za finanční podpory International Visegrad Fund, statutárního města Brna a Nadace Život umělce.

CZ Meeting Point 3  

Festivalový zpravodaj 23. Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you