Porozumění 51

Page 1

Porozumění časopis Denního centra Mateřídouška, o.p.s. 1993 1992

1995 1994

1991

1997

2000 1999

1996 1998

2004 2001

2003 2005

2002

speciální vz po m ínk o v é vyd ání 2006

2009 2007

2010 2008

2012

2015

2011

2013 2014

2016 2018 2017

2019

2020


Přátelé a kamarádi Mateřídoušky, právě ve svých ctěných rukách třímáte speciální vzpomínkové vydání časopisu Porozumění. Proč je speciální a ještě k tomu vzpomínkové? Inu, důvod je prostý. Jednak retro je prý cool a táhne. A za další, vzhledem k tomu, že denní stacionář za sebou má již tři dekády své existence, nastal ideální čas pro lehce nostalgické ohlédnutí. Více než třicet let - to už je dost dlouhá doba, během které se toho mnoho semlelo. Těch výletů, plesů, koncertů, besídek, narozeninových oslav, důležitých změn, ale i každodenních „obyčejných“ zážitků... To vše krásně dokumentuje náš časopis Porozumění, který vždy fungoval jako taková neoficiální mateřídoušková kronika. První číslo časopisu spatřilo světlo světa v roce 1998. Zpočátku Porozumění vycházelo často, prakticky ob měsíc. Mívalo jen pár stránek, zpravidla kolem deseti. Postupně se však doba vydávání prodlužovala až na současná dvě vydání ročně. Úměrně s tím stoupl i počet stránek - poslední, jubilejní 50. číslo obsahuje 48 stran textu. Stejně tak stoupl i počet přispěvatelů. Zatímco v roce 1998 psalo pouze několik málo nadšenců z chodovského stacionáře, v současnosti jsou na stránkách časopisu zachyceny myšlenky a dojmy klientů celé Mateřídoušky - tedy z obou stacionářů i sociálně terapeutických dílen. Na následujících stránkách vám přinášíme výběr zajímavých článků z let minulých v jejich původním neupraveném znění. Na nich je poměrně hezky vidět, že přestože Mateřídouška prošla za ta léta velkými změnami, její podstata se nemění. Naprostým základem stále zůstávají zejména dvě důležité věci - kamarádství a dobrá nálada. Doufáme tedy, že se nám v tomto časosběrném speciálu podařilo onu mateřídouškovou esenci a pozitivní energii zachytit. Přejeme vám pohodové a příjemné počtení.

2

-------- Časopis Porozumění --------


Obsah retro speciálu jak to všechno tenkrát začalo proměna loga časopisu Porozumění v čase články týkající se kulturních akcí a všemožných výletů chvilka pro poezii učit se, učit se, učit se jak jsme v minulosti slavili různá výročí školy v přírodě čili rekreační pobyty důležité milníky v historii Mateřídoušky drobné každodenní radosti a zážitky sezónní akce a jiné události galerie umění vláštnili, doplnili Abychom články trochu oz o různé zajímavosti. y xt te í dn vo pů e m js Zajímavost tečky nebo í si přečíst „nalepené“ lís ač St Věděli jste, doplňující rámečky.

více na str. 8

-------

že Mateřídouška jsme si začali říkat až v roce 1998?

------

-

Původní text

Text psaný strojovým písmem značí původní článek v nezměněné podobě s vyznačným rokem vydání

Pozor, pozor, varování! Tento časopis může vyvolat náhlý a nekontrolovatelný pocit dobré nálady, cukání koutků směrem vzhůru (odborně nazývané „úsměv“), které může být doprovázeno i zvukovými projevy (tzv. „smích“). Pokud některý z uvedených projevů zaznamenáte, neprodleně pokračujte v četbě.

Speciální vzpomínkové vydání

3


Jak odstartovalo první číslo? Úvodník historicky prvního vydání Porozumění z června roku 1998 Vážení rodiče, milí přátelé, od měsíce června bude pravidelně vycházet časopis POROZUMĚNÍ. Posláním tohoto časopisu je informovat o dění ve stacionáři. Rádi bychom tak tímto konkrétním krokem odpověděli na výhrady některých odborníků, kteří tvrdí, že děti ve stacionáři jsou v izolaci. Časopis POROZUMĚNÍ bude přinášet zprávy o všech akcích pořádaných stacionářem, zajímavosti z oblasti výchovy a vzdělávání postižených, příspěvky vychovatelů i dětí. Přispívat svými názory může každý, koho problematika stacionáře a postižených zajímá. Na vydání časopisu POROZUMĚNÍ se budou podílet vychovatelky stacionáře, děti a Sdružení rodičů při denním stacionáři. Nebráníme se jakékoliv spolupráci, která nám pomůže lépe zvládat náročný úkol, jakým výchova dětí ve stacionáři beze sporu je. Chtěli bychom, aby se stacionář stal pro všechny druhým domovem a byl určitou jistotou a zázemím pro děti i rodiče. Život je někdy složitý a postižený člověk má před sebou stále mnoho neznámého a jeho osud je úzce svázán s rodinou a okolím na kterém je existenčně závislý.

1998 2021

1. číslo - hurááá!

4

...o padesát čísel později... -------- Časopis Porozumění --------


JAK VZNIKAJÍ ČLÁNKY DO POROZUMĚNÍ

číslo 41 (2011-2012)

Jistě vás, milí čtenáři, občas napadlo, jak že je to se vznikem článků, které čtete na stránkách Porozumění. Kdo je jejich skutečný autor a kdo vybral konkrétní téma. Porozumění se snaží nabídnout pohled na každodenní život klientů v Mateřídoušce. Na výběru konkrétních témat spolupracují klienti se zaměstnanci Mateřídoušky. Snahou je, aby se na vzniku každém článku vždy nějak podíleli klienti. Pod názvem článku je uveden skutečný autor. Je-li uvedeno pouze jméno autora, jedná se o samostatnou práci. Dovětek s podporou, uvedený za jménem autora znamená, že zaměstnanec pomáhal klientovi se stylizací textu případně s opravami drobných chyb, vlastní text klient psal převážně sám. Vznikl-li článek s pomocí, pak zaměstnanec pomáhal klientovi s výběrem tématu, se stylizací textu popřípadě i s psaním textu. Za některé klienty píší články zaměstnanci Mateřídoušky. Jedná se buď o popis události, které se klienti zúčastnili nebo o zachycení autentického vyprávění klienta. Některé články také vznikají ve spolupráci s rodinami klientů. V roce 2012 došlo k určitým změnám, které se týkají vydávání Porozumění. Nově byla ustavena redakční rada, ve které jsou zastoupena jednotlivá pracoviště denního centra. Porozumění bude od tohoto roku vycházet čtvrtletně. Rádi uvítáme nové nápady i nová témata, která by se mohla na těchto stránkách objevovat. Za redakční radu Pavel Bráborec

skica v podživotní velikosti Speciální vzpomínkové vydání

5


Jak šel čas s logem časopisu Porozumění?

červen 1998

říjen 1998

říjen 1999

listopad 2001

únor 2004

říjen 2009

6

-------- Časopis Porozumění --------


Od roku 2019 má každé vydání časopisu svou unikátní titulní stranu.

Zajímavost

Časopis vydáváme od června roku 1998, tedy 23 let a zhruba 5 měsíců. Celkem vyšlo 50 čísel (vyjma tohoto speciálu), která obsahují dohromady 1 138 stran textu, což představuje v průměru 23 stran na číslo. Speciální vzpomínkové vydání

7


VEŘEJNÁ SOUTĚŽ Vyhlašujeme veřejnou soutěž na téma: Název našeho stacionáře. Navrhněte nějaký pěkný název pro denní stacionář v Chodově, který by vystihoval Jeho činnost. Vítězný návrh bude odměněn věcnou cenou. Vaše návrhy odevzdejte nebo zašlete na adresu stacionáře.

číslo 3 (1998)

VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKŮ SOUTĚŽE Milí čtenáři a přátelé stacionáře, jistě vám neunikla malá změna titulní strany našeho časopisu. Redakční rada vyhodnotila došlé návrhy a po zralé úvaze vybrala název MATEŘÍDOUŠKA, neboť tento název nejlépe vystihuje poslání denního stacionáře. Ten má být pro děti, které jej navštěvují, druhým domovem. Měl by být provoněn mateřskou láskou, která je skromná, opravdová a něžná jako květy mateřídoušky. Děkujeme všem, kteří nám poslali své návrhy a téšíme se na další spolupráci.

číslo 4 (1998)

mateřídouška přírodní

8

mateřídouška naše

-------- Časopis Porozumění --------


Naprosto stěžejní součástí každého čísla Porozumění jsou zážitky ze všech možných výletů a kulturních akcí, které jsme za uplynulé období navštívili. Vstupte do našeho stroje času a nechte se přenést do dob minulých. Pohodlně se usaďte a zapněte si bezpečnostní pásy, bude to drncat, protože budeme skákat mezi mnoha léty a mnoha místy. Startujeme... JULIÁN V CHODOVĚ

číslo 24 (2004-2005)

Soňa P.

Když mi moje sestra Maruška řekla, že do Chodova přijede Julián Záhorovský ze Super star, tak jsem skákala radostí. Julián se mi moc líbí. Šla jsem i se sestrou Maruškou. Hrozně jsem se těšila, až ho uvidím. Nejdříve vystupovala Šárka Vaňková, je také pěkná a pěkně zpívá. Julián byl nádherný. Po koncertě jsme čekaly na podpisy. Domů objednala Maruška k jídlu čínu. Bylo to pěkný. Matějská pouť Kuba G.

kdo by si nepamatoval šílenství kolem první Superstar?!

číslo 47 (2019)

Na pouti jsem chodil spolu s mamkou, Míšou A. a jeho maminkou. Letos byl na pouti obrovský nafukovací dinosaurus, do kterého se dalo vejít. V něm bylo srdce, svítilo to tam, bylo to tam hezký. Byl jsem ještě na houpačce, na kolotoči, na tom velkém kole a ostatní se na mě jen koukali. Na konec jsme byli na koncertě, kde házeli plyšáky, a já jsem jednoho vyhrál. A taky jsem se pěkně spálil od sluníčka, byl jsem celej červenej!

Speciální vzpomínkové vydání

9


Poprvé na festivalu Souznění

číslo 20 (2003)

Zkušenosti vystupovat na veřejnosti si naše děti postupně a velmi rychle osvojují. Prožívají radost dávat a tím i určité sebeuplatnění a přijetí druhými. Různá společenská hudební setkání přináší dětem i pozitivní citové uspokojení a naladění, jistou důležitost a povzbuzení. Ovšem hudebněpěvecké vystoupení dne 20. 9. na festivalu Souznění přímo na Vřídelní kolonádě bylo pro naše zpěváky a zpěvačky Janičku, Klárku, Verunku, Táničku, Soňu, Vítu, Honzíka Š., Štěpánka, Jirku a Tomáše přece jen něčím výjimečným.

Jak je vidět, jsme zvyklí vystupovat a za ty roky jsme se zúčastnili již desítek, pokud ne stovek, vystoupení. Výlet do Prahy Lenka Z.

číslo 15 (2001-2002)

27. 10. jsme jeli se stacionářem na výlet do Prahy. Bylo velké těšení. Nemohli jsme dospat. Brzy ráno jsme vyjeli ze Stříbrné. Pak jsme jeli z Chodova autobusem do Chodova v Praze. Byli jsme na návštěvě u pana malíře Hajného. Jeho obrázky se nám moc líbili a taky se nám moc líbila pohádka a besídka, kterou hrály děti. Měly hezké kostýmy a pamatovaly si, co mají říkat. Taky jsme byli v technickém muzeu. Byly tam staré lokomotivy, auta, motorky a kola. Ještě jsme se procházeli po Praze a pak jsme jeli domů. S bráchou Honzíkem se nám moc líbilo.

10

-------- Časopis Porozumění --------


Vystoupení s Bárou Štěpánovou Soňa P., Viktor M. a Jiří H.

číslo 18 (2002-2003)

27. 11. jsme jeli s naší besídkou vystupovat do Františkových Lázní. Vystupovali tam také z jiných ústavů. Celý program uváděla paní Bára Stěpánová. Vše bylo v divadle, které bylo plné diváků. Osvětlovači nás osvítili, zvukaři ozvučili, ale tréma nám zůstala. Tentokrát měly trému i naše tety, protože na tak velkém jevišti a pro tolik diváků jsme hráli poprvé. Vše se nám podařilo a měli jsme veliký potlesk. Paní Bára nás pozvala v červnu na další vystoupení. Celý program byl moc pěkný, byli tam indiáni, tanečníci, zpěváci a na závěr černé divadlo. Dostali jsme občerstvení a dárečky. Domů jsme se vrátili až pozdě večer, byli jsme unavení, ale moc spokojení.

(pan) Hajný

Speciální vzpomínkové vydání

11


PLES V PUPPU Klára D., Jana V. a Soňa P.

číslo 25 (2005)

Dne 2. dubna jsme se už moc těšily a připravovaly, protože jsme jely na ples do K. Varů do hotelu Pupp. Jely jsme tam s tetou Věrou a strejdou Pavlem. Klárka a Soňa už tam jednou s tetou byly, ale Janička jela poprvé a tak měla trému. Hned, jak začala hrát hudba, tak jsme šly na parket a pořád jsme tancovaly. Strejda nás také provedl a fotografoval. Zpívaly nám k tanci i Kamélie, to bylo krásné. V tombole vyhrála Klárka jednu z hlavních cen — el. vrtačku a sadu keramických hrnečků Ty a Já. Soňa také vyhrála hrnečky a teta nějaké krémy. Janička nevyhrála a tak dostala od tety cenu útěchy, také hrníček. Všechny jsme měly krásné šaty a příště pojedeme zase.

+14 let Víte, že v roce 2020 se ? konal již 27. ročník plesu e A že domovem plesu sic bývá tradičně Grandhotel Pupp, ale že Harmonie původně začínala v Lidovém domě?

12

2019

A taky, že když dneska vyrazíme na ples, zabereme prakticky celý parket?

-------- Časopis Porozumění --------


VÝLET DO SOLNÉ JESKYNĚ Martina K.

číslo 37 (2009-2010)

Jednou dopoledne jsme se vydali autobusem na výlet do solné jeskyně. Musím říct, že jsem byla docela zvědavá, protože jsem tam ještě nikdy nebyla. Byla tam se mnou teta Lenka a Nina a ostatní kamarádi. Měla jsem radost, že tam byla také Klárka. Ležely jsme vedle sebe na lehátku a potichu si povídaly. Když se nám nechtělo nic říkat, poslouchaly jsme příjemnou hudbu. Potom jsme ještě chvíli poseděli v malé cukrárně, která byla hned vedle solné jeskyně. Dala jsem si horkou čokoládu a zákusek. To jsem si zase jednou pochutnala. Byl to moc hezký výlet. Do solné jeskyně bych se ráda zase někdy podívala. ZOO PLZEŇ Jiří H.

číslo 45 (2013)

V úterý 7. května jsme jeli do Plzně navštívit zoo. Počasí bylo dobré, jen chvíli poprchávalo a potom vyšlo sluníčko. Já jsem jel s rodiči, prošli jsme téměř celou zahradu. Potom jsme šli koupit do obchůdku „U lemura“ suvenýry. Já jsem si koupil přívěšek a blok, rodiče mi koupili pěkný hrnek s mým jménem. Táta si koupil pero se svým jménem Jiří. Pak jsme šli na oběd, rodiče si dali kávu a já měl hranolky s klobásou. Byl to krásný výlet.

Speciální vzpomínkové vydání

13


Jaké to bylo v Německu? Martinka K. a Pavlík S.

číslo 22 (2004)

V Německu, kousek za hranicemi je taková velká škola a tam jsme to byli okouknout. Mají to tam opravdu moc hezké. Po příjezdu jsme se v tělocvičně všichni pozdravili a zazpívali si jednu písničku, kterou jsme nacvičili v němčině : „Ich bin ich“, ve které jsme se představili. A aby nám všichni rozuměli, měli jsme svá jména napsaná na čtvrtce. Podívali jsme se také do tříd a hned jsme se zapojili do zajímavé sluchové hry. Pavlíkovi zavázali oči, byl pejsek, pod židli dali klíče. Martinka musela klíče opatrně zvednout, nesměly cinknout. Jakmile cinkly, Pavlík hned zaštěkal jako pejsek. Za odměnu jsme dostali bonbón. Pak jsme šli na oběd a hurá domů. I když se nám tam moc líbilo, domů jsme se těšili.

14

Udržujeme pravidelný kontakt s našimi přáteli ze speciálního centra v německém městě Irchenrieht - a to obousměrně. Jednou jedeme my do Německa, jindy naopak přijede návštěva k nám. Pokaždé je to ale velká sranda a užitečná výměna zkušeností.. -------- Časopis Porozumění --------


Charitativní koncert Manželé Zinderovi a Bráborcovi

číslo 21 (2004) - úryvek

Koncem září se konal v penzionu Márty ve Stříbrné charitativní koncert pro zdravotně postižené pod názvem „Srdce slabším“. Účinkující hráli a moderovali zdarma, zdarma byl i chutný guláš, mužům chutnal levný Velkopopovický kozel. Součástí akce byl i bleší trh, kam mohli občané Stříbrné nosit a také nosili věci, které mohli ve svých domácnostech postrádat. A tak se sešlo spoustu sošek, váziček, porcelánových i plyšových zvířátek, hrnečků, kalíšků a kuchyňských hejblátek, Lenka se vzdala svých vlastnoručně vyrobených korálkových náramků a náhrdelníků. Hitem byly doma pletené vlněné ponožky...

O začátek charitativní akce Srdce slabším se před 19 lety zasloužil pan Zindera. V roce 2014 převzal záštitu nad Srdcem nadační fond Ještěřice. Výtěžek z každoroční akce je věnován Dennímu centru Mateřídouška. Jen za posledních 7 ročníků jsme díky tomu získali více než 220 tisíc Kč. Díky, díky, díky!

Speciální vzpomínkové vydání

15


Megašou v Sazka Aréně Petruška R.

číslo 25 (2005)

I když už byl 10. ročník, byla jsem tam poprvé. Také poprvé se koncert konal v tak veliké hale. V autobuse jsme jeli všichni společně — teta Věrka, teta Maruška, Víťa, Katka, Klárka, Jana, Soňa, já, maminka a sestra Eva. Cestování metrem se zvládlo v pohodě. V Sazka Aréně jsme všichni byli poprvé a tak jsme byli plni očekávání, jaké to bude. Po organizační stránce to bylo super. Publikum dávalo své nadšení hlasitě najevo. Potkala jsem tam také svou kamarádku Magdu. Byly jsme spolu na pokoji v Novém Bydžově. Měla radost ze setkání. Na závěr se na dav snesly tisíce balónků. Úžasný zážitek. Za rok jedeme znovu. Autobus do Karlových Varů jsme chytili včas. Po takovém zážitku cesta rychle uběhla.

16

Chceme žít s vámi byl charitativní koncert pořádaný TV Nova, který se každoročně konal v pražské O2 aréně. Poslední ročník proběhl v roce 2015. -------- Časopis Porozumění --------


Bohemia Voice Míra D.

číslo 46 (2018-2019)

Jeli jsme do Chodova na koncert Bohemia Voice. Představení začalo ve 3 hodiny a 5 minut. Tohle představení se mi moc líbilo a nechal jsem si podepsat od zpěváků kartičku. Zpěváci pocházejí z Prahy, kde jsem se narodil i já. Praha je hlavní město České republiky. Zpívali hodně známých písní. Byl to koncert pro Mateřídoušku, byli tam i klienti z Chodova. Chtěl bych zase zažít někdy takový koncert, jako včera.

pan Bronislav

paní Zuzana paní Elin

Speciální vzpomínkové vydání

pan Lukáš

17


PODZIMNÍ BESÍDKA Péťa Wenzel s tetou

číslo 32 (2007)

Každý rok máme besídku, někdy vánoční a jindy podzimní. Letos byla podzimní a já jsem tam zpíval a také přednášel podzimní básničku Listopad. Říkal jsem jí s Péťou Demeterem. Nejdřív jsem měl trému, ale nakonec se mi povedlo vše zapamatovat a už jsem se tolik nebál. Teta Liba s tetou Miluškou hráli na klavír a teta Andrea na flétnu. Besídka se nám moc povedla a sklidili jsme obrovský potlesk. Teď už je ale zima a já se nejvíc těším na Vánoce.

jaro

Ježíšek

láš

Miku

maminky

Přes besídky jsme prostě experti. Nacvičujeme ke všem možným příležitostem. Je libo pásmo písniček, básniček či trocha dramatizace u příležitosti vítání jara, pro naše maminky, na oslavu podzimu nebo k uplacení Mikuláše či Ježíška, aby nám přihrál dostatek sladkostí a dárků? Žádný problém! #noproblem

18

-------- Časopis Porozumění --------


VÝLET DO NĚMECKA Michal Havelka číslo

32 (2007)

Včera jsem vstával v 6:45, protože jsme se jeli koupat do Německa do Weiden na 5 hodin. Každou chvilku jsem byl všude možně. Chvíli jsem jezdil na tobogánu, pak jsem si byl zaskákat do 4m bazénu. Skákal jsem z malého můstku, pak ze středního můstku a pak z toho nejvyššího můstku. Prostě jsem sám sebe překonával. I taťka na mě koukal, taky Katka, Pavel, Věrka a brácha Honza. Tihle všichni na mě koukali a potom si byl skočit i brácha. Skočit z toho nejvyššího můstku. Bral jsem s sebou Katku. Když jsem skákal, tak se na mě dívala. Pak jsme šli na tobogán, šel jsem já, Péťa Maxa, brácha, Žanetka a taťka. Z bazénu jsme odcházeli ve 14:00 hod. Hrozně rychle to uteklo. Pak jsme byli nakoupit v Normě. Nechali jsme tam 24,31 euro. Pak jsme jeli domů do Chodova. Pak jsem šel na chvíli za Soňou a spolu jsme šli za Pavlou, protože měla narozeniny. Potom jsem doprovodil Soničku domů. To je vše, co jsem napsal o výletu do Německa. Loučí se Majkl H.

Speciální vzpomínkové vydání

19


Chybět při našem kulturním putování časem nesmí ani trocha té kvalitní poezie. Obzvlášť když je z naší vlastní produkce!

číslo 49 (2020)

Mateřídouška slaví 30. výročí Veronika K. Mateřídoušku už známe, Jako domov ji vnímáme, Všichni se moc rádi máme, Samou radost si děláme. Mateřídouška je v kalendáři, Ať v něm každým rokem září, Ať je hvězdou největší, Ať nás všechny potěší. Mateřídouška je skvělá, Už nám pěkně dospěla, Věrce s Pavlem krásně kvete, Jako růže od poupěte.

číslo 42 (2012) ČASOPIS POROZUMĚNÍ Veronika K. Náš časopis Porozumění je srdcem s láskou vytvořený. Nic hezčího nikde není, je to krásné potěšení.

20

-------- Časopis Porozumění --------


Při zpětném ohlédnutí si člověk uvědomí, kolik času vlastně uběhlo...

číslo 4 (1998)

NOVÝ KAMARÁD

V srpnu k nám nastoupil nový chlapec Viktor M., který bude chodit do klubu dospělých. Napsal nám o sobě také několik řádek. Jmenuji se Viktor M. Bydlím v Chodově kousek od stacionáře. V červnu mi bylo šestnáct let. Ve stacionáři mám už kamaráda Jirku a kamarádky Soňu s Valikou. Rád poslouchám hudbu a zpívám. Budu také pracovat v dílně. Kromě Viktora v září do stacionáře nastoupili také dva noví kamarádi z Karlových Varů Petruška a Honzík. Vítáme je mezi námi.

Viktor k nám stále chodí a letos oslavil už 39. narozeniny. Jak ten čas ale letí...

2021

1985 maličkej Štěpík

2005 1968

Abychom demonstrovali letecké schopnosti času, přinášíme vám několik fotografií z rodinného alba naší paní ředitelky. Speciální vzpomínkové vydání

21


Důležitou roli v Mateřídoušce hraje i vzdělávání a to hlavně u školou povinných dětí. Krásně je to vidět z počtu článků, které jsme na toto téma v Porozumění otiskli. Zde je pár příkladů. UČENÍ NENÍ MUČENÍ Vítek S.

číslo 41 (2011-2012)

Dříve jsem se učil ve škole s paní učitelkou, ale teď chodím do stacionáře a učím se s mojí vychovatelkou Lenkou. Nejvíce mě baví český jazyk, různé hry, magnetické stavebnice. Rád třídím všelijaké předměty. Líbí se mi, že můžu vše poznávat po hmatu. Jsem rád, když se mi něco povede a slečna vychovatelka mě pochválí. Někdy se taky pochválím sám. Učení je prostě super. Můj den ve škole

číslo 12 (2000-2001)

Táňa S. Do školy se těším. Nejraději mám čtení. Už umím všechna písmena. Čtu ráda z pohádkové knížky. Knížka má velká písmena a to pak hezky přečtu. Také umím počítat, umím napsat písmenka a sama se podepsat. Ale nejraději si maluju pastelkami. Obrázky pak dávám paní učitelce a tetám. Také mám ráda zpívání. Umím zazpívat všechny písničky. Nejraději zpívám „K Budějicím cesta". Odpoledne ráda poslouchám písničky od Dády.

22

-------- Časopis Porozumění --------


Jak se učím ve škole Pavla L.

číslo 17 (2002)

Každé ráno se těším do školy. Těším se na kamarády, tety a paní učitelku. Ve škole se učím číst, psát, skládat a počítat. Čtu články v učebnici, skládám podle předlohy, ale i samostatné jednoduchá slova. Nejraději pracuji s paní učitelkou nebo s tetou. Moc se těším na odpolední vyučování , kdy mám s Radečkem hodinu u počítače. Umím samostatně ovládat na počítači různé programy. Mám ráda Joulinku, Moje první počítání a program Méďa. Program jsem si oblíbila, protože tam skládám barvy, tvary a děj v pohádce. Ráda hraji hru Princ a Formule, kde s Petříkem D. měříme sílu a rychlost. Když dojedu do cíle první, tak mám obrovskou radost. A JE ZE MĚ ŠKOLÁK Jindra P.

číslo 45 (2013)

Bylo zářijové ráno, maminka mě oblékla a vyrazili jsme. Řekl jsem si, že určitě jedeme do stacionáře. Když v tu chvíli maminka odbočila jinam než obvykle. Přijeli jsme na místo, kde stejně jako ve stacionáři byla spousta dětí, ale vše kolem vypadalo úplně jinak. Viděl jsem tam Haničku, Barunku, Martínka a Ondru, které už znám, ale taky jsem tam potkal spoustu nových tváří. A taky paní, která si pro mě přišla, vypadala úplně jinak než teta ze stacionáře. Teď ale už vím, že to byla paní učitelka, v lavicích seděli moji spolužáci a ze mě se právě stal školák

Speciální vzpomínkové vydání

23


Když už jsme u těch důležitých momentů, podívejme se na to, jak jsme si v minulosti připomínali předešlá výročí. 10. výročí

číslo 11 (2000)

Středa 8. listopadu byla v kalendáři denního stacionáře Mateřídouška vyznačena třemi velkými vykřičníky. Na tento výjimečný den se klienti a vychovatelky připravovali dlouhé dva měsíce. Obava, aby vše dobře dopadlo byla na všech patrná od samého rána. Nebylo kam uhnout, nedalo se již nic změnit či odvolat. Pozvánky byly rozdány a řada vážených hostů přislíbila svou účast. Stacionář se chystal s náležitou vážností a důstojností oslavit své první kulaté výročí, neboť před deseti lety a třemi dny 5. listopadu 1990 zahájil svou činnost.

ašem takhle se o n v lo stacionáři psa ch á místních novin první skupinka kamarádů, co začala chodit do stacionáře

24

-------- Časopis Porozumění --------


Dvacet kvítků Mateřídoušky

číslo 38 (2010) - úryvek

...K prvnímu roku přibyl rok druhý, třetí... a letos je to už rok dvacátý. Mateřídouška se může pochlubit pestrobarevnou kyticí květů a kvítků, které nabízejí pestrou škálu vůní. Ráda bych poděkovala všem, kdo pomáhali Mateřídoušce v jejím rozkvětu. Rodičům i klientům, kteří si našli cestu do Mateřídoušky a poctili ji svou důvěrou. Děkuji zaměstnancům majícím chuť hledat nové cesty i ochotu pracovat s laskavostí a obětavostí v srdci. Poděkování patří také prvnímu starostovi města Chodova panu Ing. Janu Smolkovi, který na samém začátku měl dostatek prozíravosti i odvahy dát Mateřídoušce šanci. Uvědomuji si, že poděkovat všem je nemožné, neboť za uplynulých dvacet let si poděkování zaslouží mnozí - sponzoři, spolupracující organizace i odborníci, úřady samosprávy, kulturní a společenské instituce... Děkuji tedy všem, kteří pozitivním způsobem zasáhli do života Mateřídoušky a umožnili tak její rozkvět.

jakože dvacet kvítků Mateřídoušky Speciální vzpomínkové vydání

25


Sociálně terapeutické dílny Mateřídouška slaví výročí

číslo 47 (2019)

V lednu 2019 uběhlo 10 let od té doby, co jsme otevřeli sociálně terapeutické dílny v Chodově. Začátky byly těžké, neboť do roku 2009 nebyly v našem kraji žádné jiné sociálně terapeutické dílny, tudíž jsme se museli všemu naučit sami bez fungujícího vzoru či rad jiných poskytovatelů. Naštěstí se snad vše podstatné povedlo a nyní jsou dílny zavedeným pracovištěm, o které je trvalý zájem.

narozeninová zeď

26

stacionář Chodov

dílny Chodov

listopad 1990 = 31 let

leden 2009 = 12 let

dílny Sokolov

stacionář Sokolov

říjen 2011 = 10 let

říjen 2018 = 3 roky

-------- Časopis Porozumění --------


Další ze zásadních událostí klasického mateřídouškového roku, kterou nemůžeme v našem speciálním vydání vynechat, je škola v přírodě neboli rekreační pobyt. Za uplynulých 31 let jsme jich zažili mnoho. Přikládáme úryvek ze vzpomínání, které napsala jedna z našich prvních „tet“, Marie S. a svůj pohled přidal Ozdravný pobyt v přírodě

číslo 7 (1999) - úryvek

...Devět dětí prožilo příjemný týden v krásném prostředí Krušných hor. Děti se na školu v přírodě těšily už dlouho předem a tak nebylo divu, že po nezbytných rodičovských radách a předání zavazadel a léků vesele maminkám a tatínkům zamávaly a jelo se. Na zámečku, kde jsme byli ubytováni nás mile přivítali manželé Nekolovi, správcové objektu, a hodný pan řidič autobusu pomáhal s vykládáním kufrů. Při ubytování jsme si prohlédli celé zařízení našeho zámečku a byli jsme s jeho vybavením spokojeni. Ten den byl oběd spořádán v rekordním čase a vzhledem k tomu, že na čerstvém vzduchu se dobře tráví a paní domácí nám pravidelně připravovala dobrou krmi, nebyly s jídlem žádné problémy. Hlavní náplní každého dne bylo poznávání přírodních krás. Horský terén umožňoval náročné túry a odvážnou chůzi do kopce i s kopce. Kamenité lesní stezky byly vhodné pro skupinku tělesně zdatnějších, rovinaté cesty pro ostatní naše pěší turisty. Svou sílu si děti vyzkoušely závodivou formou v hodu šiškou, kamínkem či klacíkem na cíl i do dálky...

Speciální vzpomínkové vydání

27


Naše školanda

číslo 7 (1999)

Jiří H.

Jsme na školandě ve Stříbrné na zámečku. Je nás devět dětí a tři tety. Děti - Klárka, Víťa, Štěpánek, Radeček, Pája, Lenka, Martinka, Pavlík a já Jirka. Tety - Zina, Maruška a Dáša. Každý den dopoledne a odpoledne chodíme na pěkné a dlouhé procházky, abychom byli zdraví a příjemně unavení. Máme tu moc dobré jídlo, ubytování a ochotný personál. Dnes máme “poklad “ a opékání buřtíků u Zinderů. Moc se nám tu líbí. Počasí nám vyšlo.

2019 2017

2015

2006

28

2013 -------- Časopis Porozumění --------


V posledních letech se na rekondiční pobyty vydávají nejen stacionáře, ale svou výpravu pořádají i klienti sociálně terapeutických dílen. Expedice Boučí Honza M.

číslo 47 (2019)

Na konci května jsme si sbalili kufry a odjeli na 4 dny na Boučí. První den dopoledne jsme poznávali okolí a odpoledne jsme se byli projít k vrtulím, cvičili jsme jógu a celkově jsme tento den nachodili 16 km. Druhý den jsme pomáhali ve stájích, viděli jsme ukázku z pony gangu, jezdili jsme na koních a večer jsme měli cestu za pokladem. Ve středu jsme zase pomohli majitelce Lence s prací ve stájích a nakrmili jsme koně, slepice, králíky i kozy. Odpoledne jsme byli na výletě v Jindřichovicích a v Šindelové a večer za námi přijeli rodiče. Dostali jsme krásné medaile a diplomy a společně jsme grilovali.

Speciální vzpomínkové vydání

29


30

-------- Časopis Porozumění --------


Zůstaňme u významných momentů. Tentokrát takových, které nevratně změnily podobu Mateřídoušky. Chtěli byste novou službu, budovu nebo její rekonstrukci, případně nablýskané vozidlo? Jak je libo!

číslo 34 (2008) - úryvek

Úvodník

Byl to první rok samostatné existence, první rok Denního centra Mateřídouška, o.p.s. Rok mnoha otázek, řady nových úkolů i problémů, které bylo nutné řešit tak, aby si nikdo v Mateřídoušce nevšiml, že je něco závažného k řešení. Podařilo se dokončit poslední etapu přístavby stacionáře, získali jsme nádhernou automatickou vanu, která úžasně bublá i svítí, multifunkční masážní křeslo a začali jsme objevovat taje interaktivní tabule, na kterou se dá kreslit nejenom prsty, ale vlastně čímkoliv. V průběhu roku do Mateřídoušky přišli noví kamarádi a kamarádky a ona chudinka, jen co se zvětšila o novou hernu, tak už je zase malá. Proto na příští rok připravujeme další překvapení. Od ledna získá Mateřídouška další zcela novou sociální službu a s ní i zcela nové zatím bohužel nezařízené prostory. Vedle denního stacionáře začne žít svým vlastní životem sociálně terapeutická dílna, která je určena pro práce chtivé dospěláky. V dílně se bude vrtat, pilovat, řezat, natírat, malovat a drátkovat, ale i montovat a skládat, také šít, vyšívat, žehlit a batikovat, k tomu se budou vařit, smažit i péct nejrůznější mlsoty. Zkrátka každý, kdo bude chtít pracovat, si přijde na své.

před rekonstrukcí

po rekonstrukci

Speciální vzpomínkové vydání

31


SOCIÁLNĚ TERAPEUTICKÉ DÍLNY V SOKOLOVĚ

číslo 40 (2011)

V průběhu roku 2010 jsme začali uvažovat nad rozšířením činnosti sociálně terapeutických dílen do Sokolova. Oslovili jsme s tímto záměrem sociální odbor Karlovarského kraje a požádali ho o podporu a pomoc. Karlovarský kraj nám nabídl málo využívané prostory Domova mládeže Střední školy živnostenské Sokolov. Navíc finančně zajistil z prostředků EU i kompletní rekonstrukci těchto prostor. V pondělí 17. října pak slavnostně zahájil provoz sociálně terapeutických dílen hejtman Karlovarského kraje PaedDr. Josef Novotný. Sociálně terapeutické dílny Sokolov mají celkovou plochu cca 350 m2. Celý prostor dílen je bezbariérový a nachází se v přízemí budovy Domova mládeže Střední školy živnostenské Sokolov. Kromě moderně vybavených pracovišť mají uživatelé možnost využívat také kvalitní sociální zázemí (šatna, sprchový kout, WC pro vozíčkáře, WC s umývárnami). V jídelně je pak odpočinkový kout, který je vybaven pohodlnou sedačkou. Uživatelé si mohou v zácvičné kuchyni uvařit teplé nápoje nebo si udělat svačinu. Obědy jsou zajištěny ve školní jídelně, která se nachází v areálu domova. Chtěli bychom poděkovat Karlovarskému kraji za účinnou pomoc a popřát klientům dílen neutuchající pracovní nadšení i úsilí a radost z nových dovedností.

32

-------- Časopis Porozumění --------


VELKÝ MALÝ POMOCNÍK Jan Š.

číslo 39 (2010-2011)

Chtěl bych všem představit našeho nového pomocníka. Je jím stropní zvedací a transportní systém s kazetou Roomer. Je určen jednak pro transport imobilních uživatelů mezi jednotlivými místnostmi stacionáře, pro přemisťování imobilních uživatelů v rámci jedné místnost z vozíku, kočárku na lehátko, toaletu nebo do vany a opačně a také k vertikalizaci a nácviku chůze. Já ho využívám velmi rád. Cítím se v něm bezpečně, lehce tak trochu jako pták. Je pro mne důležitý, pokud se potřebuji přemístit z vozíčku na jiné místo, z místnosti do místnosti a také při koupání. To se jedná o transport z vany a do vany. Je to pro mne bezpečné a tety minimalizují svoji fyzickou námahu. Pomáhá mně, ostatním klientům a tetám usnadňuje práci. Jsem rád, že Roomer u nás ve stacionáři máme.

Honzíkova počítačová kresba

Speciální vzpomínkové vydání

33


číslo 43 (2012)

Obchůdek u Mateřídoušky

Asi to ještě není ono, mílí čtenáři, jako bych vás slyšel: No a co je teda nového!? Prázdniny jsou každý rok, zpívání na veřejnosti je už normálka, do Weiden se jezdí léta letoucí a na mejdany v Mateřídoušce už si všichni taky zvykli. Ano, mám pro vás jednu velkou novinu. Mateřídouška v říjnu otevřela svůj vlastní obchod - Obchůdek u Mateřídoušky. Obchod najdete v sokolovských sociálně terapeutických dílnách, kde se nám podařilo získat do pronájmu další místnost, ze které obchod vznikl. V obchůdku si své výrobky prodávají sami klienti z obou sociálně terapeutických dílen. Svíčky, šperky, keramika, mýdla, dřevěné výrobky, výrobky z papíru i proutí, to vše zde najdete. Hledáte hezký a originální dárek? Chcete někomu udělat radost malou a milou drobností? Obchůdek u Mateřídoušky je tu právě pro vás každé pondělí, středu a pátek od 10.00 do 15.00 hod. Těšíme se na vaši návštěvu.

34

-------- Časopis Porozumění --------


Stacionář Sokolov

číslo 46 (2018-2019) - úryvek

Vážení čtenáři, milí přátelé Mateřídoušky, ti z vás, kteří jsou spjatí s tou naší fialovou, voňavou kytičkou s drobnými kvítky již delší dobu, dobře vědí, že časopis Porozumění není žádná novinka. Tento magazín, tvořený převážně články klientů Mateřídoušky či jejich blízkými, vychází již od roku 1998. Jen si dal na několik let pauzu. Poslední číslo tohoto plátku jste měli možnost prolistovat naposledy v roce 2013. Od té doby se u nás leccos změnilo. Ta největší změna proběhla na podzim loňského roku, kdy se ke třem fungujícím pracovištím denního centra přidalo ještě čtvrté, stacionář v Sokolově. Ten se konečně zrodil po dlouhých 10 letech od prvotního impulsu k jeho zřízení. Samotná realizace projektu pak trvala lehce přes 3 roky. V roce 2015 jsme získali vhodný objekt, v roce 2016 jsme si úspěšně zažádali o dotaci z Integrovaného regionálního operačního programu a ke konci roku 2017 se začala budova rekonstruovat. Ani ne za rok bylo dílo hotovo! Nový stacionář je krásný, klienti jsou úžasní a tety jsou laskavé a pečující s láskou a porozuměním. Koneckonců jiné ani v Mateřídoušce nemáme.

před rekonstrukcí

po rekonstrukci

Speciální vzpomínkové vydání

35


číslo 47 (2019)

Svozové vozidlo

V létě se nám podařilo něco, co se nestává příliš často, a to získat pro Mateřídoušku zbrusu nové autíčko, navíc se speciální úpravou pro vozíčkáře. Bude nám sloužit především ke svozu klientů do/z našich zařízení a budeme ho využívat také pro různé akce či výlety. Nákup vozu nám umožnili naši štědří sponzoři, a to především město Sokolov, Karlovarský kraj, města Chodov, Ostrov a Nová Role, dále klub Rotary Karlovy Vary, firma Josef Pelant – Doupovské uzeniny a v neposlední řadě Auto Eder, s.r.o. Všem moc děkujeme!

Mateřídoušková garáž

36

V současné době máme k dispozici tři služební svozová vozidla, kterými jsme schopní zajistit dopravu našich klientů a to včetně transportu vozíčkářů. -------- Časopis Porozumění --------


Každý den v Mateřídoušce samozřejmě není pouze o velkých změnách a zásadních událostech. Ty jsou jen takovými třešničkami na pomyslném dortu života. Naopak převažují spíše drobné radosti. Například nadšení z dobře odvedené práce v dílně, pomazlení s hafany nebo okamžiků strávených s kamarády... Práce v dílně Tomáš G.

číslo 19 (2003)

Chodím s klukama do dílny, kde máme pana Lenka. Máme tam legraci a užíváme si. Dělali jsme ze dřeva ptačí budky. Já jsem brousil, řezal, piloval a přitloukal hřebíky. Také se občas klepnu do prstu kladivem. S Jirkou jsme dělali na budku střechu. Teta Maruška si vezme budku na chatu, aby tam bydleli ptáci. Také Víťa si dá jednu na jejich zahrádku.

CANISTERAPIE Libor B.

číslo 37 (2009-2010)

Pejsky mám moc rád. Do stacionáře chodí pejsci jednou za čtrnáct dní. Moc rád je hladím, ležím vedle nich, dávám jim pamlsky, ale nejraději je češu. To mě moc baví. Jsem rád, že do stacionáře chodí.

Speciální vzpomínkové vydání

37


Focení Milan M. a Michal S.

číslo 50 (2020-2021)

Od září jsme začali s focením. Chodíme s Andy na vycházky po okolí anebo fotíme i v dílně. Fotíme přírodu, město i nás. Občas vymýšlíme crazy fotky. Rádi fotky prohlížíme a pomáháme tetě s výběrem. Já (Míša) rád fotím detaily v přírodě. Já (Milan) rád fotím na Staráku a taky tetu s ostatníma. Focení nás baví, venku je fajn.

MOJE PRVNÍ SPANÍ V DÍLNÁCH Lucka G.

číslo 42 (2012)

Ve středu 6. června jsme šli z dílen grilovat špízy do restaurace U Nádraží v Chodově. Grilování bylo super. Špízy byly výborný, dala jsem si k nim kečup i zeleninu. Byla to zábava, hráli jsme fotbal a pak jsme šli do dílen spát. Byla tam Soňa, Káťa, Tomáš S., Péťa W., Klárka, Víťa, Peter a tety Helenka a Slávka. Měli jsme dostatek místa na spaní. Moc se mi to líbilo, musíme to příště zopakovat. Těším se.

38

-------- Časopis Porozumění --------


ZAČAL JSEM CHODIT DO DÍLNY Tomáš S.

číslo 38 (2010)

V září jsem začal chodit do dílny. Rád řežu se strejdou Zdeňkem dřevo. Na řezání používám ruční pilu. Brousím jednotlivé díly a natírám je barvou. Někdy pracuji na počítači. U tety Gábiny jsem na kolíkovém stavu tkal kobereček. V dílně mám také kamarády. Do dílny chodím rád, protože je tam fajn parta. GRILOVÁNÍ VE STACIONÁŘI Natálka W. a Hanička M.

číslo 40 (2011)

Na konci školního roku jsme měli jít s klubáky opékat vuřty na Bílou vodu, jenže celou noc pršelo a ráno bylo všude mokro. Co s tím? Teta Věrka nechala na naši zahrádku přivézt gril, oblékla si zástěru a začala grilovat. My jsme se usadily v altánku u malého stolečku a pomáhaly jsme s přípravou zeleniny. Za chvíli špekáčky provoněly celý areál MŠ a my se pustily do jídla. Mňam, to byla dobrota!

Speciální vzpomínkové vydání

39


VÍTEK A KARNEVAL Vítek K.

číslo 39 (2010-2011)

Nedávno jsme měli karneval. Já jsem šel za motýla Emanuela. Na sobě jsem měl krásnou masku. Na hlavě jsem měl černý klobouk a pod ním byla schovaná tykadla. Na zádech jsem měl křídla jako správný motýl a na nohách punčochy. Můj kamarád Štěpík byl za indiána. Tánička je také moje kamarádka. Na karnevalu byla za paní doktorku a léčila mi břicho. Těším se, až si to budeme pouštět doma v televizi. Při karnevalu nám hrála hudba. Poslouchali jsme Michala Davida a tancovali jsme. Taky jsme trochu mlsali. Měli jsme připravené bonbóny a čokoládky. Karneval jsme si užili

40

Karneval si umíme královsky (nebo šaškovsky?) užít. A hlavně - každý rok se překonáváme v tom, jaké masky umíme vymyslet! -------- Časopis Porozumění --------


JAK JSEM PRODÁVAL Pavel S.

číslo 43 (2012)

V pondělí 19. listopadu jsem ráno jel autobusem s tetou Helenkou a Klárkou do dílen v Sokolově. Jeli jsme tam prodávat výrobky. Když přišel zákazník, nabídl jsem mu vystavené zboží. Při zazvonění na zvoneček mi přišla pomoci s obsluhou teta Helenka. Pokud v krámku nebyli žádní zákazníci, navlékal jsem z korálků hvězdičky. Za celou dobu v krámku jsem prodal šálu, tašku, náušnice a náramek. V krámku se mi líbilo, protože jsem si vyzkoušel jaké je to být prodavačem a jak jednat se zákazníky. NETRADIČNÍ FOTOGRAFOVÁNÍ Ondra B.

číslo 44 (2012-2013)

Všichni už určitě víte, že ve stacionáři máme nějakou dobu dva parádní pomocníky k učení a zábavě. Jsou to takové přenosné počítače, kterým se říká tablety. Společně s tetou už jsem zkoušel různé hry, ale nejvíce mě zaujal program, kde se dají dělat legrační fotky. Člověk na fotografii je třeba dvakrát vedle sebe, tomu se říká zrcadlo. Nebo má hodně velké oči a malou pusu. Teta mě také vyfotila a já jsem se pak tomu, co jsem viděl, moc smál. Už se těším, co nového na tabletu objevíme příště.

Speciální vzpomínkové vydání

41


Malování Kozího parku v Děpoltovicích

číslo 48 (2019-2020)

Martin P.

Třikrát jsme jeli do Děpoltovic na Jízdárnu Pegas malovat ohradu pro kozy. Nakoupili jsme spoustu barev a štětců a pustili jsme se do toho! S prací na ohradě nám pomáhali Michal, Helča a Káťa. Všechny nás to moc bavilo a hlavně nám práce šla od ruky. Nechyběla nám nezbytná přestávka a také opékání špekáčků. Úplně na závěr nás majitelé Jízdárny Pegas pozvali na oběd. S naší odvedenou prací byla paní moc spokojená a poděkovala nám. Hned je to tam veselejší.

Bubnování v Mateřídoušce Martina D.

číslo 49 (2020)

Asi 10 lidí hraje na bubny. Martinka hraje na kytaru, Lenka na klávesy a já hraji na flétnu. Hrajeme různé písničky, například: Tohle je ráj, Sladké mámení, Mašinka, Není nutno, Buráky, Chodím po Brodwayi atd. Dokonce budeme mít první koncert. Budeme hrát v Kraslicích. Bylo vybráno pár lidí, mezi nimi i já. Každý čtvrtek zkoušíme se Standou písničky. Standa je bubeník a má i svoji kapelu. Standa mě vždycky pochválí.

42

-------- Časopis Porozumění --------


Mikulášský turnaj v šipkách

číslo 50 (2020-2021)

Milan M.

V dílně máme nové elektronické šipky. Na Mikuláše byl turnaj. Hráli jsme všichni, bylo nás hodně a tety fandily. Byla to legrace. Já jsem byl vrchní hlásič skóre. Pavel vše zapisoval. Pili jsme vánoční „špunt“ (punč :) pozn. redakce). Vyhrál Tomáš S. Dostali jsme mikulášskou odměnu a ti nejlepší diplom. Už se těším na příští závody.

TANCOVÁNÍ Péťa De.

číslo 31 (2007)

Jel jsem vystupovat do Karlových Varů. Já rád zpívám, ale mám docela trému jak se sejde více lidí. Tentokráte jsem s našimi děvčaty vystupoval s tanečním pásmem. Tanec, to je moje, jak můžu, tak se vrtím. Moc se mi to líbilo a když jsem slyšel, že lidi tleskají, vrtěl jsem se, jak nejvíce to šlo. Škoda, že naše vystoupení netrvalo déle. Opravdu mě to baví. Potom jsme si také prohlédli indiány a kovboje. Byl to pěkný den.

Speciální vzpomínkové vydání

43


SNOEZELEN Martin Z.

číslo 32 (2007)

Rád chodím do stacionáře a už ráno se se všemi nahlas zdravím. Mám radost, že je vidím. Také vím, že se nebudu nudit, a že pro mě tety vždy vymyslí nějakou činnost nebo zábavu. Jsem rád na snoezelenu, protože to tam vždy krásně voní, je tam klid, teplo, útulno. Někdy také tety trochu pozlobím a na všechny křičím, ale když já jsem tak rád středem pozornosti. Ale dokážu být i hodný a tety si pak váží chvilek, kdy jsem jako „Andílek“. VODNÍ POSTEL Matěj P.

číslo 33 (2008)

Po mém posledním pobytu v lázních, kde jsem měl úraz, mi dlouho trvalo, než jsem začal znovu chodit do stacionáře. I když se na mě tety i děti těšily, musela mě mamina opravdu dlouho přesvědčovat. Teď už je to v pohodě a jsem rád, že si zas můžu povídat s dětmi i tetami drby, to já mám moc rád. Noha mě občas ještě neposlouchá tak, jak bych chtěl, ale snažím se a teta říká, že jsem statečný, už zase pravidelně cvičím, sedím v ortéze - i když jen chvilku a snad už budu moci i na vycházky. Nejraději mám relaxaci na vodním lůžku, teta mě vždy houpe nebo mi pustí vibraci, zapne barevná světla a nějakou pěknou hudbu. Mám rád i čtení pohádek. Na teplé vodní posteli se mi uvolní celé tělo a je mi fajn

44

-------- Časopis Porozumění --------


V neposlední řadě se v časopise Porozumění dočtete o událostech, které se váží k jednotlivým ročním obdobím jako jsou např. Velikonoce, letní prázdninové lenošení a dovolenkování nebo vánoční svátky. JAK SE TĚŠÍM NA JARO Dáša P.

číslo 44 (2012-2013)

Moc se těším na to až bude teplo, až zase budu moct chodit na procházky a na výlety. Nebudu muset chodit nabalená, vezmu si jen triko a kraťasy a budu moct sedět na zahradě. Těším se taky na to, až opečeme buřty. Na jaře je ještě krásné štěbetání ptáčků, moc hezky se to poslouchá. Všechno kvete, pučí stromy a všude to voní. Už aby to bylo.

Speciální vzpomínkové vydání

45


PRÁZDNINY Marian T.

číslo 38 (2010)

Léto jsem trávil hlavně v Chodově. Chodil jsem se koupat na Bahňák, do Tatrovic na přehradu a do bazénu na zahradě. Dělám šipky do vody. Také jsem byl na výletě ve Varech u tety. Přes léto jsem chodil ven s Milanem, Dominikem a Víťou. Hodně jsem jezdil na kole, měl jsem i pád, odřel jsem si koleno a mám osmičku na předním kole. V srpnu už jsem chodil do stacionáře a dílen.

Má dovolená u moře Péťa P.

číslo 23 (2004)

Letos v září jsem letěl z Karlových Varů do Tunisu na dovolenou. Letěla také maminka, sestra, babička a děda. Měl jsem se krásně. Voda byla teplá a vlny vysoké. Tetám jsem přivezl celou misku mušlí a já si dovezl trička s krásnými obrázky, která se všem moc líbí.

46

-------- Časopis Porozumění --------


Halloween ve stacionáři Kačka Ba.

číslo 48 (2019-2020)

Na konci října jsme ve stacionáři slavili Halloween. Měli jsme na sobě různé kostýmy. Já byla čarodějnice. Na tváři jsem měla pavučinu a bradavici, nakreslila mi to mamka. Na sobě jsem měla starý triko, na kterém byl připevněný velký pavouk a sukni. Převleky měly i tety, paní vedoucí byla Batman. Byla fakt hustá! Ve stacionáři byla taky pěkně strašidelná výzdoba. Přijely za námi i jiné děti a tety z Chodova. Dělali jsme různý soutěže, byla to šílená zábava. Pak jsme si dali zajímavou svačinku. V kelímku byla žížala na hrobečku, měli jsme taky mufínky s pavouky, duchy a dýněmi a krvavý punč. Vypadalo to doopravdicky, ale bylo to jen jako. Po svačině byla diskotéka, pěkně jsme si zatrsali (jako král Jelimán). Bylo to úžasný!

Speciální vzpomínkové vydání

47


VÁNOČNÍ SVÁTKY Michal Š.

číslo 45 (2013)

Jako každý rok, tak i tyto Vánoce jsem na Štědrý den byl s mojí sestrou a poprvé s malým Tadeáškem na Božím Daru krmit zvířátka. Potom jsem šel s maminkou a tatínkem a s Filípkem k babičce. K večeři jsme měli bramborový salát a řízky. Na druhý svátek vánoční jsme byli u mé sestry a Tadeáška. Byly to jeho první Vánoce, koukal na světýlka, a smál se a trhal papíry od dárečků, které dostal. I já měl pěkné dárky a největší radost jsem měl z plyšového hokejového „Varana“. Dál jsem dostal bundu ENERGIE, trička, ponožky, batoh, atd. Vánoce byly hezké, ale i smutné, moc mi chybí můj dědeček.

2011

2019

Máme rádi všechna roční období, ale Vánoce jsou prostě nejvíc!

48

2019 -------- Časopis Porozumění --------


Jak jsem zvládla karanténu

číslo 49 (2020)

Táňa S. Když jsem nechodila do stacionáře, byla jsem doma s maminkou. Bylo dobře. S tetami ze stacionáře jsem si volala a vždycky jsem se s nimi moc nasmála. Maminka byla taky šťastná. Teď už zase chodím do stacionáře a líbí se mi tu.

Covid – pocovid Adélka K.

číslo 50 (2020-2021)

Dlouho jsem do stacionáře nechodila kvůli covidu. Ve volném čase jsme chodili s rodiči na procházky, taky jsem trávila čas s naší sousedkou Klárkou, která bude mít brzy miminko, už má velké bříško. Po návratu do stacíku jsem zjistila, že mám novou tetu, se kterou jsme si hned padly do oka: „Mám Tě ráda, teto, moc se mi tu líbí a jsem tady spokojená.“

Speciální vzpomínkové vydání

49


A jsme na samém konci naší procházky alejí vzpomínek. Tedy skoro. Ještě jsme vám totiž neukázali ukázku našeho výtvarného umění. Musíte uznat, že by to byla velká škoda! Vítejte v mateřídouškovém Louvre! Kačka Be.

Jiří H.

Táňa S. Jan Š.

Kamil Š.

Štěpa B.

50

-------- Časopis Porozumění --------


Kája H.

Lenka Z.

Marian T.

Martin P.

Martina K.

Peter D.

Speciální vzpomínkové vydání

51


Kde všude můžete sledovat Mateřídoušku? fotografie ze všech našich akcí či nejčerstvější informace o plánovaných událostech

www.dcmat.cz

nejkomplexnější informace o dění v Mateřídoušce jako jsou různé zprávy z naší činnosti, kalendář akcí, odkazy na důležité dokumenty a mnoho dalšího videa z besídek, koncertů, rekreačních pobytů...

Stačí vyhledat „Denní centrum Mateřídouška“. Denní centrum Mateřídouška finančně podporují Evropská unie

Ministerstvo pro místní rozvoj

Vydalo Denní centrum Mateřídouška, o.p.s. ■ Vychází nepravidelně 3-4x ročně. ■ Adresa redakce: Školní 737, 357 35 Chodov ■ IČ: 279 89 364 ■ Redakční rada: Bc. Věra Bráborcová, Mgr. Soňa Zaschkeová, Bc. Martina Plaubová, Martina Eftimova, DiS. ■ Odpovědný redaktor: Mgr. Vojtěch Bráborec, tel.: 352 665 992, 607 718 345 ■ Evidováno pod MK ČR E 24213 ■ Náklad 200 ks ■ Zdarma