Porozumění 49

Page 1

časopis Denního centra Mateřídouška, o.p.s.

Porozumění únor - srpen 2020

č. 49

Četba na podporu dobré nálady aneb viru zmar!


časopis Porozumění Úvodní slovo ředitelky

Bc. Věra Bráborcová - ředitelka denního centra Vážení a milí čtenáři časopisu Porozumění, na následujících řádcích bych pro vás ráda shrnula dění v Denním centrum Mateřídouška v období od března do srpna roku 2020. Jistě je všem jasné, že toto období bylo nelehké pro klienty, rodiny i zaměstnance Mateřídoušky, ostatně stejně jako pro všechny obyvatele naší země. Na začátku března jsme ještě stihli tradiční křepčení na plese Harmonie a pak do našich životů dramaticky vstoupila probíhající pandemie onemocnění Covid-19. V polovině března jsme byli kvůli výskytu tohoto onemocnění z nařízení vlády nuceni zavřít naše služby pro všechny klienty. Brány Mateřídoušky se znovu otevřely až poslední květnový týden, naši klienti tak měli v podstatě dvouměsíční prázdniny. Zaměstnanci v době koronaviru ale rozhodně nelenili. Stihli jsme společnými silami ušít několik tisíc látkových roušek, z nichž většinu jsme darovali do několika nemocnic, a to v Karlových Varech, Ostrově a dokonce v Plzni. V šití roušek se naši pracovníci tak zdokonalili, že si je od nás několik firem či institucí dokonce zakoupilo, například radnice města Chodova nebo společnost Ligneta. Pochopitelně jsme v době pandemie nezapomněli na naše klienty, ti jsou pro nás přeci jen nejdůležitější. Všichni klíčoví pracovníci byli se „svými“ klienty v telefonickém kontaktu, a pokud to šlo, tak i osobním. Vídali se nejčastěji na procházkách na čerstvém vzduchu. Někteří zaměstnanci se také nabídli jako dobrovolníci na pomoc jiným organizacím sociálních služeb, které kvůli probíhajícím opatřením neměly dostatek personálu. Docházeli jsme například za klienty společnosti Dolmen, kteří bydlí v chráněných bytech a chyběly jim aktivizační činnosti. Také jsme si stihli udělat plno nezbytného papírování a zaměstnancům jsme připravili několik školení, aby nevypadli z rytmu, oprášili si staré znalosti a nabyli nové vědomosti v problematice poskytování sociálních služeb. Koronavirové „prázdniny“ nakonec nějak utekly a koncem května jsme se konečně mohli zase sejít s našimi klienty v zařízeních Mateřídoušky. Ihned jsme začali organizovat plno akcí, výletů a terapií a nepolevili jsme v aktivitě ani přes prázdniny.

2


časopis Porozumění Všechny činnosti provádíme za přísnějších hygienických opatření a s rozvahou, od některých akcí jsme se rozhodli kvůli bezpečnosti upustit. Oproti jiným rokům jsme neměli v létě přerušený provoz na žádném pracovišti, abychom umožnili potřebnou péči a podporu všem klientům a jejich rodinám. Pandemie sice ještě není za námi, v současné době bohužel musíme rušit různé plánované akce a také několik charitativních projektů pro Mateřídoušku se nemohlo uskutečnit, ale my jsme optimisté. Věříme, že se brzy vše vrátí do normálu a hlavně, že všichni zůstaneme zdraví. Dost už ale o koronaviru, nyní si zpříjemněte život počtením našeho veselého časopisu. Viru zmar!

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala všem štědrým dárcům, kteří nám věnovali sponzorský dar v období od února do srpna 2020. Velmi si toho vážíme, obzvláště v době, která není lehká pro nikoho. •

Základní škola Chodov, Husova 788 - výtěžek z prodeje výrobků žáků v rámci akce „Hnutí na vlastních nohou – Stonožka“

Nadační fond pomoci – nadační příspěvek v rámci projektu Laskavost plodí laskavost

Ing. Karel Kotous

Obec Staré Sedlo – příspěvek na svozovou službu konkrétní klientce stacionáře

Paní Jana Novotná

Nadační fond Veolia – projekt „Materiálové vybavení sociálně terapeutických dílen“ v rámci programu MiniGranty 2020 – pozn.: Děkujeme manželům Brožkovým za zprostředkování.

Nadační fond Veolia – výhra v hlasovací soutěži na facebookové stránce

Školní atletický klub Chodov, z. s. – výtěžek z Maxištafety (více o akci na str. 25)

3


časopis Porozumění Popelka na Cibulce Petra R.

Nemohly jsme propásnout zábavnou show chodovského rodáka Aleše Cibulky „Popelka na Cibulce“ v Tachově. Hosty byli Eva Hrušková, představitelka filmové Popelky a Jiří Štědroň, tedy filmový princ. Do soutěže o knihu Popelka 50 let vytáhli na podium maminku. Byl to parádní zážitek, maminka přebírala hrách s čočkou v ošatce, přesně jak to bylo ve filmu a běžela písnička Jedno zrnko hrachu. Maminka nakonec prohrála, ale jen o fous. Bylo to krásné povídání s pohádkovými písničkami.

Návštěva kina Alfa Jiří M.

V únoru jsme byli v kině na filmu Případ mrtvého nebožtíka. Byla to praštěná česká komedie, u které jsme se dost nasmáli. Ze spousty věcí si tam dělali srandu. Parodovali různé kriminálky a detektivky, kterých je nejen v televizi plno. Dlouho to vypadalo, že případ nevyřeší a dopadne to špatně, ale nakonec si poradili. Film nebyl vůbec špatný.

Kino Kass – Psí domov Jiří H.

V úterý jsme šli do kina na film „Psí domov“. Bylo to o kamarádství kluka a psa. Pes byla fenka a jmenovala se Bella. Jednou se ztratila a hledala cestu domů. Přitom zažila pěkné i ošklivé příhody. Film se mi opravdu moc líbil. Dokonce jsem i brečel a byl jsem rád, že všechno nakonec dobře dopadlo.

4


časopis Porozumění Na návštěvě KASSu Lenka L.

Cestou pršelo. Když jsme přišli do KASSu, čekali na nás pánové a paní. Bylo tam všechno nové (nově zařízená a vybavená vstupní hala). Šli jsme po schodech nahoru a tam (v promítárně) nám pan ředitel ukázal, odkud promítají filmy. Taky jsme viděli staré promítačky a chodili jsme po jevišti kina i velkého sálu, kde budeme mít oslavu (30. výročí Mateřídoušky). Byli jsme i v televizním studiu, kam chodí pan starosta. Tam nás pán vyfotil. Pak jsme seděli v kině a chvíli se dívali na film. Byli jsme tam jen my – Pája a já, Pavlík a teta Eva. Moc se nám tam líbilo.

Společné tvoření Pepa P.

Do sokolovských dílen za námi přijeli kamarádi z Chodova. Společně s Danem a Míšou jsme „dlabali“ do dřeva dláty. Vytvářeli jsme dekorace na zeď. Dávali jsme pozor na to, jak pracujeme, aby se nám nic nestalo a neporanili se a to se nám dařilo. V Chodově mám kamarádku Soňu, mám ji rád. Doufám, že za námi zase někdy přijedou.

5


časopis Porozumění Ples Harmonie Karlovy Vary Kuba H.

Na plese byl bohatý program. K tanci hrála kapela Koala, pak bylo vystoupení elektro robotů a taky tam byl fotbalista, který je mistrem světa v driblování nejen s míčem, ale i s bowlingovou koulí nebo mobilem. Byl fakt dobrej a říkal nám, ať to radši doma nezkoušíme. Roboti po svém vystoupení pozvali k sobě na parket Kubu, Péťu a Jiřinku z Chodova. Učili je tancovat jako roboti. Sklidili obrovský potlesk. Pak jsme se s nimi vyfotili. O půlnoci byla velká tombola a Petr Rychlý losoval výherce. Někdo vyhrál a někdo ne. Protancoval jsem celý večer. Ples se zase povedl!

Ples v Puppu Marian T.

V sobotu 7. března jsme jeli na ples do Puppu v Karlových Varech. Jeli jsme mateřídouškovým autem. Odpoledne jsem se vykoupal a navoněl. Vzal jsem si sako, košili a pěkné kalhoty. Na plese celý večer uváděl Petr Rychlý. Byli tam super roboti, zajímavě tančili. Pořád jsme byli s tetou Věrkou, Víťou a Péťou D. na parketu a tančili jsme. Pěkně jsme si užívali a fotili se. Dal jsem si dvě piva a dobroty. Domů jsem přijel až v noci. Byl to krásný ples.

6


časopis Porozumění Ples Pupp Viktor M.

Jeli jsme v 19 hodin z Chodova autem do Varů, do Puppu na ples Harmonie. Uváděl ho Petr Rychlý. Napřed jsme tancovali. Pak byla soutěž robotího tance. Já jsem se sice neúčastnil, ale byla tam Jiřka, tu znám z Chodova a Péťa a Kuba ze Sokolova. Tancovali dobře, líbilo se mi to. Nakonec dostali medaile. Petr Rychlý pak i zpíval různé písně, třeba Po schodoch nebo Královnou jsem já. To bylo taky moc hezké. Dal jsem si tyčinky, chlebíček a k pití Birrel a Pepsi. Měl jsem na sobě sako a košili, všichni byli pěkně oblečení a slušelo nám to. Příští rok pojedu zase.

7


časopis Porozumění Videomodeling

Tomáš M. s tetou Annette Naše tety se neustále snaží v něčem zlepšovat, aby nás spolupráce s nimi neomrzela. Proto si na pomoc pozvaly experty z organizace NAUTIS. Po školení se začalo ve stacionáři hned jednat – videomodeling je tu! Tety v herectví obstály a natáčí pro nás videa. Metoda učení za pomoci videomodelingu nás totiž velmi těší a dokonce nám i v mnoha případech funguje. Teď se učíme skládat kostky, kreslit, zapínat knoflík nebo dokonce i vařit právě díky videu. Viva la technika!

Kino „Román pro pokročilé“ Jiří H.

Byli jsme v kině s klubem. Dávali českou komedii a já jsem poznal herce Vašuta, Etzlera a Čvančarovou. Ve filmu se mi líbilo, jak pořád bourali ceduli a byli opilí. Byli legrační. Film byl natočený v Poděbradech a já jsem to hned poznal. Film se mi líbil.

8


časopis Porozumění Pohádky

Ondra N. s maminkou Pozn. redakce: Ondra má v poslední době velkou zálibu v tvorbě pohádek. Pohádky sám vymýšlí, diktuje je mamince a instruuje jí, jaké obrázky k nim má maminka namalovat. Mají doma už několik tlustých sešitů pohádek, v našem časopise se jsme otiskli dvě z nich.

Želva a Austrálie

Jednou do světa Ondrášek letadlo a želva žlutohnědá letadlo. A dolů, Austrálie. A Ondra říká: Copak je? To je ježura australská, ptakopysk, voda, dingo. A pozdraví: Dobrý den klokani. A bumerang. Domů. Hotovo.

Hračky

Jednou ráno šli Ondrášek a Nemo uklízet. Jasně. A šup, a šup. Ještě uklízet hračky. A pak šli na hračky. Panenka, autíčko. A šli uklidit. A šli spát. Dobrou noc.

9


časopis Porozumění Mateřídouška slaví 30. výročí Veronika K.

Mateřídoušku už známe, Jako domov ji vnímáme, Všichni se moc rádi máme, Samou radost si děláme. Mateřídouška je v kalendáři, Ať v něm každým rokem září, Ať je hvězdou největší, Ať nás všechny potěší. Mateřídouška je skvělá, Už nám pěkně dospěla, Věrce s Pavlem krásně kvete, Jako růže od poupěte.

Roušky

Veronika K. Roušky jsou teď módní hit, Každý z nás ji musí mít. Jen s ní svůj život ochráníme, Koronavir porazíme. Šité roušky chrání nás, Života si hodně važ.

10


časopis Porozumění Dar od Rotary klubu Redakce Mateřídoušky

Dva profesionální šicí stroje v dubnu předali zástupci Rotary klubu Karlovy Vary Dennímu centru Mateřídouška. Stroje rozšířily vybavení sociálně terapeutických dílen v Sokolově a Chodově. Šicí stroje nám umožnily v době probíhající pandemie nemoci Covid-19 efektivnější výrobu roušek (celkově jsme v Mateřídoušce ušili více než 5 000 ks roušek) a po návratu do normálního provozu se na strojích budou klienti učit šít. Textilní dílny, které jsou součástí obou pracovišť sociálně terapeutických dílen, vyrábějí řadu zajímavých výrobků, o které je mezi zákazníky „Obchůdku u Mateřídoušky“ trvalý zájem. Plátěné tašky a polštáře zdobené ruční malbou, šátky, vyšívané ozdoby i textilní hračky patří k žádanému sortimentu Obchůdku. V zácvičné kuchyni sokolovských sociálně terapeutických dílen a sokolovského denního stacionáře se před Velikonoci pekli velikonoční beránci a zajíci. Celkem se upeklo 45 sladkých dobrot, které byly „ozdobeny“ rouškami, neodmyslitelným symbolem letošních Velikonoc. Velikonoční pochutiny si objednali rodiče klientů a zaměstnanci Mateřídoušky. Snahou bylo navodit příjemné těšení na velikonoční svátky i přes trvající omezení kvůli pandemii.

11


časopis Porozumění Jak jsem zvládla karanténu Táňa S.

Když jsem nechodila do stacionáře, byla jsem doma s maminkou. Bylo dobře. S tetami ze stacionáře jsem si volala a vždycky jsem se s nimi moc nasmála. Maminka byla taky šťastná. Teď už zase chodím do stacionáře a líbí se mi tu.

Karanténa Viktor M.

O karanténě jsem byl doma. Dílny i stacionář byly zavřené. Bylo zavřeno od 16. března až do 25. května. S tatínkem jsme chodili na Bílou vodu, kousek jsme popojeli autem a zbytek jsme vyšlápli. Taky jsme chodili na bahňák krmit kachny a ryby. Chodili jsme i nakupovat, ale museli jsme pořád nosit roušky. Pak jsme byli na výletě v Lokti. Hodně jsem koukal na televizi a četl knížku. Ještě jsem pozoroval, jak dělají před domem parkoviště a taky jak rekonstruují bývalou školu Dukelských hrdinů, měla by z toho být Základní umělecká škola. Už jsem se těšil do klubu a do dílen.

12


časopis Porozumění Koronavirové prázdniny Martina K.

V době, kdy jsem musela být pořád doma a stacík byl zavřený, jsem maminku trošku zlobila. A tak jsme se s tetou Bětkou domluvily, že budeme chodit na procházky, abych neměla „roupy“. Byly jsme v přírodě a někdy jsme si venku i zazpívaly. Jeden den mě teta vzala na rentgen, kam jsem s mamkou nechtěla. Trošku jsem tam sice zlobila, ale s tetou jsme to zvládly. Za odměnu jsem dostala zákusek a pivo. Nakonec to bylo moc pěkné dopoledne. Pak už se otevřelo, tento rok jsem poprvé chodila do stacionáře i v první polovině letních prázdnin. Moc se mi tam líbilo. Chodili jsme na procházky, na snoezelenu navštívili „ filmový festival“ - popcorn byl moc dobrý. Pobývali jsme na terase a hráli různé hry a odpočívali, užívali jsme si léto.

Na chalupě Pavel S.

Dlouho jsem nebyl ve stacionáři, protože byl koronavirus. Svoje volno jsem si užíval ve Vlkošově na chalupě s dědou a babičkou. Chodili jsme do hospody na pivo. Omalovával jsem omalovánky, skládal puzzle, hrál jsem si na tabletu. Také jsme chodili na procházky a k sousedům na zahradu. Bylo tam moc hezky a už se těším na prázdniny, protože tam za babi a dědou zase pojedu.

13


časopis Porozumění Dolmen Annette P.

Během karantény si některé z našich řad nandaly roušky a vyrazily se spřátelit s klienty, kteří žijí samotní pod dozorem společnosti DOLMEN. Velkou většinu známe tzv. od vidění, jelikož docházejí (nebo v minulosti docházeli) pravidelně do mateřídouškových dílen. Z počátku jsme s kolegyněmi byly nervózní, jak vše bude probíhat, ale stud opadl mezi dveřmi a naše návštěvy se staly součástí každodenního života v Dolmenu během nouzového stavu. Jistě mluvím za všechny, když řeknu, že se těšíme na naše běžné pracovní povinnosti - na „ty naše“ klienty, ale na tuhle životní zkušenost budeme vždy s radostí vzpomínat. A jak naši kamarádi z dílen trávili čas? Třeba Kamil sledoval televizi nebo si krátil čas vybarvováním omalovánek pro dospělé. Je náročné nepřetáhnout a nakombinovat barvy tak, aby k sobě ladily. Ale Kamča v tom má jasno! Maruška: “Do dílen jsem chodila moc ráda, když mě nebolely nohy. Vzpomínám, jak jsme háčkovaly kryty na telefon. Ráda jsem navlékala korálky, to aby se tím holky mohly parádit. S Helenkou jsem pracovala v keramice, tam ale bylo velké horko. Ze všeho nejraději jsem zažehlovala barvy s tetou Martinou. Denně na Vás, kamarádi, vzpomínám.” Pan Herbert nám ve svém vyvoněném bytečku ukázal nádherné vlastnoručně sestavované modely hradů a zámků České republiky. Je na své dílo patřičně hrdý, naše uznání mu udělalo velkou radost. Stejně tak se ale rozesmál, při prohlížení minulého čísla časopisu Porozumění, když viděl své milé spolupracovníky a kamarády. A nepohrdl ani možností porazit nás ve hře Člověče, nezlob se!

14


časopis Porozumění Jak bylo ve stacionáři po karanténě Lenka L.

Po karanténě bylo ve stacionáři moc hezky. Byli jsme v malé skupince, moc jsme se neučili, ale hráli jsme pexeso, chodili na procházky, koukali se na pohádky, vyráběli jsme kytičkový věnec a jarní louku. Na oběd jsme byli v jiné místnosti a to bylo moc dobrý. Líbilo se mi to.

Divadlo Kačka Ba.

Dnes jsme byli v divadle a jeli jsme tam autobusem. A potom jsme se dívali na pohádku. Ta pohádka byla o nějakým čertovi a nějaký princezně, kteří se do sebe zamilovali. Princezna šla s ním do pekla a pak přišla na to, jak čerta přeměnit v člověka. Nakonec to dopadlo dobře. Bylo to moc hezký. Potom jsme tleskali, oblékli se a šli na autobus. Do stacionáře jsme dorazili těsně před obědem. Těším se na další představení.

Poděkování Jiří H. s rodiči

Chci poděkovat všem tetám za zavolání, jak se mi daří o koronaviru. Návštěva paní ředitelky mi také udělala radost. Děkuji.

15


časopis Porozumění Bubnování v Mateřídoušce Martina D.

Asi 10 lidí hraje na bubny. Martinka hraje na kytaru, Lenka na klávesy a já hraji na flétnu. Hrajeme různé písničky, například: Tohle je ráj, Sladké mámení, Mašinka, Není nutno, Buráky, Chodím po Brodwayi atd. Dokonce budeme mít první koncert. Budeme hrát v Kraslicích. Bylo vybráno pár lidí, mezi nimi i já. Každý čtvrtek zkoušíme se Standou písničky. Standa je bubeník a má i svoji kapelu. Standa mě vždycky pochválí.

16


časopis Porozumění Poděkování

Redakce Mateřídoušky Za celý tým Denního centra Mateřídouška bychom rádi poděkovali panu Jiřímu Sivákovi, starostovi obce Vřesová a místostarostovi z téže obce, panu Milanu Kurčíkovi, kteří nám přinesli jako dar hromadu dobrot pro naše klienty. Sladké je něco, co nás vždycky potěší. Děkujeme!

Cesta domů Pavla L.

Venku krásně svítilo sluníčko, i když na obloze byly mráčky. Bylo mi krásně, tak jsem otevřela srdíčko a šla pomalu domů. Když jsem pak vyšla ven, uviděla jsem rozkvetlou kytičku, kterou chránil veliký strom.

17


časopis Porozumění Jednou takhle v Honey Bunny Teta Niki

To jsme takhle jednou vyrazili ven. Všichni. Bylo to čerstvě po „koroně“ a po radostném znovuotevření našeho stacíku. Oblékli jsme se, tety vzaly peněženky a vyrazili jsme na kafe a něco dobrého. Ale ne obyčejné kafe, bylo to poslední kafčo, které jsme si dali s naší Haničkou. Protože od září se chystá nastoupit do Sokolova, tak jsme si řekli, že se s ní rozloučíme ve velkém stylu. Kousek od stacionáře je podnik, takový moc pěkný, jmenuje se Honey Bunny. A často, když jdeme na procházku, tak kolem něj procházíme. Ale dneska jsme šli přímo dovnitř, tedy na zahrádku. Tam vám to bylo tak pěkné, křesílka, dokonce deky, kdyby nám náhodou byla zima. Uvnitř všude visely desky a spousta parádních plakátů. Dost dobrý. Kafe měli taky výborné a ty zákusky, opravdu jsme si pochutnali. A víte, co se na konci, když šly tety platit, stalo? Přišel pan majitel a řekl, že to máme celé úplně ZADARMO. To koukáte, co? No my koukali taky. Moc jsme poděkovali. A odpoledne jako velký dík jim ještě tety přinesly dáreček, který jsme na dílnách společně vyrobili.

18


časopis Porozumění Karanténa Lenka Z.

Celé jaro byla karanténa. Museli jsme být doma. S mámou a tátou jsme hráli Člověče, nezlob se. Často prohrál táta a nadával. Je s ním sranda.

Meggie

Annette P. Nouzová opatření, která byla vyhlášena v našem státě, byla už pro některé příliš dlouhá. Pro koho přesně? Přeci pro voříška fenku Meggie. Tak se rozhodla, že si s paničkou vymění role, a pro jednou půjde do práce ona. Klienty zajímal příběh malého vesnického tajemství: Odkud je? Co jí? Kde bydlí? Má hračky? Co ráda dělá? Neznám všechny odpovědi, ale s jistotou v hlase můžu říct: „Meggie Vás ráda navštívila!”

19


časopis Porozumění Moje letošní prázdniny Dáša P.

O prázdninách jsem se měla hezky. Jezdila jsem se švagrem a prasynovci do Františkových Lázní a aquaparku. Chodili jsme také plavat k nám na koupaliště Michal. Moc jsme si to tam vždycky užívali, ráda plavu a dávala jsem si tam kafe. Na začátku srpna jsem jela s kamarádkou do Plzně na výlet a přednášky. Bylo to krásné. Na tyhle prázdniny budu dlouho vzpomínat.

Moje vysněná dovolená Kačka Ba.

Já bych chtěla jet do Ameriky do New Yorku s mamkou, se ségrou, tátou, prostě všichni. Chtěla bych vidět tu sochu svobody, chtěla bych tam ochutnat dobré jídlo. Pak třeba navštívit muzeum, Central Park nebo zábavní park s kolotočema.

20


časopis Porozumění Moje vysněná dovolená Jiří F.

Já bych chtěl jet k pejskům s pánem, který má svaly. Pejsky bych cvičil jako „sedni, lehni!!", jedl bych tam houby. Letěl bych tam velikým letadlem. Spal bych tam taky s pejskama.

Moje vysněná dovolená Kačka Be.

Já bych chtěla jet na jinou dovolenou s maminkou a tatínkem. Šli bychom do restaurace, pak na rybičky, pak bychom šli na polévku. Spali bychom na posteli v hotelu. Pak ještě na procházku, kde bychom viděli zvířátka.

21


časopis Porozumění Interview s Káťou Ba. Ptala se teta Terka

Kačko, jak sis užila dovolenou? Moc se mi nelíbila, hlavně to, že jsem nemohla chodit do stacionáře. Co jsi celé dny dělala? Byla jsem na tabletu. Byli jste se někde podívat? Párkrát na prolézačkách nebo na rozhledně. Co ti nejvíce chybělo? Vy všichni a hlavně Dan. Nosila jsi venku roušku? Nosila, bohužel to jinak nešlo. Mamka šila roušky úplně pro všechny. A jak si užíváš léto? No, chtěla bych chodit k vodě, ale nemůžu. Tak si místo toho maluju nebo si užívám na zahradě. Co na zahradě děláš? Třeba se houpu na houpačce, kecáme s mamkou nebo jen tak odpočívám a taky často grilujeme. Ke grilu může jen taťka. Chodí k vám někdo na návštěvu? Jojo, ségra, brácha, občas nějaká teta. Co máš na létě nejraději? Opalovat se na sluníčku a jíst studenou zmrzlinu nebo tříšť. Jezdíte někam na výlety? Včera jsem zrovna byla na nějakých lanovkách, kde jsem fandila ségře. Poslední týdny jsi ve stacionáři mnohem déle než normálně, proč? Já nevím, asi abych byla nějak zaměstnaná, sama to moc neumím, jen na tabletu. A hlavně proto, že to tu mám ráda!

22


časopis Porozumění Moje vysněná dovolená Dan O.

Já bych chtěl jet do Sýrie s Kačkou nebo s rodičema. Chtěl bych tam vidět ty stroje, tanky, a když jsou v akci. Nejlépe na 16 dní a autem. Aby mě tato dovolená poučila, že tady u nás se máme lépe. A moc rád bych si chtěl vyzkoušet řídit tank.

Dopis z vysněné dovolené (při rozumové výchově) Dan O.

My jsme ve válečné Sýrii. Riskujeme životy, abych se podíval na tanky – úžasný stroje. I rodiče tam jeli, autem. Tak se těšíme zpět do bezpečného Česka.

Panenky Jan Š.

19.6.2020 k nám přišla do stacionáře naše paní starostka z Nové Role. Přinesla s sebou asi 6 panenek, které ale vypadaly jako živá miminka! Všechny jsem držel v náručí a vyfotil se s nimi. Nejvíc se mi líbila panenka jménem Olík. Také tam byla moc pěkná panenka, vyrobená podle vnučky paní starostky. Moc se mi to líbilo a těším se, až přijdou zase.

23


časopis Porozumění Cesta do stacionáře Lenka Z.

Výlet do Plzně Libor B.

V neděli 12. 7. jsem s mamkou a taťkou byl v Plzni. S maminkou jsem jel tramvají a to bylo úplně nejlepší. Jeli jsme asi půl hodiny a potkávali další tramvaje. Pak jsme byli na obědě s bráchou a jeho přítelkyní. Byl to moc hezký den.

24


časopis Porozumění Maxištafeta

Redakce Mateřídoušky I přes to, že letošní jarní měsíce nebyly příznivé ke konání různých akcí, včetně sportovních, podařilo se Školnímu atletickému klubu Chodov v červnu zorganizovat a uskutečnit již 20. ročník Chodovské Maxištafety. Jedná se o závod na dráze, který probíhá formou štafetového běhu a trvá 24 hodin. V závodě soutěžili družstva i jednotlivci. Vybrané startovné a dobrovolné příspěvky byly i letos věnovány ve prospěch našeho stacionáře. I přes to, že počasí letos nepřálo a téměř celých 24 hodin vydatně propršelo, našlo se i tak dost nadšených běžců a celková vybraná částka činila krásných 8.485,-Kč. Peníze použijeme na nákup rehabilitačních pomůcek. Moc děkujeme organizátorům a všem běžcům!

25


časopis Porozumění Cesty do Anglie

Eva Ď. s tetou Luckou Do Anglie se vydávám za svou sestrou Lenkou, jejím manželem Petrem a synem, kterému je 20. Obvykle do Anglie létám letadlem, létání se vůbec nebojím, vlastně ho mám dost ráda. Ale nelétám sama, každý rok se mnou létá Petrovo maminka. Všichni společně pak navštěvujeme různé památky. Například jsem navštívila prostory katedrály, kde se natáčel Harry Potter. Dále pak park Buckinghamského paláce, ale královnu jsem bohužel neviděla. Také jsem procházela kolem budovy parlamentu a Victoriiny věže s Big Benem, ten se opravuje a tak nejde moc vidět. Často i jezdíme na pláž, kde grilujeme, nejradši mám z grilu maso. Nejvíc ze všeho se vždy těším, že uvidím nové památky a hlavně na svou sestru s rodinou. Letos jsem však kvůli všem opatřením ohledně viru nikam letět nemohla, což mě moc mrzí. Doufám, že Anglii zase brzy navštívím.

26


časopis Porozumění Příměstský tábor Lenka Š.

Příměstský tábor probíhal v chráněném bydlení a v knihovně po dobu jednoho týdne. Z Mateřídoušky jsme tam byli já, Kuba H., Honza K., Pepa P. a Martin P. a byla tam s námi Terka. Sešli jsme se v pondělí v osm hodin ve společenské místnosti již přezutí a napjatě čekali, co se bude dít. Když dorazili všichni účastníci tábora, házeli jsme si míček a říkali jména, abychom si zapamatovali, kdo je kdo. Moc to nepomohlo, tak jsme si dali jmenovky na trička. Každý den byla rozcvička, a to jazyková, tělová a taky různé hry. Procházka byla jen první den, což byla škoda. Pak byl oběd, pak čtení pohádek a různé vyrábění. Nejvíc se mi líbilo, když jsme vyráběli z ponožky králíka, pak jsme mu museli vymyslet jméno a co rád jí a dělá. Některé aktivity mě bavily, jiné tolik ne, bylo to tak půl na půl. Poslední den přišli rodiče a asistenti z chráněnka podívat se na naše míčkové vystoupení a výtvory a pak si s námi zahráli hru. Nejvíc se mi ale líbilo tzv. baletní tiché vystoupení s obručí zavěšenou na stromě, to bylo moc hezké.

27


časopis Porozumění Ahoj Praho! Martina D.

Jmenuji se Martina a byla jsem 2 týdny v Praze. Já tam mám příbuzné. Mám tam babičku, 2 strejdy s tetou a 2 sestřenice. Máme tam rodinný barák a je to na Suchdole. Počasí bylo docela dobré. První týden bylo zataženo a druhý týden bylo krásně, sluníčko a teplo. Když jsem měla trochu času, tak jsem byla na zahradě. Babička měla pravou ruku v sádře a musela jsem jí pomáhat, jak to jen šlo. Jednou byl strejda jako rozhodčí a já s babičkou jsme musely jít s pejskem. Babička mě zavedla na prohlídku koní. Když jsem byla na zahradě, tak jsem sledovala letadla, které přistávaly nebo startovaly z letiště.

Jak jsem koukal na fotbal Peter D.

V neděli jsem se díval v televizi na fotbal. Běhali tam chlapi po hřišti a kopali do míče. Lidé jim hlasitě fandili, byly mezi nima i holky. Celý zápas krásně svítilo sluníčko. Skončilo to 2:1. Fotbal mě baví.

28


časopis Porozumění Moje vysněná dovolená David F.

Já bych chtěl jet s tetou Terkou a tetou Deniskou k moři. Letěli bychom tam letadlem, koupali bychom se v moři a taky opalovali, jedli bychom vajíčka a pili colu. Viděli bychom tam pohádku O Pejskovi a Kočičce.

Dovolená s kamarády Matěj P. s maminkou

Letošní dovolenou s Ondrou a Péťou jsme strávili v Háji pod Klínovcem. Jezdili jsme na různé výlety a také do bazénu. Při výletě do Německa jsme se svezli kabinkovou lanovkou na rozhlednu Fichtelberg, kde jsme si dali kafíčko a zmrzlinu. Byli jsme se podívat na bývalou vápenku v Kovářské, která je částečně opravená a moc se nám tam líbilo. Poprvé v životě jsem byl na trampolíně. Celý týden jsme měli krásné počasí, tak jsme si i snídaně užívali venku. Dovolená byla moc krásná, ale krátká a už teď se těším na další.

29


časopis Porozumění Jak jsme výletili Věra B.

V sobotu jsme jeli autem do Karlových Varů. Jelo nás pět, Nelinka, Natka, Jarka, Věrka (já) a Daneček. Navštívili jsme Svatý Linhart a rozhlednu Diana. Z Linhartu jsme šli pěšky na Dianu. Na Dianu jsem ale jela výtahem, to bych neušla. Byl krásný výhled, protože bylo pěkné počasí. V restauraci jsme si dali dobrý oběd. Potom jsme šli navštívit zvířata. Bylo jich tam spoustu, prasata, ovce a pávi. Pávi chodili pořád za námi. Pak jsme šli zpět na Linhart a tam jsme viděli spoustu jelenů a laní. Výlet byl moc pěkný, zakončili jsme ho kafíčkem v Globusu.

Zameták Vítek S.

Při letní procházce Vítek S. slyší auto, které zametá chodníky a říká: „Teto, jede nějaký zameták“. Teta odpovídá: „ No, anebo smeták, Vítku.“ A Vítek se smíchem odpovídá „Smeták můžu být leda já, tohle je zameták“. Teta ho v tom nenechá a říká: „Vítku jestli ty jsi smeták, tak já jsem koště.“

30


časopis Porozumění Velká pohlednicová soutěž Redakce Mateřídoušky

Letos v létě jsme v Mateřídoušce vyhlásili velkou pohlednicovou soutěž. V rámci soutěže jsme vymysleli dvě vítězné kategorie, soutěžili jsme o největší počet zaslaných pohledů z cest a také o pozdrav z největší dálky. Největší ohlas měla soutěž v chodovském stacionáři, do kterého nám bylo doručeno přes léto celkem 39 pohledů, dost aktivní byly také klienti sokolovských dílen. Celkově nejaktivnějším cestovatelem se stal Vít S. ze stacionáře Chodov, který nám ze svých letních výletů s rodinou zaslal neuvěřitelných 14 pohlednic! To je tedy výkon, smekáme. Na druhém místě za Vítkem se umístil Míša A. z dílen Sokolov, od kterého nám přišlo 6 pohledů. V patách Míšovi byla Dáša K., od které nám dorazilo celkem 5 pohlednic, ty jí vynesly 3. místo. Pohled z největší dálky pak dorazil z Vysokých Tater od velké výletnice Dáši K., která tedy zabodovala v obou kategoriích. Všem děkujeme za krásné pozdravy z výletů a dovolených, moc nás potěšily a těšíme se na další ročník soutěže.

31


časopis Porozumění

32


časopis Porozumění Na táboře Kuba H.

Na táboře byl Filip a Hanka a ty to vedli. Dělali jsme rozcvičky a žonglování. Pirátovi jsme pomáhali dělat dobré skutky. Vyráběli jsme lodě, pevnosti a mapy. Pak jsme byli venku a hledali jsme vajíčka barev našich týmů a plnili úkoly. Taky jsme hráli hru Čaroděj, kde jsme měli kouzelné předměty, které nám chtěl čaroděj ukrást. Kdo by se pohnul, toho by čaroděj proměnil v kámen. Kdo získal všechny předměty a nebyl kámen, ten vyhrál. Na táboře se mi všechno líbilo.

Dnes mám narozeniny Petr W.

Přišel jsem ráno do stacionáře a přinesl jsem bonbóny a rolády pro kamarády a tety. Dopoledne mi kamarádi i tety popřáli k narozeninám. Z dárků jsem měl velkou radost. Dostal jsem králíčka, přání a čokoládu. Po obědě půjdu do dílen, tam mi také popřejí a nesu jim také pohoštění. Doma na mě čeká dort, který upeče maminka. Přijede babička s dědou a dostanu dárky. Narozeniny jsou super den.

33


časopis Porozumění Poděkování Andrea H.

Ráda bych za celý tým sociálně terapeutických dílen poděkovala paní Ivaně Maškové ze Svatého Linhartu za letitou spolupráci s naší organizací, za umožnění pořádání výstav našich výrobků a volnočasových aktivit pro naše klienty v areálu kavárny na Linhartu a za mimořádně vřelý přístup v zájmových činnostech našich klientů a prezentaci výrobků našich dílen. Dále také děkujeme panu Temňákovi za dar ve formě dvou stolních počítačů, které poskytl v době koronavirové krize našim dvěma uživatelkám do domácího užívání. Poděkování v této krizové době patří i paní Matoušové a prodejně Globus Karlovy Vary za poskytnutí kreativního materiálu pro volné chvíle v domácí karanténě. Poděkovat bychom dále chtěli panu Romanu Pezlovi za poskytnutí velkého množství materiálu k výrobě dřevěných výrobků a taktéž děkujeme rodině Černých. Vážíme si Vaší pomoci a děkujeme.

V solné jeskyni v Nejdku Vítek S. s tetou Evou

V solné jeskyni mi teta Míša říkala, jaké náramky se tam dají koupit. Rád kupuji malé dárky a chci si je vždycky osahat (pozn. redakce - Vítek je nevidomý). Povídám tetě: „Když já bych je potřeboval vidět.“ Teta Eva se zasmála a povídá mi: „No to teda nevím, Vítku, co s tím uděláme.“ „No prostě se na to mrknu a uvidím,“ řekl jsem a všichni jsme se rozesmáli.

34


časopis Porozumění Návštěva koncertu Tomáše Kluse Petra R.

S maminkou jsme byly v Lokti v přírodním divadle na koncertu Tomáše Kluse. Mám ho moc ráda. Viděla jsem tam i tety ze stacíku – tetu Míšu, Niki, Bětku, Mirku a Soňu. Fotily jsme se spolu. Mám taky fotku s Tomášem Klusem. Koncert byl moc pěkný, hodně jsem tleskala. Když jsme jely domů, byla už tma.

Podivný případ se psem Tereza N.

Šli jsme do Hornického domu na divadelní představení. Jmenovalo se to Podivný případ se psem. Hlavní roli měl pes, který tam byl celou dobu a s ním kluk, ale už nevím, jak se jmenoval. A pak ještě pán a paní. Divadlo bylo dlouhé, ale hezké. Na oběd jsme přišli později. Byl to pěkný den.

35


časopis Porozumění 30 let Mateřídoušky

Veronika K. Letos je to 30 let, co otevřel se pro nás svět. Vzniklo naše zařízení, Nad nějž lepšího snad není. Tenkrát chtěla teta Věrka Stacionář pro Štěpánka a pro další kluky, holky, v prostorách bývalé školky. Kohopak by napadlo - a tím jsem si téměř jistá, Že nás jednou bude tolik, že nebude dosti místa. A tak vždy po krátké době přišli zase zedníci, Kolečko, tvárnice, malta, pracovali se lžící. Nová místnost byla tady, na pár let to stačilo, Ale jak nás přibývalo, místo zase tlačilo. Volné místo kolem nás už k zastavění není, Strejda s tetou vymysleli další zařízení. Několik let příprav, spoustu práce na to, Ale stacík v Sokolově jistě stojí za to. My máme svou historii, Sokolov ji píše, Jsme však jedna parta, jak jsem řekla výše. I klienti z dílen nejen v tuto hodinu, Tvoří s námi velkou, nerozlučnou rodinu. Zažili jsme toho hodně, prošli spoustu různých cest, Viděli jsme krásná místa, navštívili hodně měst. Na vozíčku, pěšky, autem, autobusem, lodí, Tak, jak to v běžném životě u lidí chodí. Když se se mnou podíváte, tak každá ta hvězda Ukazuje, kde jsme byli, ač se vám to nezdá.

36


časopis Porozumění Srpnový pobyt v Mariánkách Libor T.

Do Mariánských Lázní jsme přijeli dopoledne, na recepci jsme dostali karty od pokoje a pak jsme se šli ubytovat. V sobotu jsme šli na oběd, pak jsme relaxovali a manželka šla koupit nějaké vody. První dva dny nám propršelo. V pondělí už bylo zase pěkně. S manželkou jsme se chodili dívat na fontánu. Hráli valčík a písničky od Karla Gotta. V hotelu jsme měli polopenzi, takže jsme na obědy chodili do restaurací. Ve středu jsme se šli podívat do parku miniatur. Chodili jsme i na nějaké procedury. Ve čtvrtek jsme měli slavnostní večeři. Bylo to fajn, pobyt jsme dostali od dětí, tak jim za něj děkujeme.

Moje nová kuchyň Růžena N.

Paní opatrovnice Ivetka mi zařídila novou kuchyňskou linku, protože ta moje stará už byla špatná. Mám velkou radost, kuchyň se mi opravdu moc líbí. Je tam vše nové, i sporák a trouba. Můžu teď s radostí zase vařit a hlavně péct, umím dobrou bábovku. Z jídel nejraději vařím a jím plněné papriky nebo pečené kuře s bramborovou kaší. Teď budu dělat na sobotu a neděli cukety jako řízek s bramborem. Včera jsem dělala lečo, to mám taky ráda.

37


časopis Porozumění Lipová alej Mateřídouška Redakce Mateřídoušky

Starostka Nové Role paní Jitka Pokorná, se kterou se již dobře známe díky miminkovým terapiím s panenkami, nás oslovila, zda bychom jí a dámám z klubu Seniorita pomohli vysázet stromky na sídlišti v Nové Roli, potřebovali na to nějaké siláky. To bylo něco pro nás! Vždy se rádi podíváme na nějaká nová místa mimo naše zařízení a zkusíme si jiné aktivity, než běžně. Na místě jsme se také seznámili s mladým myslivcem Lubošem a jeho pejskem. Vysázet stromky byla docela dřina, potřebovali jsme k tomu různé nářadí jako rýče a lopaty, ale zvládli jsme to, skoro jako kdybychom sázeli stromy denně. Po dobře odvedené práci nás Luboš povozil na čtyřkolce nebo ve vozíku zapřaženém za čtyřkolkou, paráda! Malé lípy jsme vysázeli do dvou řad. A představte si to, alej se jmenuje po nás, tedy „Mateřídouška“! Přejeme jí, ať pěkně roste a dělá lidem radost.

38


časopis Porozumění Perličky a hlášky – STD Sokolov - Míša A.: „Tátu bolí hlava.“ Martina: „Chudák..“ Míša: „Včera chlastal.“ - Standa (bubeník) praví moudro: „Každému je tolik let, na kolik se sám cítí.“ Míša A.: „Hm, tak já jsem krásnej a hubenej!“

- V době koronavirové , kdy zaměstnanci šili roušky jako o závod, se v dílnách zastavil Aničky syn Filípek a povídá: „Mami, kdy už nám taky ušiješ ty rohožky?“

- Maruška G. se na chodbě dívá na nástěnku s fotkami a ptá se mě, co to tam na té jedné fotce je. Odpovídám, že je tam fotka miminka (novorozená dcerka naší kolegyně Lucky jménem Esterka - pozn. redakce). Maruška se nevěřícně na fotku zadívá a povídá: „A to je jako živý?“ Říkám, že určitě. Maruška mi pořád nevěří a povídá: „A není náhodou gumový?“ - Honza K. na keramice vypráví, že byl v Karlových Varech v restauraci. Ptám se: „V jaké?“ Honza odpovídá: „No, v tý KSČ. Měli to tam fakt moc dobrý.“ Říkám: „Myslíš KFC?“ Honza odpovídá: „Jo, jo, vždyť to říkám.“

39


časopis Porozumění

?

Kde všude můžete sledovat Mateřídoušku?

?

fotografie ze všech našich akcí či nejčerstvější informace o plánovaných událostech

www.dcmat.cz

nejkomplexnější informace o dění v Mateřídoušce jako jsou různé zprávy z naší činnosti, kalendář akcí, odkazy na důležité dokumenty a mnoho dalšího videa z besídek, koncertů, rekreačních pobytů...

Stačí vyhledat „Denní centrum Mateřídouška“.

Denní centrum Mateřídouška finančně podporují Evropská unie

Ministerstvo pro místní rozvoj

Časopis Porozumění vydává Denní centrum Mateřídouška, o.p.s., sídlem: Školní 737, 357 35 Chodov, info@dcmat.cz Redakční rada: Bráborec P., Bráborcová V., Bráborec V., Romanová L., Zaschkeová S. Náklad: 200 ks

Není určeno ke komerčnímu využití. ZDARMA!