Porozumění 48 by Denní centrum Mateřídouška

časopis Denního centra Mateřídouška, o.p.s.

Porozumění září 2019 - únor 2020

č. 48

Novinky, postřehy, umělecká tvorba...

Zažijte druhé Vánoce!

UPOZORNĚNÍ Tento časopis nabízí pouze dobré zprávy a podporuje pozitivní náladu.

časopis Porozumění Vážení a milí čtenáři,

právě držíte v rukou již 48. číslo časopisu Porozumění, který vydává Denní centrum Mateřídouška a je sestavován z příspěvků klientů, pracovníků Mateřídoušky, rodičů a vůbec kohokoli, kdo s námi má co do činění. Tentokrát bychom vám v úvodu chtěli představit krásný textík, jenž má na svědomí většině z vás dobře známý „strejda Pavel“, tedy manažer a zakladatel Denního centra Ing. Pavel Bráborec, MBA. Pokud jste to ještě neobjevili, vězte, že Pavel si relativně nedávno založil facebookový profil (ha, taky ho sociální sítě dohnaly!) a své sledující v pravidelných intervalech zásobuje čtivými příspěvky o jeho zážitcích a zkušenostech za léta praxe v sociálních službách. Pokud vás jeho psaní nadchne stejně, jako nadchlo nás, můžete si jeho profil přidat do sledování a třeba i jeho moudrá slova šířit dál. Čeká na vás ale samozřejmě také tradiční nálož článků klientů a zaměstnanců o dění v Mateřídoušce a kolem ní, doprovázené fotkami, vtipné hlášky a aktuální informace ze zákulisí financování denního centra. Teď už vás necháme ponořit se do stran časopisu, přejeme pěkné počtení!

Pavel Bráborec 2

časopis Porozumění Prchavé okamžiky smíření Pavel B.

Narození dítěte s postižením je životní událost, na kterou není možné se připravit. Vždy je to šok, který vás jako stín následně provází dalším životem. Smířit se s realitou postižení u svého dítěte vyžaduje mnoho času, trpělivosti i lásky. Proto jsou velmi vzácné chvíle, kdy se smíření zaleskne jako třpyt nádherného diamantu v duši rodiče. Oblíbenou a netrpělivě očekávanou součástí každého výletu Mateřídoušky jsou návštěvy restaurací, kaváren a cukráren. Kulturní zážitky musí být náležitě vyvažovány zážitky gastronomickými. Mňamózní oběd, výborné kapučíno s krémovou pěnou a dortíkem často rozhodují o následném hodnocení úspěšnosti výletu. „Mamí, mamí, ještě kofoličku,“ upozornil Péťa mamku asi po osmé a hned se nadechuje k devátému připomenutí. „Péťo, kofolu přinese pan číšník, už jsem ji objednala. Sám jsi to přece viděl.“ U vedlejšího stolu položila servírka před hladového Standu guláš s knedlíkem a vzápětí postavil číšník před Péťu toužebně očekávanou kofoličku a před Standu třetinku piva. Péťa se významně podíval na Standovo pivo a hlasitě pronesl: „Po pivu se hloupne!“ Standa přestal jíst a v rozpacích se podíval na svou mamku, která si právě vychutnávala polední kávu. Mamka se laskavě usmála, pohladila Standu po předčasné pleši a lehce ho políbila na spánek. „Stáníku, neboj, ty už můžeš.“ Byl jsem nečekaným svědkem malého zázraku smíření.

časopis Porozumění Bubnování - Německo Martina D.

Ze Sokolova jsme vyjeli v 7:45, na místě jsme byli v 9:30. Po příjezdu jsme šli do nějaké velké budovy. Budova měla chodbu se záchody, pak byla jídelna a za tou byla místnost, kde jsme seděli. Moc jsme nezpívali, spíše jsme se učili bubnovat. Mohli jsme říkat slova kartentyna nebo hep hip. Bubnování vedla Němka Andrea a my jsme měli překladatele. Seděli jsme v kruhu a trénovali jsme hru na bubny a bubnování do rytmu. Pak jsme se představovali jmény. Andrea se ptala: „Wie heißt du?“ a my jsme měli odpovědět a vybubnovat své jméno. V 10:30 byla přestávka a my jsme si dali kávu. Po přestávce jsme se naučili dvě písničky. Jedna byla indiánská, druhá africká. Já jsem to moc neuměla. Ve 12:00 jsme měli oběd. Byl řízek a brambory s kyselým přelivem, chutnalo to jako bramborový salát. Po obědě jsme opět trénovali bubnování, samozřejmě jsem si to vyzkoušela i já. Naše paní ředitelka mi dokonce zatleskala. Seděla jsem vedle naší vedoucí Martiny a obě jsme se smály. Bylo to všechno dost zábavné a já jsem byla spokojená. Nakonec jsme se vyfotografovali a ve 14:30 jsme odjeli domů. Byl to moc pěkný zážitek.

časopis Porozumění Bubnování v Německu Jirka M.

Opět jsme vyrazili kousek za hranice do Německa na akci hudební bubnování. Byla nás celá banda lidí, zaplnili jsme celou velkou místnost. Chvíli jsme pracovali všichni dohromady, chvíli zase sami. Dostali jsme bubny a měli jsme za úkol vybubnovat danou melodii a udržet rytmus. Nebylo to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, ale bavilo nás to a docela jsme se u toho nasmáli. Nechyběl oběd, káva a příjemné posezení. Byla to vydařená akce.

Bubny v Německu Eva G.

V sobotu 28. 9. 2019 jsme jeli autobusem do Německa. Jeli jsme tam s kamarády z dílny a byli s námi také lidé z dílen ze Sokolova. Cesta byla dobrá. Když jsme dorazili, nabídli nám pití a potom jsme se přesunuli do velké místnosti, kde byly připravené židle. Tleskali jsme, dupali jsme a bubnovali jsme na různé bubny podle paní Němky. Opakovali jsme po ní. Taky jsme hráli do různých písniček. Někdo z nás běhal, chodil, nebo se různě hýbal a jiní zas bubnovali do rytmu. Bylo to krásné, ale docela vyčerpávající. Bubnovali jsme až do 2 hodin, takže jsme pak byli pořádně unavení. Ale dali nám tam výborný oběd, kyselý bramborový salát s řízkem a po obědě jsme si dali i kafíčko. Kolem 2. hodiny jsme měli krátkou přestávku. Když jsem bubnovala, uklidnilo mě to. Na muzikoterapii jsem chodila i dřív na Mariánské, když jsem měla třeba nějaké problémy, moc mi to pomáhá.

časopis Porozumění Chorvatsko Denisa M.

Na dovolenou jsme jeli auty, jelo jich celkem pět! Bylo tam moc hezky, počasí nám vyšlo, pořád svítilo sluníčko. Viděli jsme lodě, krásný moře, ve kterém jsme se koupali. Sami jsme si vařili. Chodili jsme po památkách a k moři. Nejvíc mě bavilo válet se u vody a opalovat se.

Slavnosti na hradě Loket Jirka M.

S Honzou K. a dalšími jeho kamarády jsme se jeli podívat do Lokte na hradní slavnosti Purkrabího Půty. Přijeli jsme autobusem. Prošli jsme se po mostě a pak přes náměstí až nahoru do kopce na hrad. Stánky začínaly už na náměstí. Brouzdali jsme po hradě a fotili jsme se v chodbách hradu. Viděli jsme ukázku dravých ptáků a šermířského souboje. Pak jsme si šli koupit do stánku kořeněnou klobásku. Výlet se povedl!

časopis Porozumění Jak jsem všechny překvapil Liborek B.

Jednou jsem se místo mojí tety Renaty učil s tetou Evou. Měl jsem spočítat ptáky na drátě a napsat výsledek. Teta Eva přede mě papír s příklady položila otočený na šířku tak, abych do okénka pro napsání výsledku dobře fixem dosáhl. To ale netušila, že jí napíšu i výsledek „položený“, aby ho ona na výšku dobře přečetla. Teta Eva a pak i ostatní tety se nestačily divit, co jsem dokázal! Podívejte se na obrázek.

časopis Porozumění Srdce slabším

Poznámka redakce Charitativní akci „Srdce slabším“ na Stříbrné pořádá každoročně nadační fond Ještěřice. Loňský ročník byl již 17. a výtěžek byl věnován Dennímu centru Mateřídouška. Bylo to úžasných 25 000,- Kč a tímto ještě jednou děkujeme všem organizátorům za báječnou akci, všichni jsme si to moc užili!

Stříbrná Soňa P.

Jeli jsme opět na Stříbrnou. Je to tam super. Hrály se různé soutěže na téma hasiči. Tentokrát jsem se rozhodla, že pomůžu v soutěžích pro děti. Stála jsem u stanoviště s plechovkami. Ty byly postavené do pyramidy a děti se strefovaly míčky. Já jim míčky pak podávala a stavěla znovu plechovky. Děti si pak mohly vybrat odměnu. Byla jsem nadšená a spokojená.

časopis Porozumění Srdce slabším Víťa M.

V sobotu 21. 9. jsme jeli s tatínkem na Stříbrnou na akci Srdce slabším. Počasí bylo moc pěkné, babí léto. Já a Soňa jsme zpívali spolu se Sokolováky. Zpívali jsme kántry. Byly tam různé soutěže, ale já jsem moc nesoutěžil, bylo to hlavně pro děti. Měli jsme buřtguláš a moc se jim povedl. A potom byla dražba a my, jako Mateřídouška, jsme dostali hodně peněz, 25 000 Kč. Nakonec byla diskotéka. Pěkně jsme si zatancovali. Příští rok pojedu zase, už se těším.

časopis Porozumění Děpoltovice Kuba G.

S Míšou, Helčou, Katkou, Jiřkou, Lenkou, Míšou a Honzíkem jsme jeli do Děpoltovic malovat ohradu pro kozy. Holky namalovaly zelenou trávu na ohradu a my chlapi jsme natřeli lavičky ochranným lakem. Kozy zůstaly v ohradě s námi a dívaly se, jak jim to tam zdobíme. Byly zvědavé a zelená barva je lákala. Z jiné ohrady na nás koukali koně, kolem pobíhal pes. Byl tam krásný klid a moc jsme si to užívali. Udělali jsme spoustu práce, ale ještě se tam jednou vrátíme. Na závěr jsme si opekli špekáčky!

Malování Kozího parku v Děpoltovicích Martin P.

Třikrát jsme jeli do Děpoltovic na Jízdárnu Pegas malovat ohradu pro kozy. Nakoupili jsme spoustu barev a štětců a pustili jsme se do toho! S prací na ohradě nám pomáhali Michal, Helča a Káťa. Všechny nás to moc bavilo a hlavně nám práce šla od ruky. Nechyběla nám nezbytná přestávka a také opékání špekáčků. Úplně na závěr nás majitelé Jízdárny Pegas pozvali na oběd. S naší odvedenou prací byla paní moc spokojená a poděkovala nám. Hned je to tam veselejší.

časopis Porozumění Otevření Kozího parku Milan M.

Jednu listopadovou sobotu jsme jeli s tetou Andrejkou a Tomášem a Pavlíkem do Děpoltovic za zvířátky. Otevírali tam Kozí park. Jiní kamarádi z dílen tam pro kozy malovali ohradu. Byla tam různá zvířátka, nejen kozy, ale i ovce, kůň a pejsci. Kozy byly hladové, krmili jsme je. V ohradě s nimi byly různé děti a kozy s nimi skákaly přes překážky. Nesl jsem s Vojtou dort pro kozy, byla tam mrkev, různá zelenina, jablíčka, piškoty a dokonce čokoláda. To si daly do čumáků. Pak jsme šli do restaurace, měl jsem chlebíčky, cukroví a limču. Teta Andrea nás pak ještě vzala na výlet na Linhart. Bylo to moc hezké a těším se na nějaký další výlet.

časopis Porozumění Halloween ve stacionáři Kačka Ba.

Na konci října jsme ve stacionáři slavili Halloween. Měli jsme na sobě různé kostýmy. Já byla čarodějnice. Na tváři jsem měla pavučinu a bradavici, nakreslila mi to mamka. Na sobě jsem měla starý triko, na kterém byl připevněný velký pavouk a sukni. Převleky měly i tety, paní vedoucí byla Batman. Byla fakt hustá! Ve stacionáři byla taky pěkně strašidelná výzdoba. Přijely za námi i jiné děti a tety z Chodova. Dělali jsme různý soutěže, byla to šílená zábava. Pak jsme si dali zajímavou svačinku. V kelímku byla žížala na hrobečku, měli jsme taky mufínky s pavouky, duchy a dýněmi a krvavý punč. Vypadalo to doopravdicky, ale bylo to jen jako. Po svačině byla diskotéka, pěkně jsme si zatrsali (jako král Jelimán). Bylo to úžasný!

časopis Porozumění Výlet do Chomutova za zvířátkama Jiří „Olle“ S.

Dne 17. 10. jsme ve dvoře před Mateřídouškou asi v 8 hodin nasedli do minibusu, bylo nás asi tak kolem 20 klientů, nálada byla výborná a vedle mě si sedl strejda Zdeněk. Cestou vyprávěl o Španělsku a já vytáhnul křížovky, aby cesta lépe ubíhala. Přibližně v 9 hodin jsme dojeli na místo, vystoupili před ZOO Chomutov a naskládali jsme plné kapsy kaštanů, aby bylo co krmit zvěři. Viděli jsme divoké kachny, muflonům jsem hodil jablko, protože jsem měl k svačině dvě. Také jsme pozorovali lachtany, jak se potápí a umí hospodařit se vzduchem. Ovce a divoké kozy nám baštily kaštany z ruky, to bylo kouzelné. V krmítku pro veverky jsem si vzal hrst slunečnice a čtyři buráky a bylo po svačině. Výlet hodnotím jako velmi vydařený.

časopis Porozumění Ekocentrum Ostrov Jakub G.

Jeli jsme na výlet do Ostrova u Karlových Varů, kde mají zajímavé Ekocentrum. Jeli jsme autobusem spolu s kamarády ze stacionáře. Mají tam spoustu zvířat. Viděl jsem třeba želvy, krokodýla, ještěrky, hady a morčata, ta byla schovaná vevnitř a venku měli ptáky, králíky, lišku a taky kozy. Želvy mi připomínaly želvy Ninja, vypadaly podobně. Po prohlídce jsme se šli projít do parku a na náměstí, kde jsme si koupili něco malého k snědku. Pozn. redakce Tenhle krásný obrázek není podepsaný, ale autorkou je Kačka Be., která na něj přenesla svůj dojem z výletu do Ekocentra. Nejvíc jí zaujaly želvy.

časopis Porozumění Koupání ve Weidenu Adéla V.

V sobotu 26. 10. 2019 jsme byli ve Weidenu. Bylo to super. Koupala jsem se v bazénu, jezdila jsem na tobogánu. Jízda byla rychlá. V poledne jsme se tam najedli, měla jsem kuřecí závitky a hranolky. Po návštěvě bazénu jsme jeli nakoupit do Aldi a potom jsme jeli domů. Když jsme přijeli domů, byla jsem tak unavená, že jsem hned usnula. Výlet se mi moc líbil.

Koupání ve Weidenu Kuba H.

V říjnu jsme jeli na výlet do bazénu do Weidenu. Pořádně jsem se tu vyblbnul, jezdil jsem rychle na tobogánu a skákal jsem ze skokánku. K obědu jsem si dal veliký hamburger a hranolky. Poprvé s námi jela na výlet i moje maminka a příští rok ji vezmu zase.

časopis Porozumění Hřebeny Jan M.

Na začátku listopadu jsme byli na výletě na Hřebenech. Po cestě k hradu jsme ozdobili zvířatům stromek jablky, mrkví, piškoty a kaštany. Na hradě jsme si opekli buřty a vyzkoušeli si práci s canisterapeutickými psy. Martiny známý nám přinesl čaj na zahřátí. Výlet se mi moc líbil a těším se zase na příští rok.

časopis Porozumění Vernisáž v Chodově Honza K.

Na konci listopadu se někteří z nás vydali do Chodova na vernisáž. Na vernisáži byly vystaveny výrobky z chodovských a sokolovských dílen. Všechny výrobky byly překrásné a doufám, že se jich co nejvíce prodá. Kromě výrobků se zde prezentovala celá Mateřídouška prostřednictvím pečených i nepečených dobrot.

Perličky ze sokolovského stacionáře •

„Včera jsem se porvala s Luckou!“ „A kdo vyhrál?“ „Tatínek.“

•

„Maminka je mladá. Ale brácha je starej.“

•

„Maminka rozbila ovladač.“ „A proto se na sebe zlobila? Sama na sebe?“ „Sama na mě!“

časopis Porozumění

Básně

Veronika K.

O nás

Německo

Klienti jsou zlaťoučký,

Německo už dobře známe,

svůj život nemaj´ lehoučký.

my ho hodně rádi máme.

Svůj svět maj´ trochu jinačí

Jsou tam naši kamarádi,

v něm radost, usměv přináší.

co nás také mají rádi.

Sokolov

V našem známém Sokolově, otevřel se stacík nově. Hodně štěstí mu přejeme, Věrce s Pavlem děkujeme.

časopis Porozumění Dar ZŠ Sokolov Redakce časopisu

Ve čtvrtek 12. prosince 2019 proběhla na Základní škole Sokolov, Křižíkova 1916 předvánoční akce s názvem Rozsvěcení vánočního stromu spojená s lampionovým průvodem. Jednalo se o charitativní jarmark školy a výtěžek byl určen Dennímu centru Mateřídouška. Žáci školy spolu se svými učiteli a také rodiči nacvičili koledy, vyrobili různé výrobky, napekli vánoční cukroví a vymysleli zábavné disciplíny s vánoční tematikou. Jarmark byl v závěru dne zakončen lampionovým průvodem. Výtěžek z celé akce, krásných 13 370,-Kč, byl poté zástupci z řad žáků v čele s paní učitelkou slavnostně předán vedoucí denního stacionáře v Sokolově. Moc děkujeme všem, kteří se na této akci podíleli a pomohli tak přispět našemu centru. Vaší podpory si velmi vážíme.

19 t

časopis Porozumění Vánoční nákupy Tomáš G.

Dne 10. 12. jsme jeli na vánoční nákupy do Karlových Varů do Tesca. Jeli jsme autobusem a v Tescu jsme vybírali dárky. Mamince jsem koupil voňavou svíčku, vánoční čaj a k tomu dva stejné hrnečky s tukanama. Na Vánoce si do nich budeme s maminkou dělat čaj. Ještě jsem našemu papouškovi Pepíkovi koupil zrcátko se zvonečkem a taky krmení. To dostane až pod stromeček. Dárky jsem pořádně schoval, ani maminka o nich ještě neví.

Mám rád Vánoce Marian T.

Na Vánoce jsme byli doma. Chodil jsem s Beníkem ven a koukal na televizi. Nejvíc se mi líbil film „Sám doma“. K večeři jsme měli salát a řízek. Byla u nás i ségra Miluška. Stromeček jsme neměli, ale dárky jsme si dávali. Dostal jsem mikinu, tričko, ponožky, kalhoty, šampon a sprchový gel. Dárky se mi moc líbily. Na Silvestra jsme pak byli u bráchy Tondy s Lenkou. Jedl jsem chlebíčky, pil džus, kafe i grog. Televizi jsme měli puštěnou na plný perdy. Na ohňostroj jsme se dívali z balkonu. Bylo to pěkný.

2 20

časopis Porozumění Vánoce Míša A.

O Vánocích jsme měli výborný salát a rybí filé od maminky. S tatínkem jsem během svátků sledoval pohádky a společně jsme chodili na procházky. Od Ježíška jsem dostal bubny. To byl teda ten nejlepší dárek! Měl jsem z nich obrovskou radost! Ve volnu na ně moc rád hraju. Vánoční svátky jsem si pěkně užil, ale také už jsem se těšil do práce za svými kamarády.

Vánoce Jiří H.

Na Štědrý den jsme se dívali na televizi a byli jsme celý den doma. Večer jsme měli hrachovou polévku s opečenou houskou, bramborový salát, řízek z Třeboňského kapra a vepřový řízek. Také jsme jedli cukroví. V televizi byly staré pohádky a také tři nové. Rád sleduji staré filmy a film o Marii Terezii. Pod stromeček jsem dostal retro hokej, CD kolínské Kmochovy hudby Spějme dál! 1930-1942 (pan kapelník Alois Vlasák). Dále ložní soupravu, auta 3D, kosmetiku, oděvy a tři angličáky a dvě motorky. Na Vánoce přijela i moje sestra a dostal jsem od ní také kosmetiku, další dvě motorky a kalendář. Svátky mi pěkně utekly. Silvestr byl také pěkný.

časopis Porozumění Vánoční vzpomínka Pavel B.

Naše Vánoce měly donedávna pevně daný řád. Den před Ježíškem se zdobil stromeček, což náš synek bedlivě sledoval i kontroloval. Často se to neobešlo bez těžko potlačované nervozity, vyvolané přemírou těšení. Štěpánek se na Vánoce dokázal těšit moc a ještě víc. Vidina dárků, zázračně se objevujících Ježíškovou zásluhou pod vánočním stromkem, naplňovala jeho předvánoční dny a týdny radostně netrpělivým očekáváním. Jeho těšení bylo často i zkouškou odolnosti naší nervové soustavy. K předvánočním rituálům neodmyslitelně patřila návštěva Vánočního domu, což je místní karlovarská ujetina, nabízející Vánoce po celý rok. Štěpa miloval vše, co s Vánocemi alespoň nějak souviselo. Dlouhé hodiny v jeho pokojíčku zněly koledy, neodbytně vyžadoval další porce vánočního cukroví a trpělivě vyzvídal, kolikrát se ještě vyspí, než přijde Ježíšek. České koledy jsou plné poetiky, naplňující duši posvátnou náladou, ale po sto šedesáté repríze hitu „Půjdem spolu do Betléma“ se posvátnost lehce vytrácí a vy byste šli nejraději kamkoliv, jen ne proboha do Betléma. Vánoční dopoledne probíhalo celkem v klidu. Pokojíčkem zněly koledy a Štěpánek pravidelně kontroloval v obýváku stromeček. Po obědě se dokázal chvíli dívat i na nějakou pohádku. Kolem třetí se dostavila první vlna neklidu a bylo nutné ze skříně vyndat sváteční triko na převlečení ke štědrovečerní večeři. V pět už muselo být triko oblečené a večeře na stole. Vrchol Vánoc se blížil a s ním i toužebně očekávané cililink..., oznamující, že tu už Ježíšek konečně byl a tím pádem jsou dárky na svém místě.

časopis Porozumění Po úvodním radostném vydechnutí, kdy spatřil stromeček obsypaný dárky, začal překotně likvidovat z jeho pohledu zcela zbytečný balicí papír, který mu bránil v přístupu k vánočním pokladům. Vítány byly hudební CD včetně jejich různých přehrávačů, mluvící zvířátka nebo panenky či houkající sanitky. Vše pak odnesl do svého pokojíku a rozestavil na zem kolem sebe. My byli důrazně vykázáni zpět do obýváku, kde nás čekala vánoční pohádka, o kterou on téměř nejevil zájem. Novým vánočním přírůstkům ve svém hračkovém království vždy věnoval patřičnou pozornost a vydržel si s nimi dlouho hrát. Měl je rád a dokázal s nimi i šetrně zacházet, což byl časem docela problém, neboť Vánoc bylo hodně, k tomu každoroční narozeniny a pokojík nebyl nafukovací. Díky Štěpánkovi jsme byli o mnoha Vánocích obdarováni upřímnou dětskou radostí, která z jeho života nikdy nevymizela. Synáčku, už čtvrté nebeské Vánoce slavíš, Ty náš milovaný Andílku, u stromečku nám moc a moc chybíš, přejeme Ti u Ježíška bohatou nadílku.

23 t

časopis Porozumění Tři králové v Sokolově Jakub H.

Každý rok chodíme s Honzou Sebjánem Tříkrálovou sbírku, letos jsme byli taky. Jsem rád, že můžu chodit a vybírat peníze a ještě u toho zpívat. Dostaneme papírové koruny s převleky a hlavně kasičku, do které vybíráme příspěvky na charitu. Letos jsme navštívili policii, byli jsme na náměstí a v přilehlých ulicích. Na závěr jsme jeli na Březovou, přímo k panu starostovi. Moc se mu naše vystoupení líbilo. Dokonce nás zastavovali lidi na ulici a chtěli nás slyšet. Nechybělo ani tradiční posezení v kavárničce. Příští rok určitě zase vyrazíme!

Kouzelník a ptáci ve stacionáři Jiří H.

Ve středu 15. ledna přišel do stacionáře pán, který nám ukazoval sovu, dravce, kanárka, barevného papouška a králíčka. Ukazoval nám různá kouzla a také nám půjčoval ptáky na ruku. Já jsem dostal velkého modrožlutého papouška, se kterým jsem se vyfotil. Na závěr nám předvedl orla skalního a ten byl opravdu obrovský. Seděl u nás na okně a pozorovali jsme ho. Byl to pěkný den.

časopis Porozumění Jak se mi líbí v dílnách Pepa P.

Do dílen chodím už skoro 2 roky a pořád se mi tu líbí. Nejraději chodím vařit do kuchyně s Káťou, učím se vyrábět krásné předměty z hlíny a Míša mě učí pracovat se dřevem. Dokonce jsem se učil základům řezbářství s Danem. Všichni mě tu chválí, že mi práce jde od ruky. Jsem rád, že se můžu učit novým věcem. Mám tu kamarády, se kterými jezdíme na různé výlety. Mám to tu rád.

Keramika Viktor M.

V poslední době jsem v dílně vyráběl keramickou mísu s tetou Yvonkou. Napřed jsem vypracoval z mokré hlíny kuličky a pak jsem je nalepil na obrácenou plastovou mísu. Kuličky se musí trochu rozplácnout a uhladit. Budu ještě pokračovat dál a až bude mísa celá pokrytá hlínou, tak se musí vypálit v peci. Potom se naglazuje a znovu se vypálí. Už se těším, až bude mísa hotová.

časopis Porozumění Kino - Hodinářův učeň

Klienti a zaměstnanci STD Sokolov Ke konci roku 2019 jsme obdrželi finanční dar 1 000 Kč od manželů Polívkových. Za tento příspěvek jsme vyrazili do kina na novou pohádku Hodinářův učeň. Pohádka vyprávěla o sirotkovi Urbanovi, kterého si vzal do učení lakomý hodinář. Hodinář měl krásnou dceru Lauru, do které se Urban zamiloval. Hodinář slíbil Urbanovi ruku své dcery, pouze když mu přinese hodinky, které varují před smrtí. Při hledání hodinek čekala na Urbana spousta nástrah, ale láska k Lauře ho hnala stále kupředu a hodinky přeci jen získal. Jak to v pohádce bývá, nakonec vše dobře dopadlo a konala se svatba. Pohádka se všem velice líbila. Chtěli bychom poděkovat manželům Polívkovým za příspěvek na tuto kulturní akci.

Poděkování

Klienti a zaměstnanci STD Sokolov Na konci ledna nás v sokolovských dílnách navštívil pan senátor Balatka. S neskrývanou zvědavostí si prohlédl celé zařízení. Spousta věcí ho mile překvapila, na zvídavé otázky klientů trpělivě a s úsměvem odpovídal. Zcela nečekaně absolvoval i lékařské vyšetření od naší Pavlínky alias „doktorky Valšíkové“. Vyšetření dopadlo nad očekávání dobře, byl prohlášen za zdravého. Z návštěvy si odnesl určitě spoustu neobyčejných poznatků a my všichni jsme měli možnost seznámit se s dalším zajímavým a milým člověkem. Děkujeme.

časopis Porozumění O Paříži

Jiří „Olle“ S. Kamarádka mi vyprávěla o jejím pobytu v Paříži. Sám jsem tam sice nebyl, ale vytvořil jsem si o Paříži určitou představu a tu jsem otiskl do básně. Vysoko nad Paříží, má láska dolů vyhlíží, večer bude vzpomínat vleže, jak koukala z Eiffelovy věže. Krásný je to pohled na ty pidi lidičky, pohled taky na ty mini domečky. Paříž krásná, francouzská metropole, to ví i sám pan Skočdopole. Projedem se po kruhovém objezdu, pěkně si počkáme, než vyjedem na správným výjezdu. Prohlédnem si Vítězný oblouk, pak nám vítr sfoukne náš klobouk, ba ne, asi nám ho někdo vyfouk. I to se děje v Paříži, policajti na nás z dálky dohlíží, hlídají nás před kapsáři, mají úsměv ve tváři. Takhle vidím Francii - plnou vína, sýru a Frantíků.

časopis Porozumění Perly ze sokolovských dílen •

Stáňa K. ve čtvrtek 31. 10. 2019: „V sobotu budou sudičky, viď?“ (Dušičky)

•

Jirka M. při práci na PC: „Tak už jsem si zapnul ten glogl.“ (Google)

•

Míša N.: „Jsem si sama obarvila vlasy, ale moc to nechytlo.“ „A co to mělo být?“ Míša N.: „No ten, maragon.“

•

Honza H. při razítkování paragonů: „Já jsem jak ta…Kancelářka.“

•

Růženka N.: „Karel Gott je na tom špatně, má tu…no jak se to řekne… logopedii.“

•

I zaměstnanci mají někdy dost --- Sárinka: „Mami, nějakej kluk v jídelně mi říkal, že mám pozdravovat bráchu.“ Martina: „Tak to se asi spletl.“ Sárinka: „Proč?“ Martina: „A jo vlastně, vždyť ty máš bráchu.“

•

V jídelně – Pavla Z.: „Maso je moc tuhý, to nerozkoušu.“ Tomáš V.: „Tak já ti to předkoušu.“ Pavla Z.: „Fakt? Jéé, to bys byl moc hodnej.“

•

Míra Š.: „A když to bude kluk, tak se bude jmenovat Karolínka.“

•

Lucka hudruje na Sárinku: „Ty jsi bordelář!“ Sárinka s klidným tónem na Lucku s těhotenským pupkem: „Zvykej si.“

•

Martina instruuje Sašenku, která hledá zvířátka: „A teď mi ukaž medvěda.“ Vedle sedící Růža hbitě hlásí: „Tady jsem!“

???

časopis Porozumění Perly ze sokolovských dílen (pokračování) • Maruška V.: „Jé, tady v knížce mají rybí polévku, ale ona je asi s těma kravatama.“ (myšleno s krevetami) • Káťa na Mikuláše chválí klienty: „Všichni mi tak hezky pomáhaj, ale aby jim to vydrželo aspoň do konce měsíce.“ Kačka B.: „No tak to čekej!“ •

Při Tříkrálové sbírce u starosty města Březová. Zazpívali jsme a Míša A. na starostu: „Máš bonbon?“ Starosta: „Nemám, mám peníze.“ Míša A.: „To se máš.“

•

Kačka B. si ledacos pamatuje, např. že Yvonka sbírá kelímky na sazeničky. Během práce v kreativní dílně nacvičovala Kačka B. třídění odpadu: „Kačko, když budeš mít kelímek od jogurtu, do kterýho kontejneru ho dáš?“ Kačka: „Do žádnýho, dám ho Yvonce.“

•

Martina: „Co máš dnes k obědu, Kačko?“ Kačka B.: „Škabety se sýrem.“

•

Růženka směrem k údržbáři Vencovi: „My už jsme se někde viděli, viď? V tom… tom.. krematoriu!“ (myšleno ve stacionáři)

•

Růženka povídá: „S mojí asistentkou Gábinkou děláme to.. indiální plán!“ (individuální plán)

časopis Porozumění Veřejná sbírka – ukončení Redakce časopisu

Ti z vás, kteří nás sledujete a podporujete, zajisté víte, že jsme v dubnu minulého roku vyhlásili veřejnou sbírku. Už dvakrát jsme na stránkách našeho časopisu informovali, jak si aktuálně stojíme a komu vděčíme za štědré dary. Nyní vás chceme informovat o tom, že sbírka byla k 30. 11. 2019 definitivně ukončena. Naším cílem bylo pomocí finančních příspěvků na transparentní účet a dárcovských SMS získat po dobu trvání veřejné sbírky 596 470,- Kč, což je částka, kterou jsme si museli zapůjčit, abychom byli schopni včas splatit úvěr, který jsme si sjednali kvůli stavební rekonstrukci budovy sokolovského stacionáře. S velkou radostí a vděkem vám můžeme oznámit, že se nám téměř podařilo pokořit cílovou částku. V rámci veřejné sbírky jsme totiž vybrali úžasných 520 519,- Kč. Touto cestou bychom chtěli velice poděkovat všem, kteří nás podpořili. Velmi si toho vážíme. Děkujeme! V závěru veřejné sbírky nám výrazně přispěli především paní Tomanová s panem Záhoříkem, dále paní Miroslava Havelková, pan Jan Řehořovský, paní Eva Fišerová a další. Také děkujeme všem, kteří nám zaslali dárcovskou SMS.

časopis Porozumění Mimo veřejnou sbírku nám finančními dary ve 3. – 4. čtvrtletí roku 2019 přispěli následující štědří dárci, kterým taktéž velmi děkujeme: Firma APERA, s. r. o. Nadační fond Ještěřice – výtěžek z charitativní akce na Stříbrné Firma Soliter Parket, s. r. o. Chodovské technicko-ekologické služby, s. r. o. Sdružení rodičů a přátel Základní školy Sokolov, Křižíkova – výtěžek z prodeje vánočních předmětů vyrobených žáky školy Projektová a inženýrská kancelář – Ing. Kaláb Firma Matějíček a syn s. r. o. Firma K+K MEDIC, s. r. o. Sdružení rodičů a přátel Základní umělecké školy Chodov – výtěžek z dobrovolného vstupného na mikulášský koncert Ing. Karel Kotous Ing. Ivan Škulavík PhDr. Ilona Juhásová Manželé Rudolf a Margita Pocklanovi

Velice vám všem děkujeme! 31

časopis Porozumění

Kde všude můžete sledovat Mateřídoušku?

fotografie ze všech našich akcí či nejčerstvější informace o plánovaných událostech

www.dcmat.cz

nejkomplexnější informace o dění v Mateřídoušce jako jsou různé zprávy z naší činnosti, kalendář akcí, odkazy na důležité dokumenty a mnoho dalšího videa z besídek, koncertů, rekreačních pobytů...

Stačí vyhledat „Denní centrum Mateřídouška“.

Denní centrum Mateřídouška finančně podporují Evropská unie

Ministerstvo pro místní rozvoj

Časopis Porozumění vydává Denní centrum Mateřídouška, o.p.s., sídlem: Školní 737, 357 35 Chodov, info@dcmat.cz Redakční rada: Bráborec P., Bráborcová V., Bráborec V., Romanová L., Zaschkeová S. Náklad: 200 ks

Není určeno ke komerčnímu využití. ZDARMA!