civilizovaný svět. Hitler ji započal s hlásáním práv prostých Němců a dělníků. Teprve nemilosrdná a totální porážka principu a nacistické vládnoucí mocenské třídy uzdravily Německo. Lenin a sovětský komunismus měli v ústech a manifestech práva proletariátu a občanů. Kdo nemyslel jako oni, skončil v táborech nebo s kulkou v zádech. Ze čtvrtiny světa udělali totalitní pracovní tábor. Technologie se stala božským principem. Ať již to byla technologie výroby, nebo technologie úpravy lidského materiálu. Kde a jak mohli, zakázali náboženství. Omezovalo jejich absolutní moc nad lidským materiálem. Vychovali, lépe řečeno, „naklonovali“ vládnoucí mocenskou třídu a společenskou vrstvu technologů toho absurdního pracovního polovojenského tábora. Nakonec celá ta jejich totalitní stavba zkolabovala hospodářsky, vojensky a velmocensky. Jejich hospodářství a vojenská technologie prohrály v soutěži s technologií svobodného světa. Ztratili možnost vydírat a parazitovat na celém světě kolem, hrozbou vojenského násilí. Neprohráli válku. Společenská třída a vrstva, která ten pracovní tábor technologicky řídila, nebyla zničena a rozehnána. Je tady, se všemi svými osobními vlastnostmi, zvyky, prioritami i strukturami, které je integrovaly. Poznámky
(182) Maximillien Robespierre (6. 5. 1758 – 28. 7. 1794, popraven), francouzský právník a státník. Původně advokát v Arrasu. Od roku 1789 poslanec třetího stavu generál ních stavů za klub jakobínů. Po povstání 31. 5. – 2. 6. 1793 stanul v čele jakobínské revoluční diktatury. Za jeho vlády byl nastolen revoluční teror. Došlo k vytvoření Výboru pro veřejné blaho, jehož verdikt umožňoval popravu odpůrců režimu bez soudu. Zároveň úspěšně probíhal boj Francie proti mezinárodní monarchistické in tervenci. V červenci 1794 byla jakobínská diktatura svržena a Robespierre byl gilo tinován. (Kol. autorů, Malá československá encyklopedie, Pom – R, Praha 1987, s. 346 - 347. (183) Napoleon Bonaparte (15. 8. 1769 – 5. 5. 1821), francouzský generál a státník. Po cházel z korsické šlechtické rodiny. Stoupenec francouzské revoluce 1789. V prosin ci 1793 brigádní generál. V letech 1796 – 97 velitel italského tažení, kde porazil a donutil k míru Rakušany a 1798 – 99 vedl tažení do Egypta. V listopadu 1799 provedl státní převrat, byl jmenován prvním konzulem a 4. 8. 1802 doživotním konzulem. V roce 1804 se prohlásil císařem. Ve vítězných válkách zajistil převahu a nadvládu Francie nad většinou Evropy. Po neúspěchu tažení do Ruska 1812 a bitvě u Drážďan byl 1814 se nucen vzdát trůnu a odebrat se do vyhnanství na os trově Elba. V roce 1815 se na sto dní opět zmocnil trůnu, ale po porážce u Waterloo podruhé abdikoval a byl až do konce svého života držen Brity jako zajatec na ost rově Sv. Heleny. (Kol. autorů, Malá československá encyklopedie, M – Pol, Praha 1986, s. 413.) (184) Napoleon III., vlastním jménem Charles Louis Napoleon Bonaparte (20. 4. 1808 – 9. 1. 1873), francouzský císař, synovec Napoleona Bonaparteho. Využil nespoko jenosti francouzských rolníků a za jejich pomoci byl 1848 zvolen prezidentem. V pro sinci 1851 provedl státní převrat a o rok později se nechal prohlásit císařem. Účast nil se s Francií dobyvačných válek: Krymské války 1853 – 56, války proti Rakousku 1859, intervence v Indočíně 1858 – 62, intervence v Sýrii 1860 – 61 a intervence v Mexiku 1862 – 67. Za prusko – francouzské války 1870 – 71 byl poražen a zajat u Sedanu. V září 1870 byl sesazen z trůnu republikánskou revolucí. (Kol. autorů, Malá československá encyklopedie, M – Pol, Praha 1986, s. 413.) (185) Otto kníže von Bismarck (1. 4. 1815 – 30. 7. 1897), německý státník. Od roku 1859 vyslanec v Rusku a 1862 ve Francii. V roce 1862 jmenován pruským předsedou vlády a ministrem zahraničí. Svoji politiku zasvětil vytvoření jednotného německého
119