Page 1

Ukázka matričního zápisu (nahoře) a textu z historie rodu (dole) Robota, války a počasí – tři noční můry lidského žití. Když nedotírá jedna, přiletí druhá... Po horkém, suchém létě roku 1802, kdy slunce spálilo úrodu na troud, stoupla cena obilí a uhodila drahota. Ještěže po tragédii v jedena- a dvaasedmdesátém nařídili z Vídně, aby se začaly ve velkém pěstovat brambory už ne jen pro dobytek, ale i lidem k jídlu. Nebýt jich, zas by se do mnoha chalup nastěhovala bída, hlad a nemoci. Naštěstí „zemský jablka“ našly cestu na selské stoly a hladomor, jenž před třiceti lety připravil v Čechách o život na čtvrt milionu lidí, se víc neopakoval.

Rtyně čp. 169 na mapě stabilního katastru (1840)1 Po žních vystrojili u Matysků svatbu Isidorově dceři Marii, která se provdala za Jakuba Macha. Na podzim si na grunt přivedl hospodyni Jan František Matyska (A). Na konci listopadu vstoupil do manželství s Kateřinou Hejnovou, dcerou rtyňského sedláka Jakuba a Kateřiny. Se svatbou se spěchalo. Už za dva měsíce totiž novomanželka porodila prvního syna, pokřtěného jménem David. Chlapec však začátkem dubna 1803 zemřel. Stejně pojmenovali i dalšího potomka, který přišel na svět v lednu 1804. Ani ten nežil nijak dlouho... Teprve třetí syn Jan, který se narodil 27.06.1805, přežil. Jím pokračuje sledovaná rodová linie do dnešních dní. Pár měsíců po Janově narození zvítězil Napoleon u Slavkova. Sto padesát tisíc mužů z celé Evropy se proudem slilo k moravskému městečku. Tam se nepřátelská vojska střetla 2. prosince 1805 v krvavé bitvě, v níž se spojená rusko-rakouská armáda dočkala těžké porážky2. Neumírali jen vojáci. 27. dubna 1806 zemřela ve Rtyni 41 Janova matka Marie. Měla asi padesát čtyři let a do kolonky příčina úmrtí zapsal farář „nakaženina“. Tímto slovem se dříve označovala vyrážka, takže je pravděpodobné, že zemřela následkem nějaké infekční nemoci. Když se vdovec Isidor 7. října 1807 ženil podruhé, bylo mu právě šedesát. Juliana Špetlová, dcera Josefa Špetly ze Rtyně byla o tři desetiletí mladší...

1 2

mapy stabilního katastru: http://bit.ly/1PxNvHd (viz císařský povinný otisk) Podle záznamů vídeňského vojenského archivu činily rakouské ztráty 5.922 mužů, z toho 1.700 zajatých, Rusové přišli asi o 10.700 zabitých vojáků, raněných a zajatých postrádali asi 9.700, tj. celkem 20.400 mužů, francouzské ztráty dosáhly 1.389 zabitých, 7.260 raněných a 539 zajatých celkem 9.188 mužů.


Válečné dobrodružství mělo za následek nejen velký nárůst daní, ale přineslo lidem i finanční a ekonomické problémy. 3„Vedle dřívějších dávek jako „extraordinarium” (mimořádné dávky), daň z dědictví, na kasárny, opevnění atd., vedle mimořádných dodávek obilí a potravin byly předepsány už za války třídní daň, pozemková daň, osobní daň, příspěvek na umoření bankocetlí, daň z majetku atd. atd. a násilně vymáhány. Všechna cla a mýta, poštovné za dopisy, kolkovné atd. byly zdvojnásobeny. Za dopis velký půl archu musí se nyní na poště platit 12 kr., kdežto dříve stál jen 4 kr. Co je v tom ale to nejhorší, že se už po 3 roky nenajde v zemi stříbrný krejcar, ale jen bídný papír neboli Bankocetle, a poněkud chudá měděná mince jako drobný peníz, měděný krejcar, měděný groš, 2groš, 5groš a půlzlatka. Kromě těchto druhů mincí není k vidění ani jeden stříbrný haléř, nemluvě o zlatu... Tato drahota vládne v zemi zejména proto, že neobíhá žádná ražená mince, papírové peníze sedláci, kteří mají přebytek obilí, neberou, raději nechají své obilí zkazit, než aby je dávali za takové hadrové peníze.“ Hospodářské potíže vyvrcholily 15. března 1811 státním bankrotem. Hodnota papírových peněz - bankocetlí klesla na pětinu. V Rakousku pak až do roku 1858 obíhala dvojí měna kromě stříbrné "konvenční měny" existovala ještě papírová měna (zvaná „vídeňské číslo“ neboli šajny). Jejich vzájemný kurs byl 2:5. Tratil každý. Vše, co měli v chalupách našetřeno – na studia dětí, na novou krávu, či třeba jen na zaplacení daní – rázem nestálo za řeč. Ve dnech 16.-19. října 1813, se odehrála u Lipska tzv. „bitva národů“, největší vojenské střetnutí 19. století. Proti sobě se postavilo na půl milionu vojáků. Napoleonova armáda utrpěla těžkou porážku. Šťastná Korsičanova hvězda zhasla. Dne 30. března 1814 se císař Napoleon vzdal trůnu a byl internován na ostrově Elba4. V tomtéž roce byla do gruntovní knihy zapsána smlouva, v níž se Isidor Matyska vzdal dalšího majetku. Ačkoliv bylo nejmladšímu synovi Antonínu Janovi teprve devatenáct let, stal se z otcovy vůle 2. prosince 1814 novým hospodářem na rtyňském gruntě čp. 41. Domnívám se, že podobně jako v případě syna Jana, šlo i tentokrát o fiktivní právní akt a Isidor si podržel rozhodování několik dalších let. V tomto případě až do konce života. Popsané vybavení gruntu je vcelku tradiční až na dvě výjimky. Velkou vzácností byly visací hodiny. Pro odstupujícího hospodáře měly také zvláštní význam tři obrazy.

Nro cons. 41 obec Rtyně Pras. 2. Decemb. 814 1235 jud. Slavná právomocnost panství Náchoda! Antonín Matiska z Rtyně žádá o vtělení přítomného kontraktu na koupenou sedlskou půl živnost N. Cons. 41 od otce svého Isidor Matysky za 450 fr. Antonín Matyska kupující a jeho otec Isidor Matyska jakožto prodávající mezi sebou následující kontrakt uzavřeli, totiž: majíc Isidor Matyska dle smyslu knihy gruntovní N. 23 litt. A fol. 222 jednu v obci Rtyni pod N. Cons. 41 stojící sedlskou půl živnost, takovou on se vším právem, pohodlím a břemenem ... atd.

3 4

První pamětní kniha fary v Rychnově u Jablonce nad Nisou Napoleon se ještě jednou pokusil o návrat. 9.6.1815 znovu převzal moc a po tzv. stodenním císařství byl definitivně poražen v bitvě u Waterloo.

Ukázka matričního zápisu a historie rodu  
Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you