Velikonoční Nepomuk 2020 (č. 163)

NEPOMUK informace z brněnské farnosti sv. Jana Nepomuckého

5. dubna 2020

ročník XXVI.

číslo 163

V onen den svému synovi oznámíš: „To je proto, co mi prokázal Hospodin, když jsem vycházel z Egypta“.

(Bible, Exodus 13:8)

úvodní SLOVo otce Jaroslava Milí farníci, vstupujeme do slavení největších událostí naší víry, které před námi otvírá Svatý týden. Všichni vnímáme důležitost těchto dní a mnoho z nás strávilo nemálo času s přípravou všeho možného, co by tuto důležitost mělo podtrhnout. O to bolestivější je pro nás vědomí toho, že to možná bylo úplně zbytečné, protože tyto svátky budeme muset prožít velmi neobvyklým způsobem.

Všechny naše plány a přípravy ztroskotaly s epidemií, která zasáhla do života naší farnosti. Podle všeho to vypadá, že poprvé od doby svého svěcení nebudu moci obnovit své kněžské závazky při Misse chrismatis před svým biskupem, nebudu moci nikomu umýt nohy a předat ten největší projev Boží lásky v eucharistii, jak to Pán Ježíš udělal pro své učedníky. Nebudu moci s vámi, mojí farní rodinou, uctít na Velký pátek kříž, znamení naší spásy. A co je nejbolestnější, budu muset úplně sám slavit vigilii Ježíšova Zmrtvýchvstání.

Zdá se, že symbolika, kterou tyto obřady doslova přetékají, bude velmi citelně oslabena, ne-li úplně pošlapána. Možná tomu tak ale není. Možná se naopak otevírá nová možnost, jak ji prohloubit. Jak lépe bychom mohli zakoušet Ježíšovu opuštěnost než zavření ve svých domácnostech, odstřiženi od těch, kteří ještě donedávna s námi sdíleli radosti i bolesti našeho života. Jak více prohloubit touhu po svatém přijímání, které Ježíš ustanovil na Zelený čtvrtek, než nemožností k němu přistoupit. A jak více zakusit radost z Ježíšova vítězství nad smrtí než v situaci, kdy nemoc a případná smrt hrozí mnohým z nás.

Všichni se shodneme na tom, že tyto velikonoce pro nás budou velmi náročné.

Já sám ale vidím, že čím oslabenější bude moje osamocené zvolání aleluja při vigilii, tím mocnější bude naše společné zvolání ALELUJA při překonání epidemie.

Uzávěrka příštího čísla bude 17. května 2020!

farnost@farnostliskovec.cz

NEPOMUK informace z farnosti Starý Lískovec a Bohunice Redakce: Magdaléna Dvořáčková, Petra Horáková, Lubomír Janda, Jaroslav Rašovský Sazba a příprava pro tisk: Magdaléna Dvořáčková Úvodní foto: Magdaléna Dvořáčková Adresa redakce: El. Přemyslovny 27, 625 00 Brno Tel.: 547 246 575 Web: www.farnostliskovec.cz E-mail: farnost@farnostliskovec.cz Vyšlo: 5. 4. 2020 Neprodejné! Vychází pro vnitřní potřebu farnosti.

Stanovisko redakce se nemusí ztotožňovat s obsahem zveřejněných příspěvků.

Anonymní příspěvky nezveřejňujeme!

co nás čeká 5. 4. Květná neděle 9. 4. Zelený čtvrtek 10. 4. Velký pátek 11. 4. Bílá sobota 12. 4. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 18. 4. výlet s prvokomunikanty do Křtin 26. 4. beseda s promítáním na téma:

Z Porta do Santiaga de Compostela 15.-17. 5. Starolískovecké hody 31. 5. První svaté přijímání

Svátostný život v naší farnosti Z

vody a

Ducha

svatého se narodili:

Veronika Jana Srbecká

Rozloučila

se s námi:

Gabriela Černá

Přímé přenosy nedělních bohoslužeb a všechny obřady Svatého týdne můžete sledovat z webových stránek farnosti:

http://www.farnostliskovec.cz Odkaz na YouTube kanál otce Jaroslava najdete také na farních stránkách, příp. na

https://www.youtube.com/ channel/UC1_ fqpLvw51iZ3FMeQStYdA/ videos Beseda s promítáním na téma

z Porta do Santiaga de Compostela bude (dá-li Bůh) v neděli 26. dubna v 17.00 hod. na faře.

Oltář na nočním stolku První neděle v karanténě. Všechna setkání jsou plošně zrušena a církev se konečně hmatatelně přesunula z kostelů a úřadů víc mezi lidi. Tak jako tomu bylo po Ježíšově smrti v malých shromážděních prvotní církve.

Doma jsme si podle internetového návodu udělali domácí bohoslužbu. Seděli jsme v pyžamech na zemi pod nočním stolkem, četli z Písma a naše modlitby skutečně plynuly tak, jak modlitba plynout má. Přímo zbázlivého srdce plného otázek, bažícího po klidu. Nebylo to tak krásně obřadné a ucelené, jako to bývá v kostele, ale posílilo nás to taky. A večer potom přišla další modlitba, ráno další, pak modlitby u jídla a hovory o tom, jak bychom se asi měli víc modlit, že se nám uleví. A tak se taky stalo.

Běžné neshody, které v naší domácnosti přicházely před karanténou téměř denně, najednou zmizely a větší neshody přicházející

běžně jednou týdně jsme přestali zaznamenávat. Doma to začalo vypadat víc jako v chrámu. Větší přítomnost Boha a méně lidských omylů. Bez kostela jsme začali víc žít evangelium. A to je jedna z mnoha dobrých věcí, které celá pandemie do našeho domu přinesla.

Jakmile pozvete Boha na místo kostelního oltáře na svůj noční stolek, začnou se dít zázraky. Při představě Boha jako hmatatelného hosta přespávajícího ve vaší ložnici, sedícího s vámi u jídelního stolu nebo na pohovce v obývacím pokoji, si hned rozmyslíte každou větu, výčitku nebo nelaskavou myšlenku.

Tak ať je Bůh nejen v kostele, ale hlavně na vašich nočních stolcích, stolech jídelních i konferenčních. Ať vás nejvíc inspiruje doma.

Tam ať na vás dohlíží. Tam ať se mu nejvíc podobáte. Tam ať jste dokonalí.

Jeanette Matoušková

Nepomuk 163 | 3

Z činnosti pastorační rady Výtah ze zápisu č. 19 z jednání PR dne 4. 3. 2020 1. Udělení svátosti pomazání nemocných v novém termínu mělo kladné ohlasy.

2. Od dubna budou v soboty v 8:00 mše svaté (kromě první soboty v měsíci, kdy jsou mše v Bohunické kapli).

3. Je potřeba udělat novou tabulku s pořadem bohoslužeb.

4. Postní aktivity: – postní hudební pásmo 8. 3. 2020 - duchovní obnova 13.-14. 3. 2020 (povede o. J. Rašovský)  odkaz na záznam - postní zamyšlení 29. 3. 2020 (o. J. Janalík)  odkaz na záznam - křížová cesta v Chudčicích 5. 4. 2020 (S. Skřička) 5. Před-velikonoční zpovídání v pátek a sobotu před Květnou nedělí.

6. Od neděle 15. 3. 2020 se začnou zapisovat úmysly mši svatých na další čtvrtletí (do června).

7. 18. 3. 2020 proběhne setkání kostelníků.

8. Informace k 1. svatému přijímání (termín 31. 5. 2020)

- zpovídání dětí před 1. sv. přijímáním 28. 3.

2020, po svaté zpovědi bude na faře agapé pro děti a rodiče - 18. 4. 2020 výlet pro děti a jejich rodiny do Křtin s o. Jaroslavem a p. katechetkou Ludmilou - ve středu 8. 4. 2020 Sederová večeře pro prvokomunikanty a jejich rodiny 9. Obřady ve Svatém týdnu budou v obvyklých termínech, kromě Velkého pátku – obřady začnou v 15:00 h. Křížová cesta v tomto termínu se ruší.

10. Poskytnout pořad mší a obřadů během Velikonočních svátku do bohunického a starolískoveckého zpravodaje.

11. Rekonstrukce kuchyně na faře – bourání začne po Velikonocích.

12. V kostele bude v boční části u sakristie instalovaná televize. K tomuto účelu bude pořízená i nová full HD kamera. Bude se řešit i mikrofon a ozvučení obětního stolu.

13. Potřeba zajistit ratolesti na Květnou neděli.

Jak se zpovídat během nákazy koronaviru?

Taky máte ten pocit, že jste již dlouho nebyli u zpovědi a z celého srdce byste to potřebovali?

Zpověď v osobním pojetí, kdy se setkám s Pánem skrze kněze ve zpovědnici, není v této době koronaviru jednoduchou záležitostí. Možná máte ve své farnosti kněze, který je vás ochoten za tímto účelem navštívit, ale není to pravidlem. Avšak řešení tohoto problému není kdoví jak náročné. Stačí nahlédnout do Bible a najít odpověď, kterou nám Pán Ježíš dává. Krásně o tom mluví a odpověď předává, papež František. Nechejte se jeho slovy inspirovat a nebojte se podle jeho slov prožít blízké setkání s Pánem. Stojí to za to! (zdroj: http://mladez.biskupstvi.cz/dcm/2020/03/30/jak-se-zpovidat-behem-covid-19/)

 Velikonoční smíření s Bohem v situaci, kdy není možné přistoupit ke zpovědi (odkaz) - zpracoval znojemský děkan Mons. Jindřích Bartoš.

4 | Nepomuk 163

Pastýřský list biskupa vojtěcha cikrleho

V DOBĚ PANDEMIE KORONAVIRU COVID-19

Milé sestry, milí bratři, ještě před několika týdny by nikoho z nás nenapadlo, že budeme prožívat dobu mimo­ řádných opatření bez možnosti běžného přijímání svátostí a budeme v kontaktu jen pro­střednictvím obrazovek elektronických médií a telefonů.

Přesto nás má i toto netradiční prožívání postní doby a velikonočních svátků úžeji spojit s Ježíšem Kristem, který za nás zemřel, abychom mohli být připojeni k jeho vítězství nad zlem a hříchem. Proto pro nás může být i tento čas se všemi nejistotami vnějších okolností časem milostí a požehnání.

Svůj život ani běh světa nemáme nikdy zcela ve svých rukou.

Koronavirová doba ukazuje svět křehčí a zranitelnější víc, než jsme si doposud mys­leli, a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě pandemie potrvá a jak se bude vyvíjet. Ani jak dlouho budeme žít ve svých osobních i společných nejistotách a omezeních. Přinesla však už i něco velmi pozitivního – vlnu vzájemné solidarity a nejrůznější formy obětavé služby a pomoci druhým v nasazení lékařů, zdravotních sester, policistů, hasičů, charitních pra­covníků, politiků i běžných občanů, kteří nezištně pracují a finančně přispívají pro dobro ostatních. Všem jim za to patří upřímné poděkování.

Děkuji ale také vám, rodinám, že jste napříč generacemi přijali nouzová opatření a sdílíte tento čas mnohdy v malém izolovaném

prostoru a ve specificky nastavených podmínkách se snažíte hledat nové cesty k sobě navzájem. Děkuji i vám, kteří tento čas prožíváte v osamocení, bez kontaktu s ostatními, a s obavami očekáváte další vývoj.

Děkuji za vaši trpělivost, naději a modlitby.

Děkuji vám kněžím, jáhnům a duchovním společenstvím za modlitby, které jsou v tomto čase nesmírně důležité.

Stará moudrost praví, že k tomu, aby se dílo dařilo, jsou potřeba trojí ruce. Jedny, které se za zdar celého díla modlí, druhé, které pomáhají a slouží, a třetí, které tuto službu podporují penězi. Pro věřící brněnské diecéze jsem vyhlásil na úterý 17. března citelný půst a možnost almužny na dobrý účel.

Nyní se obracím k širšímu společenství, ke všem lidem dobré vůle: Prosím, abychom se bez ohledu na vyznání a názorové postoje spojili v modlitbě jako děti jednoho Otce.

Na Květnou neděli 5. dubna v 11 hodin, kdy budou po celé brněnské diecézi znít kostelní zvony, se společně pomodleme Otče náš. Ať tato modlitba přispěje k vědomí, že k sobě přes nejrůznější rozdíly patříme. Zapomeňme na zlobu, svár, nenávist a všechna zkla­mání.

Snažme se smířit a odpustit si navzájem a obraťme se k Bohu, který je i v těchto chvílích náš milující Otec. To bude nej­lepší přípravou na blížící se Velikonoce, na svátky smrti a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista.

Letošní Velikonoce budou neobvyklé. Po stránce vnější zcela určitě. Jestli po stránce vnitřní, to záleží na každém z nás.

Spolu s vámi se modlím a ze srdce vám všem žehnám.

Váš biskup Vojtěch

Nepomuk 163 | 5

Modlitba arcibiskupa olomouckého Jana Graubnera Pro tuto mimořádnou situaci, kdy věřící nemohou na mši svatou, napsal arcibiskup olomoucký, metropolita moravský a místopředseda ČBK Jan Graubner speciální modlitbu:

zdroj: www.cirkev.cz

Hospodine, dobrý Bože, obracíme se k tobě ve své tísni.

Přiznáváme nejen svou omezenost, ale i bezmocnost.

Vracíme se k tobě a vyznáváme, že ty jsi všemohoucí.

Ty jediný jsi Pán. Jen tobě patří všechna moc a sláva.

Pokorně a se zahanbením v tváři přiznáváme, že jsme byli příliš zahledění do svých práv a nároků, hledali příjemnost a pohodlí, zábavu či adrenalin, nedbali jsme na druhé, ani na tebe a tvůj řád.

K přírodě jsme byli bezohlední a chtěli stále víc.

Cestováním za krásami jsme znečistili vzduch i moře.

Svou bezohledností jsme nakupili hory odpadků.

Svou chamtivostí jsme zamořili pole pesticidy, vody antibiotiky, hormony a antikoncepcí, chovali se jako páni světa a vládci stvoření, upravovali si zákony i pravidla myšlení.

Přestals pro nás být jistotou, když je vše relativní, a absolutní je už jen naše nabubřelé já.

Z toho pak pramení mnohé naše konflikty.

6 | Nepomuk 163

Ve své zaslepenosti jsme neuměli číst znamení.

Hlasatelé radostně oznamovali, že zase bude sluníčko.

Většině nevadilo, že schnou stromy a množí se myši, že v zemích bez deště je hlad a lid utíká za chlebem.

Jiní prchají před válkou, která se vede proto, aby měl někdo větší zisk, vliv a moc, aby byl odbyt zbraní a jinde měli slušní lidé práci.

Peníze a zisk se nám staly nejvyšším bohem, jemuž jsme obětovali spravedlnost a právo i bídu chudáků v rozvojových zemích. Štěstí jednotlivců jsme stavěli výš než zodpovědnost, chvilkové pocity nad věrnost manželským slibům, práva dospělých nad práva dětí na lásku obou rodičů, na jistotu domova a zdravé morální životní prostředí, protože jsme se nedokázali zříct špatného příkladu.

Sobectví nám zabránilo žít pro další generaci, milionům počatých dětí jsme nedovolili se narodit, a tak vymíráme a nemá na nás kdo pracovat.

Uprchlíky nepřijímáme, protože se jich bojíme.

Jako bezohlední kolonizátoři přijímáme z jiných zemí jen šikovné ruce a chytré hlavy, zatímco jejich země bez nich upadají a nedokáží se samy pozvednout.

Přijmi, Pane, naši kajícnost a pokorné vyznání.

Očisti nás, když s lítostí uznáváme svou vinu.

Dopřej nám znovu povstat a vrátit se k tobě, který jsi Cesta, Pravda, Jistota a Moudrost.

Spoléháme na tvou lásku a tvé milosrdenství.

Stáhni trestající ruku a zastav lavinu nemoci.

Obrať nás a my se k tobě vrátíme.

Vezmi nám srdce kamenná a dej srdce z masa.

Vrať nám radost ze své ochrany a bezbožné budeme učit tvým cestám, svědčit o tvé lásce a hlásat tvou dobrotu.

Dej nám svého Ducha, aby v nás miloval on, když ze sebe nezištně milovat nedokážeme.

Dej nám odvahu umírat sobě a žít pro tebe, nechat se vést moudrostí tvého slova, aby v nás vítězil tvůj život a rostlo tvé království, království spravedlnosti, lásky a pokoje.

Ty jediný jsi naší nadějí a my pevně věříme, že nás, Bože, nezklameš. Amen. autor: Magdaléna Dvořáčková

Nepomuk 163 | 7

Jaroslav a Petra Černí:

S úsměvem (i pod rouškou) jde všechno líp

Naše virtuální povídání s těmito manželi se neslo v pozitivních tónech. Můžete se do něj začíst a snad vás také povzbudí.

Jak jste se spolu seznámili a dali se dohromady jako pár?

J.: Seznámili nás vlastně naši rodiče, když jsme začali jako děti chodit do kostela ve Starém Lískovci. Taky jsme se potkávali na táboře Radost na Americe, kam jezdilo hodně vrstevníků i z naší farnosti.

P.: Dohromady nás pak daly Starolískovecké hody. Začali jsme spolu chodit hned na

8 | Nepomuk 163

prvních hodech, kdy jsme šli spolu za stárka a stárku. Později jsme společně fungovali jako hlavní stárci. Nácvik a přípravy hodů, lidové tradice, kroje, zpěv, víno a dobrá parta - to bylo krásné období.

Jaká je vaše práce? Jak dokážete skloubit pracovní život s rodinnými povinnostmi?

J: Podnikám ve stavebnictví a v minulém roce jsem založil firmu pro environmentální řešení staveb. Což v praxi znamená instalace zelených střech, technologie pro hospodaření s dešťovou vodou a další možnosti, jak zlepšit stavby ve městech v rámci klimatických změn.

Často bývám v zahraničí nebo na veletrzích (teď ne :) ), takže jsem někdy hodně mimo domov. Skloubit dohromady rodinu a práci je někdy ta nejtěžší věc. Nebýt pomoci ze strany rodičů, bylo by to dost náročné.

P.: Mně v únoru skončila rodičovská dovolená a mám v plánu najít si práci na částečný úvazek ve školství. V současné situaci, kdy děti nechodí do školy, tak “nedobrovolně” získávám praxi jako “domácí učitelka” svých čtyř dětí.

Jak se zapojujete do života farnosti? Co vám to dává?

J.: Zapojuji se v rámci služby ministrování a musím říct, že je skvělé, vidět malé kluky, jak se učí novým věcem, například vydržet klidně stát při mši, číst před lidmi a další ministrantské úkony.

P.: Pravidelně zpívám žalmy na ranních nedělních mších a jsem členkou dospěláckého sboru, se kterým vystupujeme několikrát do roka o nedělích a na čtvrtečních adoracích.

Co vás baví a co děláte ve volném čase?

J.: Baví mě sport a to jakýkoliv - plavání, kolo, badminton, ping-pong, volejbal, prostě pohyb. Chodili jsme s Petrou trénovat běh, měli jsme v plánu letos v březnu zaběhnout společně pražský půlmaraton, než byl zrušen.

Jinak mám rád moře a jachting, kde jsem si udělal i kapitánské zkoušky, a několik plaveb jsme uskutečnili v rámci rodinné posádky.

P.: Spoustu let se scházíme na tzv. Black salony - duchovní setkávání s otcem Janem Hanákem (Hohou), který nás oddával, a navzájem se provázíme životem. Scházíme se - některé roky pravidelně, jiné méně intenzivně - k modlitbě, k povídání o aktuálních tématech a slavíme společně mši svatou.

Jak trávíte s dětmi volný čas?

J.: Rádi jezdíme do přírody na kole, naše chlapská sekce minulý rok jezdila víkendové ENDURO závody po českých horách. Je to pro nás jak šlapání do kopce, tak i adrenalin při sjezdech, skocích a zdolávání překážek během časového limitu.

P.: Rádi společně vaříme, rádi cestujeme a poznáváme cizí země.

Co vám v poslední době udělalo radost?

Díky naší skvělé velké rodině, která nám po Vánocích pohlídala děti, jsme mohli sami dva cestovat po Bali a zažít spousty pozitivních zážitků.

Co byste vzkázali čtenářům Nepomuku?

J.: S ohledem na právě probíhající epidemii chci vzkázat všem farníkům, aby si uchovali hodně pozitivní energie. Asi nikdo z nás nečekal, že se svět může takto rychle změnit, ale dává nám to příležitost zamyslet se nad tím, co je vlastně důležité.

Za rozhovor děkuje Marie Slavíková

P.: Mám ráda cestování a poznávání nových míst - blízkých i dalekých. Ráda chodím pěšky a oblíbila jsem si běhání. Oba s Jardou máme rádi dobrou hudbu, takže pokud dovolí čas a máme hlídání, chodíme na koncerty vážné i nevážné hudby.

Máte nějaké společenství, ve kterém sdílíte víru? Je pro vás společenství celkově důležité?

Nepomuk 163 | 9

setkání mládeže s o. biskupem BYLO ZRUŠENO

Otec biskup Vojtěch Cikrle zasílá svůj pozdrav a povzbuzení pro prožívání tohoto času, kdy se nemůžeme společně setkat v katedrále na Diecézním setkání mládeže v sobotu 4. 4.

2020. Jak to datum pěkně vypadá a jak se dobře se pamatuje. :) Skrze krásnou puntíkovanou roušku otec biskup předává mimo jiné tyto myšlenky

a výzvy: Vybízí k tomu, abychom našli svoji křestní svíci. Abychom přemýšleli nad tím: Co znamená můj křest? Jak jsem připodobněn ke Kristu? Letošní Velikonoce, které budeme prožívat, budou jiné, určitě po vnější stránce, ale jak budou vypadat po vnitřní stránce, záleží na každém z nás. :) (odkaz na Pozdrav otce biskupa)

ZÁHADNÉ SETKÁNÍ „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova,“ věta, která nás provázela celým loňským Diecézním setkáním mládeže v Brně.

Ale o čem takové setkání vůbec je? To pro mě bylo až do minulého roku záhadou. Nikdy předtím jsem na žádném nebyla, a proto jsem 13. dubna ráno nastupovala do vlaku jedoucího směrem na brněnské hlavní nádraží se strachem, že se mi tam snad ani nebude líbit.

Všechny mé obavy se naštěstí rozplynuly ve chvíli, kdy jsem vstoupila do katedrály sv. Petra a Pavla na Petrově. Nad oltářem visel velký plakát s již zmiňovanou větou z Lukášova evangelia a kolem se rozléhal nádherný zpěv katolického sboru. Pohodlně jsem se spolu se svými kamarády usadila vedle jedné z lavic a netrpělivě čekala na zahájení. Sympatičtí moderátoři nás uvítali divadelní scénkou, zasvětili všechny zúčastněné do programu a otec biskup povzbudil mládež svými moudrými slovy. Následně jsme se po menších skupinkách odebrali na námi vybranou přednášku, ze které si, přiznávám, dnes už nic nepamatuji.

Odpoledne proběhla

10 | Nepomuk 163

procházka po různých částech Brna, modlitba za potřebné, vzdání díků za Boží dary a svačina v podobě výborné bagety.

To nejdůležitější a nejkrásnější z celého dne ale proběhlo až na úplný závěr. Mše svatá, při níž jsme se setkali nejen s mladými z celé diecéze, ale i s naším nebeským Otcem a Ježíšem, který je v každém společenství i na každém setkání vždycky uprostřed nás.

On nám připomněl, že jsme jeho služebníky a služebnicemi a všechno, co se děje podle jeho slova se děje pro dobrou věc.

Tereza Novotná (zdroj: http://mladez.biskupstvi.cz/ dsm/category/vzpominky-na-setkani/)

VELIKONOČNÍ VÝZVA

ČESKÝCH A MORAVSKÝCH BISKUPŮ MILÍ VĚŘÍCÍ, BRATŘI A SESTRY, AŽ NA VÝJIMKY NEBUDE PRO VÁS MOŽNÉ ZÚČASTNIT SE VRCHOLU CELÉHO LITURGICKÉHO ROKU – SLAVENÍ VELIKONOČNÍ VIGILIE. PROTO NAVRHUJEME, ABYCHOM V DOBĚ, KDY SE VELIKONOČNÍ VIGILIE SLAVÍ, TEDY NA BÍLOU SOBOTU PO SETMĚNÍ, ZAPÁLILI ZA OKNY NAŠICH DOMŮ SVÍČKU, PŘÍPADNĚ VYSTAVILI OBRAZ NAŠEHO PÁNA JEŽÍŠE KRISTA, KTERÝ V TÉTO SLAVNÉ NOCI VPRAVDĚ VSTAL Z MRTVÝCH. JE TO STARÁ VELIKONOČNÍ TRADICE, KTEROU BYCHOM PŘIVEDLI K ŽIVOTU A VYDALI TAK SVĚDECTVÍ, ŽE JEŽÍŠ JE SVĚTLEM NAŠEHO ŽIVOTA, SVĚTLEM, KTERÉ NEZNÁ ZÁPADU, JAK O TOM O VELIKONOČNÍ NOCI S RADOSTÍ A ROZECHVĚNÍM ZPÍVÁME. DĚKUJEME VÁM, ŽE SE K TÉTO VÝZVĚ PŘIPOJÍTE. Z CELÉHO SRDCE VÁM ŽEHNÁME ČEŠTÍ A MORAVŠTÍ BISKUPOVÉ

3 . Nepomuk D U B N A 2163 0 2 0|

11

tipy na knihy - Bůh a svatí

zdroj: www.ikarmel.cz

Karikatury Boha /

Kateřina Lachmanová

V první části knihy zazní několik základních otázek ohledně karikatur Boha: co je jejich podstatou, proč se jimi vůbec zabývat, kde a jak vznikají, jak se předávají a kde čerpat, mámeli je nějak korigovat. V druhé části autorka pojmenovává a přibližuje několik konkrétních karikatur, které jsou dnes běžně „v oběhu“.

Rodiče Terezie z Lisieux /

Hélène Monginová

V roce 2008 byli blahořečeni mj. rodiče svaté Terezie z Lisieux. Jací vlastně byli a jaká byla jejich životní cesta? Co vnesli do života svých dětí a čím naopak děti přispěly k dozrání rodičů?

O tom všem pojednává kniha Hélène Monginové, velké znalkyně celé rodiny Martinových.

Přibližuje nám dva obyčejné lidi, kteří Bohu dovolili, aby z jejich svazku vytvořil něco neobyčejného.

Dobývat nebe /

Louis de Wohl

Vyprávěním slavného katolického romanopisce před námi jakoby ožívá Kateřina ze Sieny (1347–1380), jedna z nejpozoruhodnějších žen dějin církve. Její poslání překročilo hranice jejího rodného městečka a zasáhlo celý svět. Spisy a dopisy, které diktovala, vynikají úžasnou duchovní vroucností, hloubkou a duchovní autoritou, jakou známe jenom z děl mystiků. Roku 1970 ji papež Pavel VI. jmenoval učitelkou církve.

Připravila Petra Horáková

12 | Nepomuk 163

Zamyšlení Lidstvo dostalo přesně tu nemoc, jakou potřebovalo...

poetické okénko Ladislav Dvořák

Přestali jsme si vážit zdraví, a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, na čem nejvíce záleží...

Přestali jsme si vážit přírody, a proto jsme dostali takovou nemoc, aby nám pobyt v ní byl vzácný...

Přestali jsme fungovat v rodině, a proto nás tato nemoc zamkla do našich domovů, abychom se mohli znovu naučit fungovat jako rodina...

Přestali jsme si vážit starých a nemocných, a proto nám byla dána tato nemoc, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní....

Přestali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, abychom zjistili, jak jsou nepostradatelní...

Přestali jsme mít respekt k učitelům, a proto tato nemoc uzavřela naše školy, aby si rodiče sami mohli vyzkoušet roli učitelů...

Mysleli jsme si, že si můžeme všechno koupit, být kdekoliv a s kýmkoliv, a proto jsme dostali tento druh nemoci, abychom si uvědomili, že to není samozřejmost...

Mamon nám zamotal hlavu, volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato nemoc zavřela, abychom pochopili, že si štěstí koupit nemůžeme...

Zaměřili jsme velkou pozornost na náš vzhled a na porovnávání se navzájem, proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom pochopili, že tam naše krása není...

Mysleli jsme si, že jsme vládci této země, a proto jsme dostali tuto nemoc, aby nás něco miniaturního, co není ani vidět, mohlo zkrotit, dát nám příručku a trochu pokory...

Tato nemoc nám bere hodně, ale zároveň nám dává možnost se z toho mnohému naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější. Dostali jsme nemoc na míru... asi jsme ji jako lidstvo opravdu potřebovali. (zachyceno na síti)

zdroj: www.ladislavdvorak.cz

Milí čtenáři, v těchto dnech jsme všichni vděčni za každé dobré slovo. Osobně neznám milejší a něžnější českou knihu než Babičku. Ta nikdy nezklame.

Komu se ji ale nechce po stopadesátépáté číst, ten se na ni může z nového úhlu podívat skrze poezii Ladislava Dvořáka ve sbírce Barunčina Babička z roku 1958. Jistě budete znovu okouzleni jako autor při jejím psaní.

Přeji příjemné nostalgické chvíle.

Básník, spisovatel a autor dětských knih Ladislav Dvořák se narodil 1. prosince 1920 v Krásněvsi a zemřel 22. června 1983 v Rokycanech. Maturoval v roce 1943 na reálném gymnáziu ve Velkém Meziříčí. Po druhé světové válce studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy bohemistiku a srovnávací literaturu. V roce 1948 byl ze studia vyloučen a pracoval jako pomocný dělník, knihkupec, zámečník, úředník, redaktor a knihovník. Po podpisu Charty 77 se živil opět jako dělník.

Publikoval v časopisech Kritický měsíčník, Akord, Tvář, v Literárních novinách ad.

Na zámku Babička přivedla děti do zámku, pěkně oblečené jako ve svátek.

I Adélka měla mašli v copánku a jak jí slušel nový kabátek!

Babička přivedla děti do pohádky, Po špičkách vešli do komnat, kterými se tak vchází vrátky? Šel bych tam taky rád.

Petra Horáková

Nepomuk 163 | 13

14 | Nepomuk 163

Nepomuk 163 | 15

16. 4. Svatá Bernadetta Soubirousová (1844–1879) Narodila se v Lurdech ve Francii, nedaleko španělských hranic. Její otec, François Soubirous, byl mlynářem, ale toto povolání již nevykonával. Ani matka Luisa nebyla zaměstnaná, a tak se živili jen příležitostnými pracemi. Rodina přišla o bydlení a musela se přestěhovat do nevyhovujících prostor bývalého lurdského vězení. potůček. Velmi brzy se zjistilo, Žili v bídě, ale ve zbožnosti že voda z něho má zázračné, a lásce. Bernadetta byla uzdravující schopnosti. nejstarší ze 6 dětí, o mladší sourozence se starala. Trpěla Přibýval počet lidí, kteří astmatem, v 11 letech prodělala Bernadettu doprovázeli onemocnění cholerou a byla k jeskyni. Při posledních zdravotně oslabená. V roce zjeveních jich byly již tisíce, 1856 si ji vzala na výpomoc nikdo z nich však podobné do domácnosti Marie vidění neměl.

Vyskytlo Aravantová, selka ze sousední se ale mnoho falešných obce Bartres. Bernadetta ráda vizionářů a církev zaujala pásla její ovce, občas šla díky nim rezervovaný postoj do školy a na katechismus. i k výpovědím samotné Učení jí ale moc nešlo. Její Bernadetty.

Také kněz znalosti obecné i náboženské, Peyramal věřil zjevením byly velmi malé. Byla však teprve po mnoha zázracích, velmi zbožná. Nosila s sebou ale hlavně potom, když Panna růženec, který se pravidelně Maria řekla Bernadettě, že je modlila.

Neposkvrněné Početí. To se zdroj: http://cs.wikipedia.org stalo při 16. zjevení, 25. března, V lednu 1858 se vrátila na svátek Zvěstování Panny Marie. Poslední, do Lurd s touhou, připravit se k 1. svatému osmnácté zjevení, se událo 16. července přijímání. Ve škole ji začaly vyučovat milosrdné 1858. Téhož roku na podzim začala pracovat sestry z Nevers. Výuka ale nebyla soustavná, biskupská komise, aby prověřila zjevení protože dívka se musela starat o sourozence i zázračná uzdravení. Jejich věrohodnost a potřeby rodiny. uznala 18. ledna 1862.

Ve čtvrtek 11. 2. 1858 se Bernadettě v lese Bernadetta od října 1858 přebývala u Lurd, před jeskyní Massabielle, poprvé zjevila u řeholních sester a zároveň chodila do školy.

Panna Maria. Zjevení okamžitě vyvolalo velký Byla několik roků vystavena podezíráním zájem úřadů, církevních institucí i obyčejných a nedůvěrou, ale také bezohledným nadšením lidí. Bernadettě zpočátku nikdo nevěřil, ani a pozorností. Oboje snášela s trpělivostí vlastní rodina ani místní farář Peyramal. Byla a s důstojností. Koncem března 1862 několikrát vyslýchána a bylo jí opakovaně onemocněla těžkým zápalem plic a byla jí zakazováno i povolováno k jeskyni chodit. udělena svátost nemocných. Uzdravila se po Při zjeveních hovořila s Pannou Marií ve přijetí vody z lurdské jeskyně. Začala uvažovat vytržení, líbala zemi, chodila po kolenou o životě v klášteře, ale až 3. července 1866 a klaněla se. Postupně za stále většího vstoupila do konventu milosrdných sester dohledu obecních a církevních hodnostářů, v Nevers-sur-Loire ve střední Francii, kde i lékaře. Při osmém zjevení, 25. února, se jí přijala jméno sestra Marie Bernarda. Noviciát podle pokynů Panny Marie podařilo vyhrabat s řádnými sliby ukončila 30. 10. 1867. Její v hlíně kaluž, která se postupně změnila na

16 | Nepomuk 163

zdraví ale bylo velmi chatrné. Několikrát jí byla udělena svátost nemocných, ale vždy se z choroby dostala.

Měla prostou zbožnost, na které nebylo nic nápadného. Byla velice svědomitá, skromná, zachovávala mlčení, ale ve chvílích klidu přitahovala všechny její veselost. Snažila se, dle pokynu Matky Boží, co nejvíce modlit za obrácení hříšníků a obětovat za ně své utrpení.

Všechny strádání, souvisejících s těžkými nemocemi, i nepochopením okolí, přijímala s oddaností.

Naposledy přijala svátost nemocných 28. března a 16. dubna zemřela. Její tělo bylo vystaveno za obrovského zájmu věřících až do 19. dubna. Je uloženo ve skleněném sarkofágu v klášterním kostele Saint-Gildard v Nevers.

Na podzim roku 1909 byl ukončen proces beatifikace světice na diecézní úrovni a byla provedena první exhumace těla, nutná ke kanonickému posouzení stavu ostatků zemřelé.

Bylo shledáno zcela neporušené, i když její hábit byl již ztrouchnivělý a růženec i řeholní kříž prorezivělý. Tento stav byl stejný i při dalších přezkoumáních v letech 1919 a 1925.

Když se odebíraly části těla na relikvie, bylo zjištěno, že je dokonale zachována i kostra, vaziva, vnitřní orgány, elastičnost a hybnost svalů. Tělo je i nyní stále neporušené, včetně nehtů, vlasů, řas, svalů a pleti. Není nijak

balzamováno, pouze na obličej a na ruce byla v roce 1925 nanesena tenká vrstva vosku.

Bernadetta byla blahořečena v roce 1925. Za svatou ji prohlásil 8. prosince 1933 papež Pius XI. Lurdy jsou stále jedním z nejvýznamnějších křesťanských poutních míst.

V roce 1941 napsal Franz Werfel, židovský spisovatel narozený v Praze román, který pojednává o zjeveních a životě svaté Bernadetty Soubirous. V roce 1943 byl podle jeho knihy natočen stejnojmenný film.

Zachovaly se i její fotografie.

Je patronkou: pastýřů, chudých, tělesně nemocných, lidí, kterým se vysmívají pro jejich zbožnost, astmatiků.

Znázorňování: růženec, s Pannou Marií v jeskyni.

Božena Crhová

http://zjeveni.cz/neporusenost_tela_po_smrti.php#

Okénko pro děti a mládež Velikonoce jsou nejdůležitější křesťanské svátky. Připomínáme si v nich, že Pán Ježíš kvůli nám zemřel na kříži, abychom my sami nemuseli trpět za naše hříchy. Důležité ale je to, že u Ježíšovy smrti to neskončilo. Protože Ježíš je Bůh, je silnější než smrt, a proto vstal třetí den z mrtvých. A to je ta největší radost velikonoc!

Děti, znáte odpovědi na následující otázky? Pokud ne, můžete zalistovat Biblí 

Komu ve městě oznámili někteří ze stráží, co se stalo? (Mt 28,8-15) Proč byli učedníci plni strachu a báli se? (Lk 24,35-48) Kolik andělů viděla plačící Marie Magdalská v hrobu? (Jan 20,11-18) Více otázek najdete na tomto odkazu: http://deti.vira.cz/files/files/postni-a-velikonocni-cesta/2017-velikonocni-cesta-lustenky-cele.pdf

Nepomuk 163 | 17

Milé děti, zkuste si obrázek prohlédnout a dole v textu podle něj doplnit slovíčka, která tam chybí.

Po vytištění si můžete obrázek také vybarvit.

Pán Ježíš šel se svými .............................................. do Jeruzaléma. Když přišli k jedné vesnici, která už byla blízko Jeruzaléma, poslal Pán Ježíš dva učedníky do té vesnice. Řekl jim: “Ve vesnici najdete uvázané ............................................ Odvažte ho a přiveďte ke mně.” Učeníci šli a přivedli oslátko k Pánu Ježíši. Pán Ježíš si na něj sedl a jel na něm do ........................................................

Kolem cesty stálo mnoho lidí. Vítali Pána Ježíše, prostírali mu na cestu své ............................., mávali mu zelenými ............................................... a volali: “.....................................” zdroj: www.deti.vira.cz připravila: Natálie Dvořáčková