Issuu on Google+


UVAŽOVÁNÍ

FEJETONOVÁNÍ

05 06 ØÁDÌNÍ GYPERNERU

08 11 FILMOVÝ PLAC

13 17 18 KNIŽNÍ PLAC

20 23 24 MUSIC PLAC

25 28 TRAVEL PLAC

30


KDE (S)TRÁVIT ÈAS

33 ROZHOVOR

35 LITERÁRNÍ SVÌT GYPERNERU

38 40 43 ANKETA

REDAKCE  Veronika Doleželová  Kateøina Horáková / Daniel Prùcha / Alžbìta Cvrèková / Anna Šuláková / Anežka Škopová / Anita Martincová / Gordon Iljiniè / Klára Zitová / Simona Patelisová / Ondøej Vinš  LukᚠKrotoviè  Kateøina Šafaøíková / Barbora Hermína Petržilková / Míša „Krekr“ Kramplová  Mgr. Helena Staòková : redakcegyperner@gmail.com webové stránky: http://www.karlinskelisty.wz.cz/, LukᚠKrotoviè

 Studenti Karlínského gymnázia, Pernerova 25, Praha 8. Èasopis Karlínské listy vznikl za podpory SRPŠ Karlínského gymnázia. „Spolupracujeme s nezávislým studentským èasopisem Easy Magazín“


EDITORIAL Zdravím všechny spolužáky, spolužaèky, paní profesorky a pány profesory! Zrovna když píšu úvodník do druhého èísla Karlínských listù, klepu kosu na své moravské chatì a závidím dokonce i Turkùm, kterým se nedávno zachvìla zemì pod nohama, protože u nich musí být zima a mráz snad cizím pojmem. Co bych dala za nekonèící léto! Jenomže školní rok ubíhá dál podle svého, moje pøání ho nezastaví. Ale stejnì nás v zimì èekají atraktivní  èasy  a  špásy  –  bílé  sjezdovky,  horký  grog  na  námìstích, neustále nabité koncertní haly… Nesmím zapomenout hlavnì na Vánoce a Silvestrovskou noc, to teprve bude síla. Za zmínku stojí i školní akce, projektový týden na téma Voda, který nás bìhem listopadu vytrhne ze stereotypu gypernerského vyuèování. Chemie, èeský jazyk, angliètina, tìlocvik i další pøedmìty si vzaly vodní téma na starost a kdo ví, jak to všechno v kinì Atlas skonèí. Holt nám èas bìží a my jsme ho v redakci nestrávili lelkováním. Jestliže se divíte ponìkud ztloustlým Karlínským listùm, není to vlivem zimy, že pøibraly na váze. Øíjnový lov na mladou generaci redaktorù se nám vydaøil a do žil nám vlil novou krev. A díky tomu máte pøed sebou druhé Listy obsahovì silnìjší než kdy døív. O krev nám v tomto èísla tak頚lo – naším tématem se stala − a jak vidíte, toto číslo není řídké jako voda. Přinášíme vám reportáže ze Švýcarska, Malty, obnovenou hudební rubriku s koncertním tipem a infem o novém albu Evanescence. S již pravidelnou filmovou abecedou je tu i recenze na „královského“ špiona Johnnyho Englishe a partu První tøídy mutantù, X­men. Rozhovor, kavárenské posezení a také spousta ètení  z  naší  tvorby  (a  hodin  literárního  semináøe  prof.  Mauera J)  vás dozajista zaujme. No a opìt tu máme i celoškolní anketu, takže v prvním patøe nesmíte minout naši krabici na odpovìdi ;). Èekají nás dva perné a promrzlé mìsíce. Snad nám uteèou stejnì rychle jako zaèátek školy. A vás provází síla! S celou redakcí vám pøeje Veronika Doleželová, 4. A šéfredaktorka


FEJETONOVÁNÍ

Zažila  jsem  nejvìtší  srandu (pùvodnì  tu  mìlo  stát  ménì obstojné slovo) za poslední týdny. Mùj otec, bohužel, byl pøesvìdèen o  tom,  že  má  pseudoklíštì  (spíše to byl strup). Takže pobíhal po bytì a  (bez  jakéhokoli  pøehánìní,  Vám tu povídám) vyøvával, že umírá. Ještì  v  životì  jsem  nikdy  nikoho nevidìla  umírat  na  strup.  Oprava: Ještì  nikdy  jsem  nikoho  v  životì nevidìla umírat, natož na strup. Nemohla jsem si pomoct nepøihodit do ohnì, a tak jsem se pøiklánìla k variantì A, a to, že je to spíše klíštì. Historická  vìta  z  kaiserovských  a lábusovských  vystoupení:  "ještì není nacucaný", mì a sestru nikdy neuvedla  do  vìtší  extáze,  i  když jsem ji použila už mnohokrát. Napìtí v sále (tedy vlastnì v našem obývacím pokoji) stoupalo a s ním i  panika,  jenom  jedna,  protože  ji pocioval  pouze  jeden  èlovìk. Ostatní tøi ženy v místnosti zùstaly ledovì klidné, nebo spíše nad vìcí než  ledovì  klidné,  protože  jsme málem  smíchy  vykonaly  onu nepøíjemnou  potøebu  (pøedevším pro koberec nepøíjemnou).

Následovala  chvilka  napìtí,  kdy maminka  tasila  baterku  a  jala  se svého manžela pøesvìdèovat, že je mimo ohrožení života. Ona,  jenž  byla  sklonìna  k  bøichu opaèného pohlaví a jen 5cm hlavou od  zmínìného  "objektu"  a  on, vzdálený od svého bøicha asi metr a nebyl to žádný hadí muž, tud힠se zrakem blíže už ani dostat nemohl, se  pøeli  o  své  subjektivní  pravdy, kterým sami nevìøili. Když už je to (koneènì) unavilo, každý se rozešli svou  cestou,  aè  v  jednom  a  tom samém bytì. Zítra  se  asi  pùjdu  projít  nìkam  k Petøínu  a  budu  aspoò  na  chvíli pøedstírat,  že  patøím  k  nìjaké  jiné rodinì.  K  rodinì,  kterou  nebudu znát a budu si tak o ní myslet, ne že  je  to  nìjaká  bohatá  královská rodina, ale že je normální.

05

ilustrace: Alena Páníková, ÚUD ­ mediální a didaktická tvorba


UVAŽOVÁNÍ text: P. M. Pamatujete si loòské Vánoce? Co vám udìlalo nejvìtší radost? Drahý dárek, èi obnos penìz od Ježíška? Já si ten okamžik pamatuji dodnes naprosto pøesnì. Tenkrát se datovalo 21. 12. a jako každé  ráno  jsem  se  zabalila  do teplého  kabátu  a  už v  nekøesanskou  sedmou  hodinu ranní jsem stepovala na tramvajové zastávce. I pøes kupy snìhu tramvaj pøijela, tak jsem si do ní nastoupila a jako obvykle se posadila na první volné  místo.  Chvíli  jsem  se  dívala z okna, snad jen zasnìžené stromy a  svítící  transparenty  mi pøipomínaly,  že  za  dva  dny  je Štìdrý  veèer,  ale  co  si  budeme nalhávat,  sníh  i  ozdoby  vídám  už od pùlky listopadu a nic to se mnou nedìlá.  Pøiznávám,  Vánoce  moc v lásce nemám, sp횠je to pro mne povinnost.  Povinnost  stihnout koupit  dostatek  dárkù,  povinnost vydržet  s  vìènì  rozhádanou rodinou.  Naše  rodinné  vztahy nejsou  zrovna  v  poøádku  a z  nepochopitelného  dùvodu  se situace  vyhrotí  vždy  právì  o Vánocích.  Snad  mì  chápete,  že Vánoèní  náladu  nevnímám. Podívala  jsem  se  znova z otevírajících se dveøí a pomyslela si  nìco  o  zbylých  vánoèních dárkách,  které  musím  sehnat. Dveøe tramvaje se opìt zavøely a já jsem  vyposlechla,  že  jsem  teprve na  Letné.  Oèima  jsem  pomalu

06

sklouzávala k tašce, ve které jsem mìla zahozené uèení, když jsem si všimla pána, který stál u tyèe hned vedle mì. Nebyl starý, to vùbec, ale vypadal zvláštnì. Po pár minutách mì došlo, že je to autista, a i když to nemám zrovna ve zvyku, sebrala jsem z podlahy tašku a vstala s tím, že ho pustím sednout. Nejdøív jsem mu naznaèila, co mám v mysli, ale zdálo se, že nepochopil. „Nechcete si  sednout?“  zeptala  jsem  se,  ale on zavrtìl hlavou. Ještì jsem se na nìj tázavì podívala, ale nevypadalo to,  že  by  mìl  zájem.  Rezignovala jsem  tedy  a  sedla  si  zpátky  na sedadlo.  Položila  jsem  si  na  klín desky, ve kterých jsem mìla zápisy z hodin, jako že se budu uèit. Ano, i v tento pøedvánoèní èas mì uèitelé nezapomnìli  muèit.  Minulé  dva týdny jsem mìla angínu a nyní po návratu  se  na  mì  všichni  vrhali, abych  dopsala  zrovna  tu  a  tu písemku.  Ve  výsledku  to  pro  mì znamenalo  pøehršle  uèení  a  velké nervy,  abych  se  na  vše  stihla pøipravit.  Nakonec  jsem  ale nevydržela  se  uèit  a  v  deskách pøelistovala  na  stránku  s  pravým dùvodem,  proè  jsem  dnes,  ještì poøád  trochu  nemocná,  do  školy jela.  Zaèínala  jsem  si  proèítat scénáø  vánoèního  koncertu. V koncertu jsem mìla roli moderní dcery  a  tud힠 i  nìjaký  text,  který jsem  mìla  umìt.  I  to  se  na  mne dnes podepisovala, nervózní jsem


Uvažování byla  snad  už  i  teï.  Mìla  jsem strašný pocit zodpovìdnosti a právì proto  jsem  se  bála,  abych  nìco… cokoliv  nezkazila.  Nedivte  se,  že pøes  školu,  rodinné  vztahy  a  vše ostatní,  jsem  na  samotný  Štìdrý den  nemìla  pomyšlení.  Možná, nebýt  koncertu  bych  možná  ani nevìdìla,  že  nìjaké  Vánoce  mají být.  Tramvaj  pøijela  na  námìstí Republiky  a  já  tak  nìjak podvìdomì  zvedla  oèi.  V  tu  chvíli jsem  si  všimla,  že  pán,  který  si odmítnul  sednout,  vystupuje. Podívala jsem se na nìj a k mému pøekvapení, míøil sice ke dveøím, ale i k mému místu a ještì pøedtím, než

zmizel,  mi  stihnul  øíct:  „Na shledanou  a  veselé  Vánoce.“  No, jo. Vždy jsou Vánoce! Uvìdomila jsem  si.  Tenkrát  jsem  poprvé pocítila  vánoèního  ducha,  a pochopila, co vlastnì slovo Vánoce doopravdy znamená. Ten pocit ve mnì  vydržel  celou  cestu  až  do školy, vlastnì celé svátky a možná, že ve mnì pøetrvává i do teï. A  tak  i  vy  se  nìkdy  zastavte, vzpomeòte na své známé, rodinu, pøátelé,  prostì  koho  máte  rádi  a popøejte jim hezké svátky… nìkdy to  dá  více  než  všechny  dárky  za spoustu penìz.

07


ØÁDÌNÍ GYPERNERU

text: Anna Šuláková, 2.A Malá  alpská  zemì  s  rozmanitou krajinou, èerstvým vzduchem a plná nìmecky  a  francouzsky  mluvících lidí (k naší velké radosti). Ano, toto byl  nᚠ cíl.  Poznávací  cesta  po švýcarských  kantonech.  Vyrazili jsme  v  deset  hodin  veèer  od karlínského  kostela,  hned  po nástupu do autobusu každý z nás zabral to nejlepší místo, nebo se o to alespoò pokusil, bylo to, „kdo døív pøijde,  ten  døív  mele“.  Na  mì nìjakým zvláštním zpùsobem zbylo místo  až  úplnì  vzadu,  takže  jsem se  tam  trochu  s  nechutí  odebrala. Autobus, který mìl být po ètyøi dny naším  nerozluèným  spoleèníkem, se pyšnil v celku dobrým vybavením

08

a  dvìma  pány,  kteøí  mistrovsky zvládali  køivolaké  cestièky  pøi stoupaèkách do hor. Vyrazili  jsme.  Všichni  byli  plni oèekávání  a  nadšení z  nastávajícího  výletu.  Po  dvou hodinové  jízdì  byla  první  èùrací zastávka, poslední v Èechách, a tak jsme  všichni  vylezli  protáhnout  si nohy,  poté  jsme  všichni  naskákali do  autobusu  a  vyrazili  do  ciziny. Noc byla krušná, co se pohodlnosti sedaèek týèe, tak to nebylo nic moc, první  polovina  noci  se  ještì  jakž takž  dala,  ale  druhá  byla  opravdu horor,  èlovìk  už  nevìdìl,  jak  si pohodlnì  sednout,  aby  ho  všude nìco  netlaèilo,  nebolelo,  èi  mu

foto: Anna Šuláková, 2.A, Gyperner archiv


Øádìní Gyperneru klimbající soused nepadal na hlavu. Další  si  zase  museli  pouštìt hlasitou  hudbu,  aby  nemuseli poslouchat  perverzní  debaty studentek  z  2.  A.  Každopádnì nakonec jsme v poøádku dorazili do Švýcarska,  kde  jsme  zastavili  na malé benzínové pumpì a èekali asi hodinu,  než  se  rozední.  V  ten moment se to stalo. Z reproduktoru se  ozval  rozespalý  hlas  naší prùvodkynì.  Všichni  rozmrzele otevøeli jedno oko a poslouchali, co nás dnes èeká. Naše cesta zaèínala ve  mìstì  St.  Gallen,  kde  jsme  se

podívali  na  kostel,  a  jeli  dál  do sýrárny  v  Appenzellu,  poté  nás èekal  výjezd  na  horu  Säntis,  ze které  mìlo  být  údajnì  vidìt  až  do šesti  zemí  okolo,  my  jsme  toho bohužel  moc  nevidìli,  jelikož vrcholek  hory  byl  pokrytý  snìhem a  schovaný  v  neprostupné  mlze.

Alespoò jsme si však mohli užít už v záøí první koulovaèku. Naše další cesta vedla do vesnice Jaun, ve které jsme byli ubytováni. Chata  ležela  na  kopci,  (což  není žádné  pøekvapení,  protože Švýcarsko moc rovin nemá) každý den  jsme  proto  museli  zdolávat desetiminutový výstup, abychom se dostali k chatì. Na všech se to už ke konci pobytu zaèalo projevovat, i na profesorkách, když se na konci pobytu  jedna  druhé  ptala:  „To odneseme  zavazadla  dolù k  autobusu  a  potom  se  sem  ještì vrátíme,  že  jo?“ Následoval  jen zdìšený  výraz  té druhé  a nevìøícné: „Co?!“ Chata  byla  však nakonec umístìná na  dobrém  místì, (nikoho  jsme nerušili a prošli se po  èerstvém vzduchu)  po veèeøi  se  všichni odebrali na pokoje a  v  chatì  zavládl noèní  (ne)klid. Všichni vylézali na spoleèný  balkón,  kde  probíhala bujará  zábava,  dokud  se nevyhlásila  veèerka,  která  byla nejprve v jedenáct hodin, avšak po neschopnosti úèastníkù zájezdu se do stanovené doby odklidit na pokoj se veèerka nìkde trochu protáhla. V osm hodin už jsme zase odjíždìli autobusem  pryè,  poznávat  krásy

09


Švýcarska, abychom se veèer mohli zpìt  navrátit  na  veèeøi  do  našeho hnízda.  V  každém  navštíveném mìstì jsme mìli na chvíli, nìkdy na delší  chvíli  rozchod.  Takže  jsme v  jednotlivých  skupinkách  vyrazili nejprve  na  záchody,  poté  do Coopu,  nebo  Sparu  (jiný  obchod snad  Švýcaøi  neprovozují)  a  pak jsme  zabrali  nìjakou  lavièku v  parku,  svaèili  a  dívali  se  na kolemjdoucí  Švýcary,  kteøí  byli neménì  zaujatí  námi.  Ve  mìstì Sion  se  dokonce  jedné  staré babièce natolik zalíbil nejmenovaný spolužák, že ho nejprve pustila na pøechodu,  když jela  v  autì  a  poté zaparkovala  a  šla si  ho  s  úsmìvem na  tváøi prohlédnout,  když sedìl  na  lavièce uprostøed  mìsta, pøitom  na  nìj laškovnì  mrkla. Když  jsme  se vraceli  zpìt k  autobusu, pøipojila  se  k  nám druhá skupinka lidí a  jednomu  z  nich se  podaøilo  dostat do  køížku s  turistickým ukazatelem,  který  z  nièeho  nic vyrostl uprostøed námìstí, (bohužel vyhrál ukazatel). Další  den  nás  èekal  výstup  na nejvìtší pøehradu v Evropì, Grande Dixence, kam jsme se štrachali po

10

køivolakých  stezkách  vyšlapaných ve  strmém  kopci.  Výsledek  však stál  za  to,  pohled  dolù  byl majestátní.  Mezi  jednotlivými dlouhými  zastávkami  jsme  dìlali nìkteré kratší, jen na fotografování, když  nám  naše  strašnì  vtipná prùvodkynì sdìlila, že je zde nìco zajímavého.  Pokaždé,  když  se ozvala  v  reproduktoru,  se  svým slovùm  zachichotala,  nebylo  tedy divu, že jsme brzy zaèali její smích parodovat a vytvoøili jsme si na nìj jistou alergii.  Každý den nás èekalo pár  míst,  které  jsme  mìli  v  plánu navštívit,  jedním  z  nejlepších  bylo

Ženevské jezero a mìsto Montreux, ve  kterém  jsme  mìli  možnost  se vyfotit  vedle  sochy  Freddieho Mercuryho a ve kterém byli vrabci, kteøí nám doslova zobali z ruky.


Øádìní Gyperneru Další  den  nás  èekala  návštìva èokoládovny,  kde  jsme  si  mohli nejen  nakoupit  èokoládu,  ale  i  ji zdarma  ochutnat.  No,  øíkejte  to Èechùm  dvakrát,  když  je  nìco zadarmo, (ono to teda bylo v cenì, ale  to  nikdo  neøešil)  prošli  jsme èokoládovnou a na jejím konci stál pøíjemnì se usmívající pán s mísou plnou  zabalených  èokoládových tyèinek,  brali  jsme  si  jednu  za druhou  a  tváøili  se  strašnì nenápadnì,  když  jsme  si  cpali kapsy  ve  chvíli,  kdy  odešel  do výrobny pro další várku. Poté jsme se odebrali do další místnosti, kde k  našemu  pøekvapení  byl  dlouhý stùl do ètverce a na nìm bylo plno tácù  s  rùznými  druhy  èokolády, samozøejmì jsme zaèali ochutnávat od všech, když jsme se dostali tak do  pùlky,  už  jsme  se  s  èokoládou dìlili napùl a dostat se až ke konci bylo naprosto nemožné. Když jsme vyšli ven, mnozí z nás si øíkali, že

už èokoládu nechtìjí hodnì dlouho ani cítit. Pøesto však byla výborná. Poslední  den  jsme  ráno  zamávali naší  chatì  v  Jaunu  a  vyrazili  do soutìsky  Sustenpass  a  poté  na ledovec  Steingletscher,  kde  jsme trávili  èást  odpoledne  a  dokonce tam  narazili  na  èeskou  servírku, která  dìlala  v  tamním  podniku. Veèer jsme se vraceli domù a ještì se zastavili v Lichtenštejnsku, kde jsme  narazili  na  autobus  plný èeských  studentù.  Po  nástupu  do autobusu  nás  èekala  dlouhá  jízda domù,  nikomu  se  však  moc nechtìlo. Byl to pìkný zájezd, který v  nás  všech  zanechal  vzpomínky, v nìkterých z nás i šok z odhalení pravdy o holèièích debatách, které se vedly v autobuse dlouho do noci a  neménì  pøes  den.  Každý  si  to však  svým  zpùsobem  užil  a  bude na  ten  výjezd  vzpomínat, z jakéhokoli dùvodu.

Od  té  doby,  kdy  se  památné  roky našeho  studia  v  Karlínì  dovršily, využíváme  jako  novopeèení absolventi  každou  pøíležitost k  tomu,  abychom  se  znovu  sešli, zavzpomínali na staré èasy a zažili další  šílené  pøíhody.  Brenyho koncerty jsou tud힠pro nás darem z  nebes.  Jistì  vám  nemusím Brenyho  blíže  pøedstavovat,  pro prváky jen doplním, že jeho rocková

kytara  dunìla  naším  ústavem dlouhá  léta.  Pražský  koncert skupiny  PUNC,  kterou  pøed  tøiceti lety  založil  jeho  táta,  se  konal 14.  øíjna  na  již  tradièním  místì  – v baru Hokejka na Èerném Mostì, kde  jsme  coby  vysloužilí Gyperneráci  opìt  okupovali všechny  stoly  u  pódia,  na  kterém kázal  nᚠ rockový  kazatel.  Úèast byla  neskuteèná  –  kromì  vìtšiny

11


naší bývalé 4. A paní prof. Lachmanové  dorazila  i spousta  souèasných  i minulých  studentù  a  jako zlatý  høeb  s  námi  v  kotli pogovala  paní  prof. Poubová.  Skupina  své vystoupení  zaèala osvìdèenými  hity  a  od èeskoslovenského  bigbítu se  postupnì  pøesunula  ke klasickému  rocku.  Nutno øíct,  že  jejich  coververze skladeb  Have  You  Ever Seen  The  Rain  od Creedence  Clearwater Revival  a  zejména legendární  Smoke  On  The Water od Deep Purple byly na vynikající úrovni, což je dáno  tím,  že  Breny  jako hlavní kytarista tvoøí s tátou coby  zpìvákem  úžasnì sehranou  dvojku, doplnìnou  o  skvìlého basáka. Není proto divu, že narvanou Hokejku dostali do varu a sklidili zasloužený  potlesk  od  posluchaèù všech generací. Nejvíce spokojení jsme ovšem byli my, jelikož jsme znovu mohli  vidìt  známé tváøe a pocítit aspoò na pár hodin atmosféru, na kterou jsme si za ty ètyøi roky tak zvykli. text: Ondøej Vinš, externista foto: Evèa Kyralová, Tereza Doulíková, ex­ètvraèky

12


FILMOVÝ PLAC

F F

Na písmeno F ve svìtì støíbrného plátna zaèíná spousta pojmù. Vlastnì, když na to jdete šibalsky, staèí ze slova ´film´udìlat pøídavné jméno ­ a to už mùžete doplnit skoro všude. Mým favoritem pro tenhle mìsíc byla filmová avantgarda, ale pøiznejme si to na rovinu. Lidé, kteøí znají výrazy jako ´Absolutní film´ nebo ´Cinéma pur´ už mají snímky z tìchto kategorií nakoukané a ty ostatní to nezajímá. Kdo chce èíst sáhodlouhý èlánek, ve kterém se budu rozplývat nad Kabinetem dr. Caligariho? Nehlaste se všichni. Takže pro tento mìsíc jsem se rozhodla stát se malým šibalem a sepsat vám kraouèké recenze na filmy, které v kinech bìží v øíjnu a pozvat vás na snímky, jichž se doèkáme v listopadu a pøed Vánocemi. Snažila jsem se vybírat objektivnì a napøíè všemi žánry, pøesto jsem do výètu chystaných premiér nezaøadila patrn전nejvìtší hit“ podzimu 2011, totiž další díl Twilight ságy. Pøedpokládám totiž, že fanoušci kvùli tomu nespí už pùl roku a nikdo jiný na to nechodí.

F

Uèebnicový pøíklad vítìzství formy nad obsahem. Pro ty, kteøí o rotoskopii v životì neslyšeli, to bude hit (tato technika byla využita poprvé v roce 1917,  hojnì  ji  využíval  Disney,  George  Lucas  nebo  tvùrci  Forresta Gumpa),  ale  pro  zbytek,  který  èekal  pøeci  jen  nìco  víc,  to  bude  velké zklamání. 2/5


Anne  Hathaway  a  Jim  Sturgess  se  každý  rok  na  jeden  den  sejdou  a vyprávìjí si navzájem o svých životních peripetiích. Zní to prvoplánovì, a  proto  mì  svižnì  vyprávìný  pøíbìh  s  bonusem  v  podobì  širokého úsmìvu Anne mile pøekvapil. 4/5 Jednièka byla naprostý propadák  a  urážka klasického  a nestárnoucího britského  humoru. Takže proè rýpat do starých ran, které se jen tak tak zahojily? Promiò, Rowane, ale obávám se, že tvoje doba trvanlivosti se chýlí ke konci. 1/5

Když jsem vidìla trailer, øekla jsem si: „Proè ne, tenhle akèní pøístup u Sherlocka  Holmese  fungoval  na  výbornou,  nechám  se  pøekvapit.“ Vyplatilo se mi utratit za lístek poslední peníze? Ano. Obèas je to sice na  hlavu  postavené,  ale  pokud jdete  do  kina  s  tím,  že  se chcete  odreagovat  a  pobavit, tak je to ideální volba. 3/5

14


Filmový plac Nejsem  si  jistá,  jestli  tenhle  snímek  jde  i  do  velkých  kin,  každopádnì doporuèuji si pro jednou odpustit popcorn a vyrazit do Svìtozoru nebo do Aera, protože tohle sakra stojí za to. Je to doják jako stehno, uznávám, ale  nejen  to.  Kombinace  neotøelého  pøíbìhu  se  schopností  tvùrcù dokonale zobrazit zranitelnost, køehkost, ale i hrdost a vùli k životu mì dostala. 5/5

Film  jste  mohli  zaregistrovat  na  letošním  MFF  KV  a  v  rámci  Das  Film Festu. Samo za sebe by mìlo mluvit to, že veskrze festivalový snímek o dospívajících dívkách, které jsou jako den a noc, ale spojí je tragédie jedné z nich, se dostal do èeské kinoprodukce.  Jestli máte rádi Pop art a videoklipový støih, je to pøesnì pro vás. 4/5

F

Sci­ fi thriller s Justinem Timberlakem a Amandou Seyfried nás zavede do blízké budoucnosti, kde peníze nemají žádnou hodnotu – nejvzácnìjší vìcí je èas. Lid頞ijí jen do pìtadvaceti, a pokud si nemohou nìjaký ten èas navíc ukrást, koupi nebo ho nezdìdí,  tak  mají  prostì  smùlu – jako hlavní hrdina Will Salas. Jediné, co má, je vùle žít dál a zmìnit  nespravedlivý  svìt.  No. Uvidíme.

15


„Èekal  jsem  druhého  Sloního  muže  a  bylo  to  sp횠 druhé  Saló“. Francouzský  historický  film  podle  skuteèné  události  by  mìl  ukázat zvrácenost neznalé, lhostejné a chlípné spoleènosti zaèátku 19. století. Vìdec Georges Cuvier vystavuje africkou ženu Saartjii Baartmanovou coby „skuteènou hotentótskou venuši“ nejprve v londýnském a posléze v  paøížském  panoptiku  divákùm  laèným  po  abnormálnì  vyvinutých proporcích jejího tìla.

Dìj nového èeského filmu se odehrává v krátkém èasovém úseku a na relativnì  malém prostoru.  Hlavní události  se  odehrají bìhem  tøí  hodin, pøíbìh  se  toèí  kolem pomsty,  která  proti sobì postaví Ondøeje Vetchého  a  Oldøicha Kaisera.  Do  jejich støetu  je  postupnì zataženo  nìkolik  lidí a  vyvstává  otázka, kdo je nakonec vrah a kdo obì? Jedná se o režijní  debut Miroslava  Ondruše, který se podílel na oceòovaném filmu Pouta, a to zní docela slibnì.

Pøelom devatenáctého a dvacátého století ­ období velkých sociálních zmìn ­ postihl také proslulé paøížské nevìstince. Uzavøenému svìtu, v nìmž  se  na  jedné  stranì  nabízela  krása  a  potìšení,  ale  i  ponížení  a bolest, hrozil zákaz. Režisér Bertrand Bonello zbavil obraz prostitutek a jejich  zákazníkù  lechtivého  a  povrchního  pozlátka,  které  nahradil  o poznání živoèišnìjší atmosférou. Mòam!

První  Shrek  byl  bezpochyby  špièka  animákù.  Druhý  díl  už  tak  skvìlý nebyl, ale postavièka kocoura v botách si získala srdce nejednoho diváka.

16


Filmový plac Proto  se  není  èemu  divit,  že  se  elegantní  chlupatý  šermíø  s  hlasem Antonia Banderase doèkal vlastního filmu. Dìj by se mìl odehrávat dávno pøed  Shrekem  a  hlavní hrdina se bude pokoušet uloupit legendární husu, která  snáší  zlatá  vejce. Snad  to  bude  aspoò trochu sranda.

Fanynky Johnnyho Deppa, jásejte. Po dlouhé dobì se vᚠmiláèek ukáže v roli sobì vlastní. Rok 1960. Paul Kemp je novináø na volné noze píšící pro  krachující  plátek  kdesi  v  Karibiku.  Chce  si  vydobýt  své  místo  na slunci, èím více se ale snaží, tím menší úspìch má. Ze ztroskotancù, kteøí se kolem nìj neustále pohybují, si za nejlepšího pøítele zvolí toho nejspolehlivìjšího – láhev rumu. Tak to je vše, pøátelé. Samozøejmì nás toho èeká mnohem víc, vybrala jsem ale pouze to, co mì zajímá. Nevím, jestli jsem vám doporuèila dobré nebo špatné filmy, rozhodnì jsem ale vybrala takové, které podle mne stojí za zhlédnutí. Ostatnì, v sychravém poèasí, které se na nás už celé tøese, se stejnì skoro nic jiného, než zalézt do kinosálu, dìlat nedá. Kateøina Horáková, externistka

Urèitì  si  ještì  vzpomenete  na  ty èasy, kdy nejmenovaný agent MI7 zachránil Británii pøed zlomyslným Francouzem.  Poté  se  mu  však pøihodila  jedna  ''nehoda''  v Mosambiku,  po  které  byl  z  tajné služby  vyhozen.  Odešel  do

himálajských  výšin,  aby  našel  klid a znovu se ''narodil''. Nový Johnny English  (Rowan  Atkinson)  je opatrnìjší  a  nezanechává  za sebou  takovou  spouš.  Jenže doba, kdy je English opìt povolán do své bývalé služby, je jiná.

17


MI7  totiž  øídí  žena,  které  se  navrátilec  pøíliš  nezamlouvá. Nechá  ho  ­  pøi  jeho  první  misi  po  nìkolika  letech  ­ doprovázet  mladým  Tuckerem,  aby English dodržoval všechny pøedpisy. Cílem  je  zabránit  chystanému atentátu  na èínského ministra. Všechno ale nejde  podle plánù  ­  Johnny je na stopì nìèemu úplnì jinému,  co by  možná mohlo souviset  s nepovedenou akcí v Mosambiku. MI7 mu ale nevìøí. Tedy nepoèítáme­li sliènou psycholožku, která ví, že má pravdu… Dále  spoilerovat  nebudu.  Jak  øekl Johnnùv  mistr:  „S  vìkem  pøichází moudrost.''  Tímhle  heslem  se  øídí nejenom  sám  Johnny  a  Rowan (jeho  pøedstavitel),  ale  i  celý snímek. Agent English je tentokrát opravdu  mnohem  opatrnìjší  a  už tolik  nepùsobí  problémy  svým spolupracovníkùm.  Navíc  se  film tváøí  ponìkud  vážnìji  než  jeho

pøedchùdce  z  roku  2003.  Pøes  to všechno  je  to  ale  poøád  ten  samý typ  komedie  a  ten  samý  Rowan Atkinson.  Navzdory  nìkolika výborným momentùm však snímek nenaplnil všechna oèekávání a stal se jen o nìco málo lepším poèinem než  ten  film  s  chlápkem,  co  se zesmìšnil  pøed  celým  svìtem  na královské korunovaci.

Než se z nìj stal Profesor X, byl to Charles  Xavier,  mladý  profesor, který  byl  v  šedesátých  letech minulého  století  profesorem genetiky.  Sám  ale  je  (což  to  my všichni  moc  dobøe  víme)  mutant­ telepat, který hledal jemu podobné. Jednu takovou už našel v pouhých

dvanácti letech ­ mutantku známou pod pøezdívkou Mystique. Mladý  Charles  využívá  svoje znalosti  k  balení  holek,  zatímco Erik,  jehož  dnes  známe  pod pøezdívkou  Magneto,  si  vyøizuje úèty  se  Shawem,  který  mu  v koncentráku  zabil  matku.  Jenže

18


Filmový plac Shaw  je  také  mutant  a  má  dìsivé plány,  jak  využít  vzrùstající  napìtí mezi velmocemi USA a Ruskem ke svému prospìchu. Není proto divu, že se o nìj zajímá CIA. Jedna  mladá  agentka  pøi  jedné sledovaèce  zpozoruje,  co  Shaw  a jeho  kumpáni  dokážou  se  svými schopnostmi,  a  tak  se  vydá  najít toho nejlepšího profesora genetiky. A  hádejte,  koho  najde.  Poté,  co Charles  najde  v  její  hlavì  vidinu jiných  mutantù,  rozhodne  se  s  ní spolupracovat a najít je. Teï teprve jeho  život  dostává  nový  smysl. Zakládají nový oddíl CIA a s pomocí nejpokroèilejších  technologií Charles  nalézá  tisíce  dalších mutantù. Pro svùj projekt si z nich vybere  jen  ty  nejvhodnìjší  adepty na dobrou týmovou spolupráci. Mezitím  pøi  zátahu  na  Shawa zachrání  Charles  tonoucího  Erika, který  se  zrovna  chystal  Shawovi pìknì zavaøit. Spolu vytvoøí úplnì první  tøídu  mutantù,  která  má  èelit hrozbì 3. svìtové války.

Pro fanoušky je to událost roku, pro ostatní  jen  další  film  o  mutantech. ''Nulový''  díl  se  vrací  ještì  pøed X­Men  Origins:  Wolverine  a pøedstavuje nám známé postavy v novém svìtle. První  tøída  je  jiná,  než  pøedchozí díly.  Plyne  totiž  stylem,  který mutantské sérii vyhovuje nejvíce ­ stylem klidnìjším. Nicménì dojde i na poøádnou akci, kde napìtí bude na prvním místì. A èím vlastnì film zaèíná?  Rozvíjí  scénu  s  vraty  z úplnì prvního dílu... Tenhle  pre­quel  rozhodnì nezklame  a  uspokojí  všechny fanouškovy choutky a to ani nemusí znát všechny pøedchoz�� díly. Škoda  jen  že  se  tvùrci  úplnì vykašlali  na  ruštinu,  která  je  spíš pro  smích  a  ani  rodilí  mluvèí  jí nemusejí  rozumìt.  Podtrženo, seèteno  ­  noví  X­Meni  rozhodnì stojí za zhlédnutí. A  mimochodem  –  spekuluje  se  o Druhé  tøídì  a  další  film  s Jackmanem  'Wolverine'  je  už  v procesu finálních pøíprav...

text: Gordon Iljiniè, 1.B

19


KNIŽNÍ PLAC

Vìnováno Barèe a Péovi (za to, že mi dali to nejcennìjší – ZÁŽITEK)

Po nepøíjemné událostí s chodkyní na  Florenci,  která  dochodila,  jsem se  stejnì  nevzdala  svého nìkolikatýdenního  natìšení  na autogramiádu  Roberta  Fulghuma uskuteènìnou  18.  10.  2011 v  prvním  patøe  Paláce  Luxor  na Václavském námìstí. Nejdøíve  jsem  zmobilizovala  Báru, která  zmobilizovala  Péu (pøipadala jsem si jak v pohádce o tahání  øepy),  a  už  jsme  stáli v nekoneèné frontì všemi smìry u Paláce  Luxor  (tedy  hodnì  daleko od nìj nežli u nìj). Nevím,  jestli  bych  to  bez  nich vzdala,  ale  rozhodnì  bych  se  tak

20

nebavila.  Tohle  bylo  moje  nejdéle trvající  a  nejzábavnìjší  èekání  ve frontì, když nepoèítám to na školní obìdy. Doufám, že si toho oba všimli, ale konspiraèní  teorie  o  tom,  jak  se dostat  do  popøedí  fronty,  jak  je technicky  možné  èekat  v  Luxoru frontu  na  eskalátorech,  nebo  také podezírání,  že  tam  Robert Fulghum vùbec osobnì nebude, že má dvojníky nebo že tam místo nìj sedí  nìjaká  asistentka  a  vydává pouze  razítka,  èi  tvrzení,  že  já  si libuji ve frontách, a mnoho dalšího mì  naprosto  odrovnávalo  (v dobrém slova smyslu).


Knižní plac Všechny  tøi  nás  bolely  nohy,  ale nadšení bylo asi jen z mé strany. O to  víc  si  vážím  toho,  že  tam  se mnou vydrželi stát.

V  té  frontì  se  dalo  stihnout ledacos.  Napøíklad  Péa  si  na podnìt  Báry  (která  si  pøedtím  na mùj podnìt) pøeèetl mojí oblíbenou povídku  Od  Fulghuma  „Hodiny s kukaèkou“ z nejvìtší klasiky jeho tvorby:  „Všechno,  co  opravdu potøebuju  znát,  jsem  se  nauèil v  mateøské  škole“.  Nebýt  mého  a Báøina neustálého vyrušování, jistì by  Petr  stihl  pøeèíst  celou  knihu, teda  kdyby  chtìl.  Já  jsem  tam napøíklad  napsala  Fulghumovi vzkaz a mnoho dalšího… Koneènì  jsme  absolvovali  valnou èást  fronty  a  nìkolik  rùzných sektorù,  na  které  byla  fronta rozdìlena. Pak už jsme se vyskytli ve  finální  frontì,  ve  které  jsme  se pøesvìdèili,  že  tam  žádná  paní s  razítkem  nesedí,  protože  bylo

dobøe vidìt na stùl, kolem kterého se  soustøedil  shluk  lidí.  Zde zasedal  osobnì  Robert  Fulghum s chotí. Koneènì,  když  pøišla MOJE chvíle a stala jsem se  souèástí  shluku  kolem milovaného  spisovatele, jsem  pøedávala pøipravené  knihy k  podpisu  TOMU  pánovi, co  sedìl  vedle  Roberta Fulghuma  a  co  mìl zøejmì  na  starosti Fulghumùv itineráø. TEN  pán,  mnì  jako fanouškovi,  nebyl  pøíliš sympatický. Byl to Èech a knihu  jste  museli  dát nejdøíve jemu a až on mìl tu  èest  ji  podsunout  k  podpisu.  Já jsem  osobnì  chtìla  podpis  na urèitou stranu. Když jsem k TOMU pánovi vyøkla svou prosbu, odvìtil: „Nestíháme“. Fajn, nechala jsem ho, a mi knihu vytrhne  z  ruky  a  pøetoèí  jí  zpìt z pøipravené strany na zaèátek. Pak  ale  nastal  ten  moment,  kdy jsem  stála  tváøí  v  tváø  Robertu Fulghumovi – BLAHO. Opravdu to byl  ten  roztomilý  postarší  pán s  krátkými,  šedými  vousy,  vlasy  a s  kulatými  brejlièkami  z  fotky  na knize!  Usmál  se  na  mì  a  øekl  mi (pøesnì v tom jazyce, v jakém vám to  tady  vyprávím):  „Dobrý  den“  – polilo  mì  BLAHO  èíslo  2  a  pak ještì  následnì  nespoèet  dalších, ale to už by se sem asi nevešlo.

21


V  tu  chvíli  jsem  nemìla  nejmenší strach  mu  podstrèit  i  svùj  skrovný vzkaz.  Rukou  jsem  papírek  rychle vsunula  smìrem  ke  spisovateli, avšak TEN pán vedle Fulghuma se po  tom  papírku  vrhnul  a  velice arogantním  gestem  mi  ho  chtìl strèit  zpìt.  Ten  roztomilý  pan Fulghum  mìl  však nìkolikanásobnì  i  ve  svém  vìku rychlejší ruku! Èapnul vzkaz, strèil si  ho  do  kapsy  a  nejkrásnìji  se  u toho zardìl, až skoro i zaradoval. Vìtrem  pøelétla  „vtipnᓠ fáma  o milostném  dopisu,  ale  pohled  i slova  paní  Fulghumové  (oficiálnì Baderowé)  mì  ubezpeèila  o  tom, že je vše z její strany v poøádku.

22

Pøesnì  tak,  s  jakou  roztomilostí píše a líèí svoje povídky a citáty, se i chová! A navíc ve svých knihách nelhal.  Opravdu,  jak  všude  tvrdí, mají  pro  nìj  takovéhle  vìci  a drobnosti  neskuteènou  hodnotu  a vše peèlivì uchovává. Nejvíce  jsem  se  bála,  že  by  mì setkání  se  spisovatelským  idolem zklamalo.  Ale  to  jak  se  tváøil,  jak jednal  a  jak  si  poèínal?!  Prošel testem! Jo, a pokud byste vìdìli o nìjaké nekoneèné  frontì  všemi  smìry, dejte  mi  vìdìt.  Péa  s  Barèou  mi rádi budou dìlat spoleènost. text: Simona Patelisová, 3. C


Holly  Blacková  se  už  proslavila šestidílnou  knížkou  Kronika  rodu Spiderwickù,  která  mìla  veliký úspìch.  Dokonce byla ztvárnìna i jako film.  Ale o tom nechci mluvit. Chci vám øíct o její prvotinì jménem Daò  peklu.  Pùvodní  název  znìl Moder  Faerie  Tales,  ve  volném pøekladu Moderní pohádky. Docela chápu pøekladatelku Janu Jašovou, proè  název  tak  radikálnì  zmìnila. Protože  øeknìme  si  to  na  rovinu, pùvodní název by asi moc ètenáøù nenalákal.  Knížka  se  mùže  zdát zprvu  a  i  po  pøeètení  èlánku  spíš jako  pohádka,  dokonce  i  obálka tomu  trochu  nasvìdèuje,  ale nenechme se mýlit. Daò peklu má na  svých  234  stránkách  co  dát. Mìli  jste  jako  malí  za  kamarády skøítky?  Je  vaše  máma  rockerka, co  vás  tahá  po  pochybných klubech?  Kradete  v  obchodech  a vaším  nejvìtším  úlovkem  byli  dva potkani?  Nechodíte  do  školy?  A víte,  že  kouzelné  bytosti  neradi prozrazují  svoje  jméno?  A  že existují  skøítci,  kteøí  kradou  dìti? Ne?  Kay  Fierchová  ano.  Vede takový  život,  že  harcuje  se  svou matkou  po  státech,  nechodí  do školy a vymýšlí si báchorky. O Kay byste  nejsp횠 øekli,  že  není normální.  A  taky  není.  Protože komu  normálnímu  by  se  povedlo

o ž i v i t kolotoèov é h o døevìného k o n ì , uhranout kamarádèina kluka  a n a r a z i t v  lese  na zranìného  elfa?  Kay  mu samozøejmì pomáhá a pár dní poté jí  na  okno  zaukají  její  kamarádi z  dìtství,  skøítci.  Loutnièka, Bodláènice a Špièák prozrazují Kay, že  k  nim  má  blíž,  než  si  myslí. Vysvìtlují  jí  její  pùvod  a  žádají  ji, aby jim pomohla v boji proti elfským pánùm.  Skøítkùm  a  ostatním neelfím stvoøením se totiž naplnila lhùta, kdy musí potvrdit podøízenost elfùm. Jenže když se nìkdo z jejich rodu  obìtuje,  mají  svobodu  na dalších  7  let.  Do  toho  všeho  se zaplétá  onen  záhadný  zranìný  elf jménem Roiben, který vlastnì moc neví, na èí stranì má stát. Srdce ho vede  jinam,  ale  oddanost,  kterou slíbil  elfí  královnì,  ho  stále  drží v zajetí. Jde do tuhého a všichni se musí rozhodnout, na èí stranì stojí. A  nakonec  za  vším  bude  stát hádanka. „Co vám patøí, ale ostatní to používají víc než vy?“ text: Alžbìta Cvrèková, 2. A

23


text: Anna Šuláková, 2. A

Trochu  krkolomný  a zvláštní název bijící do oèí, pod  kterým  se  skrývá neménì  zajímavá  knížka. Jsem  ráda,  že  jsem  se rozhodla  zariskovat  a koupit si právì ji, po všech tìch  upírech,  èarodìjích  a plytkých,  èistì  komerèních „trhákù“,  ze  kterých  se  mi dìlá  nanic.  Zamíøila  jsem do fantasy oddìlení a sáhla po  první  knize,  která  mì zaujala názvem a nebyly na obálce vyfocené zuby nebo krev.  Poštìstilo  se. Avempartha  je  druhý  díl z  šesti  relativnì samostatných  románù  ze série Dobrodružství Ryiria. Americký spisovatel Michael James Sullivan zde líèí pøíbìhy dvou velice svérázných hrdinù, profesionálních zlodìjù Royce a jeho žoldnéøského pøítele  Hadriana,  kteøí  si  svým kontroverzním pøístupem ke svému poslání  získali  i  samotného mladého  krále.  Za  peníze  plní všechno,  co  si  u  nich  vlivní  lidé objednají,  své  zákazníky  si  však vybírají a své akce dopøedu peèlivì plánují. Pøíbìh se odehrává v zemi Avrynu,  které  vládne  mladý  král Alric  a  jeho  sestra  Arista, intrikánskou  církví  naøknuta

24

z èarodìjnictví. Je to zemì, kde žijí jak lidé, tak Elfové, kteøí jsou lidem trnem  v  oku  a  každou  chvíli  tak hrozí, že se prolomí tenký led mezi dohodou lidí a Elfù o míru. Royce  a  Hadrian  se  na  žádost mladé  dívky  vydávají  do  malé rolnické  vesnice  Dahlgrenu,  ve které  pokaždé,  když  padne  tma, pøichází i smrt. Neznámá pøíšera se plíží  jako  stín  mezi  domy  a  vraždí bez  rozdílu  lidi  i  zvíøata.  Najatí zlodìji  se  snaží  vyøešit  hroznou situaci,  která  ve  vesnici  vládne,  a osud  je  svádí  dohromady  s


Knižní plac èarodìjem Esrahaddonem, kterého pøed devíti sty lety vsadila církev do vìzení, ve kterém neplynul èas a ze kterého za pomoci právì Royce a Hadriana  nedávno  uprchnul. Èarodìj  Roycovi  prozradí,  že  ve vìži nedaleko od vesnice je ukrytý meè, který dokáže pøíšeru porazit, a tak se zlodìj vydá na záchrannou akci, které nechybí napìtí a zvraty. Jedním  z  velkých  háèku  je  to,  že v잠 Avempartha  stojí  uprostøed øeky,  kterou  nejde  pøeplavat  a nemùže  do  ní  vkroèit  nikdo,  kdo není pozván nìkterým z Elfù, kteøí v잠 postavili.  Objevují  se  další problémy,  když  do  vesnice  dorazí celá  delegace  rytíøù,  kteøí  chtìjí nesmrtelnou pøíšeru vyøídit, protože

církev,  která  má  prsty  všude, rozhlásila,  že  ten,  kdo  ji  zabije,  je potomek zázraèného krále Novrona a vytvoøí nový svìt. Hrdinové se tak musí  vypoøádat  nejen  s  pøíšerou, ale  i  s  církví,  která  po  nich nepøestává  pátrat. Strhující fantasy, která vás zavede do  svìta  plného  pøíšer  jak mystických,  tak  lidských  a  ani  na chvilku  vás  nenechá  vydechnout, protože budete chtít èíst stále dál. Od  autora,  který  zaèínal  u  úplnì malého nakladatelství, a pøesto se mu podaøilo svým dílem prorazit a dal tak svìtu zase párek ètivých a neohraných knih, které dokazují, že klasická fantasy ještì nevymøela.

MUSIC PLAC Po  pìti  letech  koneènì  pøichází další  album.  Nese  prostý  název  ­ Evanescence. Evanescence je americká rocková skupina.  Svojí  hudbu  zaøazují  do temného  gothic  rocku  èi  alternativ rocku. Jejich písnì jsou o zoufalství pøes utrpení až po nenávist. Avšak nelekejte  se.  Evanescence  se poprvé  ukázali  roku  2000,  kdy  na své  náklady  vydali  demo  jménem Origin. Díky Origin získali podporu pro  své  první  studiové  album Fallen,  jež  vyšlo  v  roce  2003. Mimochodem z tohoto alba vzešla text: Alžbìta Cvrèková, 2. A

25


jedna z jejich neznámìjších pecek Bring me to life. Rok poté vyšlo živé album Anywhere but home. O dva roky  pozdìji  pøichází  jejich  až  do teï poslední album The open Door. The open Door z roku 2006 sklidilo velký  úspìch.  Vyhrálo  australské MTV awards jako album roku. Roku 2007 dokonèili druhé turné. Jenže tím  všechno  krásné  skonèilo. V  kapele  nastaly  rozpory  ohlednì hudebního  stylu  a  bubeník  Rocky Gray  spolu  s  kytaristou  Johnem Lecomptem  odešel.  Kapela  se dostala  do  krize.  Netvoøilo  se, chybìli èleni. Nebylo ani jisté, zda kapela bude dál existovat. Nakonec nejsp횠 znovuzrození  „zavinila“ píseò Together  again,  která pùvodnì  mìla  být  zaøazena  na album The Open Door, ale pak byla vyøazena. V roce 2010 totiž kapela prohlásila,  že  vstupuje  do partnerství  s  nadací  CERF,  která pomáhala  lidem  na  Haiti postiženým  zemìtøesením.  Píseò tedy  byla  zpøístupnìna  každému, kdo  poslal  organizaci  dobrovolný pøíspìvek.  A  teï  po  pìti  letech vstává Fénix z popela.

Popravdì  na  novém  albu  se pracovalo již od roku 2009. Jenže poprvé bylo studio opuštìno s tím: „Není  to  ono.“  Podruhé  s:  „Máme málo materiálu.“ Nakonec v dubnu 2011  do  studia  vešli  s  novým producentem Nickem Raskulineczicem.  Album  bylo hotové  v  èervenci.  Hlavním

26

singlem,  který  by  mìl  album táhnout,  se  stal What  You  Want. K písni je už hotový i oficiální klip. Kapela  v  nìm  hraje  v  nìjakém zapadlém  klubu,  kde  to  poøádnì rozjíždí.  V  druhé  èásti  klipu  Amy (zpìvaèka) utíká metrem, pak pøes most,  pak  spousty  zapadlými ulièkami  a  nakonec  se  s  celou kapelou  setkává  na  pláži,  kde všichni  odcházejí  do  moøe.  No, názor  si  samozøejmì  udìlejte vlastní.  Mrknìte  na  youtube. Písnièka  What  You  Want  na  mì obrovsky  zapùsobila,  protože zvukem opravdu potvrdila, že jsou rocková  skupina.  To  samé  další píseò  My  heart  is  broken  se smutným  textem,  ale  živou  a energickou  muzikou.  Mnì  se  zdá, že Evanescence nìkdo nalil novou krev  do  žil.  Amy  se  odpoutává  od vìènì  smutných,  pomalých  a depresivních písní pouze s pianem (Hello, My Immortal, Good Enough) a koneènì ukazuje, že i ona si umí „zakøièet“.  Což  Amy  potvrdila v rozhovoru pro èasopis Kerrang!. „Hudba  i  texty  jsou  o  hodnì agresivnìjší  než  døív,  to  je  jedna z  tìch  vìcí,  díky  kterým  je  nové album tak skvìlé.“ Amy  sama  o  albu  øíká,  že  je uvolnìnìjší než poslední The Open Door. „Je to stále tvrdé a temné, ale my se tím bavíme.“ Amy  t鞠 pøiznává,  že  album Evanescence je opravdu dílem celé kapely.


Music plac „Cítím  se  se  svou  kapelou propojena  a  synchronizována mnohem víc než kdy pøedtím.“ Amy  Lee  je  jedinou  zakládající èlenkou  v  této  partièce.  Druhým nejdéle  fungujícím  èlenem  je kytarista Terry Balsamo.  Na bubny jim  tu  tøíská  Will  Hunt  a  na  bassu

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.

"What You Want" "Made of Stone" "The Change" "My Heart Is Broken" "The Other Side" "Erase This" "Lost in Paradise" "Sick" "End of the Dream" "Oceans" "Never Go Back" "Swimming Home"

brnká Tim McCord a nakonec druhý kytarista Troy MacLawhorn.  Album zpracovalo  a  vydalo  Wind­up Records. Album  vyšlo  11.  øíjna  tud힠 vám nezbývá nic jiného než vzít obchody útokem!

3:41 3:33 3:42 4:29 4:05 3:55 4:42 3:30 3:49 3:38 4:27 3:43

27


Ètrnáctý listopad 2011. Pro vìtšinu z  nás  je  to  jedno  z  mnoha listopadových  pondìlí,  kdy vstaneme  do  školy  (respektive bychom  mìli),  pøetrpíme  nìkolik hodin  ve  škole,  potom  se odebereme  k  vlastní  èinnosti, veèer  zalehneme  a  další  den nanovo.  Urèitá  a  urèitì  nemalá skupina lidí se toho dne (pøesnìji osmé  hodiny  veèerní)  ale nemùže  doèkat.  A  právì pøedevším pro ni jsou následující øádky. Nìkteøí  už  možná  pochopili,  že  je øeè o geniálním zpìvákovi   a  jeho  jistì  geniálním koncertu,  který  se  blíží  závratnou rychlostí – díky bohu. Michael,  britský  popový  zpìvák k nám letos zavítá už podruhé, èímž jistì potìší všechny fanoušky, kteøí mìli i nemìli to štìstí dostat se už na  jeho  srpnovou  premiéru  ve Státní  opeøe.  A  když  øíkám  štìstí, není to žádná nadsázka – George, jakožto populární zpìvák, který se na  hudební  scénì  objevuje  již nìkolik  desítek  let,  døíve  pùsobící v  hudební  skupinì  Wham!,  totiž svým  pøíjezdem  zpùsobil  poprask, který  byl  jistì  ovlivnìn  i  událostmi pøedchozích  let,  kdy  byl  nucen koncert v Praze zrušit. Takže jak si všichni  umíme  pøedstavit,  a

28

z vlastních zkušeností nebo ne, po lístcích  na  tuto  událost  se  rychle zaprášilo,  nemluvì  o  tom,  že obyèejný smrtelník, který nevyniká jak  v  našem  „showbyznysu“  ani není mediálnì známý, mìl prakticky nulovou šanci lístek sehnat. S lístky na druhý koncert už to bylo pomìrnì  jednodušší,  a  tak  i  my máme  možnost  vidìt  a  slyšet George „live“. A  teï  si  dovedu  pøedstavit,  co  se nìkterým  honí  hlavou  –  „no  to  je teda  výhra“  a  „pane  bože,  kdo  to poslouchá a stojí o to“. No, co øíct a  jak  vyvrátit  takhle  zažité pøedsudky.  Podstatné  je  si uvìdomit, že aèkoliv to nemusí být moderní  hudba,  což  vážnì  v  naší dobì  a  našem  vìku  není  (no  kdo z  vašich  pøátel  poslouchá  blues,


Music plac soul  a  podobnì?),  Michael  má bezpochyby perfektní hlas, a já se nebojím tvrdit, že jeden z nejlepších hlasù  vùbec,  který  nám  podává v každé skladbì. A  právì  to  je  hlavním  lákadlem, protože celé Michaelovo turné pod názvem  Symphonica  –  The Orchestral  Tour  je  zpracováno v takovém komornìjším, vážnìjším stylu s orchestrem a není zamìøeno na  to  udìlat  velkolepou  show,  ale užít  si  poslech.  A  ohlasy  byly vynikající,  zpìvák  pøekvapil  jak zpracováním  písní  od  jiných interpretù  (napø.  Rihanna,  Amy

text: Anita Martincová, 3. A

Winehouse),  tak  i  dovedením k dokonalosti jeho vlastní tvorby. Co  ale  mùže  leckoho  odradit,  je cena  lístkù,  která  se  pohybuje  od 1090,­  až  do  1990,­,  což  není zrovna  málo.  Za  kvalitu  se  to  ale vyplatí,  a  pokud  vám  tato  hudba nìco  øíká,  rozhodnì  to  je  dobrá investice (to ostatnì vždy, v pøípadì hudby),  protože  pøiznejme  si  – koncertní  atmosféra,  to  dlouhé èekání  na  ten  veèer,  na  tu neskuteènou  tlaèenici  o  to, abychom byli co nejbl힠naší osobní hudební  hvìzdì  –  to  je  jeden z nejlepších pocitù.

29


TRAVEL PLAC

Malta  je  ostrov  ve  Støedozemním moøi,  jižnì  od  Sicílie.  Pøed  cestou jsem byla terèem vtípkù, že jedu do cementu  apod.,  ale  nebojte  se,  je to  Malta  s  velkým  M,  takže  jsem nejela  nikam  stavìt  a  možná  se dovíte i nìco nového. Malta  je  èlenem  EU  a  platí  se  tu eurem.  Pùvodní  mìna  je  maltská lira.  Vlajka  je  èerveno­bílá  a v levém rohu mají kø힠sv. Jiøí, jsou na nìj pyšní, protože ho získali za mimoøádný  pøínos  ve  2.  svìtové válce.  Malta  je  obecnì  na  køíže hodnì  vysazená,  mají  ještì  jeden – maltský kø힠– a ten mají ve znaku a na všech suvenýrech, co se dají na  Maltì  koupit.  Za  164leté

30

text: Anežka Škopová, 4.A

nadvlády  Velké  Británie  jim  zbyly anglické  telefonní  budky  a  øízení vlevo, takže jsem mìla problém si zvyknout.  Úøedními  jazyky  jsou angliètina a maltština. Maltština má být  složená  z  angliètiny, francouzštiny, ale mnì pøijde, že je to  italština,  španìlština  a francouzština dohromady. Bydleli jsme ve mìstì Qawra (ètìte Aura).  K  moøi  jsme  to  mìli  asi 300m.  A  mìli  tam  nejlepší zmrzlinu,  co  jsem  kdy  jedla. Tradièními  jídly  na  Maltì  je  ryba Lampuki  a  tradièní  maltský  fenek. Pije  se  tam  limonáda  jménem Kinnie  –  je  to  pomeranèová  šáva s  bylinami  a  je  to  šílenì  hoøké. Moøe je tam prùzraènì èisté.


Travel plac Kdo  váhá  s  dovolenou  na  Maltì, pøírodovìdecké  až  po  muzeum rozhodnì jeïte, je to tam nádherné výtvarných umìní. a týden mi nestaèil! Pak  je  tu  nekoneèné  množství kostelù  a  katedrál  –  Kostel Ztroskotání  sv.  Pavla, Hlavní mìsto Malty. Tady jsme byli Spolukatedrála  sv.  Jana,  Kostel asi nejèastìji i proto, že je to hlavní Naší Paní z hory Karmel a spoustu pøestupní  stanice  na  autobusy  do dalších menších. dalších mìst. Jako  místo  na  kafe  a  posezení Valletta  je  z  obou  stran  sevøená jsem  si  oblíbila  Upper  Barracca nejvìtšími  pøístavy  Malty  – Gardens. Je tam krásný výhled na Marsamxett  Harbour  a  Grand Ground Harbour a dál na moøe. Harbour. Ze tøí stran je obklopena Povídání  o  Vallettì  by  bylo  na a  støežena  hradbami  a  zepøedu dlouho, tak se pøesuneme k dalším pøedmìstím Floriana. V 17. století maltským zajímavostem. to  bylo  jedno  z  nejchránìnìjších mìst.  Valletta  je  velmi mladé  mìsto,  ještì v  roce  1565  v  dobì tureckého  tažení  tu kromì  pevnosti  Fort  St. Elmo  na  konci  mìsta nestála jediná budova. Nebylo  by  to  správné hlavní  mìsto,  aby  tu nesídlil  prezident  a vláda. Navštívili  jsme  i  toto místo  –  Velmistrovský palác.  Bohužel  tam zrovna  probíhala pøestavba,  takže  byla pùlka  paláce  zavøená. Pro  zajímavost  –  lustry  jsou  tady (FOTO)  Pohled  z  Upper  Barraca z  èeského  køišálu.  Naproti  je Gardens na Ground Harbour Nejvyšší soud. Ve  Vallettì  je  toho  hodnì k navštívení. Je tu divadlo – Teatro Manoel, velké množství muzeí, od Malané  si  potrpí  na  pískovcové archeologického,  po kameny.  Tøeba  na  vedlejším ostrovì  Gozo  z  nich  mají

31


postavené  všechny  domy.  Jména v  nadpisu  jsou  názvy  všech chrámových komplexù z pískovce, co  na  Maltì  a  Gozu  jsou.  Patøí k  nejstarším  archeologickým památkám a jde o vùbec nejstarší architekturu,  co  se  na  svìtì dochovala  a  kdy  stála.  Nejstarší chrámy vznikly cca pøed šesti tisíci lety. je  další  krásné  maltské mìsto.  Domy  tu  mají  nádherné arkýøe, které jsem nikde jinde ještì nevidìla.  Vidìli  jsme  tu  muzeum øímského  umìní,  kde  byly  krásné mozaiky,  a  potom  katakomby  sv. Agáty,  kde  jim  nefungovala elektøina,  tak  jsme  šli  podle baterek,  a  katakomby  sv.  Pavla, které  nebyly  tak  rozlehlé  jako  ty  u Agáty. Potom  jsme  odsud  jeli  na  útesy Dingli.  Jsou  tam  koleje  a  výhybka utvoøená z kamene a pojmenovaná podle  londýnského  nádraží  – Clapham Junction. Z útesù je vidìt na  ostrov  Filfla,  kam  se  od svìtových válek nesmí, protože je tam ještì nevybuchlá munice. Dále  jsme  se  jeli  podívat  k  Modré jeskyni.  Øíká  se  jí  modrá,  protože opravdu  modrá  je.  Když  jsme  se tam jeli podívat na loïce, moøe tam bylo prùzraènì èisté a tyrkysové a dìlalo  takový  modrý  svit  na  celou jeskyni.

Malé mìsto na západì Malty.

32

Pøi  druhé  svìtové  válce  do  místní katedrály  spadla  bomba.  Ale naštìstí  nevybuchla.  Byla  to  totiž jen  replika  a  to  od  nás,  z  Plznì. Dodnes ji tam mají vystavenou.

Druhý  ostrov  Malty.  Výlet  jsme zahájili  v  jeskyni  Kalypso,  kde podle  povìsti  držela  bohynì Kalypso Odyssea 7 let v zajetí, než zasáhl Zeus. Mají tam vnitøní moøe, které  vzniklo  z  pùvodní  obrovské jeskynì.  Byli  jsme  se  podívat  na jediné  píseèné  pláži  na  Maltì  a písek  jsme  mìli  všude.  Takové hlavní  mìsto  Goza  je  Victoria, pùvodnì  Rabat.  I  tam  mají nekoneèné  množství  muzeí,  ani jsme  je  nestaèili  všechny  projít. Mezi Maltou a Gozem jezdí trajekt, terminály  na  Maltì  i  Gozu pøipomínají  menší  letištì,  jak  jsou nové a moderní. Dále  jsme  vidìli  ještì  Trojmìstí, které  je  naproti  Vallettì,  byli  jsme na  trzích  v  Marsaxlokku,  ve mìsteèku Mdinì a spoustu dalších krásných místech, ale o tom tøeba zase pøíštì J


KDE (S)TRÁVIT ÈAS

text: Klára Zitová, 3.C

Posezení  u  kávy  nemusí  v  naší stovìžaté  Praze  nutnì  znamenat, že rozbijete po zdlouhavém šetøení prasátko  a  pùjdete  si  koupit  kávu do  komerèních  øetìzcù,  jako  je Starbucks,  Costa  Coffee  nebo McCafé  apod.  Staèí jen mít oèi na stopkách a mùže se vám stát, že i v  obávanì  pøedraženém  centru Prahy  na  Václavském  námìstí narazíte  na  pøíjemnou  kavárnu s duší, kde mohou strávit pøíjemné chvilky  jak  kuøáci,  tak  nekuøáci. Právì  takové  útulné  místo  pro milovníky  kofeinových  nápojù  se nachází  v  pasáži  Lucerna  a  již samotný název „Kávovarna“ mluví za vše. Usadit se mùžete venku èi uvnitø,  v  interiéru,  který  je vyšperkovaný  èernobílými fotografiemi a obrazy, jež si mùžete dokonce  i  zakoupit.  Vnitøek  je rozdìlen na kuøáckou a nekuøáckou èást.  Panuje  zde  pøíjemné  pøítmí, prostor  je  naprosto  provonìn odérem  nabízených  pochutin  a pøesto,  že  bývá  zvláštì v  odpoledních  hodinách  plno,

obsluha  je  pohotová  a  pøíjemná. Lze  si  vybrat  z  mnoha  druhù  a nespoètu  pøíchutí  kávy,  horké èokolády, limonád, ledových tøíští èi alkoholických nápojù, zejména pak vín. Atypický nápojový lístek, který vás  svými  úzkými  rozmìry  zprvu zøejmì pøekvapí, vám nabídne více druhù kofeinového pitiva, než si jste schopni pøedstavit a pøedstaví vám je netradièními a nápaditými názvy jako  napø.:  Belle  Epoque,  Adina Mandlová èi Dekadentní. Jednotlivé pøíchutì se odlišují podle toho, jaké sirupy jsou v nápoji použity. Pokud zvolíte zde nejpopulárnìjší ledovou kávu,  èeká  vás  témìø  pùllitrová sklenice  plná  slasti  pro  vaše chuové  poháry,  povìtšinou  pak s  kopcem  šlehaèky  navrch  s kakaem, mandlemi èi skoøicí, která bývá  zdobená  nìjakou  tou kandovanou  tøešní  èi  plátky  jahod nebo  banánu.  V  pùllitrové  sklenici si  mùžete  dopøát  takt鞠 výbornou horkou  èokoládu,  neobvyklou limonádu èi ledovou tø횝, které jsou nabízeny  v  rùzných  pøíchutích.

33


Vyzkoušet zde lze také netradiènì chutnající kolu s pøíchutí vanilky a tøešnì. V nabídce jsou samozøejmì i  osvìdèené  klasiky  jako  espreso, latté  èi  vídeòská  káva  ale  i  èaje rùzných  chutí.  Nápoje  mají  nejen nápadité  názvy,  ale  každý  je  též oznaèen písmenem a èíslem, které vám  nejen  já,  ale  i  samotný nápojový  lístek  doporuèí  hlásit obsluze  pro  rychlejší  a  kvalitnìjší obsloužení.  Pokud  toužíte  po nìèem  alkoholickém,  samozøejmì zde  nechybí  toèené  pivo  a  výbìr z  výborných  vín  èi  lihovin.  Máte­li chu na nìco k snìdku, lístek vám nabídne toast, sýrový talíø s olivami èi  klobásku,  pro  mlsaly  pak  ruènì vyrábìné pralinky nebo nìjaký ten dortík dle denní nabídky nebo ranní

34

menu  po  francouzsku,  které zahrnuje  cappuccino  s  bohatou pìnou,  sklenku  pomeranèového džusu  a  croissant.  A  ceny?  Více než  pøívìtivé!  Napøíklad  za pùllitrovou  ledovou  kávu  zaplatíte 60 Kè za limonádu èi ledovou tø횝 pak  45  Kè,  což  je  cena  k  pomìru velikosti  více  než  pøíjemná  a rozhodnì  se  nemusíte  bát,  že  se stovkou  v  kapse  nebudete  moci s  pøáteli  èi  drahou  polovièkou prodiskutovat všechny své neduhy, strasti ale i radosti a slasti tøeba až do pùlnoci. Jistì se sem budete rádi vracet,  tak  jako  já  a  atmosféra Kávovarny  vás  naprosto  pohltí, jste­li pøíznivci menších originálních prostor.


ROZHOVOR

Náøez a paøba jako kráva! Takovými slovy by se dal oznaèit veèer 17. záøí v žižkovském klubu XT3. Svùj druhý koncert zde odehrála rock´n rollová kapela . Jejich bubeník, , je, jak jistì mnozí vìdí, studentem naší školy. Proto si v Karlínském listí  myslíme,  že  stojí  za  to  udìlat  s  ním  alespoò  mini  rozhovor. Tady ho máte!

Pøesnì nevím, už od mala jsem chtìl hrát na bicí, ale trápil jsem se dlouho klavírem (6 let). To mi ale dalo dobrý hudební základ, pak jsem s tím pøestal a pøeorientoval se na bicí. Asi se mi hroznì líbí ten nástroj sám o sobì ­ a taky to, jak je to nároèný, proto mì to baví.

Pøed necelými ètyømi lety.

Mám uèitele, na kterého nedám dopustit! Technika je vážnì dost dùležitá a jako samouk bych se rozhodnì nedostal tam, kde jsem teï.

Mám  rád  rockovou  klasiku  ­  Deep  Purple,  Led  Zeppelin,  Jimiho Hendrixe, Pink Floyd a spoustu dalších...

35


John  Bonham  (Led Zeppelin),  Jojo  Mayer, Neil Peart (Rush), Chad Smith  (Red  Hot  Chilli Peppers).

Pro bubeníka je urèitì nejdùležitìjší rytmus a hudební sluch. Bez toho se asi tìžko dá hrát. A pak koordinace celého tìla. Pøi hraní dìlᚠ každou  konèetinou  nìco  jiného,  takže  si  to  mus횠 umìt uspoøádat v hlavì. To se ale dá nacvièit, bez toho rytmu to ale asi nejde.

To  vážnì  nevím  (smích).  To  se  asi  sp횠 zeptej  nìjakých  holek, rozhodnì kvùli tomu nehraju.

Døív jsem hrál v kapele, kde jsem se potkal s Tomášem. Pak se to rozpadlo, ale asi po roce se mi ozval, že zaèíná s kapelou a ptal se, jestli se nechci pøidat. Tak jsem se pøidal.

Pocit je to úžasnej. Asi nepopsatelnej. Je to prostì skvìlý, když na tebe  lidi  øvou  jméno  tvojí  kapely  a  užívají  si  hudbu,  kterou  jim pøedhodíš.

36


Rozhovor Chvíli pøed tím, než zaèneme hrát, si vezmu palièky a tak rùznì si s nimi pohrávám v rukou. Musím s nimi srùst.

Když se podívám do budoucnosti, vidím stres z maturity! Takhle daleko nekoukám, každopádnì hudbu chci dìlat pro radost, ne pro peníze.

Kapelu The Graters mùžete na internetu najít na bandzone.cz nebo na stránkách Kateøina Horáková, externistka Foto: Jakub Škabrada, 4.A

37


LITERÁRNÍ SVÌT GYPERNERU

Ve  velké  vísce  vítali  Vánoce.  Vyvìsili  vozdoby  ve  voknech  vilek. Voslavovali velice vøele. Vodka vytékala ve velkém. Votevírali vyvìtralé víno ve vinotékách. Vidláci vesele vyhrávali valèík ve vysokém volume. Ve  víru  valèíku  vesnièanky  vysoko  vyskakovaly.  „Vánoce,  Vánoce!“ vykøikovali všichni. Vùnì vánoèek vábila vedlejší vesnické vtìrky. Ve víru vášnì votrhali vozdoby ve voknech. Volové. Vesnièané vidlemi vyhánìli voly ven. Vypeèená veèeøe vonìla ve vilkách. Vánoèní veèer vyvrcholil. Všude vyøvávaly vánoèní vypalovaèky. Vysoký voheò ve vesnici vznítil vinou vodky! Vinotéky vybuchovaly, vína vytryskovala. Voheò vytrvale vlál ve vánku. Vesnice vyhoøela. Voslava Vánoc vyprchala. Tvùrci ze 4.A Vašek  Vasiljeviè  vodešel  veèer  ven,  vrácen  vèera  vodpoledne vožraly vožralej vodkou. „Vašku, vole, vrhni vodku voknem!“ Vašek  vrhnul  voknem,  vohodil  Vítka.  Vašek  vyložil  Vítkovi vomluvu,  Vítek  voplácí  výstøelem  vlastnoruènì  vyrobenou vzduchovkou. Vašek vøíská vzteky, Vítek vystøelil Vaškovi voko. Vítek volá: „Vašku! Veni, vidi, vici.“ Deathrius, 4.A Ilustrace: Barbora Hermína Petržilková, 2.A


Literární svìt Gyperneru Vendula Váèková vidí Vaška ve Vítkovicích, volá vesele: „Vašíèku!“ Váša  valí  voèi.  „Vítej  ve  Vítkovicích,  Vendo,“  vodpovídá.  Veselíc vobcházejí  vilu  Vaòkových.  Vendula  vede  Vaška  voranicí.  Vobèas Vaškovi vrazí. Veèer venèí velkého vesnického voøecha. Voøech vztekle vrèí.  Vašek  vod  voøecha  vodskakuje.  Vendula  víská:  „Vašku,  vodveï voøecha!“ Voøech vykousává Vaškovi varlata. Vašek varlata vobreèí. Vendula veèer vodjede. Andrejka Èákorová, 4.A

Nosatý novináø nadává Nataše. „Nos횠neslušné nátìlníky!“ Nataša neodvìtila nic, nýbrž nevìdìla naè. Novináø  nepøestal  naléhat:  „Nenos  nestoudné  nátìlníky, Natašo!“ Nataša  náhle  navrhla:  „Nuže,  nehleïte  nám  nevinným nanynkám na naše òadra.“ Nahnìvaný novináø nesouhlasí, neb naléhat nepøestává. Nominovaní na Nobelovu cenu, 4.A Ilustrace: Kateøina Šafaøíková, 2.A

Nᚠ Norbert  nemeškal,  nastoupil  na  nauku  náboženství, nechtìl nic nedìlat. Na náboženství našel narcisty. Nejsou nejen nekòubové,  neklidní,  nudní,  na  nic.  Norberta  nazvali  na náboženství  „Neználek“.  Naštval  narcisty.  Nechtìl  nechat  nic nedotèené.  Napsal  na  nohy  neslušný  nápis.  Narcisti  nakopali Norberta.  Nᚠ Norbert  nikdy  nemeškal,  nemìl  na  náboženství nastoupit. Dominika Perekstová, 4.A

Nymburk. Nìkde na návsi. Noèní nebe nezakrývá Norbertovu nahotu. Norbertovy nahé nohy nesmrdí nitroglycerinem. Naopak. Nymburk není notoricky  neznámá  nížina.  Nikdo  nikdy  nezopakoval  Norbertùv  noèní nápad.  Norbert  najednou  nenápadnì  nìkolikrát  nominoval  Noru Novotnou  na  nejlepší  novináøku.  Nora  nemá  nouzi  na  nápadníky.

39


Naopak.  Nora  nahání  nýmandy  na  nové  nohy.  Nestyda!  Nebudu neupøímný, Noøe nevadí nahota. Noèní Neapol. Nos Norberta nebývale napuchl.  Norberta  nièí  neštovice.  Nikterak  nebezpeèné  Neapolské neštovice. Nic není náhoda. Matìj Nejedlý, 4.A

Berou mi už teï na klidu. Na fakultì filosofický zaèal dnes rok akademický Nahodil sem ráno sáèko když sem teï to UKáèko A po propitým veèeru na koncentraci seru Filosofové s vousy øíkali mi cosi Rozumìl sem kulový jó, už je to takový Èekaj mì tam perný chvilky Aspoò v menze mìli dobrý øízky Pak na nìmèinì pro pokroèilý chtìl sem znovu býti opilý. A pøednášky metafyzický jeví se mi logicky nelogický Až na dno asi klesnu Studijní systém dìsí mì ve snu Zkoušky a poèty kreditù

40

Dnes chytil sem básnickou slinu a zrovna to bylo v Karolinu Pøišlo mi totiž komický V obleku stát na pùdì akademický Pìknou mìl sem imatrikulaci Pøivítali mì hezky v univerzitní obci Jak ve stádu ovci Na strasti se vyser vzkazuje mi Alma Mater Staèí jen kreditù šedesát a líp se mi pak bude spát Zatím slíbil sem dìkanovi na žezlo že nebudu nemehlo Slavnou tradici karlovky budu ctít A jak správnej filosof v každý knajpì pít.

Ondøej Vinš, externista


Literární svìt Gyperneru Skrz hroby táhne, nezastaví Prý den jako každý jiný PCHE! – odpus mi ten úšklebek Ta nálada už mezi námi slídí Vy ponesete dùsledek

Halloween Uctívání zesnulých Halloween Tradice èasù minulých

Kostýmy – jak by maloval je život sám Uvìø, že je to opravdové Všech zrùd a pøízrakù budeš král Kol dokola tváøe zmalované

Já proklínám to svítání, K鞠nepøišlo by tuto noc Poslední svíèek blikání Nezbývá již èasu moc

Halloween Noc strachù skrývajíc pøekvapení Halloween Hnijících zombie èas probuzení

Za humny slunce Již hlásí se o slovo Tma stáhla se trpce A pøíštì pùjdu za koho?

Jen na tobì je Kterou z podob sobì vezmeš Každý se pøevtìluje Svou zrùdu v tìle neoklameš Je vlhký temný veèer Strašidel èas Chtìj, aby strachy breèel Pøíštì pøijdeme zas Halloween Veèer záøících dýní Halloween Mrtvoly teijí Projdeme smutné to místo K upomínce našeho konání Smrti stojíme již blízko Vše pomine až s kokrháním Zde høbitovní brána Svit svíèek mihotavý Prùvod jak èerná vrána

Klára Zitová, 3. C

nestrkej si ty prsty do tý pusy! nebo ti jí zašiju nebo ti je budu máèet do pepøe   to mnì taky dìlali   a nepomohlo to   stejnì si je koušu do teï rozhovor lidí v tramvaji nevím jestli se držet nebo psát v nestabilní psychické i fyzické póze     venku prší   to je svìt paneèku   vzhùru do boje   rozlouèí se ona on pokraèuje nebyla moc rozšmelcovaná tramvaj už brzdila když tam letìla     a já mám duši promokavou

41


bluesovou     dej mi pár drobných a mám     na novou když jsem zavøel oèi jakoby lampy zhasly do tmy kdo za to mùže?   no moc se nekoukej     to my zní to všechno jak rozladìný rádio piáno každej je chytrej mluví odbornì o tom svym jak fyzik v televizi s tisíci školami každý mluví o tom svym poøád Daniel Prùcha, 3. A

a co vlastnì za to? dál házej si mince do automatu dál toè si na kole štìstí dál na nevinnost si hraj celý tenhle svìt je nᚠpocuchaný ráj Alžbìta Cvrèková, 2. A

šedá myš, žádná zmìna to si piš poøád stejnì, nevìdomì støepy cinkat neslyšíš poøád stejnì nevìdomì køiè횠ze spaní nedojdeš klidu, vždy ty víš Alžbìta Cvrèková, 2. A

odmítáme se ptát být smutní jako pìna na vlnách do lahvièky chytat kapky štìstí tìžký je nᚠkrok a dech rychle se krátí v téhle jámì bezedné kde co se ztratí nechceme víc než rozcestník na týhle cestì do neznáma nezkrotné, bujné povìtøí rozfoukalo naše rána zmìnilo je v blankytný prach na krku tíží mì na krku tíží nás koèièí zlato co s tím?

42


Literární svìt Gyperneru

Na  okraji  borového  háje  stojím  s pohledem  upøeným  na  zátoku,  až srdce  taje.  Život  mi  plyne  pøed oèima.  Již  pìt  set  padesát  let  tu stojím,  koukám,  žiju.  Vtom  náhle spatøím  opìt  tu  krásnou  zátoku, zalitou podveèerním Sluncem, které rud젞hne a jehož paprsky dopadají na vše živé i neživé, tedy i na mne. Stále dokola si opakuji, že se chci brodit  prùzraènou  vodou  zátoky. Chci cítit, jak mì její chladné prsty hladí,  její  kapky  chladí  a  její  vlny objímají. Toužím buï mít to, nebo zemøít. Ale nemùžu ani jedno. Trpký osud.  Toužím  po  pocitu  naplnìní, rozbìhnout  se,  ale  nohy  mám  jak ze  døeva.  Chci,  aby  se  mi  jednou splnilo tohle pøání. Tak moc to bolí, nemáte ani zdání. Zdá se, že i stíny kolem zátoky smutku a radosti, jsou živé.  Je  tak  pøízraèná  a  zároveò jasná. Ale o kom to vlastnì mluvím? Není  to  ona,  lecjaká  ona,  je  jen jedna jediná. Bohynì mezi ženami, nejvyšší  bytost  mezi  múzami. Postava  její  bere  dech,  pod  jejími nìžnými  chodidly  z  kamene  stává se mech. Èeho se jen letmo dotkne, kvete  barvami  duhy.  Je  tu.  Ona. Jediná,  kdo  mi  mùže  pomoci. Dlouho se skrývala mezi nejvyššími bytostnými kruhy, ale teï je tu. Na Slunci  podveèera,  tøpytí  se  jako diamant, smaragd, safír, rubín nebo

granát.  Její dlouhé vlasy splývají jí k  òadrùm,  jako  kapky  rosy.  Oèi pronikavé,  hluboké,  èiré  jako studánka vprostøed hvozdu upøeny jsou na mì. Skrze vodu brodí se na okraj borového háje. Tìžko popsat, co mám v hlavì, když ona je tam se mnou. U mì. Stojí tu. I já tu stojím. Pøeji  si  v  duchu,  aby  skonèilo  mé trápení.  Ona  sklopí  oèi  a  slyší. Šeptá  hlasem  jako  vìtøík  jarní: „Pøeješ si to vážnì, mùj drahý?“, v duchu pravím: „Ano, má paní.“ V tu chvíli oslepí mì záøe, cítím, jak opìt høejí  mi  tváøe  a  dýchám  zas  jako døíve.  Pocit  svobody,  volnosti, bezelstná  radost  bytí.  Touha  je naplnìna. M

Když  jsem  byl  malý,  vìøil  jsem  na spoustu  vìcí.  Na  duchy  a  bubáky pod  postelí,  na  pøízraky,  které  se sápou po mých zavøených dveøích a snaží se dostat do mého pokoje. Teï už jsem vyrostl, už nevìøím na bubáky  pod  postelí,  protože  sám vím, že se pod ní neskrývá pøíšera, která  by  mì  chtìla  dìsit,  je  tam nìco mnohem horšího. Je tam totiž tma. Kráèel  jsem  setmìlou  ulicí.  Já, vìèný  prùšviháø,  já  vyvrhel

43


spoleènosti. To, že jsem jiný, jsem zjistil,  zhruba  když  mi  bylo  ètrnáct let. Zatímco ostatní již pøestali vìøit na dìtské sny a noèní mùry, já stále cítil  zvláštní  pocit  v  zádech,  když jsem  procházel  pøes  tmavý  byt  a vždy  jsem  rozsvìcel  všechna svìtla,  abych  nemusel  zùstávat v tom bytì potmì. V  patnácti  letech  jsem  si  poprvé potvrdil, že jsem jiný, když jsem mìl malou roztržku s jedním klukem ze školy  a  z  nièeho  nic  se  zhmotnilo to, co jsem si pøedstavoval. Myslel jsem  na  to,  že  se  mu  kolem  krku svírá  kovová  pìst  a  dusí  ho. Chlapec  se  opravdu  dusit  zaèal  a to  jsem  se  ho  ani  prstem  nedotkl. Nikdy  jsem  nebyl  sám,  jako  by  za mnou  stále  stály  dvì  neviditelné bytosti,  které  jsem  si  jako  malý vymyslel, abychom spoleènì mohli èelit  tmì,  která  pøicházela  každý veèer. Pøešel jsem na levou stranu silnice a  jediné,  co  bylo  slyšet,  byly  mé tiché kroky, jak podrážky dopadaly na  dlažební  kostky.  Ulici osvìtlovalo  mdlé  mihotavé  svìtlo poulièních lamp, které dopadalo na zem  a  tvoøilo  žluté  kužele  svìtla. Lampy  dokázaly  na  chvíli  prozáøit tmu, ale ta se na nì tlaèila ze všech stran a snažila se zaplašit to slabé svìtlo.  Letní  vítr  se  prohnal prázdnou  ulicí  a  rozhoupal  øetìz pøehozený  pøes  železná  vrata. Lampa,  kolem  které  jsem  zrovna procházel,  zabzuèela  a  zablikala, poté  se  ozvalo  tiché  lupnutí,  jak záøivka  v  ní  praskla,  a  svìtlo

44

zmizelo.  Tma  kolem  se vítìzoslavnì zavlnila. Rozbušilo se mi srdce. Jsou tady. Vìdìl jsem to. Cítil  jsem  to.  Jsou  všude  kolem  a èekají jen na vhodný okamžik, kdy zaútoèí. Sevøel  jsem  kovovou  tyè  v  ruce pevnìji,  až  mi  klouby  zbìlely. Udìlal  jsem  dva  kroky  a  vstoupil doprostøed silnice. Zavøel jsem oèi a sklonil hlavu, soustøedil se jen na svùj  sluch.  Tmu  ve  tmì  neuvidíš, ale  je  zøetelnì  slyšet.  Její  tiché šouravé kroky a sípavý dech, který se nemilosrdnì blíží. Napojil  jsem  se  na  energii  dvou bytostí,  které  stály  za  mnou  a vysílaly  ke  mnì  vlny  pozitivní energie.  Moje  dvì  já.  Jedno  zlé  a jedno  dobré,  vìtšinou  se  mezi sebou pøely, ale dnes ne. Dnes stáli všichni  na  jedné  stranì,  na  té,  na které  závisí  naše  pøežití.  Vìdìl jsem,  že  tma  pøijde  právì  na  toto místo,  protože  právì  tady  se sbíhaly  všechny  zlé  a  temné  síly. Negativní  energií  to  tu  bylo  pøímo pøesycené, možná také proto, že tu døív bývalo popravištì. Všechny ty rozzuøené,  popravené  a  bloudící duše zde stále pøetrvávaly a èekaly jen  na  pøíležitost,  kdy  se  budou moci  pomstít  svìtu.  Právì  dnes veèer se mìla prolomit brána mezi dvìma  svìty.  Zemi  mìly  zaplavit stovky  rozzuøených  démonù,  kteøí touží po lidské krvi. Uslyšel  jsem  to.  Ostré  kovové zaskøípání  drápù  o  bránu  dvou svìtù.  Tìšili  se,  až  budou  volní,  a tma  dorazila  k  cíli.  V  ruce  se  mi


Literární svìt Gyperneru objevila  koule  plná  energie,  která záøila do dálky. Otevøel jsem oèi a spatøil  temnou  postavu  stojící  asi deset  metrù  ode  mì.  Služebník temnoty,  který  má  otevøít  bránu. Znal jsem ho, vìdìl jsem, kdo to je, protože to on ke mnì v noci chodil a  našeptával  mi,  dìsil  mì. Služebník vyšel ze stínu pøímo ke mnì. Jemu  svìtlo  neublíží,  protože  on dokáže žít i z pouhé temnoty našich duší.  V  lidské  blízkosti  žije  stále,  i když ho nikdo nevidí, živí se lidským strachem, bolestí a smutkem. Èím více  je  na  zemi  bolesti,  tím  je silnìjší. Pøišel až tìsnì ke mnì a já proti  nìmu  namíøil  kovovou  tyè, vzduch kolem mì mrazil a bodal mì do  odhalené  kùže.  To  nìco,  co stálo  pøede  mnou,  zahaleno v  tmavém  stínu,  se  zlovìstnì usmálo  a  odhalilo  øadu  špièatých zubù. Rudé oèi se zableskly. „Dnes  zemøeš  èlovíèku,  nemùžeš porazit tmu. Vždy tu byla a vždy tu i bude,‘‘ ozval se služebník temnoty hlasem  skøípajícím  jako  špatnì promazané panty. Ovanul mì jeho ledový páchnoucí dech. „Mùžu  se  o  to  alespoò  pokusit,‘‘ opáèil  jsem  a  hodil  po  nìm  vlnu energie. Svìtelná koule ho udeøila do hrudi a on odklopýtal o pár metrù dál.  Z  oèí  mu  vyšlehly  plameny zloby. Narovnal se a otevøel èerná ústa v hlasitém výkøiku, který trhal uši.  Ten  zvuk,  který  vyšel  z  jeho bezedných útrob, se mi zabodl do každé  èásti  mého  tìla  a  ochromil mì. Z nenadání však ustal a já se

zase mohl narovnat. Kolem mì se však  všechno  zmìnilo.  Tma  se zaèala  tetelit.  Lampy,  které  ještì svítily, zaèaly poblikávat a všechny stíny kolem se pohybovaly. Uslyšel jsem hlasité chrèení a škrábání, jak se  cosi  plížilo  temnou  ulicí  vedle mì. Otoèil jsem se a uvidìl, jak se po kamenných stìnách plíží èerné stíny a natahují své ostré paøáty ke mnì. Zhluboka jsem se nadechl. Už to zaèíná. Podíval jsem se za sebe na  svá  dvì  já  a  zadíval  se  jim  do oèí.  Oba  dva  pøikývli,  když  jsem k  nim  vyslal  svou  myšlenku  a  na obrovských  køídlech  se  vznesli  do vzduchu. Vrhl  jsem  se  naproti  tìm krvežíznivým stínùm a strážce jsem nechal za sebou. Sápali se po mnì a jejich paøáty se chtivì natahovaly. Z úst jim vyšlehávala lepkavá èerná vlákna, která se mi snažila obmotat kolem  tìla  a  vysát  ze  mì  životní energii.  Ten  plamínek  žhavého svìtla,  který  ve  mnì  stále  ještì plápolal. Rozehnal jsem se kovovou tyèí,  která  jasnì  záøila  èerveným plamenem,  a  sekal  do  okolních stínù.  Nemohl  jsem  jim  stále vzdorovat.  Zanechal  jsem  svá druhá  já  bojovat  se  stíny  a  ohlédl se na pomocníka temnoty, který stál s rozpaženýma rukama a cosi volal k nebi. Rychle  jsem  se  k  nìmu  vrhnul  a rozmáchl  se  tyèí.  Služebník  mì však  jedním  nepatrným  gestem odhodil  pryè  a  já  zády  narazil  do auta,  které  zaèalo  hlasitì  houkat. Zvedl jsem se a vyrazil proti nìmu

45


znovu.  Nedostal  jsem  se  k  nìmu ani  na  dosah,  zase  mì  odmrštil  a mì  vylétla  tyè  z  ruky  a  s  tøíštivým zvukem dopadla na okenní tabulku, která  se  ihned  rozsypala.  Nìkde v  dálce  jsem  uslyšel  houkání policejního  vozu,  nevìnoval  jsem tomu  však  pozornost  a  vrhl  se znovu  na  pøízrak  pøed  sebou. Popadl  mì  a  kostnatou  rukou s dlouhými drápy mì pøitiskl k zemi. Jeho drápy se mi zarývaly do kùže a já cítil, jak mi po krku stéká krev. Díval  jsem  se  do  tìch  laèných žhnoucích  oèí,  když  v  tom  mi  do oblièeje  dopadla  záøe  reflektoru auta. Pøízrak se otoèil a pustil mì, zadíval  se  smìrem  ke  dvìma policejním vozùm... „Vstaòte  a  dejte  ruce  nad  hlavu!‘‘ ozvalo  se.  Pomalu  jsem  vstal  a jeden z policistù s namíøenou zbraní ostražitì pøišel ke mnì. „Ne, nechoïte sem! On vás zabije! Ten pøízrak vás zabije!‘‘ snažil jsem se mu vysvìtlit a služebník temnoty se jen smál. „Nevidí mì, to jen ty. Je  konec,  drahý  chlapèe,  vyhrál jsem. Ještì tuto noc lidstvo zaplaví vlna démonù, nikdo nebude ve tmì v  bezpeèí,‘‘  ozval  se  krutý vítìzoslavný hlas v mé hlavì. „Co  to  meleš?‘‘  zeptal  se  nevrle policista  a  chytil  mì  za  ruce,  na které mi nasadil pouta. Odvedl mì k policejnímu vozu a hrubì mì strèil dovnitø.  Pøízrak  mì  celou  dobu sledoval a na jeho beztvaré tváøi se blýskal úsmìv. Snažil jsem se celou cestu  policistùm  vysvìtlit,  co  se dìje,  ale  beznadìjnì.  Nevìøili  mi.

46

Jak by také mohli. Lidé jsou slepí. Ten,  kdo  nevìøí,  nic  nevidí  a v dnešním svìtì skoro nikdo nevìøí, kromì mì. Odvedli mì ven z auta, ale když jsem zjistil, že nejdeme na policejní  stanici,  nýbrž  do psychiatrického ústavu, zdìsil jsem se. Tohle musel být jeden dlouhý a zlý  sen,  ze  kterého  se  probudím. Musel  jsem,  nemohli  mì  sem šoupnout, jen to ne! Prošli jsme dlouhou bílou chodbou, toèila se mi hlava a svìtlo záøivek mì øezalo do oèí. Na konci chodby stáli  dva  muži  v  bílých  pláštích  a rukama založenýma na prsou. „Takže  jste  ho  našli?‘‘  zeptali  se policistù,  kteøí  mì  k  nim  vedli. Zaškubal  jsem  sebou  a  snažil  se policistùm vytrhnout. „Nebylo to tak tìžké,  nadìlal  celkem  hodnì kraválu,‘‘ odvìtil policista znudìným hlasem a mrsknul mì proti dvìma mužùm.  „Néé!‘‘  zakøièel  jsem  a zaèal  se  vzpouzet,  když  mì navlékali do svìrací kazajky. „Díky hoši, my už ho teï zvládnem,‘‘ øekl jeden z mužù v bílém a policisté se otoèili a odešli. „No  tak,  Adriane,  pøestaò  sebou mrskat, vždy víš, že když nebudeš klást  odpor,  nic  se  ti  nestane,‘‘ mluvil  na  mì  jeden  z  tìch  dvou. Druhý si povzdechl. „Ten se nikdy nepouèí, jako by se mu v tom kutlochu snad líbilo, proto to dìlá,‘‘ øekl druhý a oba dva mì popadli  za  ramena  a  vedli  pøes dveøe dál. Byla to dlouhá chodba a na  konci  byly  železné  dveøe  a  já najednou  vìdìl,  co  je  za  nimi.


Literární svìt Gyperneru Zkoušel  jsem  se  jim  vymanit  ještì usilovnìji.  Popadli  mì  a  jeden z nich mì udeøil pìstí do bøicha. „Nepouèitelnej, jako vždy. Nejen že nám  utíká,  ale  ještì  potom  dìlá problémy, dej mu roubík, a neøve,‘‘ naøídil  naštvaný  hlas  a  v  ten moment  jsem  mìl  v  ústech  velký kus látky, z jej힠chuti se mi zvedal žaludek.  Muži  otevøeli  dveøe  a vhodili  mì  do  místnosti  bez  oken.

Zdìšenì  jsem  na  nì  kulil  oèi  a snažil se jim øíct, a mì tu proboha nenechávají  samotného.  Muži  se na  mì  jen  bezvýraznì  podívali  a poté  zavøeli  dveøe.  Mùj  vydìšený výkøik  zdusil  roubík  v  ústech.  A škodolibý hlásek volal: „Budiž tma.‘‘ Anna Šuláková, 2. A

ANKETA

47



Karlínské listy