Issuu on Google+

tochová Pavel Mikeska Simona Patelisová MíšaRandová Markéta Smolová lveta Škrdlová Iveta Vondrášková Šarka RártováBára Cihlá ová Veronika DoleŽe|ová Kate ina Kubíková Karolína Matochová Pavel Mikeska Simona Patelisová MíšaRandová Markéta Smolová lveta Škrdlová Iveta Vondrašková ŠarkaBártová Bára Cihlá ová Veronika Doleželová Kate ina Kubíková Karolína Matochová Pavel Mike ska Simona

Patelisová Míša Randová Markéta Smolová Iveta Škrdlovalveta Vondrášková Šarka Bártová Bára Cihlá ová Veronika Doleželová Kate ina Kubíková Karolína Matochová Pavel Mikeska Simona Patelisová MíšaRandová Markéta Smolová lveta Škrdlová Iveta Vondrášková ŠarkaBártová Bára Cihlá ová Veronika DoleŽe|ová Kate ina Kubíková Karolína Matochová Pavel Mi_ keska Simona Patelisová MíšaRandová

Markéta Smolová lveta Škrdlová Iveta Vondrašková ŠarkaBártová Bára Cihlá

rova

Veronika Doleželová Kate ina Kubíková Pavel Mikeska Simona Patelisová Míša Randová Markéta Smolová lveta Št<rdtová lveta Vondrašková ŠarkaBártová Bára

Cihlá ová Veronika Doleželová Kate irra Kubíková Karolína Matochová Pavel Mikeska Simona Pa telisová Míša Randová Markéta Smolová Iveta Št<rdlova Iveta Vondrášková ŠarkaBárto_

vá Bára Cihlá ová Veronika DoleŽeloyá

Kate ina Kubíková Karolína Matochová Pavel Mikeska Simona Patelisová Míša Randová Markéta Smolová lveta Št<rdtova Iveta Vondráško-

vá Šárka Bártová Rára Cihlá ová Veronika DoleŽe|ová Kate ina Kubíková Karo|ína Matochová Pavel Mikeska Simone Patelisová MíšaRandová Markéta Smo-

lová lveta Škrdlová lveta Vondrášková

Šárka Bártová Bára Cihlá ová Veronikz DoleŽelová Kate ina Kubíková Karolíne Matochová Pavel Mikeska Simona Patelisová Míša Randová Markéta Smolová Ivete Št<rdtova Iveta Vondrášková ŠarkaBárto-

vá Bára Cihlá ová Veronika DoleŽelovi Kate ina Kubíková Karolína Matochovl Pavel Mikeska Simona Patelisová MíŠaRandová Markéte Smolová Iveta Škrdtova Iveta Vondráško"

vá Šárka Bártová Bára Cihlá ová Veronika DoleŽelová Kate ina Kubíková Karolína Matochová Pavel Mikeska Simone Patelisová Míša Randová Markéta Smolová lveta Štrdtova Iveta Vondráškovl Šarka Bártová Bára Cihlá ová Veronikz DoleŽelová Kate ina Kubíková Karo|ínu Matochová Pavel Mikeska Simona Pate-


Karlínské listy šéfredaktor: lveta Vondrášková redakce:

Šárka Bártová / Bára Cihlářová / Veronika DoleŽelová / Kateřina Kubíková/ Karolína Matochová / Pavel Mikeska / Simona Patelisová / MíšaRandová l Malkéte Smolová / lveta Škrdlová / lveta Vondrášková grafika:Adéla Felixová komix: Markéta Smolová karikatu ra : Tereza DoleŽelová foto: MíšaRandová, Pavel Mikeska' Jitka Hříbková korektura: Mgr. Helena Staňková email: redakcekg@gmail.com

Vydavatel: Studenti Karlínského gymnázia, Pemerova

Časopis Karlínské listy vznikl za podpory

25 Praha

8

sRPŠKarlínského gymnázia


al Milíčtenářil Už je to nějaký ten týden, co jsem dostala kytku k posledním narozeninám. l když za tu dobu už dokázala uschnout a odkráčet na kompost, stále na její vůni nemohu zapomenout' Jsem takový ten typ člověka, co má rád krásné vůně a také rád k různým věcem přivoní. Nebo ,,čuchá", jak chcete. Někdy se mi to dokonce obzvlášt'nevyplácí, hlavně již u zmíněných květin. Proto není nevšednívěcí mě vidět s červeným opuchlým nosem. V létě chtě nechtě trochu proklínám své čichové buňky při cestě metrem. To se mi jakoby naschvál zdůrazňuií.Proto vyrá_ žímna prázdniny pryč z Prahy do komnat lesů a voňavého dřeva' Lehávám do trávy s knihou V ruce a voním k jejím stránkám.

Doufám, že jsem se nepřiznala k něčemu pohoršujícímu.Raději od toho ted' upustím a přejdu rychle k něčemu jinému. Jednoduše řečeno, ve vašich rukou se právě ted'chvěje poslední čísloškolníhoroku. Jako v každémvydání vám edito_ rial napoví, co v Karlínských listech najdete a co stoií za to si přečíst. Takže, aby i Vám vonělo naše posledníčísločasopisu, připravili jsme si pro vás mnoho skvě_ lých článků. A začínáme krátkým shrnutím z posledních měsícůškolních lavic Povstaň, povstaň, Karlínel Nenechte si ujít ani skvělé rozhovory, článku o staVbě, kolem které kaŽdý den chodíte cestou do školy (copak to asi bude?), náboženství bez nudy a povÍdku na konec. Léto je tu, prázdniny se blíží.Nezbývá mi, než vám popřát příjemné čteníaza ce' lou redakci krásné volné dny. lveta Vondrášková šéfredaktorka

oo

I

I

rl

I

I

I


Obsah Povstaň, povstaň, Karlíne!

3

Poslední zvonění na Karlíně

5

Po stopách medicinských praktik

7

NáboŽenství bez nudy

9

Pohádka inspirovaná Životem 3

11

Změnaje Život, aneb zPrahy na vesnici

13

Chvilka poezie

14

Gurmánský koutek pana profesora Coufala aneb co labuŽníkům chutná

'16

Znám se! Znáš mě?

19

Umění

21

Zvedněte alespoň na chvíli své hlavy! aneb kostel Sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí

22

Una

24


rstor rgugsg d

LP'

Mo

Děk,,-.

ld

ý

-rikatel o

rosperuJe

uulluvElll )Ldvtrulll vyluuy.

-t

D/".

=o('''

'jipvn'1_ ivlastnÍzalněstnanci.Zturr'

-ejre -

Podle ZaČ,

e na kase. Podle ZaČ' přešu. esát procent obC Carsus nainsta- koupil domácí trojku v ostraze.

J

Pristis mé| obrat 30 milionů dolarů

lečnost Skorpion, kte-

rá se zabýá ostrahou, provozuje monitorovaPodnlkato! cÍ centrum a vysílá k]ientům motoIizova- V Estonsku

ulĎríúU

Ť '" '"' '

bezpeČ-

'ollyvrr

-: ' Ý/ monitorovarolu ke z .,'') l'úásičepoŽá_ mělo e' uspěl '..z O'a.9í J' 'it vetrtilač_ li Estor Y né hlídky. Tím se mu y 5pu|!ii nnř' lrhÍch sys- ewopÍ z-a rizipodařilo roes r =^.oí' rem p iru ko do cJ' ^"ofesot ílat Esto, ůna nÍm státt ist 3':I:];J -^1ť".i''";'*_* *" 1"o::o-",".éo$ ''; :: 3" 3o"I:"i1" *"^ťiooo'ť ,"'"o' , systé- procent Ii-. ]'!., ]'!. oK - .rÉB A r'p.t1-.'u?-o'nouo'^ Ila tr}i, roK Iratrh' .tÉBA 'i":l] l|J ^r

:!]' ,

autu nosÚucnzarzeruslequ_ zďÍzení s]edu_ duLU nosnrÍch je Prisll''rké případný

Tlatérsky

- aI

Li

[iJ:;,

"'

ním proc

.,abídnout ba]Ík s|užeb ažo2l

rých časech nebrala úvěry

.l€t

jako jiné země, snaŽi]i se o to kvůIi

Nídá prodavace, aby ne- cent levněji neŽ konkurent kradli z pokladny. Majitel obcho- TytosluŽbychcepos' sus, kteD'

dumůŽepřestnternetsledovatob-

peně {adně a záro',eň, '."páu /4g --^' ěvn---/. deŽí, c jem

I

vstupu do eurozóny," objasňuje '<f

Pristisu.

řitido'",ra.|:_:'.:'J. Nová maturíta. staná matudnes působí'Zároveř _: ! -;íštíchnětiletechse |^1Edr nová maturíta. stará ,tátůinvestice.

moci by

B3![1,?i"".-.

-

€r-"4{ v_ lJ

maturita....

l,1

ATURITA

l

^

Koupím ih- Koupím jakkýkoliv staíý a slaroŽitný náby_ 'ek aŽ do r' tek a nábytek z chromovaných trubek' rgrce, Šbí,Různésxiíňě' sklenik, knihovnu' kredenc' křesla atd VIastní bezcenné, špajz,komodu, psací stůl' Ť^l^{^n^í Aí.l^ . aa1 í EA c1o Ó-m.il' Bls', e-mair

.

"-..;o-e;"!iiiif{ i'"1x';11?L%.!i:^:l:'u'


I.aserll, Y

,

U; .)A\t )J oď,ooJ,

pOstracrr:

neal

,

-

,

tři

d,

s} Eťlka mmnaženůNejčastějšímdůvodem k výpovědím séfůje podle odborníků sexuální obtěŽovánÍ na pracovišti. P^_''' '-k mohou zákony na svou ochranr, _vé zneuŽít a vedoucíkřivě obvir

Divadlo Žíj 'ulji''l,^ i u nás! PRAHA'

il:n" se svou m

Lewin;_ ;ké Clintona málenl Ů.**.. -l.u pritvralá St IEZIdenta, vyvrcholila televiznízpově_ Sám český záko dí pnmího muŽer'Tc - kde přiznal, roku 2004 zaka

kou

Žerťs ,,Je to absolutní bezmoc, nemť ac\.. uchdown. I pod- Žete se vlastně nijak bránit, v tďl.l padů, kdy firmy ých pňpadech unitř firmv nel:_ í bez milosti tres- xistuje presumpce ner.inv," rzpcl_ míná manaŽerka, která si však naa takové věci dá- konec své místo i reputaci uhájila.

_

ívhodnézpůso-

Pavel P. Novotný

Skandály vedoucích by Velké l PMHA Petr Šmída,jeden z nejv'ýše postavených česloých bankéřů v za}.t-niří

L+óií ňtio^Lí l.ó

n'o'

twdší,co do nastavování pravldel chování Vy|stb proslul vnámr'axa}l^

šÁfnrúní

rr }ranra

Í]F

dlouholettý šéfGE, byl právě tako_ vy. Ieho motto bylo ,'nejdůleŽitější ip lržrlrr rrdělat cnrátmnrt rrěc" Np-


oaooooooooaoaoaoooaoaoaoaaaaoaoaaoooo Poslední zvonění na Karlíně Začálkem května nastalo jiŽ dlouho očekávanéposlední zvonění našich spoluŽáků a kolegů ze čtvrtých ročníků'na které se uŽ velice dlouho těšili. Mnoho z nás se bálo tohoto dne, jelikoŽ nás naši rodiče, kamarádi a známí předem strašili jejich zážitky z posledního zvonění (vid', mami? =D). Avšak nebylo se čeho bát! Naši ,'čtvrt'áci" na nás byli hodní. občas sice někdo schytal octovou spršku nebo byl pomalován, když nezaplatil, ale jinak to bylo mírumilovné. Všichni byli oblečenído různých kostýmů a vybírali vstupné do školy. Kdokoliv se jim snaŽil nějakým zpŮsobem vyhnout, byl dohnán. Poté, co jsme se všichni dostali do školy, přesunuli program doprovázený Živou hudbou. Počasí 'jsme se na dvůr, kde uŽ na nás čekal byl nepříjemný, ale na něj pozornost nebyla se vcelku vydařilo, aŽ na vítr, který pohledy padaly na čtvrtéročníkya jejich Kimovu hru, hru strhávána. Soustředěné se lŽícía míčkem, scénky a v neposlední řadě na tombolu, která byla jakýmsi vyvrcholením při loučenÍ' Skoro kaŽdý měl šanci něco vyhrát. V tombole byla spousta uŽitečných věcí, jako třeba učebnice matematiky, chemie, taháky do čtvrtéhoročnÍku, slušivéplavky, plyšovéhračky, čepice, vázy ajiné atraktivní ceny. KaŽdý výherce byl št'astný, Že něco ukořistil. =) Výherci však nebyli jen mezi Žáky, ale i mezi proíesory. Nejvíce cen dostal pan profesor Šperl, který se mohl pyšnit mnoha předměty. Dalšími št'astnými výherkyněmi byly například paní profesorka Hříbková, Drtinová a paní profesorka Poubová etc. V neposlední řadě nesmím Zapomenout zmínit hlasování o nejoblíbenějŠíhoprofesora naŠíškoly, které vyhrál pan profesor Jebas. Gratulujeme!

Akce se zkrátka vydařila, všichni to ve zdraví přežili a byli spokojení. Tímto bych se ještě chtěla dodatečně rozloučit s našimi ,,čtvrt'áky" a popřát jim mnoho úspěchŮ na vysokých školách a v budoucím Životě. foto: Pavel Mikeska

Šárka Bártová 1' A


Ť

g

t Í


aaoaoaaaoaaaaaoaoaaaaaaooaaaaaaaoooaa Po stopách medicínských praktik V prŮběhu května se studentichemicko-biologického semináře s paní profesorkou Hříbkovou zúčastniliexkurze do Anatomického ústavu 2. LF UK, kteý se nachází blízko Karlova náměstÍ. Exkurzí nás provázel MUDr' Jiří Beneš.

Sedíme na lavičkách vAnatomickém ústavu 2.LF a čekáme ještě na některé spoluŽáky. Je před třetí, máme tedy stále čas. V hale se sešeří, v mezipatře však proráŽejí slunečnípaprsky okenní tabulky a dopadají na několik schodů' Po stěně leze pavouk. Jsme netrpěliví, nejistí z toho, co přesně nás čeká. Zatím si povídáme s paní profesorkou Hříbkovou.

Za chvíli k nám přikráčímladý doktor a s úsměvem nás přivítá. Naše exkurze do prostor s vědeckými výzkumnými pracemi mŮŽe začÍt.Stoupáme po kamenných schodech, mÍjíme pár poslucháren, které jsou ukryty za vysokými bílými zavřenými dveřmi. Pojd'me, pokračujme!

První chodba je plná vitrín, které mÍsty odráŽí o lesknoucÍ sklo náš obraz. Slunce se po chvíli schová za mrak, vidíme uŽ lépe. Spatříme několik nádobek plných průzračnétekutiny s preparáty, které jsme uŽ tolikrát viděli nakreslené v biologických učebnicích 3. ročníku.Anatomie těla. Tyhle jsou však opravdu skutečné.Vysoký strop jakoby najednou usedal na má ramena a tlačil mě k zemi. Není mi dobře' ,,Všechny tyto preparáty, které zde vidíte, jsou lidÍ, kteří se ještě zaživa rozhodli věnovat svá těla vědě," vysvětluje nám doktor. Přesouváme se k dalším

vitrínám, vynořují se nové a nové sklenice. U některých se zastavujeme. Pan

doktor se nám snaŽí popsat části preparátů. Místy je to za1imavé, místy je Io až mrazivé. Vidíme skutečný průřez mozkem doprovázený podrobným popisem pana doktora.

Každá vystavená část je

naloŽená

v roztoku ethanolu, díky kterému se zachová tvar i vzhled. Nemusí se to zdát,

ale kaŽdý preparát potřebuje časem

ošetřit. Tím se pak zabývajÍ lékaři, kteří

většinu sbírky sestavili'

Poslední chodbou procházíme do ma-

lého muzea. Vzduch je tu zatuchlý,


nevětraný. Je tu však čisto.

ocitli jsme se v místnosti zaplněné skleněnými skříněmi' které jakoby s hrdostí vystavují své výplně.

Místnost slouŽí ke srovnání kostí zvířat a lidí. Pozoru-

jeme změněnou morfologii lidských kostí, různédefekty. Pro představu například kostru se skoliózou či vroubkovanou kost člověka se syfilidou. ProhlíŽíme si i dětské lebky. MůŽeme si všimnout, Že kosti novorozenecké lebky nejsou srostlé. Na některých místech jsou jen vazivové blány. Lebka srůstá aŽ kolem'18. měsíce. Přejdeme do druhé místnosti muzea. Nad hlavami nám ted'strnule visí kostra velryby. Vsázím dolar proti fazoli, Že má víc neŽ pět metrů. Ptáme se pana doktora na průběh pitvy, kterou ion dělá. Zápach prý nejde anitak z těl jako z fixačníchtekutin, říká. ,'KdyŽjste na pitevně a zpracováváte tělo, chápete jej stále jako člověka? Nebo ho chápete spíšejako preparát?" ptám se' ,,No, tělo jako člověka chápat nemohu. To ani nejde. Tělo navíc po smrti jako člověk nevypadá. Není v něm Žádná krev a celkový vzhled je jiný. Chápu ho jako preparát," odpovídá. Procházíme Úzkými chodbičkami mezi za sklem vyhlíŽejícímikostmi. Naše prohlídka se pomalu blíŽíke konci. Myslím, Že jsem zahlédla někoho zetřídy, jak něco píšedo památečníknihy postavenou na stolku vedle dveří. Nevěnujitomu však velkou pozornost' Naposledy se ohlÍŽím po vitrínách. Loučímese.

Vycházíme před budovu. Paní profesorka si nás chce ještě vyfotit, a tak se snaŽíme sestavit formaci na společnou fotku. Slunce začne znovu zářil a oslňuje naše oči, fouká mírný větřÍk. Po silnici projíŽdi auto. Jsem moŽná trochu zmatena z toho, co jsem viděla' Bylo to rozhodně zajímavé,ale při představě' Že jsou to nefalšované lidské části těla, mi běhá mráz po zádech ještě ted'. Rozcházíme se na cestu domů. Prozatím sbohem, anatomie! Uvidíme se na pátečníhodině biologie.

lveta Vondrášková 3. B foto:Jitka Hříbková


aoaooaoooaaaaaaoaaaaaaoaaooaoaoaoaoao

Náboženstvíbez nudy Křest'anství, judaismus, buddhismus, islám. Tato náboŽenství uŽ tu jsou nějakou dobu. Ještě déle existují náboŽenství starověkých civilizací a jejich dávno zapomenutí bohové. Víra totiŽ provázt lidstvo od samotného stvoření, uŽ naši předci se klaněli svým modlám, protoŽe je lepšívěřit, neŽ slepě tápat v temnotách. l kdyŽ jste absolutnÍ ateisté, moŽná vás zaujmou některé náboŽenské směry, ve kterých byste se rozhodně nenudili!

Vesmirní lidé nebo také Andělé světla je sekta, kterou zaloŽil lvo Benda (tenhle pán mimo 1inévyzýval prezidenta Čn, aoy se sešel s mimozemšt'any a ty mu pomohli vyřešit otázku hospodaření). Podle jeho učeníjsou Andělé světla krásné bytosti žijíciv Nebi nádherným Životem plným lásky' porozumění a harmonie, Žijí v souladu s ostatnÍmi bez válek, nemocí a hladu a jejich Život tvořÍjen láska, dvou-

hodinová radostná práce denně a znovu láska, kterou si rozdávají v plných doušcích. Jen v našígalaxii se nachází asi 5 milionů takto láskyplných civilizací, a aby všíté lásky nebylo málo, ještě dokáŽí cestovat vesmírem pomocí pouhé myšlenky (navštívit příbuzné, rozdat lásku...). Tito laskaví tvorové nás chrání před čipovou totalitou zlých ještěrŮ, kaŽdý půlrok se na našíoběŽné dráze střídají dvě flotily - jedna pod vedením Aštara Šerana a druhá Ptaaha' My, obyčejnílidé, tedy můŽeme klidně spát. Problém ale je, Že Síla Temných světů uŽ očipovala, a tedy zotročila 95% lidské populace (ano, jste to pravděpodobně i VY!!!) a pomoci můŽou uŽ jen Andělé světla. Pokud se vám vŽdy líbily čarodějnice, můŽete se přidat k novopohanskému náboŽenství Wicca, které navazuje na staré pohanské kulty. Budete uctívat dva bohyRohatého boha a Bohyni, jejichŽ jména se dozvíte až v zasvěcovacím rituálu' BohuŽel, tento kult není úplně otevřen veřejnosti, zejména pak tajná Kniha stínů a podoba a náplň rituálů, takŽe můŽeme jen spekulovat, jak takové uctívání vypadá. Známé ovšem je základní pravidlo: ,,Čiň, co chceš, pokud nikomu neuškodíš"a hlavni zákon zní: ,,Každý čin se ti 3x vrátí". Wiccu můŽeme viděti v seriálu Buffy, přemoŽitelka upírůnebo ve filmu Čarodějky, kde se hlavním postavám vymstilo právě trojívracení kouzel.

opravdu velice zajímavým náboŽenstvÍm je Cargo kult' Je to skupina náboŽenských hnutí v Melanésii, která vznikla po setkání místníhoobyvatelstva s vyspělými cestovateli z Evropy a Ameriky. Zdejšílidé jsou přesvědčeni, Že průmyslové zboží(i zbraně, letadla, toaletní papír)je vyráběno dobrými duchy a ne tvrdě pracujícími lidmi v továrnách. Věřili, Že kdyŽ budou dělat to samé jako bílímuŽi, získají toto zboŽí sami. Vyrobili proto z bambusu model letiště a letadel a dělali, Že opravdu pracují. A čekali, kdy Že jim to bohatství připadne, a aŽ se tak stane, bude převrácen společenský řád, černíbudou bílía běloši zčernaií(bez legrace!). A pokud neumřeli, zametají bambusové letiště dodnes.


Za zmÍnku stojí nechvalně proslulé nábo-

Ženství Chrám lidu, které do povědomí vešlo hromadnou sebevraŽdou v USA (takhle dopadnete, kdyŽ uvěříte každéptákovině!). Původně křest'anské hnutí, později se její reverend Jim Jones ,'zcvoknul". Prohlásil se za mesiáše a Bibli za hromadu lŽí. Smutný konec.

Hnutí Já jsem je nové náboŽenské hnutí USA, které hlásá, Že BoŽí plamen je v kaŽdém z nás, a jakmile budete v něco silně věřit, docela určitě se to vyplní. o to uŽ se postará BoŽí síla!

z

Velice sympatická a přátelská Církev všech světů je nepohanská skupina v USA a Austrálii. Její myšlenka 1e zaloŽena na starověkých naukách o Zemi- Gaye. Země je Živý organismus - naše Matka - a je na nás ji uctívat (stejně jako vaši vlastní matku!). Kdybyste byli členy téhle církve, oslovovali byste se: ,,Ty jsi Bůh!". Církev si zakládá na čistémŽivotním prostředí, hájí práva Žen, homosexuálů, usiluje o legalizaci marihuany a věří v posvátný sex'

Dalšísektou vedenou šílencem jsou daviáni. Ti měli krásný ranč v Texasu jako svou základnu, kde si v celku mírumilovně žili aŽ do chvíle, kdy jejich vůdci přeskočilo, prohlásil se za mesiáše, všem muŽům zakázal alkohol aženy (sám si obojího uŽíval dostatečně)' V závéru musela zasahovat policie' protoŽe v domě bylo mimo jiné i mnoŽství zbraní. Ranč nakonec vyhořel. Pokud jste fanoušci Star Wars, není nic jednoduššíhoneŽ se přidat k náboŽenství Jedi fiediismu). Toto původně vymyšlené náboŽenství se těšícelkem velké oblibě, například na Novém Zélandu se k téhle víře údajně hlásí aŽ'1 ,3% populace!

NejúŽasnějšínáboŽenství je Létajici špagetovémonstrum. Vzniklo v Kretonu a jeho členovéjsou Pastafariáni. Jde o satirické fiktivní náboŽenství, které vzniklo jako reakce na povolení vyučovat na jedné škole vedle evolučnÍteorie také teorii stvoření světa jako dva rovnocenné názory. Autor sioficiálně zaŽádal, aby byl špagetový monsterismus vyučován na školách. Jestli uspěl, nevím. Tak co? Zaujalo vás nějaké náboŽenství? Určitě ano. A jestli ne, není nic jednoduššíhoneŽ si vytvořit své vlastní! Stačívypustit svoje myšlenky do světa pomocí internetu a oni uŽ se vám ty ovečky přihlásí samy! Markéta Smolová 3. A obrázek: Církev všech světů 10


aoaooaooaaaaaaaaooaaaoaaaaaaaoaaoaaao Pohádka inspirovaná životem Čast s. Upozornění na začátek: To, Že pohádka je inspirovaná Životem, nebyl pouhý básnický obrat. Postavy v Žádném případě nejsou fiktivní a mají reálný podklad! Ačkoliv se znali pouze chvíli, naši přátelé - kuře, medvěd a lev - brzy přišli společnými silamivyřešit. KaŽdé ráno za svítání řešili záhadný problém - pravidelně se ztrácela nevelká část jejich zásob z nevelkého mnoŽství jejich zásob. JelikoŽ Život v lese je těŽký, usoudili, Že záhada musí být objasněna co nejdříve, a proto se rozhodli drŽet v nejbliŽších dnech nočníhlídku. První den drŽelo hlídku kuře' A právě to byla první noc, během které se nic neztratilo. Druhý den hlídal improvizovaný tábor lev. Jakkoliv byl ostraŽitý, pozorný k tajemství, které měli

a nebojácný, Žádného lupiče neobjevil.

AŽ třetí den, kdy drŽel hlídku medvěd, se situace změnila. Medvěd totiŽ usnul tvrdým medvědím spánkem. Ve tři hodiny ráno ho však vzbudil tvrdý medvědí hlad. Vzpomněl si na zásoby. UŽ přemítal, zdali sousto zapije kapkou pravého tuzemského brumu, kdyŽ ho vyrušil náhlý zvuk. otočil se proto - a spatřil ve tmě ta jasná očka, která má pouze...lvova kočka! V tu ránu medvěd zapomněl jak na jídlo, tak na brum a pouze vykoktal: ,,Co

-

tu

-

děláš?!" a kočka, přistiŽena in flagranti, pouze vyčkávala, jak bude med-

věd konat. Ten přiběhl ke lvovi a začal s ním mocně třást. KdyŽ se lev zorientoval po nepříjemném medvědím probuzení' spatřil ona očka, jeŽ má pouze ta jeho jediná, milovaná, překrásná (- konec milostné lyriky -) kočka. Lev s kočkou se vítali velmi nadšeně, leč tak únavně dlouho, aŽ to kuře a medvěda vyčerpalo natolik, Že přenechali hlídku milencŮm a odešli na lepšíčasy pod pařez. Ráno se medvěd s kuřetem vydali pro něco k snědku. U potravy se jim však naskytl ten samý pohled na stále se objÍmajícípár. A proto šli znovu spát. KdyŽ se k poledni podruhé probudili, dostalo se jim občerstvení, při kterém i lvici poznali' A s plnými bříšky se vydali kamsi pro radu, kam dále hlavy sloŽit a jak kuřecí příbuzné vyhledat. KdyŽ plni elánu ťapkali po lese, učilo je kuře píseň. Tentokrát ne kuřecí, ale pouze ptačí.Zněla takto: ',My jdem, jdem, jdem, po stopách za holubem. Kdo ví, co má za lubem?"' ..a narazili na opici. lnu' byla to spíše opička. Hnědá s červeným čepečkema vestou stejné barvy se zlatým vyšíváníma blyštivými manŽetami. V okolí se šířila vůně tabáku, která vycházela z dřevěné dýmky' kterou opička vlastnila stejně jako sady obnošených, leč cenných šperků. A jelikoŽ to byla moudrá opička' věděla jiŽ dávno, Že přátelé byli na cestě k ní. Proto promluvila úctyhodným hlasem: ,,VÍtám vás, poutníci, po strastiplné

I I

I

t I

11

I


cestě trnÍm Se mé zraky konečně shledaly s vašimi. Vím, Že touŽíte po radě, kam směřovat kroky vaše' leč má ráda je tak cenná, Že nebude zadarmo.'' Íázavé zraky čtyř přátel se upřely v očekávání na opiččinobličejík. ,,...bude to stát...cenu jednoho šperku," načeŽ vytáhla veškerý sortiment svých ozdob a jala se doporučovat a nabízet. Medvěd s kuřetem neviděli Žádný význam v nošení šperků,proto si sedli napařez a hráli kar1y. Ale lva nabídka šperkůpodnítila k vyjádřenícitů ke své milované. Lvice po chvilce ostychu vybrala prsten přesně padnoucí na její drápek cena cenzurována. Přátelé dostáli toho, Že si něco zakoupí, a opice se jala splnit svůj slib. Vytvořila dva kouřové mraky. Jedním dopravila lva a lvici do savany a druhým vyvedla medvěda s kuřetem a kartami (málem i s pařezem - tak byl mrak a opičívůle silný) z lesa k farmě, kterou kuře velmi dobře znalo - ono vlastně ani jinou nikdy nepoznalo. JelikoŽ uŽ jsme tu jedno sentimentální setkání měli, nebudeme vás obtěŽovat popisem toho druhého. Leč bud'te si jisti, Že všichni měli ohromnou radost, takovou, jakou snad mohou mít jen zvířátka. Kuře tuze chtělo matku svou a sourozence spatřit, se všemi se opět bratřit. Ale kdyŽ mu hlavou medvěd a jejich dobrodruŽství prošlo, vše mu náhle došlo. UŽ jen s medvědem a dobrodruŽstvím plným zvířat chtělo by být' spolu s medvědem si pod dubovým pahýlem brum pít. A tak uŽ jenom pořád Žít'..

(Konec rýmu.) Vězte totiŽ, Že kuřecí srdce můŽe být srdcem dobrodruha. Proto zahnal náš malý Žlutý kamarád veškeré slzy, usmál se na svého medvědího nejlepšíhopřítele a společně se vydali za novými dobrodruŽstvími, kterých les skýtal jistě ještě mnoho.

A tak v tomto školnímroce končínaše pohádka' Zazvonil zvonec a je

tomu...brumec!

Karolína Matochová 1.C

Simona Patelisová 1'C

12


aoaaaoaaaaoaoaoaaaaaaaaaoaaooaaaaoaaa Změna je život, aneb z Prahy na vesnici Šestnáct let jsem Žila v Praze, tudíŽ ve městě. Bydlela jsem na praŽském sídlišti. Základní školu jsem měla pár set metrů od paneláku, supermarket zrovna tak, autobusovou zastávku skoro před vchodem a metro do 15 minut. Jednoduše jsem měla, na co jsem si vzpomněla a hlavně kdy jsem to chtěla. Ale panelákový byt 3+1 nebylo zrovna to, po čem jsem touŽila, zvlášt'kdyŽ se o své soukromí v pokoji dělíte s bratrem. Chtěla jsem soukromí a lepšívýhled neŽ na dalšísuper panelový dům, který vznikl' aby občanététo země měli kam sloŽit hlavy. Jako malá holčička jsem to nějak nepocit'ovala, ale jako ,,pubertální" holka jsem to začala brát jako vězení, které se mi vůbec nelíbí.Moje srdce touŽilo po volnosti. VŽdy jsem milovala rušnost města, ale sídlištěpro mě byla spíšklec neŽ město.

Pak přišli rodiče s tím, Že koupili pozemek za Prahou a začínáme stavět rodinný dům a do roka aŽ dvou se budeme stěhovat. Začal u mě vnitřní rozkol. Ano, chtěla jsem vypadnout z toho smradlavého a fádního sídliště, ale najednou jsem nevěděla, jestli chci tu změnu. Měla jsem pocit, Že mi rodiče chtějí sebrat můj domov, kde jsem vyrostla, a přátele, které jsem na sídlištiměla. Ted' uŽ bydlím necelé dva roky na vesnici kousek

za Prahou, mám vlastní pokoj,

klid a zahradu. l kdyŽ se mi na vesnici moc nechtělo, bála jsem se, Že mě budou míIza blbou ,,PraŽačku" (tak to tak není, jsem braná za praštěnou, tak trochu jinou holku)' tak jsem tu nejvíc spokojená. Je tu jedna hospoda, kam chodíme v pátek večer, o víkendech je většinou nějaká zábava, kde si vŽdy uŽi1eme dost legrace, prostě fajn. Je tu dost správných lidí a to je důleŽité. Myslím, Že jsem na vesnici zapadla rychleji, neŽ jsem čekala. Prostě u mne vyhrála vesnice, i kdyŽ mým městem je, byla a bude Praha. Jako se PraŽáci stávají na víkend ,,vesničany", tak já se ráda stávám,,víkendovou PraŽačkou" (ikdyŽ poslednídobou užani na víkendy do Prahy moc nejezdím).

Nyní mám dva domovy, ale to jen díky přátelům. Nejraději uŽ bych na vesnici zůstala navŽdy. Má to samozřejmě své nevýhody, ale vše má svá pro i proti a bez nich by to bylo nudné.

Kateřina Kubíková

3.

A

I I

t I I

13

I


Srdce mé, coŽ nářek vlastní neslyšíš ani výkřik, jenŽ se z nitra dral?| Srdce, ty snad mu odpouštíš, Že svobodu i Život ti krutě vzal?! Mé srdce, snad jsi zmatené. Snad. Jak můŽešmu darovat odpuštění?! Chceš zapomenout bolest jeho zrad, ač dál tě pouze bez milosti plení?! Srdce, jiŽ přestaň na něm lpět, vzpomeň, jak bez výčitek tě odsoudil! Jsi ochotné smrt svou mu odpouštět, chránit jej na úkor vlastních sil?! Srdce, vydáváš nás jeho lhostejnosti, spoutal tě, zmámil, odzbrojil, to víš, vzdej se jednou provŽdy posedlosti, jinak nás touhou marnou zahubíš. V. V.

\ I

14


Jaká bolest se v srdci mrtvém vzdmula?! Z čeho jen vykřísnut byl Žalný cit?! Já věřila, Že duše jiŽ navŽdy utonula, kdyŽ nemohu, dík tobě, v naději uvěřit' Však nenadešel konec, ještě ne, to jen utrpením byl cit otupen, strachem zetmy, z konce dne, kdy společníkem mým noc bude jen. Je zpět bolest, jeŽ tebe připomíná. Srdce zklamané sbírá své síly poslední, marně v prosbách se k tobě vzpíná, dál doufá, Že přečká noc, neŽ se rozední. Žel úsvit nespatřím, jsem sijista tím, neb světu se ztrácím, propadám se do ticha. Nic. Tma. Klid. Ni tep srdce neslyším' JiŽ nebije? Ne. l tlukot jeho utichá. V. V.


aaaooaoaaaaooaaoaaaaaaaaooaooaooaaaaa Gurmánský koutek pana profesora Coufala aneb co labužníkůmchutná 1. Jaké je vaše nejoblíbenějšíjídlo ve školníjídeIně? Mé oblíbenéjídlo ve školníjídelněje... je... svíčková...... nebo moravský vrabčáček.

2. Co by podle vás mělo dobré jídlo ělověku přinést? No, dobré jídlo by mu mělo pochopitelně přinést zážitek, že? To je prostě ambrózie.

3. Máte rád vícechodovéspeciality, nebo dáváte přednost jednorázovým jídlům? Spíšjednorázová jídla. A to třeba biftek. Co se týče bifteků, nejlepšíbifteky jsou v Soběsukách u Nepomuku. Vřele doporučuji. Je to sice drahé jídlo, velmi drahé jídlo, protože 200 g stojí zhruba 400 Kč. Ale prostě to je kulinářský záŽitek. To je speciální plemeno krav.''.' No a ještě potom dobré bifteky mívali... kam jsme to jezdili, k tomu zámku u Dobrušky, no? opočno, tam jsme jezdili. Tam se ale hrozně zhoršili. My jsme byli takoví blázni, Že jsme se z Prahy normálně sebrali a jeli jsme na opočno na biftek a pak jsme jeli zase zpátky.... Ve Velký Bítešiměli ještě výtečný bifteky' a pak v Plzni. 4. Jak by podle vás mělo dobré jidlo vypadat? Jak na vás, z pohledu gur_ mána, vzhliŽeji školníobědy? No, dobré jídlo by nemělo být příliš přeplácaný, ale esteticky nazdobený by to mohlo býti..... K té druhé otázce. Po)<ud to Vemu z hlediska školníjitak to splňuje naprosto vše. Zaz/aany, Žil jsem mnohem horšíškolní jídelny.

jídla hodně času, nebo ho co nejrychleji,,zhltnete"? Tak to je velmi zajÍmavá kombinace. Já ho co nejrychleji zhltnu a ještě při tom ho vychutnám. TakŽe mám u toho 5. Trávíte u

i poŽitek. U jídla trávím tak čtvrt hodiny. Na to jedno jídlo pochopitelně. A potom taky celou noc. Tak kolem třetí hodiny v noci si chodím něčeho zobnout. 6' Co si rád dáváte za piti? Kofolu, pivo málokdy.


ýden ve školníjídelně? Co se týče celého týdne, tak byly pro mě příšerný nápoje. oni uŽ vyčerpali 7. Jak můŽete zhodnotit tento

dŽusy, tak ted' vybírajíto, co mají ve skladu. ÍakŽe v pondělí byla nějaká zelená příšera, to se mi protočily palce u nohou, kdyŽ jsem to viděl a znova se mi protočily' kdyŽ jsem se napil. To bylo něco hroznýho to zelený. V úterý to nahradili takovým nějakým citrónovým. To bylo trošku lepší,ale taky to teda bylo příšerný. Ve středu to uŽ byl asi jenom čaj' ne? A kakao, to uŽ od mládí nepiju, protoŽe to mělo škraloup. Ztoho se mi zvedal Žaludek... Ated'k jídlu. V pondělí bylo cikánský Žebírko. To bylo s rejŽí. Já rejŽi nemám rád, ale asi se k tomu hodí. Já bych si dal brambory. V úterý byla křenová omáčka. Ta byla docela dobrá, akorát byla málo ostrá. Já bych tam dal čerstvej křen, ale jinak nebyla chut'ově špatná' Polívky byly docela dobrý. Ve středu byly buchty. Tam bylo málo tvarohu. To jsem měl ovšem jako ukázku. Já měl to druhý, to byl guláš. No ovšem nic moc. Neměljsem to s těstovinami, ty nejím' ale s chlebem' Při pomyšlení na

včerejšíoběd ještě ted' sliním. Včera to byla mana. Ten moravský vrabčáček,

toho mám tady moc rád' Moravský vrabčáček,to byla poezie. Druhý jídlo byly fazole. Ty asi nadýmaj. To nejím. To mi nedělá dobře, podobně jako červená řepa.

TakŽe z hlediska jídla tohohle týdne se dá řict, Že to je jako vŽdy lehce nadprůměrné.No já si myslím, že když to shrneme, tak školníji-

delna tady není špatná. Někdy jako ujedou, ale je to 8. Dáváte přednost masu' nebo ovoci a Masu! Biftek!

málokdy'

zelenině?

9. Vaříte?

Vařím minutky. Steaky, cmundu, omeletu. No prostě něco, co je rychlý. 10' Jakou kuchyni máte rád? Čínskounesnáším, nemám rád sójovou omáčku. Mám rád spíščeskou kuchyni.

1í. A posIední otázka. Go si představíte za jidlo pod pojmem peImeně? blízko?.... Nejsou to nějaký brioŽky něčímplněný? To asi ne.... Spíštěstoviny plněný. Nějakým mletým masem. To je něco plněnýho, ne? Jsem

WBERTE

SI:

vepřo knedIo

zelo X

svíčková

(No... tam je velmi těŽký rozhodování. Pokud je dobře udělaná svíčková,tak svíčková. Ale pokud je průměrná, tak radši vepřo knedlo zelo. Takhle kdybyste mi ted' dali obojí, tak mě neurazíte anijedním.)

bramborák

X

špenátovétaštičky 17


nudlesořechy

X

nudlesmákem

(Nudle s ořechama,kdyŽuŽ by to teda muselo být)

buchty

X

rlzoto

(No, radšito riziko) Tak a teď mi dej ňákej honorář!!! :-D

lveta Vondrášková 3. B lveta Škrdlová 3. A

18


aaaaaaaaaoaaaaaaaoaaaaaaaaaaaoaoaaaoa Znám se! Znáš měl Nenahraditelná, ÚŽasná

prof. Alena Lachmanová.

Porovnejte, co si

a

jedinečná

o ní myslí profesoři,

s tím, jaká skutečně je.

1' Mys!íte si, že znáte pi prof. Alenu

Lachmanovou? Prof. Jebas: Ne, rozhodně ne. Prof' Hříbková: Myslím, Že jiznámtak,

jak bych méla za 2 roky. Prof. Poubová: Důvěrně se neznáme, ale dokáŽu ji odhadnout.

2. Jaká je

jej í/vašenejobl ibenějši barva? Prof.Jebas: No..'V čem ona to chodí? Vidím bordový svetr, takŽe bordó. Prof. Hříbková: Červená. Má takovou hlavu, ne? Prof. Poubová:Zrzavá (má takové vlasy), odstíny zelené a modré. P rof . Lach m anová : Modrá.

3. Ceho se bojí(te) (popř.z ěeho má(te)fobii)?

Prof. Jebas: 23. Al Prof. Hřibková: Z blbosti. Prof. Poubová: Z určitéhodruhu extremismu (dredy' tetování,...). Prof' Lachmanová: Pavouků. 4. Jaká je jejil vaše nejneoblibenější osobnost? Prof. Jebas: Pavel Bém?

Prof. Hříbková: Trautenberg. Prof. Pou bová : Chemicko-matematický ig norant. Prof. Lachmanová:To je různý. Není to, že bych měla vysloveně jednu osobu, kterou bych nemohla vystát, ale vŽdycky se to mění podle toho, co kdo zrov_ na vyvede. Ted'je tojednoznačně Paroubek. 5. Co by(ste) dělala, kdyby(ste)vyhrála spoustu penéz? Jak by(ste) s nimi

naložila?

Prof. Jebas: Přestala by učit a koupila by si chemickou spalovnu Neratovice' 19


Prof. Hříbková: Adoptovala by celou JV Asii, nebo odkud máte tu holku. A taky by si koupila traktůrek z Mountfieldu. Prof. Poubová: Adoptovala by dítě na dálku, inovovala chalupu a jela s manŽelem do lázní. Prof. Lachmanová:Doopravila bych chalupu a koupila dětem byt. 6. Go je na ní/vás výrazné? Prof. Jebas: Hlas. Prof. Hřibková: Hlas! Prof. Poubová: Hlas a oči. Prof. Lachmanová: Malá postava a silný hlas.

si myslite, Že považuje za svoji nejlepšia nejhoršívlastnost? Prof. Jebas: Nejhorší, Že je učitelka, a nejlepšíbude důslednost. Prof. Hříbková: Nejhoršíje, Že rozšlapává křídy pod tabulí, a k nejlepším patří

7. Co

pečlivost.

Prof. Poubová: Nejhorší _ hodně se angaŽuje pro školu, a proto nemá čas na

rodinu. Nejlepšívlastností je u ní přesnost a racionalita. A taky dobrý vztah ke studentům.

Prof. Lachmanová: Mojí nejhorší vlastností je, že chci všechno hned. Nejsem trpěIivá, ale zase to vyvaŽujitolerancí. Myslím si, že se spoustou lidí dokáŽu

dobře vycházet. 8. Jak j(st)e

vysoká?

Prof. Jebas: 160 cm...no, to moŽná přeháním... Prof. Hřibková: 159 cm (Jsem vyšší,mám'160!) Prof. Poubová: Max. '160 cm. Prof. Lachmanová: í57 cm. 9. Co si podle vás myslí, že si o ní myslíte?/ Co si myslite, že sio vás myslí? Prof. Jebas: Myslí si, Že si myslím, že si myslí, co si myslím. Prof. Hřibková: Myslí si, Že si o ní myslím, Že si barví vlasy a jejich původní barva je zelená. Prof. Poubová: Myslí si, že si myslím, Že jsme rozdílnépovahy s jiným pohledem na svět.

Prof' Lachmanová: To fakt nevím! Nikdy jsem o tom nepřemýšlela

a ani to snad vědět nechci (smích).

10. Práskněte na ni/sebe něco! Prof. Jebas: Na chatě tajně pálí slivovici pro celou vesnici a nedaní to! (Tak jo,trochu kecám. :D) Prof. Hřibková: Je vášnivou chovatelkou morčat. Prof. Poubová: Má manŽela, který hovoří několika )azyky aza1ímá se o vojenskou historii. Konkrétně o vyloděnív Normandii. Prof' Lachmanová: Ráda jezdím na chalupu a pěstuju kytičky. Bára Cihlářová' lveta Škrdlová 3 A; Íoto: MíšaRandová


aaaaaaaaoaaaaoaaaaoaaaaaaaaoaaaaaaaoa

Umění Také míváte pocit, Že současnémuumění nerozumíte? Kritéria se zřejmě posunula. o krásu jde totiŽ aŽ v poslední řadě. Uměním je cokoli, co za ně umělec prohlásí. Téměř bílá plocha s nějakým tím flíčkem,modré plátno s červeným puntíkem atd. Jednoduše řečeno: není důleŽitéto, jak dílo vypadá, ale spíšeumělcova myšlenka. ovšem je tu problém..' Myšlenky nejsou vidět! l proto se z umění stala záleŽitost, kterou dokáŽe ocenit jen opravdu úzká skupinka lidí! Současné umění je nudné a překombinované, a proto je stále populárnější vyrobit nějaký výstřelek, který ohromí, jako je například rozmatlaný sloní trus. Ale je tohle ještě umění...?

MíšaRandová2.B

21


aaaaooaoaaooaaoaaaoaaaoaaaoaaoaaaaoaa Zvedněte alespoň na chvíli své hlavy! aneb kostel Sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí KaŽdý den kolem něj pro-

cházíme' kaŽdý den ho

vidíme. A přesto většina

z

nás o něm nic neví' čem je řeč? o ,,májaku" Karlínskéhonáměstí, dominantě Karlína, kostelu Svatého Cyrila a Metoděje. Rád bych se mu na několika dalších stranách věnoval a alespoň trochu vám ho přiblíŽil. Třeba si příště vzpomenete, až kolem něj budete zase brzy ráno pospíchat do školy'

o

Kostel Sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstíje výraznou dominantou Karlína a jeho nejvýznamnější stavební památkou. Byl zbudován v době českéhonárodního obrození. Vlastenecký charakter této doby se projevuje nejenom v zasvěcení kostela slovanským apoštolům, svatému Cyrilu a Metodějovi, ale i silným národním cítěním ve výzdobě kostela' Tato stavba byla vybudována na místě prozatimní dřevěné kaple z roku 1851. lniciátorem celého projektu byla Katolická jednota v Praze a především její představitel a vydavatel časopisu ,,Blahozvěst" Václav Štulc, který také navrhl zasvěcení kostela slovanským věrozvěstům. o výstavbu chrámu se zajímaly takové osobnosti jako František Ladislav Rieger, František Palacký a Kardinál Schwarzenberg, kteří poté bylijmenováni čestnými občany Karlína. V 50. letech 19. stol. začaly veřejné peněŽní sbírky, které řídil hrabě Jan Harrach. Účelem byla nejenom výstavba kostela, ale i moŽnost dát kostelu českou národní výzdobu a poskytnout příleŽitost českým umělcům. Sbírky, které se konaly po celé vlasti, po určitou dobu dokonce odčerpávaly prostředky na současně probíhajícídostavbu katedrály sv. VÍta' Karlínská obec šla příkladem a za 25 tisíc zlatých zakoupila pozemky pro výstavbu kostela. Základní kámen budovy byl poloŽen 10. června 1B54 za účasti císaře Františka Josefa l. a jeho chotě císařovny AlŽběty. Kostel byl postaven v letech 1854 -'1863. Stavba byla po devíti letech dokončena V roce tisíciletéhovýročípříchodůsoluňských bratří sv. Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu a v neděli 18. října 1863 bylkostelslavnostně vysvěcen. Vnitřní výzdoba kostela byla dokončena v roce'1897. Před ll. světovou válkou prošla vnitřníúprava kostela rozsáhlou 22


rekonstrukcí. Při povodních v roce 2002 byl kostel zaplaven. obnova kostela si vyŽádala dalšínáročnou rekonstrukci, nyní však v celé své kráse láká k návštěvě nejenom věřící.

Chrám svatého Cyrila a Metoděje v Karlíně je unikátní stavební památkou, protoŽe je to první praŽský kostel postavený v období přísného historismu. Připomeňme si, Že pro sakrální stavby této doby se často vyuŽívalo novorománského slohu, který se charakterizuje pouŽitím kamene, neomítaných cihel a terakoty jako stavebního materiálu. V druhé polovině 19. století vznikalo mnoho historizujícíchstaveb, avšak teprve karlínský kostel dokázal správně vyuŽít všech proporcí a poměrů, odpovídajícítehdejšímurománskému stavitelství. Je postaven ve slohu pozdně románské baziliky s dvěmi věŽemi a transeptem. MůŽeme si povšimnout částečnépodobnosti s románskou bazilikou Nanebevzetí Panny Marie z konce 12. století, která se nachází ve středočeských Tismicích. obzvláště v zadním chrámovém průčelíshledáme téměř totoŽný závěr s apsidami na bočníchlodích. Projekt karlínského kostela vypracoval vídeňský architekt Karel Róssner, upravil a dovedl k realizaci český rodák Vojtěch lgnác Ullmann. Musíme zdŮraznit, Že pro posledního jmenovaného byl tento kostel jeho první praŽskou stavbou. Nad budováním chrámu dohlíŽel hlavní stavitel Jan Bělský a kamenický mistr Karel Svoboda. TrojlodnÍ bazilika má úctyhodnérozměry. Chrám je 31 metrů šnoký a 27 a půl metrů vysoký. Délka budovy je stejná jako výška dvojice véŽí,a to 75 metrů. Hlavní lod'kostela s kříŽovou klenbou rozsahem a monumentalitou figurálních a dekorativních maleb se řadí k největšímpodobným prostorům u nás. VěŽe jsou navzájem stejné. Vstupuje se do nich z prostoru presbyteria. Cesta nahoru vede po 68 schodech vřetenového schodiště do odpočívadla a poté pokračuje dalším schodištěm při stěně véŽe, číta1icím87 schodů, z kterého můŽeme nahlédnout do hlubiny kostela. Zvenčíje věž rozdělená římsami do tří částí.V její horní části se nacházi ciferníky hodin. okna nad nimi jsou krytá Žaluziemi. Střechu věŽí tvoří osmiboký jehlan, na vrcholu s hrotem, makovicí a kříŽem. Galerii nad portikem tvoří jedenáct soch od českéhosochaře Čeňka Vosmíka zlet 1912-1913. Uprostřed se nachází socha JežíšeKrista, po stranách sochy českých světců a patronů. KaŽdý ze tří vstupů do svatostánku, z nichŽ prostřední, Ústupkový, bohatě zdobený pilovými, pletencovými, provazcovými a rostlinnými motivy, nese vlastní tympanon s reliéfy, vytesanými pozoruhodným českým sochařem 19. století Václavem Levým. Troje bronzová vrata, zdobená medailony s biblickými motivy, vymodelovali sochaři Ludvík Šimeka Karel Dvořák podle kreseb známého malíře Josefa Mánesa. Před vstupem do samotné svatyně si tak můŽeme prohlédnout scény ze Života českých světců. Popišme interiér kostela. Úvodem musíme říci, že díky rozlehlým malovaným plochám (přibliŽně 8000 m2) a rozměrným vitráŽím patří tento chrám k nejbohatšímdekorativně zdobeným sakrálním stavbám v Českérepublice. V levé dolní části hlavní lodi se nachází osm obrazů christologického cyklu od Františka Sequence z 1890-1896. Autorem dřevěné kazatelny a zpovědnic je řezbář 23


Václav Žabka. Nesmíme opomenout presbytář kostela. Klenba ohraničujícíkněŽiště je lemována medailony s obrazy starozákonních patriarchů a proroků, které namaloval praŽský rodák, malíř historických a náboŽenských obrazů Josef Matyáš Trenkwald (1824-1897) za spoluúčastiGustava Vacka. Autorem nástropních maleb v hlavní apsidě vnitřku chrámu z let 1867-1873 je rovněŽ výše zmíněný Josef Trenkwald. Celá klenba kostela je dílem vídeňského malíře Karla Jobsta a jeho bratra Johana. Pří východu z kostela můžeme shlédnout dvě majestátní nadŽivotní sochy vytesané z čistého dřeva od Břetislava Kafky. Stejný sochař je autorem votivní sochyAnděla stráŽného z roku 1939. Chrámová okna jsou malována podle kartonů Františka Seqense a malíře, představitele tzv. generace Národního divadla, Františka Ženíška,pozadí vypracoval český architekt a restaurátor Josefa Mockera, vše podle přání donátorů. Umělecky nejcennější dílo vnitřní výzdoby kostela tvoří fresky na průčelníchčástech bočníchlodí od českéhomalíře historických obrazů Petra Maixnera. V závéru pravé lodi jsou scény z legendy o sv. Václavu z roku 1868 a v závěru druhé bočnílodije vyobrazen mariánský cyklus. Pod těmito freskami Se nacházely oltářní obrazy od jednoho ze zakladatelů historické malby Antonína Lhoty a známého malíře Josefa Mánese. BohuŽel tato umělecká díla byla odcizena v roce 2001.

V závéru mého článku bych chtěl poděkovat současnémufaráři kostela Sv. Cyrila a Metoděje Miroslavu Cúthovi za laskavé svolení k nafocení exteriéru a interiéru kostela. Můj vřelý dík patřítaké autorům odborných publikací, ze kterých jsem čerpal materiál. Doufám, Že při zpátečnícestě domů zvednete alespoň na chvíli své hlavy a upřete pozornost na jeden z karlínských, ba i dokonce národních klenotů architektury.

Pavel Mikeska 4. B, foto: Pavel Mikeska

aoooaaaaaaoaaaaaaaooaooaoaoooooaaoooa Una Kdesi ve tmě zavřeštěla kočka a ticho nočníhoklidu přerušil zvířecí souboj na koŽich a dráp. Vzduch byl těŽký a šel cítit blíŽícíse bouřkou. Ventilátor, klimatizace, nic nemohlo rozvířit těŽké horko panující v ospalém bytě. Una hmouřila oči do Žlutého světla pouličníchlamp a v černých stínech stromořadí a keřŮ hledala rvoucí se kočky. Mezi nimi určitě bude ta její, toulavá megera, britská modrá kočka. Pracovně jí říkala Micka, ale jinak ji v duchu oslovovala Ta chlupatá koule. 24


Nemohla spát, horko bylo ochromující a v posteli se přímo dusila. Stála na verandě a pila vychlazenou minerálku v naději, Že ji co nevidět dostane Únava a ona Se konečně vyspí. At' uŽ se ta letní bouřka přiŽene. Bude jen ráda. Digitální hodinky jí ukazovaly dvě hodiny po půlnoci a kŮŽi pod řemínkem měla uŽ vlhkou potem. Znechuceně si je sundala a akorát zpozorovala bleskurychlý černý stín. Ne dvě kočky, rovnou čtyři. Vyřítily se hned za sebou, vzteklé a prskající,zapadly do dalšíhohlubokého stínu mezi keři. Bitva pokračovala. Stav tři nula pro kočky, bouřka se zatím neozývala. Ani chut'po spánku. Una netečně přešlápla z nohy na nohu. Jakmile se spustí déšť,zmizí i kvílejícíchlupáči do svých úkrytů'i ona zaleze do svého osamělého bytu, bez klimatizace. A její lednice byla moc malá na to, aby sido nícelá vlezla. Leda tak po kusech... Morbidní myšlenka ji přepadla zcela náhle a poznala, že)eze svého nespaní otrávenější víc jak po kousnutí mamby zelené. Jako na zavolanou, kolem hlavy jí zakroužil žiznivý komár' Zahnala ho. A z nebe se ozval hrom. Úleva přišla okamŽitě, blesk prot'al nebe a ozářil Uně celou ulici. Na okamŽik zahlédla šedivý obrys na rohu chodníku. Míca se vracela domů. Una se nevesele usmála. l kdyŽ kočky zrovna nemusela... Přeci jen neuměly vyjádřit lásku tak vroucně jako třeba psi. Ale její šedomodrá Chlupatá koule jí výjimečně nevadila..' Vlastně tu kočku měla celkem ráda.Hezky se s ní povídalo. Zašla do pokoje, dveře na terasu nechala otevřené. Říxata si, Že by si mohla dát osvěŽující sprchu. Vadil jí lepkavý pot' který cítila na zádech, zátylku. V malé koupelně shodila tričko a zmizela za plastovou clonou. Mezitím se hrom ozvalještě několikrát, blesky rychle po sobě prot'aly černá mračna. Spustil se hustý déšt''Chlupatá mrcha najednou seděla na zábradlí verandy a hmouřila Žluté oči do ztemnělé loŽnice. Vzduch konečně ochladl a kočka dál nehybně seděla na dešti, čímdál tím víc podobná zmoklé slepici. Ať uŽ to bylo moŽné či ne, tvářila se kaŽdým okamŽikem naštvaněji. Una přišla o deset minut později, s osuškou omotanou okolo hlavy do tuhého turbanu. To uŽ venku panoval nepřetrŽitý liják a hřmění ani na chvíli neustávalo. MoŽná by uŽ dveře na terasu zavřela, kdyby se vodou nasáklá kočka výhruŽně neozvala. ,,Vhrrr... unó."

Ušklíblase a provokativně mrkla na pár Žlutě svítícíchočí. ,,Však já vím, Že tu jsi. Dělám si srandu." Kočka s vítězným zamručením seskočila na terasu a propletla se Uně mezi lýtky. Nezapomněla se o ni vlhce otřít. Byla jako mokrý mop. ,,Kámo, voníšjako zmoklý pes," prohodila pobaveně Una a rozpletla si osušku z hlavy. Míca měla opět ten kyselý výraz, kterým svou domácí často obšt'astňovala. Una si vzala kočku do náruče, sedla si do proutěného houpacího křesla (dědictví, po babičce) a začalajíohleduplně sušit. ,,Vhérrr..." vyšlo jí mezi vyceněnými zoubky. ,,Rrrunó'" ,,No jo, ty kecko. Neměla jsi trucovat venku, nechala jsem ti otevřeno. A fandila jsem ti. Rvala ses jak gladiátor." 25


Promnula ji od ušíaŽ po chundelatý dlouhý ocas. Kočka to nesla statečně, ale stejně se jí vysušování vůbec nelíbilo. Una s tím rychle skončila, ručnÍkbyl už nacucaný vodou. Pustila vlhkou mačku, ale zvířejí pořád stálo v klíně. ,,Jdem spát," řekla Una rozhodně. Micka zirala.,,Je pozdě, uŽ konečně začala bouřka, není hnusně dusno. Chci spát." Kočka sice seskočila na zem, hned ale zastoupila Uně cestu a očijíŽluté zablýskly. l kdyŽ Una divokým mícám neholdovala a některé opravdu nemusela ani cí-

tit, Chlupatá mrcha byla opravdu něčímvýjimečná. Nejen tím svým předením, znějícímjako by ji někdo škrtil (a přitom se jí zdálo, jakoby vědomě vyslovovala její jméno). Měla zvláštní pocit, že Chlupatá mrcha poslouchá pozorněji, neŽ obyčejná kočka, kdyŽ na ni občas peprně nadává (vykašlaný chuchvalec chlupů, mrtvé myšky a ptáčci válející se po kuchyňské lince'..). Nebo se na ni dokázala dívat jako nejvíc nafučený chlup na světě, ale se sebezapřením, které z ní přímo ukapávalo, se nechala trochu podrbat na zádech. Una neměla ponětí, proč zrovna tahle zástupkyně kočičíříšemá tak výmluvný pohled. Ale bylo jí úplně jasné, co znamenal ten, který na ni Mrcha zrovna

přišpendlila. Mlíko.

,,Tak jsem si jednou naivně myslela, Že na to zapomeneš," povzdechla si a omámeně se postavila na nohy. Míca za ní do kuchyně nešla. Una bezmyšlenko-

vitě tápala v lednici po krabici mléka. S plnou miskou se vrátila do loŽnice a našla Mícu' jak se válí na jejím polštáři.

jedna..." Poslepu odloŽila misku mléka kamsi na zem a padla vysíleně na postel. Únava ji po sprše praštila jako palicí. oči se jí samy od sebe zaviraly. Mrcha/MÍca švihala ocasem a nespokojeně si ji měřila... ,,Ty

,,...moje máma mi kdysi říkala'.. Že kočky pouštíchlupy, ničínábytek..' No a prý lezou do ledniček a Žerou máslo." ,,Tak to je leŽ jako věŽ, to si piš." ,,To nevím... Atobě mám věřit?"

Místo odpovědi se ozvalo pobouřené zamroukání a Unu po nose zalechtal kočičíocas. ,,Dej s tím pokoj."

Chlupatá mrcha seděla vedle její hlavy a šklebila se od ucha k uchu. Vypadala skoro jako kočka Št<tioa z pohádky o Alence v Řisi divů. Ale Una z ní nijak nevyšilovala. Však Mrcha byla zvláštníodjakŽiva... Hodně výmluvná. ,,To mlíko, cos mi nalila," zapředla micka a začala si lízat tlapku, ,je zkyslé." ,,Tak to vůbec," ohradila se uŽ silněji Una a zkusila se posadit. Nešlo to, byla jako ze Želé. Pořád ještě dost unavená na to, aby vykonávala jakoukoliv jinou činnost' krom mluvení. ,,Byla jsem nakupovat minulý týden. NemůŽe být ještě prošlé." ,,Vsadím se, Že své datum spotřeby má uŽ dávno za sebou." 26


KdyŽ kočka chtěla mluvit arogantně, dokázala to. S plnou grácií. Una takovou dispozici bohužel neměla' Někdy toho zatraceně litovala. ,,Dej s tím pokoj. Jsizas k nevydrŽení.Ty a tvoje nálady' to je hrůza..'" Mačka zaprskala. ,,Kdo by po včerejškunebyl!" Zviře a dívka se navzájem měřily. Žluté oei proti těm ospalým, šedivým, svítily jako dvě lucerničky. Unu to na chvíli skoro uchvátilo, ale v duchu si všimla, jak ublíženěa dotčeně se kočka tváří. ,,Co? Jak bylo?" Chlupatá mrcha jen nevrle zamručela a pokračovala v čištěnítlapky. Teprve ted' Una spatřila krátký' ale hluboký sek na vnitřní straně pracky. ,,Hm, nevyšel zápas?''

,,Co?! Jak to můŽeš říct?!" vyprskla kočka a mrskla ocasem. ,,Tohle nic není, dala jsem všem nakládačku!"

Una si povzdechla a zabořila obličej do deky. Dnes byl hovor s Mícou obzvlášt'únavný' Příšerně naloŽená, to teda jo. Kočka jak vypečená. Stejně rychle jak vybuchla, taky tak rychle Míca vychladla a chundelatý ocas švihal vzduchem pomaleji. Terasa šuměla deštěm, za okny panovala tma, krom matných zatoulaných světel lamp' Ještě pořád bylo dost času. Chlupatá mrcha ho

neztrácela a hodlala ho vyuŽít, kdyŽ měla tu moŽnost. ,,Normálně mi dny utíkajídocela jednotvárně," protáhla jakoby mimochodem' ale jistá nevrlost z ní stále čišela.,,Dost dlouho jsem proleŽela s ostatními na střechách garáŽí. Bylo tam úŽasně, když ještě svítilo slunce. Nesnáším bouřky. Když jsem mokrá aŽ na kost." ,,Taky jsem ti nechala otevřené dveře," zahuhlala Una do deky, ,,víšto." Micka tu poznámku přešla bez povšimnutí. ,,Včera jsem spala nad pekárnou. Je tam klídek, teplý komín. A holky se tam tak často nervou." Naposledy olízla packu a v krku jí podezřele zarachotilo' Una se zvedla okamŽitě, jakmile ten chrchlavý zvuk uslyšela, ale Chlupatá mrcha dělala, jakoby nic. ,,Probudili mě docela brzo, na to kdy vstávám. Dole z uličky šel podivný řev, tak jsem se tam mrkla. Nebylo to nic zvláštního. Jen ti vaši se zas mezi sebou rvali, jako kdyŽ to děláme my." Těmi ,,vašimi" kočka myslela lidi. Una jí rozuměla. Zaujalo ji to. Zamrkala, aby nezačínala usínat, a poslouchala pozorněji.

,,Rvalise?" ,,Jo. Bylitři. A jeden z nich by mohl být moŽná i lepšíneŽ já..."

Stála na okraji parapetu a líně se dívala na divokou scénku ve špinavé

uličce. Tři muŽi, zavalití a s vyceněnými zuby, štěkavě na sebe pokřikovali. A pak se dva společně vrhli na toho třetího. Jí to bylo celkem jedno, zaujatě pozorovala, jak se napadený prolamuje v břiše, popadá dech a sem tam vydává nezřetelný výkřik. Co na tom, vídávala to často. A i ona Sama se někdy musela porvat o kořist. Jakmile třetí muŽ, s tváří dosyta zrudlou, padl k zemi, dva zbylí se na něj sesypali jako supi. Nezaujatě si čistila koŽich a po očku sledovala, jak mu šacují 27


kapsy. Dostali, co chtěli, zvedli se a dali se na útěk. VáŽně,jediné čÍmse lišila od lidí, byla velikost a snad víceméně i mnoŽství chlupů.. ' ,,Hned tak po ránu," zamumlala poněkud otřeseně Una a otřepala se. ,,To nebylo nic příjemného." ,,Co na tom," protočila Míca oči, ,,vidím vás docela často, jak podobně řádíte. Jen naděláte víc škody neŽ my." ,,Zase, nerozhazujeme popelnice." ,,Ale to taky. Dokonce je zapalujete. Minule jsem měla štěstí, Že jsem stačila vyskočit ven, jinak by ze mě byl škvarek." Una se zamraóilajako bouřková obloha venku. ,,Tys.'. byla v popelnici a ted' leŽíšv mé posteli?" Chlupatá mrcha opět vykouzlila onen arogantní úsměv. opravdu, vykradla tím kočku Št<liou. ,,VŽdyt' jsem si před chvÍlídala sprchu, tak co ti vadí." ,,Ach BoŽe." ,,Takže...'' povalila se na záda a roztáhla přední a zadní packy jako atlet, ,,shánění snídaně mohlo být celkem lehké. Narazila jsem na docela slušného ptáčka. Nějak nezvládal let, něco měl s křídlem, a tak to musel vzít pěšourem. KdyŽ jsem ho ale začala nahánět, ten trouba přede mnou začal utíkat. A neŽ by si ukrátil trápení a prokázal mi ještě sluŽbu, vletěl na silnici..." odmlčela se, jak nelibě nesla tu vzpomínku. Uně chvíli trvalo' neŽ jí došlo, jak to s ptáčkem určeným prvně ke snídani dopadlo. ,,Ach, no fuj..." ,,To teda. Musela jsem jít do parku. Íam uŽnikdy nepáchnu..."

Chlupatá mrcha se prohnula ve hřbetu a srst se jí ť1ežilajakoocelově šedý kartáč. Tohle byl problém - a velký. VětšíneŽ ona sama. Pro detailnějšípředstavu, měl chlupy rezavéjako staré topení a křivou zlou tlamu. Mrcha tohoto kocoura potkávala jen výjimečně. Ale doposud se mu nepostavila čumák kontra čumák. Ani o to nestála. Ale zrovna ted', v tu nejnevhodnější dobu, kdy se jí břicho uŽ svíralo hladem, mezi nimi leŽel velký kus párku. Skoro nikdo si dvou velmi nakrknutých koček nevšímal.Mezi nimi přímo přeskakovaly jiskry napětí. Rezák, ten starý hnusák, který byl místníšelmou, ji přepadl, zrovna kdyŽ se prohrabovala zbytky za jedním bufetem. Kočka se ale nehodlala nechat o párek připravit. Na to jí moc kručelo v břiše. Rezák zaprskal a vrhnul se na ni. Stačila mu uskočit, ale bokem narazila do popelnice a ta se s rachotem rozkývala. Rvali se skoro bez dechu a mezi vyceněnými zuby se jim ozývalo příšernékvílení.Plastové kontejnery padaly jako ranění vojáci. Mrcha uštědřila Rezákovi pořádnou ránu přes čumák, kdyŽ tu se ozval šílený štěkot psů. oba dva kočičírváči zareagovali stejně a vyskočili na kontejnery. od bufetu se k nim hnala tříčlenná smečka psů, tahali za sebou vodítka. Vrhli se na místo jejich zápasu jako divoká voda, vzrušeně vrtěli ocasy a natahovali nosy 28


VŠude, kam dosáhli' Mrcha si pomyslela, Že nikdy neviděla tupějŠízvířata. Soptila ale vzteky, kdyŽ páreček' o ktený soupeřila s Rezkem, seŽral kokrŠpaněl na jedno polknutí.

KdyŽ se ohlédla po protivném kocourovi, uŽ tam nebyl. Utíkal pryč mezi

keře. Stačil se po ní otočit a jeho vzteklá očka se mu zle zaleskla... ,,Dvakrát ses stihla za včerejšekporvat, to je slušnéskÓre."

Na Unina slova Míca chvilku nijak nezareagovala. LeŽela na zádech, civěla

do stropu azdála se najednou podivně vážná.

,'Hm? Stejně to bylo znovu s Rezkem. NaŠel si mě' byl naŠtvaný za ten ču-

mák. Muselo ho to pěkně bolet." ,,To věřÍm, ani mně by se to nelíbilo." Kočka se rozkoŠnicky protáhla a mohutně zazívala.

'Je dost dobý' Byla to uŽitečná zkuŠenost si s ním dát zápas. Však příště nad nÍm vyhraju'" Napodruhé tě porazil?" ' .No, to se nedá tak říct... Dal mi zabrat. Ale Že by mě porazil, to sotva." _Dobře'" Uně se uŽ nezastavitelně klíŽily oči. Chlupatá mrcha se odmlčela' -rz byla také dost unavená a za okny nádherně rachotil déšť.Jako ukolébavka. Porzdechla si, Micka také vydala jakýsi přiduŠený zvuk a Una si přes sebe z posled"'ch sil přetáhla přikývku. _No ale, Míco," zahuhlala jeŠtě do polštáře, ,,zdá se mi to, nebo jsi dneska ďecitlivělá? Normálně sistěŽuješ na mnohem horšívěci. Třeba... na dětiz písko-

rŠťbuldoky...

"

.Jo, zapomněla jsem." Mrcha se překulila z boku na bok, pak ještě jednou ně změnila polohu a nakonec leŽelabez hnutíjako čerstvá mrtvolka. ,,Dneska si

'rĚ pňŠla pohladit jedna z těch vaŠich'"

-No a?" -Vytrhala mi půlku chlupů. Jediným pohybem. Měla ruku jako kartáč." - . Tak to ti nevěřím." _Uvidíšráno, na povlečení." Una se užnedokázala zlobit' slabě se usmála azavrtěla hlavou. .Nevadí. Dobrou' Míco." Nedostala Žádnou odpověd'. Kočka leŽela klidně, hlavou odvrácená k tem.ému oknu. Una zavřela očia zanedlouho tvrdě spala... Ráno ji nijak nepřekvapilo, kdyŽ se sama probudila do jasného slunečného svítilo tak jasně, jako by chtělo dorovnat zpoŽdění způsobené deš:ěrrr Una se vyhrabala z deky, do které se ve spánku zamotala. Chlupatá mrcha oyla pryč a polovina postele byla plná jejích šedivých chlupů. No co, tak to převleču... NaŠla misku od mléka, dočista prázdnou. NepříliŠviditelně rozedraný kobe.ec. tak akorát v tmavŠÍmkoutě. A u lednice se válela prázdná krabička od másla. Kjobouk dolů, Mrcha to zvládla na jedničku, jako vŽdycky. A Uně to opravdu nevadilo.

žna Slunce

Veronika DoleŽelová 2'

A

29


'ď t"d

ťŇ N 3\ \šš lu .1 )5; e? rť6 otr-v? q

.

aš r/\) t

-f ,3 )L. ^ox er

\J

A

e try,

"

qs

\r.

lo{ Ail

.

-a a*,

aĚ B\ ^Ý ?o tt

el

a.

>. !

Fq

.>lv )p \.

-l

a,v\

It..

,tu

\

-). t.A

,!,8

= {*

.Í=

.59 ,{

Io.t

Nš qh

6,b

b7 ql

.rs

I

=t (/l

\.

\ ,UJ ? J 'L )e . /nr

-o

Er

EP ,c4 B ._

4F-

a,

a E=

Fsc t$

+b.

t


200910_05