Page 1

Leoš Šimánek se narodil v roce 1946 v Chocni ve východních Čechách. Víc než polovinu svého života strávil cestováním a na expedicích nebo žil v Německu a Kanadě, kde je také státním příslušníkem. Nyní, po letech, bydlí opět ve své vlasti na severovýchodě Čech, odkud vyráží s manželkou, synem a dcerou za přírodními krásami naší planety. Původním povoláním stavební inženýr se od roku 1975 věnuje cestopisné literatuře jako autor i fotograf. Je známý v mnoha zemích svými fotoreportážemi a cestopisnými publikacemi s bohatým obrazovým doprovodem. V televizi, rozhlase a ve svých Action-VisionDiashows se dělí s veřejností o neobyčejné zážitky i dobrodružství z cest.

ISBN: 80-239-5082-7

Kniha NOVÝ ZÉLAND: Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů je další obrazovou publikací Leoše Šimánka, která vychází v Čechách. Doposud vydal KANADA: Život v divočině, NA KANADSKÉM SEVERU: Zpátky do divočiny, KANADA – ALJAŠKA: Dobrodružství v divočině, POBŘEŽÍ PACIFIKU: Na nafukovacích člunech z Kanady na Aljašku, AMERICKÝM ZÁPADEM: Pěšky a na koních od Mexika do Kanady, RUSKO: Země plná překvapení, TICHOMOŘÍ: Barevný svět tropů, HAVAJSKÉ OSTROVY: Letní a zimní putování za přírodními divy Tichomoří a KOLEM SVĚTA: Amerikou, Tichomořím do Asie.

ISBN 00-000-0000-0

C M Y K

Cesty za dobrodružstvím

Jen málokdo zná nejkrásnější kout naší planety s azurově modrým mořem, stále zeleným pobřežím a s čerstvě zasněženými vrcholky hor! Leoš Šimánek je známý tím, že rád dělá neobvyklé věci. Vzdát se kýženě očekávaného léta a vydat se zpět do zimy? Stěží by to někdo udělal! On však věděl, do čeho jde. Věděl, že jej a jeho rodinu očekává zajímavý svět, a o to víc v zimě. Leoš s manželkou Lenkou, osmnáctiletým synem Jakubem a o sedm let mladší dcerou Veronikou vyrazil opět na dlouhou cestu, tentokráte do Aotearoa - země dlouhého bílého mraku, jak nazývají Maorové, původní obyvatelé Nového Zélandu, své ostrovy. Skoro tři měsíce Šimánkovi důkladně poznávali novozélandské souostroví nacházející se mezi rovníkem a jižním pólem. V délce šestnácti set kilometrů se od severu k jihu řadí celý kaleidoskop geografických zajímavostí začínající u písečných pláží s palmami, také v zimě kvetoucími ibišky, kolem gigantických kuželů sopek, gejzírů, barevných vulkanických jezírek s vařící se vodou či bublajícím blátem, podél křišťálově průzračných horských jezer, do velehor pokrytých ledovci. Ani tentokráte autor nefotografoval pouze přírodu, faunu a flóru, ale věnoval se se svojí rodinou všemožným aktivitám.Vyráželi na koních, kánoích či kajacích, sjížděli na lyžích zasněžené vulkány nebo podnikali túry mezi ledovcovými horami. Při cestě lodí fjordem Milford Sound, který se hluboko zařezává do pobřežního pohoří Jižního ostrova, obdivoval a fotografoval Leoš Šimánek nejkrásnější horu jižní polokoule Mitre Peak, vypínající se ve svém zimním habitu přímo od hladiny moře do sedmnácti set metrů výšky. Ze své, již druhé, cesty po Novém Zélandu přivezl Šimánek celou řadu unikátních záběrů, které v této knize a ve stejnojmenné diashow poprvé předvádí veřejnosti.

Leoš Šimánek NOVÝ ZÉLAND

NOVÝ ZÉLAND Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů

Leoš Šimánek

NOVÝ ZÉLAND Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů Nakladatelství ACTION-PRESS


Leoš Šimánek

NOVÝ ZÉLAND Zimní putování po ostrovech pøírodních superlativù

Nakladatelství ACTION–PRESS


Obálka knihy: Titulní obrázek jsem vyfotografoval u jezera Mangamahoe v pozadí se sopkou Mount Taranaki / Mount Egmont vysokou 2 518 metrù. Strana 1: Zlatý høeb cesty po Novém Zélandu byl pohled z konce fjordu Milford Sound na snad nejkrásnìjší horu Oceánie, na Mitre Peak vypínající se sedmnáct set metrù nad hladinou zálivu. Strana 2 / 3: Pøi cestì na špici Severního ostrova jsme táboøili na pobøeží Pacifiku v zálivu Whangaruru Bay s nádhernou píseènou pláží. Strana 4 / 5: Na hladinì jezera Matheson obklopeného lesem se za bezvìtøí zrcadlí štíty Mount Tasman (3 498 m) a Mount Cook (3 755 m), nejvyšší hory Nového Zélandu. Strana 6 / 7: V zimì vypadá sopka Mount Taranaki / Mount Egmont (2 518 m) se zasnìženým vrcholkem mnohem zajímavìji než v létì. V zapadajícím slunci suchá tráva a keøe dostaly purpurový nádech. Strana 8: Pøi pìší túøe podél pobøeží Tasmanova moøe na severním výbìžku Jižního ostrova jsme se dostali až na Cape Farewell ke skalnímu oblouku.

Od Leoše Šimánka v jeho nakladatelství ACTION-PRESS doposud vyšlo: Edièní øada – „Cesty za dobrodružstvím” (fotografické publikace) KANADA Život v divoèinì KANADA- ALJAŠKA Dobrodružství v divoèinì AMERICKÝM ZÁPADEM Pìšky a na koních od Mexika do Kanady RUSKO Zemì plná pøekvapení TICHOMOØÍ Barevný svìt tropù KOLEM SVÌTA Amerikou, Tichomoøím do Asie NOVÝ ZÉLAND Zimní putování po ostrovech pøírodních superlativù Edièní øada – cestopisy Kanada – Divoèinou Severu Amerikou od severu k jihu Aljaška – Dobrodružství do extrému Jižní Pacifik – Ostrovy na konci svìta Edièní øada - dobrodružné romány V zajetí polární zimy

Vìnováno manželce a dìtem: Lence, Jakubovi a Veronice

Podìkování Irenì Zítkové za korektury textu

Leoš Šimánek NOVÝ ZÉLAND Zimní putování po ostrovech pøírodních superlativù Fotografie: Leoš, Lenka, Jakub a Veronika Šimánkovi Pøi fotografování byly použity: Leica R fotoaparáty a Leica R objektivy a Kodak Professional E 100 VS filmy Jazyková korektura: Irena Zítková Design: Leoš Šimánek Zpracování diapozitivù: Studio Kazi, Hronov Sazba: GZH, s.r.o., Hronov Tisk: INTEGRAF, s.r.o., Náchod Vazba: Überreuter, Pohoøelice Distribuce: Euromedia Group, Praha; Pemic, Ostrava; Pavel Dobrovský–Beta, Praha; Kanzelsberger, Praha Vydalo: Nakladatelství Leoše Šimánka ACTION-PRESS 54233 Rtynì v Podkrkonoší ISBN: 80-239-5082-7


OBS AH: ÚVODEM 1. KAPITOLA

SEVER SEVERNÍHO OSTROVA

Na koních pískovými dunami a po plážích Jellicoe Channel – pobøeží Tichého oceánu. Pak dál až na severní cíp ostrova, na Cape Reinga. 2. KAPITOLA

POLOOSTROV COROMANDEL

S ruksaky na zádech do zátoky Fantail Bay a Cathedral Cove – z krásné do ještì krásnìjší. 3. KAPITOLA

GEOTERMÁLNÍ OBLASTI U JEZERA ROTORUA V kraji sopek, gejzírù a horkých jezer. 4. KAPITOLA

NÁRODNÍ PARKY WHANGANUI A TONGARIRO

Na kánoích ledovými peøejemi øeky Whanganui a na lyžích ze svahù Mount Ruapehu, nejvyšší sopky Nového Zélandu. 5. KAPITOLA

NÁRODNÍ PARK ABELA TASMANA

V kajacích po moøi - zimní plavba podél Tasmanova zálivu. 6. KAPITOLA

PACIFICKÉ POBØEŽÍ JIŽNÍHO OSTROVA

Na poloostrov Kaikoura za lachtany a k pøírodnímu divu Moeraki Boulders – kulovitým balvanùm. 7. KAPITOLA

NÁRODNÍ PARKY PAPAROA A WESTLAND

K svìtoznámým skalním formacím Pancake Rocks a ledovcovým splazùm Franz Josef a Fox Glacier. 8. KAPITOLA

NÁRODNÍ PARK AORAKI / MOUNT COOK

Ve vánici pod horou Cook. Túra k ledovci Hooker – v létì procházkou, v zimì dobrodružstvím. 9. KAPITOLA

strana 12 strana 14

strana 26 strana 38 strana 50

strana 62 strana 74 strana 86 strana 98

NÁRODNÍ PARK FIORLAND

strana 110

Z DÌJIN NOVÉHO ZÉLANDU

strana 118

K jezeru Wakatipu a dál do fjordu Milford Sound k Mitre Peak – nejkrásnìjší hoøe Oceánie.


6. KAPITOLA

PACIFICKÉ POBØEŽÍ JIŽNÍHO OSTROVA

Na poloostrov Kaikoura za lachtany a k pøírodnímu divu Moeraki Boulders – kulovitým balvanùm.

Strana 75: V zálivu Ingles Bay na pobøeží Tichého oceánu vál tak silný vítr, že i rackové mìli problém vzlétnout. Strana 76 a 77: Na poloostrovì Kaikoura jsme narazili na kolonii lachtanù, kteøí pøed námi nemìli nejmenší strach, pózovali, a dokonce se nechali od dìtí podrbat.

74

Pøed námi se rozkládá velký záliv a nad ním vysoké, èerstvì zasnìžené špièaté pohoøí, stoupající pøíkøe od moøe do dvouapùltisícimetrové výšky. Pøímo pod námi leží mìsteèko Kaikoura, pojmenované podle poloostrova, na kterém bylo založeno v prvé polovinì devatenáctého století evropskými osadníky – lovci velryb. I dnes si velrybami vydìlávají místní obyvatelé na živobytí, aniž by je museli lovit. Zjistili, že je velice lukrativní moøské savce ukazovat turistùm. Žije zde pohromadì celá plejáda ozubených druhù velryb, vorvany poèínaje, pøes èerno-bílé až desetimetrové kosatky, hravé plískavice a konèe všudypøítomnými delfíny. V létì, když je voda v Pacifiku teplá, dá se s plískavicemi dokonce plavat a zažít jejich taškaøice. Ale i v zimì je možné vyrazit na èlunech a pozorovat vorvanì, kteøí zde u pøíkrého bøehu mají v oceánu ideální životní podmínky. Jak prudce stoupá pohoøí Seaward Kaikoura Range, tak pøíkøe také padá do moøe. Vorvani se zanoøují až do hloubky tisíc metrù. Jejich nejoblíbenìjší potravou jsou olihnì. Tito hlavonožci s dvìma dlouhými chapadly jsou dvacet centimetrù dlouzí a vyskytují se ve zdejších pobøežních vodách ve velkých hejnech. Ale rybami vorvani také nepohrdnou. Když pak jedeme dolù do mìsteèka, nepøipadá nám již tak pitoreskní, jako z vrcholu kopce. Všechno je rychle postavené s úmyslem vydìlat co nejvíce na turistech, kteøí sem v  létì pøijíždìjí z celého svìta a pøevyšují poèet Novozélanïanù. I my bychom jim rádi dali nìco vydìlat, ale k našemu zklamání

se dozvídáme, že je moøe na vyjížïku lodí pøespøíliš rozbouøené a za velrybami se nejezdí. Vzápìtí ale od jednoho domorodce dostaneme výborný tip: na konci poloostrova je kolonie lachtanù a jsou tak krotcí, že si je èlovìk mùže i pohladit. Moc mu nevìøím, z Aljašky vím, jak jsou jejich skoro-bratøi plaší, a nechám se pøekvapit. „Ten chlápek nekecal! Koukni, jak se tady vyvalují!” volá Veronika poté, co na poloostrov dorazíme, celá nadšená. Pøibližujeme se nejprve k menším, z tìch nejde žádný strach, opravdu neutíkají a zvìdavì nás pozorují. Obcházíme výbìžek, na kterém zvíøata žijí, a narážíme na jednoho mohutného samce. Vyhøívá se blaženì na sluníèku, které teï kolem poledne pìknì høeje. Jako kontrast k zeleni okolo se za ním vypínají bílé, po srážkách minulých dnù vydatnì zachumelené vrcholky hor. „To je ale kus!” hodnotí Jakub. „Nechoïte moc blízko!” radí Lenka. „Vzpomeòte si, jak jednou lvoun na Aljašce po Leošovi vyjel!” Lachtan vztyèí hlavu, chvíli se na dìcka dívá a pak se zaèíná protahovat. Vypadá úplnì mírumilovnì. „Jakube, pojï, polechtáme ho krapet!” ponouká Veronika svého bratra a podává mu vìtev. Jakub nezkazí žádnou legraci a pomalièku se oba k mohutnému zvíøeti blíží. Lachtan je poøád v klidu a mžourá na nì. Mohutná vousiska mu dodávají na dùstojnosti. „Ty by mu závidìl i Èmaòa Zedníèek!” zabrousí Lenka svým výrokem do vlasti.


6. KAPITOLA

Jakub ho zaèíná drbat vìtví pod krkem. Lachtan poøád nic. Asi se mu to líbí, dokonce se natáèí, jako by mu chtìl ukázat, kde by si ještì pøál poškrábat. „Teda ten drží!” jásá Veronika. „Pohlaï ho i po vousech!” Všechno si nechává líbit. Dìcka pokraèují, až Lenka zakroèí: „Tak dost, všeho moc škodí! Nechte ho už na pokoji!” Jdeme dál podle bøehu a za chvíli máme pøed sebou kapitální kus. „A toho si podrbu já!” prohlásí Veronika a chce lachtana klacíkem pohladit. Ale ouha, není lachtan jako lachtan! Zøejmì jsme narazili na starého mrzouta. Hora masa se pøed dcerou však bleskovì vztyèí, zvíøe zaøve, otevøe hubu a pøedvede své ohromné žluté tesáky. Veronika vydìšenì couvne, klopýtne a upadne, Lenka hned pøiskoèí a odtáhne ji od lachtana dál. Ten se uklidní a rozvalí se jakoby nic.

Strana 79: Zátoka Waikouaiti Bay s píseènou pláží láká k táboøení a v létì ke koupání. Strana 80 a 81: Jedna z kuriozit pacifického pobøeží jsou kulovité balvany u Moeraki. Celá øada tìchto ohromných kamenných koulí leží roztroušena v písku na pláži. Vznikly pøed šedesáti miliony lety na moøském dnì nabalováním kalciových solí.

78

Po chvíli se na mì dcera obrátí a øekne: „Tati, já musím nutnì zpátky do auta!” „Proè, to tì už lachtani nebaví?” divím se. „To né, ale já se musím pøevléct.” „Proè?” zeptám se opìt. „Vždy nejsi špinavá.” „Ale poèuraná,” pøiznává se potichouèku. „On mì tak strašnì vydìsil...” Jedeme dál podél pobøeží Pacifiku, je pozdní odpoledne a pomalu bychom mìli najít pøíhodné táboøištì. Koupili jsme v Kaikouøe od jednoho rybáøe langusty, na které se všichni moc tìšíme. Záhy sjíždíme z hlavní silnice k moøi, kde u ústí potoka nacházíme perfektní místo. Na louce v lesíku, který nás chrání pøed vìtrem od oceánu, zatáboøíme. Všude leží spousta suchého døeva na oheò. Nad žhavými uhlíky pak grilujeme langustí ocasy. Lepší pochoutku si vùbec neumím pøedstavit. Jako pøekvapení veèera pøinesu láhev novozélandského vína, kterou s sebou už dlouho vozíme. Veronika nám však výborný ryzlink nenechá vychutnat a žadoní: „Pojïte na pláž, budeme sbírat mušlièky!” Chápu, že ji to na táboøišti nebaví, necháme tedy všechno stát a jdeme kolem potoka dolù k oceánu. Poslední sluneèní paprsky vrhají nekoneènì dlouhé stíny našich postav, které nám pøipadají víc než legraèní. Kromì mušlièek, které vypadají jako oloupané krevety, narazíme na celé pole snìhovì bílých a o kousek dál úplnì èerných oblázkù. Kde se ty „black and white” kamínky nedaleko vedle sebe berou?

Lenka už jich má nasbíranou plnou kabelu, potìžkám ji a nemohu si ušetøit poznámku: „Snad tohle všechno nechceš tahat do Evropy?!” „Však to nìjak pobereme, neboj se a když už mᚠtašku v ruce, tak ji nes!” Že já osel na to sahal!, nadávám si v duchu, ale držím pec, nechci kazit veèerní pohodu. A poté, co pøibude dalších pìt kilo, osmìlím se navrhnout: „Slunce zachází, za chvíli bude tma a mnì pøipadá, že už vleèu pùl kamenolomu.” Dìcka jdou pøed námi a jako první dorazí do tábora. Najednou slyším hrozný øev. Nechápu, co se dìje, bìžím tam, Veronika proti mnì a volá: „Pojïte se podívat na to boží dopuštìní. Byli tam dva possumové a co nesežrali, tak znièili!” Pøidá se k nám a pokraèuje: „Vùbec se nebáli. Utekli jen o kousek dál, kde jsem si je mohla chvilku prohlížet. Mají takový pìkný kukuè, krásný huòatý kožíšek a dlouhý ocas,” na okamžik zmlkne a dodá: „Škoda, že s sebou nemìli ve vaku na bøiše mláïata.” A vtom už také vidím na vlastní oèi tu spouš. Jakub, který si už v klidu všechno prohlédl, pøedvádí: „Tak, tady leží flaška vašeho parádního vína, bez obsahu! Vajíèka vymlaskli do posledního a kdyby se maminka koneènì nauèila zavírat piksly, tak bysme nepøišli o mouku, cukr, krupici. Lahev s mlíkem mohla taky zašroubovat!” Dívám se na ten chaos pøede mnou, na prázdné lahve a plechovky a vzpomenu si na staré èeské pøísloví, které vyslovím: „Škoda plakat nad rozlitým


6. KAPITOLA

mlékem!” a dodám: „Nìkde jsem èetl, že na Novém Zélandu žije osmdesát milionù tìchto vaèic, tak si na nì musíme pøíštì dávat bacha.” „No alespoò koneènì dìti vidìly possuma živého a ne na silnici rozjetého,” uzavírá diskuzi Lenka a pustí se do uklízení. „A kam pojedeme dnes?” ptá se mne Jakub pøi snídani. „Pøece do Christchurch, o tom maminka mluví už celý týden, a pak máme naplánováno pøejet hory na západní pobøeží zpìt k Tasmanovu moøi. Ale dnes ráno jsem studoval mapu a našel na ní kus dál na jih nìco tak zajímavého, že budeš èumìt na drát! Svìtová rarita!”

Strana 82 a 83: I na Jižním ostrovì podél pobøeží Pacifiku je tak mírné klima, že uprostøed zimy jsme zde mohli obdivovat ty nejexotiètìjší kvìty. Strana 85: V zátoce Waikouaiti Bay jsme zažili jasnou noc s úplòkem mìsíce. Sedìli jsme na pláži a pozorovali zrcadlení paprskù na klidné hladinì oceánu.

84

„Tak nenapínej!” øekne Lenka, i ta neví, co jsem se dozvìdìl. „Neøeknu! To bude pøekvápko. Zítra k veèeru tam mùžeme být, tak vydržte!” „Ale tati, nedìlej tajnosti!” žadoní Veronika, která pøesnì ví, na jakou strunu brnknout, aby na mnì vyloudila všechno, naè si pomyslí. „Øeknu vám to v pøípadì, když vypoèítáte prùmìr kulatého pøedmìtu, který má šest metrù v obvodu.” „Prosím tì, co to má s tou zajímavostí co dìlat?!” diví se Lenka. „Právì, že má,” trvám na svém „a døív vám to neøeknu, dokud to nevypoèítáte.” „Na to jsou matematické vzoreèky a ty jsem dávno zapomnìla,” Lenka na to. „Já taky, a proto bych to od vás rád slyšel,” dodám a hned pokraèuji: „Tady Jakub chodí na stejnou školu jako já, kde jsme to kdysi probírali. Ten to pøece musí vìdìt!” „My to ale ještì nebrali,” vymlouvá se junior a já pøesnì vím, že to nemùže být pravda. Do øeèi se nám vmísí Lenka: „Podle selského rozumu by jedna strana ètverce mìla metr a pùl, takže kruh bude mít prùmìr skoro metr a tøi ètvrtì,” pøekvapí mì manželka svou logièností. „Dobøe. Pøíklad je vyøešen! Právì jsem se o tom pøírodním divu všechno dovìdìl z mé chytré knížky. Na jih od Christchurch leží na pláži, jak Lenka právì spoèítala, tak ohromné kamenné koule, opøedené maorskými legendami. Jmenují se Moeraki Boulders podle blízké vesnice. Jsou roztroušeny po pláži a vznikly na moøském dnì postupným

nabalováním kalciových solí kolem pevného jádra, pøibližnì pøed šedesáti miliony let,” øeknu a doufám, že jsem si všechno správnì zapamatoval. „Už abychom tam byli!” øekne Jakub. „Profrèíme Christchurch a do veèera jsme u nich,” navrhuje a naráží na odpor ženské poloviny rodiny, která chtìla ve mìstì nakupovat zaruèenì nesmyslné dárky širokému pøíbuzenstvu. Další den odpoledne zaparkujeme u potoka, vlévajícího se do moøe, a vyrazíme na pláž. Již z dálky jsou „boulders” vidìt. Pøijdeme blíž a Veronika je výstižnì popíše: „Jakoby si tady hráli obøi kulièky a pak na nì zapomnìli!” Pøímo pøed námi máme na dva tucty šedivých koulí sestavených z jakýchsi nepravidelných jehlanù. Materiál mi pøipomíná køemen. Nìkolik se jich totiž rozpadlo a tak vidíme dovnitø tìch nepøedstavitelnì zajímavých gigantických valounù. Nad pláží se zdvihá pøíkrý jílovitý bøeh, ze kterého se asi skutálely, protože v nìm ještì dvì koule nevyplavené moøem vìzí. Máme štìstí, je právì odliv a všechny, co leží na pláži, jsou venku z vody. Nejdøív si je prohlížíme, hlavnì ty rozpadlé, na nich si mùže èlovìk udìlat pøedstavu o jejich vzniku. K jedné dlouhé øadì se dá pøes kalužiny pøeskákat a Lenka, bývalá uèitelka tìlocviku, navrhuje: „Trochu gymnastiky neuškodí, pojïte, probìhnem se po nich!” Všichni tøi mají dìtinskou radost. Lenka se gazelími skoky pøenáší z koule na kouli. Jakubovi také nedìlají velké vzdálenosti mezi nimi problémy. Jen Veronika se vrátí vymáchaná.


„...a všichni doufáme, že se sem zase někdy vrátíme!“


Leoš Šimánek se narodil v roce 1946 v Chocni ve východních Čechách. Víc než polovinu svého života strávil cestováním a na expedicích nebo žil v Německu a Kanadě, kde je také státním příslušníkem. Nyní, po letech, bydlí opět ve své vlasti na severovýchodě Čech, odkud vyráží s manželkou, synem a dcerou za přírodními krásami naší planety. Původním povoláním stavební inženýr se od roku 1975 věnuje cestopisné literatuře jako autor i fotograf. Je známý v mnoha zemích svými fotoreportážemi a cestopisnými publikacemi s bohatým obrazovým doprovodem. V televizi, rozhlase a ve svých Action-VisionDiashows se dělí s veřejností o neobyčejné zážitky i dobrodružství z cest.

ISBN: 80-239-5082-7

Kniha NOVÝ ZÉLAND: Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů je další obrazovou publikací Leoše Šimánka, která vychází v Čechách. Doposud vydal KANADA: Život v divočině, NA KANADSKÉM SEVERU: Zpátky do divočiny, KANADA – ALJAŠKA: Dobrodružství v divočině, POBŘEŽÍ PACIFIKU: Na nafukovacích člunech z Kanady na Aljašku, AMERICKÝM ZÁPADEM: Pěšky a na koních od Mexika do Kanady, RUSKO: Země plná překvapení, TICHOMOŘÍ: Barevný svět tropů, HAVAJSKÉ OSTROVY: Letní a zimní putování za přírodními divy Tichomoří a KOLEM SVĚTA: Amerikou, Tichomořím do Asie.

ISBN 00-000-0000-0

C M Y K

Cesty za dobrodružstvím

Jen málokdo zná nejkrásnější kout naší planety s azurově modrým mořem, stále zeleným pobřežím a s čerstvě zasněženými vrcholky hor! Leoš Šimánek je známý tím, že rád dělá neobvyklé věci. Vzdát se kýženě očekávaného léta a vydat se zpět do zimy? Stěží by to někdo udělal! On však věděl, do čeho jde. Věděl, že jej a jeho rodinu očekává zajímavý svět, a o to víc v zimě. Leoš s manželkou Lenkou, osmnáctiletým synem Jakubem a o sedm let mladší dcerou Veronikou vyrazil opět na dlouhou cestu, tentokráte do Aotearoa - země dlouhého bílého mraku, jak nazývají Maorové, původní obyvatelé Nového Zélandu, své ostrovy. Skoro tři měsíce Šimánkovi důkladně poznávali novozélandské souostroví nacházející se mezi rovníkem a jižním pólem. V délce šestnácti set kilometrů se od severu k jihu řadí celý kaleidoskop geografických zajímavostí začínající u písečných pláží s palmami, také v zimě kvetoucími ibišky, kolem gigantických kuželů sopek, gejzírů, barevných vulkanických jezírek s vařící se vodou či bublajícím blátem, podél křišťálově průzračných horských jezer, do velehor pokrytých ledovci. Ani tentokráte autor nefotografoval pouze přírodu, faunu a flóru, ale věnoval se se svojí rodinou všemožným aktivitám.Vyráželi na koních, kánoích či kajacích, sjížděli na lyžích zasněžené vulkány nebo podnikali túry mezi ledovcovými horami. Při cestě lodí fjordem Milford Sound, který se hluboko zařezává do pobřežního pohoří Jižního ostrova, obdivoval a fotografoval Leoš Šimánek nejkrásnější horu jižní polokoule Mitre Peak, vypínající se ve svém zimním habitu přímo od hladiny moře do sedmnácti set metrů výšky. Ze své, již druhé, cesty po Novém Zélandu přivezl Šimánek celou řadu unikátních záběrů, které v této knize a ve stejnojmenné diashow poprvé předvádí veřejnosti.

Leoš Šimánek NOVÝ ZÉLAND

NOVÝ ZÉLAND Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů

Leoš Šimánek

NOVÝ ZÉLAND Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů Nakladatelství ACTION-PRESS

Leoš Šimánek ­ Nový Zéland  

Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů

Advertisement