Issuu on Google+


SLOVA ÚVODEM

MÍRNÁ ZIMA JE FAJN

Dává nám prostor začít tvořit Letošní zima si pro nás připravila milé překvapení, po celou dobu nedošlo na žádné třeskuté mrazy, nemuseli jsme odhazovat sníh a trápit tak svá bolavá záda a dokonce i silničáři nebyli tak často překvapeni velice, že sníh zasypal jim silnice. Stejně tak i mezi námi, studenty 3. ročníku pedagogické fakulty, došlo k výraznému oživení naší lásky k historii, a proto jsme se rozhodli podělit se o naše zážitky i s ostatními. Padl nápad vytvořit časopis. Právě jej držíte v rukou.

dy, při které jsme vycházeli z původní poněkud serióznější verze.

Tolik k dvojsečnému názvu, který tedy primárně neodkazuje na naše zalíbení ve všelijakých sociálních výčepních zařízeních, ale především připomíná náš vzor, časopis Historický obzor, který je jakousi populárně-odbornou perlou českého historického časopisectví a všichni jej zajisté znáte. Avšak na rozdíl od HO je naše H.O.S.P.O.D.A. magazínem psaným studenty pro studenty a je tedy převážně odlehčeného Cestu k vydání prvního dílu zdr- charakteru. žely bouřlivé diskuse, které proběhly V tomto čísle Vám přiblížíme mezi členy našeho redakčního týmu. události spojené s výročím sebeobětoMéně konzervativní křídlo redakce se vání Jana Palacha a následných živých ohradilo proti zbytečně dlouhému a pochodní, nahlédneme do aktuálních pro mnohé čtenáře odstrašujícímu kulturních událostí a kuchařských trennázvu – Historický obzor s podílem od- dů, pronikneme do kůže pravěkého borné dobové aktuálnosti. Obě dvě člověka a jeho každodenních probléznesvářené strany byly neústupné, mů, nebylo tedy zbytí a časopis byl vydán naREDAKCE pod pracovním názvem H.O.S.P.O.D.A. Doufáme, že nám kritičtí čtenáři odpus- bídneme tip na zajímavý výlet a jako tí vzniklé slovo, které by mohlo mít pro zlatý hřeb „večera“ Vám představíme mnohé negativní konotace. Tento ná- bulvár. Na závěr jako sladká třešnička zev není cíleným poukazováním na na dortu nesmí chybět soutěž, v našem veřejný prostor, ve kterém nalévají případě o hodnotné ceny. různé druhy povzbuzujících nápojů, ale jen důsledek použité deduktivní meto-

1


OBSAH

OBSAH

Zorientujte se! 1 SLOVA ÚVODEM 2 OBSAH

35 DENÍK MAGDALENY R. 37 ANEKDOTY

38—40 VIRTUALITA A REALITA ÚSTAVU

3—16 STUDENTI VŠECH AKADEMIC-

38 FF PŘECHÁZÍ NA STAG

KÝCH PŮD, SPOJTE SE

38 VÍTĚZSTVÍ PROKRASTINACE

3 „...TAM NA SVÉ POTI POZDRAVUJ- 41—46 BULVÁR TE ZEMI. ACH, ZEMI KRÁSNOU, ZEMI

41 CASANOVA Z REKTORÁTU

MILOVANOU…“

43 ZE ŽIVOTA TRAKTORISTY

4 CO SE ČTE NA BISKUPSTVÍ?

44 TŘI NEJLEPŠÍ DNY DOKTORA H.

5 JAK SE RODÍ VERNISÁŽ

45 SITUACE JE STÁLE KRITICKÁ

7 LÉTA 1968/1969 V BARVÁCH I ŠEDI

46 ZOUFALÝ KANCLÉŘ JIŽ NEVÍ, JAK

9 HLEDÁNÍ ZTRACENÝCH HRADŮ

DÁL

12 POLOŽENÍ FOTKY JP K SOŠE SFINGY 14 SPOLUPRÁCE SHK S OLOMOUCKÝMI STUDENTY

47—48 KVÍZ—MÁTE NA TO? 49 SLOVA ZÁVĚREM 50 TIRÁŽ

17—18 KULTURNÍ KOUTEK 17 NA NÁVŠTĚVĚ U RICHARDA III. 18 XI. PŘIKÁZÁNÍ ANEB MUCHOLAPKA

19—25 ČLÁNKY A ROZHOVORY 19 VIDĚL JSEM UKŘIŽOVÁNÍ 22 NG—KDYŽ ZROVNA EVA NETROPÍ HLOUPOSTI 24 ROZHOVOR S NAPOLEONEM

28—35 RODINA JE ZÁKLAD STÁTU 28 STAVBA NEOLITICKÉHO OBYDLÍ 31 ŽIVOT V 19. STOLETÍ (SERIÁL) 33 ALŽBĚTINSKÉ DOBROTY

2


STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

„…TAM NA SVÉ POUTI POZDRAVUJTE ZEMI. ACH, ZEMI KRÁSNOU, ZEMI MILOVANOU…“ Pedagogická fakulta v Hradci Králové, leden 1969 Dne 16. ledna 1969 se na Václavském náměstí v Praze pokusil upálit student FF UK Jan Palach, který pak na následky svých zranění 19. ledna 1969 zemřel. Učinil tak na protest proti politice vedení státu, jež začalo kapitulovat před sovětským diktátem, a pro vytržení československé společnosti z letargie.

Hradcem Králové prošel smuteční průvod studentů z obou zmíněných fakult, v jehož čele byla nesena fotografie Jana Palacha. Svůj proslov zde pronesl tehdejší děkan Pedagogické fakulty pan Josef Kittler, děkan Lékařské fakulty UK v HK pan Jiří Kužel a za studenty předseda SVS LF UK HK Jaroslav Ondráček.

Většina občanů Československé socialistické republiky projevila nebývalou solidaritu, když je zasáhla zpráva o oběti pochodně číslo jedna. Výrazně se toto společenské vzepětí projevilo u vysokoškolských studentů na všech univerzitách a fakultách. Epicentrem dění byla bezesporu Praha, kde Svaz vysokoškolského studentstva Čech a Moravy inicioval pietní průvod o desítkách tisíc účastníků a podílel se i na přípravě pohřbu Jana Palacha, který proběhl 25. ledna 1969.

3

Posluchači Pedagogické fakulty v Hradci Králové byli organizováni zejména Spolkem posluchačů Pedagogické fakulty, který byl součástí Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy. Právě tito studenti pomohli připravit pietní akce v Hradci Králové, společně se studenty Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v našem městě.

Vzpomínka na čin JP před dnešní Pedagogickou fakultou Archiv Univerzity Hradce Králové


matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi

Na Palachův pohřeb byl za královéhradecké posluchače pedagogické fakulty vyslán student Stančík a tentýž den v 13:30 se konalo pietní shromáždění před budovou Pedagogické fakulty na tehdejším Leninově náměstí (dnešní náměstí Svobody, budova C), kde byla u sochy sfingy položena fotografie Jana Palacha a stána čestná stráž. Herec z Klicperova divadla pan Miroslav Zounar (pozdější předseda JZD ve známé trilogii Slunce seno…) recitoval část úryvku z Máje Karla Hynka Máchy „…tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach, zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj,

zim roku 1968, proběhla s podporou učitelů Pedagogické fakulty, například Jiřiny Smutné, Miroslava Rázka, již zmíněného děkana Kittlera a dalšího vedení, které poskytlo studentům peníze na kávu, cigarety a smuteční věnec pro Jana Palacha. Zasloužil se také o to, aby normalizační prověrky, jež měly přijít, nestály velké problémy ve studiu například vůdce Spolku posluchačů Pedagogické fakulty Josefa Hejska. Bohužel, ne všichni měli v době normalizace takové štěstí.

STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

...vedení poskytlo studen- danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!“. tům peníze na kávu, ciga- Setkání bylo zakončeno zpěvem národrety a smuteční věnec pro ní hymny. Celá akce, stejně jako ta na podJ. Palacha...

PAVEL ŽALSKÝ

CO SE ČTE NA BISKUPSTVÍ? Nahlédli jsme pod mitru...

Poznat knihy, do kterých nahlíží sám pan biskup, našemu klubu umožnili zkušenější kolegové ze Sdružení historiků ČR, kteří nás pozvali na komentovanou prohlídku Biskupské, nebo též Trautmannsdorfské (podle jejího zakladatele), knihovny. Několik členů našeho klubu využilo této nabídky, a tak se 28. ledna sešli na nádvoří Nového Adalbertina.

ly. Knihovna neobsahuje pouze díla teologická, ale též filosofická, díla zabývající se historií, uměním či metodologiemi různých vědních oborů. Celkově zde najdeme cca 25 000 svazků knih. Účastníkům exkurze byly detailněji představeny některé velmi cenné rukopisy. Asi největší pozornost upoutala kniha, která byla opoznámkována a cenzurována osobně Antonínem Koniášem, který neblaze proslul úpravami a ničením knih Samotná exkurze byla doprovázev období protireformace na našem úzena výkladem vedoucího, doktora Polehmí. (pokračování na další straně)

4


STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

(pokračování z předchozí strany) Po skončení exkurze následovalo příjemné posezení na biskupství při šálku čaje nebo kávy, při kterém byl nejprve prostor pro dotazy ohledně knihovny. Poté doktor Polehla představil kolegům publikaci, kterou napsal spolu se svou ženou. Jejich kniha, Non Angli, sed Angeli, pojednává o šíření křesťanství na Britské ostrovy, následném zdomácnění této víry na ostrovech i o některých britských světcích.

Na závěr vystoupil doktor Tikovský, který kolegům rovněž představil svou monografii – S údělem prosebníka. Seznámil je s důvody volby daného tématu a problematikou vzniku knihy. Další plánovanou exkurzí, pořádanou Sdružením historiků ČR, bude návštěva nedalekého krajského města Pardubice. Pevně věříme, že budeme opětovně přizváni k účasti.

JAKUB SOFKA

JAK SE RODÍ VERNISÁŽ

O výstavu byl velký zájem Zajdete do hospody, kde se jak známo rodí ty nejlepší nápady. Vezmete nápad, který byste mohli realizovat, řeknete o něm přátelům a kamarádům. Pokud máte schopné kolegy s dobrými kontakty a chutí pracovat půjdete do toho. Pokud ne, nápad

5

upadne v zapomnění, či zůstane jen ve stole na papíře. Stanovíte si termín porodu, nejlépe co nejvíce šibeniční, aby se muselo začít, a jde se na to. (pokračování na další straně)


V den slavnostní vernisáže, do té doby jste poskytli několik rozhovorů a cítíte se jako mediální hvězda, na vás opět padne nervozita a zase se dostaví ta hloupá otázka. Přijdou vůbec nějací lidé, či celé vaše dlouhodobé úsilí a bezesné noci přijdou nazmar? Zbývá ještě nainstalovat panely na místo určení, dojet pro chlebíčky (i na ty se dá dostat grant). Pak už zbývá jen čekat. Hodina H, tak kde sakra jsou? Přijdou, to víte, že

STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

Zaseli jste semínko v podobě myšlenky, bravo! Máte aktivní kamarády, kteří vás v tom nenechají, dvakrát bravo!! Teď už jen nezůstat u řečí a s chutí se do toho pustit. Aby nám semínko mohlo vyrůst, je potřeba rozvrhnout si práci. První půjde do archivu a sesbírá materiály na panely, abyste výstavu měli unikátní. Druhý zajde za vedením školy, aby se nic nedělo za jejich zády. Třetí obstará prostory, další sežene tiskárnu na velkoformátové plakáty, onen zase přislíbí fotoaparát, další, s tím je největší práce, sepíšou texty a nechají je projít cenzurou a poslední, ten nejdůležitější, půjde školu prosit o grant.

...jen čekáte … Přiklepnou, nepřiklepnou?... Takový prosící člověk, když něco chce a má v tom vlastní peníze, si dá velmi záležet, aby celá žádost proběhla důstojně a on nezradil své kamarády. Pravda, možná při tom propotí celou košili a při pokusu o distingovaný projev změní barvu Na výstavu se přišel podívat i jeden z tak, že ani zadnice paviána by nebyla pamětníků docent Rázek rudější, ale co naplat, požádat se musí. Teď už jen čekáte… Přiklepnou, nepřiklepnou? Když ano, je to super a nemusíte nic platit ze svého, když ne, tak máte doma co vysvětlovat. Proč najednou chcete těch pět tisíc, které budete splácet ještě několik dalších měsíců, možná let? Máte-li peníze, zajdete do tiskárny pro vytisknuté materiály na stojany, pošlete do médií tisková prohlášení, že se něco chystá, a těšíte se na den, kdy to celé vypukne a vaše děťátko se poprvé podívá na svého stvořitele.

přijdou. Pokud jste dělali všechno, jak se má, tak se vaše děťátko dočká zaslouženého obdivu okolí. Celou radost vám může zkazit již jen nějaký rýpal, co si neodpustí poznámku, že to chtělo méně textu a více obrázků. Tomu se později v hospodě už jen zasmějete a užijete si zaslouženého odpočinku. Alespoň do té doby než někoho napadne, že byste mohli uspořádat další výstavu. A celý koloběh začne nanovo… (pokračování na další straně)

6


STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

(pokračování z předchozí strany) Tak nějak se rodila i naše výstava týkající se kritických let 1968–1969, která probíhala v budově společné výuky, „Áčko“, od 27. 1. 2014 do 7. 2. 2014 a byla zahrnuta do projektu 45´25´ (více o projektu na stránkách SHK HK), který bude dále rozvíjen ještě na podzim, kdy proběhnou památeční akce zaměřené na rok 1989 na Královéhradecku s důrazem na listopadové události.

které jsme měli na místě nainstalováno, ke konci vernisáže ukázalo číslo 896, což si myslím, že není málo, povážíte-li, že výstavu organizovali studenti, kteří na přípravu měli méně než měsíc. Zbylé tisíce nám určitě ubrala pražská zoo, protože v době výstavy bylo neobvykle hezké počasí, ale těš se, Praho, na podzim spolu zúčtujeme. Vám ostatním zbývá jen popřát hodně zdaru s plozením nejen výstav.

A jaký byl o výstavu zájem? Nakonec přišlo mnohem více zájemců, než jsme předpokládali, a počítadlo,

MILAN VĚRTELÁŘ

LÉTA 1968/1969 V BARVÁCH I ŠEDI

Ještě jednou o projektu 45´25´ V rámci studentského projektu 45´25´ byla pro veřejnost zorganizována zajímavá a nevšední akce, která se uskutečnila 23. ledna na akademické půdě Filozofické fakulty UHK krátce po půl sedmé večer.

7

Samotné události musely pochopitelně předcházet složité přípravy a dolaďování do těch nejmenších detailů. Proto jsme my, studenti – organizátoři této akce, přišli již dříve a začali „oblékat“ místnost B9 do plakátů a jiných dobových dokumentů, aby efekt obrazové názornosti byl co nejdokona-

Úvodního slova se zhostil pan docent O. Felcman

lejší. Jakmile jsme vše potřebné pro správný chod akce zařídili, už tu byli první návštěvníci. (pokračování na další straně)


(pokračování z předchozí strany) Úvodního slova se s chutí zhostil docent Ondřej Felcman, který následně uvedl posluchače do let 1968 a 1969, na kterých se posluchačům snažil nejen shrnout základní historická fakta, ale i upozornit je na skutečnost, že upálení Jana Palacha je stále živým tématem, což dokládal na prezidentské volbě z ledna minulého roku, ve které došlo mimo jiné ke zdiskreditování informací o Janu Palachovi a jeho činu. Nad touto smutnou skutečností zůstává rozum stát. Jakoby si lidé vůbec nepovažovali ceny hrdinského Palachova činu, bez kterého by si dnes, ale i dost možná v tehdejším Československu, mnoho lidí neuvědomovalo důležitost boje proti útlaku a bezpráví.

ho, kteří se nelehkého úkolu zhostili více než výborně. Patří jim tedy po právu velké díky.

STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

Vzácná návštěva účastníků událostí a bývalých pracovníků Pdf UHK, pana docenta Rázka (vlevo) a pana docenta Šplíchala (vpravo)

Vyvrcholením celé akce byla vzácná návštěva účastníků zmíněných událostí a bývalých pracovníků Pedagogické fakulty UHK, pana docenta Rázka a pana docenta Šplíchala. Pan docent Rázek přiblížil život na pedagogické fakultě v těchto letech, kdy byl nejen on, ale i mnozí další, zbaven funkce za své svobodné smýšlení a názory. Musel vykonávat těžkou práci vrtače v uranových dolech, později také profesi jeřábníka a skladníka. Na začátku 90. let mu bylo dovoleno vrátit se na fakultu, ze které předtím musel nedobrovolně odejít.

Na konec této akce vystoupil člen Poté již následovalo samotné Studentského historického klubu Pavel promítání dokumentu sestříhaného Žalský. Všem poděkoval a pozval je na z dobových materiálů poskytnutých další připravovanou akci. Hradcem Králové a Prahou. Promítání by se nikdy neuskutečnilo bez neúnavné práce studentů Václava Macha, Jakuba Sofky, Milana Věrteláře a Pavla ŽalskéTOMÁŠ BLAŽEK

8


STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

HLEDÁNÍ ZTRACENÝCH HRADŮ

aneb tip na výlet v údolí řeky Úpy Vnímavější z vážených čtenářů možná zbystří a při zmínce řeky Úpy si vzpomenou na romantické údolí, do něhož Božena Němcová zasadila svůj příběh o milé a starostlivé babičce. Tento kraj však skýtá kromě ratibořického zámku, mlýnu a chaloupek i mnohem zajímavější a záhadnější stavby. Stačí jenom zmínit název Východočeské Pompeje a každý z nás musí být zákonitě překvapen a zaujat. Je 15. 2. 2014 ráno a my nasedáme do automobilu značky Opel, motor hravě naskočí a zavrní, opojeni báječnou náladou vyrážíme vstříc dobrodružství. Projíždíme malebnou krajinou východočeských luhů a hájů, až jsme u našeho prvního zastavení – hradu Rýzmburku, tedy alespoň toho, co z něj

Pozůstatky hradu Rýzmburku

9

zbylo. Většinu kamenů zříceniny totiž stavitelé použili při stavbě zámku Ratibořic a na výstavbu altánku. Pozůstatky zdí a terénní valy se mohut-

...tento kraj skýtá kromě ratibořického zámku, mlýnu a chaloupek i mnohem zajímavější stavby... ně vypínají nad údolím řeky a jenom fantazie nám dává podměty, jak velký hrad to musel být. Chvilku se kocháme krásným dnem a zříceninou, avšak nemáme času nazbyt, v údolí řeky nás čeká ještě mnoho zastávek. (pokračování na další straně)


(pokračování z předchozí strany) Další hradní zříceninou je Červený hrad, shodou okolností se nachází pouze o pár kilometrů dále, a kromě typicky červeně zbarveného kamene na něm není přespříliš zajímavého, proto mi snad milý čtenář odpustí, když přejdu k zlatému hřebu dne, východočeským Pompejím – hradu Vízmburku. Plni očekávaní přejíždíme autem do obce Havlovice. Při výstupu panuje hutná atmosféra, napětím skoro nedýcháme, a když se před námi na vysokém ostrohu zahalený do lesního hávu objevuje pozůstatek křídově bílého hradu, někteří to neustojí a nadšením padají do kolen. Hrad je doopravdy nádherný, obranné prvky sestávající z dvojitého příkopu, padacích mostů, mohutných zdí a vysoké věže bergfritového typu mu dávaly vysokou obranyschopnost. Bohužel byl zničen odpálením věže, která zasypala celý prostor hradu, aby ho nevyužívali loupeživí rytíři. Hrad byl na staletí zakonzervován – už chápete to přirovnání k římským Pompejím.

V roce 1972 ho objevili archeologové. Dobová představa byla jasná – davy táhnoucích se turistů celým údolím od zámku k hradu. Avšak jak už to bývá, představa se nevydařila a s hradem to šlo z kopce. Nezájem o hrad a nedostatečný podíl investic vedly k tomu, že se na vnější podmínky citlivý pískovec začal drolit, některé zdi se sesunuly a ani provizorní zastřešení hradu lešením příliš nepomohlo. K tomu ještě, vážení čtenáři, uvažte, že i v dnešní době se vyskytují různí lapkové a všemožné pochybné existence, kteří hrad navštívili a poničili. Zřícenina se v dnešní době nachází v horším stavu než po obnažení ze zemního hábitu, ale naštěstí jsou v Havlovicích snaživí a pracovití lidé. Založili sdružení pro Vízmburk a na obnovu hradu, respektive na zvrácení katastrofálního stavu, vybírají peníze a podnikají různé akce. Také se jim ve větší míře podařilo zachránit kamenné předměty umělecké hodnoty. (pokračování na další straně)

STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

Pozůstatky hradu Vízmburk tzv. „východočeských Pompejí“

10


STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

(pokračování z předchozí strany) Někteří padli do kolen a jiní zůstali jenom stát s otevřenou pusou, hrad byl sice zavřený, ale to nám nezabránilo překonat jednu z nižších zdí a proniknout dovnitř. Na široké obvodové zdi jsme se usadili, posvačili a kochali se. Následoval historický výklad z odborné literatury a posléze jsme se vydali na průzkum hradu, bohužel jsme nemohli

Jak vážení čtenáři pochopili, já osobně jsem byl z výletu po hradech nadšen. Lokalitu od ratibořického zámku proti proudu řeky až k hradu Vízmburku bych doporučil úplně každému, protože každý si v ní něco najde. Magické Babiččino údolí pro příznivce litera… nemohli jsme se od hradu tury, zámecké kultury a každodennosvůbec odtrhnout... ti; údolí Úpy hluboce zaříznuté do okolní krajiny plné panenské přírody a proniknout až do sklepení, které bylo dávno zapomenuté hrady – velikány, bezpodmínečně zabarikádováno. Měl na kterých se však už velmi podepsal jsem trochu strach, aby na nás něco zub času a jež jsou skrz naskrz protnuté nespadlo, protože některé kameny se romantičnem. doopravdy hroutily před očima. Nemohli jsme se od hradu vůbec odtrhnout, lehký vánek ve vlasech, sluníčko nad hlavou a naprostý klid v nás rozproudili tok fantazie, představovali jsme si dobu „temného“ středověku, kdy na hradě pobývali udatní rytíři a sličné dámy, kdy mohutná věž dávala nepříteli jasně najevo, že má být na pozoru a kdy býval život mnohem nebezpečnější a dobrodružnější než dnes. Nakonec jsme se vzchopili a zvládli hrad opustit. Později jsme ještě navštívili ono slavné Babiččino údolí a viděli všechna stavení z našeho oblíbeného románu. V údolí panuje kouzelné, až pohádkové ovzduší. Po projití celého krajinářského parku až k Viktorčině splavu jsme se zastavili a zamýšleli jsme se nad životem při hučení, prskání a šumění čisté úpské vody. Právě zapadalo slunce, takže nálada byla doopravdy nostalgická. Naposledy jsme se

11

v myšlenkách vraceli ke krásnému dni a výletu, který jsme prožili, a doufali jsme, že se do těchto končin zase společně v brzké době vrátíme.

Proslulé Babiččino údolí

JAN MAKOVSKÝ


Uctění památky Jana Palacha 15. ledna se po šesté večerní hodině začal scházet před budovou pedagogické fakulty hlouček lidí. Důvodem bylo, jak samo datum napovídá, výročí činu, který se stal jedním z nejpalčivějších událostí naší historie. Dne 16. ledna 1969 se na Václavském náměstí zapálil student Jan Palach. Učinil tak na protest událostem své doby a pro probuzení národa upadajícího do beznadějné letargie.

dě, o její nesamozřejmosti. Začalo poprchávat a pan děkan s mírným úsměvem řekl: „vidíte, to je to jediné, co nás v dnešní době může omezovat.“ Za studenty promluvil Pavel Žalský, který vidí Jana Palacha jako člověka, který se rozhodl nejen stát vzpřímeně ve vichřici tehdejších událostí, ale rozběhl se v ní čelem naproti skále, o níž musel tušit, že jen tak nepovolí.

...událost, díky které bychom si měli uvědomit, že dnešní stav nebyl vybojován bez velkých obětí...

Tím jsem se dostala ke smyslu odvážného činu, který bývá často zpochybňován. Po Palachově smrti se sovětské tanky neotočily a neodjely pryč, vnější události se příliš nezměnily. Jan Palach však ukázal, že si stojí za svými vlastními hodnotami, kvůli kterým se vzdal toho nejvzácnějšího, co každý člověk má, svého vlastního života.

A tak jsme stáli před budovou, doléhala k nám slova pana děkana doc. Pavla Vacka, který pronesl pár vět za pedagogickou fakultu. Mluvil o svobo-

(pokračování na další straně) Fotografie J. P. před budovou univerzity

V lednu 1969 se do víru událostí zapojili také studenti Pedagogické fakulty v Hradci Králové. Stejně jako oni jsme položili fotografii Jana Palacha k soše sfingy. Od té doby naštěstí zůstal stejný jen stav fasády univerzitní budovy, jinak se toho změnilo opravdu hodně. Leninovo náměstí se proměnilo v náměstí Svobody a organizátoři pietní akce se tak mohli obávat jen toho, že je bude místopředseda SHK Pavel Žalský nutit stát až do rána čestnou stráž, nikoli však jiného postihu za protistátní činnost.

STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

POLOŽENÍ FOTKY JANA PALACHA K SOŠE SFINGY

12


STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

13

(pokračování z předchozí strany) Středeční setkání by však nemělo být chápáno jako pobídka k rozběhnutí proti zdi, ale jako událost, díky které bychom si měli uvědomit, že dnešní stav nebyl vybojován bez velkých obětí. Všichni bez výjimky jsme Palachovi a jemu podobným lidem v našich dějinách zavázaní. Světlo z jeho pochodně umožnilo mnoha lidem vystoupit ze stínu a uvědomit si důležitost boje proti útlaku a nečinnosti lidí tehdejšího Československa. Vystihují to verše z písně Ticho od Bohdana Mikoláška: „Zemřel živý člověk, aby mrtvý zůstali žít/ zůstali žít, ale aspoň snad už trochu ví proč. / Proč lidé začnou myslet na život, až když jim před očima umírá.“

s politickým děním, i přes to, že nelze zpochybnit fungování základních demokratických principů. A není to snad důkazem, že poselství smysl mělo? Nejen pro minulé generace, ale i pro tu naší, znamená Palachův odkaz velké povzbuzení k tomu, nebát se dát najevo svůj nesouhlas a prosadit si vlastní názor. Dnes, kdy si můžeme vybrat z mnoha různých forem vyjádření, je pouze na nás, jestli jich využijeme a dokážeme „myslet na život“.

Závěrem snad jen přání, abychom se příliš neskláněli před deštěm a jen tak se nenechali uhasit, stejně jako ty svíčky. Nesamozřejmá není jen svoboda, ale také to, že ještě v pozdních večerních hodinách probleskovala světýlka tmou a navzdory čtyřiceti pětiPalachův čin byl něčím ojedině- leté časové propasti oživovala Palacholým, nenormálním v normalizační do- vu tvář na černobílé fotografii. bě. Nebo spíše normální v nenormální Děkujeme. době? Tato otázka zůstává živou ještě dnes. Můžeme hledat paralely v minulé a dnešní společnosti, ve které ANNA HRUBANOVÁ také převládá nespokojenost

Za studenty promluvil Pavel Žalský


Jan Palach, hrdina napříč generacemi

STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

SPOLUPRÁCE SHK S OLOMOUCKÝMI STUDENTY

Na Palachův hrdinný čin nezapomenou ani ti, kdo ho nepamatují

Vzbudit zájem nejen veřejnosti, ale i celostátních médií se podařilo kolegům z Olomouce, kteří se zapojili do našeho projektu 45‘25‘ (45 let od upálení Jana Palacha a 25 let od sametové revoluce). Hlavním organizátorem pietní akce za Jana Palacha v Olomouci se stal posluchač pedagogické fakulty Jan Koukol a my jsme se rozhodli, že se v rámci spolupráce našich univerzit smutečního průvodu také zúčastníme.

mělo, nedaleko hranic Čech s Moravou, konat podobné pietní shromáždění, a tak jsme se rozhodli přijmout pozvání olomouckých studentů a na akci přijet.

Hodinu a půl jsou naše univerzity od sebe vzdáleny, a přesto se přes tak krátkou vzdálenost mění povaha lidí, kteří jsou usměvavější, milejší a v hospodách typicky moravsky pohostinní, na druhou stranu však nedochvilní. Takže až někdy pojedete do Olomouce, tak si rovnou objednávejte 2 Projekt, který si dal za úkol roz- piva najednou, protože jinak budete půl bít pragocentrický pohled na Palachův hodiny na suchu. (pokračování na další čin a ukázat reakce i jinde v republice straně) se podařilo odstartovat již 15. ledna na naší univerzitě před sochou sfingy při vzpomínce na Jana Palacha, stejně jako tomu bylo v roce 1969. Další den se

14


STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

(pokračování z předchozí strany) Samotná akce odstartovala v 6 hodin moravského času a zhruba sto účastníků, kteří nebyli lhostejní k činu Jana Palacha, se sešlo na Palachově náměstí, odkud se vyšlo přes Bezručovy sady až k budově Pedagogické fakulty na Masarykově náměstí, kde celý průvod končil.

Byli jsme vidět Na Palachově náměstí přišla chvíle, kdy se i studenti dostali do živého vstupu České televize, aby ostatním ukázali, že se na čin Jana Palacha nezapomíná a naše generace může být vděčná studentovi, který nepoložil svůj život nadarmo. Hlavní organizátor smutečního průvodu Jan Koukol pak promluvil k národu, přičemž ve svém projevu zdůraznil aktuálnost činu z 16. 1. 1969, který bychom si měli připomínat, už z důvodu občasných projevů radikalizace společnosti varujících nás z možného návratu totality. Připomenut byl také prvotní impulz z královéhradecké univerzity a diváci televizních obrazovek byli pozváni na podzimní akci, která se bude týkat sametové revoluce.

Došlo i na Kryla Průvod prošel městem, zastavil dopravu, nabral s sebou pár kolemjdoucích a skončil před sochou T. G. Masaryka u Pedagogické fakulty, kde došlo opět na projevy, tentokrát dvou rektorů (současného a budoucího) Palackého univerzity. Emeritní rektor prof. Miroslav Mašláň se se svou manželkou dokonce zúčastnil samotné-

15

Prof. Jaroslav Miller

ho průvodu a jak podotkl ve svém projevu, byl možná jediným účastníkem, který Palachovu dobu opravdu zažil. Jeho nástupce v úřadu prof. Jaroslav Miller v sobě nezapřel historika a poskytl posluchačstvu krátkou přednášku na téma živých pochodní, které se poprvé začaly objevovat v Asii. Celý vzpomínkový večer byl zakončen nejznámější písní Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka!, při níž jsme si společně s relativně hezkou (hodnotím 6,5/10) studentkou mohli tuto píseň zazpívat a uctít tak Palachovu památku. (pokračování na další straně)


STUDENTI VŠECH AKADEMICKÝCH PŮD, SPOJTE SE!

Věrni zůstaneme

(pokračování z předchozí strany) příběh… Celkový dojem na akci kazila jen skupinStudenti z Hradce Králové děkují ka mladších, nejspíše alkoholem posilOlomouci a doufají, že spolupráce bude něných, studentů, která začala vyřvávat pokračovat. Kaťušu. Bohužel. To byla však jediná kaňka, která ale nepokazila celkový dojem důstojného večera, jenž byl zakončen jak jinak než debatou nad skleMILAN VĚRTELÁŘ nicemi alkoholů. Ale to už je zas jiný

16


Tradiční Shakespeare podle netradičního Drábka

V hlavní roli Richarda III. exceluje Pavlína Štorková

KULTURNÍ KOUTEK

NA NÁVŠTĚVĚ U RICHARDA III.

Milovníky historie a především Williama Shakespeara nebo lépe řečeno Davida Drábka jistě potěší hra Richard III. v nastudování Klicperova divadla v Hradci Králové. První představení bylo odehráno 20. října 2012 a od té doby se hra těší velkému úspěchu u diváků. Zklamaní odchází ti, kdo „šli na Shakespeara“. Hra v nastudování Davida Drábka má s Shakespearovým Richardem III. společné pouze téma, postavy a prostředí. Ovšem i toto je velmi sporné, neboť vévoda Buckingham je v Drábkově osobitém pojetí „přejmenován“ na Beckhama apod.

17

Nebyl by to David Drábek, kdyby se klasická hra hrála klasicky. A když už se tak nehraje, proč do ní nepřidat další postavy (jako by jich v originále Richarda III. bylo málo)? Co byste řekli na žabáka (Jan Vápeník) nebo ptáka

(Kamila Sedlárová), jejichž dialogy pobaví snad každého diváka. Nelze opomenout „afrického Menšíka“ (Maxime Mededa), jehož nedokonalá čeština byla vskutku roztomilá. Když k tomu přidáte geniální Drábkův text, máte o zábavu postaráno. Někomu by mohlo přijít zvláštní, že hlavní postavu (Richarda III.) ztvárňuje žena. Pavlína Štorková ovšem v představení září a leckterého muže „strčí do kapsy“. Nutno podotknout, že „nezasvěcený“ divák může být chvílemi zmaten z množství postav. Důležitá je i znalost dobového kontextu – válka růží. Závěrem bych si dovolila ocitovat Davida Drábka, který do úst Richarda III. vložil naprosto trefnou větu: „Ve válce červených a bílých růží jsem já ta černá.“

MICHALA ŠEDIVÁ


Drábek tentokráte ve Stavovském Aby toho Drábka nebylo málo, přidám ještě jeden jeho počin. Tentokrát ne pro Klicperovo divadlo, ale pro divadlo Stavovské. Kdo z vás zná Šamberkovu hru Jedenácté přikázání jako příběh čtveřice kamarádů, kteří uzavřou neobvyklou dohodu o doživotním mládenectví, bude zřejmě překvapen. Režisér totiž hru až na základní kostru příběhu zcela přepsal. Na scéně se rozbíhá spletitý příběh jednoho velkého nedorozumění. Proutník Jiří Voborský (Saša Rašilov), vydržovaný bohatou manželkou Emmou (Martina Preissová), se chystá na sraz se starými přáteli, kteří netuší o jeho rodinném štěstí. Protože všichni dorazí nečekaně dřív, nezbývá mu, než manželku vydávat za dceru. Aby toho nebylo málo, na návštěvu přijíždí Emminy skuteční rodiče (Petr Čtvrtníček, Jana Boušková) a krásná sestra Julie, která navíc s Jiřím čeká miminko. Mohlo by se zdát, že jde o obyčejnou situační komedii. Drábek si ale s příběhem velmi pohrál. Přidal postavu všetečné mouchy, která se nebojí v tomto majestátném prostoru vykřičet několikrát za sebou slovo „hovno“ a náramně si to pochvalovat! I postavy kamarádů jsou tak trochu jiné. Major Jičínský (David Matásek) snesený na scénu létajícím strojem v nitru dlouho

KULTURNÍ KOUTEK

XI. PŘIKÁZÁNÍ ANEB MUCHOLAPKA

skrývá dovádivou baletku, která v závěru prožije svůj coming out. Střela (Jan Bidlas), obdařen nemocí z lásky a všemi jejími příznaky, se potácí jako slintající zombie hledající vnitřní klid. Jako protiklad působí Beránek (Martin Pechlát) valící se v zorbingové kouli, která ho chrání před okolním světem a hlavně ženami, ze kterých má strach. Vše dokresluje zdařilá scénografie, mimochodem nominovaná na cenu Radoka. Milovníci historie zde naleznou i četné odkazy na různé historické osobnosti. Za Masaryka, Beneše, Štefánika a Lenina dokáže hlavní postava schovat ne jednu nevěru. Nechybí ani postava oddaného mladého komunisty Ferdíka (Vladimír Jopek), který tančí kozáčka, rozdává rudé hvězdy a při rukování se srpem a kladivem poškrábe místnímu aristokratovi ponorku. U Jedenáctého přikázání se rozhodně nudit nebudete! Hra balancující mezi gagy nabytou komedií a melancholickým zamyšlením nad aktuálními problémy dnešní doby dokáže přinejmenším zaujmout svým zpracováním. Nese i poselství, že bychom se neměli schovávat za šaty a dávné sliby, vždyť: „Co by lidi v Africe dali za tu naši lásku…“

ANNA HORKÁ

18


ČLÁNKY A ROZHOVORY

VIDĚL JSEM UKŘIŽOVÁNÍ Nečtenářský deník

Hitem zimního semestru v rámci třetích ročníků se stala kniha Viděl jsem ukřižování od britského žurnalisty Sydneyho Morrella. Představuje svědectví o událostech v Sudetech v roce 1938. Morrell jich byl přítomen v roli nezávislého svědka, který nepatřil ani k jedné straně sporu. Tento svědomitý zvídavý novinář nám přináší bezprostřední zachycení událostí, které popisuje přímo z místa dění. Jedním z nejvýraznějších kladů knihy je nepochybně dokonalé zachycení atmosféry. Při volbě literatury ke zkoušce hrál samozřejmě u většiny studentů krátký rozsah knihy (pouhých 199 stran) až druhotnou roli. Jazyk prostý odborných termínů, který nezpomaluje tempo děje, je také jen takovým bonusem, zpříjemněním večerů věnovaných povinné četbě. Samozřejmě, že publikaci vřele doporučuji jedině kvůli autentickému pojetí dobových událostí. Kdyby se vám zdál počet stran nedostačující, nemusíte se stydět sáhnout například po Pipesově Rusku za starého režimu, jehož 404 stran se postará o váš přebytek volného času získaných na této knize. Pro ty z vás, kteří jsou zvyklí z dobrodružných ság na několikadílné edice, snad vás neurazím nabídkou pouhé tetralogie Peroutkova Budování státu.

19

Druhé vydání publikace Viděl jsem ukřižování nakladatelství Jota z roku 2002 je opatřeno předmluvou od Petra Pitharta. O událostech pateticky píše: „Čas nakonec všechno zhojí. Mnichov 1938, rozbití demokratického Československa, je však rána dosud nezhojená.“ Ještě dnes nejsme schopni vracet se k době protektorátu a k poválečným létům s klidnou, objektivní vyrovnaností. Zřejmě by tomu bylo jinak, kdybychom se Německu, nacistickému agresorovi, směli tehdy postavit se zbraní v ruce. „Zkrátka: rána stále pobolívá. Není to rána v těle, je to rána na duši.“ Povzdechne si ještě jednou Pithart. (pokračování na další straně)

Sudetoněmecká Freikorps při kácení


rozbití demokratického Československa, je však rána dosud nezhojená.“...

Ubytoval se v pražském hotelu Alcrone, popíjel plzeňské pivo po kavárnách a pozoroval davy lidí na Václavském náměstí. Mezi jejich nohama by sotva proklouzl i Pop, Morrellův malý anglický foxteriér. Sledoval dámy v hedvábných punčochách, mnohem lepších než dostanete za tytéž peníze v Anglii (mluvím o punčochách nikoli o ženách, i když kdo ví).

ČLÁNKY A ROZHOVORY

(pokračování z předchozí strany) v nezákonném vojenském výcviku. Požadavky Sudetoněmecké strany se poSydney Morell přijel do Českostupně stupňovaly. Přijetí požadavků slovenska těsně po anšlusu Rakouska. zakotvených v Karlovarském programu Jistá hrozba již visela ve vzduchu, přesjiž bylo málo. Na sjezdu v Norimberku to však ve společnosti převládal pozitivse v září 1938 Adolf Hitler vyjádřil útoční duch. „Nemyslete si, zdejší lidé dobře ně proti Československu a prezidentu vědí, co je to být pod vládou Němců! Benešovi. Záhy se sešel Když nás Německo napadne, budeme s Chamberlainem v Berghofu. Runproti němu bojovat všichni.“ Zaslechl ciman, zástupce britské konzervativní říkat novinář celníky v Mikulově. politiky, se v podstatě vyslovil pro odstoupení pohraničí Československa … „Čas nakonec všechAdolfu Hitlerovi. Dovršení všech jednáno zhojí. Mnichov 1938, ní přinesla Mnichovská konference. Dnes už naštěstí víme, že se naplnila Čapkova slova o velké budoucnosti, mnohem větší nežli té, která vypučí a ponese ovoce na straně násilí a dočasné moci. Veškerá síla musí selhat před obecnou lidskou potřebou svobody, míru a rovnosti lidských bytostí a národů.

Sydney Morell ve chvíli přijetí Mnichovského diktátu vzpomněl na Prahu rozjásanou lidmi i barvami, plnou důvěry, jásajících zástupů, zvučící hudbou a zpěvem. Jak řekl Beneš: „Stromu uťali korunu, ale kmen zůstává. A koruna Svou ženu Mary ale neposadil vypučí znova.“ do letadla směrem do Británie kvůli slovanským krasavicím, důvod je bohuANNA HRUBANOVÁ žel jiný – částečná květnová mobilizace. Ta však jen podpořila vliv lživé henleinovské propagandy. Zvyšovaly se také potyčky se sudetskými Němci, kteří se organizovali v tělovýchovných sdruženích. Vzali si příklad z Čechů, kteří zakládali od poloviny 19. století sokolské tělocvičné jednoty. Byl to tenkrát jediný zákonný způsob, jak se Češi pod vládou Habsburků mohli zdokonalit

20


ČLÁNKY A ROZHOVORY

Oblíbené otázky zkoušejících 1.

Vybavujete si kromě SdP i jiné politické strany zastupující německou menšinu v době První republiky?

2.

Řekněte mi něco o národnostní skladbě Československa?

3.

Jaká byla situace na Podkarpatské Rusi? Jakou formou se československá vláda snažila zlepšit tamější poměry?

4.

Přibližte mi konzervativní politiku N. Chamberlaina.

Autorka článku je budoucí pedagožka, proto si odpovědi na otázky dohledejte sami!

Signatáři Mnichovské dohody, zleva Chamberlain, Daladier, Hitler a Mussolini

21


Roztržitá Eva loupící recept na pěstování Záhorské růže, domácí putička Maruška připravující Kristiánovi každý den papuče, ta, pro niž byla složena Slunečnice nebo také žena hovořící plynně čtyřmi jazyky, nadaná scénická tanečnice i přítelkyně Tristana Tzary. Natašu Gollovou milovali už naši pradědečci a i pro nás může být postavou ponejvíc inspirující.

ČLÁNKY A ROZHOVORY

NG

Když Eva zrovna netropí hlouposti...

německy a rusky).

Na začátku 30. let začala Nataša studovat scénický tanec u známé tanečnice Jarmily Kröschlové. Po řadě úspěchů odjeli v roce 1932 do Paříže na soutěž, kde se Nataša seznámila mimo jiné i s Tristanem Tzarou, významnou ikonou nově vznikajícího dadaismu, do kterého se bláznivě zamilovala a zahodila tak své dobré mravy stranou (v ČeskosloNaška (jak ji všichni nazývali) vensku měla přítele a i v Paříži učarovaHodačová (*1912 – 1988) se narodila la malíři Šímovi, který jí zhotovil známý do vzdělané aristokratické rodiny, do portrét). rodiny váženého politika a profesora Když v roce 1932 vybíral režisér Hodače, který si na cesty mimo svého Frič postavy do nově vznikajícího filmu koně brával vždy i svůj klavír, na nějž se Kantor ideál, vyrazil si náhodou i na muselo hrát pokaždé po prvním chodu představení taneční skupiny, kde tehdy oběda, i do rodiny profesora Jaroslava působila i Nataša Gollová (Odtud se Golla (dědeček), významného českého traduje historka, že se ji opatrně po historika (kvůli otcově politické angažopředstavení zeptal, zda si může o trošvanosti si později Nataša vzala právě ku více vyhrnout sukni, aby viděl, jaké jeho jméno). Dostalo se jí tak pestrého má nohy. Gollová si bez rozmýšlení dala vzdělání. Absolvovala dívčí gymnázium celou sukni nahoru a zeptala se, zda to a dále pak Filosofickou fakultu UK tak stačí.). (pokračování na další straně) v Praze a v Anglii. Hovořila plynně hned čtyřmi jazyky (francouzsky, anglicky,

22


ČLÁNKY A ROZHOVORY

23

Nataša se poté kromě filmu začala angažovat především divadelně. Z Olomoucké scény se dostala do Vinohradského divadla, kde ztvárnila mnoho klasických Shakespearovských rolí (ve Vinohradském divadle zůstala až do roku 1944).

Za německé okupace Nataša hrála pouze v jediném německém (a i o tom by se dalo polemizovat) filmu, který se jí pak za socialistického režimu neustále předhazoval. Po druhé světové válce Nataša Gollová odešla do Terezína pomáhat uzdravovat lidi nakažené skvrnitým tifem. To znamenalo pro mnohé lidi V roce 1939 se poprvé objevila jakési přiznání a pokus o žehlení jejího po boku Oldřicha Nového ve filmu Kristikolaborantství. I proto v roce 1947 přijaán. Od té doby se z nich stala partnerská la angažmá v Českých Budějovicích. dvojice stříbrného plátna, která dala českému filmu mnoho nezapomenutelK jejímu návratu na filmové plátných rolí. Oba dva měli nesmírný talent no jí v roce 1951 pomohl až Jan Werich ztvárnit role jak prostých lidí, úředníků a obsazením do dvojfilmu Císařův pekař a putiček, tak i role bonvivánů a elegant- Pekařův císař. U Jana Wericha a jeho ních dam. divadla ABC tedy odstartovala nová pražská éra Nataši Gollové. S ní bohužel Nataša byla cudnější, vzdělaná, přišlo i období alkoholu. „Kdybych řekl, noblesní a do toho ta rázná, místy že pila, tak je to málo,“ vzpomíná režisér možná i vulgární Adina Mandlová Vladimír Drha. Ke konci šedesátých let se začal její život pomalu sesouvat. ChoČasto se v médiích objevuje zmíndila do lokální hospody posedět ka o Nataše Gollové ve spojení s Adinou s tamními štamgasty, za které často plaMandlovou. Traduje se, že to byly velké tila (na úkor své vlastní finanční situace). sokyně, sokyně na plátně i v milostném Nikdo nevěděl, na co vlastně pije (zda na životě. Není to však pravdou. V určité nedávnou smrt jejího manžela Karla době si byly oporou a přítelkyněmi na Konstantina nebo na celkovou životní život a na smrt (dokonce když Adinin osamělost – Gollová nikdy neměla děti). manžel spáchal sebevraždu, první to Je však jisté, že alkoholu dočista propavolala Gollové). Svým způsobem se dopldla. „Byla to řada osobních proher a ona ňovaly. „Nataša byla cudnější, vzdělaná, jakoby měla chuť utíkat z reality,“ uvádí noblesní a do toho ta rázná, místy možCibulka. ná i vulgární Adina Mandlová, která kouřila, dovedla to s muži. Tato dvojice prý V roce 1981 musela odejít velmi fungovala a jedna bez druhé neda- z divadla (nejen kvůli alkoholu, ale i la ani ránu,“ uvádí Aleš Cibulka, autor zdravotním komplikacím s kyčlemi) a tím několika knih o černobílých idolech čes- přišla i o svou poslední radost. Svůj život koslovenského filmu. Později se opravdu dožila v domově důchodců, ve své vlastrozkmotřily. Důvodem nebylo nic jiného ní společnosti, se svým kouzlem i tajemnež láska k muži (kterého Gollová až stvím, se svou potřeštěnou Evou, paradoxně přebrala Mandlové). s Naškou.

NATÁLIE BARCALOVÁ


o všem minulém, přítomném i budoucím Měl bych udělat rozhovor, dozvěděl jsem se tři dny před uzávěrkou. Musel jsem tedy najít někoho, kdo by byl v časovém presu ochotný odpovídat na mé zvídavé otázky. Zašel jsem tedy za jednou z výrazných postav naší univerzity. Jedni se jej obávají, mnohými je zbožňován. Takový status je připisován doktoru, jenž je známý svými osobitými učebními přístupy, skvělým hlasovým projevem i několika obleky. Avšak i já jsem měl z takového rozhovoru strach. Nakonec se z našeho rozhovoru s doktorem Hradeckým, který si od svých studentů vysloužil přiléhavou přezdívku „Napoleon“, stalo příjemné posezení nad hrnkem kávy nedaleko filozofické fakulty. Přinášíme Vám tedy obsáhlý rozhovor nejen o situaci mezi studenty z pohledu kantora.

Nejen o fenoménu Oprásků sčeskí historje

ČLÁNKY A ROZHOVORY

NAPOLEON

Pojďme se ale bavit o současnosti. Znáte vůbec jako historik nový, internetový, historicko-vzdělávací komiks Opraski sčeskí historje? Jaký na ně máte z dějinného a grafického pohledu názor? N: Opráski znám. Grafické pojetí je odpovídající jednoduchému obrázkovému vyjádření, proti tomu nemohu nic říct a nevadí mi to. Spousta lidí sice říká, že to je zlehčení až parodie historických postav a událostí, ale dle mého je podstatné alespoň to, že si někdo vzpomene na některé historické události. Když je něco řečeno vtipnou formou, tak to v paměti utkví lépe. Zejména u laiků, kteří se v historii nepohybují.

Jak se však díváte na češtinu, která je v Opráscích znetvořena skoro Vážený pane doktore, kde se ve Vás v nečitelnou formu? vůbec vzal první impulz pro oddání své duše s historií. N: Destrukce češtiny mi zde vadí více N: Jako syn z učitelské rodiny jsem měl než jednoduchý vizuální obsah. Nicméke vzdělání vždycky blízko. Víte, já jsem ně to je zase účelová věc a internetové v prvé řadě chtěl vždycky být historik. médium snese všechno. Nejdříve archeolog, následoval Řím, Vy sám se snažíte mluvit převážně pak český středověk, až jsem skončil u spisovně. Vyžadujete to však i u studia komunistické strany a Českoslo- svých studentů? venska po roce 1945. N: Minimálně u zkoušky ano. Především u studentů učitelství. Při zkoušce se ale převážně zaměřte na správnost vašich odpovědí a odpovídejte na to, co se Vás zkoušející opravdu ptá.

24


ČLÁNKY A ROZHOVORY

O průběhu zkoušky a studentské vzdělanosti

A kdybyste měl porovnat studenty dnešní a Vaší generace?

Takže metoda nabalování informací a N: Jsou tu motivy chování, které jsou odvádění pozornosti na Vás neplatí? stejné u všech generací, a jsou tu i samozřejmě rozdíly. Hlavní rozdíl mezi naší a N: V žádném případě! U mé zkoušky ni- vaší generací je především v tom, že nakdo není dlouhé hodiny, většinou u mne še generace měla větší vztah k odborné nebudete déle než dvacet minut. A pře- literatuře. My jsme prostě četli a mluvili devším se studentů u zkoušky hodně jsme o tom. To mi u vaší generace chybí. ptám. Nemám rád, když někdo odpovídá na otázku tak, jako by z paměti odříkával O vědeckém záběru telefonní seznam. Dávám otázky koncepJste spíše analytik nebo syntetik a tuální, komparační a čekám odpověď ve smyslu pochopení věci a dané problemajak se díváte na úvod jako na nejdůtiky. Nejde o to, jestli někdo nebude znát ležitější část díla? jedno datum, jedno jméno. Důležité je znát dějinný proces a pochopit souvislos- N: To je mnoho otázek najednou. Jednoti. Druhá otázka u zkoušky je zaměřena značně jsem pramenný analytik, vyplývá na přečtenou literaturu. to z podstaty mé práce. Součástí mých O Vás je známo, že u zkoušky nebývá- výzkumů je především práce s prameny. te sám. K úvodům asi takto: Pokud jde o metoN: Přísedící mít nemusím, moje předmě- dologii, ta se na začátku práce uvést ty nejsou zakončeny komisionální zkouš- musí, nicméně tu nejdůležitější část prákou, ale je pravda, že když zkouším úst- ce vidím ve vlastním obsahu. Já třeba ně, tak se mají možnost přijít podívat raději čtu závěry než úvody, protože tam doktorandi Historického ústavu, kteří je to, co autor chtěl dokázat a odpovídá jako kandidáti vědecké hodnosti mají na základní postulované otázky. Také doporučeno se zkoušek účastnit. A většina z kolegů pracuje právě s prameny rád čtu recenze knih. moderních dějin. Přijít se na zkoušku podívat může ostatně kdokoliv z Vás, protože je veřejná.

Když se bavíme o recenzích, tak jaké recenze byly na Vaši zatím jedinou knihu Poválečné Děčínsko 1945Jak byste vůbec hodnotil vzdělávání a 1948? připravenost nynějších studentů.

25

N: V každém ročníku je několik velmi dobrých studentů, kteří jsou na tom se znalostmi a zájmem o obor opravdu nadprůměrně. I ve vašem. I mnoho dalších vašich kolegů má schopnosti na to školu řádně absolvovat. A samozřejmě jsou i tací, kteří mají se studiem potíže, z různých důvodů.

N: Tato kniha byla mou rigorózní prací, tudíž vím, že tam jsou i tematické mezery, ale recenze zatím byly ucházející a jelikož se její první náklad vyprodal do tří dnů a dotisk do dalších dvou měsíců, tak se dá prohlásit za úspěšnou. Její nové rozšířené vydání je zatím v tisku.


N: Láskou? Rozhodně nikoliv! To vzhledem k osobním konotacím, které chovám k době, která byla chaotická, přinesla spoustu věcí, jež republiku radikálně změnily i pro budoucí vývoj. Komunistická éra mne zajímá z čistě profesního hlediska, je to má odborná specializace. Nemyslím si, že to byla doba radostná, avšak také si nemyslím, že by to byla doba pro všechny lidi špatná v každém ohledu, jak se o tom dneska hovoří. To je samozřejmě relevantní, ale v každém případě, a to zdůrazňuji, bych nechtěl být její součástí.

… „Když Masaryk říkal, že ČSR potřebuje padesát let svobodného vývoje, tak si vezměte, že do dnešní doby, i s první republikou dohromady, stále těch padesát let nedáme.“...

Když jste zmínil konferenci. Mohl byste ji nějak přiblížit? N: Historická konference „České, slovenské a československé dějiny 20. století IX.“ proběhne 2. a 3. dubna 2014, středa a čtvrtek. Vstup pro veřejnost je samozřejmě zdarma, takže se nikdo nebude muset bát přijít. Co se týče výstupů badatelů, tak k dnešnímu dni (27.2.2014 pozn.red.) máme evidováno 77 přihlášek, což je o čtyřicet více, než jsme předpokládali, ale zároveň je to i jistým oceněním naší práce, kterou, jak doufám, děláme správně. Zajímavostí je, že mezi vybranými přispěvateli je i pět studentů bakalářských oborů, což značí jejich zájem o historii a potřebnou znalost, neboť příspěvky jsou bez výjimky recenzované etablovanými historiky. Vybrané příspěvky pak budou zařazeny do kolektivní monografie, které vyjde koncem roku.

ČLÁNKY A ROZHOVORY

Dalo by se období minulého režimu nazvat Vaší badatelskou láskou?

O minulém režimu Myslíte si tedy, že odraz minulého režimu je patrný i v naší době?

A jaké jsou Vaše další plány do budoucna? Dočkáme se my, čtená- N: Zcela nepochybně. Když Masaryk ři, v nejbližší době něčeho nového? říkal, že ČSR potřebuje padesát let svoN: No samozřejmě bych chtěl vydat bodného vývoje, tak si vezměte, že do svoji dizertaci o Krajském národním dnešní doby, i s první republikou dovýboru v Ústí nad Labem, a pak připra- hromady, stále těch padesát let nedávuji několik výzkumů komunistické me. Většinu doby tu byla nějaká diktastrany v padesátých letech ať už na tura, ať už nacistická nebo národní krajské či státní úrovni. Jinak fronty, či komunistická, což je sice sysv letošním roce ještě proběhne vědec- tém s hegemonní stranou, ne systém ká konference, na kterou vás samozře- jedné strany, ale v každém případě ovládal celou společnost. A samozřejjmě všechny vřele zvu. mě centrální plánování a další záležitosti nutně musely poznamenat mentalitu lidí. Takže ano, dnešní společnost je velmi ovlivněna svou minulostí.

26


ČLÁNKY A ROZHOVORY

Položím Vám klasickou otázku. Byl tedy komunistický režim v něčem lepší než současný? Byly lepší uzeniny, více mléka atd… N: Připomínáte mi mnoho z pamětníků té doby, z nichž většina Vám řekne, že všichni měli práci, že byly lepší a lacinější potraviny a že společnost nebyla tak zásadně kastovaná jako dneska. Problém je v tom, že lidská paměť je selektivní a oni zapomínají na ty nedostatky. Ale to bylo vždycky. Já se jen bojím toho, že někdo jednoho dne přijde a řekne, že jsme se za Protektorátu vlastně neměli špatně, když jsme také měli práci, točily se filmy a celkově ta doba byla dobrá. Zásadou pro hodnocení dějin je racionální a otevřeně kritický přístup.

MILAN VĚRTELÁŘ

27


Postavte si taky...

Nejprve by bylo dobré určit, co činí stavbu domem. Při srovnání slova stavba, dům a domov je na první pohled zřejmé, že v posledním případě je zesílena jeho emocionální složka. Vytvoření láskyplného rodinného prostředí domova se však neobejde bez znalostí materiálně technických dovedností. Protože se v dnešní době mluví o krizi mužství, rozhodli jsme se část pánské společnosti podnítit k činům, které by toto tvrzení vyvrátilo. Na druhou stranu, když jsou ženy podle nejnovějších studií schopny vypít stejné

množství pivní tekutiny jako muži, měly by se mužům vyrovnat i v jiných poněkud náročnějších úkolech. Nechali jsme se inspirovat dobou neolitu, kdy dochází k první společenské dělbě práce. Proto by bylo nejlepší, kdybyste se i vy, přestože je to v nesouladu s nynějším módním trendem, snažili společně kooperovat.

RODINA JE ZÁKLAD STÁTU

STAVBA NEOLITICKÉHO OBYDLÍ

(pokračování na další straně)

Nákres neolitického bydlí

28


RODINA JE ZÁKLAD STÁTU

Nástroje Zaměříme se na to jak z technického hlediska vybudovat dům příjemný k obývání. To jak si ho poté zařídíte ve smyslu prostoru, v němž se odehrávají všechny (nejen ekonomické) činnosti potřebné pro přežití a rozrůstání populace, již necháme na vás. Před tím, než se dáte do práce, sežeňte si tyto nástroje: libovolný kostěný nástroj typu dýky, lopaty, motyky, palice. V případě nepříznivých podmínek využijte tzv. sněžné

nože vyrobené z holenních kostí sobů. Pro odkrytí stavební plochy sáhněte po lopatě na sníh, na základě rozhodnutí ministerstva zdravotnictví však musí být z bezpečnostních důvodů její ostrá hrana potažena rohovinou z kopýtek. Pro hloubení jámy doporučuji lopatky hovězího dobytka, přičemž by si lingvisticky zaměření studenti naší univerzity měli připomenout spojitost lopatky (scapula) a lopatky coby pracovního nástroje.

Neolitická sekyra

Použití nástrojů Návod pro muže:

29

měkká) – čím tvrdší půda, tím větší síla.

1. Položte si otázku, jaký nástroj bude 5. Pokud narazíte na skupinu materiálu, nejvhodnější. Poznáte ho podle typu která se řadí mezi živočišné, zastavte terénu, který jste si pro stavění vybrali. činnost. V tom lepším případě jste narazili jen na hraboše. 2. Začněte rýt do země hranou, která se na konci zužuje. Na typu držení nezávisí, uchopte pracovní nástroj tak, jak Návod pro ženy: vám to bude příjemné. 1. Nezáleží na tom, jestli pracovní ná3. Pečlivě zvažte směr pohybu (příčný, stroj splňuje vaše estetické požadavky. kolmý, podélný). Svou pozornost věnujte funkčním vlast4. Použitá síla by měla být přímo úměr- nostem předmětu. ná stavu půdy (tvrdá, středně tvrdá,


dost, doporučila bych například genderově neutrální pohárek v podobě lidské Opracujte dřevo kopytovitým nohy. klínem. Ti zdatnější mohou použít seZ dostupných pramenů víme, že kyrku, vrtání otvorů do broušeného ne vždy byla práce mezi ženu a muže kamene nástrojem podobným luku a přerozdělena příliš šťastně. Učíme se to měkkým dutým dřevem (například bezteprve tisíce let a popravdě jsme ovou tyčinkou) však vyžaduje jistou v tomto od neolitického člověka příliš dávku zručnosti a cviku. nepokročili. Nezoufejte. Zachovejte se Dům vytvořte z pěti řad kůlů, progresivně a ekonomicky. Využijte měřit by měl přibližně 40 metrů. Dřevě- dosud nezaplněných vykopaných jam nou konstrukci vyplňte přírodním mate- podél stěny obydlí k inovativnímu kostriálem, který máte k dispozici ve vašem rovému pohřbívání. okolí. Interiér zútulní omazávka stěn z hlíny, kterou vezmete z prostoru sídliště. Jámy poté použijte jako odpadní, ANNA HRUBANOVÁ či v nich skladujte potraviny. Pro dozdobení vnitřku bych zvolila hliněnou sošku ženy, pokud máte však opačného pohlaví po namáhavé celodenní práci

Postup

RODINA JE ZÁKLAD STÁTU

Podle návodu to zvládne opravdu každý...

30


RODINA JE ZÁKLAD STÁTU—SERIÁL

ŽIVOT V 19. STOLETÍ

1. díl - Dítě, dětství, výchova

Příště: Vzdělávání

Zdroj: Dějiny každodennosti „dlouhého“ 19. století. Díl 2, Život všední i sváteční Dříve byly narození a smrt člověka plně v rukou Božích – k porodu patřily bolest, utrpení a nejistota, jestli matka a dítě zůstanou naživu. Na druhou stranu byl porod běžnou událostí, stejně jako úmrtí novorozence, kojence nebo rodičky. V 19. století dochází k několika podstatným změnám – samozřejmostí se stává kvalifikace porodních babiček, zvolna se prosazuje medikalizace porodů, respektování hygienických zásad, racionalizace péče o kojence, prosazování očkování, přibývá populárně naučných spisů týkajících se péče o těhotnou, kojence a malé dítě…

dítěte, jeho rodičů, báby, duchovního, který prováděl křest a jména kmotrů. Kmotrovství bylo celoživotním závazkem – kmotr byl po rodičích nejbližším příbuzným dítěte. Vybírali se 2 kmotři – hlavní kmotr byl volen podle pohlaví dítěte (u chlapců jim byl muž, u děvčete žena). Při křtu dítě obdrželo jméno – většinou po jednom z prarodičů či kmotrů. Matka se křtu nemohla účastnit, protože byla „nečistá“.

31

Dítě se křtilo brzy po narození. V šlechtických rodinách se křtiny konaly v zámecké kapli 1 – 3 dny po narození, v měšťanských rodinách probíhal křest doma opět 1 – 3 dny po narození a v dělnických rodinách v nejbližším farním kostele nejpozději do 7 dnů po porodu. Po křtu bylo dítě zapsáno do matriky (zřízení matriky nařídil tridentský koncil) – zápis obsahuje jméno

Batole v náručí ošetřovatelky (zdroj: theglasgowstory)

Po skončení šestinedělí chodila matka s dítětem na úvod, což byl obřad, při kterém byla matka s dítětem představena širšímu farnímu společenství. Ženy rodily doma – u porodu (pokračování na další straně) byla porodní bába, zatímco lékař se volal pouze v případě komplikací. Porod provázely po staletí dodržované zvyky a pověry. Předně byl porod chápán jako „odlučování“ – faktickým projevem odloučení bylo přestřižení pupeční šňůry, umytí a oblečení novorozence, křest a úvod.


Až do 19. století nebylo dítě pravidelně koupáno, ani často přebalováno, a to především kvůli pracnosti povijanu. Od 19. století byla každodenní koupel kojence pravidlem, stejně jako jeho omývání a přebalování. V této době také do Evropy začala pronikat rousseauovská pedagogika, která kladla důraz na kojení dítěte vlastní matkou (před tím kojné) a na jeho otužování. Na procházku se děti nosily (venkovské v nůši, ostatní v náručí).

Převratným vynálezem poloviny 19. století byl „tragmantel“, což byl dlouhý vatovaný plášť bez rukávů s límcem a kapucí, který se navlékal na peřinku. Dětské kočárky se ojediněle objevily před polovinou 18. století v Anglii, ale příliš se neujaly. Ve větší míře se začaly užívat až koncem 70. let 19. století, což umožnilo delší pobyt dítěte venku a spánek na čerstvém vzduchu. Na počátku 19. století již výrobci nabízeli nejrůznější varianty kočárků.

RODINA JE ZÁKLAD STÁTU—SERIÁL

(pokračování z předchozí strany) Dítě leželo v kolébce. V nezámožném prostředí mohla být prvním ložem plachta přivázaná ke stropu, zcela nemajetné rodičky si braly dítě k sobě do lože. Lékařská literatura se přimlouvala za vlastní lůžko dítěte, protože dítě prý bývalo zalehnuto některým z rodičů. Ve skutečnosti šlo spíše o syndrom náhlého úmrtí kojence, který tehdy ještě nebyl znám. Postýlky, popř. proutěný koš s kolečky a záclonkou, se rozšířily až v průběhu 2. poloviny 19. století. Novorozeňata byla balena do plenek. Neodmyslitelnou součástí kojenecké výbavy byl povijan. Původně se jednalo o velmi pracné a pevné zavinutí novorozence a mladšího kojence do pruhu plátna, později se význam slova omezil na látkový nebo háčkovaný pás, jímž se stahovala přikrývka nebo peřinka. Na přelomu století se objevily první zavinovačky „amerického“ typu (umožňovaly kojenci pohyb), nicméně matky ještě dlouho ve 20. století dávaly přednost povijanu. Když dítě z povijanu vyrostlo, bylo oblečeno do košilky, čepečku a plen.

Až do vzniku moderní umělé výživy bylo kojení základní podmínkou přežití dítěte. Doba kojení se postupně zkracovala – raněnovověké dítě bylo kojeno až 2 roky. Česká medicína na konci 19. st. doporučovala kojit do 9. měsíce (od 6. měsíce se mělo dítě na odstavení připravovat). Otázku výživy mladšího kojence a problém přechodu na umělou stravu řešily už matky na přelomu 18. a 19. století – mateřské mléko bylo nahrazováno oslazeným ředěným kravským mlékem a řídkou obilnou kaší. Až na konci 19. století mohly matky vybírat z více druhů umělých výživ tu, která jejich dítěti nejvíce vyhovovala. Ve 40. letech 19. století vznikla švýcarská firma Nestlé, které vyráběla dětské zdravotnické potřeby, obilninové mléčné kaše, později i kondenzované mléko a čokoládu. V Praze bylo výrobky firmy Nestlé možno koupit od 90. let 19. století. Pro umělou výživu sloužily různé picí nádobky – kojenecké lahvičky jsou doloženy od 17. století. Gumový dudlík se z USA rozšířil po Evropě po roce 1870. Sterilizace mléka byla objevena až v roce 1895.

MICHALA ŠEDIVÁ

32


RODINA JE ZÁKLAD STÁTU

33

ALŽBĚTINSKÉ DOBROTY

pár receptů, které okouzlí vaši tajnou lásku

14.2. Datum, ke kterému mnoho mužů vzhlíží s nadějí, že by s nimi jejich tajné lásky mohly strávit velkou část večera. Cesta k takovému cíli je však trnitá a přimět vaši vyvolenou k tomu, aby dala svolení s vámi trávit svůj volný čas je občas tak těžké, jako rozepnout nový typ japonských podprsenek, které povolí, až když je žena opravdu zamilovaná. Jestliže se vám podaří tuto cestu úspěšně zdolat, tak si přece nemůžete udělat ostudu s obyčejnou večeří, ze které vaše vyvolená sice bude cítit snahu, ale její přítomnost ve vašem obydlí se omezí pouze na dobu, než ten řízek, který jste sice smažil půl dne a i tak stál za starou belu (stará bela = sušená veverčí kůže, kterou se platilo v carském Rusku), sní a konverzace, kterou jste se snažili okouzlit, selže. Pak se již jen zbývá pochlubit vašim FB přátelům se splněnou pivní výzvou a ubíjet svůj žal nad zkaženým večerem.

Aby se nemohl uskutečnit tento katastrofický scénář, připravili jsme pro vás, pánové, doslova pár receptů, které vaši tajnou lásku okouzlí, ona vám padne ke kolenům a bude s vámi do konce života. Děláme si srandu! Nic takového, jako jsou historické recepty, vám pravou lásku nepřinese, nicméně díky nim, pokud se tedy ucházíte o zapálenou historičku, můžete získat její náklonnost. První z Valentýnských receptů, který si pro nás Alžběta z Lisova (*1639 – pravnučka Tychona Braheho) připravila, je recept nazvaný pomerančová voda, jenž se hodí nalévati vychlazený a poukazuje nejen na to, že v 17. století byly v Čechách k sehnání pomeranče, ale také na to, že si je páni z Lisova mohli dovolit a ukázat bohatost svého rodu. Pro nás ostatní na něm bude zajímavé především to, že obsahuje alkohol, tudíž vaše vyvolená bude po pár sklenkách minimálně uvolněnější. (pokračování na další straně)


Pomerančová voda

Druhý Alžbětinský recept, který budete podávat své družce, je čistě alchymistický, až by se chtělo říci, kam se hrabe Harry Potter. Což o to, koroptve se dají někde nachytat (+/- 95,-/ kg), ocet koupíte také, pivo upijete, protože do koroptve je ho škoda, vína,

RODINA JE ZÁKLAD STÁTU

Vezmi z padesáte pomorančův čerstvé kůry, to bílé pod kůrou pryč vykrájej a tu žlutou svrchní kůru na drobný kousky zkrájej, nalej na ně 3 pinty bílého vína a to nech státi pořád za dvě neděle, potom můžeš vodu páliti. (jaký druh vína ponechává autorka na mužské fantazii – 3 pinty = 5,7l, tudíž žádný další alkohol přidávat nemusíte)

skořice, cukru a šafránu máte na univerzitních bytech určitě také velké množství a když ne, tak to prostě do své milé investujete. Co je ovšem na tomto receptu nejdůležitější, je správné načasování pracovního postupu. Pokud chcete podávat tento vrchol kulinářského umění na svátek svatého Valentýna, tak byste s přípravami měli začít již 19. 10.!, aby se všechno správně uleželo a tak nějak samo dodělalo. Jestliže zadušenina královská nezabere minimálně na zažívací ústrojí vaší milé, vypiju pomerančovou vodu na ex! My však doufáme, že váš zlatý hřeb večera bude po zásluze odměněn a vy si budete do nekonečna užívat společnosti své budoucí první dámy.

Zadušenina královská Upeč korotve na místo, vychlaď je a vlož do octa pivného, nech je celý měsíc, potom vyjma je vymej pivem a opět je dej do octa pivného, ať leží opět měsíc, a potom udělej jíchu z vína bílého a octa vinného, kromě šafránu všecko

koření dej a obnov takto, vezmi vína, octa, starou jíchu, okořeň hřebíčkem, skořicí, oslaď cukrem, a tak ať do osmi neděl stojí.

Tolik k valentýnským receptům jedné nevýrazné šlechtičny, která nám jako jedna z mála zanechala své paměti, čímž se stala unikátní a nám pomohla obměkčit srdce dívky, která, pokud to všechno snědla, vypila a ještě žije, je určitě Vaše nastávající.

MILAN VĚRTELÁŘ

34


RODINA JE ZÁKLAD STÁTU

DENÍK MAGDALENY R. Dita P. minulé generace

S českým kulinářstvím je spojeno především jméno Magdaleny Dobromily Rettigové, která necelých 200 let po své předchůdkyni Alžbětě z Lisova, poprvé vydala svoji Domácí kuchařku (1826), ve které radí českým a moravským dcerkám, jak připravit ty nejchutnější jídla a co dělat například v situaci Když se kuchařka uhodí neb skřípne. Proto vám nabízíme vybrané recepty, které zaručeně nezklamou ani v té nejhorší možné situaci. Ještě než začneme, je nutné si uvědomit, že recepty vám tady předkládané jsou určeny pro patriarchální mnohočetnou domácnost, rozšířenou, ještě navíc jako bonus, většinou o služebnou, která Vám snad do vašeho počínání nebude zasahovat. To ale zaručit nemůžeme. První a zaručený recept nese název Kadeřník (Braunkohl) s klobásou. Protože my muži jsme ve vaření jako doma, což každý přeci ví, nebude to pro nás určitě žádný problém.

Kadeřník (braukohl) s klobásou

35

Kadeřníka musíš nejprve pěkně od štopky obrat a v slané vodě ovařit, pak ocedit a drobnince usekat; dej na rendlík kus nového másla a nech v něm rozpustit kus cukru, ne však dohněda, dej tu sekaninu do toho a nech dusit, posyp drobet moukou, dej trochu hovězí polívky a nech povařit; musí to ale dobře mastné a sladké býti. Pak oloupej kašta-

ny a dej do toho, a když to na stůl dáváš, můžeš na to dát pěkně na rošti pečenou klobásu anebo na lístky pokrájený uzený jazyk. Chceš-li míti kadeřník ještě lepší, tedy dej více kaštanů, polovičku drobně jako mandle pokrájej, polovičku dej buď celé, buď na půlky pokrájené; rozumí se, že kaštany musejí býti prv doměkka upražené čili pečené a oloupané.


Dobrá buchta

RODINA JE ZÁKLAD STÁTU

U tří čtvrt libry nového másla, vezmi žejdlík dobré kyselé smetany, dej do ní šest žloutků, tři lžíce hustých kvasnic, asi dva loty tlučeného cukru, trochu soli, všecko to dobře rozkloktej, pak zadělej těsto hezky hustě, dobře vypracuje, až jde od vařečky, posyp servít moukou, rozválej to těsto na tom servítě tak asi na dvě stébla tlustě, pomaž rozpuštěným máslem, posyp tlučeným

cukrem a skořicí, pak nadlouho krájenými mandlemi, vymaž formu, vysyp aneb vylož mandlemi, buchtu pěkně sviň a dej do formy. Nech ji tři čtvrtě hodiny kynout a pak zase aspoň tři čtvrtě hodiny pect, pak ji vyklop, skořicí a cukrem posyp a nech vystydnout. (Asi nikoho nepřekvapí, neboť jsme všichni profesionálové v tom, co děláme, že libra = 512 gramů, žejdlík = 0,48 litru a lot = 16,05 gramů.)

Dobrou chuť!!!!

TOMÁŠ BLAŽEK

36


RODINA JE ZÁKLAD STÁTU

ANEKDOTY Trocha humoru z Humoristických listů aneb čemu se smáli naši předkové „Byla beseda hezká?“ – „Byla.“ – „Byla jsi tam také?“ – „Byla.“ – „Nu, to přec nemohla být hezká!“ (HL, 1858, roč. 1, č. 5, s. 120)

něco proti nervose?“ – I to to! Proti zkaženosti žaludku! Moje ženuška teprv se učí vařit.“ (HL, 1906, roč. 49, č. 9, s. 5)

„Proč pak se asi pan N. oběsil?“ Slečna: „Jemináčku, já bych se – „Proto že byl provaz trochu krátký a tuze bála, kdybych v tom lese byla sapak že pan N. nohama na zem nedosá- ma!“ – Ctitel: „Pak ale snad ne, kdybyshl.“ (HL, 1858, roč. 1, č. 6, s. 144) te byla tu se mnou?“ – Dceřin tatík (v duchu): „Potom zas bych se bál já!“ „Jak jen jsi mohla při projížďce po řece nechat se líbat a to ne jednou, nýbrž nepočítaně?!“ – „Víš, matinko, já…já jsem se bála, kdybych se bránila, že by snadno se mohla překotit loďka!“ (HL, 1901, roč. 44, č. 33, s. 5) „To nechápu, proč jsou mezi herečkami stále takové tahanice o veliké úlohy. Vždyť menší dají méně práce s učením!“ – „Boží pravda! Ale když ona ženská i na jevišti ráda hodně mluví!“ (HL, 1901, roč. 44, č. 39, s. 5)

37

„Já jsem pro to, ženo, abychom letos nešli na ples; stojí to vždy tolik peněz.“ – „Máš pravdu. A do hospody choditi také nebudeme; to rovněž stojí (HL, 1906, roč. 49, č. 20, s. 5) moc peněz.“ – „Či myslíš, abychom přece šli?“ (HL, 1902, roč. 45, č. 1, s. 7) „Ani byste nevěřil! Každý den přijde můj muž s otázkou: Čistila jsi si Pantáta: „Tak co, Honzo: veznehty?“ – „To je hezké od něho, že tak meš si Barču nebo ne? Podívej, jak u o vás pečuje…“ – „Jedná se mu totiž o hnoje se ohání vidlemi!“ – Chasník: to, když mu tak někdy vjedu do obliče„Což o to, rozhazovat dovede kažje, aby nenastala otrava krve…“ dá!“ (HL, 1902, roč. 45, č. 12, s. 5) (HL, 1910, roč. 53, č. 25, s. 297) (V lékárně). „Prosím o nějaký LUCIE FIŠAROVÁ prášek proti následkům učení.“ – „Tedy


Od 1. 9. 2014

V době prvního týdne nového semestru, kdy na chodbách ještě čekaly zbytky studentů, které se přišly popasovat se svými posledními termíny zkoušek, se v budově FF odehrálo školení, které mělo blíže seznámit vyučující se systémem, který od 1. 9. 2014 nahradí starý známý FIS. Informační systém studijní agendy neboli IS/STAG se podle prvních reakcí kantorskému sboru na FF zamlouvá. Jak říká pan dr. Beran, „systém je jednodušší a hlavně přehlednější než náš stávající“, paní doc. Musilová k tomu zase dodává, že „STAG mi umožní lépe nastavit počet lidí na semináři, aby nedocházelo k tomu, že na jednom semináři bude 40 studentů a na druhém 20,“ a s další nepopiratelnou výhodou přichází i pan dr. Hutečka, který dodává: „Systém, který bude nově jednotně zaveden na všech fakultách

UHK je především o tři čtvrtiny levnější než náš stávající, takže úspora, kterou zavedením STAGU získáme, se bude pohybovat okolo milionu korun a konečně také dojde ke sjednocení systémů Fis a Hades pod jednotný systém.“ Zprávy o chybách systému pan ředitel HÚ dementoval slovy: „Nemáme se čeho bát, ten, kdo se systémem neumí, na něj zákonitě nadává, ale po školení, které proběhlo 13. 2. 2014, jsme zatím na žádné závažné chyby nenarazili a od kolegů z FF máme zatím jen pozitivní ohlasy.“

VIRTIALITA A REALITA ÚSTAVU

FF PŘECHÁZÍ NA STAG

My jen doufáme, že systém, který mají mimo jiné i v Pardubicích, přesvědčí o svých kvalitách a od 1. 9. 2014 bude fungovat a nepřidělá tak zbytečně vrásky na čele jak našim kantorům, tak i nám studentům.

MILAN VĚRTELÁŘ

VÍTĚZSTVÍ PROKRASTINACE

Uvolňování historického nevědomí studentů přináší univerzitě úspěch Chaos. Zmatené listování. Už ani čokoláda nezabírá. Silná káva. Třeba pomůže jedna motivační sklenička vína. Pivo je zase dobré na uklidnění. Změť papírů. Na kurz rychločtení je již pozdě. Víno nezabírá. Probuzení po několikahodinovém spánku. Pivo zřejmě otupilo mé smysly. Z bezvědomí se pomalu dostá-

vám do vědomí. Rozhodně ne však historického. Nejdůležitější je se pořádně vyspat. Alespoň půl hodinky. Káva začíná působit. Neusnu. Víno mě konečně začalo motivovat. (pokračování na další straně)

38


VIRTIALITA A REALITA ÚSTAVU

(pokračování z předchozí strany) Tancuji po pokoji. Budím spolubydlící. Za patnáct minut mám stát před kabinetem, kde přesně, hledám na poslední chvíli ve FISu. Spolubydlící se mnou nechce tančit. Místnost 22091. Spolubydlící mě vyhodila z bytu. Běžím do školy. Zapomínám šifru, která mi měla pomoci najít správné dveře. Do nějakých vtrhnu. C.S.L.C.S.D.E., P.C.E.S.D.E.J.5., C.D.N.E.J.A. nebo K.C.D.N.E.J.? Nerozumím. Mám strach. Tímto způsobem se mě bude ptát zkoušející na vše? Je to noční můra. Aha, zkratka předmětu.

dobře, jako bych byla u někoho na přátelské návštěvě. Trochu zneklidním, když zjistím, že mám na sobě pyžamo, ale dělám jakoby nic.

A pak přišel ten moment, kdy se dělo něco doposud nevídaného. Na vlastní kůži jsem poznala výjimečnost našich přednášejících. Nevědomá složka se dostala nad hladinu. Zkoušející dosáhl zatím nejneuvěřitelnějšího úspěchu v oboru psychoanalýzy. Nejskrytější nejniternější složky lidské psychiky byly verbálně uchopeny a převedeny tak do materie. Nezbývá než složit hold pracovníkům Historického ústavu v HK a potvrdit tak jejich proslulou schopnost získávat od svých studentů informace, které jsou O hodinu později o to vzácnější, čím více hlubinné jsou. Sedím na potítku. Popíjím čaj. (pokračování na další straně) Teplá tekutina mě zahřeje. Začíná mi být

39


rických, konkrétně se jedná o paleografii. Nejen že byly studenty, tvořícími pod vlivem zdravého a podnětného prostředí, vymyšleny zcela nové druhy písma, ale dokonce byly již daným grafickým systémům přisouzeny nové významové roviny. Zajímavým fenoménem je, že nejvyšší počet talentovaných studentů v této oblasti se objevuje v pedagogických oborech. Dosud však není známá příčina tohoto jevu. Ani opravdu špičkoví odborníci naší fakulty

VIRTIALITA A REALITA ÚSTAVU

(pokračování z předchozí strany) Pan ředitel Historického ústavu Mgr. Jiří Hutečka, Ph.D. se zdá být opravdu kompetentní osobou. Jako jeden z prvních zachytil sebeaktualizační tendenci svých studentů, která je založená na faktu, že i ve velmi špatných podmínkách nepříznivých pro vydávání jakéhokoli intelektuálního výkonu se dá verbálně (pravda občas i nonverbálně) uchopit probraná látka určitého historického období.

...geniální výsledky v oblasti sémiotiky, které studenti vykazují, však hovoří za vše... Od té doby, co jsou zaměstnanci na probíhajících školeních seznamováni se základními pilíři rogeriánské psychoterapie, která je zaměřená na vztah mezi zkoušejícím a zkoušeným, studenti jsou přijímáni empaticky a jsou plně akceptováni. Tato svobodná atmosféra nejen že obnovuje studentovu schopnost řešit vnitřní rozpory, ale především podporuje badatelskou činnost zkoušejícího, který se tak dostává k nenahraditelným inspiračním zdrojům a je obohacen o nový nestereotypní přístup k českým i světovým dějinám. Největší přínos studentů pro bádání byl zatím zaznamenán v oblasti jedné z disciplín pomocných věd histo-

tomu zatím nepřišli na kloub. Geniální výsledky v oblasti sémiotiky, které studenti vykazují, však hovoří za vše. Královéhradecká univerzita se tak stala celorepublikovým unikátem a je jen otázkou času, kdy se tento obrovský pokrok rozkřikne po celém světě. Pracovníci Historického ústavu zatím přistupují k novému experimentu s pokorou a čekají, jestli nový způsob interakce mezi učitelem a žákem přinese další úspěchy.

ANNA HRUBANOVÁ

40


BULVÁR

CASANOVA Z REKTORÁTU

Tomu nebudete věřit! Největším milovníkem na historickém ústavu není nikdo z místní doktorantské omladiny, nýbrž muž v plné síle a rozkvětu. Díky jeho charismatu a osobnosti nemusí omezovat svůj záběr pouze na studentky, které by byly schopné nabídnout svá těla jen proto, aby dosáhla úspěšného zápočtu či zkoušky, nýbrž jeho paleta podlehnuvších dam je pestrá, jak barvy na obraze Rudolfa II. od slovutného Arcimbolda. Není to však žádný satyr, který by nepohrdl ničím, co má ženské tvary. Má vkus, a dámy, o které stojí, musí vždy prokázat své kvality nejen fyzické, ale i mentální.

O mém dobrodružství z Hořiček

41

„Bylo léto, já byl ještě mlád a teprve jsem piloval dovednost odhadnout, po čem ženy touží. Čtvrtý ročník na gymnáziu mi však ukázal, že po mém vítězství v O poklad Anežky České o mě bude mezi děvčaty zájem. Jako mladý historik jsem se v dobré víře nabídl své spolužačce, že jí provedu po hradních skvostech Východočeského kraje. Tak se také stalo.“ Unavené po

výšlapu na Vízmburk, procházce na Rýzmburk a návratu na ubikaci ve vesnici Hořičky, již nezbylo mladé spolužačce mnoho sil na zhodnocení nádher kraje Karla Čapka, tudíž se uch��lila ke lsti, která v nitru mladíkově probudila nespoutaný živel. „Odehrálo se něco, za což jsem své spolužačce vděčný. Možná atmosféra úplňku a nebe plných hvězd, odrážejících se v hladině rybníka to způsobila, nicméně to byla noc, kdy jsem Santiniho efekt vertikálního vzlínání dokázal přenést za hranice architektury…“. O tom, jak dlouho se se spolužačkou stýkali po dobrodružství z Hořiček, odkud nepocházejí Hořické trubičky, Casanova mlčí, nicméně od té doby mu podlehla každá vyvolená.

Jak jsem zachraňoval kočičku „Jak by řekli Cimrmani: Šel jsem onehdá po stráni a zaslechl jsem to mňoukání. Koukám, oči si můžu vykoukat a nic nevidím. Dojdu však k nejbližšímu stromu a znovu! Tiché, ale o to úzkostlivější volání o pomoc. Podívám se tedy do koruny stromu, a co nevidím. Na nejnižší větvi sedí schoulené, třesoucí se kůtě. (pokračování na další straně)


„Nevím, asi ve mně objevila ochranitelskou náruč, kterou by ráda pocítila i ve své blízkosti, ale neuplynul ani týden a sličná požárnice mi z neznámého čísla začala posílat zprávy, jak je na tom kotě, které skončilo v útulku. Nic zvláštního, řekl jsem si, kdyby mi však hned další den nezačal co hodinu mobil oznamovat příchozí sms s

BULVÁR

(pokračování z předchozí strany) Hned jsem si řekl, že to tak nemohu nechat, zvláště po mé praxi ze šplhu po hromosvodu z rektorátu, kdy jsem v budově zůstal sám zamčený a nějak jsem se musel dostat k automobilu. Vylezu tedy na první větev, abych malé nebožátko, které na strom určitě někdo zahnal, sundal dolů. Ale co se nestalo! Kůtě lezlo neustále výš, až bylo na nejtenčí a nejvyšší větvi. Musel jsem tedy

...neuplynul ani týden a sličná požárnice mi z neznámého čísla začala posílat zprávy... obsahem jak to bylo fajn a že by si naše zavolat profesionální pomoc, to dá rosetkání ráda zopakovala. Už jsem věděl, zum.“ odkud vítr fouká. Vrcholem všeho pak Nebudeme vás zatěžovat postu- byla zpráva, která končila stejně jako pem záchrany mladé kočky, kvůli které název pořadu Marty Kubišové: Chcete sbor dobrovolných hasičů nechal přista- mě?“. Jak celá love-story dopadla, bovět žebřík, ale přesuneme se hužel nevíme. Náznakem by však mohl k zajímavější zápletce, kdy na mladou být šibalský úsměv z konce vyprávění, dobrovolnou hasičku zapůsobilo kouzlo který jakoby naznačoval příjemné vzpoosobnosti pravého muže z rektorátu, mínky. Tím končí vyprávění lamače dívkterý se v dané situaci nezachoval lhos- čích srdcí i ochránce zvířat, který, jak by tejně a s nasazením vlastního života se řekl klasik, získal si srdce rovnou marně pokoušel dostat kotě ze stromu. dvou koček jednou ranou. Vy ostatní si pamatujte: Všechno zlo pochází z Úpice… O významu této věty však zase příště!

MILAN VĚRTELÁŘ

42


BULVÁR

ZE ŽIVOTA TRAKTORISTY ŠOK! Magistr z vesnice!

Myslíte si, že život pracovníka historického ústavu je jen nekonečné bádání v archivech, sepisování knih a chození na konference? Kdepak! Naše fakulta totiž skrývá i ohrožený druh historika, který jak říká: „prožil normální klučičí dětství na vesnici“. V dnešní době stále ještě magistr se za svého mládí krom svádění děvčat naučil i dovednostem, které se mu i dnes hodí. Řeč je o řízení traktoru a Tatry. „Kdo z nás by se občas nechtěl odpoutat od byrokratické reality, jen tak manuálně pracovat, vozit se v Zetoru či v Tatře a na chvilku vypnout.“ Budoucí doktor měl to štěstí, že se v časech nedávno minulých tolik nelpělo na tom, zda někdo řídí bez řidičského průkazu či s ním, a tak se již jako malý proháněl nejen polem a nepolem, cestou a necestou, ale i po dalších typech půd blíže neurčených. Časy plynuly, doba se změnila a systém vyžadoval čím dál více různých papírů, dokladů, listin a povolení, ze kterých ani jedno nebylo zadarmo. „Utopil jsem v tom spoustu peněz, asi tak třicet tisíc, ale investice se mi postupem času vrátila,“ říká magistr, který se stal profesionálním traktoristou a řidičem nákladního automobilu v jedné osobě. Důvod jeho rozhodnutí byl prostý: „Po vystudování školy byl nástupní plat za volantem traktoru 15 tisíc čistého a myslíte si, že mě škola uživí?

43

V dnešní situaci musí mít každý doktorant vedlejšák, jen aby vyšel do dalšího měsíce,“ dodává magistr, který se tak stal raritou na historickém ústavu, kde na sebe prozrazením této informace upoutal velkou pozornost. „Být cílem posměváčků mi nevadí, hlavní je, že na rozdíl od ostatních, nemusím otáčet každou korunu a navíc u té práce relaxuji,“ říká na svou obranu před kolegy z Lesákovy knihovny. Víte, kdo je oním traktoristou? Určitě byste ho nepoznali.

MILAN VĚRTELÁŘ


O chlastu a šifrách

Tak jako již několikrát v roce minulém se i letos naše skupinka mladých historiků schází s doktory královéhradecké univerzity na neutrální půdě u sklenky zlatavého moku, jehož historie sahá na našem území až do vlády Vratislava II., aby si v rámci mimoškolních aktivit doplnila své vědomosti a zajímavosti z historických období naší i světové historie. Většinou však nezůstává pouze u jednoho škopku a s přibývajícím večerem se jazyky doktorů rozvážou a my vám tak můžeme přinášet zajímavé zprávy nejen z jejich životů.

BULVÁR

TŘI NEJLEPŠÍ DNY DOKTORA H. Jak celá noc dopadla, si nejspíše umíte představit sami. „A druhý den jsme ho úplně nalitého vezli taxíkem za 8 tisíc na jeho svatbu,“ dodává doktor H. Na mol opilého kamaráda přivedli jeho nastávající, která když viděla čouhající dámské prádlo z kapsičky od svatebního saka místo bílého kapesníčku, měla co dělat, aby se nezměnila z nastávající v bývalou. Nakonec vše dobře dopadlo – mladí se vzali, ale jak podotýká doktor, tak nynější kamarádova manželka „když mě potká, přechází na druhou stranu ulice“.

O prvních dvou nejlepších nocích se doktor již tolik nerozpovídal, ale Kterak doktorův kamarád o podle jeho slov to byla „noc v Paříži a své štěstí málem přišel. ještě před tím velká temná noc“. Co se V dobách, kdy se mladí junáci pod těmito šiframi skrývá, nechám na vrhali do chomoutu ještě mladí a neroz- Vaši fantazii. vážní, se stala příhoda, kterou doktor H. Co si o celé akci myslíte Vy? Více zařadil na třetí místo svých nejlépe prochlastu, méně přátel? Nebo naopak? žitých nocí. Celý příběh se odehrál v Praze a byl spojen s rozlučkou se svoMILAN VĚRTELÁŘ bodou jeho kamaráda, který se měl následující den ženit na severu Čech. Spolu s dalšími kolegy tak budoucího ženáče vytáhli do klubu, nejspíše někde na Chodově, a podle slov doktora H. „tam jsme utratili zhruba polovinu jeho rozpočtu na svatbu. Pití – francouzské šampaňské, kubánské doutníky, holky v podvazcích…“.

44


BULVÁR

SITUACE JE STÁLE KRITICKÁ! Emancipace bez legrace Už jste to slyšeli? Muži jsou nenapravitelní a nesnaží se zlepšit! Že to není pravda? Jak je tedy možné, že i v dnešní době, a po tolika hodinách gender studies, nechávají své spolužačky mazat na vernisáži chlebíčky místo toho, aby se sami chopili nožů a udělali to za ně. Na tomto odstrašujícím příkladě lze jasně demonstrovat zažité stereotypy, které se nikdo z hrubšího pohlaví nesnaží měnit. Pokud ano, tak jen velmi opatrně. Proměnu společnosti se snaží oddalovat tak dlouho, dokud nejlépe sami nebudou mezi živými. Své by o tom mohla vyprávět i v mládí revoltující doc. Musilová, která, ačkoliv ještě neteoreticky vzdělaná, odmítala ve škole uposlechnout příkazu soudružky učitelky, a tak za ni musel třídní květiny zalévat někdo jiný. „Pokládala jsem si otázku, proč bych já měla zalévat květiny, zatímco kluci mohou tvořit nástěnku! Taky jsem chtěla mít pocit, že po mně něco zůstane. Z kytky nic není,“ říká paní docentka (fanynka vždy nejslabšího týmu), která jako jedna z mála žen dokázala skloubit rodinu se vzděláním. „Víte, proto má tak málo žen titul doc. a vyšší, protože jsou postaveny před volbu starání se o dítě a studium. To muži nemusí,“ dodává. Je jasné, že společnost pokročila a postavení ženy se jistým způsobem změnilo. Již je nikdo nebije kyjem, ne-

45

tlačí do zalévání květin, za volantem už nejsou takovým centrem posměchu a mohou v podstatě dělat všechno stejně kvalitně (kvalitněji?) jako muži. Problém je nicméně v tom, že v běžných situacích muži stále dávají přednost tradičnímu modelu rozdělení rolí, kdy naše spolužačky necháme dělat „ženské“ práce, zatímco se my – muži chopíme montáže a vyplňování panelů (nástěnek). Že by jistá paralela mezi mládím paní docentky a naším studiem? Emancipace bez legrace, pánové – dejme ženám také najevo, že pro nás nejsou jen služkami a nechme je tvořit, možná nás překvapí. A nezapomeňte, že Knedlíky se těžko ohřívají (pozn. red. nejoblíbenější bakalářská práce paní doc. Musilové).

MILAN VĚRTELÁŘ


Nejen chabé znalosti studentů dovádějí našeho kancléře k šílenství. V letošním roce si totiž prošel obdobím, které podle jeho slov „bylo jedním z nejhorších v mém životě“. Po radostné kolaudaci svého, v moderním stylu postaveném, domu nedaleko Hradce, se do jeho života zapsala velmi tragická událost, která ho málem stála místo na univerzitě.

BULVÁR

ZOUFALÝ KANCLÉŘ JIŽ NEVÍ, JAK DÁL poskytnout cenné rady v boji proti „přerostlému syslovi“. Co se však nestalo. Ani jedna z rad zkušenějšího zahrádkáře nezabírala a O. T. se podle svých slov „stal během dvou dní odborníkem na pastičky, jedy a návnady všeho druhu a kdybych v té době nedokončoval svou knihu S údělem prosebníka, vydal bych publikaci s názvem S údělem zahrádkáře.“ Jak celá záležitost s hryzcem skončila, nevíme, jisté je však to, že se do oka univerzitního kancléře opět vrátila jiskra a do tváře úsměv. „Já jen doufám, že na jaře zase nevyleze z nory a nezačne to znovu…“

Ustaranost, kruhy pod očima a dokonce i pozdní příchody byly symptomy, které z kdysi usměvavého a veselého kancléře postupem roku udělaly bezduchou osobu, která se jen velmi pomalu potulovala mezi rektorátem a A my se ptáme. Zvládne kancléř školními budovami. Na jeho zahradě se dovést boj až do vítězného konce a totiž objevil hryzec. Arvicola amphibius zachrání tak svou úrodu? je velice chytrý savec, živící se podzemMILAN VĚRTELÁŘ ními částmi rostlin a při přemnožení (velmi rychle se rozmnožuje) působí nadšeným zahrádkářům, mezi něž O. MILAN VĚRTELÁŘ T. patří, nejednu vrásku na čele. „Plísnit mu můžete, jak chcete, ale dokud na zahradě nějakou úrodu máte, tak se ho jednoduše nezbavíte. Mně zničil snad úplně všechno.“ Své by o tom mohl vyprávět i pan prof. Musil (Přemek Podlaha v těle historika – navíc chovatel dvou afgánských chrtů), který však svůj boj nad hryzcem již vyhrál a mohl tak

Přistižen při činu!

46


KVÍZ

MÁTE NA TO?

Pokud jste četli pozorně, nebude Vám dělat potíže správně vyplnit tento, slovy našich vyučujících, naprosto triviální, banální a primitivní kvíz. To, že se každý řádný historik musí bezpečně orientovat v tom, co přináší stále se rozšiřující historický obzor, je samozřejmé. Zároveň však nesmí opominout stejně tak důležité dění na jeho pracovišti. Námi položené otázky se tedy týkají nejen doby minulé, ale také současného stavu našeho akademického pole. Přejeme hodně štěstí při doplňování! 1. Na pozadí jakého konfliktu se ode- Jmenujte alespoň čtyři neolitické náhrává děj hry Richard III.? (Jaké měl stroje vhodné pro stavbu obydlí: pozadí Richard III.?)

47

2. Které zvíře přivádělo v poslední době kancléře univerzity k šílenství? A. Microtus arvalis B. Arvicola amphibius C. Talpa europaea 3. Jaká firma zabývající se výrobou dětských zdravotnických potřeb a dětskou výživou vznikla ve 40. letech 19. st.? A. Hamánek B. Teddies C. Nestlé 4. Jaká událost je ohniskem knihy Viděl jsem ukřižování? A. přibití na kříž fanatických křesťanských kněží B. Mnichovská dohoda C. únorový převrat 1948 5. Kterého období se týkala výstava, kterou jste mohli vidět v budově A od 27. ledna do 7. února? A. období Pražského jara a normalizace B. roku 4525 před Kristem C. období sametové revoluce

7. Která místnost FF je považována za nejděsivější? A. B15 B. místnost 22091 C. Lesákova knihovna 8. Který kantor na HÚ je vášnivým chovatelem afgánských chrtů? A. PhDr. Hradecký B. prof. Musil C. doc. Felcman 9. Spojte následující tvrzení s osobnostmi, které je vyřkly 1)

„Pokládala jsem si otázku, proč bych já měla zalévat květiny, zatímco kluci mohou tvořit nástěnku!“

2)

„prožil normální klučičí dětství na vesnici“

3)

„A druhej den jsme ho úplně nalitého vezli taxíkem za 8 tisíc na jeho svatbu“

4)

„nejpomalejšího počítače na fakultě“ (pokračování na další straně)


Bonusová otázka:

A.

PhDr. Beran

B.

doc. Musilová

C.

traktorista

D.

Doktor H.

Jakým způsobem využívali kakaový prášek obyvatelé zaostalé Podkarpatské Rusi, který jim byl poslán spolu s dalšími potravinami vítěznými státy Dohody po první světové válce?

A. 10. V jakém rodinném prostředí vyrůstal doktor Hradecký, přezdívaný „Napoleon“? B. A.

Pochází z rodiny zabývající se řezničinou C.

B.

učitelské rodiny

C.

sklářské dynastie, předávající si z generace na generaci výrobní tajemství

KVÍZ

(pokračování z předchozí strany)

jako krmivo pro krávy, rovnou pak dojili čokoládové mléko zacházeli s ním tradičně, jak jsme zvyklí dnes smíchali kakao s vodou, poté s tím natírali stěny v příbytcích, aby chytly vzhlednou hnědou barvu

Správné odpovědi zasílejte na tuto emailovou adresu:

redakcehospoda@seznam.cz POZOR! Před vydáním druhého čísla časopisu proběhne losování výherce! Hlavní cenu neprozradíme. Jen naťukneme, že je knižní povahy. Není to však jen obyčejná publikace, její přidanou hodnotou je skutečnost, že se jedná o artefakt s mimořádnou historickou hodnotou (věnoval Antikvariát Na Rynku) Těšíme se na Vaše odpovědi.

48


SLOVA ZÁVĚREM

NA ZÁVĚR Došli jste až sem, což znamená, že právě procházíte poslední písmena prvního čísla časopisu, který si vzal za úkol rozbourat mýty o zkostnatělém historickém ústavu a přiblížit vám tak dění na této skvělé instituci. Doufáme, že v časopise, který nezkoumá pouze minulou lidskou společnost, našel každý z vás svou rubriku, která ho svým obsahem vytrhla od věčného údělu historikova, bádání. Od uctění památky Jana Palacha a činnosti Studentského historického klubu, přes kulturu, rodinný koutek o vaření či stavbu neolitického domu až po bulvární okénko vás provedl tým nadchnutých studentů, který tímto závazně slibuje, že se dočkáte ještě minimálně jednoho vydání časopisu s poetickým názvem H.O.S.P.O.D.A., kde mimo jiné odtajníme i jméno výherce naší historické soutěže.

49

Zvláštní poděkování patří antikvariátu Na Rynku, který daroval první cenu do historického kvízu a Natálii Barcalové, která se postarala o grafickou podobu časopisu a bez které by vůbec toto skvělé dílo nemohlo vzniknout. Ti aktivní z vás, kteří by chtěli přiložit ruku k dílu, mohou své příspěvky zaslat na adresu : redakcehospoda@seznam.cz, a to nejpozději do 16. 4. 2014. Redakční rada si vyhrazuje právo na úpravu a krácení textů.

REDAKCE


• Šéfredaktor: Milan Věrtelář

TIRÁŽ

KDOŽETO? • Iniciátor: Studentský historický klub

• Redaktoři: Anna Hrubanová, Michala Šedivá, Anna Horká, Lucie Fišarová, Jan Makovský, Tomáš Blažek, Jakub Sofka, Pavel Žalský, Natálie Barcalová • Korektoři: Michala Šedivá, Natálie Barcalová, Anna Hrubanová • Grafická úprava: Natálie Barcalová • Marketing: Milan Věrtelář, Jakub Sofka, Pavel Žalský • Konečná úprava: Natálie Barcalová, Milan Věrtelář

Zleva: Milan Věrtelář, Tomáš Blažek, Anna Horká, Jan Makovský, Anna Hrubanová, Natálie Barcalová

50



H.O.S.P.O.D.A.