Page 1

start


TÁTA

1968―2000


Na tátu si vůbec nepam Umřel když mi byly nec Srazilo ho auto, když je domů. Slyšela jsem už jak vlastně k nehodě do Ale mně to pořád nesta Sbírala jsem tyto útržky a postupně si skládala a rozhodla se zjistit mn Po kom vlastně jsem?


matuju. celé dva roky. el na kole cestou mnoho verzí toho, ošlo a jaký byl. ačilo. y informací obraz mého táty nohem víc.


Rozhodla jsem se kontaktovat svoji babičku, maminku mého táty, a poprvé se jí na něj zeptat. Bála jsem se, že o něm nebude chtít mluvit, svou odpovědí mě však velmi mile překvapila.


Věnovala mi jeden z posledních předmětů, který můj táta držel v ruce.

Po mém příjezdu mi babička udělala večeři, sedla si naproti mně ke stolu a začala vyprávět.


Na stůl kolem mě rozložila fotky táty, které jsem nikdy předtím neviděla.


táta se jmenoval Martin

„Koupila jsem ti sušenky Martinky, aby to bylo tématický”


Na půdě měla schované Martinovo oblečení, které mi dala.


Death metal poslouchal tรกta nejradฤ›ji.


Táta kouřil jen příležitostně, několikrát přestal, ale vždy se k tomu vrátil.


S mamkou se seznámil na zábavě, kde si fixou napsali adresy na ruce a pak si začali psát. Po roce randění spolu začali bydlet a po třech letech se vzali.


Často spolu hráli karty a jiné společenské hry.


Tak často, že si založil sešit na psaní skóre.


Po smrti táty se mamin Přišla o svého partnera duši. O člověka, se kte A najednou byl pryč. B pro všechny. Teta mi je že nebýt mě, už by tu n la. S tatínkem pohřbila o velké šťastné rodině

Byla ale silná a spolu j A časem nám bylo i do


nka úplně zhroutila. a, o svou spřízněnou erým chtěla zestárnout. Byla to nečekaná rána ednou vyprávěla, nejspíš maminka nebyi jejich společné sny a zakázala si lásku.

jsme žily dál. obře.


| | | | | | | | | | | |

Když mi bylo pět let, poznala se maminka s Petrem. Byl o několik let mladší, plný energie, trochu naivní ale opravdu moc hodný. Já si ho hned oblíbila. A maminka taky, už jenom proto, že byl i vzhledově trochu podobný Martinovi. Začal nás navštěvovat a bral nás na výlety, vždycky jsme se na něj moc těšily. Po čase s námi začal bydlet a požádal maminku o ruku. Ona sice nebyla zamilovaná, ale měla ho ráda a hlavně chtěla, abych měla tátu. Sňatkem přišla o vdovský důchod a za svatbu utratila velkou část svých úspor.


Petr byl povoláním řezník.

----------------------------------------------------


| | | | | | |

Petr se velmi zajímal o historii. Jeho koníčkem bylo účastnit se inscenovaných bitev Prusko-rakouské války především v Josefově a okolí. Měl svou uniformu, kterou si mimochodem koupil za půjčené peníze od kamaráda a dodnes je nevrátil.

Tím kamarádem byl Standa.


| | | | |

Když mě poprvé vzal Petr s sebou do Josefova, nevěděla jsem, co se bude dít. Během představení jsem musela čekat mezi diváky a sledovat děj, když měl zrovna Petr v roli generála padnout.

Nechápala jsem, že to jen předstírá.


| | | |

Se Standou se Petr znal už od civilky. Vzájemně se doplňovali a rozuměli si v mnoha věcech. Rádi spolu chlastali a spojoval je také stejný druh humoru.


Po svatbě však vyplavaly na povrch problémy, které maminka předtím neviděla. Dozvěděla se, že má Petr několik dluhů, které nesplácí a půjčuje si peníze i od kamarádů. Choval se jako dítě a byl nespolehlivý, svou výplatu bral jako kapesné, na domácnost vůbec nepřispíval a mamka

se svou minimální mzdou nás všechny uživit nemohla. Pamatuji si například, jak koupila za poslední peníze před výplatou vánočku, kterou jsme mohli snídat několik dní, ale Petr ji po příchodu z práce spořádal celou na posezení. Stejně tak tři klobásy, které měla mamka připravené na zelňačku pro nás pro všechny, snědl sám, ani ho nenapadlo, že dělal něco špatně. Doma se začaly kupit neotevřené obálky plné upomínek. Když to mamka zjistila, chtěla s Petrem najít nějaké konstruktivní řešení, které on odmítal a choval se ublíženě. Vyústilo to ve vážné hádky, které nikam nevedly.


Nakonec vše vyřešil po svém, počkal si, až s maminkou odjedeme na víkend pryč a mezitím se odstěhoval. Čekal, že tím na ni zapůsobí a ona bude ještě prosit o jeho návrat. Tímto dětinským gestem mamku však nedojal, naopak se jí ulevilo a nechtěla ho zpátky. To bylo pro něj velkým překvapením, ve skutečnosti nás opustit nechtěl.

Chtěl se k nám vrátit, ale protože už nevěděl jak zapůsobit, pokusil se mamku oslnit dalším gestem, podle něj romantickým, kdy jí zcela vážně řekl, že se zabije, čímž vyřeší své dluhy a ona znovu získá vdovský důchod. Říci tohle ženě, která přišla tragickou nehodou o svého milovaného partnera bylo opravdu poslední kapkou. Akorát tím jen dokázal, jak je nezralý, bezohledný a sobecký. Brzy došlo k rozvodu a já s maminkou jsme opět zůstaly samy. Ale ne na dlouho.


Krátce po rozvodu nás vovat častěji. Potom vš prožila s Petrem, byl St Byl pozorný, kamaráds Z jejich přátelství se ve partnerský vztah. V této bytu oznámil, že se mu odstěhovat. Mamka se že budeme žít spolu.

Odstěhovali jsme se do v Novém Městě nad Me přestoupila na jinou šk


s začal Standa navštěšem, co si mamka tanda pevnou oporou. ský a pracovitý. elmi rychle vyvinul o době nám majitel usíme do tří měsíců Standou se rozhodli,

o nájemního bytu etují a já jsem kolu.


I

PAN

TVOR


N

STVA


arogantní cynický bezohledný dětinský hrdý egoistický hrubý jízlivý manipulativní cholerický materialistický autoritativní sprostý temperamentní sebelítostivý panovačný ješitný šetřivý chlubivý ublížený nepřizpůsobivý vtipný vztahovačný agresivní netolerantní pesimistický neformální


skromný nesnášenlivý tvrdohlavý neokázalý sarkastický zásadový škodolibý nespravedlivý přísný radikální provokativní sebevědomý čistotný sklíčený útočný zakomplexovaný nenasytný praco vitý praktický poctivý realistický neústupný chlípný zlý osamělý


Přestěhovali jsme se d slušná kuchyň, příjemn svůj vlastní pokojíček a Byl celý po obvodu zas jednotlivé police byly r podle abecedy. Regály očíslovaných krabic, k tříděné. Aby se ve svém vyznal, psal si podrobn měly být pro všechny namu zašifrovány jeho


do bytu, kde byla ný obývák, já měla a Standa velký pokoj. stavěný regály, kde rozděleny do sektorů y byly až po strop plné které měl pečlivě rozm dokonalém systému ný seznam. Věci, které utajeny, byly v sezo vymyšleným jazykem.


| | |

první společné Vánoce

Během adventu se mě i mamky zeptal, jaký bychom chtěly vánoční stromeček. Já chtěla borovici, mamka smrk, a on zase jedli.

Nakonec v lese ukradl od každého jeden.

Měli jsme vánoční les.


| | | | | | | | | |

Byl konec školního roku a na rodičovské schůzce se kromě prospěchu měl hlavně řešit náš dvoudenní výlet. V tu dobu měla mamka v práci odpolední směnu, a tak se Standa nabídl, že ji zastoupí. Protože jsem nikdy neměla problémy s prospěchem ani s chováním, šlo pouze o informace ke školnímu výletu, mamka souhlasila. Když se ho poté ptala, co se na schůzce probíralo, tvrdil, že nic důležitého.

| | | | | | | | |

Druhý den ráno mě ve třídě čekalo překvapení. Na mé lavici byl nápis: “Týna je” doplněn kresbou stylizovaného prasete. Spolužačka mi pak vyprávěla, že Standa přišel na rodičák v triku s potiskem listu marihuany a v jeho typické vestě se spoustou kapes, ve kterých měl dvě placatky se slivovicí, kterou během schůzky nabízel její mamince.


dolibý provokativní

ško-


Nesnášela jsem mytí nádobí, vždycky jsem to odkládala, protahovala a byla jsem protivná. Pamatuji si, že jsem jedno odpoledne dostala podmínku, že dokud všechno nádobí neumyji, nepůjdu ven.

A já chtěla jít ven, kamarádi už na mě venku čekali. Překonala jsem se tedy a všechno umyla, ale jak jsem spěchala, jeden hrnec jsem špatně opláchla a zvenčí na něm zůstalo trochu jarové pěny.

autoritativní

| | | | | | | | | | | |

Nevšimla jsem si jí.


čistotný | | | | | | | | | | | | | | |

Když mou práci přišel Standa zkontrolovat, hned mě na to upozornil a řekl mi, ať všechno nádobí umyju znova, když jsem to takhle odflákla. Přeci nebudeme žrát rakovinotvornej jar.

Opláchla jsem pouze ten hrnec a prosila ho, jestli už můžu jít ven, ale on začal nadávat a trval na tom, abych to všechno umyla znova. Já se s ním ale začala hádat, on na mě křičel, ať ten jar teda ochutnám, když podle mě není tak škodlivej a máme ho jíst všichni z nádobí.

Potom mi v afektu narval láhev jaru do pusy. A zmáčknul.

Mamce jsem o tom neřekla.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Po dvou letech se ve vedlejší ulici objevil rodinný dům na prodej. Mamka vždycky chtěla vlastní zahradu a Standa potřeboval dílnu, a tak jsme si ho koupili. Po nastěhování jsme zjistili, že to s obýváním domu nebude tak jednoduché. Nejdříve jsme zjistili, že dům je zamořen blechami. To nám vyřešila deratizační firma. V kuchyni bylo potřeba dodělat lince zadní stěnu, v obýváku byla špatná podlaha a všechny místnosti se musely vymalovat. Zatímco mamka se do zabydlování a zútulňování domu pustila s velkým nadšením, Standa si zavedl svůj pořadník. Zásadně odmítal jakoukoliv pomoc od naší rodiny, byl přesvědčený, že vše nejlépe zvládne jedině sám. Prozatím jsme se všichni nastěhovali do jedné místnosti, kterou mamka vymalovala. Čekaly jsme než Standa zprovozní ostatní pokoje. Ten však pracoval podle svého pořadníku na věcech pro něj důležitějších. Takže jsme rok vařily na plynové bombě v pokoji, ve kterém jsme i spali. Po roce mamce došla trpělivost a využila příležitosti, že Standa odjel se svými kamarády na týdenní dovolenou. Během té doby za pomoci naší rodiny jsme zprovoznili kuchyň i obývák. Z místnosti, ve které jsme všichni žili, měl být můj pokojíček, protože se zde ale objevila plíseň, vybudování pokojíčku se odložilo.


| | | | | |

A tak jsme všichni tři obývali z celého domu pouze dvě místnosti, kuchyň a obývák, ze kterého mamka díky velké patrové posteli vytvořila tři oddělené zóny. Nahoře jsem měla prostor já, pode mnou byla společná postel pro mamku se Standou a zbytek pokoje byl obývák.


agresivní

| | | | | | | | | | | | | | | | |

Časem si maminka přivezla do kuchyně lavici po své babičce, kterou sama zrestaurovala. Stála u topení. Pán tvorstva nikdy nepochopil, jak se rozkládá, takže ji vždy rozložil silou a u toho narazila opěradlem o topení. Začal sprostě nadávat, že kvůli té zkurvené lavici si nezničí radiátor. A tak mamka vyrobila ze dřeva zarážku, která bránila přisunutí lavice ke zdi.

V době naší nepřítomnosti si pán tvorstva na zmiňovaném radiátoru chtěl usušit prádlo. Silou sklopil opěradlo lavice, které poté opět narazilo do topení. Naštval se, že nás na to již upozornil a přesto se to zase stalo.


radikální Vzal lavici a nasraně s ní hodil do obýváku, čímž jí ulomil nohu.


| | | | | | | | |

Jak jsem postupně přicházela do puberty, potřebovala jsem prostor sama pro sebe. V té době jsem opravdu hodně toužila po vlastním pokoji. Přestože jsem svou vnitřní nespokojenost dávala patřičně najevo, s pokojem se nic nedělo, byl v pořadníku. Společné soužití se Standou se pro mě postupně stávalo peklem.


| | | | | | | | | | | | |

Tak moc jsem se snažila respektovat Standu jako partnera maminky, ale nešlo mi to. Musela jsem si popravdě přiznat, že ho vlastně nenávidím. Byla jsem zoufalá. V té době jsem začala pít tvrdý alkohol, který byl jeho velkou vášní, a tak byl všude k dispozici. Je až neuvěřitelné, že jsem to dokázala před mamkou skrývat. Standa byl v tomto směru něco jako spojenec, který mě nejenže kryl, ale zároveň mi alkohol i kupoval. S mamkou jsem se často hádala, byla jsem drzá, nekompromisní a netolerantní. Chtěla jsem, abychom od Standy odešly.


| | | | | | | | | | | | | | |

Po jednom příjemném rozhovoru s mamkou jsem opravdu věřila, že se odstěhujeme. Díky tomu se náš vztah pomalu urovnával a já se těšila na nový začátek. Po čase mamka celá zářila, chtěla si se mnou v klidu promluvit. Místo toho, aby mi řekla, kam a kdy se stěhujeme, oznámila mi, že čeká miminko. Cítila jsem to jako obrovský podraz a zradu. Nedokázala jsem to pochopit ani přijmout. Došlo mi, že už se Stanislava nikdy nezbavíme. A tak jsem se rozbrečela. Mé problémy s alkoholem se rázem prohloubily. Byla jsem strašně naštvaná a zároveň jsem se o mamku velmi bála, protože byla na rizikovém těhotenství.


| | | | | |

Téměř každý víkend jsem jezdila na punkové koncerty, s mamkou jsem moc nekomunikovala, nebrala jsem jí telefony, nebylo na mě spolehnutí, nedodržela jsem slovo. V té době mi bylo jedno, že se o mě bojí, byla jsem na ni prostě strašně naštvaná.


| | | | | | | |

Celé mámino těhotenství jsem dávala najevo, jak moc s tím nesouhlasím. Myslela jsem si, že to miminko nebudu mít ani ráda. Ráno 24. prosince 2012 Standa odvezl mamku do porodnice. Byl Štědrý den, byla jsem doma sama a moc jsem se bála, aby se mamince něco nestalo. Dlouhé hodiny jsem nic nevěděla. Až kolem druhé odpoledne mi mamka zavolala, že se mi narodila sestřička.


| | | | |

Večer pro mě přijel dojatý Standa a zavezl mě do porodnice. Když jsem viděla malou Karolínku, rázem ze mě opadly všechny negativní emoce, které jsem vůči těhotenství a ještě nenarozenému dítěti cítila.


| | | | | |

V porodnici jsme působili jako šťastná rodina. Uvěřila jsem tomu, že Standa hodně věcí pochopil a začne se chovat jinak. Během šestinedělí jsme si doma všichni začali zvykat na režim novorozeného miminka. Standa nevěděl, jak se má k takto malému miminku chovat.

| | | | | | |

Snažil se být vtipný za každou cenu. Když mamka kojila, dával Karolínce k nosánku čuchat placatku se slivovicí se slovy: „Ať si zvyká, když je moje.“ Mamka byla opravdu naštvaná, nejdřív mu v klidu vysvětlovala, jak citlivý čich má novorozeně, jemu to ale bylo jedno, připadalo mu to jako dobrý vtip a pokračoval.


| |

Mamka na něho zvýšila hlas, Standa se naštval a polil její prso i Karolínku slivovicí.

„To máš za to, že děláš krávu!“ Řekl a odešel pít k sousedovi.


| | | |

Přestože se naše soužití dostalo do starých kolejí, dokázala jsem se kvůli mamce a Karolínce nad vším povznést. Opravdu jsem si užívala čas, kdy jsme byly doma samy a Standa v práci.


| | | |

Po roce jsem zvládla přijímací zkoušky na mou vysněnou střední školu. V září mě čekal nový začátek, škola, po které jsem toužila, nový kolektiv, nové město a především internát bez Standy.


Situace doma byla stále stejná, ale já pomalu začínala žít svůj život bez Standy. Po prvním ročníku studia jsem se o prázdninách seznámila s Maxem. A byla z toho opravdová láska. Snažili jsme se veškerý čas, který jsme měli, trávit spolu. Bohužel školy, na kterých jsme studovali byly od sebe daleko. Viděli jsme se pouze o víkendech, kdy jsme byli buď u nás v Novém Městě Mamka se snažila udržet nebo u Maxe ve Svitavách. „rodinu“ Chtěla, Se Standoupohromadě. jsem se viděla abyzřídka. ji Karolínka jen Přesto narozdíl mi bylo ode mě mělaže úplnou, nechtěla nepříjemné, s ním mamka jí vzít tatínka. stále žije.


| | | | |

Ve třetím ročníku jsme měli za úkol fotit po celý rok dokument. Téma jsme si mohli rozmyslet sami a mě napadlo, že nafotím dokument o soužití s otčímem. Standa souhlasil, podle něj se neměl za co stydět a byl hrdý na to, jak žije.


| | | | |

Pán tvorstva si vymyslel svůj vlastní stravovací systém. Uvařené jídlo mu jeho hospodyňka musela vždy nabrat a nechat na stole. Pokud tam nebylo takto připravené, nejedl. Během dne chodil k nabranému talíři a postupně ujídal.

„Nemůžu se nažrat teď, protože bych se nemohl vohejbat.“ | | | | | |

A tak se nažral vždy až na noc a „padnul.“ Má mamka je vyhlášená kuchařka, která dbala na zdravou výživu. Vždy se snažila, aby doma bylo dostatek ovoce a zeleniny. Pán tvorstva to ale nejedl.

„V tom je málo masa.“ „Pro moji hubu je to škoda!“ | | | | | | | | | | |

Krom běžných jídel mamka pravidelně pekla domácí chléb, vyráběla sýry, jogurty, marmelády atd. Pro pána tvorstva však zelňačka od ní byla doslova málo zelná, koprovka málo koprová, bramboráky málo majoránkové, česnečka málo česneková. Všeho bylo vždy málo. Zkrátka ať se snažila sebevíc, nikdy se mu nezavděčila. Svůj talíř si schovával do trouby, mikrovlnky nebo ledničky, aby na něj nešly mouchy. Nechtěl, aby se jeho talíř myl rakovinotvorným jarem.


sytnĂ˝

nena-


Pán tvorstva trpěl utkvělou představou, že je chudý a že bude válka. Tudíž pokud v obchodě byla na cokoliv sleva, nakoupil na kupu měsíců až let dopředu.

šetřivý

| | | |


praktický Největší radost mu však udělalo, když se mu podařilo něco pro rodinu na poli nakrást.


| | | | | | |

Pán tvorstva pil převážně pivo, kořalky a víno. Pouze když šel do práce, vařil si silný černý čaj. Většinu alkoholu si sám vyráběl. V zimě si vařil pivo, v létě chodil krást švestky na slivovici. Ze všech nejlíp věděl, jak se který alkohol vyrábí a nepřipustil žádný jiný postup někoho jiného.


| | | | | | |

Pán tvorstva se Karolínky zpočátku bál. Veškerá pravidla, která mamka zaváděla, v jeho přítomnosti neplatila. Z práce se vracel pozdě večer a přesto Karolínku vždycky vzbudil a dal jí čokoládu. Mamka jí vždy vysvětlovala, že se večer v postýlce už čokoláda nejí, protože by se jí zkazily zoubky.

„Ty krkavčí matko!“ | | | | | |

Karolínka ještě neuměla pořádně mluvit, a tak čokoládě říkala „kulajda.“ To jí byly asi dva roky. Dnes už dávno umí mluvit, přesto Standa slyší pouze na kulajdu. Přijde mu to vtipné, a tak ji dokonce opravuje, když řekne správně slovo čokoláda. Vůbec nerespektuje její vývoj.

„Vždyť je ještě malá a blbá.“ | | | | | | | | | |

Pán tvorstva je hrdý otec, s Karolínkou se chlubí, kupuje jí vše, co si usmyslí, baví se tím, že ji učí sprostá slova. Ve všem, v čem Karolínka vyniká, říká doslova: „To je těch mých 90% kvalitních genů.“ Pokud však zlobí, může za to těch zbylých 10% genů, které má bohužel po své mamince. Pán tvorstva toto klidně prohlásil na srazu našeho rodu.


provokativní

tvrdohlavý


| | | | | | | | | | | | | |

Pán tvorstva cukroví nikdy nejedl, jednak tam chybí maso a hlavně to je „pro jeho hubu škoda“. Mamka každý rok pekla spousty druhů cukroví. Na začátku adventu v roce 2016 měla mamka menší zdravotní problémy, a tak nestíhala vánoční přípravy. S Maxem jsme se nabídli, že upečeme linecké cukroví. Trvalo nám to celé odpoledne, ale náramně jsme si to užili. Když jsme po týdnu zase přijeli k nám na víkend, cukroví bylo pryč.

| | | | | | |

Pán tvorstva přišel do koupelny, kde u pračky viděl box s pracím práškem a na pračce odměrku. Mamka chvilku předtím totiž s Karolínkou praly. Karolínka už byla ve věku, kdy chtěla všechno dělat s mamkou. Společně tedy daly prádlo do pračky, odměřily prášek na praní a Karolínka zapnula pračku.

Po několika měsících jsem se od tety po pravdě dozvěděla, jak naše cukroví zmizelo.


radikální | | | | | | | | | | | | | | |

Pán tvorstva zasáhl, aby uchránil Karolínku před hrozícím nebezpečím. Vzal odměrku s práškem na praní a vysypal ho na všechno cukroví a poté vedle položil již prázdnou odměrku. Když se mamka s Karolínkou vrátily z nákupu, mamka se nechápavě zeptala, co to má znamenat. Pán tvorstva spustil svou přednášku o tom, že když je někdo tak nezodpovědný, že nechá v koupelně volně v dosahu dítěte otevřený prášek na praní, tak ho zřejmě musí sám ochutnat, aby se to už neopakovalo. Tento příběh mi mamka nechtěla vyprávět, aby mi to nebylo líto.


| | | | | |

Pán tvorstva měl osobitý styl oblékání. Jeho střevíce byly vždy o číslo větší, aby se nezdržoval obouváním. Nosil pouze fasované drážní ponožky, kterým stříhal gumu, aby ho netlačily. Své kalhoty si zkracoval vysoko nad kotníky, aby je nešoural po špinavé zemi.

„No já vim, že vy na tu čistotu moc nejste. Šouráte kalhoty po zemi, kde chčijou psi a pak ty chcanky nosíte domů, jste nechutný!“ | | |

Krom toho si všechny své kalhoty vybavil záložním knoflíkem, kterým reguloval jejich šířku podle toho, jak moc měl plné břicho.


praktický

sebevědomý čistotný | | | |

Převážně nosil černá trika s potiskem a navrch si bral svůj praktický „kapsovník“. Jednalo se o černou vestu se spoustou kapes, na jejichž obsah měl opět svůj systém.


| | | |

Pán tvorstva velice dbal na osobní hygienu. Každý den se celý včetně vlasů namydlil dětským neparfémovaným mýdlem a používal zásadně pouze svůj osobní ručník.


čistotný


panovačný Pán tvorstva nám doma zakazoval používat cokoliv, co vonělo nebo kouřilo. Nesměly jsme se doma navonět, použít deodorant nebo lak na vlasy. Zahrnovalo to i zapalování svíček nebo vonných tyčinek. Když si mamka v koupelně chtěla nalakovat vlasy, muselo se potom vždy dlouze větrat a končilo to hádkou. Standa nadával, ať se s těmi rakovinotvornými smrady stříkáme venku. Proto nám taky stěhoval koupelnové zrcadlo ven, abychom si to zapamatovaly.

netolerantní

| | | | | | | | | | | | |


| | | | | | | | | | | | |

Protože jsme měli v domě plíseň, naše oblečení bylo cítit zatuchlinou. Jednou nám babička dala aviváž, co příjemně voněla a já si dovolila v ní vyprat své oblečení. Protože byla zima, prádlo jsem sušila na radiátorech. Měla jsem radost, že příjemně voní. Večer přišel pán tvorstva domů a zavolal si mě do koupelny. Zeptal se mě, v čem jsem si oblečení vyprala a poté mě donutil aviváž vyhodit. Po celou noc jsme pak museli větrat celý dům, aby on nemusel spát v tom rakovinotvorném smradu.


nepřizpůsoPán tvorstva si kvůli komárům stavěl v obýváku stan, ve kterém spal. Chtěl si dát moskytiérovou síť do společné postele, ale s tím mamka nesouhlasila.

bivý

| | | |


Pán tvorstva jezdil ve svém milovaném německém voze značky Wartburg, na který byl patřičně hrdý. Tento vůz měl spoustu vychytávek. Sklopením zadních sedadel vznikl prostor na spaní, kterému nesměly chybět ani na míru vyrobené moskytiérové destičky do oken. Neodmyslitelnou výbavou jeho palubní desky byla mačeta na strašení stopařek.

chlubivý

O svůj vůz láskyplně pečoval, každý podzim ho natíral vyjetým olejem, aby nezrezl. Jízda v tomto vozidle byla nebezpečná. Člověk se bál opřít o dveře, aby se neotevřely. Nechápaly jsme, jakým zázrakem auto mohlo procházet technickou kontrolou.

hrdý

| | | | | | | | | | | | | | | |


| | | | | | | | | | |

Pán tvorstva patřil mezi nejpracovitější lidi, co znám. Za celý den se opravdu nezastavil. Na práci měl však své postupy, systémy a svou práci si dělil podle svého pořadníku. Byl velice pečlivý a dokonalý, takže se jeho práce vždy protáhla i na několik let. Zásadně odmítal jakoukoliv pomoc od druhých, protože jenom on to dokázal udělat správně. Na druhou stranu ale měl zapotřebí si stále stěžovat, že je na všechno sám a když on to neudělá, tak to neudělá nikdo.

„Na tohle bude čas až za dlouhých zimních večerů.“


„Děkuji, zkurvim si to sám.“

| | |

Nikdy se nezapomněl převléknout do pracovního oblečení, takzvaných „hadrů na doražení“, které se skládaly z několika vrstev roztrhaných košil.


| | | | |

Velice dbal na bezpečnost při práci a používal všechny možné ochranné prostředky, aby si ochránil zrak, který ho živil a sluch. Především si dával veliký pozor, aby nepřišel do styku s žádnými rakovinotvornými látkami.


praco vitĂ˝


materialisPán tvorstva nikdy nelenil a když viděl příležitost něco získat zadarmo, obětoval tomu svůj čas i spánek.

tický

| | |


praco vitý | | |

Svým „varanem“ v noci vyrážel na „noční šichtu“ a k ránu se vracel s autem plným stavebního materiálu.


| | | | | | | | | |

Když byla železná sobota, rád se prohraboval ve vyhozených věcech a vybíral z nich vše, co by se mu mohlo ještě hodit. Byl opravdu šikovný a nápaditý, takže se mu hodilo takřka všechno. Stodola se postupně plnila jízdními koly, která měl v plánu za dlouhých zimních večerů rozebrat na potřebné součástky. Venku shromažďoval železné sudy, které se vždy mohly na něco hodit.


praktickĂ˝


nepřizpůsoPán tvorstva vždy u všeho nejdříve dlouze přemýšlí, než se do něčeho pustí, a tak často vymyslí nějaký zlepšovák nebo vynález. Potřeboval kolem sebe opravdu hodně prostoru. Trpěl totiž chorobnou potřebou shromažďovat a kupit věci. Co kdyby se ještě mohly hodit. Mamka se celých sedm let, co v domě bydlela, snažila vybudovat svou zahradu snů. Bohužel, shromažďované věci bylo potřeba někde skladovat. Mamka vždy zútulnila nějakou část zahrady, kterou Standa záhy zastavěl hromadou „potřebných“ věcí.

bivý

| | | | | | | | | | | | |


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Pána tvorstva rozčilovaly sousedovy kočky, které chodily na jeho pozemek. Z odcizených dopravních značek pečlivě sestrojil sklapovací past. Musela být přesná, aby se sklapla ve správnou dobu, a tak se stalo, že její výroba mu zabrala několik týdnů. Během té doby mamka postavila na zahrádce zídky pro zpevnění svahu. Když past byla hotová, už jenom čekal, až se některá z koček chytne a on ji bude moci odvézt daleko od domova. U tohoto vynálezu však pán tvorstva nedomyslel, jak kočičku dostat dovnitř, tudíž nebyla nikdy úspěšně použita.


praco vitĂ˝


Úspěšnější vynález než past na kočky byla zavěšená kradená truba pod okny, ve které pěstoval kradený hrášek v kradené hlíně z pole. Přestože byl velice vytížený, na výrobu svého domácího piva si vždycky čas našel. Vařil ho na zahradě v brutarech, k nimž měl vyrobená víka z kradených dopravních značek.

šetřivý

| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |


poctivĂ˝


Dalším jeho skvělým vynálezem byl chytač na vodu. Toto monstrum díky trychtýři dokonale fungovalo. Jeho vynálezy nás obklopovaly i v domácnosti. Nejvýraznějším z nich vyřešil netěsnící dveře do sklepa. Za pomoci igelitu a izolepy vstup do sklepa utěsnil. Když se chodilo přikládat, stačilo jen izolepu odlepit, oddělat igelit a poté opět pečlivě přilepit. Když šel někdo kolem, bylo jeho povinností zkontrolovat, zda izolepa drží, popřípadě ji „přimlasknout.“

šetřivý

| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |


praktickĂ˝


A DO | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Pán tvorstva přišel ráno domů a šel si lehnout. Mamka s Karolínkou se chystaly na oslavu šedesátých narozenin tety a strejdy. Doma bylo uvařeno, ale mamka mu jídlo nenabrala na jeho talíř. Já zůstala doma a dělala si věci do školy. Když se pán tvorstva probudil, šel pracovat ven. U práce si popíjel a mluvil si sám pro sebe. Odpoledne přišel do kuchyně a začal se rozčilovat, že má hlad. Okamžitě jsem mu nabrala na talíř jídlo, které bylo pro něj připravené v lednici. Místo aby poděkoval a šel se najíst, začal sprostě nadávat. „To není tvoje práce, ty nejseš moje hospodyně, tebe nešukám!“

Rozbrečela jsem se a řekla mu, že mě o to mamka poprosila, abych mu jídlo nabrala. Talíře si vůbec nevšímal a odešel s nadávkami pracovat ven. K večeru se mamka vrátila a já ji varovala, že je Standa naštvanej, ať si dá pozor. Po chvíli se v místnosti objevil pán tvorstva s jízlivými poznámkami. „Jak jste si to užili? Co jste si dali dobrýho? Já ještě nesnídal!“ Mamka se ho zeptala, proč se nenajedl, když tu má nabrané jídlo.


OST! | | | | | | | | | | | | | | | | |

„Nabrané nebylo, to nabírala až Týna, když jsem se rozčiloval. Co mně má co Týna nabírat, ty seš moje hospodyňka, Týnu nešukám! „A dost!“ vykřikla mamka. „Co si to dovoluješ říkat o mé dceři a o mně?!

Chvíli ji Stanislav ještě urážel a mamce došla trpělivost. „Takže to jíst nebudeš?“ řekla mamka a flákla s talířem vší silou o zem.

Tím pro mě skončilo společné soužití se Standou. Sbalila jsem si své věci do krosny, udělala jsem tlustou čáru za minulostí a od té doby jsem ho už neviděla.


| | | |

Všechny své důležité věci jsem sbalila do krosny. Byla jsem bez domova. Na střídačku jsem žila na čtyřech místech. Hodně času jsem trávila na cestách. Své zázemí jsem měla na intru v Ústí nad Orlicí, u babičky v Dolní Čermné, kde přebývala i mamka, u tety v Liberci a u svého přítele Maxe ve Svitavách. Bylo to pro mě hodně náročné období, byla jsem všude a zároveň nikde. Přesto jsem se cítila silná a svobodná. Udělala jsem to.

Během letních prázdnin, když pán tvorstva nebyl doma, jsem si s mamkou sbalila zbytek našich věcí a úplně se odstěhovaly. Já za svým přítelem do Ústí nad Orlicí a maminka s Karolínkou k babičce do Dolní Čermné.


Pánu tvorstva se koneč Je konečně na všechno konečně si může vařit j konečně má čistý vzdu tvorných smradů, kone nemyje jeho talíř jarem do domu nechodí nikdo kalhoty po zaplivaných konečně nikdo nekritiz schraňovat věci, koneč tuje jeho pořadník prác nikdo nenarušuje jeho může ve svém domě na


čně splnil jeho sen. o opravdu sám, jídla podle sebe, uch bez rakovinoečně mu nikdo m, konečně mu o, kdo šourá své h chodnících, zuje to, jak se snaží čně nikdo nekomence, konečně mu systém, konečně si astolit pořádek.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Konečně si mohl dát do postele moskytiéru.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Konečně mu nikdo nevyčítá, že je alkohol v dosahu dítěte.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Konečně jsou tyto košíky smysluplně využity.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Konečně není lednice plná jedovatých mléčných produktů.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Konečně nikdo nekritizuje, co kupuje své dceři.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Konečně může mít v posteli po ruce vše, co potřebuje.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Konečně může slavit Vánoce půl roku.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Konečně nikdo neovlivňuje jeho vkus.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Konečně může celou zahradu smysluplně využívat.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Konečně mu štěstí přálo a sehnal za odvoz odepsaný další vůz značky Wartburg na náhradní díly.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Konečně dotáhl do dokonalosti svůj vynález, kterým vyřešil netěsnící dveře do sklepa.


Jeho jméno mě všud

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA MA

pronásleduje

nemů soustře mám


AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX AX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

de

e,

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

ůžu se edit, m v hlavě zmatek.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Max úspěšně dokončil střední školu a v Ústí nad Orlicí si našel práci jako asistent pedagoga. Při přijímacím pohovoru mu ředitel školy nabídl i školní byt za skvělých podmínek, které se neodmítají. Koncem srpna jsme se již společně stěhovali. Připadala jsem si jako v ráji, najednou všechno šlo, v ničem nebyl problém. Společně jsme si zařizovali náš byt. Pracovní doba Maxe byla pohodová. Končil vždy dříve než já. Bylo moc fajn vracet se domů a vědět, že je tam Max. Mohla jsem dělat všechny věci, které jsem měla v domácnosti pána tvorstva zakázané. Užívala jsem si například praní prádla s aviváží nebo zapalování svíček a vonných tyčinek, ale největší úleva pro mě byla ta, že konečně můj pes se mohl volně procházet po celém bytě. S Maxem nás spojovalo mnoho společných věcí. Oba jsme rádi cestovali, měli jsme stejné názory na život a oba jsme intenzivně poslouchali stejnou hudbu. Max byl pro mě oporou a nejlepším přítelem.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Tato část maturitní práce měla být především o Maxovi a o mně. Chtěla jsem zde ukázat, jak jsme šťastní a jak se máme rádi. Než ale došlo k realizaci, všechno bylo jinak. Myslela jsem si, že soužití s pánem tvorstva je úplně za mnou. V mém vztahu s Maxem jsem ale postupně začala narážet na věci nebo situace, které jsem nezvládala a byly důsledkem jeho působení na mě. Neuměla jsem s tím pracovat. Nerozuměla jsem tomu. I když jsem Maxe milovala, postupně jsme se sobě vzdalovali. Já se čím dál tím víc uzavírala do sebe, až se náš vztah dostal do bodu, kdy jsem sama navrhla rozchod. Hned poté mi ale došlo, že to tak nechci. Už bylo ale pozdě. Je pro mě těžké vypořádat se s tím, že s Maxem už máme každý svůj vlastní život. Po našem rozchodu jsme se dohodli na společném soužití jako kamarádi a já se ze společné postele přesunula na sedačku do druhého pokoje. Byla jsem to ale já, kdo to psychicky nezvládal. Nebyla jsem schopná dělat věci do školy, soustředit se na učení. Po třech dnech mi Max řekl, že mne nechce vyhazovat, ale že by pro mne bylo asi lepší, kdybych se opravdu odstěhovala.


MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX

MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX MAX


Protože vůně je nejsilnější připomínač, nejtěkavější komunikační prostředek. V pátek odjel Max do Svitav za rodiči a já zůstala v bytě jen se svým psem Ronym. Zpočátku jsem se jen procházela po bytě, nechtělo se mi začít stěhovat. Prohlížela jsem si Maxovy věci, ustlala jsem si v jeho posteli a nechávala jsem se unášet společnými vzpomínkami.


| | |

Usnula jsem až k ránu, po probuzení jsem byla pevně rozhodnutá, že už musím začít.


Bylo mi těžko, brečela jsem, k vyklízení svých věcí jsem se odhodlala až večer. Do noci jsem třídila různé drobnosti a věci do školy, až jsem nakonec usnula únavou a psychickým vyčerpáním.


Nedělní ráno bylo nejtěžší. Už mi nezbývalo moc času, bylo potřeba sbalit si všechno oblečení. Nejdříve jsem oblečení rvala do krosny, která se však brzy naplnila, a tak jsem zbytek ukládala do krabic.


Jak jsem si balila své věci, byt se pomalu vyprazdňoval.


V ložnici byla ozvěna.


Po zabalení všech mých věcí bylo očividné, že zde bude dál žít pouze jeden.


Chtěla jsem, aby se Max nevrátil do prázdného bytu. Upekla jsem mu makovec, aby necítil kolem sebe takové prázdno.


Pak přijela mamka, s níž jsem odnosila všechny krabice plné mých věcí do auta. Poté jsem vzala do náruče svého psa, kterému se stejně jako mně z bytu vůbec nechtělo.


| | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | | |

Užitá fotografie a média Mgr. et. MgA. Martina Novozámská ssup@ssup.cz

Kristýna Šolcová start/re-start 2018


Jsem Kristýna Šolcová.


Jsem přijata na Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně, kde budu dál studovat fotografii. Nevím, co mě všechno v životě ještě potká, ale dnes už vím, kudy chci jít. Při sepisování této práce jsem prožívala všechny druhy emocí, které znám. Nakonec jsem vděčná, protože všechno, co jsem si prožila ze mě udělalo to, kým jsem.


S babičkou se mamka pustila i do hospodaření. Strejda Pepa vyrobil kurník a ohradu pro ovečky. Po dlouhých letech mamky život má zase smysl.


Druhý den stihl pokoj i oštukovat. Přijede ještě 6. května a dodělá podlahu. Pak budu mít soukromí. Naše rodina je velká a je zvyklá si pomáhat. Jsme s mamkou rády, že ji máme a mohly jsme se na ni obrátit. Po osmiletém soužití s pánem tvorstva jsme si mohly dovolit někoho požádat o pomoc a být mu vděčné.


Po zařízení pokoje pro mamku s Karolínkou se všichni pustili do dodělání pokoje pro mě. Ráno 14. dubna přijel strejda Jirka a pokoj omítl.


Protože sahá téměř ke stropu, bylo potřeba ho zajistit, aby se neskláněl.


Celý pokoj mamka ladila do bílé barvy a těšila se, až ho oživí vzrostlým fíkusem.


S babičkou pak na přání Karolínky společně nalepily nad její stůl samolepky princezen.


Mamka vymalovala a poloĹžila koberec.


K babičce jsem se nastěhovala 25. března a věci se daly do pohybu. Strejda Pepa vyrobil v bývalé ložnici patro na spaní a skříň na míru, strejda Pavel zavedl do pokoje nové rozvody elektřiny a strejda Petr sem vyrobil a nainstaloval posuvné dveře.


V pokoji chyběla omítka a podlaha.


První patro domu má tři místnosti a malou předsíň s pohovkou. Toto patro budoval z půdy před dvěma lety strejda Jirka, protože jeho dcera studuje v Lanškrouně blízko babičky a nechtěla být na internátě. První pokoj se zařídil jako pokoj pro hosty, do druhého pokoje se nastěhovala sestřenice Terka a třetí pokoj byl od začátku myšlený pro mě. Já byla ale na intru ráda a poté jsem žila s přítelem, takže realizace mého pokoje nespěchala. A tak se dodělání odložilo na neurčito.


Spaly jsme všechny tři na společné posteli mezi plyšáky.


Nastěhovala jsem se se svými krabicemi také do pokoje pro hosty, který je však velmi malý, a tak mé věci zůstaly uložené v krabicích.


Babička bydlí již deset let v domě, který stavěl před šedesáti lety její tatínek. Nikdy neprošel kompletní rekonstrukcí. V domě se vždy řešilo pouze to, co bylo v danou chvíli důležité. Když se k babičce nastěhovala mamka s Karolínou, zabydlely se v pokoji pro návštěvy v prvním patře a naše rodina ji začala pomáhat v rekonstrukci bývalé ložnice.


Mamka mě odvezla k babičce, u které už s Karolínkou v té době bydlela.


re-start

start/re-start  
start/re-start  
Advertisement