Už je to rok. Hurá?

Zavzpomínejme si společně, jak to celé začalo. Vzpomínám si poměrně dobře, že to bylo 10. března, kdy nám ve škole řekli, že teď 14 dní nepůjdeme do školy. Někteří se radovali, jiní byli smutní, já osobně byla zmatená, nikdo ale netušil, co to znamená a že to změní náš život od základu. Z obchodů se vytrácely těstoviny, mouka a konzervované potraviny. Aktivity, které bychom vykonávaly bez strachu, výčitek svědomí nebo dokonce bez porušování vládních nařízení, začaly ubývat. Lidé šili roušky, solidarita proudila v žilách jako krev. Rok, kdy se ze slova pozitivní stalo jedním z nejobávanějších slov. Z našich pokojů se staly studovny. Je skoro neuvěřitelné, kolik věcí se za ten rok (od začátku pandemie) změnilo. Uplynutí tohoto roku se někomu mohlo zdát jako celá věčnost, jinému jen jako chvilka. A ano, tento rok chvilky trvaly sto let a dny minuty. Je březen 2021 a já si nemohu zvyknout, že rok 2020 skončil.

Nechme teď ale truchlení a přemýšlejme nad lepšími zítřky. Oslavme společně, ale každý sám a ve svém pokoji toto zvláštní výročí, vzpomeňme, co vše jsme se za tuto zvláštní dobu naučili a jaké nové strachy nám tento rok přihrál.

Spojte se s přáteli přes Meet, udělejte si čajíček, namažte chlebíčky… tohle bude velké.

Přežili jsme. Zatím.

Dora Petrovičová