1 minute read
Vesna ve snách
from Módní číslo
by Křenoviny
Vesna ve snách
Jak bájný Fénix z popela vstává, jak znovu vydobytá sláva, povstává z ledové kobky ker celistva, zrozena z tajemných děr, lůna to Matky Země. Oděna v hábit pozemského plémě, s poselstvím vábit smrtelníků smysly, za šera i slunce svitu vzedmula se na roveň bohu Svantovítu.
Advertisement
„Poklekni, lidský červe, před nádherou tobě zjevenou! Netečný jsi, srdce ti to nerve? Rozhlédni se jarní krajinou a pověz, co zřel jsi,“ povídá poustevník, co vousy třel si, uléhaje na slamník.
On probděl již nocí několik, by spatřil jarní luny zář osvětlujíc dílo boží; tu tiše kol šik se shromáždil, by uzřel starce tvář, tvář trpitelovu, strastmi zjizvenou, když jiskra v očích zasvitla Bohu na usmířenou, duši vypustil, snad v nebi plá.
Alfons Toliér