Studentský časopis Gymnázia, Brno, Křenová 36
Výbuch otázek 10/2020
Obsah
2
Obsah Slovo šéfredaktorky Zemřeli jsme?................................................................. 3 Současná situace Ztraceni v informacích?................................................. 4 Zavřou nás až do Vánoc?............................................... 5 Chvilka poezie Co se sakra děje?........................................................... 7
Jelikož o Křenovinách už dlouho nikdo neslyšel (někdo možná vůbec neví, že existujeme, tyto nešťastlivce však pro tuto chvíli prozatím vynecháme a budeme doufat, že se v průběhu chytnou), nabízí se otázka: je možné, že celou, byť zatím nepříliš slavnou, na druhou stranu až nezdravě a nepochopitelně talentovanou, redakci Křenovin pohltila černá díra? Nebo se snad mohla stát první obětí smrtícího viru, který se následně zalekl tak, že studenty už pro jistotu začal postihovat jen slabými příznaky a přesunul se na o něco starší věkovou skupinu? Statisticky nepravděpodobné, nicméně jinak velmi opodstatněné otázky. I když za každé z podobných vysvětlení bychom se celkem rádi schovali, pravda je ve skutečnosti mnohem prostší. Dali jsme si pauzu, respektive neustálé překážky, na které můžeme svalit vinu, nám stály v cestě tak dlouho, až jsme zkrátka ztratili motivaci. Zvláště během posledního půlroku, kdy jsme byli všichni zavaleni nespočtem úloh, prací a seriálů, které zkrátka nebylo možno odložit. (Ne, vážně. Byla toho kupa.) Každopádně, jsme zpět. Silnější než kdykoli předtím… nebo minimálně snad dostatečně silní na to, abychom se dostali zpět do Vašeho povědomí. A hned tak nezmizíme. Budeme vydávat častěji, zkusíme Vás seznámit se zákulisím a všemi procesy skrze náš nový IG a FB účet a budeme se snažit Vám nabídnout obsah, o který budete stát. Snad toto naše “zmrtvýchvstání” podpoříte a užijete si ho spolu s námi, dokud bude trvat. Přece jenom, kdo ví, co se s námi ještě stane? Rok 2020 zdaleka nekončí...
Slovo šéfredaktorky
Zemřeli jsme?
Marie Štěpánková
3
Současná situace
Ztraceni v informacích? Rok 2020 se stal pro mnohé z nás velmi neobvyklým. Již od března jsme vstoupili do doby koronavirové, která v dějinách nemá takřka obdoby (pokud tedy nepočítáme morové epidemii ve středověké Evropě – to však nelze srovnávat) a která odhalila slabiny novodobé lidské společnosti zejména v oblasti zdravotnictví, morálních hodnot a ekonomiky. O tom však jindy… 21. století se stalo věkem rozmachu informačních (digitálních) technologií, což s sebou přineslo řadu výhod a nevýhod. Můžeme si vyhledat spousty informací, to však obnáší určitá rizika: dezinformační zprávy, které mají za cíl šířit nepravdivá tvrzení (tzv. fake news) a poplašné zprávy (hoaxy). Jak se proti nim bránit a odkud čerpat informace? Asi si v tuto chvíli myslíte, že zde uvedu doporučený seznam. Nikoliv. Věřím lidské soudnosti a selskému rozumu. Dle mého názoru stačí dodržovat základní pravidla: Ověřovat si informace z více na sobě nezávislých zdrojů, použít selský rozum (vyvarovat se bulvárně znějícím titulkům, případně brát obsah s nadsázkou) a upřít svou pozornost na fakta. Jinak se totiž v současné situaci zahltíme informacemi a doslova se ztratíme, čímž si rozhodně nepomůžeme. Avšak je zde další problém, jenž nám znemožňuje se v digitálním světě zorientovat. Vyjádřeno slovy klasika: Situace na frontě se mění každým okamžikem. Co s tím? Nezbývá nám nic jiného, než (kromě Feriho instagramu), sledovat média veřejné služby (ČT: www.ceskatelevize. cz; ČRo: www.portal.rozhlas.cz; ČTK: www.ctk.cz) a sledovat stránky příslušných ministerstev (aktuálně zejména zdravotnictví: www.mzcr.cz; školství: www.msmt. cz; případně zahraničních věcí: www.mzv.cz) a lidí za ně zodpovědných (současnou vládní garnituru: www.vlada.cz; stránky Jihomoravského kraje: www.kr-jihomoravsky.cz; města Brna: www.brno.cz a případně Vašeho bydliště, je-li jiné než Brno). Neztrácejme hlavu. Tuto nelehkou etapu zvládneme. Buďme optimističtí. J. Hrazdíra
4
Na onen osudný den si nepochybně vzpomene každý, kdo je školou povinen nebo se právě v leckteré vzdělávací instituci nacházel. Psalo se úterý 10. března 2020 a z praskajících školních rozhlasů se ozvalo hlášení, jež mnohým studentům namalovalo úsměv na tvář – kvůli šířícímu se koronaviru budou uzavřeny vzdělávací ústavy po dobu 14 dnů a jejich výuka se povede online (dnes známá pod pojmem distanční výuka). Mezi studenty kolovalo nadšení – nebudou muset vstávat na brzké hodiny či narychlo dohánět látku na test z matematiky, který měli psát v pátek. Kdo by to byl býval tušil, že ze 14 dnů se vyklubou tři měsíce, jež plynule přejdou v prázdninové radovánky. Pojďme to vzít ale od začátku. První zmínka o koronaviru obletěla v prosinci nejdříve čínskou provincii Chu-pej, v níž se nachází město Wu-chan, a až později se zpráva o „smrtícím viru“ začala šířit do dalších území světa. 30. ledna letošního roku vyhlásila Světová zdravotnická organizace (dále WHO) epidemii za globální stav zdravotní nouze, to tedy znamená, že se jedná o událost, která představuje ohrožení zdraví obyvatel jiných států v důsledku mezinárodního šíření nemocí. 11. března WHO prohlásila, že se jedná o pandemii – epidemii s celosvětovým rozšířením. Od 11. března se budeme nadále odrážet. Den předtím, jak jsem již zmínila o pár řádků výše, se nám zavřela vrata našeho gymnázia a my tak opustili zázemí našeho studia. To se přesunulo do našich pokojů a postelí, ze kterých jsme se připojovali na online hodiny a trávili čas s profesory alespoň touto formou. Zda tato forma výuky byla příjemnější či pohodlnější, je už na názoru a pohledu každého z nás. Nyní se přesuneme k jádru tohoto článku, a to je, zda naše gymnázium opět zavřou, nebo se na sebe budeme usmívat zpod různobarevných roušek.
Současná situace
Jak šel čas se školními korona vyhláškami aneb zavřou nás až do Vánoc?
5
Současná situace
6
Když se u nás zavřely školy, v České republice bylo 40 nakažených (!), k dnešnímu datu je lidí s nemocí covid-19, jež tento vir způsobuje, 28 933. O den později, 12. března 2020, byl vyhlášen nouzový stav, který i s prodloužením trval až do 17. května a v něm jsme zažili celostátní karanténu. Té jsme se „dočkali“ 16. března a „svobodu“ jsme pocítili až 24. dubna. Mezitím jsme šili roušky, nakupovali mýdla a dezinfekce (přičemž ani jedna z těchto položek nebyla k dispozici) a do obchodů chodili jen ve vymezený čas. Za 12 dní od zavření škol dnes už bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch uvedl, že školy by se měly otevřít na přelomu května a června. K tomu ale nedošlo, protože 13. dubna se epidemiologové shodli, že do škol by se měli vrátit nanejvýš maturanti a studenti posledních ročníků vysokých škol. O den později bylo vydáno prohlášení, že školy se do konce školního roku neotevřou. To nebyla zcela pravda, protože žáci druhého stupně základních škol, středních škol a gymnázií mohli dobrovolně usednout do lavic 8. června. Z řečených informací vyplývá, že vyhlášky se měnily pomalu ze dne na den a nikdo nevěděl, co přijde zítra. Z tohoto pohledu můžeme vnímat aktuální situaci tak, že vyhlášení, která by měla platit po delší dobu, mohou být dříve či později odvolána a vystřídají je nová, v dnešní situaci přísnější opatření. Abychom se utvrdili v tom, že opatření se stále mění, koukněme se na příkaz nošení roušek ve školách. Myslím si, že každý z nás zjišťuje, že být v rouškách od rána až do odpoledních hodin, přitom dávat pozor a soustředit se na vyučování, je náročná věc a nelze ji provádět donekonečna. Ještě o prázdninách, přesně 20. srpna, Adam Vojtěch prohlásil, že roušky ve školách plošně nebudou. O týden později byly doporučeny pražským školám a 4. září zde byly zavedeny povinně. 9. září vytáhli ústenky i studenti celé republiky s tím, že ji musí nosit pouze ve společných prostorách a ve třídách povinné nejsou. Bohužel ani toto opatření nevydrželo dlouho a od 18. září nevidíme úsměvy našich spolužáků a profesorů, protože jsou skryty pod kusem látky. Nový ministr zdravotnictví, Roman Prymula, 20. září oznámil, že se mohou zavírat školy v určitých regionech. Vysoké školy přešly na distanční výuku.
Chvilka poezie
Odpověď na otázku, zda i my přejdeme na dlouhodobou distanční výuku, je tedy ve hvězdách a nelze s jistotou určit, jestli se k ní vrátíme či ne. Myslím si, že je na každém člověku, aby na situaci měl vlastní názor a předvídal, co může nastat. Doufejme jen, že brána našeho gymnázia zůstane otevřená co nejdéle, abychom si nemuseli lámat hlavu nad předměty doma místo toho, abychom látku pochopili v prezenčních hodinách s našimi profesory. Dříve nebo později se situace uklidní a svět se bude točit zase správným směrem. Vymazalová Lenka
Co se sakra děje? Co se sakra děje? Ke karanténě všechno spěje Covid už se blíží, mou imunitu tíží Utažená rouška, trápí moje ouška Nosit ji však musím, i když se v ní dusím Zkouška mého dechu, když s ní běžím v spěchu Dezinfekci všude cítím, toho smradu už se štítím
Učitelé křičí zas: „Děláte si srandu z nás?!“ Abychom se nezhroutili, zámkování zastavili Céčko z pololetky ale mám, učitelovu pozornost si užívám Na nemocné vzpomínáme, tiše jim však závidíme Nařízení totiž přijdou zas a ovlivní každého z nás
Redakce Křenovin v čele s Pavlem Pospíšilem
7
Příjem příspěvků u členů redakce nebo na adrese křenoviny36@gmail.com Všechna vydání Křenovin najdete na
issuu.com/krenoviny
@krenoviny_official
Šéfredaktorka: Marie Štěpánková (5.A) Zástupce šéfredaktorky: Dorota Petrovičová (3.B) Poradce: Aleš Kubík (Čj, ZSV) Redaktoři: A. Borkovcová, A. Klvačová, A. Novotná, D. Poláková, J. Hrazdíra, J. Kocháň, J. Komárek, L. Vymazalová, L. Tesař, M. Kovařík, P. Pospíšil, T. D. Novotný Korektura: O. Bílý Grafika: K. Helánová Ilustrace & foto: E. Ryšková, H. Medková, M. Gaurová, Náklad 50 výtisků, vydáno dne 01.10.2020