Page 1

B H OB BY F T Í K číslo 6 – občasník úseku 8400


Milé kolegyně a milí kolegové! Na nové číslo Boftíku jste čekali dlouho, ale my Vás odškodníme trojnásobně velkým objemem, několikanásobně lepším obsahem a vymazlenější formou. Tímto číslem našeho občasníku se táhne jako červená nit jedno slovo: HOBBY. Chtěli jsme Vám představit některé naše kolegy prostřednictvím jejich nevšedních zájmů. Možná ani netušíte, kolik se jich mezi námi skrývá. Když jsme pátrali po různých koníčcích, zjistili jsme, že často Váš volný čas vyplňují domácí mazlíčkové. Připravili jsme pro Vás malý kvíz, kde si můžete ověřit, jak zvířátka svých kolegů znáte. Zjistili jsme také, že mazlíčkové nejsou jen čtyřnozí – jsou mezi námi i tací, kteří dávají přednost mazlíčkům dvounohým. Odtud byl jen kousek k logickému závěru, že velmi oblíbeným koníčkem je láska. Prozkoumali jsme toto téma ze všech stran, nevynechali jsme ani lásku k penězům, jak se na bankovní úředníky sluší a patří. Někteří z nás mají jako koníčka jídlo, někteří pití – i tomuto hobby jsme věnovali pozornost. Doufáme, že vás Boftík pobaví a že se Vám bude líbit i jeho nová podoba.

Vaši Kreativci

Poznámka redakce Autor je plně odpovědný za původnost práce a za její věcnou, jazykovou a formální správnost. Pro zachování autentičnosti a originality jednotlivých příspěvků redakce nezasahuje do obsahu. Upozornění Nejedná se o odbornou literaturu. Tento časopis vznikl za amatérské účasti zaměstnanců úseku 8400, a slouží k pobavení našich kolegů. Za všechny připomínky a komentáře předem děkujeme.


V y š í v á n í - Jana Dvořáková (8400, sekretariát ředitele úseku) Co tě k Tvému koníčku přivedlo? Babička vyšívala, mamka pletla, šila a háčkovala, většinou modely z Burdy, jak bylo v našich mladých dobách zvykem.

Jak dlouho se vyšívání věnuješ? První

obrázek,

když

pominu

školní

pracovní

výchovu, jsem vyšila svojí dceři - obrázek k narození dítěte.

Kolik času nad tím strávíš? Na sedmileté mateřské dovolené jsem vyšívala celé večery, děti byly malé a manžel ve světě, tak jsem nemohla vytáhnout paty 

Kolik Tě koníček stojí peněz? Dost, vyšívám z kvalitních bavlnek DMC nebo Anchor, přadénko stojí okolo 20,- korun a někdy je obraz i ze 30 barev. K tomu drahá aida, používám pravou švýcarskou , je krásně pravidelná a bělostná. Kvalitní rámečky a sklo taky nejsou z nejlevnějších.

Organizuješ se v nějakém sdružení nebo spolku? Ne, ale mám ještě 2 sestry a všechny 3 vyšíváme.

Co na to rodina? Podporují Tě? Spíš ne , vyšívám při televizi a věčně se ptám "kdo je vrah", protože na film koukám jen po očku a hlavně se soustředím na práci, kterou mám v ruce.

Kde skladuješ všechny věci, které k vyšívání potřebuješ? Koupila jsem si do kuchyně krásnou lavici s úložným prostorem.

Existují nějaké vyšívací rekordy? Peter Volna z Podhradie vyšil obraz podle předlohy, kterou mu byla pohlednice s vyobrazením

Poslední

večeře

páně

od

neznámého autora. Obraz má rozměry 194 x 134 cm a je vyšit 1 111 111 křížkovými stehy ( 871 sloupců x 1276 řad – poslední není

dokončená).

Na

výrobu

obrazu

spotřeboval 2 000 balení šestiramenných osmimetrových bavlnek, které si rozdělil na dva prameny, což je cca 48 km bavlnek. Práce na obraze trvala 10 000 hodin. Rekord byl

do

České

databanky

rekordů

Pelhřimově zaevidován 9. prosince 2009.

v


Co třeba nějaká výstava nebo prodej Tvých obrázků? Jsem ráda, že moje rodina toleruje výtvory zavěšené všude po zdech, i když "děti" už mi své dětské obrázky odevzdaly. Visí tedy u nás v ložnici, nemám srdce je dát pryč. Také jsem spoustu obrázků rozdala jako dárky, nebo vyšila na objednávku, takže o "divácích" je možné mluvit. Doufám, že mají z mých výtvorů stále radost. A jeden z mých výtvorů bydlí dokonce až na Filipínách, dárek tehdy 3-leté holčičce Daday.


Vyšívání Vyšívání je textilní technika, pomocí které se zkrášluje podkladový materiál (plošná textilie, kůže, papír) protahováním nebo našíváním nití. V Číně bylo vyšívání známé (údajně) od pravěku, později v Indii a Egyptě (cca 3600 let staré nálezy). V Evropě se s vyšíváním začalo pravděpodobně na počátku našeho letopočtu. Nejstarší dochovaná památka je 70 m dlouhý a 50 cm široký nástěnný koberec ve francouzském Bayeux

z 11. století

zobrazující příběh normanské invaze do Anglie. V České republice je skutečným pokladem vyšívaná Heinigenská tapiserie zhotovená v roce 1519 v ženském klášteře v Dolním Sasku, nyní k vidění v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně. Před vypuknutím feministického hnutí bylo vyšívání jednou z mála činností, které se mohly dámy a dívky ze středostavovských a šlechtických rodin věnovat. V době renesance se rozšířilo tzv. bílé vyšívání na osobní prádlo a později na kapesníky, ubrusy a přehozy.

Vyšívací techniky Druhy vyšívání se zařazují podle velmi rozdílných kriterií, časté je hrubé rozdělení podle barvy podkladového materiálu na bílé a pestré vyšívání. Základním prvkem vyšívací techniky je steh. K několika desítkám způsobů vedení nitě patří například: 

Křížový steh: Nejjednodušší technika, dva stehy se překřižují pod úhlem 90° (odvozené druhy: gobelínový, tkací steh aj.)

Kelim: Stehy vypadají jako pletená očka a tvoří vodorovné žebrování. Od kelimu je odvozený stonkový steh, který naproti tomu probíhá kolmo. Obě žebrování se spojují diagonálními stehy dohromady.

Řetězový steh: Dvojitý steh, nit se protahuje každým otvorem ve tkanině zdola nahoru a po vytvoření smyčky obráceně.

Při použití stehů určitým způsobem se vyvinula řada technik, například: Ažur, florentská výšivka, malování jehlou, hardanger atd.

Strojní vyšívání První

vyšívací

roce 1829 ve Francii

stroj -

byl dnešní

vynalezen stroje

v

vyšívají

například rychlostí až 1500 stehů za minutu, jsou řízeny počítačem a mohou být doplněny různými automatizačními prvky Stroje napodobují ruční vyšívání s tím rozdílem, že podkladová tkanina se zde pohybuje různými směry podle požadovaného vzoru výšivky a jehla se vpichuje kolmo k ní ze stále stejného místa. U moderních zařízení se rozeznávají 

jednojehlové stroje – na křížový steh

vícejehlové, konstruované na plochý steh nebo jako tzv. člunkové stroje (pracující podobně jako šicí stroje se dvěma nitěmi).


P a t ch w o r k a F I M O – Denisa Novotná (8440) Denisa se patchworku věnuje asi 5 let, přišlo to tak nějak samo, možná věkem , jak sama říká. Inspiraci čerpá hodně na výstavách, na Internetu (http://www.brydova.cz/ a http://www.bellarose.cz/) a vlastní rozsáhlou knihovnu, které jí jsou neustále při ruce – např. FIMO - šperky z polymerové hmoty (P. Nemravová), Kouzelý patchwork (L. Bergen), Encyklopedie ručních prací nebo Svěží patchwork (R. Norum, H.A. Krohg). Hodně svých výrobků věnuje přátelům a doma má spoustu věcí, které ke svému koníčku potřebuje - látky, nitě, jehly, bavlnky, vlny, jehlice, lepidla a laky, sádry, štětce, Fimo hmoty, akrylové barvy, děrovačky, drátky, formy, korálky, ubrousky, pravítka, podložky …

Která z nich je ta šikovná? 

FIMO je

velmi

moduritu. Po

kvalitní modelovací

hmota podobná

krátkém ručním hnětení se stává

měkkou a podajnou a dá se lehce modelovat (jako plastelína). Vytvářet různé předměty - postavičky, přívěsky, sponky, korálky, náušnice a šperky, těžítka a další - můžete v podstatě čímkoli. Hodí se také pro dekoraci skla. Hotový výrobek se vypéká v troubě na 110°C po dobu 20-30 min nebo jej lze 20 minut vařit ve vodě. Fimo hmotě můžete dát podobu porcelánu a to

tím,

že

po

vychladnutí přelakujete

výrobek Fimo lakem. FIMO je dostupné v barevných kostičkách v řadě odstínů nebo jej lze přepudrovat a dát vašemu výrobku z Fimo hmoty zlatý, stříbrný nebo bronzový odstín.


P a t ch w o r k Patchwork (anglicky patch – záplata, vyrobeno ze záplat) je zvláštní technika sešívání látek. Jedná se o sešívání malých, různě barevných kousků látek tak, že spolu vytvářejí větší geometrické vzory. Výsledný patchwork je pak spojen s dalšími vrstvami látky a je ještě ozdobně prošíván drobnými stehy. Prošitý patchwork se nazývá quilt. Původně se jednalo výhradně o ruční práci, dnes již existují speciální šicí stroje, na kterých lze patchwork vytvářet. Původně vznikl patchwork mezi ženami amerických osadníků, které tímto způsobem chtěly zhodnotit zbytky látek nebo využít látky z již obnošených šatů. Dal se tak znovu použít i malý kousek vhodné látky. Dnes se patchwork vyrábí ze speciálních materiálů, které mají vhodnou barvu a obvykle jsou potištěny drobným vzorem. Základem bývá 100% bavlněná látka. Dnes se stává technika patchworku opět velmi populární mezi spotřebiteli i mezi ženami, které mají patchwork jako své umělecké hobby. Patchwork se nejčastěji používá k výrobě quiltů (deky, přehozy, polštáře), ale může být použit i pro výrobu batohů, textilních dekorací, teplých bund, kabátů a jiných oděvních doplňků. Po druhé světové válce se zdálo, že techniky patchworku a quiltu již patří minulosti. V poslední době ale zájem o tuto textilní techniku prudce vzrůstá. Obrovskou popularitu získává patchwork a quilt zejména ve Spojených státech a Japonsku. Také v Česku vznikají patchworkové kluby, pořádají se přednášky a školení, výstavy a objevují se knihy i obchody s bohatou nabídkou různého zboží vyrobeného touto tradiční technikou.


R o z h l e d n y – Michaela Bezperátová (8440) Vždy jsem měla ráda sport a výšky. Celé prázdniny jsem trávila na chatě, kde jsem se dopravovala na všechny místa jedině na kole. Lezla jsem po stromech nebo na vyhlídky. Prostě, abych byla někde vysoko a měla pořádný rozhled. Když jsem dostala k narozeninám knihu "Rájem rozhlednovým na kole, pěšky, lanovkou i tramvají", tak jsem si řekla, že bych mohla začít podnikat výlety na rozhledny na kole. První výšlap byl na rozhlednu Romanka, která je specifická v tom, že je 4. nejníže položená rozhledna v ČR. Nyní mám za sebou 30 výstupů a ne všechny byly jednoduché jako ten první. Občas bojuji sama se sebou, zda to zvládnu. Když pak stojím nahoře na rozhledně, tak vím, že ten boj stál za ten výhled a další razítko do knihy. Můj tip na výlet je např. rozhledna Křemešník (Pípalka), která se nachází v kraji Vysočina kousek od Pelhřimova. Kniha, o které mluvím je od Jiřího Štekla, kde jsou všechny rozhledny popsány.

Lednický minaret je nejstarší dochovanou rozhlednou v ČR


Turistika Turistika je zájmová činnost (sport, koníček, hobby) spočívající v krátkodobém cestování a poznávání prostředí, krajiny, památek, zvyků a lidí. Turistika má mnoho odvětví např: Batůžkáři (backpackers)

Mototuristika

Alpinismus

Outdoor

Agroturistika

Pěší turistika a Dálkové pochody

Cykloturistika

Temná turistika

Geocaching

Tramping

Horská turistika

Vesmírná turistika Vodáctví

Pár tipů z netradiční turistiky Geocaching Je dobrodružství, skvělé spojení sportu a pobytu v přírodě. Spočívá v použití navigačního systému GPS při hledání skrytého objektu zvaného čachr (poklad), o němž jsou známy jen jeho geografické souřadnice. Při hledání se používají běžné turistické přijímače GPS. Geocaching lze provádět i s dětmi. Další informace naleznete na http://www.geocaching.cz/news.php

Temná turistika Druh turistiky zaměřující se na místa spojená se smrtí a utrpením. Mezi cíle temné turistiky patří jak hrady a bojiště, místa katastrof (jak přírodních, tak způsobených člověkem - například Pompeje či Ground Zero v New Yorku), zpřístupněná vězení (Alcatraz), či místa, kde násilně zemřelo velké množství lidí (popraviště, místa pogromů a genocid). Mezi nejznámější cíle temné turistiky patří nacistický vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau v Polsku, někdejší jaderná elektrárna Černobyl na Ukrajině, památník v Hirošimě či vražedná pole v Kambodži.

Osvětim - Březinka

Osvětim je od Prahy vzdálená necelých 500 km. Existuje přímý spoj vlakem až do Osvětimi cesta trvá přibližně 6 hodin. web:

http://www.auschwitz.org.pl/

(na této

internetové stránce naleznete otevírací čas i dobu, kdy můžete využít česky mluvícího průvodce. Stránka je v anglickém a v polském jazyce) Dále lze prodloužit výlet a pokračovat vlakem do nádherného Krakova nebo Katowic.


Devět křížů Devět křížů je legendou opředené místo, nacházející se nedaleko obce Lesní Hluboké. Legenda vypráví o koňském handlíři, který roku 1539 putoval domašovskými lesy, byl přepaden a postřelen loupežníky. Oloupeného, v bezvědomí a na prahu smrti jej večer našel sedlák, vracející se z trhu ve Velké Bíteši domů do Lesního Hlubokého. Naložil jej na povoz a odvezl na svůj statek, kde se o jeho uzdravení starala sedlákova dcera. Během několika týdnů léčení to mezi ní a handlířem citově vzplálo, sedlák ovšem o svatbě s chudým ženichem nechtěl ani slyšet a handlíř se rozhodl dokázat, že dokáže rodinu zaopatřit. Vydal se tedy do světa s tím, že za rok se vrátí s penězi, které by jeho budoucího tchána mohly obměkčit. Handlíři se v obchodech dařilo a jak slíbil, po roce se vrátil, majíce velké jmění. Při odpočinku v domašovském hostinci se ale dozvěděl, že sedlák se zatím rozhodl svou dceru provdat za nějakého bohatého mladíka z Velké Bíteše. Svatba měla být již za dva dny a handlíř už ji nemohl nijak zvrátit. Rozhodl se tedy nenáviděného sedláka i ženicha zabít, aby se mohl se svou láskou oženit sám. Za vydělané peníze si na tuto špinavou práci najal myslivce a povoz se svatebčany společně překvapili v místech, kde byl před rokem loupežníky přepaden handlíř. Výsledek přepadení byl tragický, po střelbě zůstali na zemi v tratolišti krve ležet mrtví oba rodiče nevěsty i oba rodiče ženicha, kočí, ženich – a nevěsta. Přestože ta měla přežít, myslivec ji v nepřehledné situaci zastřelil také. Masakr tím ještě neskončil, handlíř ve vzteku a zoufalství zastřelil myslivce a poté obrátil zbraň proti sobě. Na místě nakonec zůstalo devět mrtvých a po jejich pohřbech zde bylo jako upomínka tragédie vztyčeno devět dřevěných křížů, za každého zabitého jeden. Od té doby se tomu místu začalo říkat Devět křížů. Zde končí známější část legendy, ale ta má ještě méně známé pokračování. Rok po krvavé svatbě se prý začal duch zabité nevěsty zjevovat v okolí všem svatebčanům a lidem majících cokoliv společného se svatebním obřadem. Benediktinští mniši z rajhradského kláštera proto tyto kříže posvětili a od té doby byl od přízraku klid. Dřevěné kříže po letech ztrouchnivěly a mrtvá nevěsta se začala opět zjevovat. Mniši tedy postavili kříže nové, znova je posvětili a opět byl klid. Posvěcení by se mělo nejméně každých sto let opakovat, poslední dochovaná zmínka o svěcení je ovšem už z 18. září 1887 a v roce 1987 tedy uplynula stoletá lhůta pro nové vysvěcení. Před časem navíc dva z křížů uhnily a musely být nahrazeny. Úsek dálnice D1 v blízkosti Domašova je již proslulý

nevysvětlitelně

častými

dopravními nehodami, často tragickými. Podle nepotvrzených svědectví se mrtvá nevěsta opět zjevuje lidem, kteří mají něco společného se svatbou.

Dostupnost Místo je dostupné autem z dálnice D1, hned za exitem 168. Při cestě od Prahy je tento exit za motorestem nazvaným Devět křížů, po sjezdu neodbočujte vlevo na Domašov, ale vpravo přes dálnici směr na Přibyslavice a Velkou Bíteš.


Hrad Houska Další tajuplné místo, které je opředeno záhadami a pověstmi.

POVĚSTI O odsouzenci V prostorách hradu byla průrva do pekla. Obyvatelé hradu chtěli vědět, jak takové peklo vypadá. Jednoho dne se rozhodli, že to zjistí a nabídli odsouzenému na smrt milost, pokud se do pekla vydá a řekne, co tam viděl. Trestanec souhlasil, což neměl dělat. Spustili ho do průrvy a po několika minutách uslyšeli zoufalý křik. Okamžitě ho vytáhli a nemohli uvěřit vlastním očím. Odsouzenec byl šedivý a zestárl o mnoho desítek let. O peklu, ani o tom, co viděl, nechtěl mluvit a za pár dní zemřel šílenstvím. Lidé se báli, a tak se pokusili díru zasypat. To se jim ovšem nepovedlo, na jejím místě postavili kapli, která rojení čertů měla zabránit. Otvor do podzemí, kudy se údajně bylo možné dostat do pekla, byl vedle hradu, tam, kde stával barokní kostelík, který byl již dávno zbořen a otvor po nadlidské námaze zasypán. Dno tohoto torza je v dnešních dobách zasypáno až nepřirozeně listím a při průzkumu ani po 1,5 metru nenarazíte na dno. Pověst o průrvě - bráně do pekel Kdysi pod hradem praskla skalní stěna a tím se otevřela brána pekel. Jak lidová slovesnost barvitě líčí, nebylo nouze o zjevování se démonů, ďáblů a jiných potvor. Nad místem praskliny tedy byla postavena hradní kaple jako zátka „pekel“. Vůdce zlotřilců – Oront Kolem 17. století se na hradě usadila banda švédských zlotřilých vojáků. Vedl je Oront, který byl prý ve spolku s ďáblem, od kterého dostal kouzelnou černou slepičku. Ta prý přinášela svému pánovi nesmrtelnost. Banda bez milosti plenila celé okolí, což se samozřejmě nelíbilo místním poddaným. Ti se rozhodli, že čaroděje přemůžou. Místní vědma očarovala pušky myslivců, v nedaleké kovárně pro ně ulili speciální kule. Myslivci se schovali ve starém domě nedaleko hradu. Zavolali na Oronta. Ten se vyklonil z okna, netušil totiž, že jde o lest. Dříve než se stihl rozkoukat, myslivci po něm vypálili a neminuli. Černokněžník už nestačil přivolat svou kouzelnou slepičku, padl k zemi mrtev. Od té doby prý bloudí po hradě a hledá svou černou slepici, která mu dopomůže zpět mezi živé. Nedostatek vody Na hradě a v jeho okolí je nedostatek vody. Je prý způsoben tím, že čert, který se usadil v hradní studni, zahradil všechny prameny v okolí. Co je na čertovi ve studni pravdy nikdo neví, ale to, že je zde o vodu nouze, je známý fakt. Ďáblův kámen Pod hradem nedaleko myslivny leží ďáblův kámen. Dostal název podle čerta, který tudy nesl do pekla jednoho lakomého a zlého sedláka. Ten byl prý tak těžký, že se čert unavil a rozhodl se zde odpočinout. Když se z místa zvedl, zůstala po něm na kameni památka v podobě otisku kopyta a řetězu. Od té doby se tomuto místu neřekne jinak než „U ďáblova kamene“.


ZÁHADY Kaple Hradní kaple stojí přímo uprostřed hradu, zatímco hospodářské budovy jsou umístěny mimo areál. Tento fakt vzbuzuje otázku, proč tomu tak je. Mnoho historiků se domnívalo, že je zde ukryto něco, co se nesmí dostat ven. Po celá staletí se na téměř bezvýznamný hrad, který ležel mimo všechny obchodní stezky, sjížděli významní čeští páni. Tajuplnost kaple ještě podporuje fakt, že její zdi jsou neustále vlhké a porostlé lišejníkem, ale okolní stěny jsou naprosto suché. Fotografie Další záhada se vztahuje k fotografování. Fotky z Housky prý nikdy dobře nevyjdou. Buď fotografovaná osoba nehledí do aparátu, nebo se snímek nezdaří vůbec. Většina lidí tuto skutečnost potvrzuje. Pokud jim nevěříte, vyzkoušejte to na hradě sami, třeba se Vám snímek vydaří. Tajemná keltská malba Keltský ornament nacházející se na hradě je starší než sám hrad. Nikdo neví, kdo jej namaloval, nebo kde se vzal. Jisté je jen to, že Housku vždy vlastnili křesťané, kteří neměli důvod zdobit stěny vzorem podobným keltskému slunečnímu kultu. Máchův stroj času Jednu noc Mácha na hradě přenocoval a přihodila se mu velice zvláštní věc, kterou později popsal v dopise svému příteli Eduardovi. O půlnoci se mu zjevila dívka jménem Dído a ukázala mu kouzelnou krabičku s pohyblivými obrázky (zřejmě kamera). Mácha se zeptal, co zobrazují a ona odpověděla, že okolí Housky roce 2006. Básník spatřil davy lidí proudící na hrad, které vozily příšery se svítícíma očima. Zřejmě měl na mysli návštěvníky přijíždějící autobusy a auty. Tajná místnost Při rekonstrukcích probíhajících v přízemí objektu byla objevena zasypaná místnost s oknem ve skále. V plánech není zanesena a ani pisatelé knih se o ni nezmiňují. Nikdo tedy neví, k čemu sloužila a kdy vznikla. Na záhadě již pracuje tým historiků a archeologů, ti se ale nemohou stále shodnout. Zajímavý je i rozbor původu slova Houska od Jiřího Svobody, autora připravované knihy „Keltské indície v místních a pomístních jménech Čech a Moravy“, ze které také cituji: „Slovanská etymologie se nabízí vzhledem k celkem jasnému obsahu názvu. Podle pověsti jde o jméno syna jednoho z pšovských knížat. Nicméně s přihlédnutím k mimořádným okolnostem, vážícím se k hradu samotnému, je možné uvažovat i o etymologii keltské. Keltové zde nepochybně žili a území ovlivnili v podobě místních názvů. Pravděpodobný výklad jména hradu bude z gael. GEA(S)TAM, vysl. Gos-ca, případně z dnešního welš. GIA(S)T, vyslov. Gos-c. V obou případech jde o stejný význam, který znamená brána. Vzhledem ke skutečnostem, které se objevují v lokálních pověstech Housky, jde o velmi zajímavou paralelu, neboť pověsti o jakési „bráně do pekla“ zde skutečně existují.“ Dostupnost - východní část Kokořínských lesů, 47 km severně od Prahy na rozhraní okresů Česká Lípa, Mělník a Mladá Boleslav.


Zajištěná cesta neboli Via ferrata – Horská turistika Ferrata je cesta v náročném horském terénu, která je vybavená jistícími fixními lany, železnými stupačkami, žebříky, řetězy a dalšími umělými pomůckami. Zajištěné cesty umožňují bezpečné zdolání i náročných horolezeckých částí.

Co potřebujete - výstroj a výzbroj Pevné pohorky s vibramem, teplý svetr nebo flíska, větrovka, kulich, rukavice (osvědčily se tenké kožené pracovní rukavice nebo cyklistické rukavice bez prstů), spíše úzký batoh (ne krosna!), příruční lékárnička, zásoba jídla, alespoň litrová láhev s nápojem obsahujícím ionty, horolezecký úvazek (kombinovaný nebo sedací), kousek horolezeckého lana asi 4 m dlouhého a 2 karabiny (raději větší). Nezapomeňte na přilbu, neboť nejvíce úrazů na via ferratách je způsobeno padajícími kameny. Odkazy, kde si můžete pořídit ferratové sety: http://www.hudy.cz/lezecke_ferratove_sety/

Odkazy na kurzy:

http://www.rockpoint.cz/via-ferrata-sety/

http://www.horokurzy.cz/products/luzicke-hory/

V případě, že si chcete vyzkoušet via ferratu

indoorove/via-ferrata-a-jak-na-ni.html http://www.rockjoy.cz/kurzy/

a nechcete si pořizovat vybavení, existuje možnost

http://www.horoskolamammut.cz/kurzy-

si vypůjčit výzbroj v půjčovnách, pár tipů: http://www.stenaholesovice.cz/outdoor-pujcovna.html http://www.horolezeckapujcovna.cz/co-pujcujeme/ferraty-a-lezeni.htm Významné cesty Via ferrata se nacházejí v Alpách: v Itálii v pohoří Dolomit, v Rakousku, ve Švýcarsku, Francii a Slovinsku. Zajištěné cesty se nacházejí také v pohořích nealpských zemí jako je např. Slovensko, Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Španělsko (Pyreneje)….

Via ferrata v ČR a okolí hranic – tyto cesty jsou vhodné i pro děti 1) Oblast: Chrudimsko – Hlinecko (Východní Čechy) Šilinkův důl – údolí říčky Krounky (Přírodní park Údolí Krounky a Novohradky) Cesta začíná z vesnice Předhradí a pokračuje do obce Kutřín. Celá trasa měří 3 km, ale lze ji prodloužit do České Rybné (6km). Odměnou je úchvatný pohled na říčku Krounku a nedotčenou přírodu. 2) Oblast: Německá strana Lužických hor (Zittauer Gebirge) Tato Feráta je vybudována na pískovcovém masivu zvaném Nonnenfelsen (Jeptiška). Nejtěžší místo je hodně vzdušné. Odměnou je pěkný sportovní výkon a výhled z placatého vrcholku Jeptišky.


In – line brusle a cykloturistika Jelikož v našem regionu stále není mnoho příležitostí pro kvalitní inline bruslení, chceme Vás pozvat do oblasti, která je od nás poměrně nedaleko a nabízí ideální terény pro in-line brusle. Jedná se o sousední Německo, konkrétně o oblast zvanou Lužická jezera. Soustava uměle vytvořených jezer, která vznikla zatopením bývalých povrchových hnědouhelných dolů, leží zhruba 25 km severně od německého Bautzenu, v okolí měst Hoyerswerda, Senftenberg a Spremberg.

Jezero Geierswalder z Prahy cesta trvá 2 – 3 hodiny jízdy autem Nejlepší výchozí bod je kemp u jezera Geierswalder, kde je možné přespat pod stanem nebo se pohodlně ubytovat v mobilhomech (nutno mít rezervaci). Popis tras, plán tras a další informace naleznete na: http://www.severnicechy.info/dr-cs/6521-luzicka-jezera-na-in-line-bruslich-lausitzer-seenland.html Doporučení – před cestou se podívat na počasí nejlépe na stránky windguru. V případě špatného počasí lze vyrazit na výlet do Tropical Islands. http://www.tropicalislands.de/fileadmin/user_upload/Besuch er_download/TI_Imageflyer_kurz_CZ_v2_1 0_web.pdf

Jezera nabízí ideální podmínky také pro vodní sporty např. windsurfing nebo kiteboarding. mobilhome


Berušky - Pavla Šustrová (8410) Pavla sbírá berušky už od dětství, jednak proto, že její nej barva je červená, a taky si myslí, že to jsou úžasná zvířátka. Většinu berušek dostává jako dárek, hlavně od rodiny a zdá se, že její domov je jedna velká beruška  - alespoň podle fotek. Než z nich utře prach, trvá to pěknou chvíli, naštěstí její dva kluci v beruškách nejedou. Vlastní dokonce i cestovní beruškotašky Samsonite! Pavla kromě berušek ještě vyrábí korálky.


Naše redakce se rozhodla podívat na to, jak to s těmi beruškami na světě vlastně je. Slunéčkovití (Coccinellidae) je čeleď brouků, kterým se lidově řílá berušky. V anglicky mluvících zemích se jim říká ladybirds (Anglie, Austrálie, Jižní Afrika), ladybugs (Severní Amerika) nebo lady beetles (což upřednostňují někteří vědci). Slunéčkovití jsou rozšířeni po celém světě a je popsáno přes 5000 druhů. Tak například: Beruška vodní (Asellus aquaaticus) je sladkovodní korýš stojatých i mírně tekoucích vod. Dýchá pomocí žaberních nožek na zadečku a je všežravá. U nás asi nejvíc známe Slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata), vedle Mandelinky bramborové jeden z nejznámějších brouků. Podle latinského názvu se slunéčko sedmitečné označuje v Severní Americe jako C-7. Slunéčko je asi 10 mm dlouhé, tvar těla je téměř polokulovitý, jen mírně protáhlý dopředu. Má červeně zbarvené krovky se třemi černými tečkami na každé straně a jednou tečkou společnou pro obě krovky. Z jeho zbarvení je odvozeno jeho pojmenování, české i latinské (z latiny septem = sedm a punctum = tečka). Larva je šedočerná, někdy i s nádechem hnědé nebo modré, s četnými černými a méně četnými žlutooranžovými, oranžovými nebo červenooranžovými skvrnami.

Dospělec

Jak se slunéčko brání? Dospělec se v nebezpečí stává mrtvým a bezvládně padá na zem (tzv. katalepsie). Je-li s ním manipulováno, vylučuje

oranžovou

šťávu

obsaženou

v

Larva

hemolymfě obsahující

alkaloidy, díky čemuž je pro řadu potenciálních predátorů nechutná a jedovatá. Podobně jedovaté jsou i larvy a kukly. Z tohoto důvodu mají slunéčka jen omezené množství potenciálních nepřátel. Podle výzkumů v zajetí sežere jediná larva slunéčka během svého vývoje 90 dospělých mšic a 3000 jejich nymf. Slunéčko

Slunéčko

čtrnáctitečné

dvaadvacetitečné

požírající mšice


Slunéčko na známce NDR

Jedinečný snímek páru slunéček při kopulaci

Berušky se objevují také ve filmu a literatuře – můžeme uvést například Ferdu Mravence nebo Mrňousky. Ze stránek knížky pana Sekory Beruška dolétla i na známky naší pošty.

Beruškami se nazývají hudební skupiny, pěvecké sbory, skupiny mažoretek, dětské oddíly, oddělení v mateřských školách, taneční skupiny. Dále také eshopy, centra pro rodiny, počítačové hry. Na cestách po republice jedna členka redakce zavítala do cukrárny U Broučků, kde byla beruškám věnována výzdoba celého interiéru. Adresa je na vyžádání v redakci k dispozici.


Poprask ve Vršovicích Jsem herečka. Ne jen tak obyčejná filmová námezdní síla, ale charakterní divadelní herečka. Jako sir Laurence Olivier nebo Sarah Bernhard. Prostě velká věc. A nejsem sama. Tady v úseku 8400 se divadelních superstar skrývá více - paní Martina Tylová a paní Věra Kohoutová patří též mezi hvězdy souboru. Jsme herečky a jsme na to hrdé. Toliko oficiální prohlášení. Pravda je taková, že se každé pondělí snažíme o výše uvedeném přesvědčit hlavně samy sebe a je to dřina. Pro někoho prostorově výrazného není jednoduché s vážnou tváří ječet na paní, která má 45 kilo i s klíčema od baráku, chaty i auta „Ty almaro!!“ Svádí to totiž k neovladatelným záchvatům smíchu a to přeci velké herečky nedělají. Začalo to nevinně, jako vždycky, dobrým skutkem. Loňské léto jsme za pomoci Ivety Simandlové vařily pro 16-150 lidí na divadelním festivalu spolku HarOLD na hradě Helfenburg v jižních Čechách. Story samo o sobě, nicméně už tam se nám náš budoucí režisér Tomáš Staněk zmínil o plánech otevřít v HarOLDu skupinu pro geronty, eeehm, tedy rodiče a známé stálých členů souboru, což jsou většinou teenageři. A pak už se to valilo jako lavina – první zkoušky, většinou prochechtané od začátku do konce, vyběr hry, rozdání rolí, víkendové soustředění v Krkonoších, zkoušení, přezdívka Staňkův seniorklub (to ti mladí hajzlíci nevychovaní ) a zase zkoušení. Čeká nás výběr a nejspíš i výroba kostýmů a samozřejmě – dramatická pauza – PREMIÉRA! Nevím, jestli to přežijeme my , jestli to přežijou diváci, ale cesta je to přezábavná a výkony na Thálii. Já už mám napsanou děkovnou řeč, protože za roli 14ti leté (!), vdavekchtivé (!!!!) Checcy mě nemůže minout. Moje blbá, roztomilá a o trochu starší sestra Orsetta (Martina Tylová) a paní Pasqua Věrky Kohoutové, milující srdceryvné seriály typu Esmeralda, to mají v kapse taky...

Zkoušky v Krkonoších

Carlo Goldoni - Poprask na laguně, divadlo HarOLD, premiéra červen 2012 http://www.oldstars.cz/


A když ne do HarOLDu, tak co jinam do divadla? Přírodní divadla najdete v české republice například ve Františkových Lázních, Bílině, Žirovnici nebo na hradě Loket. Pokud se Vám nebude chtít vyrazit nikam daleko, vězte, že jedno najdete také v Divoké Šárce, kde v prostoru bývalého amfiteátru s kapacitou až 10.000 diváků (uzavřen 1922) můžete 1x ročně, vždy první neděli v září, shlédnout představení některé klasické české opery (Prodaná nevěsta, Rusalka, Libuše, Dalibor). Vstup je bezplatný, diváci sedí na přinesených dekách – ideální příležitost pro piknik!

Nejstarší barokní divadlo na světě najdete v Českém Krumlově. Proslulé Otáčivé hlediště připomíná starověký amfiteátr a hraje se tu už od roku 1958. Dnes má kapacitu 644 diváků. Od otevření tu shlédlo přes 1.700.000 diváků 2.810 představení. Letos v létě si dojeďte pro nezapomenutelný zážitek v srpnu, kdy se hraje Verdiho Rigoletto. http://www.otacivehlediste.cz/uvod Na festivalu Mezi ploty můžete shlédnout i představení různých divadel. V minulých letech se jednalo například o Divadlo v Celetné, Divadlo Archa, Strašnické divadlo nebo Divadlo v Řeznické. http://www.meziploty.cz/cs/

Lesní divadlo Sloup vzniklo za podpory hraběte Kinského. Jedná se o objekt ležící v lesích nedaleko pískovcových skal. Hlediště má kapacitu 250 míst. Pokud byste chtěli po návštěvě pokračovat v poznávání naší vlasti, můžete se vydat např. do Samuelovy jeskyně nebo na Skalní hrad Sloup.

Pokud se budete chtít pocítit atmosféru divadelního festivalu a nevíte, kde si vybrat, na tomto odkaze naleznete kompletní přehled: http://www.divadelni-noviny.cz/divadelni-festivaly-v-cr-v-roce-2012-p-f2012/ Nejprestižnější festival amatérského divadla je bezesporu Jiráskův Hronov. Jedná o mezinárodní festival, v rámci kterého se konají inscenace činoherního, pohybového a experimentálního divadla. V rámci festivalu se můžete také zúčastnit různých vzdělávacích seminářů nebo workshopů či navštívit výstavu. Za zmínku stojí, že svým vznikem v roce 1931, je nejstarším festivalem ochotnického divadla v Evropě. 82. ročník festivalu proběhne 3. – 11. srpna 2012. http://www.amaterskascena.cz/cl-82-jiraskuv-hronov-2012-propozice-111202082943


P S I – Míša Smrčková (8410) Jak ses ke svému koníčku dostala? Vlastně všechno začalo tím, že nám vykradli nově koupený baráček. A tak jsme se rozhodli, že si pořídíme hlídače (tenkrát jsme opravdu ještě věřili tomu, že to hlídač bude ). Během měsíce jsme si už byli vybrat náš nový přírustek. Vybrali jsme si jediného zlatého pejska z vrhu. O necelé dva měsíce později jsme si ho přivezli domů. Dídu jsme si pořídili o rok a půl později, protože jsme si, již jako správní blázni, začali pomýšlet na založení chovatelské stanice.

Jak dlouho se tomu věnuješ? Tři roky.

Co máš za psa? Dva zlaté retrievery – psa Marleyho (3roky) a fenu Divine (1,5 roku)

Kolik času trávíš v souvislosti se svým koníčkem? Opravdu hodně – jsou to hodiny strávené procházkami, výcvikem, výstavní přípravou, výstavami, různými hrami, mazlením, atd.

Kolik Tě pejskové stojí peněz? No… dost. Myslím, že za ty tři roky by to na slušné nové auto střední třídy bylo. 

Máš podporu rodiny? Manžel se naštěstí zbláznil stejně jako já. Můj bratr se věnuje profesionálně výcviku služebních psů, takže tam podpora taktéž je. Myslím, že až na pár vyjímek si naše psíky všichni oblíbili a fandí nám.

Máš nějaký vysněný cíl? Po všech stránkách spokojený život našich psů, nějaká ta štěňátka a moc ráda bych z obou udělala výstavní šampiony. S Divine bych se pak nově ráda věnovala canisterapii.

Organizuješ se v nějakém sdružení nebo spolku? Ano, jsme členy Retriever klubu ČR a KCHLS. Obě tyto organizace pod sebou sdružují retrievery (v případě KCHLS i jiná lovecká plemena) a pořádají např. výstavy a lovecké zkoušky. Členství v jednom z uvedených klubů je taktéž podmínkou pro uchovnění.

Čemu všemu se v rámci svého koníčku věnuješ? Lovecký výcvik – jedná se o výcvik psů v následujících disciplínách: poslušnost, práce se zvěří, přinášení z hluboké vody. Psi následně skládají lovecké zkoušky různého typu a náročnosti. Mohou se také účastnit honů. My na hony chodíme nyní již o oběma pejsky. Výstavy – těch pár minut ve výstavním kruhu vyžaduje poměrně důkladnou přípravu, je třeba sladit se v běhu s pejskem, naučit ho správný postoj, vybrat vhodné pamlsky, a pak úpravy pejska typu stříhání a koupání. Ale není nad ten pocit, když se zadaří a dostanete se na stupně vítězů (u zlatých retrieverů se nejvíce cení, pokud se jedná o umístění, které určil britský rozhodčí) Canisterapie – s Diduškou jsme se rozhodly, že na sobě začneme pracovat a budeme se snažit pomáhat ostatním. Pro ty, co nevědí: canisterapie = léčba psí láskou, jedná se nejčastěji o pomoc v domovech pro seniory, ústavech, zařízeních pro postižené, příp. dětských domovech Výcvikové tábory – jedná se o hodně aktivní dovolenou, kde neděláte v podstatě nic jiného než, že celé dny s pejsky cvičíte a obvykle se připravujete na nějaké zkoušky. Součástí bývají také táborové výstavy, přednášky na různá témata týkající se psů, ukázky agility tréninku, atd.


Psí nej… Nejbohatší pes: Slečna Ella Wendelová z New Yorku odkázala svému pudlovi Tobymu také 15 milionů liber. Stalo se tak v roce 1936.

Nejrychlejší pes: Nejrychlejším psem na světě je anglický chrt, dokáže běžet až 65 kilometrů v hodině. Nejdelší pes: Nejdelší pes na této planetě je dánská doga Harvey z Velké Británie. Od čenichu po špičku ocasu měří skoro jako nejvyšší žena světa - celých 232 centimetrů.

Nejznámější psi: Lajka: první živá bytost, která se dostala na oběžnou dráhu Země. Toulavý pes nalezený v ulicích Moskvy byl 3.11.1957 vyslán do vesmíru v satelitu Sputniku 2. Lajka zemřela na následky stresu a přehřátí už zhruba 7 hodin po startu. Lassie - Obrovská bída donutila Carracloughovi, obyčejnou rodinu z anglického Yorkshire, prodat zbožňovanou fenku Lassie vévodovi z Rudlingu. Stesk po bývalých pánech je ale silnější než mříže její klece, z níž kólie Lassie záhy unikne a vydá se na strastiplnou a dlouhou cestu domů. Tak začíná úžasné dobrodružství jednoho mimořádně statečného psa, který navzdory nástrahám, jež mu do cesty kladou příroda a lidé, neomylně míří ke svému cíli. Komisař Rex - hlavní hrdina krimiseriálu najde spolehlivě každého zloděje; stal se miláčkem nejen rakouských diváků. Bohouš - píše se rok 1968 a světlo světa spatřila česká komedie „BOHOUŠ“. Komedie, v níž hlavní roli hráli bernardýn Bohouš, pan Menšík a pan Sovák, se odehrává v horské restauraci, kde host pan Menšík prohlásí, že má hlad jako bernardýn. A tak pan Sovák (v roli hospodského) zavolá svého kamaráda Bohouše, aby přesvědčil svého hosta, že hlad jako bernardýn opravdu nemá. Dášeňka - malá foxteriérka z knížky K. Čapka Dášeňka, čili život štěněte. Autorovo povídání je prokládáno fotografiemi a kresbami jeho vlastní Dášeňky.

Největší pomocníci člověka: Toby - Jednou v noci Toby vytrvalým štěkáním upozornil své majitele na přítomnost plynu v domě a dovedl je do míst, kde byla závada na potrubí, kvůli které plyn unikal. Díky Tobymu stihli záchranáři evakuovat všechny obyvatele z postižené oblasti a plynaři pak závadu odstranili bez ztrát na životech. Sedmiletý kříženec jack russell teriéra a jezevčíka byl vyznamenán za záchranu lidských životů. Ricky - Ricky byl velšský ovčák, který byl nalezen zasypaný v jednom vybombardovaném anglickém domě. Po svém zachránění projevil Ricky vynikajících čichové schopnosti, a proto byl zařazen do válečné jednotky britské armády, kde vyhledával nevybuchlou munici a nastražené miny. Koncem roku 1944 byl při výbuchu jedné miny těžce zraněn Rickyho psovod a také sám pes utrpěl zranění hlavy. I přesto dokázal ke svému pánovi přivést ostatní vojáky.


M i l á č k o v é z 8400

A

C

B

D

E

F

G

H


I

J

K

Páníčkové 1. Věra Kohoutová 2. Zdeňka Hemková 3. Hana Majdánková 4. Míša Smrčková 5. Veronika Kuthanová 6. Denisa Novotná 7. Jana Jetmarová 8. Martina Ruthová 9. Veronika Rendlová 10. Marek Šrámek 11. Lucie Smíšková

Výsledky kvizu najdete na poslední straně

L

Další zvěř v 8400 

Konopásková, Martina Husáková, Věra Kohoutová, Martin Sojka, Martina Hadiová, Veronika Miškovská (s hrubkou), Michaela Pštrosová, Jana a Eva Voříšková, Květa Parmová, Vladimír Sýkora, Petra Krůtová, Miroslava Strnadová Helena


Testování restaurací – Martin Hába (8430) U podniku, který se rozhodnu vyzkoušet, se dívám na řadu věcí. První z nich je prostředí. Není to pro mne ta nejdůležitější věc, ale mám rád místa, co mají svůj styl a lze nasát jejich atmosféru. Zajímá mne stůl, zejména co je na něm ve chvíli, kdy si sedám. Čím více zvláštních nabídek na stole, tím hůře. Sklenice a příbory mohou říct také hodně… Rád čtu jídelní lístky. Ty dlouhé mne nudí a jsou varováním. Lístek s osmdesáti nebo sto jídly většinou znamená, že si na jídlo počkám, a že se tam vaří z mražené zeleniny a polotovarů. Na takovém místě je nejlepší si objednat smažák… U jídla se snažím buď zkoušet nové věci nebo naopak objednávám jídla, co se najdou téměř všude a dají se tak dobře porovnat - řízky, svíčková nebo hamburgery. Lákají mne ale hlavně netradiční kombinace a exotická masa. Vídeňský řízek

Naposledy jsem třeba zkoušel fazole s rýží a grilovaným banánem.

v Café Imperial

Stejně jako jídlo je ale důležitá obsluha. Rád restaurace zkouším dvakrát – v obleku a neformálně, často je to výrazný rozdíl. Další věcí jsou toalety. Příjemné překvapení pro mne bylo např. Café

Imperiál s bateriemi ve tvaru labutí nebo Brasileriro s plátky citrónu v pisoárech a párátky u umyvadel. Vždy se ale snažím hodnotit kvalitu podniku k jeho ceně. Předražené podniky rád nemám, těm levným občas něco odpustím. Zkouším různé věci, jen hady a brouky jsem ale ještě nejedl… Pštros – Lehčí maso chuťově někde mezi krůtím a vepřovým Pštrosí vejce – Chutná podobně jako slepičí, ale je o hodně tučnější, energeticky tak za 12-14 vajec. Největší problém je ho ale rozbít, na farmě nám doporučovali vrtačku. Kladivem to jde taky dobře… Klokan – Podobné pštrosímu masu, tužší a šlachovitější Zebra – Zebra připomíná nejvíce koňské maso, má nádech zvěřiny Antilopa – Příjemné červené maso, klasická zvěřina Žába – Bílé jemné maso, v zásadě bez jakékoli chutě, připomíná kuře Krokodýl – Bílé maso s vůní rybiny, obvykle se podává ocas Medvěd – Zajímavé tmavé maso, trochu tužší, ale dobré V Praze je největší výběr netradičních mas v restauraci

Mount Steak. Na podniku je znát, že ho vedou nadšenci a že je to víc koníček než podnikání. Jeden z majitelů létá po celém světě a shání exotická masa a recepty.

Zajímavou africkou restaurací s velkým výběrem masa je Mama Africa v Drážďanech (zebry, antilopy, krokodýli...)


A k dobrému jídlu patří dobrý R U M Rum je tradiční alkohol, který se vyrábí z cukrové třtiny, většinou z melasy, ty nejlepší pak přímo z cukrové šťávy. Původně se rum vyráběl pouze jako doplňková výroba, cukr samotný byl většinou dražší. Byl velmi oblíbeným alkoholem v 18. a 19.století. Ve své době byl národním alkoholem v Anglii včetně amerických kolonií. Tradičně se rum vyrábí v Karibiku a Jižní Americe. Nejznámější

jsou

rumy

z Kuby,

Jamajky,

Portorika,

Dominikánské republiky, Haiti, Martiniku, Barbadosu, Guatemaly, Kolumbie, Venezuely, Bolívie a Guyany. Vyrábí se ale i v Austrálii, Jižní Africe, Filipínách nebo Indii. Mezi skvělé rumy se řadí ty Martiniku a Reunionu. Většina rumu se vyváží do USA a Japonska. Rumy se tradičně dělí na bílé (light), zlaté, tmavé (dark, black, red) a kořeněné (spiced). Svou barvu rum tradičně získává zráním v dřevěných sudech případně kořením, většina rumů je ale chemicky přibarvena (nazlátlou barvu získává až po 3 letech). Bílé rumy se používají na koktejly, zatímco tmavé a kořeněné se pijí obvykle samotně. Standardně rumy obsahují 35-65% alkoholu, ty kvalitní většinou 45-50%. Historicky se ale pil hlavně dvouletý bílý rum s 70-80% obsahem alkoholu, tolik oblíbený mezi námořníky. Rum by měl zrát minimálně dva roky, jinak je velmi ostrý. Běžně se pijí rumy 3-5 leté s typickou zlatou barvou (bílé rumy se filtrují a odbarvují). Za raritní se považují rumy nad 6 let. Výrobci ovšem nemají povinnost uvádět skutečné stáří alkoholu. Všechny informace ohledně stáří alkoholu se považují pouze za součást obchodního názvu a nemusí být pravdivé. Vzhledem k tomu, že se každý rok ze sudu, kde rum zraje, odpaří 7% jeho obsahu, tak málokdy název odpovídá realitě. Např. Zacapa 23 (Dříve prodávaná jako Zacapa 23 Aňos) je směs 6 až 23 letých rumů, převážně 10 letých. Skutečné 23 letá Zacapy nyní existuje jen pár lahví, ostatní je jen značka. V Evropě mají povinnost uvádět pravdivé informace o stáří alkoholu pouze výrobci ve Francii (jinak též Reunion, Martinik, Francouzská Guyana a pár dalších vesměs bývalých francouzských kolonií).

Koktejly: Hula Hula – long drink 3 cl hnědého rumu 3 cl bílého rumu 3 cl citronové štávy 5 cl maracujové štávy Všechno se protřepe s ledem v šejkru a nalije do sklenice, zdobíme plátkem kiwi a karamboly

Daiquiri 3 cl bílého rumu 2 cl limetové nebo citronová šťáva 1 cl cukrový sirup Protřepeme v šejkru s ledem a nalijeme do sklenky


S o v y - Helena Přibylová (8430_01) Před 14 lety dal můj mladší syn mému tehdejšímu

příteli

k

Vánocům

porcelánovou solničku a pepřenku ve tvaru sovy. Já dostala poličku ve tvaru domečku, kterou jsem si v té době velmi přála, sovičky jsem tam hned umístila a přikoupila s miminkem

další

dřevěnou

v bříšku.

sovičku

Postupně

jsem

přikupovávala další a další sovičky, vozila si je z dovolených a rozhlásila v rodině i po všech známých, že je sbírám. Do dnešního dne jsem nasbírala 320 sov různých velikostí od pidi sovičky až po 70 cm vysokou zahradní sovu a žádnou nemám

duplicitní.

Sovičky

z různých

materiálů mám umístěny v 5 poličkách, 3 velké venku na zahradě, šperk na krk stříbrný i zlatý, na klíčence, odrazky na kolo, několik ručně vypálených sov, do kterých se dává čajová svíčka, sisalovou sovu… Kromě sov sbírám od mládí okénkové pohledy /čím více okének,tím lépe/, které si řadím dle zemí a měst. V současné době jsem se rozhodla, že začnu sbírat něco jiného, a to loutky, převážně čerty – je to nákladnější koníček než jsou pohledy a sovy – mám doma již 3 ručně vyřezávané čerty a 2 rytíře.


SOVY Sovy v lidské kultuře V

evropské

moudrostí

kultuře (podle

spojovány řecké

s

bohyně

moudrosti Athény, často zobrazované se sovou). V rané křesťanské mytologii je

naopak

sova

symbolem

ďábla.

Houkání sýčka je chápáno jako věštba smrti.

Také

v

Japonsku

je

sova

považována za symbol smrti a špatné znamení, u indiánů kmene Hopi jsou sovy tabuizované, neboť jsou nečisté a zlověstné

podobně

jako

u

kmene

Kwakiutlů v Kanadě nebo Kečuů v Peru.. Zvěrokruh podle dávných indiánů Všechny civilizace a etnika si dali tu námahu na poznávání lidského chování. Bez poznání není pokroku v hmotném, ani v duševním, neviditelném světě. Síly, které nevidíme, ale fungují, ovlivňují naše jednání. Indiáni řídili svá rozhodnutí jednak řadou starších a zároveň vlastní intuicí, vnímavostí k jevům přírody zděděnou moudrostí předků. Povahu a schopnosti zvířat přiřadili k jednotlivým vlastnostem lidí, kteří se narodili v tom kterém období pod silami té konkrétní části roku. Je zajímavé, že i okrajové dny jsou přesně totožné s "evropským", čili slunečním horoskopem, jak ho nyní známe my.

 Sokol

21.3. - 19.4.  Bobr

20.4. - 20.5.  Jelen

21.5. - 21.6.  Datel

22.6. - 22.7.  Losos

23.7. - 22.8.  Medvěd

23.8. - 22.9.  Havran

23.9. - 23.10.  Had

24.10. - 22.11.  Sova

23.11. - 21.12.  Husa

22.12. - 20.1.  Vydra

21.1. - 18.2.  Vlk

19.2. - 20.3.

Sova (23.11. - 21.12.) Lidi zrozené ve znamení Sovy charakterizuje ohnivý živel (síla, aktivita, tvoření, vůle a činy). Vládne jim západní vítr (cítění, vnímání, empatie). Sova vždy bývala symbolem moudrosti. I v moudrosti starých indiánů to byl posel pochopení životních zákonů, hluboké pravdy a vyslanec Stvořitele. Proto i tyto osoby charakterizuje neutuchající touha po vyšších ideálech. Snaží se jimi sami řídit, ale také předávat dál. Chtějí nacházet odpovědi hlavně pro dobro všech. Ne všichni ve znamení Sovy jsou ideální, i když si to o sobě myslí. Proto ostatními bývají považováni za namyšlené a povýšené. Jen sami se rozhodnou, koho budou brát jako autoritu. V diskusích o detailech jsou ochotni přistoupit na kompromisy. Rádi diskutují. Snaží se jednat férově a čestně. Na svět se snaží dívat optimisticky a z rozletu. Práce: Problémy chtějí řešit okamžitě a efektivně v zárodku. Jsou stále aktivní. Mají mnoho zálib a koníčků. K práci přistupují s plným nasazením. Mají fantazii, představivost a svobodomyslnost. Rutinu zvládnou jen když musí. Láska: I v partnerství řeší problémy a chyby hned, když se vyskytnou. Pokud by jim chtěl někdo svázat "křídla", buď uletí, nebo se usouží nudou a zahálkou. Nakonec rezignují a chřadnou. Jsou vhodní pro podobné typy.


T I F F A N Y – Věra Kohoutová (8430) Jak jsem se dostala ke svému koníčku? Na základní škole jsem mívala kázeňské problémy, protože si učitelky stěžovaly, že ve výtvarce neudělám nic stejně jako ostatní žáci a žákyně. Že moje školní práce odpovídají zadání vždycky úplně jinak než jak to soudružky učitelky myslely. Tenkrát nevěděly, že se tomu dneska říká „kreativita“ a že je to vlastně dobře. Třeba bych teď měla nárok na rehabilitaci v oblasti třídních důtek – facky za důtky už asi nevyreklamuji. Moje maminka byla neskutečně šikovná na spoustu ručních prací – kromě tradičního šití, pletení a háčkování – uměla nádherně vyšívat tak složitými technikami, že jsem to do dneška nepochopila; uměla krajky šité, háčkované i paličkované; uměla figurky z vizovického pečiva i z moduritu; uměla prostě kdeco. Věnovala tomu veškerý volný čas a tudíž se její výrobky vyznačovaly precizností a v podstatě se daly pokládat za umělecká díla. Já jsem od ní leccos odkoukala, ale vzhledem k tomu, že jsem podědila ještě spoustu dalších zájmů zase po tátovi, nikdy jsem jí nedokázala konkurovat praxí a zkušenostmi. Abych tedy z rodinného konkurenčního boje vyšla se ctí, začala jsem

si

vybírat

techniky,

které

maminka

neuměla.

Tenhle

celoživotní trend mě přivedl ke skleněným mozaikám TIFFANY technikou. Začala jsem asi před 3 roky se šperky, když jsem navštívila uměleckou dílnu ve škole u nás na sídlišti. Do té doby jsem věděla, že existují lampy, které vyrábí Věra Křesadlová, a to bylo všechno. Po 6 hodinovém tvůrčím zápasení v dílně jsem si byla jistá, že mám nového koníčka. Postupně jsem si začala kupovat materiál a začala jsem zkoušet tvořit doma. V současné době používám brusku, která není ta správná a dost se při ní nadřu. Proto usilovně šetřím, abych svoje vybavení doplnila. Začala jsem vyrábět i prostorové předměty – svícny, krabičky, vázy a podobně. Nejvíc pyšná jsem na vánoční dekorace a na funkční hodiny. V současné době mám rozpracovaný rám pro zrcadlo. Zatím jsem se dokázala rozloučit asi se 4 drobnostmi. Moje nejbližší rodina sice blahosklonně toleruje mého koníčka, ale s postupem času a se zvyšující se kvalitou mých tvůrčích počinů ubývá posměchu a roste poptávka. Vybavení pro tohoto koníčka pořídíte tak za 5 tisíc korun, materiál pro výrobu předmětů stojí v řádech stokorun. Taky se musíte vnutit někam ke sklenáři a vyprosit si zlomkové sklo, které by jinak vyhodil. Z hlediska času – jakmile se do výroby něčeho pustím, nedám pokoj, dokud to není hotové a nebo dokud udržím pájku v rukou. Často se pořežu nebo popálím. Inspiraci hledám na internetu nebo v literatuře. Ráda bych se zdokonalila natolik, abych byla schopná vytvořit mozaikové ozdoby ve skleněných výplních kuchyňských skříněk. Kuchyň se dočká rekonstrukce patrně příští rok – mám tedy co dělat!


TIFFANY Název Tiffany technika je odvozen z užití a zpracování barevného plochého skla umělcem Louis Comfort Tiffanym ve Spojených státech. Obecně lze říci, že techniku zpracování do olověného profilu nahradil technikou spojování skla pásky měděného plechu (v dnešní době se k tomuto účelu používá měděná samolepící páska) a následné jeho spojování cínovou pájkou. Tato technika umožňuje mimo jiné výrobu prostorových objektů.

Dnes se lze setkat nejen s vitrážemi v oknech, ale také v interiéru v kuchyňských linkách, vitrínách a mezistěnách. Technika umožňuje vytvářet dekorativní předměty jako jsou Tiffany lampy, závěsné obrázky jak na zeď, tak do okna, zrcadla kombinovaná s barevným sklem, hodiny, vánoční ozdoby, miniskleničky, krabičky, svícny a další prostorové předměty, ale také originální drobné šperky. Světlo, které prostupuje vitráží, proteplí a oživí interiér. Barevné sklo je možné využít i k vytváření mozaiky.


P S A N Í – Jaroslava Laines (8400 – sekretariát ředitele) Jarka mluví plynně španělsky a španělská kultura ji fascinuje natolik, že své děti vychovávají s manželem dvojjazyčně a velká část její literární tvorby je právě v tomto jazyce, próza i poezie. K psaní jako takovému ji přivedla láska ke knížkám a požitek z „hraní si“ se slovy, možná přispělo i lehce osamělé dětství, kdy už ve 2. třídě psala krátké veršovánky (bohužel se nedochovaly). Dokáže psát i několik hodin v kuse, pak zase týdny i měsíce nenapíše ani řádku. Momentálně se podílí na projektu Mám talent (organizuje Knižní Klub), kde publikuje své povídky. Zároveň se účastní literární soutěže Albatrosu s pohádkou o dracích. Jejím snem je vydat knížku pohádek. Případně, kdyby se z jejích pohádek o autíčkách udělaly večerníčky. Rodina Jarku podporuje, starší syn pohádky s nadšením čte – dokonce i předčítá ve škole, mladší poslouchá (momentálně je v kurzu pohádka o neposlušném kamionu). Maminka pro změnu dělá oponenturu, jako kritik je opravdu nesmlouvavá. Pohádky si můžete přečíst na portále http://www.mamtalent.cz/, sekce pro děti a mládež (dvě sbírky „Pohádky na kolech“ a „V hlavní roli zvířátka“).

Krok do neznáma

Mujer

Podzimní krajkoví

Odcházíš do neznáma.

Mujer caprichosa -

Prokřehlá krajka noci

Cosi začíná.

eres una rosa,

ve větvích podzimních stromů vlaje;

Hra je rozehrána.

porque tienes espinas,

vítr ji má ve své moci,

Zčeřená hladina,

aunque eres hermosa.

už od něj celá ztrhaná je.

pod kterou nenahlédneš,

Mujer más bella -

A na těch zbytcích krajkoví

je náhle životem Tvým.

eres una estrella,

šedivého jak myší plášť

Co bude dál, neodhadneš.

siempre tan fría,

zachytil se list vrbový,

Jsi slepcem, jenž krokem tápavým

distante y seria.

však vítr, jak by choval zášť,

prochází neznámou zemí

Mujer… mujer madre –

ten malý pozdrav podzimu

a netuší, zda na příštím kroku

eres flor que se abre

žene zas na cestu v dál

nepropadne se do podzemí.

dando amor a tu hijo

co výsměch slunci letnímu,

Nevíš, jak strávíš příštích pár roků,

y orgullo a su padre.

s nímž v srpnu si ještě hrál.

co bude dál, co bude zítra,

Mujer anciana –

Nešťastné nebe slzy roní

zda čeká Tě prohra, či vítězství.

eres una ventana

a vítr - tichý posměvák

Jedno však víš. Přijdou další jitra

abierta al otoño

se spadaným listím se po poli honí,

a s nimi i naděje na štěstí...

en cada mañana.

náhle však zmizí, ani nevíš jak.

Úryvek z pohádky „Ztracené dračí město“ Nikdo by se býval nedivil, kdyby to teď bratři vzdali; jenže když došli až sem, nechtělo se jim jen tak hodit flintu do žita a utéct jako malí kluci. Se sevřeným hrdlem se plížili od sloupu ke sloupu, schovávali se ve stínu a doufali, že se jim podaří dojít co nejdále, než je plaz zbystří. Už byli docela blízko brány, když David nešťastně stoupl na uvolněný kámen. V tichém prostoru se zapraskání ozvalo jak rána z děla. Had okamžitě vyrazil jejich směrem. Zděšeným chlapcům vypadly kuchyňské zbraně z rukou. Vteřinku poté se probrali, vystartovali jako rakety a upalovali co jim nohy stačily. Plaz byl ale rychlejší než oni. Už je téměř doháněl,

když Richard dostal spásný nápad. „Rozdělíme se, poběžíme dokola každý z jedné strany

sloupu!“ zavelel. Had udělal chybu; každá hlava chtěla pronásledovat jiného kluka a tak narazil prostředkem těla přímo na sloup. Z druhé strany do sebe jeho palice kleply jak dvě kastaněty. Na to čekal


David, který kolem obou hlav přehodil připravenou smyčku z provázku co vytáhl z kapsy. Dočasně zneškodněný plaz jen rozzlobeně syčel. „Honem, tohle dlouho nevydrží,“ popoháněl David bratra a oba současně vrazili do veřejí brány. Ta se se skřípěním pootevřela. Kluci jen tak tak prolétli skrz než se průchod opět zaklapl. Jakmile byli v bezpečí, užasle se zastavili. Stáli v polovině kopce nad velikým městem. Překvapením ale ještě nebyl konec. „Co se to...“ ozvalo se vedle nich „...á, to jsou jen děti...“ rozespale na ně mžoural starý drak. „Děti? ... DĚTI!!“ probral se najedou. „Konečně jste přišli!“ téměř nadskakoval nadšením. Hned však zvážněl „Rychle, už je skoro pozdě! Poběžte za mnou“ popoháněl zmatené chlapce. „Musíte hned běžet doprostřed města a dotknout se diamantu, jinak bude s námi všemi konec!“ Opravdu, s městem se něco dělo. Od jeho vnějších okrajů směrem ke středu pohasínalo světlo, zem se otřásala a z míst, kde se náhle rozhostila temnota vyšlehávaly plameny a ozývalo se zlostné vrčení. Jak moc kouzelného kamene slábla, draci kteří se ocitali mimo její vliv se stávali opět divokými zvířaty. Vrhali se jeden na druhého, snažili se spálit se navzájem plamenem a při svých potyčkách slepě ničili vše, co jim stálo v cestě. Kluci neváhali ani vteřinku. Pospíchali za starým drakem, který je neomylně vedl nejkratší cestou do středu města. Chvílemi museli přelézat poražené sloupy, jednou se jen tak tak vyhnuli šlehajícímu plameni, ale stejně neustávali v běhu. Už viděli hlavní náměstí, v jehož centru stál obrovský, zářící diamant. Jeho svit však pohasínal. Zbýval již jen kruh, který nepokrýval ani celé náměstí. V něm se tísnili poslední moudří draci a vyděšeně povzbuzovali oba bratry ke spěchu. Chlapci utíkali jako kdyby měli na nohách křídla. Byli skoro u kouzelného kamene když zaslechli starého draka, který zůstal pozadu, jak volá „Dotkněte se diamaaaauuugrrrr...“ Zbytek věty zanikl v hrozivém zařvání a za zády jim vytryskl plamen. Úryvek z pohádky „Čarodějnice ze sklepa“ Když přišly prázdniny, dvojčata trávila se svojí kamarádkou mnohem více času než dříve. Martin se Sárou, kteří chodili do práce, byli moc rádi, že se čarodějnice o děti postará. Ta jim na každý den vymýšlela program – chodili spolu na procházky, učila je základní léčivá kouzla, hrála s nimi všemožné hry a tak jim čas vesele ubíhal. Samozřejmě netrvalo dlouho a došlo i na létání na koštěti. To ráno, při snídani, útočili Toník s Gretou zvlášť úporně. „Sazi, Sazičko, viď, že nás naučíš létat na koštěti“ vemlouvala se holčička. „No víš, kdybysme se dostali do nebezpečí, takbysme mohli utéct všemu“ přidal se ‚rozumně‘chlapec. „Vzpomínáš na to údolíčko v lese, tam nás nikdo neuvidí a my budeme moc opatrní“ lísala se dál Greta. Nakonec, jak se taky dalo čekat, čarodějnici umluvili. Přivázali ke kolům tři košťata, Sazička si v kočičí podobě sedla do košíku na řidítkách a jeli za město. V údolí uprostřed lesů opřeli kola u starého dubu. Popadli košťata, dopravili je doprostřed paloučku, a výuka mohla začít. Nejdřív čarodějnice předvedla postup, pomaloučku obletěla mýtinu, následně nechala nasednout na košťata děti, aby si to také zkusili. Greta na to šla pěkně pomaloučku. Bylo vidět, že se trochu bojí, ale za chvilinku už kroužila nízko nad zemí po celém paloučku. To Toník se tvářil že to nic není. Nasedl, vylétl jak střela... a byl na zemi. Čarodějnice jen tak tak chytila prchající koště. Druhý pokus mu už vyšel. Po pár minutách vesele proháněli jeden druhého. „Dávejte pozor a nelétejte příliš rychle! Nesmí nám žádné koště uletět.“ varovala je Sazička. „Víte jaké by z toho bylo pozdvižení, kdyby ho někdo uviděl?“ Jakoby to přivolala. Toník se začal předvádět, kličkoval mezi stromky a pak už jen Greta stačila vykřiknout „Pozor větev!“ Ozvalo se křupnutí,

chlapec zůstal viset na haluzi, koště uhánělo do lesa a

vteřinku na to se větev poroučela dolů i s Toníkem. Pohled na bráchu hladícího si otlučený zadek Gretu rozesmál, až jí tekly slzy. Zato čarodějnice se moc nebavila. Naštěstí odlétající pometlo včas ulovila, přesto Toníkovi pěkně vynadala. Pro ten den se rozhodli létání ukončit. Děti trochu brblaly, ale jinak spokojeně přivazovaly košťata ke kolům a bavily se Toníkovým pádem. „Měl jsi se vidět, visel jsi tam jak velká hruška“ chichotala se Greta „škoda, že jsem si nevzala foťák“. „No, spíš než ovoce jsi připomínal lenochoda co zapomněl jestli leze nahoru nebo dolu“ přizvukovala čarodějnice. Zvesela vyrazili na kolech domů, černá kočka opět trůnila v předním košíku, a vůbec netušili, že je celou dobu někdo pozoroval.


POHÁDKY Málokterá evropská země má tak bohaté, pestré a košaté lidové slovesné umění jako Španělsko. Řada velkých španělských dramatiků, prozaiků a básníků čerpala látku z lidových eposů, pověstí, rčení a přísloví, ba i pohádek. A přitom první sbírka opravdu původních lidových španělských pohádek vyšla až r. 1859. Nejvýznamnější soubor španělských pohádek (280 textů, které na španělském venkově zaznamenal badatel Aurelio M. Espinosa) vyšel v letech 1923-26. Tyto záznamy jsou prosté, jednoduché, někdy až strohé, ale právě v tom tkví jejich hodnota. Španělské pohádky mají několik zvláštních rysů, které je odlišují např. od pohádek středoevropských. Především tyto příběhy ovlivnila přítomnost Maurů (jak se tehdy říkalo Arabům), kteří počátkem 8. stol. pronikli na Iberský poloostrov a zanedlouho jej skoro celý obsadili. Jejich nadvláda skončila až r. 1492 pádem Granady, jež byla sídlem posledního maurského krále na území dnešního Španělska. Mauři během dlouhých staletí výrazně ovlivnili vzdělanost na poloostrově i celý vývoj jeho obyvatelstva. Spolu se svou tehdy vysokou hospodářskou, technickou i kulturní úrovní přinesli na Iberský poloostrov i své vypravěčské umění, svou poezii, své pohádky a příběhy. Mnohé maurské pohádky byly přitom přebírány ze starších perských podání, a perské příběhy zase vycházely z ještě starších indických sbírek. Mnohé motivy těchto příběhů se pak staly součástí španělsky vyprávěných pohádek. Dalším zdrojem, z něhož španělské pohádky čerpaly, se pak v 16. a 17. stol., v době španělských zámořských objevů a výbojů, staly indiánské pohádky národů Latinské Ameriky. Ve španělských pohádkách se často objevují hádanky, vypravěči měli v oblibě krátké, anekdotické příběhy, někdy šlo spíš o šprýmy než o pohádky. Romanista a spisovatel Václav Cibula vydal své převyprávění více než čtyřiceti španělských pohádek r. 1984. Podařilo se mu zachytit zvláštní typické motivy těchto příběhů stejně jako strohost a jadrnost dialogů, jejich poezii, moudrost i humor. Čerpal přitom ze všech oblastí Iberského poloostrova: v jeho převyprávění najdeme pohádky z Aragonu i z Murcie, z Andalusie i Extremadury, z Leónu, ze Staré i Nové Kastilie. V. Cibula překládal ze španělských, německých a francouzských zdrojů.

Pohádková místa Hrad Krakovec Na

tomto

hradě

se

natáčela

pohádka Ať žijí duchové. Zde si Vilém Brtník z Brtníku tak mocně přihýbá

z lahve

s vydatnou

Alpy

pomocí

a

děti

trpaslíků

opravují hrad, který jim byl svěřen do péče. Také zde sídlil obávaný Mrakomor z pohádky Princ a Večernice. Nachází se ve Středočeském kraji, vzdušnou

čarou

asi

10

km

jihozápadně od Rakovníka. Co na něm ale nenajdete, je střecha. Ta byla totiž v pohádce přikouzlena trikem.


Hrad Kašperk Na tomto romantickém místě ukrytém v šumavských lesích se natáčela zimní pohádka Anděl Páně. V pohádce se objevuje především nádvoří hradu, exteriéry se natáčely v okolí a na dalších místech Šumavy. V pohádce se objevuje také nedaleký kostelík sv. Mořice (na vrchu Mouřenec nad obcí Annín).

Hrad Helfenburk u Bavorova Tady hledá Jindřich z pohádky Princezna ze Mlejna svou zakletou princeznu.

Zámek Červená Lhota Sluha Jiřík získá od rybářů loďku a jede si na tento romantických zámek pro princeznu Zlatovlásku. Projížďka na pramici po zámeckém rybníku kolem dokola zámku Červená Lhota je návštěvníkům zámku umožněna i dnes. Loďky se půjčují přímo u vody a provozní doba půjčovny je stejná jako otevírací doba zámku.

Hrad Pernštejn Patří mezi nejkrásnější hrady v České republice. Je proto také jedním z nejnavštěvovanějších moravských hradů. Pro svou neopakovatelnou atmosféru se objevuje v mnoha pohádkách. Mezi nejznámější patří Jak se budí princezny, Sedm krkavců, Pták Ohnivák, Sůl nad Zlato, Čert ví proč.

Adršpašské skály - tajemné Diamantové skály, ve kterých zmizeli dva bratři Jaromír a Jaroslav z pohádky Třetí princ. Jistě si vybavíte i krásné prostředí zatopeného lomu bývalé pískovny. Dnes si zde od května do konce října můžete vypůjčit loďku a vychutnat si všechnu tu ohromující krásu z vodní hladiny.

Hrad Bouzov Hrad Bouzov je místem, kde se natáčelo hned několik pohádek. Švec Jíra zde letěl za svou Jasněnkou v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci, natáčela se zde pohádka O medvědu Ondřejovi, Třetí sudička, Arabela se vrací, Rumplcimprcampr, Království potoků a mnoho dalších. Akce a speciální prohlídky, které se na hradě Bouzov pravidelně konají, na tyto pohádky často navazují.

Hrad Křivoklát Pohádka Škola princů se točila celá na hradě Křivoklátu a také v jeho okolí. Více či méně se Křivoklát objevuje i v dalších filmech – Noc na Karlštejně, Anděl Páně, Třetí princ, Tři veterání, Kletba bratří Grimmů a v mnoha dalších.


13. komnata Desítka českých hradů a zámků Vám už letos otevře své třinácté komnaty! Jednou z nejočekávanějších novinek domácí turistické sezóny 2012 je projekt Otevřte 13. komnatu, do kterého se zapojuje 10 hradů a zámků napříč Českou republikou.

Chceme vyhnat nudu z hradů a zámků Jeho organizátoři vzkazují turistům: Nenecháme Vás nadále otravovat takovými nezáživnými zlozvyky průvodců, jako je chrlení stovek letopočtů, či automatický aerobik, při kterém turista bezmyšlenkovitě otáčí hlavu od obrazu k obrazu podle toho, kam znuděný průvodce zrovna upažuje svoji ruku. Místo toho nabízíme zábavu, tajemno a rovnocenné partnerství mezi průvodcem a návštěvníkem. To jsou vskutku nadějně znějící sliby destinačního managementu středočeské oblasti Zlatý pruh Polabí, z jehož iniciativy projekt vznikl a brzy startuje. „V loňském roce jsme uspěli s žádostí o podporu našeho projektu v rámci Integrovaného operačního programu, vyhlašovaného ministerstvem pro místní rozvoj. Po přípravné fázi letos ukážeme naše záměry v praxi,“ řekl Pavel Hlaváč, předseda správní rady Zlatého pruhu Polabí o.p.s.

Květnový start formou velkolepých hradozámeckých slavností Projekt oficiálně ostartoval 5. května velkou slavností, která se ve stejném termínu odehrála na všech 10 zúčastněných objektech velkolepě pojatými slavnostmi nazvanými Třináctá komnata. „Zážitek pod značkou Otevřte 13. komnatu Vám bude dopřán na zámcích Děčín, Chlumec nad Cidlinou, Kačina, Kozel, Loučeň, Slatiňany, na hradech Grabštejn, Kost, na Slezskoostravském hradě a konečně i v klášteře Broumov,“ vyčísluje zapojené objekty Noemi Koukolová ze Zlatého pruhu Polabí. Při zahajovací slavnosti poprvé předstoupilo před návštěvníky památek všech 10 tajemných postav, na každém objektu jedna – vždy ta, která souvisí konkrétně s jeho dějinami.

Tajemné postavy v rolích lehce záhadných průvodců Právě na historických a mnohdy záhadně působících postavách v rolích kostýmovaných a po všech stránkách netradičních průvodců je celý projekt postaven. „Už u brány zámku před vás nepředstoupí žádný student s navrčenými letopočty. Na jeho místě bude stát postava z minulosti hradu či zámku v atraktivním kostýmu. Pozve vás na interaktivní a svým pojetím vskutku zábavnou hodinovou rodinnou hru, při níž budete formou tajenkového rébusu řešit jistou historickou záhadu. A jen tak mimoděk během prohlídky poznáte na moderně dávkovaných datech z životního příběhu, jak zajímavý hrdina se to vlastně stal vaším průvodcem,“ vysvětluje Jiří Senohrábek ze Zlatého pruhu Polabí. V Děčíně Vás možná lehce vyleká Černý rytíř, jinak Zikmund z Vartenberka, dosti bezpáteřný bojovník na straně husitů i v armádách jejich protivníků – podle toho, odkud mu zrovna kynul větší prospěch. V Chlumci nad Cidlinou vás možná nachytá na některý ze svých oblíbených kanadských žertíků Hrabě šprýmař, jak se přezdívá proslulému


vyznavači černého humoru Oktaviánu Kinskému. Na zámku Kačina postraší turisty hraběcí duch Rudla, který za svého pozemského života dokázal v kartách, či s herečkami lehčích mravů přijít o veškeré své jmění. Rudla je ale vyslovený dobrák v porovnání se skřetem Radoušem, který podle pověsti rdousil své vlastní děti, stejně ohyzdné jako on sám, a nyní hledá odpuštění na zámku Kozel. Na zámku Loučeň vás jistě dostane elegantní Bílá paní, kterou odtud vyhnali pro její víru, aby se sem posléze vrátil její duch. V dámské společnosti se ocitnete také na hradě Grabštejn, kde se vás ujme svatá Barbora, patronka hradní kaple, či na zámku Slatiňany, kde vás příznačně provede expozicí zaměřenou na tématiku koní žokejka Lata Brandisová, jediná ženská vítězka v historii slavné Velké pardubické. Na hradě Kost nahlédnete pod kuklu katu Heřmanovi. A s největší pravděpodobností si výrazně upravíte představu, kterou jste do té doby o katech měli. Na Slezskoostravském hradě prokážete svoji odvahu, když se postavíte vyvrhelovi středověké společnosti, loupeživému rytíři Jáchymu Zahozenci, který se po celý život mstil za svůj raný osud odloženého nemanželského dítěte. Konečně v klášteře Broumov vás známý loupežnický synek Lotrando přesvědčí, jak daleko někdy padne jablko od stromu.

Po návštěvě jednoho zámku dostanete klíč, po poznání sedmi pak otevřete 13. komnatu Mezi prohlídkami s tajemnou postavou na 10 historických objektech pochopitelně existuje spojovací nit. Má formu cesty za odhalením tajemství třinácté komnaty. Navštívíte-li minimálně sedm z deseti hradů a zámků, a nasbíráte tak potřebných sedm klíčů, pak se vám na vámi vybraném hradu či zámku otevře jeho 13. komnata s do té doby pečlivě střeženým tajemstvím. „Třináctá komnata je už z postaty svého označení místností, kam se jiný návštěvník, než úspěšný absolvent naší rodinné hry nemá šanci dostat. Už tedy její holé stěny budou nevšedním zážitkem. Co tyto zdi ukrývají, pochopitelně nemůžeme prozradit ani v nejmenším,“ řekl Jiří Senohrábek. K nasbírání potřebných sedmí klíčů má každý poutník po hradech a zámcích vždy 16 měsíců od návštěvy prvního z nich, kde mu bude vydán cestovatelský pas, do něhož bude potřebné klíče sbírat.

Hradozámecká hra útočí na všechny smysly jejích účastníků Každá památka vstupuje do projektu Otevřte 13. komnatu také vlastním nezaměnitelným pokrmem, nebo vůní. Vítaným prvkem budou jistě i fotopointy ve formě jedinečných laviček, na nichž bude v místě s dominantním pohledem na navštívenou památku trůnit přímo konkrétní tajemná postava – rozumí se, že v neživé formě její podobizny. To nejzajímavější místo k focení tak vyberou organizátoři projektu vhodným umístěním lavičky za vás. A celá rodina se tak může vyfotografovat na památku na vydařený výlet. „Cílem je zasáhnout všechny smysly návštěvníků. Tedy prostřednictvím nejen sluchových a zrakových, ale i čichových a chuťových zážitků zapsat konkrétní historické místo, na kterém jim bylo dobře a kde se nenudili, když ne navždy, pak alespoň nadlouho do srdcí návštěvníků,“ shrnul Jiří Senohrábek.

Bílá paní z Loučně přivítá první hosty ještě předtím, než sleze sníh Do role pilota celého projektu se dostává zámek Loučeň, kam i v zimních plískanicích dorazíte z Prahy nejpozději za hodinu. Prohlídky s tajemnou postavou, zde konkrétně s Bílou paní, ostartovaly na Loučeni už v sobotu 14. ledna. „Jsme velmi rádi, že můžeme nabídnout předpremiéru všem nedočkavcům, kteří se o projektu dozvědí již na veletrhu Regiontour v Brně a nechtějí čekat do jeho kompletního spuštění na jaře. Jsme přesvědčeni, že i v zimě dokážou hrady a zámky nabídnout skvělou alternativu trávení volného času. A protože to chceme prakticky dokázat, startujeme s předstihem před ostatními,“ řekla Kateřina Šrámková ze zámku Loučeň. Tajemné prohlídky v přítomnosti Bílé paní si na zámku můžete užít v termínech, které budou spolu s dalšími důležitými informacemi postupně zveřejňovány na internetových stránkách http://www.otevrte13komnatu.cz/ Jak to celé funguje? Na počátku nebylo vždy slovo. V našem případě je na počátku cestovní pas. Teprve s ním v ruce se dostanete do blízkosti tajemných postav z minulosti, magických průvodců našimi 10 historickými sídly,


kteří k vám promluví a provedou vás komnatami, jimiž v minulosti kráčeli ve společnosti urozených oni sami a v jejich závěsu pak dějiny. Při vstupu do každého z hradů a zámků obdržíte spolu se vstupenkou také hrací kartu. A na té památce, kterou se rozhodnete navštívit jako první, také již zmíněný cestovní pas. Jakmile s pomocí tajemné postavy vyluštíte během prohlídky tajenku hrací karty, obdržíte po každém takovém úspěšném řešení jeden klíč. Na každém z navštívených hradů a zámků vždy právě jeden – ani víc, ani méně. S každým nově získaným klíčem se vaše cesty ke 13. komnatě přibližují. Po získání celkem 7 z 10 možných klíčů budete moci před vámi vybranou 13. komnatou (rozhodnete se pro 13. komnatu některého z hradů, zámků nebo kláštera?) prohlásit ono pověstné „Sezame, otevři se!“. Co se stane pak, zůstane až do toho okamžiku tajemstvím… Jáchym Zahozenec na Slezskoostravském hradě Tohle kdysi slavné hradní sídlo uprostřed města Ostravy už leželo v pořádných rozvalinách. Ale v poslední chvíli vstalo jako bájný pták Fénix ze svého popela. Dnes patří k oblíbeným cílům romantických procházek a výletů nejen místních obyvatel. V korunách rozložitého javoru na hradním nádvoří, největšího stromu široko daleko, dnes od jara do podzimu rozverně cvrlikají ptáci. Jakoby už nikdo nepamatoval onu pohnutou chvíli, kdy se pod košatou korunou tohoto listnáče ocitlo odložené nemanželské dítě jistého šlechtice, kterého by přítomnost syna ve vlastním

domě

usvědčovala

z manželské

nevěry.

A

tak

bylo

potřeba

se

ho

zbavit.

Plačící dítě naštěstí záhy objevil pod stromem jistý posel, a tak z malého Jáchyma, kterému všichni poněkud necitlivě přezdívali Zahozenec, vyrostl statný jinoch. Jenže když vyrůstáte v sirotčinci a všichni na vás pokřikují „Zahozenče“, zařeknete se proti celému světu a žádný dobrák z Vás asi nebude. Jestli se nebojíte, vyrazte na Slezskoostravský hrad. Ale neberte s sebou žádné cennosti a neprovokujte drahými šperky - Jáchym Zahozenec se ve zdech hradu zjevuje dosud a cizím dávat a mordovat kvůli jedné zlaté cetce ho, bohužel, zatím nikdo neodnaučil… Hrabě Šprýmař na zámku Karlova Koruna Málokterý zámek na světě má tak originální půdorys jako ten v Chlumci nad Cidlinou kousek od Hradce Králové, který připomíná královskou korunu. Však se mu také říká Karlova Koruna! Ti, co už na zámku byli, všude vyprávějí s otevřenou pusou, že střed zámku tvoří velikánský sál s mramorovou podlahou, co se čistotou leskne tak, že by se z ní dalo jíst. Když se někdo nechá zlákat tím bohatstvím a s potěšením přikývne na nabídku zámeckého pána, hraběte Oktaviána, aby strávil jako jeho host na zámku večeři a třeba k tomu navrch ještě i noc, obvykle se dme samou pýchou a potěšením. Po večeři už ho ale rázem nadýmá úplně něco jiného. Kdepak, žádná otrava, nejsme ve středověku. To si z něj jen hrabě vystřelil a do jídla mu dal projímadlo. Představa hosta, jak stráví večer v některém z honosných zámeckých pokojů, se tak rázem ocitá zavřená na záchodě, odkud hodiny není úniku, ať chcete sebevíc. Inu každý člověk má rád legraci, ale čeho je moc, toho je příliš. Jakmile se i vy necháte zlákat na Karlovu Korunu, rozhodně buďte ostražití, abyste se nestali obětí dalšího povedeného vtípku knížete – smíška! Svatá Barbora na hradě Grabštejn Když ještě střežil zemskou hranici s Žitavskem, žádný nepřítel neměl prakticky šanci projít tudy a ohrozit českou zemi. Z věže, která má dnes nezaměnitelnou kruhovou báň, byl vidět každý podezřelý pohyb na kilometry daleko, takže bylo vždy dost času zažehnat nebezpečí. Vojsko na tomto hradě vydrželo ještě déle, než panstvo – není to ještě ani čtvrtstoletí, co odtud odešel poslední z vojáků. Po letech vojenských šarvátek a násilí zavládl na hradě Grabštejn mezi Libercem a Hrádkem nad Nisou svatý klid. A to doslova. V mírových dobách opět promlouvá k vnímavým poutníkům hlas svaté Barbory, patronky přenádherné hradní kaple. Tahle ctnostná panna si vytrpěla v dřívějších dobách své, stejně jako hrad samotný: Vlastní otec jí pro její víru připravil peklo na zemi – věznil ji, mučil a nakonec i vlastní rukou sťal. Na její čisté duši se ale mnohá utrpení nijak nepodepsala. Ti, kterým se zjevila, vyprávějí o příjemné


energii, která z ní sálá. V opravdu velkých hříšnících prý ale probouzí tváří v tvář pocit viny, jenž dokáže být údajně mučivě skličující. Setkání s ní tak funguje jako spolehlivý test na zvážení vlastních vin. Ve svém vlastním zájmu byste ho měli podstoupit dřív, než bude pozdě… Duch Rudla na zámku Kačina Ne každý ví, že nejen ve Washingtonu, ale i u Kutné Hory je Bílý dům. Alespoň se tak někdy říká zámku Kačina, který jakoby sídlu amerických prezidentů z oka vypadl. Hlavní zámeckou budovu spojují s knihovním a divadelním sálem obloukové sloupové chodby, které vytvářejí dojem tak trochu lázeňské kolonády. Zkrátka pohodová nálada se tu mísí s přepychem. Člověk by měl nejraději zůstat u toho lákavého pozlátka. Jenže když se tu zdržíte třeba až po setmění, ono to tak docela nejde. Citlivé povahy totiž s přicházející tmou slyší najednou hlasitý smích, pijácké hlášky, anebo klení zhrzených karbaníků, kterým zase nevyšla karta. A pak se objeví ten, kdo má tohle kvílení, křik a hysterické chechtání na svědomí: duch hraběte Rudolfa Chotka, místními zvaný poněkud důvěrně Rudla. Když hrabě ještě žil, pořádal na zámku často vyslovené orgie. V kartách prohrál skoro celé jmění. A po smrti svého talentovaného syna a následně i manželky propadl alkoholu docela. Dodnes nemá pokoje a potácí se po nocích, ale někdy prý i ve dne, zámeckými komnatami. Stříbřitý šat, do něhož je zahalen, připomíná jeho někdejší bohatství. Některé z těch, co hraběcího ducha Rudlu už potkali, prý přepadl strach, jiným se nad ním zase chtělo plakat lítostí. Jaké city asi probudí ve vás? Lotrando na klášteře Broumov V tom roztodivném cípu východních Čech soupeří věže skalních měst s věžemi hrdých barokních kostelů slavného architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera o to, kdo se dříve dotkne hvězd. Lidská vláda nad onou podivuhodnou krajinou se už od středověku šířila z kláštera Broumov, který se vypíná, shodně jako stejnojmenné město, na vyvýšenině obtékané řekou. Jeden z nejvýstavnějších klášterních areálů v zemi, spravovaný dosud benediktýny, je dnes vyhledáván především jako úctyhodný cíl výletů. Osobu, kterou můžete v klášterních zdech potkat i v našich časech, byste právě tady s největší pravděpodobností nečekali: Mladý Lotrando se měl, tak jako každý správný syn, věnovat otcově řemeslu, tedy loupežnictví. A on přitom našel své poslání jinde: V klášterní knihovně zjistil, že ho víc než naplněnost měšce projíždějících kupců zajímá osud světa. I vám pomůže Lotrando odhalit mnohé taje, které objevil právě tady - mezi vzdělanými mnichy v podhůří Jestřebích hor. Kat Heřman na hradě Kost Snad pro svoji pevnost a nedobytnost byl hrad, vypínající se na nevysoké pískovcové skále důmyslně ukryté mezi okolními vyššími kopci, nazván jednoduše Kost. Ta část Českého ráje, v níž stojí, je tak panensky malebná, že se ani těm nejpohodlnějším z vás nebude chtít vracet zpátky do auta. Nebudete vědět, zda si dřív projít malebné údolí se smutným názvem Plakánek, nebo zda se vyškrábat z hradní doliny do překrásné vsi Vesec, v níž nacházejí zas a znova úžasnou kulisu filmaři. Rozhodně ale nemůžete vynechat hrad samotný. Je známou věcí, že na Bílé věži hradu Kost straší. Tam se nejspíš nedostanete, ale kousek níž, na parkánu, nebo v hradní kuchyni, kam zachází za svou manželkou – kuchařkou, můžete spatřit kata Heřmana. Upozorňujeme ale raději předem, že setkání s ním je jen pro otrlé: Každého, koho potká, totiž zavádí silou zvyku a své svalnaté pravice, chtě nechtě, do hradní mučírny, kde si rád zkouší na pocestných účinnost nových mučících nástrojů. Máte-li pro strach uděláno, nesmíte na Kosti chybět… Skřet Radouš na zámku Kozel Mělo to být odpočinkové hnízdo pro podzimní lovecké kratochvíle zhýčkaných šlechticů. Kdyby jen tehdy hrabě Černín, nejvyšší lovčí Království českého, tušil, na jakém místě rozkázal lovecký zámek, jemuž dal poněkud úsměvné jméno Kozel, postavit! Vždyť obyvatele tohoto kraje nedaleko Plzně, pod kopcem s temným hradem Radyně, nenechá příšerný skřet Radouš na pokoji už od rytířských časů! Idyla rokokových ložnic vyzdobených iluzivními štuky končí při návštěvě zámku Kozel v okamžiku, kdy se ta stvůra objeví. Bytost s kozí bradkou, oslíma ušima a vystouplými zuby, jaké mívají divočáci. Kolik žen


v okolí tahle bestie pojala nedobrovolně za manželku, aby je následně zahubila i se společně počatými potomky! Tak už dost strašení. V posledních časech se povídá, že se Radouš dal na pokání. A na znamení svého pokání se objevuje nejčastěji právě na zámku Kozel, v jehož parku byla, když tu ještě žádný zámek nestál a kolem dokola se rozkládal jen samý les, pohřbena většina násilně zahynuvších Radoušových manželek. V parku ale nejsou zakopány jen mrtvoly nebohých žen, ale údajně i Radoušův poklad, nahromaděný letitým loupením. Aby dosáhl odpouštění, rád se prý o něj s někým smělým na Kozlu rozdělí… Černý rytíř na zámku Děčín Jen pár kilometrů před místem, kde tok Labe na své věčné cestě k severním mořím opouští českou zemi, se na skále hned nad řekou a stejnojmenným městem vypíná zámek Děčín, místo s pohnutou minulostí. Bílá fasáda ostře kontrastuje s pláštěm toho pána, jenž zámek svým pozemským působením navždy poznamenal: Jmenoval se Zikmund, přídomkem z Vartenberka, ale lidé mu tu dnes neřeknou jinak, než Černý rytíř. Tak vypočítavého pána svět snad nikdy neviděl! V časech ukrutných husitských válek dokázal umně převlékat svůj plášť, na jehož jedné straně byl kříž a na druhé kalich, jak známo dva symboly dvou znepřátelených stran. Černý rytíř neváhal přidávat se se zbraní v ruce střídavě k té či oné, podle toho, která zrovna měla navrch. Hlavně když z toho něco káplo! A že dokázal nashromáždit pořádné jmění! Do jeho družiny se přidávalo hodně smělých mužů, kteří slyšeli předem cinkat zlaťáky. Jenže ten, kdo byl včera přítelem, se díky neustálému lavírování Černého rytíře mohl stát už nazítří jeho nepřítelem. Až vás Černý rytíř zláká na svůj děčínský zámek na hostinu, mějte se na pozoru. Sice se na vás bude téměř s určitostí smát, ale jídlo, které vám podá, může být otrávené… Žokejka Lata na zámku Slatiňany Kdo by neměl rád tak ušlechtilého tvora, jakým je kůň? Ve Slatiňanech poblíž Chrudimi a jen pár stovek koňských skoků od Pardubic stojí zámek, který je od přízemí až po půdu tomuto krásnému zvířeti zasvěcen: V jeho zdech najdete vycpané koně a jejich postroje. Kůň tu na vás shlíží z obrazů a zaujímá hrdé pózy na soškách rozmístěných v přepychově zařízených pokojích. Živé koně pak najdete v sousední stavbě hřebčína. Několik svědků nezávisle na sobě potvrdilo, že v komnatách zámku vidělo procházet se nejelegantnějšího českého dostihového jezdce všech dob. Málokoho překvapí, že onen elegantní jezdec je dáma. Najdou se ale mnozí, co se podiví nad tím, že této dámě se jako jediné ženě v historii podařilo pokořit všechny muže a vyhrát v přímém souboji s nimi slavnou Velkou pardubickou. Jmenuje se Lata Brandisová, ale všichni si jí v době jejího senzačního vítězství zvykli titulovat „Naše slečna“. Snad se poštěstí i vám setkat se s touto éterickou ženou a nechat si od ní vyprávět… Bílá paní na zámku Loučeň V malebném barokním zámku uprostřed romantického anglického parku s mnohými exotickými dřevinami, jako je třeba liliovník tulipánokvětý, kousek od středočeského Nymburka, si dávaly dostaveníčko i ty největší světové osobnosti – americký spisovatel Mark Twain, německý básník Rainer Maria Rilke, či český hudební skladatel Bedřich Smetana. V zámeckém parku nedávno vyrostlo 11 labyrintů a bludišť, a tak v něm dnes dovádějí hlavně děti. Právě nejčastěji dětem se tu i přes den zjevuje místní Bílá paní, aby je obdarovala Ftipnou kaší, místní sladkou specialitou, nebo jim připravila báječné soutěže. Dospělí už na ni takové štěstí nemají, téhle dobrotivé duši oděné do dlouhého bílého šatu a vysokého kornoutového čepce jsou prostě děti nejbližší. A vůbec se jí ve své bezelstnosti nebojí! Dnes už je Bílá paní, byť na Loučeni už jen láskyplně straší jako duch, opět spokojená. Protože může být na místě, které vždycky milovala. Za svého života musela svoji Loučeň spěšně opustit – katoličtí králové, jejichž víru nesdílela, se chystali její sídlo zabavit a jejího muže dokonce popravit. Tehdy odcházela se slzami v očích a ze rtů jí vypadla věta: „Já se na svou milovanou Loučeň stejně jednou vrátím!“ Přijďte se přesvědčit, že se tak stalo a že tomuto místu dodává neskutečnou magii…


LÁSKA Při putování za různými koníčky našich kolegů a lidí vůbec jsme dospěli k názoru, že jedna záliba je provozována ve značném množství a že se jí věnují lidé bez rozdílu věku: LÁSKA! Podívejme se na ni trochu podrobněji. Láska je pojmenování pro silnou emoci či vztah vyjadřující hluboké osobní zaujetí a náklonnost k subjektu lásky. V českém jazyce však toto slovo může nabývat mnoha významů. Označuje se jím především důležitý osobní vztah dvou lidí, ale také například patriotismus (láska k vlasti), nebo, v náboženském pojetí, samotná podstata veškerého bytí („Bůh je láska“). Také se jím může označovat pohlavní styk („milovat se“, „prodejná láska“), nebo spokojenost nad chvílí zábavy („miluji ten film“). Z filozofického hlediska může být láska lidskou ctností („jedná se všemi s láskou“). Pro svůj velký psychologický význam je láska jedním z nejpopulárnějších námětů v umění – knihy, filmy, divadelní hry, písně mnoha žánrů. Den svatého Valentýna 14. února je v anglosaských zemích slaven jako

svátek

lásky.

V

českých

zemích

je

také

za

svátek

zamilovaných považován 1. květen (1. máj). Nejčastěji se slovem láska popisuje interpersonální láska. Zde se tímto pojmem vyjadřuje silné citové zaujetí k jiné osobě (nebo osobám), spojené se šťastnými pocity v přítomnosti milované osoby. Může se jednat jak o oboustranný vztah, tak i o jednostranný neopětovaný cit. Mluvíme o lásce klasické, o zamilovanosti, o platonické lásce, o mateřské nebo příbuzenské lásce, o lásce ke svému idolu, často se používá i termín sebeláska. Jsou i impersonální druhy lásky předmětům,

hodnotám, činnostem.

- láska ke zvířatům, Ta je

většinou

bez

sexuálního aspektu. K nejvýznamnějším patří láska k vlasti

Narcissus od Caravaggia

(vlastenectví) a láska k lidstvu.

Existuje mnoho definic pro lásku, uvádíme zde například tuhle: „Kladný, silný emocionální vztah k osobě, ideji nebo věci, v některých podobách přecházející až k obecnějšímu ztotožnění s altruistickými morálními hodnotami. Může být také součásti diagnostické bipolární škály láska – nenávist“ (Psychologický slovník, Jan Hartl a Helena Hartlová) V souvislosti

s láskou je často

zmiňováno

úsloví, že láska prochází žaludkem. Jak se na toto tvrzení dívat? Znamená to, že jen ta žena, která umí dobře vařit, je láskyhodná? Nebo se přirovnávají příjemné pocity lásky k příjemným pocitům plného žaludku? A nebo se jedná o mravenčení

okolo

žaludku

při

setkání

s objektem lásky zejména v počátcích vztahu? Pravda bude zřejmě ve zvýšeném vylučování hormonů dobré nálady, zejména serotoninu a dopaminu, a to jak po dobrém jídle, tak zejména v romantických fázích vztahu.


Další

zajímavé

téma

v této

souvislosti

jsou

preferované

fyziologické znaky žen v souvislosti s láskou. Podle amerického časopisu Psychology Today

si muži raději

vybírají blonďaté partnerky, protože z evolučního hlediska jsou blonďaté ženy zdravější než ostatní (a tudíž je větší šance přežití potomka). Je to způsobeno přirozeným leskem vlasů u zdravých lidí, který se při nemocích vytrácí. Dalším důvodem může být hnědnutí vlasů v průběhu stárnutí - blonďaté vlasy jsou tedy znakem mládí. A dlouhé vlasy jsou známkou dlouhodobého zdraví. Až do nedávné doby byly také pro muže jednoznačně přitažlivější baculaté ženy (viz české přirovnání krev a mlíko), protože baculatost byla také známkou celkového zdraví a hojnosti potravy. Velkou záhadou byla až donedávna preference velkých a pevných ňader, protože jejich velikost nijak nesouvisí se schopností kojit nebo vychovávat potomky. Podle antropologa Franka Marlowa je ale tato preference způsobena snadnějším zjištěním stáří ženy - větší ňadra se v průběhu stárnutí znatelně prověšují, zatímco u malých ňader je tento rozdíl menší, a tudíž

„Kdo slepá?

řekl, Ta

že

láska

jediná

je vidí

dobře: objevuje krásy, kde druzí nevidí nic…“

hůře rozpoznatelný.

Andreé Frossard

Z fyziologického hlediska není v lidském těle jen jeden mechanismus, který by měl lásku na starosti. V mozku jsou tři základní systémy (hnací motory) pro lásku. Centrum pro sex, centrum pro zamilovanost (touhu) a centrum pro partnerskou („pravou“) lásku. Tyto tři systémy mají každý svůj specifický význam a jsou vzájemně propojené. Mohou však fungovat i odděleně. Lze mít manželku, kterou milujete, potom milenku, s kterou souložíte, a ještě k tomu se může stát, že potkáte ženu, do které se bezhlavě zamilujete. Tohle funguje jak u mužů, tak u žen. Láska nás provází celý život, kvete v každém věku, je solí života, a je slepá. Už jsme si řekli, že prochází žaludkem. Co oči nevidí, to srdce nebolí a také co se škádlívá, rádo se mívá. Jedna hubička nedělá Kubíčka a také jeden má rád vdolky, jiný zase holky. Láska nehněvaná, není milovaná, ale hory přenáší a bývá kořením života. Lásku a kašel neutajíš, proto miluj svého bližního jako sebe samého. Dej pozor, protože panská láska po zajících skáče. Ale pro jedno kvítí slunce nesvítí. Mělo by tě varovat, že první láska – na očích páska. Nicméně stará láska nerezaví. A když, tak sejde z očí, sejde z mysli. Je pravda, že štěstí v kartách je smůla v lásce, neboli štěstí ve hře neštěstí v lásce. Jenže všichni víme, že zakázané ovoce nejlépe chutná. Láska je velmi častým tématem ve filmovém umění. Již uvedení slova „láska“ v názvu filmu je záruka pozornosti mnoha potencionálních diváků a divaček. Lze uvést například Láska je láska; Láska nebeská; Pravá láska; Bláznivá, ztracená láska; Láska v hrobě; Moře lásky; Láska až za hrob; Láska a tanec; Láska přes internet; Láska, svatba, manželství; Láska a jiné závislosti; Láska rohatá; Láska na druhý pohled; Láska neumírá; Hříšná láska; a ještě asi milion dalších.


Zdálo by se, že láska patří k mládí, nebo maximálně ke střednímu věku. Ale nedá nám to připomenout ještě jeden skvělý film: LEPŠÍ POZDĚ NEŽ POZDĚJI. Vždyť sexuální život nekončí ani se šedesátým, ani se sedmdesátým rokem věku. Poslední průzkumy ukázaly, že 87 % ženatých mužů a 89 % vdaných žen ve věku 60 – 64 let je stále sexuálně aktivní. Ve věku nad 65 let už tyto počty klesají a projevují se velké individuální rozdíly. Zajímavé je, že 29 % mužů a 25 % žen i ve věku vyšším 80 let přiznává aktivní sexuální život. Seniorská léta přináší mnoho změn

pozitivních

sexuální

život:

pro

ve vedlejší

místnosti nespí malé děti, není zapotřebí ráno rychle vyskočit z postele a utíkat do práce…

Pro

seniorská

mnoho

léta

lidí

znamenají

dokonce větší svobodu ve vyjádření

jejich

sexuálních

snů a představ, které nikdy před tím nerealizovali. Úlevou je možnost zapomenout na požadavky

sexuálního

výkonu a oddat se jiným formám vzájemné něžnosti, dotyků, sdílení… Osobnost každého člověka se rozvíjí celý život, vyvíjí se a zraje i naše sexuální identita, která je jednou z nejzákladnějších součástí našeho já, naší schopností se projevit, vyjádřit lásku a obdiv životnímu partnerovi. Jako projev nejvyšší oddanosti má sexualita nejen fyzický a duševní aspekt, ale také duchovní.

Slavné lovestory Romeo a Julie Notoricky známý příběh se odehrává v italském městě Verona. Děj příběhu začíná popisem střetu mezi Monteky a Kapulety na náměstí ve Veroně, který ukončí až vévoda Eskalus. Těmito vyhrocenými spory mezi oběma rody je naplněno první jednání tragédie – jak příběh nejslavnějších milenců končí, ví asi všichni. John Lennon a Yoko Ono Osudová láska, která rozbila i Beatles. Poznali se v roce 1966 v Londýně, kde Yoko vystavovala. John byl ženatý a měl syna Juliena. Yoko mu často telefonovala.

Nejistý,

citlivý

John

se

bláznivě

zamiloval do silné Yoko, do ženy o 7 let starší s dcerou, do ženy narozené v japonské aristokratické rodině. V roce 1968 se rozvedl a v příštím roce si v tichosti vzal Yoko. V roce 1970 se Beatles oficiálně rozpadli. O rok později se manželé Lennonovi přestěhovali natrvalo do USA a zabydleli se New Yorku u Central parku v Dakota House. V roce 1975 se jim narodil syn Sean, kterému se John věnoval. Po pěti letech začal znovu skládat a natáčet písně. 8. prosince 1980 si přišel Mark Chapman před Dakotu podepsat nové album ...


Katharine Hepburn a Spencer Tracy Prožívali svou osudovou lásku ve světle reflektorů. Byli milenci na stříbrném plátně i mimo něj. Ovšem ne v legitimním svazku. Oba byli hrdí, slavní. Ona soběstačná, on ženatý katolík, který rozvod striktně odmítal. Hepburn mu žádná ultimáta nedávala. Málokdy se spolu objevovali ve společnosti. Hájili si soukromí. Jejich láska přesto byla veřejným tajemstvím. Na jedné straně manželka, na druhé oni, kteří bez sebe nemohli žít. Alkoholismus a deprese si na Spencerovi začínaly vybírat daň. Na počátku šedesátých let vážně onemocněl. Poslední filmovou roli ztvárnil opět po boku milované Katharine. Ta o něj celou dobu natáčení Hádej, kdo přijde na večeři pečovala. Krátce po dokončení filmu Spencer Tracy v roce 1967 zemřel. Premiéry se nedožil. Katharine na pohřeb z úcty k jeho ženě nešla, nikdy o své lásce nemluvila, až 36 let po jeho smrti přečetla veřejnosti jemu adresovaný dopis. Bylo jí šestadevadesát a jejich vztah lze označit za lásku století.

Aristoteles Onassis a Maria Callas Oba měli všechno a svět jim ležel u nohou.

Mysleli,

že

jim

nic

nechybí, než potkali jeden druhého. Dva

nejslavnější

královna rejdař.

Řekové

opery Maria

nazývaná

a

multimilionář

Callas

Božská

světa,

publikem

byla

zřejmě

největší operní pěvkyní 20. století. Dokázala hlasu

díky

zpívat

svému

árie

scénách

světa

nejslavnějších publikum

ani

sedmnáct

let

zabarvení

sopránové

nedýchalo. starší

na a O

Aristoteles

Onassis začínal s 250 dolary v kapse a vypracoval se na nejbohatšího Řeka všech dob. Nemohli se spolu nepotkat.

Měli

společné

kulturní

kořeny a byli si osudem podobni. Ani jeden z nich nedostal v životě nic

zadarmo

absolutního

a

oba

vrcholu.

dosáhli

Oba

měli

kromě talentu obrovskou disciplínu a vůli něco dokázat. Maria Callas propadla lásce k miliardáři Onassisovi, což vedlo k rozvodu jejího manželství. Ten však nakonec uzavřel manželství s Jacquelinou Kennedyovou, což Marii Callas psychicky zlomilo. Zemřela náhle na srdeční záchvat v roce 1977 v Paříži ve věku padesáti tří let. Onassis strávil závěr svého života v přepychu, ale také v beznaději. Je pohřben vedle svého syna na ostrově Skorpios, který rodině patří.


Kleopatra a Marcus Antonius Je to největší milostný příběh všech dob. Jen v něm všechno: láska, nenávist, zrada, boj o moc, válka i smrt. Kleopatra VII. byla poslední panovnicí řecko-egyptské dynastie Ptolemaiovců, která převzala vládu nad Egyptem. Na trůn nastoupila v roce 51 př.n.l., kdy ji podle dobových záznamů bylo něco přes 17 let. Byla velmi vzdělaná, hovořila plynule několika jazyky. Během vztahu s Caesarem se Kleopatra setkává s Antoniem. Ten po Caesarově vraždě podlehne jejímu kouzlu a mají spolu 3 děti. Plánují spolu vybudování mocné říše, která by překonala Římské impérium, ona se cítí ohrožena Oktaviánem. Ten nakonec zbavuje Antonia hodnosti konzula, Kleopatře vyhlašuje válku a v roce 31 Antonius prchá z prohrané bitvy u Actia. Kleopatra se uchyluje do své hrobky v Alexandrii. Antonius spáchá sebevraždu. Když se Kleopatra dozví, že má být jako válečná kořist odvlečena do Říma, nechá se uštknout kobrou. Egyptská královna Kleopatra VII. byla jednou z největších a nejvýraznějších panovnic na egyptském trůnu. Její smrtí končí samostatnost Egypta. Nejslavnějším zpracováním jejich příběhu je velkofilm Kleopatra (1963), kde milence ztvárnili Richard Burton a Elizabeth Taylor. Při natáčení se do sebe zamilovali a i jejich láska je jedním z velkých příběhů tohoto století.

Takže - probrali jsme různé zábavy a došli jsme k závěru, že oblíbeným a široce provozovaným koníčkem je LÁSKA. Vzali jsme lásku jako předmět studia a snažili jsme ji také trochu poznat. Nyní jsme se dostali ke vztahu, u kterého se chceme zastavit déle: LÁSKA K PENĚZŮM. Nebo také „láska a peníze“, případně „láska nebo peníze“, to přijde na to. Láska k penězům je kořen všeho zla.

Nejdražší BRAMBORYna světě pocházejí

Diogenés ze Synope

z Francie, mají značku "La Bonnotte" a kilogram stojí cca 15 tisíc korun

Kořenem všeho zla je nedostatek peněz.

George Bernard Shaw Kdo nemá peněz, je chudý, kdo nemá přátel je chudší, ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě.

Ivan Sergejevič Turgeněv

Nejdražší KNIHA je Kodex Leicester od Leonarda da Vinciho s jeho zrcadlovým písmem a 36 nákresy. Vlastní ho počítačový magnát Bill Gates, který za něj zaplatil asi 760 miliónů korun.

Kdo řekl, že se za peníze láska koupit nedá? Jeden italský průzkum se pokusil dát cenovku na romantiku a vypočítal, že náklady na to, jak druhému říct: "Mám tě rád!", se průměrně pohybují od 98 do 104 eur. Výzkumníci se zeptali 1250 lidí, jak dávají najevo svou lásku a jaký druh dárků při této příležitosti používají. Nijak nepřekvapilo, že čím silnější cit, tím nákladnější je jeho materiální vyjádření. Ti, kdo chtěli podle průzkumu vyjádřit prosté "myslím na tebe", sáhli do kapsy průměrně pro 87 eur. Nákladnější "mám tě rád" stojí 98 až 104 eur a nejdražší je pochopitelně "miluji tě" za 140 eur. Ovšem nejnákladnějším citem je otázka: "Vezmeš si mě?", která průměrně přijde na 767 eur. Nejoblíbenějšími dárky

jsou šaty

(15

procent

dotázaných),

doplňky a technické hračky (13 procent) a šperky (10 procent). Obliba tradičních květin zjevně uvadá - k vyjádření svého citu je používají jen dvě procenta dotázaných.


Nejdražší ŽENA: zpěvačka a herečka Jennifer Lopez. Své dokonalé tělo si nechala u jisté

Peníze nejsou všechno. Ale v každém případě

newyorské pojišťovny pojistit na 30 miliard

nám umožňují zachovat kontakt s dětmi.

Vladimír Kostiha

korun. Nejdražší

BOTY:

Pocházejí

z

dílny

návrháře

Stuarta Weitzmana, jsou posázené 642 rubíny,

Peníze jsou lepší než chudoba, už třeba jen z finančních důvodů.

Woody Allen

tkané platinou a jejich cena se vyšplhala na 43,2 miliónu korun.

Mladým se zdá, že peníze jsou to nejdůležitější Nejdražší PODPRSENKA: Stojí 375 miliónů korun,

v životě. Když zestárnou vědí to jistě.

Oscar Wilde

je posázená safíry a diamanty a na módní přehlídce v New Yorku ji předvedla modelka Heidi Klum.

Mladí muži si přejí: lásku, peníze a zdraví. Jednoho dne však řeknou: zdraví, peníze a

Nejdražší ZNAČKA: Coca-Cola. Její hodnota je

lásku.

Geraldy

kolem 1,9 biliónu korun. To představuje až 60 procent hodnoty firmy.

Ovšem přiznejme si, že být zdravý a bohatý je zatraceně lepší než být chudý a nemocný. A ani láska v tom extra nepomůže. Peníze jsou jen zhmotněným vyjádřením energie. Mají nespravedlivě nálepku něčeho špatného, a když k tomu přidáme socialistickou rovnostářskou minulost, tak je jasné, že spousta lidí hodnotí bohatství negativně. Láska a peníze a láska za peníze funguje od nepaměti. Už v minulosti rodiče sháněli svým dcerám bohaté ženichy a nevěsty se posuzovaly podle věna. Spojení majetku, či majetku a krásy a zdraví vždy fungovalo dobře. Až romantická láska v tom udělala guláš. Takže láska za peníze koupit jde. Není důvod si myslet, že tomu tak není. Protože vše, co vkládáme a investujeme za peníze své či jiných do sebe (zdraví, prevence, koníčky, vzdělání, majetek) je základním druhem sebe-lásky. Pokud k tomu jen přidáme koupi dárků, kytek, zážitků, cest, aut, domů, kočárků pro děti, tak je ta láska téměř kompletně koupená. Stačí k tomu jen přidat trochu věnovaného času a pozornosti. A je hotovo.

201- CARAT CHOPARD Cena: 25.000.000 USD Nejdražší hodinky světa jsou vyrobeny z 15ti

karátového

růžového

12karátového

modrého

11karátového

bílého

nesmíme

zapomenout

diamantu

diamantu

diamantu. na

a

Také

163karátový

diamant, kolem něj jsou další dva bílé a růžové. Když to

sečteme, vyjde nám

neuvěřitelných 201karátů. Podle toho se i jmenují.


NEJDRAŽŠÍ MOBIL SVĚTA: ANCORT DIAMOND CRYPTO SMARTPHONE , CENA 1,3 MILIONŮ DOLARŮ Byl vytvořen slavným Peterem Aloissonem, který ročně vyrobí 4 takovéto telefony. Nejenže

je

pokrytý

8

modrými

a

28

normálními diamanty, ale také bílým zlatem a po stranách jemně zpracovaným dřevem. Tělo je vyrobeno z pevné platiny. BONUS: NEJDRAŽŠÍ ČÍSLO V květnu 2006 bylo vydraženo na charitní aukci v Qataru číslo 666 6666. Výherce za něj zaplatil neuvěřitelných $2,750,000. Tím předstihl dřívější rekord, kdy bylo číslo 8888 8888 Sichuan.

prodáno

čínské

aerolince

Závěrem našeho pojednání o lásce a penězích uvádíme pro ilustraci jednu z odpovědí průzkumu na téma HODNOTA LÁSKY V SOUČASNÉ SPOLEČNOSTI. Můžete se s ní ztotožnit, můžete s ní i nesouhlasit, ale jak říká klasik: to je tak všechno, co můžete. Je to zkrátka statistika!

Výsledky kvízu A6 Bonny - Denisa Novotná, B5 Aschley - Veronika Kuthanová, C8 Hvězdička - Martina Ruthová, D1 pečený krocan - Věrka Kohoutová, E10 Slavoj Natec von Bubeneč - Marek Šrámek, F7 Coco a Diesel - Jana Jetmarová, G3 Burák - Hana Majdánková, H7 Rubens - Jana Jetmarová, I11 Tereza - Lucie Smíšková, J9 Samantha - Veronika Rendlová, K4 Marley a Divine – Míša Smrčková, L2 Artík - Zdeňka Hemková

Boftik c.6  

obcasnik useku 8400

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you