Page 1


OBSAH • ÚVODNÍK /2

OBSAH Úvodník

2

Svět pod vodou

3

Výročí a významné dny

4

Čeští svatí a patroni

5

Pověsti

6–7

Zpívánky

8

Volnočasovky

9

Kam s dětmi v Turecku

10–11

Domalovánka

12

Křížovka

13

Krajánkova knihovna

14–15

Čtení na pokračování

16–17

Hrátky s češtinou

18–19

České stopy

20

Putování za chutěmi

21

Krajánkovo tvoření

22–23

Sbíráme výkresy

24

Redakce: Hana Katzourakisová, Ivana Kaçmaz, Jana Schulzová, Jitka Darchiashvilli, Jitka Lores Zákoucká, Kateřina Balunová, Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia, Marie Švédová, Mirka Čechovská, Monika Nožičková, Radka Çelik, Soňa Klimešová, Zuzana Doğan Titulní strana: Magdaléna Sevinç Domalovánka: Marta Daeuble Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Kateřina Zástěrová, Radka Çelik Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora Aydın, Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut Odpovědná redaktorka: Barbora Aydın Kontakt: krajanek@krajaneistanbul.cz www.facebook.com/casopiskrajanek © Čeští krajané v Istanbulu

Milé děti, to to ubíhá! Květen za námi a červen začal s plnou parádou. Taky máte červen tak rády? Poslední měsíc školy a školky, samá vystoupení a výlety. Kam vás paní učitelky a páni učitelé vezmou? Do parku? Do zoo? Celý rok jste se pilně učily a teď vás čeká vysvědčení a sladká odměna v podobě prázdnin. Ale před prázdninami je tu pro vás ještě jedno číslo Krajánka. Než se ztratíte v myšlenkách na pláž či na babičku a dědečka v Česku, pojďte si přečíst, co jsme pro vás s celou redakcí nachystali. Budeme hodně cestovat! Vydáme se spolu pod hladinu moře. Viděly jste někdy život pod vodou? Potápěly jste se? Četly jste o tom všem, co se pod vodou odehrává, nějakou knížku? Až prozkoumáte život pod vodou, můžete se vrhnout na čtení o svatém Janu Nepomukovi či pověsti O Horymírovi a jeho koni Šemíkovi. Kdo to vlastně Horymír byl a proč z Vyšehradu skákal? Dále se spolu vydáme na jedno téměř utajené místo v Istanbulu, ochutnáme španělské dobroty a zapátráme, kdo že to vynalezl lodní šroub. Povídání už bylo dost, jde se číst! Pěkné čtení přeje redakce časopisu Krajánek


3/ TÉMA Lidé, stromy, domy, hluk aut, vzduch, modré nebe, pevná zem pod nohama, sníh, vítr, horko, zpěv ptáků, vůně. To je svět kolem nás, který známe a poznáváme. Což ale nahlédnout do jiného světa, který je sice také na Zemi, ale je úúúplně odlišný? Chcete, děti? Tak hurá do světa pod vodou! Také zvuky jsou pod vodou odlišné a potápěči se místo mluvení dorozumívají mezinárodními posunky. Na otázku, zda se pod vodou bojí, nám řekl, že k potápění nepatří strach ani adrenalin. Je jen nutné respektovat pravidla správného potápění a přírodu! A když se budete chtít dozvědět víc o životě pod hladinou, skočte po knížkách či přírodopisných filmech nebo navštivte akvárium. Nejlepší je ale přímo nakouknout pod vodu. Nemusíte hned s přístrojem do hlubin, stačí zkusit trochu se ponořit se šnorchlem. Kdoví, třeba vás to chytne a svět pod vodou se stane i vašim koníčkem!

Mattia Gabriel Iannone, Legnano

Jak se žije pod hladinou, na to jsme se chtěli zeptat vodníka či mořské panny, jenže jsme je nezastihli. Ale o své dojmy se s námi podělil Pavel, jehož velkým koníčkem je potápění. Na podvodním světě ho fascinuje to, že „do něj vlastně nepatříme, ale on nás, pokud se v něm chováme ohleduplně, rád přijme“. Je to dobrodružství, o němž mnozí sní od dětství. Pod vodou Pavla nejvíc přitahuje „rozmanitost nejpodivuhodnějších rostlin a živočichů“ a také pocit při úplném vyvážení, který se podobá stavu beztíže pro kosmonauty. Jééé, kdo by to chtěl zažít? Zásadní rozdíl mezi životem nad a pod vodou vidí Pavel v tom, že pod hladinou člověk dýchá jen za pomoci přístroje. Také pohyb je ve vodě jiný. Ideální je ve stavu vznášení se. K tomu má potápěč zvláštní vestu, kterou přifukuje či vyfukuje. Dopředu se hýbe díky ploutvím na nohou.

Článek připravila: Jana Schulzová Plejtvák a murena: Filippo Rillosi, Piacenza


VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4

8. června slavíme MEZINÁRODNÍ DEN OCEÁNŮ Tento Den byl vyhlasen již v roce 1992, ale slaví se teprve od roku 2009. Ma pripomínat duležitost oceanu a morí pro cely svet, co vsechno nam Jan Moscardino, Milán oceany poskytují – od kyslíku, ktery dychame, pres jídlo, leciva a krasy podmorskeho sveta. Proto musíme more a ocany chranit a nežnecisťovat je.

20. června 1848 se narodil JOSEF VÁCLAV MYSLBEK Byl nejvyžnamnejsím ceskym socharem prelomu 19. a 20. století. Vytvarel ceske bajne hrdiny, ale i skutecne osobnosti ceske historie, spolupracoval na vyždobe vyžnamnych domu. Vrcholem Myslbekovy tvorby je ježdecka socha sv. Vaclava, umístena na pražskem Vaclavskem namestí. Na tomto díle pracoval pres tricet let.

Rubriku připravila: Soňa Klimešová

19. června 1905 se narodil JIŘÍ VOSKOVEC Byl ceskym spisovatelem, textarem a dramatikem. Tvoril nerožlucnou hereckou dvojici s Janem Werichem, žnamou take jako V+W. Spolecne s Jaroslavem Ježkem pak pracovali na žacatku 20. století v Osvoboženem divadle. Hral take v mnoha filmech.

27. června slavíme SVĚTOVÝ DEN RYBÁŘSTVÍ

Roman Daeuble, Lyon

Rybolov je odchyt ryb ž tekoucích vod, ježer, ž umelych nadrží, jako jsou prehrady ci rybníky, nebo odchyt prímo v morích. V Česke republice ma rybarení mnohaletou tradici. Rybari se starají nejen o pravidelny vylov, ale take o prikrmovaní ryb a kontrolu cistoty vody, prípadne její cistení. Vsechny Svažy rybaru ci rybarska sdružení po celem svete slaví tento den, aby upožornily na duležitost žachovaní svetoveho rybolovu a hlavne jeho rožvoj. Roman Daeuble, Lyon


už nic nedrželo, vyrazil jsem do Ameriky. Doputoval jsem až k Niagarským vodopádům, kde jsem měl jako kněz působit. Setkával jsem se s lidmi nejrůznějšího původu, kteří jako já přicestovali do Ameriky splnit si své sny. Nešlo nevšimnout si, že pro ně byl počet škol, nemocnic a také kostelů nedostatečný. Právě zakládání těchto institucí se stalo mým celoživotním posláním. Představte si, za osm let jsem vybudoval až osmdesát kostelů! Po smrti filadelfského biskupa se hledal jeho vhodný nástupce a volba padla na mě. Díky svému povýšení jsem odcestoval pracovně do Říma, kde jsem se setkal se samotným papežem. Této cesty jsem využil také k návštěvě mého rodného kraje. Po týdnu stráveném s rodinou přišel čas vrátit se do Ameriky a pokračovat v tvrdé práci. Bylo mi čtyřicet devět let, kdy mě práce přemohla a zastavila mi srdce. Ale přiznám se, že ani teď se nemám tak špatně! Ležím si ve filadelfském kostelu a konečně poznávám, co je to dát si nohy nahoru a odpočívat.

Zdroje: wikipedia.cz, catholica.cz, radio.cz

Článek připravila: Mirka Čechovská

5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI

Milé děti, jmenuji se Jan Nepomuk Neumann, jsem patronem Čech a lidí, kteří svou práci vykonávají svědomitě a s úsměvem na tváři. Povyprávím vám příběh o mém dětství, cestě do daleké Ameriky a o dobrodružstvích, která jsem tam zažil. Bude to už nějaký ten pátek, co jsem se v obci Prachatice narodil Filipovi a Anežce. I přesto, že tatínek byl původem z Německa, s maminkou si vždy dobře rozuměl. Jak sami říkali, byl jsem dítkem šikovným a učenlivým. Gymnázium jsem zvládl levou zadní a pozdější studium náboženství mi také problémy nečinilo. Jednou se mi dostal do rukou časopis, kde jsem si přečetl článek o amerických misiích. A bylo rozhodnuto! Od té chvíle jsem dělal vše pro to, abych se i já jednou do Ameriky podíval a do misií zapojil. Začal jsem se sám učit anglicky a kouzlu jazyků jsem propadl natolik, že ke konci života jsem jich ovládal hned osm. Když jsem úspěšně studia dokončil, pomýšlel jsem na kněžskou kariéru. Ale: „Kněží je u nás nadbytek,“ sdělil mi jeden farář. Protože mě v Čechách


POVĚSTI /6 Za vlády Křesomysla z rodu Přemyslovců se lidé více zabývali dolováním vzácných kovů z hlubin země. Vábení rychlého zbohatnutí podléhaly celé vesnice, lidé hromadně odcházeli a zanedbávali práci na polích, země ležela ladem a zvířata nikdo neobhospodařoval. Místní vládci, kterým se v té době říkalo vladykové, v čele s Horymírem z Neumětel nesouhlasili s tím, že půda začala upadat a dobré mravy s ní. Tito nespokojenci se vypravili za knížetem Křesomyslem, aby mu vysvětlili své obavy a požádali ho o nápravu. Křesomysl, oslněn zlatým a stříbrným kovem, vladyky neposlechl. Horníci a zlatokopové se doslechli o jejich jednání a přísahali pomstu zejména Horymírovi, stojícímu

v čele vladyků a žádajícím navrácení starých pořádků. Jako divoká smečka se vypravili k Neumětelům, které Horymír spravoval. Rozlícená cháska napadla Neumětely, vypálila celou dědinu i s poli, chlévy a domy. Co mohli, to odvezli a dobytek odvedli. Horymírovi se mezitím podařilo uprchnout na věrném grošáku Šemíkovi. Poté se Horymír vrátil zpět do své vesnice a svým nepřátelům přísahal přísnou a krvavou odplatu. Během pár dní shromáždil své věrné a vyrazili k Březovým dolům za krutou pomstou. Hornic-


Podle sbírky Staré pověstí české Aloise Jiráska připravila: Jitka Lores Zákoucká

svým jezdcem přímo k Neumětelům. Křesomysl a ostatní užasli nad tím výkonem rovnajícím se zázraku a uprosili knížete, aby Horymíra nechal naživu. Křesomysl, zcela užaslý nad Šemíkovým skokem, se rozhodl prosby vyslyšet a neumětelského rebela osvobodil z trestu. Dal ihned poslat za Horymírem, aby se na Vyšehrad navrátil, že je mu vše odpuštěno. Vladyka z Neumětel se tedy vrátil zpět ke knížeti, který mu osobně odpustil. Co se stalo s věrným Šemíkem, ptáte se? Kůň si skokem nesmírně ublížil a svým zraněním nakonec podlehl. Jeho pán, hořce litující ztráty svého zvířecího přítele, ho nechal slavně pohřbít před vraty svého dvora. Dodnes je prý v Neumětelích k vidění místo, kamenem označené, kde věrný kůň Šemík byl pohřben.

7/ POVĚSTI

kou osadu neumětelští lidé vypálili, doly zavalili kameny, obyvatele potrestali smrtí. Horymír se pak na svém koni vydal k Vyšehradu vstříc Křesomyslovi. Tomu se donesly zprávy o řádění v Březových dolech, a tak se rozhodl Horymíra potrestat, navzdory protestům a žádostem na jeho osvobození. Horymír pokorně přijal svůj trest a skromně požádal o splnění posledního přání. Přál si naposledy se projet na svém milovaném koni Šemíkovi. Vězni odsouzenému k trestu smrti bylo jeho přání splněno a koně mu přivedli. Kůň se svým jezdcem se několikrát otočil na nádvoří Vyšehradu, jehož brány byly zavřené, aby nemohl vězeň nikudy ujet. Grošák se po chvilkovém tančení na nádvoří rozběhl, mocně odrazil, přeskočil hradby i obranný val a uháněl se


ZPÍVÁNKY /8

G

D

G

D

G

D

G

Bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře,

G

D

G

D

G

D

G

bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.

Ami

Emi

D

G

Ami

Emi D

Za našich mladejch let bejval svět jako květ,

G

D

G

D

G

D

G

bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.

Písničku vybrala: Zuzana Doğan


Jiří Žáček: AŽ

Až budu oheň, budu sálat, až budu mustang, budu cválat, až budu vítr, budu dout, až budu loďka, budu plout, až budu oko, budu koukat, až budu kočka, budu mňoukat, až budu voda, ztuhnu v led, až budu orel, dám se v let. Až budu ruka, budu hladit, až budu hlava, budu radit, až budu jabloň, rozkvetu, až budu koště, zametu. Až budu lampa, budu svítit, až budu srdce, budu cítit, až budu vlajka, budu vlát, až budu člověk, budu rád.

HÁDANKY Obouváš je na nožičky, můžes s nimi do vodičky. Kaluže jim nevadí, nestudí a nechladí. Kamarádí s deštíkem, pláštěnkou a deštníkem. Když je teplo, tak si troufám, po stupíncích vzhůru stoupám. Když je ale mráz a led, pod nulu si vlezu hned. Chráním ruce chráním, před mrazem je bráním. Kamarádka čepice, nebojí se vánice. Každý prstík ohřeju, teplíčka mu dopřeju. gumáky, teploměr, rukavice Říkanku vybrala: Zuzana Doğan Hádanky a jazykolamy vybrala: Kateřina Balunová

JAZYKOLAMY Plch zdrhl skrz drn, prv zhltl hrst zrn. Ty Kadle, netykej Madle, Madla nemá tykadla!

9/ VOLNOČASOVKY

ŘÍKANKY PRO NEJMENŠÍ KRAJÁNKY


KAM S DĚTMI V TURECKU /10

Milí krajánci, chtěli jsme vám říct,

hned na konci Istiklal Caddesi a

že rodiče jsou někdy dost blázniví

na začátku uličky Galip Dede Cad-

tvorové. Tak třeba když jdou naku-

desi No. 15, která vede dolů z ko-

povat nebo se procházet na Istiklal

pečka ke Galatské věži. Muzeum

Caddesi. To si musí nejdřív dát

se otvírá v 9 hodin.

kávu, pak si maminka vzpomene,

Ten rozdíl mezi přeplněným cen-

že by se mohla podívat na nové

trem a klidnou zahradou vás, milí

boty, mezitím tatínek dostane hlad

krajánci, ohromí. Kupte si klidně

a musí si nutně koupit něco na

poblíž nějaký dobrý börek, simit

zub. A těch lidí! Z toho jde hlava

nebo ayran a běžte posvačit do

jednomu kolem. Ale je tady jedno

zahrad muzea. Jelikož je trochu

TAJNÉ řešení. Až zase jednou budete s rodiči pobíhat po Beyoglu a Istiklal Caddesi, řekněte, že chcete do muzea. A že je kousek, že si tam všichni hezky odpočinete, poučíte se a naberete sil do dalších bláznivin. Navrhněte, že chcete do Galata Mevlevihanesi Müzesi, které se nachází


s veškerým zázemím, například

plno. Vstup stojí 10 lir pro dospě-

s kuchyní a hospicem, což je tako-

láky, krajánci a jiní kulihráškové

vé místo pro lidi, kteří jsou hodně

mají vstup zdarma. Každou neděli

nemocní. Později zde byla zřízena

tu můžete vidět vystoupení der-

i modlitebna, kde mohli učenci

višů, to jsou ti pánové, kteří mají

a dervišové rozjímat a přemýšlet.

bílé šaty, stále se točí dokola a

Třeba nad tím, co se zrovna nauči-

když přestanou, můžou chodit rov-

li. Později, když zrušili modliteb-

ně! Vystoupení začíná vždy

nu, tady byla škola. A v současné

v 17 hod. v rámci vstupného. Běžte

době je tady muzeum.

o trochu dřív, abyste si mohli po-

Dům je obklopen malou, ale členi-

hodlně sednout. Představte si, že

tou zahradou s dřevěnými prvky.

v muzeu nabízí i židličky, abyste

Tady si můžete v klidu sednout

mohli představení vychutnat

a sníst přinesenou svačinu nebo

v pohodlí. To je panečku!

konečně zout boty. Je zde taky ma-

Dům, tedy místo, kde stojí, je

lý hřbitov. V muzeu můžete vidět

opravdu hodně staré. První zákla-

například ukázku staré kuchyně

dy zde byly položeny už roku 1491.

včetně nádobí a způsobů, jak se

Je to historicky první místo, kde se

kdysi vařilo, ukázku hudebních

mohli setkávat islámští učenci.

nástrojů a hudební místnost, vý-

Tak to říkají stránky muzea. A bu-

tvarné umění (obrázky, které vy-

de to asi pravda, protože místo má

padají jako mramor) a různé tech-

neuvěřitelnou atmosféru dodnes.

niky malby a kaligrafie, což je ta-

Atmosféru

kový vznešený název pro psaní, ale

jako stvoře-

takové hezké, ozdobné. Muzeum je

nou pro

úžasné také proto, že je velké tak

rozjímání

akorát, aby nadchlo maminku, ta-

a studium.

tínka i vás, malé krajánky.

Na tomto místě byla kdysi dávno ubytovna

Tady najde maminka nebo tatínek více informací: http:// www.galatamevlevihanesimuzesi. gov.tr/homepage.html.

pro derviše Článek a fotografie: Jitka Darchiashvilli

11/ KAM S DĚTMI V TURECKU

schované, není v něm nikdy příliš


DOMALOVÁNKA /12


Znáš české písničky? 1. Pec nám... 2. Jede, jede, poštovský... 3. Okolo Frýdku... 4. Ovčáci, čtveráci, vy jste naši... 5. Červená, modrá... 6. Kalamajka mik, mik, mik, oženil se... 7. Kočka leze dírou, pes...

Vašík Kaçmaz, Istanbul

6.

1.

2.

4. 3.

7. 5.

Křížovku připravila: Hana Katzourakisová

13/ KŘÍŽOVKA

8. června slavíme Mezinárodní den oceánů. Největší oceán se jmenuje Tichý, ale někdy se mu také říká... Odpověď najdeš v tajence křížovky:


KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /14

S pejskem u nohou píše pohádky, dobrodružné příběhy, zábavné a zajímavé knihy o české historii či památkách. Píše také o tom, jaké to je, když doma chybí táta nebo když máte postiženého sourozence. Je rodačkou z Prahy. Tam také studovala na filmové a televizní fakultě. Studia ji na čas zavála i do Francie na slavnou pařížskou univerzitu Sorbonnu. V průběhu své velmi úspěšné kariéry spolupracovala snad se všemi českými dětskými časopisy, ať už se jedná o Sluníčko, Mateřídoušku, Ábíčko či dvě desítky jiných. Šest let byla redaktorkou dětského rozhlasového vysílání. K dětem a jejich vnímání světa má velmi blízko. Za více než sto knih, scénářů, rozhlasových seriálů, televizních pořadů a divadelních her získala dosud dvacetpět ocenění. Nejnovější je Cena Albatrosu za významný přínos v oblasti literatury pro děti a mládež – 2016.

Knihy máte moc ráda, četla jste už od dětství. Která dětská kniha vám utkvěla v paměti? Děti z Bullerbynu (A. Lindgrenová), Holubí pošta (A. Ransome), Podivuhodné putování Nilse Holgerssona Švédskem (S. Lagerloffová). Studovala jste ve Francii, tatínek je Holanďan. Většina našich čtenářů je bilingvních. Mluvila jste i vy od malička dvěma jazyky? Ne, rodiče se brzy po mém narození rozešli, s otcem jsem mluvila francouzsky. Letos si připomínáme 700. výročí narození Karla IV. Napsala jste pro děti o něm celou knihu. Co na něm máte nejraději? Asi snahu dělat něco pro druhé, ne jen pro sebe. O české historii a památkách byla i kniha Tajemný kůň aneb Cesta za českými památkami. Jezdíte ráda po památkách? Kde to máte nejraději? Za památkami jezdím celý život. Nejraději pobývám v Jižních Čechách. Ráda jezdím do Českého Krumlova a Tábora, to jsou města, která skrývají mnohá tajemství. Stejně jako mramorová Chýnovská jeskyně, skrytá hluboko pod zemí.


A co vaše „zlobivé“ knihy? Chystáte další díly? Myslím, že děti už se nazlobily dost… Byla jste sama zlobilka, když jste byla malá? Vzpomenete si na nějakou opravdu povedenou rošťárnu? Ano, nasadila jsem brýle učitelky vycpané sově. Ten příběh si děti mohou přečíst v mé knížce Sísa Kyselá. Já jsem vždycky chtěla spolužáky pobavit. Brýle a sova – to byl důvod k zasmání – jenže učitelka to viděla jinak. Řekla, že jsem zlomyslná a že jsem ji chtěla zesměšnit. Trest byl pro mě ten nejhorší možný – maminka mi vzala rozečtenou knížku… Blíží se léto a s ním i prázdniny. Kam se chystáte na dovolenou? Na chalupu v Jižních Čechách s celou rodinou a hlavně téměř dvouletou vnučkou. Co nového připravujete pro děti? Chystám knížku Příběhy o Rudolfovi II. a pro starší děti Lví kouzlo, o českém cestovateli Emilu Holubovi. V příštím roce uplyne 170 let od jeho narození. NEJOBLÍBENĚJŠÍ: Jídlo: pečená kuřecí křidýlka (a nenávidím špenát v jakékoliv podobě) Barva: černá Den v týdnu: sobota Roční obdodí: léto Vůně: jasmín Zvíře: pes

Rozhovor připravila: Lenka Kanellia

15/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA

Máte ráda českou historii? Co vás na ní přitahuje? Pravděpodobně ta houževnatost Čechů, snaha malého národa vyrovnat se světu a zvládnout všechna příkoří, pocházející od velkých států.


ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ /16

Část osmnáctá Když Kiko vešla do začarovaného bludiště z dávných časů, ostatní na louce už ji neviděli. Když ale přicházeli, byly si maminka i paní učitelka jisté, že Kiko stojí kousek od platanu, na který vylezl Lukáš. Jenže teď si najednou uvědomily, že zmizela. Obloha se mezitím zatáhla černými mraky a bouře se rychle blížila. Nad zámkem s ohlušujícím rachotem zahřmělo. V mamince i v paní učitelce hrklo. Obě si pomyslely: „No nazdar!“ Eva Zázvorková si dala úlekem ruku na pusu. Jediný Lukáš Mařata, no ano, ten protivný Lukáš Mařata, bleskově sešplhal se stromu dolů, protože se mu zdálo, že kdesi v dálce zaslechl slabounký výkřik a že je to Kiko. Kiko už byla téměř uprostřed bludiště. Strašně ji bolely nohy a byla k smrti unavená, ale když se ohlédla, viděla za sebou v živém plotě mihnout se šedou vlčí srst. Dala se zase do běhu. Z živého plotu kolem cestičky po ní sekly špinavé černé drápy. Kiko uskočila stranou a uslyšela těsně za sebou hrozivé zavrčení. Pak jí těsně u hlavy zacvakaly ostré vlčí tesáky jako dva nabroušené nože. Kiko se lekla, ale stačila uhnout. Utíkala jako o život, co jí bolavé nohy stačily. Konečně doběhla až do samého středu bludiště. Keře živého plotu tam byly vysázené do tvaru srdce a kvetly rudě. Kiko si vyčerpaně sedla na kostřičkovou cestičku. Keře a kopřivy ji okamžitě začaly celou zarůstat a Kiko

bylo jasné, že je v koncích. Už nebylo kam běžet. Už nemůžu dál čekat, pomyslela si. Musím říct to přání… Třeba to papíroví motýli uslyší. Třeba se ještě zachráním. A Kiko rychle zašeptala: Ať zmizí ta popletená kletba. Ať jsou Františka, její maminka a tatínek…, a taky ten biskup Zlobisko a jeho pavoučí stráže zase lidi a ne duši,“ odříkávala Kiko uprostřed bludiště, už úplně celá zarostlá kopřivami. Jenže jak tak drmolila své přání, přímo nad ní se v živém plotě začalo míhat něco lesklého. Upřeně se na ni dívalo osm pavoučích očí. A dlouhá chlupatá noha s jedovatým hrotem se k ní pomalu přibližovala. Lukáš Mařata zatím utíkal na louku. Byl nejlepší v běhu na patnáct set metrů, a tak mu to šlo rychle. Nevěděl sice ještě, co má dělat, ale věděl, že si moc přeje stát se statečným princem a zachránit Kiko jako nějakou princeznu před všemi nebezpečími, která, jak tušil, na ni na louce číhají. Všude ale byla jen čerstvě posečená, voňavá tráva. Když se ale podíval nad sebe na nebe zatažené bouřkovými mraky, uviděl, jak na něm plachtí všech tisíc papírových motýlů. Připomínali mu hejno vzácných, pestrobarevných ptáků. A ti ptáci mu jako barevné šipky ukazovali cestu. Lukáš se podle nich rozběhl. Všelijak kličkoval, protože cesta se kroutila – vedla asi nějakým bludištěm. Lukáš utíkal a cítil, jak ho

Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander


ně vyčerpaně Kiko. „No to teda ne, nikdo nás žrát nebude!“ dopálil se Lukáš. A protože chodil do zoologického kroužku, tak věděl, že na pavouky platí jednoduchá věc – vytáhl z kapsy svých lacláčů baterku, kterou tam s nožem a sirkami vždycky měl pro případ, že by se dostal do nějakých nesnází. Namířil ostré světlo baterky přímo do osmi pavoučích očí. „Uáááá!“ zavyl tentokrát ne vlk, ale pavouk. A rozběhl se pryč z bludiště, co mu jeho dlouhé chlu- paté nohy stačily. „Oni totiž pavouci žijou v šeru a tmě a ze všeho nejvíc nesnáší světlo,“ řekl Lukáš. „Aha,“ vydechla Kiko vděčně. „Ty jsi ale statečný!“ dodala obdivně a hezky se na Lukáše usmála. Jenže za zády se jim ozvalo temné vlčí vrčení. Lukáš a Kiko se ohlédli a uviděli vlčího biskupa, jak se už už chystá ke skoku. „Rychle, potřebujeme nějaký oheň,“ zašeptal trochu vyděšeně Lukáš a mával před sebou baterkou. Konec vyprávění příště

Rubriku připravila: Radka Çelik

17/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ

do lýtek švihají větvičky nějakých keřů, které ale neviděl. Taky se mu zdálo, že zaslechl vlčí vytí, a zahlédl nějaký zlověstný šedý stín. Ještě zrychlil. Už byl uprostřed louky, a tam motýlí šipky končily. Kiko ale pořád nikde. A Kiko zatím obrůstala živým plotem a kopřivami přímo uprostřed bludiště. V chřípí už už cítila smrdutý vlčí dech. Slyšela tiché hmyzí našlapování nočních pavouků, kteří si chystali své jedovaté hroty a napínali sítě. Byla v koncích. Zdálo se jí, že motýlí legenda nefunguje, protože když své přání vyslovila, nic se nestalo. Vůbec nic. „Kdyby tady tak byl aspoň Lukáš Mařata,“ pomyslela si zoufale. Nevěděla, proč si vzpomněla zrovna na toho protivného posměváčka. Ale kde se vzal, tu se vzal, Lukáš stál před ní. „No konečně! Tady jsi!“ řekl jí a bylo zvláštní, že mu Kiko rozuměla, protože mluvil úplně stejnou řečí jako princezna Františka, asi to bylo tím zakletým bludištěm. „Tys bulila, co?“ Kiko věděla, že má určitě opuchlé oči od pláče a že je celá červená od kopřivových štípanců a šlehanců a taky možná ještě kvůli něčemu úplně jinému… Lukáš totiž vypadal jako nějaký princ z pohádky. Díval se rozhodně a nebojácně rozhrnoval rukama to palčivé zelené vězení z keřů a kopřiv. Když se mu podařilo vyrvat poslední kopřivu, podal Kiko ruku, aby jí pomohl vstát. „Tak už nebreč,“ řekl jí tiše a podíval se na ni svýma hezkýma modrýma očima. Kiko se po tváři kutálela slza. „Tobě se to řekne…, to, to přání… vůbec nefunguje,“ popotahovala. „Šmarjáá, co to sakra je?“ zakřičel najednou Lukáš, protože uviděl obrovského pavouka síťáka, jak na něho poulí svých osm očí a míří na něj jedovatým hrotem. „Chce nás sežrat,“ zašeptala úpl-


HRÁTKY S ČEŠTINOU /18

Jak se domino hraje? 1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku. 2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe. 3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit. 4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všechny své kartičky. Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.

morska želva

Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.

murena

morsky koník

delfín

velryba

hveždice

chobotnice

krab

mrož

žralok


lachtan

tulen

sepie

rejnok

morska sasanka

ryba klaun

humr

meduža

morsky ježek

kreveta

ryba fugu

koral

modry bodlok Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová

19/ HRÁTKY S ČEŠTINOU

ustrice


ČESKÉ STOPY /20

Josef Ressel Josef Ressel byl český vynálezce, lesník a konstruktér. Dnes se o něm můžete, milé děti, dočíst dokonce ve školních učebnicích, do historie totiž vstoupil jako vynálezce lodního šroubu, o kterém si řekneme za chvíli. Narodil se dne 29. června 1793 v Chrudimi, jeho otec Anton Hermann byl Němec a matka Marie Anna Češka. Josef měl ještě tři sourozence, staršího bratra a dvě mladší sestry. Do školy začal chodit v Chrudimi, a protože byl velmi nadaný žák, tak pokračoval ve studiu na gymnáziu v Linci a později na univerzitě ve Vídni, kde na závěr studia obdržel vynikající vysvědčení. Josefovo první zaměstnání bylo lesník, musel měřit lesy, vysušovat bažiny a stavět cesty. Když byl poslán na práci do přístavního města Terst, často přemýšlel nad tím, jak to udělat, aby lodě pluly rychleji, až vymyslel onen slavný lodní šroub. Víte vy

vůbec, k čemu takový šroub slouží? Je umístěný na spodní části lodi, tedy pod vodou, a díky rotaci – točení vytváří sílu, která loď pohání, a proto loď pluje rychleji. Až někdy na nějaké poplujete, schválně se ze zádě podívejte a vzpomeňte si na pana Ressela. Když Josef viděl, že nápad funguje, své pokusy vyzkoušel na lodi Civetta, která vyplula na moře vybavena parním strojem, který poháněl právě lodní šroub. Stalo se tak 4. srpna 1829. Technická závada na parním stroji však způsobila, že další plavby byly zakázány a Resslův patent byl zrušen. Lodní šroub ale není jediná věc, kterou Josef Ressel vynalezl! Mezi jeho vynálezy patří i lisovací válcový stroj, silniční lokomotiva s parním pohonem, přístroj k určování jakosti dřeva a celá řada různých technických vylepšení, která používáme i dnes. Josef Ressel zemřel na inspekční cestě, zřejmě na malárii nebo tyfus, 9. října roku 1857 v Lublani. Článek připravila: Kateřina Zástěrová


Příprava tzv. bešamelu: Na velkou pánev dáme 2 lžíce oleje. Olej necháme rozpálit a přidáme dvě vrchovaté lžíce hladké mouky. Zmírníme oheň, přidáme sůl a mícháme (POZOR: tuto část dělají dospělí, nikoli děti!!!). Pak po troškách přiléváme mléko a stále mícháme. Dáváme pozor, aby se nám netvořily hrudky. Když je těsto dostatečně husté, odstavíme jej z ohně a vmícháme např. najemno nakrájené vajíčko natvrdo, tuňáka z konzervy nebo nadrobno nakrájenou šunku. Přísada může být jakákoliv, záleží jen na vás, co máte rádi. Do bešamelu se totiž může vmíchat téměř vše.

Příprava kroket: Nachystáme tzv. trojobal, to znamená, že na jednom talíři máme hladkou mouku, na dalším rozšlehané vajíčko a na třetím strouhanku. Ze ztuhlého bešamelu začneme vytvářet krokety: malé válečky, které v mouce, vajíčku a strouhance obalujeme. Doporučujeme vám omastit si prsty, aby se bešamel nelepil. Krokety se tvarují také pomocí dvou velkých lžic. Obalené krokety pak smažíme na oleji jako třeba bramborové hranolky. Až jsou krokety dozlatova osmažené, vytáhneme je a necháme odkapat přebytečný tuk. (Smažení, krajánci, také přenechte dospělákům!)

Až krokety vychladnou, můžete se do nich pustit. DOBROU CHUŤ! ¡BUEN PROVECHO!

Rubriku připravila: Soňa Klimešová

Milí krajánci, v červnovém Putování za chutěmi budeme ochutnávat španělskou kuchyni. Když se zeptáte dětí ve Španělsku, co jim nejvíce chutná, co mají nejvíce rády, většina vám odpoví, že to jsou těstoviny (nejčastěji asi makaróny), pak pizza a krokety (croquetas). A právě recept na krokety si dnes ukážeme. Uvidíte, že je velmi jednoduchý a že celé rodině budou krokety strááášně moc chutnat. A mají jednu velkou výhodu: mohou se totiž (taky) snídat, obědvat i večeřet.

21/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI

CROQUETAS/KROKETY


KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ /22

Jedním z nejkrásnějších a nejzajímavějších mořských živočichů je rozhodně medúza. Některé druhy medúz přímo hýří barvami a jejich dlouhá vlnící se chapadla a zářivě barevné tělo jsou pastvou pro oči. Největší medúzy mají chapadla dlouhá až 37 metrů! Kvůli žahavým buňkám však může být setkání s medúzou při koupání hodně nepříjemným zážitkem. My si ale tentokrát společně vyrobíme medúzu, se kterou se nám nic nepříjemného stát nemůže.

BUDEME POTŘEBOVAT  papírovou misku  vodovky a štětec  lepidlo (nebo izolepu)  provázek  nůžky  stuhu hadovku, organzovou stuhu a různé další laděné do podobných

barev (můžeme nahradit také dlouhými pruhy krepového papíru, běžnými dárkovými stužkami atd.)  samolepící oči (pokud nemáme, můžeme je namalovat na kousek papíru)


 Uprostřed misky uděláme nůžkami malou dírku a protáhneme provázek k zavěšení. Pro větší stabilitu můžeme udělat dírky dvě, stejně vzdálené od středu misky, a protáhnout provázek oběma. Na provázku uděláme uzel.  Do misky potom nalepíme stužky. Stuhu hadovku a tenčí stužky nalepíme ve větším množství do středu misky.  Kolem okraje potom nalepíme široké a průhledné stuhy z organzy.  Nakonec medúze nalepíme oči.

Hotová medúza se bude určitě skvěle vyjímat pověšená na lampě v pokoji nebo kdekoli jinde. Krásu mořského světa tak můžeme mít i doma! Rubriku připravila: Marie Švédová

23/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ

 Otočíme papírovou misku dnem nahoru a vodovkami ji pomalujeme. Můžeme vybarvit obě strany misky. Aby byly barvy správně rozpité a „vodové“, použijeme více vody. Pak necháme misku uschnout.


Každý měsíc najdete v Krajánkovi několik doprovodných kreseb vašich kamarádů krajánků z Istanbulu i odjinud. A kdy najdeme v Krajánkovi obrázek od vás ostatních? Určitě rádi malujete, tvoříte z modelíny, moduritu, papíru nebo dřeva… Podělte se o své skvosty. Vylovte složky s výkresy ze školy nebo školky, proberte poličky s modely a vyfoťte nám je. Nebo raději poproste rodiče. Foťte nejlépe za denního světla na jednobarevném papíře (ideálně bílém) bez blesku. Fotografie můžete poslat (nebo při velkých velikostech sdílet). Pro uvedení jména, příp. bydliště prosíme rodiče o vyjádření souhlasu se zveřejněním. Sbíráme jakékoliv starší výtvory, ale ideální by bylo, kdybychom měli i něco přímo pro Krajánka buď inspirované postavičkou Krajánka, nebo články či tématy na další měsíce: léto, prázdniny, škola, zdraví, zazimování zvířátek a přírody, Vánoce… Víme dobře, že se mezi vámi ukrývají opravdoví šikulové a umělci! Tak se nestyďte a pochlubte se! Adresa pro zaslání/sdílení fotografií: krajanek@krajaneistanbul.cz

Použité obrázky: Mia, Brno - Jan Moscardino, Milán - Vašík Kaçmaz, Istanbul

Krajánek 6 / červen 2016  
Krajánek 6 / červen 2016  

Milé děti, červen je tu! Taky máte červen tak rády? Poslední měsíc školy a školky, letní počasí... Ale před prázdninami je tu pro vás ještě...

Advertisement