Page 1


OBSAH • ÚVODNÍK /2

OBSAH

Milé děti,

Úvodník

2

Doprava

3

Výročí a významné dny

4

Čeští svatí a patroni

5

Pověsti

6–7

Zpívánky

8

Volnočasovky

9

Kam s dětmi v Turecku

10–11

Omalovánka

12

Křížovka

13

Krajánkova knihovna

14–15

Čtení na pokračování

16–17

Hrátky s češtinou

18–19

České stopy

20

Putování za chutěmi

21

Krajánkovo tvoření

22–23

Sluňákov

24

Redakce: Barbora Aydın, Hana Katzourakisová, Hana Panta, Jiřina Klírová, Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia, Marie Švédová, Mirka Čechovská, Monika Nožičková, Radka Çelik, Soňa Alfieri, Soňa Klimešová, Zuzana Doğan Titulní strana: Magdaléna Sevinç Omalovánka: Monika Tutucu Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Kateřina Zástěrová, Radka Çelik Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora Aydın, Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut Odpovědná redaktorka: Barbora Aydın Kontakt: krajanek@krajaneistanbul.cz www.facebook.com/casopiskrajanek © Čeští krajané v Istanbulu

už od podzimu chodíte zabalené v kabátech, bundách, omotané šálou a vůbec vším teplým, co vaše maminky našly. Ale po dlouhém očekávání a vyhlížení z oken je to tu! Jaro! Roční období se mění a s ním nejen oblečení, ale hlavně příroda. Určitě jste si v okolí všimly narcisů nebo tulipánů, jak se zazelenala tráva nebo třeba jak stromům vyrašily pupeny, z nichž si začaly cestu razit mladé lístky, a větvičky se obsypaly květy. Věděly jste, že i zvířátka se probouzejí ze zimního spánku právě na jaře? Savcům právě v tomto ročním období líná srst. A nejen to! Na jaře přichází na svět spousta mláďat: koťátka, beránci, zajíčci a další. Po zimě je příroda plná života. Kdy jindy než právě na jaře vyrazit na výlet do přírody? Vezměte maminku a tatínka na hezkou procházku parkem, botanickou zahradou nebo lesem. Při objevování všech těch jarních krás však nezapomeňte na dubnové číslo Krajánka. Přečíst si můžete o patronu Zikmundovi, pověst o smělém lovci Bivojovi či povídání o Janu Jánském. Krásné čtení!


Určitě dobře znáte dopravní prostředky poháněné naší vlastní lidskou silou: kolo či koloběžku, lyže či brusle, kánoi. Někdy si lidé na pomoc vezmou nějaké zvíře – ať už je to kůň, velbloud, slon anebo třeba psí spřežení. A leckdy využíjí i sílu nějakého přírodního živlu: přiznejte se, že vás okamžitě napadla plachetnice?! Nebo snad balón? Dora Sevinçli, Istanbul

Lidé cestovali i dříve, v dávné minulosti. Žijí na Zemi již mnoho let a po celou tuto dobu byli nuceni se nějakým způsobem pohybovat z místa na místo a přepravovat různé předměty. Ovšem od té doby, co člověk vynalezl motor, a tudíž spoustu dopravních prostředků poháněných silou strojů, cestují o mnoho jednodušeji, rychleji a dále. Doprava lidí a zboží se od nepaměti stále vylepšovala a dnes už je pro nás naprostou samozřejmostí nastoupit do auta, autobusu nebo letadla. A kdo z vás se někdy zarazil nad tím, že

kosmonauti létají do vesmíru? A přitom ještě na počátku minulého století to pro mnoho lidí bylo zcela nepředstavitelné! Kosmická éra a dobývání vesmíru začaly sotva před 60 lety. Ovšem na druhou stranu má tento pokrok i své negativní stránky. Produkuje totiž mnoho znečišťujících látek a obtěžuje nás také hlukem. Poškozování životního prostředí způsobuje nejen vlastní doprava, ale také třeba stavba silnic a železnic. Zelené plochy, lesy, obydlí mnoha zvířat jsou nenávratně ničeny. Důležité je také přísné dodržování bezpečnostních předpisů, a to nejen ze strany těch, kteří dopravní prostředky řídí, ale také nás, kteří chodíme pěšky! To aby nedocházelo k dopravním nehodám.

Šetrné využívání dopravních prostředků (tedy jen když je to opravdu nezbytně nutné) a také ohleduplné chování všech účastníků provozu podle předepsaných pravidel, které vás vaše maminky či učitelé ve školách učí už od malička, je určitě jedním ze způsobů, jak tyto závažné problémy řešit. Článek připravila: Soňa Alfieri

3/ DOPRAVA

Představte si ve vašich hlavinkách cestu do školy. Cestu do Čech, k babičce a dědovi. Se třídou na výlet. Klidně i do Ameriky. A co třeba na Měsíc? Ať už jste si, děti, představovaly kolo, auto, vlak, zaoceánskou loď, letadlo či raketu, něco, co jezdí, létá nebo pluje, představovaly jste si dopravní prostředek. To, co nás dopraví do našeho cíle.


VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4

2. dubna slavíme MEZINÁRODNÍ DEN DĚTSKÉ KNIHY, a to zamerne, neboť prave v tento den se narodil znamy dansky spisovatel a pohadkar Hans Christian Andersen. Kdo by neznal z dětství třeba Malou morskou vílu, maleho Kaje a Snehovou kralovnu! Knihovníči v Česke republiče poradají v tento den mnoho akčí, treba Noč s Andersenem. Čhtejí tak udrzet a podporit zajem detí o knihy a četbu, ktereejsou „klíčem” do detskeho sveta fantazie.

9. dubna 1891 se narodil VLASTA BURIAN V letosním roče pripomeneme 125 let od narození „Krale komiku”, jak byl take Vlasta nazyvan. Byl jedním z nejpopularnejsíčh herču na začatku minuleho století. Svou houzevnatostí a zivelností se vypračoval na skutečnou hvezdu českeho filmu a divadla; tam, kde vystupoval, nebylo jiz treba ostatníčh herču, čoz dokazuje napríklad jeho nejznamejsí film „Dučhaček to zarídí”.

12. dubna 1944 se narodil KAREL KRYL Byl to československy písničkar a basník, kritik (osoba, ktera komentuje to, čo se jí nelíbí) dení ve společnosti. Psal si vlastní hudbu i texty, v jeho repertoaru (tom, čo zpíval lidem) byly písne vazne o společnosti, písne poetičke a melančholičke (naladove, smutne) balady. Nekdy se mu prezdíva „basník s kytarou“. K jeho nejznamejsím písním patrí „Bratríčku, zavírej vratka” a „Andel”.

29. dubna slavíme MEZINÁRODNÍ DEN TANCE, ktery se slaví od roku 1982 na čelem svete. Tento den je vyročím narození velkeho tanečního reformatora Jeana-Georgese Noverrea (zakladatele moderního baletu). Zamerem je spojit dohromady vsečhny druhy tanče v jeden čelek, jeden „jazyk”, díky kteremu lide zapomenou na vsečhny konflikty a nedorozumení, jez mezi nimi mohou byt. Rubriku připravila: Soňa Klimešová


Měl jsem krásné, ale příliš krátké dětství. Maminka brzy onemocněla a zemřela. Protože království potřebuje svou královnu, pokukoval tatínek po nové nevěstě. Už ale neměl takovou sílu na hledání jako dřív, vzal si proto za ženu svou komornou. To vám byla ježibaba! Vůbec mě neměla ráda. Za všechny rozbité hračky jsem mohl vždy já, za nedodělané úkoly taky jen já, za neuklizené oblečení zase já. Roky a roky hledala macecha způsob, jak se mě zbavit a udělat tak ze svého prvorozeného syna krále. Namluvila tak Zikmundovi, že se jej chystám připravit o život a korunu. Tatínek, zasle-

pený láskou, ježibabě uvěřil a nechal mě zabít. Ale svědomí na sebe nenechalo dlouho čekat. Brzy svého činu litoval, jenže to už bylo pozdě. Zikmund se vzdal na čas kralování a putoval od chrámu k chrámu. Hledal útěchu a pochopení pro to, co udělal. Pomáhal nemocným a chudým rozdával své bohatství. Časem získal zpět svůj klid, ale to už na dveře klepaly jiné patálie. Král sousedního království se chtěl zmocnit otcova území a bohužel se mu to podařilo. Aby toho nebylo málo, zajal Zikmunda i s jeho ženou a dětmi. Všechny vhodil do studny a nechal zemřít. Aby byl český národ před cizími nepřáteli uchráněn, tatínek na něj dnem i nocí dohlíží. Tak co? Četly jste pozorně, děti? Dokázaly byste říct, jaké ponaučení plyne z tohoto příběhu?

Zdroje: katedralasvatehovita.cz, wikipedia.org, abcsvatych.cz Článek připravila: Mirka Čechovská

5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI

Milé děti, jmenuji se Sigerik a dnes vám povím příběh o Zikmundovi, mém otci a spravedlivém králi. Jak už to bývá ve všech pohádkách, princ, když dospěje do věku vhodného na kralování, poohlíží se po své budoucí královně. Můj otec si svou královnu, mou matku, našel v sousedním království.


POVĚSTI /6

Silák Bivoj Milé děti, pamatujete si na pověst o Krokovi a jeho dcerách? Jen pro oživení si ji trochu připomeneme, a přidáme i něco navíc! Už je tomu dávno, co Českým zemím vládl mocný vévoda Krok, který měl tři krásné dcery: Kazi, Tetu a Libuši. Jak děvčata rostla, Krok je tiše pozoroval a přemýšlel, jaká je asi potká budoucnost. Libuše byla ze všech nejchytřejší, pořád ležela v knížkách a učila se nové věci. „Byla by dobrá vládky-

Ada Ulusoy, Istanbul

ně, je moudrá a spravedlivá,“ říkal si Krok. Druhá dcera Kazi ale nebyla o nic pozadu, měla tuze krásný obličej, sjížděli se za ní nápadníci ze všech koutů světa. Krok si říkal, že by se třeba mohla výhodně vdát, vzít si nějakého silného mládence, který by pomohl chránit zemi ve válkách a v bojích. Největší vrásky mu však dělala Teta. Těžko říct, co na ni bylo nejkrásnější či nejlepší. Navíc po ní chlapci moc nekoukali, oči jim mohly vypadnout při pohledu na Kazi. Ta však měla vysoké požadavky. Chtěla muže pěkného, statečného a chytrého. Její sestry z ní měly legraci, že takový mládenec snad ani neexistuje. Tatínek z ní legraci sice neměl, ale dělalo mu to starosti. Prosil ji, aby si vybrala někoho z těch, kteří u nich denně klepali na dveře, že se takhle jinak nikdy nevdá. A tu se jednou Krokovo ucho doslechlo, že v okolí jeho sídla, Vyšehradu, pobíhá divoký kanec. Nejen že se ho lidé báli, ale kanec ještě ke všemu ničil pole, na kterých


silný Bivoj ho přemohl. A co se nestalo. Kazi na něm mohla oči nechat. Ne na kanci samozřejmě, na Bivojovi! A slovo dalo slovo, Kazi se Bivojovi taky líbila, a tak netrvalo dlouho a byla svatba.

Článek připravila: Barbora Aydın

7/ POVĚSTI

Erik Pettersson, Istanbul

si lidé pěstovali obživu, a občas vnikl i na zahrádku a ožral tam všechny ovocné stromky a zeleninové záhonky! Všichni se ho báli, dokonce i královi vojáci! Až jednou, když zrovna sestry trávily čas na zahradě a hrály si s míčem a vůdce Krok si u sebe četl, ozval se najednou povyk… Lidé jásali, překřikovali se a stále vykřikovali jméno Bivoj. Krok ani dcery nechápali, co se děje, tak vyběhli ven a spatřili krásného udatného chlapce. Jaké měl svaly! A ty jasné oči! Ale co bylo nejzvláštnější – na zádech nesl kance! Toho kance, kterého se ostatní tolik báli, ale


ZPÍVÁNKY /8

lidová

Písničku vybrala: Zuzana Doğan


Z knihy: Velké maličkosti, text: Vladimír Smetáček

V zimě dokonce i zebe. V létě je ho plné nebe. Na obzoru beránky zrána jako za večera proměňuje v červánky.

Říkanky vybrala: Zuzana Doğan

AUTO Říkal si pan Zita: Proč to auto škytá? Já mu šlapu na pedál, ale ono nechce dál. Auto jelo do kopečka, pak si řeklo: Dost a tečka. To ti, Zito, neprominu, že chceš jezdit bez benzínu. Které auto vydrží jezdit s prázdnou nádrží?

HÁDANKY Nemá to huby, ale tři zuby, u jídla slouží, po něm netouží. Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku. Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká.

Hádanky a jazykolamy vybrala: Radka Çelik

LETADLO Koho vlastně napadlo udělat si letadlo? K létání se přece hodí jenom lehké vzducholodi, co se vznášejí a kroutí, jak balónky z dětské pouti. Jenže husy, včely, šídla mají na létání křídla. Že jsou těžké? Ať si jsou, však je křídla unesou. Letadlo je jako šídlo, do vzduchu si opře křídlo, bez velikých nesnází tryskami se odrazí a už letí výš a výš. Jak ho, ptáčku, dohoníš?

sluníčko, vidlička, mrkev

JAZYKOLAMY Nejnezdevětadevadesáteroznásobovávatelnějšími Patří rododendron do čeledi rododendronovitých či nerododendronovitých?

9/ VOLNOČASOVKY

ŘÍKANKY PRO NEJMENŠÍ KRAJÁNKY


KAM S DĚTMI V TURECKU /10

Milí krajánci, dnes se vydáme na sever Turecka do Černomořského okresu Karasu. Karasu je známé hlavně pro svoji dlouhou pláž, ale najdeme zde i přírodní místa, která určitě stojí za návstěvu.

Maden deresi Prvním takovým místem je Maden deresi – Důlní zátoka. Je to místo na kraji listnatého lesa, kde si můžete posedět pod stínem stromů a grilovat, poslouchat bublání potoka nebo si můžete pronajmout některou z dřevěných chatek a užít si víkend v přírodě. Ze základního tábora vedou tři stezky k vodopádu. Můžete si vybrat mezi dobrodružnou, ale trošku nebezpečnou cestou skrz důlní

šachty, nebo se můžete vydat stezkou kolem potoka, kde si občas budete muset vyzout boty, vyhrnout nohavice a přebrodit se na druhou stranu. Můžete také zvolit poslední, nejlehčí trasu cestičkou lískovým lesem. Doporučujeme začít cestou přes šachty, dojít k vodopádu a na cestu zpět zvolit cestu kolem potoka. Tak si užijete jedinečnou přírodní procházku. Cesta přes šachty ale není vhodná pro malé děti, protože na pár mís-


Karasu Po této malé túře se můžete vrátit do Karasu, lehnout si pod slunečník na pláž a odpočívat. Provincie Sakarya má cca 60 km dlouhé pobřeží Černého moře. Z toho 20 km nepřerušené pláže patří Karasu, což z ní činí nejdelší pláž Turecka.

Můžete si užít den na pláži s koupáním. Můžete se dokonce potápět k potopené ponorce U-20 a večer si užít v přilehlém Lunaparku a na letních večerních bazarech si koupit suvenýry.

Acarlar longozu Posledním místem, o kterém se zmíníme, je Acarlar longozu. Longoz znamená zatopený lesní ekosystém, který vznikl tak, že okolní říčky tekoucí do moře byly zastaveny písečnými dunami a voda se začala zdržovat na jednom místě. V zimních a jarních měsících voda dosahuje největší hloubky 1,5 metru. Zatopený les Acarlar je po zatopeném lese Iğneada druhým největším v Turecku. Jezero spojuje ekosystém lesa, rašeliniště a přímoří. Díky tomu zde můžeme vidět velké množství rostlinných a živočišných druhů. Vybudování cca 1 km dlouhé dřevěné pěšiny podél jezera otevřelo toto místo návštěvníkům. Můžete si, jak je v Turecku zvykem, ugrilovat něco dobrého k jídlu v kempingovém prostoru nebo se posadit do dřevěné restaurace, která stojí na kůlech přímo v jezeře. Děti ať si přinesou chleba a můžou krmit hejno kachen a hus, které čekají na dobrůtku od malých návštěvníků. Jezero si můžete projet i na pronajmuté loďce nebo na šlapadlech.

Článek a foto: Hana Panta

11/ KAM S DĚTMI V TURECKU

tech je potřeba zvýšená opatrnost. Nejvhodnější doba na návštěvu vodopádů začíná koncem května a trvá do června, kdy není řeka moc rozvodněná, a můžete se přebrodit. V teplých letních měsících naopak není pro vodopády dost vody. Na konci procházky se můžete posadit a vychutnat si v některé z malých restaurací rybu pečenou na másle či jen popíjet čaj v příjemné atmosféře. Před 130 lety na tomto místě byly otevřeny doly na stříbro, olovo a zinek, které vlastnil Hafiz Nuri Efendi. Později byly doly převedeny pod společnost Karasu madenleri şirketine založenou ruskými, francouzskými a italskými partnery. Po pár letech těžby boru, zinku a zlata byly doly ponechány svému osudu. Řeka, která tudy protéká, poté dostala své jméno Maden nehri.


OMALOVÁNKA /12


1. Žena kohouta. 2. Část těla, která spojuje hlavu s trupem. 3. Ťukat. 4. Hluboký talíř. 5. Pokrývka hlavy. 6. 7 dní. 7. Sestra maminky. 8. Žena Rumcajse. 9. Pusa.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

9. Křížovku připravila: Hana Katzourakisová

13/ KŘÍŽOVKA

První český automobil byl vyroben v roce 1897 ve městě Kopřivnici, ve firmě TATRA. V tajence dnešní křížovky se dozvíte, jak se tento automobil jmenoval.


KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /14

Spisovatel, ilustrátor a komiksový kreslíř má na svém kontě desítky knih pro děti, učebnice, ale i animované filmy. Je autorem knih o populárním komisaři Vrťapkovi, které jsou oblíbené u malých i velkých čtenářů a získaly několik ocenění. Pravidelně přispívá do časopisů Sluníčko, Mateřídouška či Čtyřlístek. Žije v Praze s rodinou a psem Čendou, jež se stal předlohou pro stejnojmenného Vrťapkova psího kamaráda. Má rád výlety na kole, modrozelenou barvu, čtvrtek, jaro a buchtičky se šodó. Jeho nejoblíbenější dětská kniha jsou Trampoty brouka Pytlíka od Ondřeje Sekory.

www.petrmorkes.com Soukromý detektiv, který každý den zažívá nová dobrodružství v boji proti zločinnému podsvětí. Je známý tím, že při svém pátrání nevyužívá jen rychlost a sílu, ale především svůj ostrovtip a bystrou hlavu, což učí i své detektivní kamarády.

www.vrtapka.cz Co máte na vašem psím detektivovi nejraději? Nejraději mám jeho bystrý úsudek. Když s komisařem a Hermínou sepisuji detektivní případy do knížek, procvičím si své mozkové závity i já sám. Věřte mi, vypátrat a usvědčit pachatele dá někdy pořádnou práci. Ještěže nám pomáhají i naši čtenáři. Jak a kdy se stal Vrťapka součástí mezinárodní akce Noc s Andersenem? Noc s Andersenem doprovází každý rok jiný autor. Měl jsem tu čest stát se patronem této skvělé akce v roce 2013. Dětem jsem představil knižního hrdinu komisaře Vrťapku a jeho kamarády Hermínu a Čendu. Speciálně pro tuto příležitost jsem napsal a nakreslil velký detektivní případ. Z dopisů a e-mailů od dětí vím, že luštění mělo velký ohlas a na některých školách probíhalo pátrání s Vrťapkou i v následujících ročnících – a to mě samozřejmě velice těší!


Ocenění 2014 SUK – čteme všichni, ocenění za knihu Komisař Vrťapka a prokletí mahárádžova vejce 2012 Český bestseller, kategorie komiks, ocenění za knihu Komisař Vrťapka - Sebrané spisy 3 2010 Knihopábitel, cena za knihu Komisař Vrťapka a prokletí zubu moudrosti

A co váš nejpovedenější aprílový žertík? Když jsme byli se sestrou ještě děti, zasadil jsem všechny její panenky do květináčů s hlínou a přesvědčil jí, že když je bude pilně zalévat, panenky vyrostou do obřích rozměrů (jako figuríny v obchodech). Ségra mi uvěřila a celý týden chodila panenky v květináčích dvakrát denně zalévat. Svým aprílovým žertíkem jsem se skvěle bavil až do chvíle, než ho odhalili rodiče. Za trest jsem musel všechny panenky vykoupat a vyčesat jim z vlasů hlínu – a to už mi tak zábavné nepřišlo. Co právě pro děti chystáte? Pracuji na nové detektivní knížce, která tentokrát zavede děti do temných transylvánských hvozdů mezi upíry, ale žádný strach, bude to hlavně veselý příběh. Dále mohu vám prozradit, že těsně před dokončením mi na stole leží také první díl detektivních komiksů, který bude pravidelně vycházet v legendárním Čtyřlístku. Rozdělané mám i čtvrté spisy, ale Vrťapka se poslední dobou trochu fláká a řeší své případy šnečím tempem – možná, že by chudák potřeboval dovolenou, nebo nějakou detektivní posilu, uvidíme, třeba se brzy dočká… Rozhovor připravila: Lenka Kanellia

15/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA

1. duben neboli apríl je tradičně dnem šprýmů. Pamatujete si, jak vás někdo pěkně vyvedl aprílem? No jistě! Legraci a žertíky mám opravdu rád a sám jsem se taky párkrát pěkně nachytal. Jako kluk jsem si oblíbil knížky o pravěku a snil, jaké by to bylo, kdybych se do té doby mohl vydat na dobrodružnou výpravu. Dovedete si tedy představit, jak jsem byl ohromený, když pro mě jednoho deštivého dne přišel kamarád, ať s ním jdu okamžitě ven, že na zahradě našel kost z mamuta. Ani chvíli jsem neváhal, vklouzl do holínek a ouha… jen to začvachtalo. Boty totiž byly vrchovatě naplněné pěnou na holení a já si uvědomil, že jsem pěkně naletěl. Byl totiž apríl.


ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ /16 Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander

Část šestnáctá Ráno byla neděle, ale Kiko vstala mnohem dřív než obyčejně. Rychle si v kuchyni namazala chleba marmeládou a pak se zavřela v pokojíčku. Nachystala si spoustu papírků na skládání a pustila se do práce. Skládala hodinu, pak druhou a čím dál víc se u toho mračila. „Takhle mi to bude trvat nejmíň rok, než Františku, její maminku a tatínka vysvobodím…,“ postěžovala si Nurimu. „A neměla bys vysvobodit i toho Zlobiska?“ smála se maminka, která stála v otevřených dveřích a v dlaních držela kouřící hrnek se zeleným čajem. „Jé, mami, jak to víš?“ „Já vím přece všechno, ne?“ culila se záhadně maminka. „Ale jak to? Vždyť jsme přece byly s Františkou v síťáckým kokonu, nemohla jsi nás slyšet!“ „To já jsem nikoho poslouchat v kokonu nemusela, já jsem si poslechla jen tebe, jak mluvíš ze spaní… To ty přece děláš dost často, ty jeden můj mluvící náměsíčníčku,“ smála se maminka. Medvídek Nuri s veverkou Maruškou souhlasně přikyvovali a významně se šklebili, jako že taky všechno slyšeli. „Teda vy jste dobří, posmívat se, na to vás užije! Ale že byste mi pomohli něco vymyslet, to ne, na všechno si musím přijít sama. A udělat všechno musím taky sama,“ rozčilovala se Kiko. „Ale jasně, že ti pomůžu, neboj. Jsi moc chytrá holčička, že sis vzpomněla na tu legendu o origami. To je dobrý nápad,“ pochválila

Kiko maminka a dala se do skládání. „A co je to za legendu? Doufám, že to není zase tak ošklivá pohádka jak minule,“ vyptával se medvídek Nuri. „To je přece pověst o tajemství kouzelných motýlů. Když poskládáš tisíc papírových skládaček, tak si můžeš něco přát a to přání se ti splní. No a já bych si chtěla přát, aby se ta zašmodrchaná kletba zrušila, jenže zkus si, Nuri, poskládat tisíc papírových motýlů! Už skládám dvě hodiny a mám jich sotva deset,“ vzdychla si Kiko. Tak se k ní Nuri, veverka Maruška a maminka přidali. Nuri měl ale hrozně nešikovné tlapky, a tak jeho motýli vypadali spíš jako zmuchlané housenky, Maruška, ta měla zase moc dlouhé a špičaté drápky, takže křídla veverčích motýlů byla plná dírek. Nejhezčí motýly měla maminka. Jenže po dvou hodinách už byli všichni tak unavení, že je bolely ruce, a stejně měli jen asi dvacet skládaček. „Co budeme dělat?“ ptala se maminky Kiko. „Já bych řekla, že bychom měli poprosit někoho dalšího o pomoc,“ navrhla maminka. „A koho? Tatínek přece skládačky neumí a nemá čas se je učit,“ lámala si hlavu Kiko. „Paní, která hlídá záchod, té se trochu bojím, paní průvodkyně, s těmi se moc nedomluvím,“ vypočítávala Kiko všechny známé. „A co děti ve škole, co ta tvoje nová kamarádka Eva, tatínek říkal, že spolu chodíte do zámecké zahrady.“ „No to je nápad, jasně, děti


tatínek, když se chystá restaurovat nějakou knížku. V rohu se mamince pod rukama začínal objevovat nějaký obrázek. Kiko na něm uviděla samu sebe, jak jde dlouhou zámeckou chodbou. Pak maminka namalovala Františku a její ruku se spoustou světlušek. Kiko si sedla na zem vedle ní a trochu jí pomáhala vodovými barvičkami vybarvovat pozadí obrázků. V poledne měly už celý příběh namalovaný. Tatínek přišel za nimi do pokoje a zajímal se, co bude na oběd. „Nevím, co nám uvaříš?“ smála se maminka. „Tak co třeba hranolky?“ navrhl tatínek. „Jóó!“ zajásala Kiko. „Hurá, hranolky!“ Tatínek šel do kuchyně a po chvíli začal prskat starý fritovací hrnec, jak do něj házel hranolky syrových brambor. Po obědě musela jít Kiko na chvíli spát a tatínek si zadumaně prohlížel namalovaný příběh na zemi v maminčině pokoji. „Nezdá se ti, že je naše dítě tak trochu blázen?“ zeptal se pak tatínek maminky. „Vůbec ne. Jen se jí zdají napínavé sny, a to přece nevadí, ne?“ zasmála se maminka a dala tatínkovi velikánskou pusu, aby mu tak poděkovala za ty báječné hranolky s kečupem a tatarkou. Když se Kiko probudila, šli všichni tři do Podzámecké zahrady na dlouhou nedělní procházku, jak to dělali vždycky, když byli spolu. Kiko jim ukázala čínský pavilónek, ale byla zklamaná, že v rybníce nebyly žádné červené ryby závojnatky. Byl tam jen smradlavý žabinec a altánek byl mnohem oprýskanější a ošklivější než v noci. Ale na střeše jako nějaké potrhané vlajky z dávných časů vlály staré pavučiny. Jako by je utkali nějací velcí pavouci.

Pokračování příště Rubriku připravila: Radka Çelik

17/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ

a Eva!“ poskočila si radostně Kiko. „Jenže jak jim to celé povyprávím, aby mi rozuměly? To bych nejdřív všechno musela vysvětlit paní učitelce a ta pak dětem. Je to tak složité…“ „Tak víš co, Kiko, běž na chvilku za tatínkem a pověz mu, co jsi v noci zažila. Ať si tolik neláme hlavu s tím mizejícím králem a pak přijď zase za mnou. „Tak jo!“ Kiko si protáhla ruce a záda jako kočka a vydala se za tatínkem do knihovny. Tatínek právě zadumaně listoval jakousi knihou, vrtěl hlavou a asi se pořádně zlobil. „Ahoj tati!“ pozdravila ho Kiko a stoupla si na špičky, aby se mu mohla pověsit na krk. „Poslyš, Kiko, běž za maminkou nebo si běž někam hrát, mám moc práce. Je to hrůza, zase vytrhané stránky tam, kde se mělo psát o Zrzavém králi a jeho rodině. Jako by je někdo vztekle vyrval nějakým…, nějakými zuby nebo čím…“ rozčiloval se tatínek. „Tak já teda jdu, když mě vyháníš. Ale kdyby sis to náhodou rozmyslel, mohl by ses dozvědět, že ty stránky vytrhává vlk s absolutním sluchem…, teda zakletý biskup Zlobisko,“ řekla důležitě Kiko. Tatínek si pomyslel, že jeho malá dcerka je nejen náměsíčná, ale že se navíc trochu pomátla. „Kiko, Kiko, vím, že jsi rozparáděná, jak přijela maminka, viď, to sis asi popletla nějakou pohádku. Víš co? Přestaň mě pořád vyrušovat a běž si někam hodně daleko hrát, ano!?!“ Tatínek se zatvářil přísně, ale taky si pomyslel, že by se měl své dceři trochu víc věnovat a že jí česká škola opravdu nesvědčí. „Tak dobře, jak chceš,“ pokrčila uraženě rameny Kiko a šla se podívat zase zpátky za maminkou. Našla ji, jak klečí na naleštěných parketách na roztažené roli dlouhatánského bílého papíru a všude kolem sebe má vodové barvy a taky různé barevné tuhy, štětečky a fixy, úplně jako


HRÁTKY S ČEŠTINOU /18

Jak se domino hraje? 1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku. 2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe. 3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit. 4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všechny své kartičky. Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.

Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.

lyze

autobus

plačhetniče

kolo

auto

kolečkove brusle

motorka

sane

vlak

kolobezka


tríkolka

skateboard

kanoe

loď

traktor

letadlo

naklaďak

ponorka

raketa

horkovzdusny balon

lanovka

vrtulník

padak Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová

19/ HRÁTKY S ČEŠTINOU

tramvaj


ČESKÉ STOPY /20

Jan Jánský Milé děti, dneska se dozvíte něco o objeviteli krevních skupin Janu Jánském, který byl významným českým neurologem a psychiatrem. Narodil se 3. 4. 1873 v Praze, kde studoval na gymnáziu a později také na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Později se sám stal profesorem a pracoval také na psychiatrické klinice. Možná víte, že krevní skupiny máme A, B, AB a 0. Toto rozdělení objevil právě Jan Jánský roku 1907 a díky tomu je dnes možné provádět transfúze. Transfúze znamená, že když se vám něco stane a ztratíte hodně krve, tak vám někdo může krev darovat. Buď to může být osoba z blíz-

kého okolí, nebo právě ten, kdo má stejnou krevní skupinu a Rh faktor. Když se nějaká taková nehoda stane, je potřeba mít krev hned po ruce. Proto jsou v nemocnicích centra, kam lidé chodí svou krev darovat do zásoby. Právě Jan Jánský byl průkopníkem dárcovství krve a na jeho počest je dobrovolným dárcům krve v České republice a na Slovensku udělována medaile prof. MUDr. Jana Jánského.

Článek připravila: Kateřina Zástěrová


jsou velmi sladké kuličky, které jsou navíc naloženy v hodně sladkém sirupu. V arabské kuchyni se totiž cukrem nešetří, a když se u nás řekne sladké, tak v této kuchyni to platí několikanásobně. Kuličky je možné v arabských zemích zakoupit již hotové a v sirupu naložené, ale připravit si je můžete i doma. Jak na to vám poradíme v následujícím receptu. Ve zdejších obchodech je možné sehnat přímo směs na výrobu Gulab jamun, a pokud ji máte k dispozici, pak ji rozhodně využijte. V případě, že ji nemáte, připravte si větší misku, do které dejte sušené plnotučné mléko, měkké máslo, prášek do pečiva a mouku. Do směsi postupně přilévejte prohřáté mléko a začněte vypracovávat těsto. Těsto by mělo být tak hutné, aby se z něj daly vyválet středně velké kuličky, které se vejdou do dlaně. Kuličky nechejte několik minut odstát a mezitím rozehřejte silnější vrstvu tuku, ve kterém budete kuličky smažit, a připravte si sirup. Ten uděláte tak, že jednoduše smícháte všechny ingredience na sirup. Kuličky smažte tak dlouho, dokud nebudou mít hnědou barvu, a následně je naložte do sirupu alespoň na 30 minut. Gulab jamun se podávají v hlubším talíři nebo v misce zalité sirupem. Vršek kuliček se často zdobí rozsekanými pistáciovými oříšky.

Suroviny: Na těsto: 2 hrnky sušeného mléka, 1,5 hrnku pšeničné mouky, 1/4 hrnku mléka, 1/2 prášku do pečiva, 5 lžic přepuštěného másla Na sirup: 450 ml vody, 400 g cukru, 7 semínek kardamonu

Sahtein! Dobrou chuť! Recept připravila: Jiřina Klírová

21/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI

Gulab jamun


KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ /22

Česká republika patří mezi země s nejhustší sítí železnic na světě. Celkem je u nás 15 577 kilometrů kolejí, po kterých jezdí osobní a nákladní vlaky. Taky máme v Česku 6 722 mostů a 156 tunelů. Cestování vlakem je velká zábava: průvodčí kontroluje jízdenky, krajina za oknem ubíhá, můžeme poslouchat rachocení kolejí nebo si zajít do restauračního vozu na limonádu. Protože vlaky jsou skvělé, tentokrát si společně vyrobíme barevný vláček.

BUDEME POTŘEBOVAT  houbičky na nádobí  nůžky  temperové barvy  papírové talířky  tvrdý papír velikosti A3  černou fixu

 Pokud chceme dlouhý a rovný vlak, tvrdý papír A3 rozstřihneme na polovinu a dvě části slepíme k sobě na délku. Tak budeme mít dost plochy na opravdu dlouhý vlak.

 Připravíme si houbičky: nůžkami nastříháme 4 houbičky na podlouhý vláček) lovinu. Tak nám vznikne 8 menších obdélníků. Jeden z nich rozdělíme ještě na poloviny. Jeden z těchto menších obdélníků pak rozdělíme na dva malé čtverce a ty pak obstříháme do kruhu – to budou kolečka. Celkem tedy budeme mít 7 větších obdélníků, jeden menší obdélník a dvě kolečka.  lepidlo (pokud chceme udělat


 Potom namáčíme houbičky do barev a obtiskujeme je na papír vedle sebe tak, jak chceme, aby byly řazeny vagónky za sebou. Mašinku vytvoříme tím, že obtiskneme houbičku na výšku a pak i na šířku (nebo použijeme menší obdélník).  Jakmile máme všechny vagónky a mašinku hotovou, uděláme jim kolečka pomocí dvou malých houbiček ve tvaru kruhu namočených například do černé barvy.

 Nakonec necháme barvy uschnout a černou fixou propojíme vagónky.

 K hotovému vláčku můžeme přikreslit například koleje, most, pana průvodčího nebo paní průvodčí. Vlaky jsou prostě super! Rubriku připravila: Marie Švédová

23/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ

 Temperové barvy vymáčkneme na papírové talířky a vedle každé barvy dáme jednu houbičku.


V červenci a srpnu 2016 se uskuteční již

8. ROČNÍK LETNÍHO TÁBORA SLUŇÁKOV Kde: Centrum ekologických aktivit města Olomouce Sluňákov, Horka u Olomouce (www.slunakov.cz). Kdy: 1. turnus: od soboty 23. 7. do soboty 30. 7. 2016. Příjezd v sobotu mezi 14–15 hod. Odjezd v sobotu mezi 10–11 hodinou (pro děti od 6 do 15 let). Dopravu zajišťují rodiče. 2. turnus: od soboty 30. 7. do soboty 6. 8. 2016. Příjezd v sobotu mezi 14–15 hod. Odjezd v sobotu mezi 10–11 hodinou (pro děti od 6 do 15 let). Dopravu zajišťují rodiče. Náplň: Cílem tábora je rozvoj znalosti českého jazyka, poznání českého „světa dětí“. Táborníci prožijí týden ve výhradně českém prostředí uprostřed krásné přírody, zahrají si celotáborovou hru, budou se věnovat výtvarným a sportovním aktivitám. Veškeré činnosti spojené s rozvojem jazykových dovedností jsou vytvářené speciálně pro děti žijící v zahraničí a zaměřují se na jejich potřeby. Za kolik: 268 € (pro druhé dítě ze stejné rodiny 253 €) nebo 6 968 Kč (pro druhé dítě ze stejné rodiny 6 578 Kč) Cena zahrnuje: Ubytování, stravování formou plné penze (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře), nápoje, výtvarné potřeby pro děti, dopravu na celodenní výlety, vstupné (např. Mladečské jeskyně, ZOO Svatý kopeček, zámek Náměšť na Hané a další). Požadovaná jazyková úroveň: Dítě by mělo česky rozumět a alespoň trochu česky mluvit. Tábor je pro děti od 6 let do 15 let.

Uzávěrka závazných přihlášek: 31. 5. 2016 Veškeré info zde: http://csbh.cz/novinky/letni-tabor-slunakov-2016 http://www.slunakov.cz/

Krajánek 4 / duben 2016  
Krajánek 4 / duben 2016  

Tak dlouho jsme na něj čekali a vyhlíželi jej z oken. A je to tu - jaro! Po zimě je příroda plná života. Kdy jindy než právě na jaře vyrazit...

Advertisement