Page 1


OBSAH • ÚVODNÍK /2

OBSAH Úvodník

2

Velikonoce v zemích Krajánka 3 Výročí a významné dny

4

Čeští svatí a patroni

5

Pověsti

6–7

Zpívánky

8

Volnočasovky

9

Kam s dětmi v Turecku

10–11

Omalovánka

12

Křížovka

13

Krajánkova knihovna

14–15

Čtení na pokračování

16–17

Hrátky s češtinou

18–19

České stopy

20

Putování za chutěmi

21

Krajánkovo tvoření

22–23

Dětské centrum

24

Redakce: Barbora Aydın, Hana Katzourakisová, Jitka Darchiashvili, Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia, Marie Švédová, Martin Maryška, Mirka Čechovská, Monika Nožičková, Radka Çelik, Svatava Lévová, Soňa Alfieri, Soňa Klimešová, Zuzana Doğan Titulní strana: Magdaléna Sevinç Obrázek na boční liště: Vašík Kaçmaz Omalovánka: Monika Tutucu Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Kateřina Zástěrová, Martin Maryška, Radka Çelik Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora Aydın, Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut Odpovědná redaktorka: Barbora Aydın Kontakt: krajanek@krajaneistanbul.cz www.facebook.com/casopiskrajanek © Čeští krajané v Istanbulu

Milé děti, únor a pololetní prázdniny jsou za námi. Jaké bylo vysvědčení? Dostaly jste za něj nějakou tu sladkou odměnu? Nesmutněte, že prázdniny skončily. Za chvíli tu budou Velikonoce a s nimi snad i nějaké to čokoládové vajíčko nebo zajíček. Pokud nebudete na Velikonoce v České republice, mrskačku si asi moc neužijete, ale na straně 3 se můžete o Velikonocích něco nového dovědět. A velikonočně-jarní výzdobou také nic nezkazíte. Nalistujte si stranu 22 a pusťte se do toho. Jaro je za dveřmi a i počasí tomu nasvědčuje. Věříme, že se už nemůžete dočkat, až vyběhnete ven na zahradu, do lesa nebo do parku jen tak v mikině. Až si prohlédnete všechny ty jarní kvetoucí kytičky, například sněženky, konvalinky nebo narcisy, můžete se vrhnout do čtení Krajánka. Kromě Velikonoc jsme si pro vás připravili povídání o svatém Josefovi a slavném přírodovědci Prokopu Divišovi. Zachumlaní pod dekou se můžete klepat strachy u strašidelné pověsti o Bílé paní. Mlsné jazýčky čeká spousta zajímavostí z francouzské kuchyně a malé cestovatele zase výlet na jedno super zajímavé místo v Istanbulu. Kam přesně vám ale neprozradíme, to si už přečtete sami. Krásné čtení!


Krajánek se vydal na výzvědy. Chtěl zjistit, jak slaví velikonoční svátky v jednotlivých zemích, kde náš časopis vychází. A nestačil se divit! Velikonoce jsou křesťanským svátkem, a tak třeba ve Spojených arabských emirátech je neslaví vůbec. Ale i v ostatních zemích se oslavy mezi sebou trochu liší. V Řecku a v Turecku se slaví Velikonoce pravoslavné. Datum těch pravoslavných se vypočítává podle jiného (juliánského) kalendáře, takže většinou bývají o trochu později než v katolických zemích. ITÁLIE

ŠPANĚLSKO

Namísto kočiček se o Květné neděli v kostele světí olivové či palmové větvičky. Děti dostávají od rodičů a příbuzných čokoládová vajíčka. Mohou být menší, ale i obrovská! Jsou dutá a uvnitř bývá překvapení – malý dárek. Beránka v Itálii nehledejte, zato holubici ano (kynuté pečivo s cukrovou polevou a mandlemi na povrchu). Na stole nesmí chybět jehněčí či různé slané dorty. V pondělí se jezdí na výlet s piknikem.

Světí se olivové větvičky. Celý poslední týden se městy a vesnicemi táhnou ponurá procesí – zvuky bubnů, kapuce či řetězy mohou i trochu nahánět hrůzu! Zato děti oceňují dosti dlouhé prázdniny, obvykle 10 dní. Na stole nesmí chybět torrija – nakrájená veka obalená ve vajíčku se osmaží ve velkém množství tuku a posype cukrem a skořicí.

FRANCIE

Hlavním symbolem Velikonoc je zajíček. Obrovského maskota můžete potkat v parVelikonoce zde patří mezi největší svátky cích či obchodních centrech. Děti hlavně roku. Světí se vavřín. Důležitý je hlavně připravují a zdobí košíčky, protože v neděli půst! Dětem se období půstu vysvětluje po mši do nich sbírají čokoládová vajíčka, pomocí ženské postavy, tzv. Kyra Sarazajíčky a zvonky, které hledají v trávě. kosti. Má sedm nohou, protože půst trvá Francouzi jsou milovnící čokolády – jí se sedm týdnů, ruce má zkřížené v modlitbě, hodně právě čokoládová vajíčka. Typická nemá ústa, protože drží půst a nemluví, je také velikonoční domácí paštika z králínemá ani uši. Tím očišťuje jak tělo, tak i ka nebo telecího, zapečená v listovém duši. O sobotní půlnoci půst končí a rodiny těstě. se sejdou u pozdní večeře – polévky TURECKO z jehněčích vnitřností magiritsa. Většina Řeků se vrací na vesnici k příbuzným, kde Většina obyvatel jsou muslimové a ti Velihodují až do pondělí. Opéká se celé jehně konoce neslaví. Pravoslavným křesťanům a jí se tsureki, sladký mazanec zapletený posílají tradiční výzdobu příbuzní, kteří do věnce, uprostřed je obarvené vajíčko bydlí v zahraničí. Pak chodí v sobotu do natvrdo nebo velikonoční čajové cukroví kostela s košem, ve kterém je velikonoční kulurakia. dort a také vajíčka. Tam rozsvěcí spoustu Děti dostávají od svého kmotra dárek svíček, setkávají se s přáteli a modlí se až (většinou nové boty), čokoládové vajíčko do rána druhého dne. Cestou do kostela a svíčku. i z kostela na ulici obdarují kouskem jídla každého, koho potkají. Stejně jako Řekové soutěží v rozbíjení obarvených vajíček: každý si vybere jedno a ťukají jimi o sebe. Čí vejce se nerozbije, vyhrává. Článek připravila: Soňa Alfieri

ŘECKO

3/ VELIKONOCE V ZEMÍCH KRAJÁNKA

Pasqua – Pascua – Πάσχα – Pâques – Paskalya


VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4

20. března SVĚTOVÝ DEN ŠTĚSTÍ

22. března 1892

Říka se: „Stestí je jen muska zlata.” A je to pravda, kazdy clovek ma jine predstavy o stestí. Nekdo potrebuje spoustu vecí, jiny se spokojí s tím, ze se mají vsichni radi a ze jsou zdraví. Je to vec velmi osobní, kterou nam rodice a okolí predava. Ať uz nas dela sťastnymi cokoli, je nutne si toho vazit, protoze nikdo nikdy neví, jak dlouho ono stestícko potrva...

KAREL POLÁČEK

se narodil

Byl to spisovatel, novinar a filmovy scenarista. Patril k nejvyznamnejsím cesky písícím humoristum, to znamena, ze zesmesnoval kazdodenní zivot. Polacek psal take pro deti. Nejznamejsí je jeho knízka o parte kluku Bylo nas pet, ktera byla i zfilmovana.

21. března MEZINÁRODNÍ DEN LOUTKOVÉHO DIVADLA Loutkove divadlo ma v Česke republice dlouhou tradici. Jeho pocatky najdeme uz v 18. století, kdy vznikaly cele loutkarske rodiny. Ty pak nahradily loutkarske spolky a divadla. Jedny z nejoriginalnejsích loutek vytvoril v Plzni Josef Skupa. Jsou to Spejbl a Hurvínek, ktere muzete videt v Praze. A pokud byste meli chuť seznamit se s loutkarskym svetem, navstivte tam i Řísi loutek, kde muzete shlednout take loutkovou pohadku.

28. března ZDENĚK SVĚRÁK SLAVÍ 80! „Není nutno, není nutno, aby bylo prílis veselo...”, titulní písnicku pohadky Tri veterani napsal Zdenek Sverak uz v roce 1983. Byl puvodne ucitelem, dnes je znamy jako scenarista, herec, textar, zpevak a spisovatel. Mají ho radi dospelí pro jeho absurdní (nesmyslny) humor, milují ho deti za originalní písnicky (napsal asi 400 textu), pohadky (napríklad Tri bratri) a porad Hodina zpevu, ktery pripravuje spolecne se skladatelem Jaroslavem Uhlírem. Rubriku připravila: Soňa Klimešová


Procestoval jsem kus světa v době, kdy letadla, auta a vlaky byly vzdálenou budoucností. Jmenuji se Josef a jsem otcem Ježíška. Ano, přesně toho Ježíška, který nám každé Vánoce, pokud zrovna nezlobíme, nosí dárky. Narodil jsem se v Betlémě v rodu krále Davida. Vedle slova král mi však už nic nezůstalo. Nežil jsem jako princ, ale jako člověk, který si na jídlo a věci potřebné k životu musel vydělat těžkou prací. Naštěstí jsem našel povolání, které mi bylo i zábavou. Stal jsem se tesařem. Jakmile jsem dospěl ve statného muže, začal jsem se poohlížet po své budoucí ženě. Štěstí mi přálo a po krátkém hledání jsem potkal Marii. Náš vztah byl láskyplný a poklidný až do chvíle, kdy jsem na Marii zaznamenal známky těhotenství. Protože jsme ještě nebyli manželé, věděl jsem, že dítě nemůže být moje. Na skandály jsem si nepotrpěl, a tak jsem od Marie v poklidu odešel. Vtom se mi zjevil anděl a pověděl mi: „Dítě dal Marii Bůh. Neopouštěj ji, je to dobrá žena. Dá ti syna. Pojmenuj ho Ježíš.“ Andělovi, jak víte, se odporovat nedá. K Marii jsem se vrátil a rodinná pohoda se vrátila. V království bylo vyhlášeno sčítání lidu. Museli jsme proto odcestovat do Betléma, do mé rodné krajiny. Jakmile jsme dorazili do cíle, Marie začala rodit. To vám bylo

načasování! Narodil se nám syn, kterého jsme pojmenovali přesně tak, jak řekl anděl – Ježíš. Ježíšek byl malý a zesláblý, proto nebylo možné vydat se na zpáteční cestu. Chodili jsme tak v Betlémě od dveří ke dveřím žádat o pomoc, ale dočkali jsme se jen odmítnutí a zabouchnutých vrat. Přišla tedy řada na uplatnění mých znalostí přírody. Kde přečkat chladné a deštivé počasí? No přeci v jeskyni! Našel jsem v lese pár větviček a třením kamínků jsem rozdělal oheň. Ani v hotelu byste si takové pohodlí neužili! I přesto, že nám v jeskyni nic nechybělo, cítil jsem, že přijde čas odejít. Brzy mě navštívil můj starý dobrý kamarád anděl a pověděl mi, ať sbalíme veškeré věci a co nejrychleji utečeme do Egypta před zlým králem. To se mu to lehce řekne! Co já vím, kde je Egypt?! Přesto jsem to nevzdal a s rodinou utekl. Anděl mě ještě několikrát navštívil se zprávou, že nám hrozí nebezpečí, až jsme se nakonec usadili ve městě Nazaret. Zde jsme konečně našli vytoužený klid a spokojený život. Čas utíkal, já stárnul a nakonec umřel obklopen rodinou. Protože jsem řemeslo vykonával na výbornou, jsem patronem všech tesařů. Protože jsem se vždy dokázal postarat o rodinu a dobře vychovat syna, jsem také patronem všech rodin a dětí.

5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI

Zdroje: nase-rodina.cz, abcsvatych.cz, wikipedia.org Článek připravila: Mirka Čechovská


POVĚSTI /6

Bílá paní Milé děti, slyšely jste už o Bílé paní? Nejste jediní! Tahle Bílá paní se totiž dokonce občas zjevovala panovníkům na jejich hradech a zámcích. No ale kdo to je, ta Bílá paní? To bylo tak…

Byl jednou jeden pán, původem z Lichtenštejna, který měl za manželku Bertu. Nikdo nerozumí tomu, proč se tito dva lidé brali, protože pán byl na Bertu tuze hrubý, vůbec ji neměl rád! Pořád jí nadával, Bertě to bylo moc líto, chtěla své manželství zachránit, zkoušela všemožné, ale když viděla, že to prostě nepůjde, tak se rozhodla, že od manžela odejde. I přestěhovala se do Krumlova a občas pobývala i u svého bratra v Jindřichově Hradci. Pomáhala mu, jak jen mohla, starala se o jeho děti a snažila se udržovat teplo domova, vařila, poklízela

a dohlížela na to, aby se všichni měli dobře. Aby byl zámek ještě hezčí, rozhodla se, že nechá přestavět jeho zadní část. Jenomže to si naběhla! Řemeslníkům to trvalo, stavba postupovala jen velmi pomalu. Navíc viděla, že jsou dělníci unavení, takže za nimi alespoň chodila a mile k nim promlouvala. Navíc jim slíbila, že budou po zbytek života dostávat sladkou kaši jako odměnu za hotové dílo. A jak slíbila, tak taky udělala. Každý rok


Článek připravila: Barbora Aydın

7/ POVĚSTI

dostávali chudí lidé sladkou kašičku, aby si pamatovali, co udělali, a aby jim bylo aspoň trošku přilepšeno. Nakonec se kaše dostávala úplně mezi všechny lidi, nehledě na to, jestli byli staří nebo mladí a chudí nebo bohatí. Pěkná tradice, že? Tak si všichni pamatovali, jaká byla Berta dobrá žena. Jednoho dne Berta zemřela, ale aby na ni lidé nezapomněli, zjevovala se pokaždé, když se blížila nějaká významná událost. Lidé díky ní poznali, že se blíží něco radostného –

to když Berta držela v ruce svazek klíčů. A naopak, když se stalo něco smutného, tak místo klíčů měla černé rukavičky. Nejraději měla Bílá paní malého šlechtice Petra Voka. V noci za ním chodila a mazlila se s ním, ale také se o něj starala. Měla totiž pocit, že to chůva moc dobře nezvládá. Jenomže chůva o žádné Bílé paní nevěděla, a tak se lekla, když viděla, jak malé miminko chová, a vytrhla jí ho z náručí. Berta se naštvala, zařekla se, že už tedy nikdy nepřijde a zmizela za jednou ze zdí pokoje. Jediným jejím přáním však bylo, až bude mladý Petr Vok vládnout, aby se o ní dozvěděl. A tak se také stalo. Mladý šlechtic nechal zbourat zeď, kterou Bílá paní prošla, a představte si, že našel poklad!


Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy. Dříve, než se vlády chopí, vystrkuje periskopy.

Mravenci už pracujou, holky sukně zkracujou, slunce svítí, led je tenký, jaro, vem si podkolenky.

Než se jaro osmělí, vystrkuje podběly. Ty mu asi dolů hlásí, čerstvé zprávy o počasí.

Jaro! Je to v suchu, zima už nemůže, stoupá teplota vzduchu a míza do růže. Povídám: jaro! Je to v suchu, vichry už nedujou, nahlas nebo v duchu lidi se radujou, stromy se radujou, keře se radujou, ryby se radujou, mouchy se radujou, myši se radujou, dveře se radujou, okna se radujou, vopice se radujou, kočky se radujou, sloni se radujou, ministři se radujou.

Jaro! Je to v suchu, zima už nemůže, stoupá teplota vzduchu a míza do růže. Povídám: jaro! Je to v suchu, vichry už nedujou, nahlas nebo v duchu lidi se radujou. U dopravní cedule vyrostly dvě bledule, blízko telegrafní tyče vyrostly dva petrklíče.

Písničku vybrala: Zuzana Doğan

ZPÍVÁNKY /8

Text: Zdeněk Svěrák, hudba: Jaroslav Uhlíř


HÁDANKY Jedna hlavička, jedna nožička. Hlavička když zčervená, konec nožky znamená.

JAZYKOLAMY

Hádanky a jazykolamy vybrala: Radka Çelik

Pomlázka se čepejří, ať mi má Andulka nevěří, poženem se do dveří a ze dveří do kuchyně a z kuchyně šup do síně: budem šlehat upřímně.

Koleda, koleda, jarní trávo, ať je tady všechno zdrávo! Koleda, koleda, travičko, vyskoč aspoň maličko. A pak ještě výš, udělej nám skrýš! Pro zajíčka, pro vajíčka i pro toho koledníčka, co si pokoj nedá a vajíčka hledá!

Truhláři mě nejlíp znají, pěkné dřevo ze mne mají.

Petr Fletr pletl svetr. Pletl Petr Fletr svetr? Svetr pletl Petr Fletr.

Znám já chalupníka, co nikdy chalupu neprodá.

Řekni Lili, nalili-li liliputáni liliím vodu!

Sedí panna ve světnici, vlasy má až na ulici.

zápalka, strom, hlemýžď, mrkev

Upletl jsem pomlázku, je hezčí než z obrázku. Všechny holky, které znám, navštívím a vymrskám. Než mi dají vajíčko, vyplatím je maličko.

Říkanky vybrala: Zuzana Doğan

Z knihy: Trnkův Špalíček, text sestavila: Klára Trnková

9/ VOLNOČASOVKY

ŘÍKANKY PRO NEJMENŠÍ KRAJÁNKY


KAM S DĚTMI V TURECKU /10

Muzeum energie v Istanbulu je výborným místem, kam můžeš zavítat s celou rodinou, všichni tam budete spokojení. Pokud se už nudíš ve svém oblíbeném parku, znáš každou rybku v istanbulském akváriu a už znáš všechny exponáty v Koç muzeu, je čas na změnu! Vezmi maminku, tatínka a hurá do Muzea energie! Na tomto místě se budeš určitě bavit. Muzeum najdeš v Istanbul Bilgi University. Je ve čtvrti Eyüp na severu východního břehu Zlatého rohu, asi minutu jízdy autem od Miniaturk, parku miniatur. Muzeum má tak trochu strašidelnou atmosféru, ale jenom malinko, neboj se! Řekni mamince a tatínkovi, že návštěva muzea je zdarma. Nemusíš nikde kupovat vstupenky ani se nudit ve frontě. Muzeum je v obrovské hale. Ta je zčásti uzpůsobená pro studenty univerzity, což jsou takové velké děti, které se chtějí moc učit. V další části je muzeum – elektrárna. Elektrárna je vlastně takové jedno velké zařízení, které slouží k výrobě elektrické

energie, a proto například lednička chladí mléko, pračka má dost síly na vyprání špinavých tepláků z hřiště nebo třeba můžeme zapnout žehličku a vyžehlit si košili do školy. Tato elektrárna ale už nefunguje, protože je strará, a to tak moc, že je památkově chráněná. Představ si, že to byla vůbec první elektrárna, která v Istanbulu vznikla! Začali ji stavět dávno, v roce 1911, fungovat začala v roce 1914 a pracovala až do roku 1983! Když ji spustili do provozu, tak nejdřív napájela tramvajový provoz. Na výstavě se určitě nudit nebudeš. Můžeš projít celou elektrárnu od shora dolů a obdivovat všechny


jsou opravdu velké nebo se můžeš někam zatoulat. Tak neztrácej maminku a tatínka z dohledu! Pokud by tě přeci jenom muzeum nebavilo (což se určitě nestane), kolem muzea je velký park, a tak popros maminku nebo tatínka, ať ti vezmou kolo, odrážedlo nebo třeba balón. Budeš moci běhat po trávě, skákat, schovávat se za stromy a tropit další hlouposti a nikdo na tebe nebude křičet nebo tě napomínat. V létě jsou na trávě položeny velké barevné polštáře a po nich se můžeš vesele válet, nebo klidně odpočívat po obědě, pokud zajdete s maminkou a tatínkem do jedné z restaurací. A řekni rodičům, že EspressoLab má výběrovou kávu!

Článek připravila: Jitka Darchiashvili

11/ KAM S DĚTMI V TURECKU

ty turbíny, potrubí, motory a další velká zařízení, která sloužila k výrobě elektrické energie. Ale teď dobře poslouchej, protože dole v přízemí je něco velice zajímavého. Až jednou budeš chodit do školy (nebo pokud už chodíš), budeš mít fyziku, což je moc zajímavý předmět o tom, jak třeba něco zvážit, proč se do bazénu vejde tolik vody, jak můžeš změřit teplotu, když venku mrzne, nebo o tom, proč je něco teplé a něco studené, jak rychle jede vlak a tak. A všechny tyto věci jsou vysvětleny na exponátech, které můžeš uvést do provozu! Na všechny můžeš sáhnout a vyzkoušet si je, což je velká zábava. V muzeu je například šlapací kolo napojené na šest domácích spotřebičů. S vynaložením vlastních sil spustíš ruční mixér, rádio apod. Ale dávej na sebe při tom pozor, protože některé věci


OMALOVÁNKA /12


1. Slovo nadřazené ke slovům pes, kočka, kůň. 2. Slovo nadřazené ke slovům cibule, mrkev, okurka. 3. Slovo nadřazené k názvům O Karkulce, Hrnečku vař, O koblížkovi. 4. Slovo nadřazené ke slovům Praha, Brno, Plzeň. 5. Slovo nadřazené ke slovům Eliška, Václav, Libuše. 6. Slovo nadřazené ke slovům kalhoty, šaty, košile. 7. Slovo nadřazené ke slovům panenka, míč, autíčko. 8. Slovo nadřazené ke slovům kleště, šroubovák, kladívko.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. Křížovku připravila: Hana Katzourakisová

13/ KŘÍŽOVKA

V dnešní tajence najdete název dřevěného nástroje, který se používá během Velikonoc ke svolání věřících na bohoslužbu. Na Zelený čtvrtek odlétají všechny zvony do Říma a tehdy, až do Velikonoční neděle, se namísto zvonů používá...


KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /14

Usměvavá ilustrátorka maluje a kreslí především, ne však výhradně, pro děti. Za svou originální práci získala hned několik ocenění. Její ilustrace vás přenesou do světa fantazie a jedinečně dotváří příběh, který jí autor svěřil. Její obrázky jsou plné citu a umí pohladit po duši. Sama o sobě říká, že se s tužkou v ruce narodila. Už jako malá domalovávala knížky, které dostala. O jejím budoucím povolání tak bylo brzy jasno.

Jako malá jste domalovávala do knih vlastní ilustrace. Nezlobila se na vás maminka? Maminka se na mě zlobila, ale jen tak mile a maminkovsky. Jako výtvarnice to chápala a poradila mi, abych hodně kreslila, malovala a pořádně se to naučila, že to jednou budu moci dělat beztrestně . A ono to vyšlo, teď mě za malování do knížek už netrestají, ale odměňují. A jaká maminka jste vy sama? Hravá, přísná, uklízecí? Děti už mám velké, ale vždycky jsem byla hravá. S dětmi si ráda povídám. Ráda jsem pro ně vymýšlela pohádky, ráda si s nimi hrála a pořád jim ráda naslouchám. Pokaždé se umíme domluvit. Uklízecí jsem normálně – tak abychom nezahynuli, ale ani neotročili hadru . Kreslíte si doma s dětmi? Kreslila jsem s nimi celé roky a ony i já jsme to milovaly. Jednou jsme měli doma několik týdnů na stole rozložený velikánský papír, který jsme sundávali jen na jídlo, a na něj jsme celá rodina společně postupně domalovávali úžasný výpravný příběh. Pořád ho máme schovaný. Teď, když už jsou děti prakticky dospělé, se těším, až na kreslení začnu za pár let lákat vnoučátka.


Kdy a co nejraději malujete? Nejraději maluji, když přijde neodolatelný rukopis plný bláznivých nápadů, potrhlých hrdinů, báječných myšlenek, vtipu a laskavých slov a také, když mě napadne nějaká skvělá výtvarná technika, kterou strašně toužím vyzkoušet. A co nejraději? Cokoli kromě neživých věcí a dopravních prostředků, ty opravdu upřímně nesnáším. Miluji malování živých bytostí, vymyšlených či skutečných. Mám ráda emoce a jejich vyjádření. Barvami ráda navozuji nálady a nesmírně miluji vtipné scény. Tím jsem asi pověstná . Vaše ilustrace jsou na první pohled velmi odlišné od jiných autorů. Čím to je? Že by těmi emocemi?  Nebojím se jich. Když maluji, dívám se na svět výhradně dětskýma očima a nelekám se sebevětších potrhlostí. Chápu ale i nezbytnost něhy pro dětskou duši. Když maluji, jsem dítětem a nějak asi cítím, co mám udělat. Myslím, že napodobovat někoho jiného je nekonečná nuda a já jsem uvnitř objevitel, mám ráda vlastní cestu. Já jsem já a ne někdo jiný, tak proto asi maluji jako já a ne jako jiní autoři. Co právě připravujete? Jsem plná nadšení a trémy, neboť za pár dní začnu ilustrovat nové vydání Exupéryho Malého prince. Šíleně se těším a bojím se zároveň, že po panu Exupérym už to nikdy nikdo výstižněji vyilustrovat nemůže. Kéž bych to alespoň neudělala hůř. Co byste vzkázala našim čtenářům? Mám vás moc ráda a děkuji za vaši přízeň. Prosím, všechno, co děláte dobrého, dělejte naplno a s láskou. Dospělí, co děláte pro děti, tak dělejte s láskou stonásobnou. A vy, děti, dobře se dívejte a hodně čtěte . Nejoblíbenější dětská kniha: Jiří Trnka: Zahrada, Jostein Gaarder: Jako v zrcadle, jen v hádance Nejoblíbenější pohádka: Oscar Wilde: Šťastný princ Nejoblíbenější barva: lila, fialková, šeříková, levandulová, šalvějová Nejoblíbenější roční období: jaro–léto Nejoblíbenější den v týdnu: pátek odpoledne Rozhovor připravila: Lenka Kanellia

15/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA

Vaše postavičky jsou veselé a usměvavé, jste taková i vy? Ostatní mi říkají, že ano, a já si to vlastně myslím taky.


ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ /16 Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander

Část patnáctá

Pokračování minulého dílu

A pan biskup to zaklínadlo mermomocí chtěl slyšet. ‚Kruciprdy babo, okamžitě mi to zaklínadlo vyklop!‘ rozkázal jí. A tak mu ho Jedubába řekla. Hned mu bylo jasné, že to zaklínadlo dává obrovskou moc. Naučil se ho nazpaměť a umínil si, že se tak pomstí našim.“ To byl teda ale pěknej raubíř, ještě mnohem horší než Lukáš Mařata! pomyslela si Kiko, ale to už Františka pokračovala: „Jenomže se přepočítal. To zaklínadlo se totiž od Jedubáby naučil špatně. Ona už neměla moc zubů a šišlala a biskup Zlobisko byl zase trochu nahluchlý. Zaklínadlu špatně porozuměl a zkomolil v něm nějaká slova, takže nefungovalo tak, jak mělo.“ „No a co se stalo, když to zaklínadlo proti vám použil?“ „Já jsem bloudila v bludišti, které Zlobisko opravdu začaroval, takže jsem z něj nemohla ven, a jak jsem se dlouho nevracela, tak se do bludiště vydal nejdřív tatínek a hned za ním maminka. „A zůstali jste tam všichni, viď?“ bylo hned

všechno jasné Kiko. „Zůstali jsme tam zakletí na věky. Přes den nemůžeme z bludiště ven, a když, tak jen v noci a jako duchové. A v noci se tady dějí temné věci. Já se vlastně už strašně dlouho bojím. A to se mi, uvážíme-li to, že jsem duch, líbí nejmíň.“ „Aha, a já myslela, že se v noci v zahradě vůbec nebojíš,“ rýpla si trochu Kiko. „Ono ne že bych se bála takových obyčejných věcí, jako že zakopnu nebo upadnu, ale síťáků třeba se bojím – nikdy totiž nevíme, jestli jsou zrovna s námi, nebo se Zlobiskem. Oni se k tomu zaklínání tehdy připletli a teď jsou na něj naštvaní, a zároveň jako jeho osobní garda jsou zvyklí mu sloužit. V noci loví malé ptáčky, přepadávají a zamotávají do sítí veverky a někdy…, někdy taky možná i psy.“ Františka mluvila úplně tiše, jako by se bála, že na ni síťáci hodí lepkavou pavučinu. „Jenže nic naplat, jejich kokony jsou jediné místo, kde nás vlčí biskup nemůže slyšet, takže s nimi mu-


zaklínadlem neví rady. Vypadá to, že budem zakletí navždy.“ Františka se rozplakala. „Ale no tak, nebreč,“ chlácholila ji Kiko a napodobila hlas své rozhodné a praktické maminky, která ráda jezdí na motorce a cestuje po celém světě. „A ptali jste se taky v Japonsku?“ napadlo najednou Kiko. „Ne, v Japonsku teda ne, kde to je?“ popotahovala Františka. „To je země, odkud jsem přijela…, hm, tam jste asi nemohli doletět, když nemáte letadlo, to je moc daleko. Ale poslyš, možná, že…, počkej Františko, no jo, vždyť já vím, co bychom mohli zkusit, už to mám!!!“ vyskočila Kiko rovnýma nohama a rozhrnula lepkavou pavoučí síť okolo altánku. „Kam běžíš?!“ volala za ní Františka. „Neboj, brzy jsem zpátky! Dáme si sraz u knihovny, tam ti povím, co mě napadlo. Jen teď musím honem spoustu věcí zařídit. Zatím ahoj!“ volala Kiko. Opatrně přehopkala po rybích hřbetech, proběhla kolem začarovaného bludiště a brzy za ní zaskřípěly staré dveře na zámku. Po špičkách se vrátila k sobě do pokojíčku, kde už si dávno medvídek Nuri přestal povídat s červenou veverkou Maruškou. Pokračování příště Rubriku připravila: Radka Çelik

17/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ

síme dobře vycházet,“ povzdychla si. „Jenomže taky nevíme, jestli jsme mrtví, nebo ne, jestli nám má být veselo z toho, že nikdy neumřeme, anebo z toho máme být nešťastní. Všechno je takové nejasné, a to nás trápí nejvíc, víš,“ vysvětlovala Františka. „A co se stalo se Zlobiskem, když to zaklínadlo bylo špatně?“ chtěla vědět Kiko. „To je právě ono,“ neodpustila si úsměv Františka. „On sám sebe totiž zaklel taky! Stal se z něho starý šedivý vlk…, má zelené oči a ostré zažloutlé tesáky… a věčně má hlad. Taky už není nahluchlý, má absolutní sluch – to jako že všechno slyší a bloudí tady jako duch spolu s námi. To teda není vůbec příjemné, protože nikdy nevíme, kdy je za námi. A celou tu dobu, co jsme zakletí, strašně zuří, rozbíjí na zámku vázy, vytrhává zubama listy z knih, kde se píše o tatínkovi, a vzteká se na Jedubábu!“ „A Františko, nemohl by vás třeba někdo vysvobodit?“ zeptala se Kiko. „To právě asi nemohl. Aspoň my to teda nevíme. Ptali jsme se snad už všude. Byli jsme se radit za starým moudrým hejkalem v Hodoníně, maminka zaletěla dokonce až do Prahy zeptat se netopýrů na Hradě, tatínek se zase ptal tureckých duchů války, maďarských čarodějnic i ruských vodníků, ale nikdo si s tím popleteným


HRÁTKY S ČEŠTINOU /18

Jak se domino hraje? 1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku. 2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe. 3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit. 4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všechny své kartičky. Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.

Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.

rohlík

spagety

palacinky

rízek

voda

dort

mleko

ryze

lízako

ryba


kolac

limonada

chleb

kobliha

parek

knedlíky

bonbony

zmrzlina

kure

pivo

syr

cokolada

hranolky Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová

19/ HRÁTKY S ČEŠTINOU

jogurt


ČESKÉ STOPY /20

Prokop Diviš

Dnes se v Krajánkovi dočteme, kdo to vlastně byl Prokop Diviš a co vynalezl. Začněme ale od začátku. Víte, jak vzniká bouřka? Na začátku je bouřkový mrak, kdy teplý a vlhký vzduch stoupá asi 3–4 kilometry nad zemský povrch, kde se ochlazuje a mrak se zvětšuje. Vodní páry zkapalní a promění se v ledové krupky. Jednotlivé částečky se o sebe třou a získávají opačný elektrický náboj. Vznikne blesk a ten je následován hromem, který je jen zvukovým efektem blesku. Ke vzniku bouřky je potřeba obrovské spousty energie, která se při úderech blesku zase uvolňuje. Blesk vzniká mezi mrakem a Zemí, nebo mezi dvěma mraky. A tak pozor, když prší! Doma jsi před bleskem v bezpečí, ale protože má rád vysoké objekty, není dobré

schovávat se pod stromy nebo v otevřené krajině. Proto je na každé střeše domů zařízení, kterému se říká hromosvod. Tohoto pomocníka vynalezl český vědec Prokop Diviš. Hromosvod je nejvyšším bodem budov. Když do něj uhodí blesk, svede jeho energii do země. Taková energie už pak pro člověka není nebezpečná. Prokop Diviš vynalezl první bleskosvod v roce 1754 nedaleko fary v Příměticích u Znojma na Moravě. Svůj úspěšný pokus však nikde nepublikoval a svědectví existuje pouze v rukopisu. Možná proto světové encyklopedie považují za vynálezce hromosvodu Američana Benjamina Franklina. Dalším vynálezem byl hudební nástroj „denisdor“, Zlatý Diviš. Byl to strunný nástroj poháněný elektrickým proudem, který údajně dokázal napodobovat různé hudební nástroje a dokonce i lidský hlas. Článek připravila: Kateřina Zástěrová


Mangové obrácené koláčky Připravte si: 3 nepříliš zralá manga 1 listové těsto 80 g cukru

Mangové koláčky, které si společně upečeme jsou mnohem jednodušší a budete je mít připravené rychleji než ten klasický jablkový obrácený koláč. A ani těch ingrediencí nepotřebujete mnoho. Jak už jste určitě odvodily z názvu, pro tento recept je potřeba ovoce, kterému se říká mango. Pro šest malých koláčků si připravte tři nepříliš zralá manga. Druhou ingrediencí je listové těsto, které se dá jednoduše koupit v každém obchodě s potravinami. Třetí a poslední ingrediencí je pískový cukr (80 gramů). Je třeba si také připravit malé formy na koláčky. Nejprve si děti musíte předehřát troubu na 200 °C. Oloupejte si manga a nakrájejte je na plátky. Nastří-

hejte si pečíci papír na kolečka, tak aby se vešel do forem na koláčky. Do každé formy dejte jedno kolečko pečícího papíru. Koláčky se tak budou po upečení lépe obracet. Do menšího hrnce dejte cukr a na nízkém ohni ho nechte zkaramelizovat. Co to znamená zkaramelizovat? Z cukru se jednoduše díky teplu stane karamel. Poznáte to tak, že cukr zhědne. Tento zkaramelizovaný cukr pak nalejte do forem. Poté do každé formy položte plátky manga. Z listového těsta si vystřihněte kolečka a na plátky manga položte do každé formy kolečko těsta. Koláčky nechejte péct 15 až 20 minut na 200 °C. Když jsou koláčky dozlatova upečené, vytáhněte je z trouby a jeden po druhém pomalu obraťte. Mangové koláčky jsou nejlepší, když jsou ještě trochu teplé nebo vláčné.

Dobrou chuť! Recept připravila: Svatava Lévová

21/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI

Obrácený koláč je známá francouzská pochoutka. Nejčastěji se tento koláč dělá z jablek. Určitě jste ho, děti, někdy ochutnaly. A proč se mu říká obrácený? Koláč připravíte, necháte upéct a po upečení ho jednoduše obrátíte.


KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ /22

Jaro je nejkrásnější roční období, příroda se probouzí po zimním odpočinku a všechno kvete. Kdo by neměl rád jaro! Jak vypadá jaro u vás? Jaké květiny kvetou, jaká zvířata můžete pozorovat? A věděli jste, že i když nemáte zahrádku, můžete si „zasadit” mrkev a ředkvičky? Celé jaro si tentokrát společně namalujeme a vyrobíme z papíru.

BUDEME POTŘEBOVAT  tvrdý papír velikosti A3  několik čtvrtek tvrdého papíru    

velikosti A4 tempery štětce lepidlo nůžky

 Velký papír přeložíme na polovinu a připravíme si pozadí pro naši jarní zahrádku. Spodní polovinu nabarvíme hnědou barvou, to bude země a zryté záhonky. Druhou polovinu vybarvíme zeleně a nahoře modrou oblohu. Vše necháme uschnout.


 Potom všechny namalované věci pečlivě vystřihneme a dáme pozor na to, aby ty, které chceme mít na zemi, měly asi 1 cm volný okraj na spodní straně - tak, jak to vidíme na obrázku.  Vystřihnuté rostliny a zvířátka nalepíme do připravené zahrady. Zahneme bílý spodní kraj, jeho spodní stranu potřeme lepidlem a přilepíme na hnědou plochu.  Jakmile máme zasázené všechny ředkvičky, mrkvičku, stromy, keře, zvířátka i květiny, můžeme nalepit na oblohu slunce, mraky a letící ptáčky.

 Hotovo! Jaká je vaše zahrádka? Co v ní kvete? Kdo tam bydlí?

Rubriku připravila: Marie Švédová

23/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ

 Na menší tvrdé papíry si namalujeme zvířata, stromy, květiny, zeleninu a věci, které chceme na zahrádce mít. Co všechno na jaře najdeme na zahradě? Je toho spousta: kvetoucí jabloň, tulipány, ředkvičky, kočka, kos, ježek, zahradní konev na zalévání… Nezapomeneme namalovat také slunce, mraky a letící ptáčky!


Krajánek 3 / březen 2016  
Krajánek 3 / březen 2016  

Únor a pololetní prázdniny jsou za námi. Jaké bylo vysvědčení? Za chvíli tu budou Velikonoce a s nimi snad i nějaké to čokoládové vajíčko ne...

Advertisement