Page 1


OBSAH • ÚVODNÍK /2

OBSAH

Milí krajánci,

Úvodník

2

Vánoce v zemích Krajánka

3

Výročí a významné dny

4

Čeští svatí a patroni

5

Pohádka

6–7

Zpívánky

8

Volnočasovky

9

Kam s dětmi v Istanbulu

10–11

Omalovánka

12

Křížovka

13

Krajánkova knihovna

14–15

Čtení na pokračování

16–17

Hrátky s češtinou

18–19

Český zeměpis

20

Putování za chutěmi

21

Krajánkovo tvoření

22–23

Pozvánka

24

Redakce časopisu Krajánek: Anna Karamantzani, Eva Sevinçli, Hana Katzourakiová, Ivana Kaçmaz, Jana Schulzová, Jitka Lores Zákoucká, Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia, Marie Švédová, Mirka Čechovská, Monika Nožičková, Radka Çelik, Soňa Klimešová, Zuzana Doğan Titulní strana: Magdaléna Sevinç Kresby dětí na titulní straně: Dora Sevinçli, Vašík Kaçmaz, Stefi Angelopoulou Omalovánka: Monika Tutucu Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Radka Çelik Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora Aydın, Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut Odpovědná redaktorka: Barbora Aydın Kontakt: krajanek@krajaneistanbul.cz www.facebook.com/casopiskrajanek © Čeští krajané v Istanbulu

není tomu tak dávno, co začala škola a máme tu prosinec! Také vám tento měsíc každý rok tak rychle uteče? Možná je to tím, že prosinec je super nabitý měsíc. Čeká nás advent, Mikuláš a hlavně Vánoce! Letos začal advent už v listopadu. Zapálili jste s rodiči adventní svíčku? Druhou adventní neděli vás přijde navštívit Mikuláš, čert a anděl. Už víte, jakou básničku či písničku jim předvedete? Zlobili jste, nebo jste byli hodní? Podle toho vám Mikuláš nadělí uhlí, nebo dobroty. Pak už zbývá postupně zapálit další dvě svíčky a Vánoce tu budou v cuku letu. Určitě nezapomeňte ve všem tom shonu napsat Ježíškovi dopis a poprosit ho v něm o dárky, které si přejete. Vánoce jsou kouzelné a voňavé svátky, které stmelují rodinu a přátele. Je to čas myslet na své blízké, ať už žijí v jakékoli zemi, a tulit se k těm, které máme vedle sebe, srkat vánoční punč a dívat se na naše krásné české pohádky. Moc a moc doufáme, že se vám Krajánek v roce 2015 líbil a že mu budete věrní i v roce 2016. Krajánkova redakce


• Slaví se hlavně 25.12., ráno se rozdávají dárky. • Stromek a jesličky se zdobí 8.12.; většina rodin mívá obojí a oblíbená je i výzdoba venku. • Na jihu je silná tradice BETLÉMŮ, VÁNOČNÍ TRHY jsou typičtější pro sever. • U slavnostního stolu se schází širší rodina: buď na večeři 24. (bývá ryba), nebo spíše na božíhodový oběd; jídelníček se liší dle krajů. • Typickými sladkostmi jsou: „panettone“ (nadýchaný sladký „chléb“ s rozinkami a kandovaným ovocem), „pandoro“ (vysoká bábovka), příp. „torrone“ (turecký med).

• V zemi převažuje islám, ale žijí tu lidé mnoha národů a zvyků a jezdí sem turisté, a tak se setkáme s VÁNOČNÍ TRADICÍ. • Nákupní centra jsou vánočně vyzdobena, děti ve školách nacvičují besídky, lze koupit i živý stromek. • Známá a uznávaná je ANGLICKÁ TRADICE ŠTĚDROVEČERNÍ VEČEŘE, kdy se sejde nejbližší rodina a známí; dárky se rozdají 25.12. ráno a slaví se dál. • Něco z tradic se přeneslo i do muslimských domácností.

• Dárky se dávají spíše o půlnoci 24.12. nebo ráno 25.12. • Zdobí se od 1.12., strojí se stromek a věší dekorace. • Slavnostní ŠTĚDROVEČERNÍ VEČEŘE je důležitější než Boží hod, trvá hodiny a má mnoho chodů (jednohubky, kachní paštika, telecí maso nebo žabí stehýnka, sýry...). • Moučníkem bývá čokoroláda (připomíná poleno) a čokoládové bonbóny s ukrytou moudrostí. • Na jihu musí mít dezert dokonce 13 různých variant! • Děti chodí na KOLEDU 24. a 31.12. a 5.1. • Slavnostní večeře je 24.12., o něco víc se slaví BOŽÍ HOD – na oběd se schází celé rozvětvené rodiny a jí se sýry, maso, zelné závitky... • Tradičním cukrovím je: „melomakarona“ (krupicové bochánky s hřebíčkem, zalité medem a sypané ořechy), „kourabiedes“ (mandlové cukroví) a „diples“ (smažené plátky těsta s medem a ořechy). • Zdobí se od začátku měsíce uvnitř i venku; strojí se (většinou umělý) stromek. • Dříve se MÍSTO STROMKŮ ZDOBILY LODĚ; dnes to dodržují u moře a na ostrovech. • Dárky nosí na NOVÝ ROK AGIOS VASILIS. • Na Nový rok se pro štěstí rozbíjí granátové jablko – čím víc zrníček se rozlétne kolem, tím lépe, a připravuje se koláč „Vasilopita“ se zapečenou mincí: na koho připadne, bude mít celý rok štěstí. • Nejvíce se slaví TŘI KRÁLOVÉ; 5.1. chodí tříkrálové průvody. • Děti píší dopis TŘEM KRÁLŮM a ti 6.1. nadělují; někde se obdarovává i na Vánoce. • Stromek ani betlém nemusí být. • Rodiny se sejdou ke štědrovečerní večeři a k obědu na Boží hod; jídlo se liší dle krajů (prasátko, krůta). • Nejznámější sladkostí je „turrón“ (tabulka z mandlí a medu). • 22.12. se losuje VÁNOČNÍ LOTERIE. • Typické jsou ŽIVÉ BETLÉMY.

• Žije tu málo křesťanů a OSLAVY A VÝZDOBA NEPOHLTÍ CELOU ZEM jako jinde. • Vánoční atmosféru pocítíme v Istanbulu či doma u ortodoxních křesťanů. • Pro ARMÉNCE V ISTANBULU by Vánoce byly 6.1., ale oslavy se musely skrývat, a tak se rodinná tradice přesunula na 31.12.: zdobí se stromek, je velká HOSTINA (desítky předkrmů, krocan...) a Santa Claus naděluje; k ránu 1.1. se jí dršťková polévka a pak bohatá snídaně s vepřovým.

3/ VÁNOCE V ZEMÍCH KRAJÁNKA

Pojďte s námi na oslavu Vánoc do zemí, kde vychází Krajánek. Všude se v tento sváteční čas připomíná narození Ježíška, schází se široká rodina, slavnostní stoly se prohýbají pod dobrotami, nadělují se dárky, chodí do kostela na mši a nechybí vánoční výzdoba.


VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4

2. prosince 1926 se nařodil MILOŠ MACOUREK Znamý předevsím jako scenařista mnoha ceských komedií přo dospele (například Pane, vý jste vdova nebo Šest medvedu s cibulkou). Malí divaci budou znat zase detske seřialý jako Ařabela, Křecek v nocní kosili nebo animovaný seřial o spoluzacích z 3.B, Machovi, Šebestove a kouzelnem sluchatku, výpřavený skvelým heřcem Petřem Nařozným.

5. prosince slavíme MEZINÁRODNÍ DEN DOBROVOLNÍKŮ Od řoku 1986 si připomíname, jak jsou přo nas dobřovolníci dulezití. Přo dobřovolníka není hlavní výdelek z přace, ale řadost, ze muze jiným pomoci, například chudsím a slabsím lidem. Přace dobřovolníku je neustala, ale na veřejnosti je vetsinou videt az při vetsích katastřofach, jako jsou například povodne nebo zemetřesení.

11. prosince slavíme SVĚTOVÝ DEN DĚTSTVÍ V tento den, tedý 11. přosince řoku 1946, býla zalozena ořganizace UNIČEF – Detský fond Ořganizace spojených nařodu, kteřý pomaha zlepsovat zivotní podmínký milionu detí po celem svete. UNIČEF přacuje ve 193 zemích, kde zajisťuje potřebným detem jídlo, oblecení a lekařske osetření.

14. prosince 1957

30. prosince 1969

zemřel

zemřel

JOSEF LADA

JIŘÍ TRNKA

Býl to předevsím malíř a ilustřatoř. V jeho křesbach s týpický ceřnými obřýsý křasne přiblízil zivot na ceske vesnici. Je autořem pohadek přo deti O kocouřu Mikesovi nebo O chýtře kmotře lisce. A deti, knízka Josef Lada dĕtem bý uřčitĕ nemĕla chýbĕt ve vaší knihovnicce! Ptate se přoc? Inu to se dozvíte, az knízku popřve otevřete.

Český výtvařník, ilustřatoř, sochař, scenařista, loutkař. Patřil k zakladatelum animovaneho filmu, odtud take jeho znama přezdívka „ceský Walt Disneý“. V řoce 1941 ilustřoval Kařafiatový Břoucký a zařoven zacala jeho dlouholeta spolupřace s Fřantiskem Hřubínem (Říkejte si se mnou az po souboř Špalícek).


Jestlipak víte, děti, kde byste našly Sázavský klášter? A jak se tam vůbec vzal? Jestli stále pátráte a výsledek žádný, nedělejte si z toho těžkou hlavu. Já, sv. Prokop, český kněz a poustevník, vám teď celý příběh o mně a Sázavském klášteře osvětlím. Jako poustevník jsem žil v jeskyni blízko řeky Sázavy. Ale začátky nebyly vůbec jednoduché! Samotnou jeskyni jsem získal až po těžkém boji s čerty, kteří zde tenkrát pobývali. Když jsem získal střechu nad hlavou, objevil se další problém. Co si jen dám k snědku? A tu mě napadlo, že si pořídím políčko, o které se budu starat. A tak se ze mě vedle kněze a poustevníka stal i oráč.

To, že jsem čerty vyhnal z jeskyně, ještě neznamenalo, že by se už kolem neochomýtali vůbec. „Jestli mají tolik času na strašení, najdou si čas i na práci,“ řekl jsem si. Zapřáhl jsem je do pluhu a hurá na pole! Bylo jen otázkou času, kdy se mezi lidmi začnou šířit klepy o tom, že jeskyně už není opuštěná. Lidé mě začali navštěvovat a oné spolupráci

s pekelníky se podivovali. Brzy se mi společenský život začal zamlouvat a mezi návštěvníky jsem si našel přátele, kteří mi pomohli nad řekou postavit svatyni. Když žijete v lese delší dobu, získáte si důvěru zvířat, která v něm žijí. Jednou se tak procházím lesem a znenadání ke mně přiskočí vyděšený jelen. Povídá mi: „Zachraň mě, Prokope! Pánové si ze mě chtějí udělat jelení guláš!“ V tom na koni přicválal pán ve zlatém plášti. Nebyl to nikdo jiný než kníže Bořivoj! Guláš jsem mu vymluvil a nabídnul mu džbánek s vodou. Když Bořivoj vodu ochutnal, úžasem vykřikl: „Jakápak voda! Lahodné víno! Zázračný to muž, Prokop!“ Od té chvíle jsme byli s Bořivojem nerozluční přátelé. Pomohl mi ze svatyňky vystavět klášter! A protože se tyčí nad řekou Sázavou, nemohl dostat jiné jméno než Sázavský. Tak honem sbalit batohy a šup na výlet!

Zdroje: deti.vira.cz, wikipedia.org, catholica.cz

5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI

Svatý Prokop


POHÁDKA /6

Čert a Káča Na motivy pohádky Boženy Němcové

V jedné vesnici žila stará děvečka Káča. Měla chaloupku a trochu peněz, ale ani ten nejchudší chasník by si ji nevzal, byla zlá, lakomá, hubatá a ještě ke všemu nehezká. Ve vesnici byla každou neděli muzika, ale Káču nikdo nevyzýval k tanci. Jednou šla zase na zábavu a myslela si: „Tak stará jsem, a ještě jsem s hochem netancovala. Dnes bych tancovala i s čertem.” Přijde do hospody, sedne ke kamnům a dívá se po sále. Do dveří vejde pán v mysliveckém oděvu, sedne nedaleko Káči za stůl, dá si nalít a Káče připíjí. Ta se chvíli upejpala, ale konečně se napila. Pak vyzval Káču k tanci a tančili až do večera. „Kéž bych mohla s vámi do smrti tancovat jako dnes,” pravila Káča, když se měli rozcházet. Pán děvče pobídl, ať se ho chytí kolem krku, ta ho popadla, v tom okamžení se proměnil v čerta a letěl s ní k peklu. U vrat se zastavil a tloukl. Když se otevřela, ostatní čerti chtěli mu ulehčit a Káču z něho sundat, ale ta se ho držela jako klíště, a tak se musel čert s Káčou na krku k Luciferovi odebrat a vše vysvětlit. Jak prý chodil po zemi, že zaslechl Káčin nářek o tanečníka, a chtěl

ji zastrašit, že se s ní pustil do tance a pak jí na chvíli peklo chtěl okázat. „Já nevěděl,” dokončil, „že se nebude chtít pustit.” „Jsi hlupák a ponaučení moje si nepamatuješ,” vyjel na něj pán pekel. „Dříve, než si s někým něco začneš, máš jeho smýšlení znát; kdybys byl na to vzpomněl, když tě Káča vyprovázela, nebyl bys ji bral s sebou. Nyní se mi kliď z očí a zbav se jí.” Pln mrzutosti štrachal se čert s Káčou na zem, ale ta se ho pustit nechtěla. Utrmácen a rozzloben přijde se svým břemenem na louku, kde mladý ovčák v kožichu zabalen ovce pásl. Čert byl proměněn v obyčejného člověka, tak ho ovčák nepoznal. „Kohopak to nesete, příteli?” ptá se důvěrně čerta. „Ach, sotva dýchám. Považte jen, já šel svou cestou, na nic ani nepomyslel, skočí mi ta ženská na krk a nechce se pustit. Chtěl jsem ji nést do vesnice a tam ji nějak odbýt, ale už nemůžu.” Ovčák mu nabídl na chvíli pomoc, nést Káču.

Sotva to Káča uslyšela, pustila se čerta a chytla se huňatého kožichu. Nyní měl štíhlý ovčák nést Káču a velký ko-


chvíli, sice bude zle!‘ Já tě poslechnu a půjdu. Potom si dej dva pytle zlata dát. Pak jdi ke druhému hradu a učiň stejně. Až bude měsíc v úplňku, musím odnést samého knížete, toho vysvobodit nesmíš, jinak bys musel vlastní svou kůži nastavit.” Když bylo čtvrt měsíce, ovčák šel ke hradu jednoho ze správců. Zástupy lidu stály tu a dívaly se, až čert pána ponese. Vrata se otevřou, a čert táhne pána ven. Tu vystoupí ovčák, vezme pána za ruku a volá: „Odejdi, sice bude s tebou zle!“ Hned čert zmizí, a potěšený pán líbá ruku ovčákovu a odměnit ho chce dle jeho přání. Pak ovčák šel ke druhému správci a zachoval se stejně. Kníže se zatím o statečném ovčákovi dověděl a poslal pro něj se žádostí o pomoc před peklem. Ovčák po něm žádal nápravu a spravedlivou vládu, což kníže ze srdce upřímně slíbil. Se strachem a hrůzou všichni pak očekávali úplněk měsíce. Jak to zprvu knížeti přáli, tak ho nyní litovali, neboť od té chvíle, co se polepšil, nemohl si žádný hodnějšího knížete přát. Než se kníže nadál, byl za dveřmi soudný den. Kníže seděl a očekával ovčáka nebo čerta. Včas dorazil čert a chtěl ho do pekla odnést. Když šli přes nádvoří, prodírá se houfem ovčák celý upachtěný a volá na čerta, aby rychle utekl, že se Káča po něm ptá. Jakmile uslyšel čert o Káče, byl hned pryč a nechal knížete na pokoji. Ovčák se mu v duchu vysmál, a byl rád, že lstí knížete vysvobodil. Za to ho udělal kníže svým rádcem a bratrem. A ovčák se ukázal jako moudrý a spravedlivý člověk.

7/ POHÁDKA

žich, který si vypůjčil. Přijde k rybníku, a tu mu napadne, aby ji tam hodil. Zkusil kožich vysvléknout a Káča najednou leží v rybníce i s kožichem. Čert nešel za ovčákem, seděl na mezi a pásl ovce, dívaje se, brzo-li se ovčák s Káčou navrátí. S mokrým kožichem na rameni pospíchal ovčák k louce. Když se spatřili, koukali jeden na druhého. Čert, že jde ovčák bez Káči, a ovčák, že tam pán sedí. Čert řekl ovčákovi: „Děkuju, žes mi pomohl, a jednou se ti bohatě odměním, jako že jsem čert.“ Nad zemí, kde ovčák žil, panoval bohatý a rozmařilý kníže. Zem spravovali dva správcové, kteří nebyli o nic lepší než sám pán. Všem se nedobře vedlo a proklínal je celý lid. Jedenkrát povolal kníže hvězdáře, aby jemu i dvěma správcům planety četl. Hvězdář zkoumal v hvězdách a předpověděl, že pro všechny si v určenou dobu čert přijde. Tehdy se v knížeti poprvé hnulo svědomí. Hned se obrátil na správnou cestu, žil tiše a pokojně, a zponenáhla se pouštěl do spravování země, doufaje, že se krutý osud nevyplní. O těch věcech neměl však chudý ovčák zdání; den za dnem jen pásal své stádo. Jednoho dne stojí před ním čert: „Přišel jsem, abych se ti odměnil. Až bude čtvrt měsíce, mám odnést do pekla bývalé správce země, okrádali chudý lid a knížeti zle radili. Až přijde ten den, vejdi do prvního hradu a až já pána pryč povedu, řekni mi: ‚Odejdi v tu


ZPÍVÁNKY /8

V á n o c e, V á n o c e Text: Zdeněk Borovec Hudba: Jaromír Vomáčka

REFRÉN Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé, po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé. Proč si děda říci nedá, tluče o stůl v předsíni, a pak běda marně hledá kapra pod skříní. Naše teta peče léta na Vánoce vánočku, nereptáme, aspoň máme něco pro kočku, jé… REFRÉN Bez prskavek tvrdil Slávek na Štědrý den nelze být, a pak táta s minimaxem zavlažoval byt.

Strejdu vida děda přidá „Neseme vám noviny“, čímž prakticky zničí vždycky večer rodinný, jé…

Tyhle ryby neměly by maso míti samou kost, říká táta vždy, když chvátá na pohotovost, jé…

REFRÉN

REFRÉN

A když sní se, co je v míse, televizor pustíme, v jizbě dusné všechno usne k blaženosti své.

Jednou v roce na Vánoce strejda housle popadne, jeho vinou se z nich linou tóny záhadné.

Mně se taky klíží zraky, bylo toho trochu moc, máme na rok na klid nárok, zas až do Vánoc, jé… REFRÉN


Z knihy Krtek a jeho svět, napsal Jiří Žáček.

ZIMA Přišla zima, nasněžilo, všude samé závěje. Postavím si sněhuláka, to mě pěkně zahřeje.

Zima není pro pěší. Ti se na sníh netěší. Mráz mnohem míň hryže, když tě vezou lyže.

HÁDANKY Stojí, stojí hrdina, chlubně břicho vypíná. Přijde-li však na něj slunce, roztaje jak zmrzlina. KÁLUHĚNS

Stále kráká, nezná noty, samé peří, žádné boty. ANÁRV

Lehká jako peříčko, nemá ráda teplíčko. Tančí něžně, snad i lehce, roztát v kapku vody nechce. Potká-li své sestřičky, svět je bílý celičký. AKČOLV

Kdy můžeš nosit vodu v košíku? ĚMIZ V

JAZYKOLAMY Naše lomenice je mezi lomenicemi ta nejlomenicovatější lomenice. Naše okenice je ze všech okenic ta nejokenicovatější.

9/ VOLNOČASOVKY

ŘÍKANKY PRO NEJMENŠÍ KRAJÁNKY


KAM S DĚTMI V ISTANBULU /10

Naše toulání po náměstí Sultanahmedu končí a my doufáme, že se vám s námi nejen dobře objevovalo, ale zároveň, že jste se i přiučili něčemu novému a zajímavému. Od ledna již překročíme hranice Istanbulu a začneme se toulat po celém Turecku, takže se máte na co těšit! A teď slíbený kvíz na rozloučenou, kde si můžete ověřit, co již všechno znáte: 1.

Ve které z historických památek Sultanahmedu naleznete hlavu Medúzy, bohyně vody? a) Císařská kašna b) Baziliková cisterna c) Muzeum koberců

2.

Pouze jediná budova na světě je zachovaným starověkým kostelem a zároveň historickou mešitou. Tato budova „boží moudrosti” dnes ale funguje pouze jako muzeum. Víte, která to je? a) Modrá mešita b) Hagia Sofia c) Muzeum tureckého a islámského umění


Modrá mešita dostala svůj název „modrá” proto, že má: a) modrý interiér b) modrou podlahu c) modré dveře

4.

Kde v Istanbulu se odehrávaly závody válečných vozů? a) Císařská kašna b) Hagia Sofia c) stadión Hipodrom

5.

Na náměstí Sultanahmed najdeme honosnou kašnu, která nese svůj název podle důležité osoby, kvůli níž byla postavena. Víte, která to je? a) Sultánská kašna b) Císařská kašna c) Královská kašna

Odpovědi na tyto otázky můžete nalézt v časopisech Krajánek (únor – listopad 2015).

11/ KAM S DĚTMI V ISTANBULU

3.

Správné odpovědi: 1b, 2b, 3a, 4c, 5b


OMALOVÁNKA /12


1. Koblížka snědla v pohádce chytrá… 2. Pátý den v týdnu se nazývá… 3. Mládě psa je… 4. Den má 24… 5. Malíř namaloval krásný… 6. Obilí se mele ve… 7. První měsíc v roce se nazývá… 8. Divadlo, kde se nemluví, ale zpívá, je… 9. Zazvonil zvonec a pohádky je... 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

13/ KŘÍŽOVKA

Vánoce už nám téměř klepou na dveře. Na co se nejvíce těšíte? Na stromeček, na cukroví, na koledy, ale nejvíc asi na dárky, že ano? A víte, jak se říká dni, kdy nám Ježíšek naděluje dárky? Odpověď najdete v tajence křížovky:


KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /14

Spisovatelkou se chtěla stát už ve třetí třídě. Na přání rodičů však vystudovala pedagogickou fakultu a stala se z ní paní učitelka. Touha psát byla nakonec silnější, a tak je dnes známou a úspěšnou autorkou knih pro děti a pohádek na pokračování v časopise Sluníčko. Narodila se pár dní před Vánoci a maminka ji dala rodině jako dárek pod stromeček. My vám letos už v předstihu nadělíme pod stromeček rozhovor s ní.

Lenka Rožnovská Narodila jste se pod stromeček. Máte ráda Vánoce? No jéje, ukažte mi toho škarohlída, který nemá rád Vánoce! Celé vánoční období je hezké, mé děti si čekání na Vánoce oslazují čokoládou z adventního kalendáře a já jim k tomu každou neděli zapaluji jednu z adventních svíček. Když se rozhoří i ta čtvrtá, je u nás dost světla, hlavní vánoční svátky mohou začít. Jaký byl váš dosud nejlepší vánoční dárek? Byly tři. Můj první nejlepší dárek, na který si vzpomínám, byl malý dětský kočárek, který mi Ježíšek nadělil. Jelikož kočárek nebyl zabalený, byl rozpoznatelný hned při příchodu ke stromečku. Než nám rodiče dovolili dárečky rozebrat, museli jsme s bratrem recitovat vánoční básničky a zpívat koledy. Jak já jsem tenkrát nechtěla zpívat a recitovat! Bylo to moc dlouhé a bylo toho moc. A já už si přece chtěla vzít ten krásný kočárek! Druhé dva dárky, které mi vyrazily dech, jsem dostala v pubertě, tedy v době, kdy se rodiče snaží svému dítku udělat radost, ale nakonec je jejich snaha marná. Dostala jsem diktafon a elektronický psací stroj. Dnes by tyto věci patřily do muzea elektroniky, ale tenkrát, panečku, to byl učiněný poklad. Bez čeho si neumíte představit Vánoce? Každá dívka, když se vdá, a každý mladý muž, když se ožení, si do své nové rodiny snaží donést to, co bylo u nich doma tradicí. Naštěstí se mé tradice a tradice mého muže od sebe nějak výrazně nelišily. Máme stromeček, pod ním dárky, zní u nás koledy, štědrovečerní večeře se skládá z hrachové polévky, smaženého kapra a bramborového salátu. Jednu novou tradici jsme si ale zavedli. Všichni se pravidelně vydáváme na výstavu betlémů. Máma s tátou se drží za ruce a děti se mračí, že už zase musí někam jít. Ale i když se mračí, tak si myslím, že si do života ponesou ten hezký pocit, že o Vánocích je rodina spolu. Řada vašich knížek se točí kolem školy. Jaká školačka byla Lenka Rožnovská? Ano, to máte pravdu, svou původní profesí jsem paní učitelka, takže se to celkem nabízí. A jaká jsem byla školačka? Tak trochu jsem byla podobná Kristýnce z mé knihy Školačka Kristýnka. Všechno mě zajímalo, u všeho jsem chtěla být a všude mě bylo plno.


A hrála jste si ráda s panenkami, když jste byla malá? Ano, s panenkami jsem si ráda hrála. A tak trochu mi tato záliba zůstala i v dospělosti, panenky sbírám. Jsou to panenky, které představují hlavní hrdinky z literárních děl. Takže mám např. Emmu Bovaryovou, Annu Kareninu nebo Janu Eyrovou. Kdybyste se na den proměnila ve skřítka Školkovníčka, co byste udělala? Všem učitelkám a učitelům, kteří se občas na děti mračí a říkají o nich, že jsou zlobivé, bych dala na nos klaunský nos, aby se naučili smát. Nejlepší učitelé jsou takoví, kteří se dokážou zasmát sami sobě. Chodila jste ráda spát? Myslím, že ne. Ale musela jsem, jinak tatínek zahromoval, to pak bylo lepší rychle se schovat pod peřinu. V knížce Strašidelná škola pro vás strašidýlka tentokrát maloval Vhrsti. Které malované strašidýlko máte ze své knihy nejraději a proč? Je to bubáček Bubuš. Už když vznikal v mé hlavě, byl mým oblíbencem. Je to takový dobrotivý ňouma, kterému se všechno hatí a ani neví proč.

NEJOBLÍBENĚJŠÍ Barva: bílá a světle modrá Den v týdnu: neděle Filmová pohádka: Tři oříšky pro Popelku Dětská knížka: Mio, můj Mio Květina: sedmikráska Strom: buk Školní předmět: Český jazyk a literatura Zimní vůně: vůně vanilkových rohlíčků a padajících vloček

Rozhovor připravila: Lenka Kanellia

15/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA

Schovává se Lenka ve jménu Šuplenka? V tomto případě se mé jméno ve slovu Šuplenka schovává jen náhodou, spíše jsem vytvořila odvozeninu od slova šuplík. Jméno Lenka je ukryto v jiné mé knížce, a sice Kouzelný mlýnek. Hlavní hrdina je pomatený kouzelník Zuleto, který místo myšlenky má v hlavě myš a Lenku.


ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ /16 Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander

Část dvanáctá Kiko se moc spát nechtělo, ale tatínek ji poslal na kutě už v devět hodin. Sám šel za maminkou do pokoje a tam si nalili krapet saké – to je takový opojný japonský nápoj – a špitali si a smáli se a určitě se taky pusinkovali, pomyslela si Kiko. Byla naštvaná, že musí být v posteli a nemůže se taky smát a dát si třeba i saké, když přijela maminka, ale věděla, že by jí to nikdo nedovolil. Tak si aspoň postěžovala Nurimu, ale ten si jí taky nevšímal, protože si povídal s novou kamarádkou, plyšovou červenou veverkou Maruškou, kterou dostala Kiko od maminky a pojmenovala ji po paní učitelce Michalské – Marie. „Ach jo,“ vzdychla si Kiko, ale pak si řekla, že když si jí nikdo nevšímá, tak že se zajde podívat za Františkou, třeba je jí taky smutno a nudí se jako Kiko. Když v noci vstala a vyklouzla z pokoje, nikdo si toho nevšiml. Kráčela potichu setmělým zámkem, kde sochy vrhaly strašidelné stíny a všu-

de jako by bylo slyšet kroky a nějaká záhadná šuškání a šelest a možná i nějaké vzdechy. Kdyby byla Kiko opravdu vzhůru, vůbec by se jí to nelíbilo, protože co kdyby tady rejdili i jiní, zlí duši, ne jen hodná Františka. Vtom ji něco zatahalo za rukáv, ozvalo se známé zašustění tuhých zelených šatů a Františka jí šeptala do ucha: „Kiko, to jsem ráda, žes přišla. On ale dělá hrozné věci…, před chvílí roztřískal jednu drahou vázu…“ Kiko těch záhad ale měla právě dost. „Tak hele, Františko, buď mi konečně řekneš, kdo je to ON, nebo já du spát!“ a otočila se a dělala, že odchází dlouhou chodbou zpátky do postele. „Řeknu, řeknu, ale tady ne…, tady by nás mohl slyšet,“ šeptala zase Františka Kiko do ucha. „A když ne tady, tak kde?“ divila se Kiko. „V Podzámce, v čínském altánku, víš kde?“ navrhla Františka. „V Podzámce? Teď? Vždyť je noc a tma a zima a…“ Kiko nechtěla


Takhle vypadal zámek dřív, když jsem byla malá já…, v dávných časech,“ vysvětlovala Františka. „Aha, tak je to teda.“ Najednou bylo Kiko jasné, proč se jí teď zdál zámek trochu jiný. Všechno bylo jakoby přestavěné, na stěnách visely jiné obrazy, sochy měly na sobě brnění a v lustrech byly zastrkané svíčky místo elektrických žárovek. Zámecké dveře se před nimi se skřípotem samy otevřely a obě odvážně vykročily do temné zahrady. Františka natáhla ruku a přistálo jí na ní hejno světlušek. Vypadaly jako opravdová baterka se spoustou křidýlek, ale světla vydávala málo, a tak Kiko stejně na cestu moc dobře neviděla. Zahrada byla úplně jiná, než jak si ji Kiko pamatovala z první procházky s Evou. Teď ji viděla takovou, jaká asi byla kdysi dávno. Stromy byly nějaké menší a keře divoce zarůstaly cestičky, které se v nich ztrácely někam do tmy. A tam, kde byla ve dne uprostřed Podzámky obrovská louka, se teď vinul jakýsi záhadný klikatý a různě stočený obrazec. Pokračování příště

17/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ

přiznat, že se bojí, ale bála se moc. Potulovat se po zámku bylo něco dočista jiného, než se v noci vytratit do staré, temné zahrady, na kterou dnes nesvítil ani měsíc, protože byl schovaný za mrakem. „Ty se bojíš?“ zeptala se trochu posměšně Františka. „Ne, to ne,“ zalhala Kiko. „Jenže to tady neznám tak dobře jako ty, třeba někam spadnu, nemáme ani baterku!“ Kiko doufala, že Františku od jejího nápadu odradí. „Ale já přece vidím i v noci,“ řekla prostě Františka. „Cože, fakt jo? A jak to děláš?“ vyptávala se ohromeně Kiko. „No jak, to asi už my duši umíme, víš,“ pokrčila Františka rameny. „Tak co, jdem, nebo ne?“ zeptala se nakonec. Kiko bylo jasné, že jí nezbývá nic jiného, než se s Františkou vydat do noční Podzámky, jinak by musela přiznat, že je strašpytel, a to by Kiko nikdy neudělala. Františka vzala Kiko za ruku a vytratily se zadními dveřmi v komnatě, kterou předtím Kiko na zámku vůbec neviděla, do Podzámky. „To je zvláštní, tuhle komnatu nám nikdo na zámku neukázal,“ divila se Kiko. „To asi jak jsi náměsíčná, můžeš být se mnou ve světě duchů.


HRÁTKY S ČEŠTINOU /18

Jak se domino hraje? 1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku. 2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe. 3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit. 4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všechny své kartičky. Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.

Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.

vanocní ozdobý

cukřoví

řampouchý

dařký

vanocní střomecek

Jezísek

kometa

snehulak

jeslický

Panna Mařie


vanocka

řýbí polevka

zvonecek

kapř

adventní venec

smazena řýba

ořechove lodický

břambořový salat

břusle

ořechý

tři křalove

jmelí

sanký

19/ HRÁTKY S ČEŠTINOU

oslík


ČESKÝ ZEMĚPIS /20

Karlovy Vary Jsou jedním z nejznámějších a nejnavstěvovanějších lázeňských měst v České republice. Leží na západě a zdejší prameny mají blahodárný vliv na léčení střevních chorob. Ve městě je celkem pět kolonád s třinácti léčivými prameny, které se využívají pro pitné kůry. Nejvydatnější a nejteplejší karlovarský pramen se jmenuje Vřídlo. Je schopný vytrysknout za 1 minutu z podzemí do výšky 12 m a vychrlit až dva tisíce litrů termo-minerální vody o teplotě 72 °C. Při návštěvě Karlových Varů si určitě kupte porcelánový hrneček s ouškem – tzv. Karlovarský pohárek a vyzkoušejte některý z pramenů minerálních vod.

Každý pramen má jinou teplotu i chuť, a je proto velice zábavné je ochutnávat. Dětem bude určitě chutnat lázeňská oplatka, kterou tu prodávají na každém rohu. Je to veliká tenká oplatka naplněna různými druhy náplní – a že jich tu mají na výběr! Město je mimo jiné známé filmovým festivalem, který se zde koná každé léto. Do Karlových Varů se sjíždí plno osobností z filmového průmyslu, i plno fanoušků kinematografie. Když budete v Karlových Varech, určitě si nenechte ujít malý výlet na vyhlídku Jelení skok. Můžete jít po lesních cestičkách a kamenných schodech přímo z centra Karlových Varů , nebo se můžete nechat vyvézt lanovou dráhou, která jede od Grandhotelu Pupp.


Máme tu advent, blíží se Vánoce a také konec roku 2015. V Řecku existuje moc pěkný novoroční zvyk, a to je krájení tzv. Vasilopity. To je tradiční koláč, ve kterém je zapečená mince. Po slavnostní večeři a novoročním přípitku se Vasilopita rozkrájí a rozdělí mezi přítomné členy rodiny a přátele, jeden kousek připadne i na hostitelskou domácnost a pro Pána Boha. Na koho vyjde kus s mincí, ten bude mít po celý rok štěstí a peníze. Toto jídlo si můžete připravit i vy, děti, samozřejmě za pomoci maminek. Existuje spousta receptů, které se liší kraj od kraje, domácnost od domácnosti. My jsme pro vás vybrali jeden velmi chutný a jednoduchý. POTŘEBUJEME: 250 gramů tuku na pečení (margarín), 2 hrnky cukru, 6 vajec, 1 hrnek mléka, ½ kila mouky, 100 ml koňaku, nastrouhanou kůru z jednoho pomeranče, vanilku, 2 lžičky koření mahlepi (pokud nemáte tohle koření, zkuste použít třeba skořici nebo hřebíček), špetku soli, 1 prášek do pečiva, 1 hrnek nadrobno nakrájených pražených mandlí POSTUP: Nachystáme si mouku, kterou přesejeme a smícháme s práškem do pečiva. Jinde vyšleháme rozměklý tuk s cukrem a špetkou soli do hladka. Po jednom přidáváme žloutky. Šleháme, postupně přidáváme kůru z pomeranče, koření mahlepi, vanilku, mléko a koňak. V jiné míse vyšleháme z bílků tuhý sníh. Potom střídavě do směsi ze žloutků a ostatních přísad přidáváme sníh a připravenou mouku. Nakonec lehce vmícháme mandle. Kulatý plech nebo velkou dortovou formu si vymažeme máslem a vysypeme strouhankou, aby se nám těsto nepřilepilo. Nalijeme směs a nezapomeneme přidat čistou minci. Pečeme ve vyhřáté troubě na 180 stupňů přibližně 1 hodinu. Po upečení necháme chvíli stát, a potom Vasilopitu vyjmeme z formy. Po úplném vychladnutí ji pocukrujeme a můžeme dát na slavnostní stůl. Tip na ozdobení Vasilopity: Vystřihněte z papíru šablonu s číslem nadcházejícího roku, letos tedy 2016, přiložte na upečenou Vasilopitu a pak teprve pocukrujte.

ΧΡΟΝΙΑ ΠΟΛΛΑ ΚΑΙ ΚΑΛΗ ΠΡΩΤΟΧΡΟΝΙΑ!!! VŠE NEJLEPŠÍ A KRÁSNÝ NOVÝ ROK!!!

21/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI

ŘECKÁ VASILOPITA


KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ /22

Vánoční věnec patří mezi oblíbené vánoční ozdoby. Pěkně vypadá na stole, pověšený na dveřích nebo v okně. Dají se vyrobit z mnoha různých materiálů, od tradičních smrkových větví, až po bláznivé kreace z želé bonbónů nebo kelímků od kávy. My si tentokrát společně vyrobíme malý vánoční věnec z natrhaných kousků papíru, který se dá použít například jako ozdoba na vánoční stromeček. Zvládnou to i ti nejmenší!

BUDEME POTŘEBOVAT  tvrdý papír nebo karton  zelený a červený papír  kancelářskou děrovačku  lepidlo  tenkou červenou stužku  průhlednou lepicí pásku

 Přeložíme na polovinu a vystřihneme vnitřek kruhu. Tak snadno získáme základ pro věneček.

 Z tvrdého papíru nebo kartonu vystřihneme kruh. Velikost si vybereme podle nálady a podle toho, jak velký chceme náš výtvor mít.


 Jakmile máme celý podklad zaplněný zelenými útržky, je načase přidat červené kuličky na ozdobu. Děrovačkou proděrujeme červený papír a získaná malá kolečka nalepíme na věneček.  Z červené stužky uvážeme malou mašličku a také ji přilepíme na věneček.  Potom ustřihneme další kousek červené stužky. Tento kousek pomocí lepicí pásky připevníme na zadní stranu věnečku, abychom jej měli za co pověsit.

 Hotovo! A teď už zbývá jen počkat, až se bude zdobit stromeček, abychom mohli přidat také naši krásnou vánoční ozdobu. Veselé Vánoce!

23/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ

 Zelený papír natrháme na malé kousky. Ty potom nalepujeme postupně na bílý kruhový podklad, dokud jej celý nepokryjeme.


Krajánek 12 / prosinec 2015  
Krajánek 12 / prosinec 2015  

Milé děti, v prosinci vás navštíví Mikuláš, čert a anděl, každou neděli budete zapalovat adventní svíčku, budete psát Ježíškovi, zdobit stro...

Advertisement