no techno techno techno
na burze S BURZOVNÍMI OBCHODY POMÁHALA HAVLOVI Sylvie Schmiedová pochází ze společensky i byznysově aktivní rodiny. Její tatínek byl od čtyřiceti let ředitelem státního rybář ství. Po revoluci se stal ředitelem akciové společnosti rybářství, pak ale onemocněl se srdcem a odešel do invalidního důchodu. „Přesto nedokázal nepracovat, na Přerovsku si založil alespoň svoje malé rybářství. V restituci nám nějaké rybníky vrátili a další si pronajímal,“ vysvětluje. Sylvie mezitím vystudovala ekonomii a management na vysoké škole a našla si v Brně práci v tehdy začínající společnosti, která se jmenovala Atlantik finanční trhy. Během pěti let, kdy tam pracovala, se z malé společnosti stal největší obchodník s akciemi v České republice. „Úspěšnou společnost založili dva studenti o tři roky starší než já a jejich americký profesor. Bylo obdivuhodné, že mladí kluci dokázali něco tak velkého,“ popisuje Schmiedová. Finanční svět je hodně konzervativní a je strašně těžké si v něm vybudovat svou pozici. Jejich makléřům se podařilo získat velké klienty, jako v té době byla například brokerská a investiční společnost Merrill Lynch či Nomura. Jejich příběh všechny zajímal. V roce 1998, kdy byl prezidentem Václav Havel, zasedala Sylvie Schmiedová v jeho 35
poradním sboru. Pak otěhotněla a v roce 1999 nastoupila na mateřskou. Do burzovního byznysu se už nevrátila. Během tohoto období se zdravotní stav otce zhoršil, Sylvie po něm musela převzít rodinné rybářství a přeorientovat se na úplně jiný typ podnikání. Až tam se potkala s diskriminací. „Ve finančním světě nikdo neřešil, jestli jste žena, nebo muž. Rybáři se mnou jako se ženou ale nechtěli obchodovat. Pomohl mi s tím můj manžel,“ vypráví. Bylo to pro ně ale hodně náročné období, v Brně měli další vlastní firmu, museli neustále dojíždět. Nakonec se jim rybářství podařilo postupně zavřít. BEZ PENĚZ NA BURZU NELEZ Když její dcera nastupovala na EKO gymnázium v Brně, Sylvii to nadchlo. Na nabídku stát se spolumajitelkou gymnázia ihned kývla. Vyučování na této škole bylo úplně jiné, než jaké si pamatovala ze svých školních let. „Byla jsem překvapená, že i na gymnáziu lze učit inovativně – spojovat předměty, prolínat třídní kolektivy, dělat projekty,“ říká. Samotnou ji vždycky při cestách v zahraničí zajímalo, jak tam fungují školy. Připadalo jí, že v cizině už se využívají nové metody, ale v Česku stále většina škol funguje v režimu ,,sedněte si, poslouchejte, zapište si, naučte se“.