Bývalí vězni připravují svačinky L
idé končí ve vězení nej častěji kvůli drogám. Někdy ale kradou i z jiných důvodů, třeba z lásky jako v případě třicetiletého Václava, který pro jednu ženu neváhal vyloupit hned dvě banky. Seděl už dvakrát, teď se snaží vrátit do běžného života a ze spárů kriminálu se jednou provždy vymanit. Pomáhá mu v tom ne zisková organizace Dismas, která v bistrech za městnává bývalé i současné vězně. Začalo to láskou, dnes už by se dalo říci nešťastnou. Václav byl zamilovaný do své přítelkyně Moniky a chtěl jí dokázat, jak moc mu na ní záleží. „Kupovat květiny nebo prsten mi přišlo příliš fádní. Chtěl jsem nějaký heroický čin. Tak mě nenapadlo nic lepšího než vyloupit banky. Nejdříve jednu, po týdnu druhou,“ začíná Václav vyprávět svůj příběh. Podařilo se mu to, získal spoustu peněz, které s přítelkyní prohýřili. Taxi, hotely, večeře, prostě luxus. Jenže po čtrnácti dnech se pohádali a Monika ho ze vzteku udala. „Přijeli policisté z Útvaru rychlého nasazení a sebrali mě. Tak jsem se dostal poprvé do vězení,“ vypráví třicetiletý muž drobnější postavy.xxxxxSedíme v jeho současném zaměstnání – v bistru Dismas na Ministerstvu spravedlnosti, které provozuje stejnojmenná nezisková organizace, jež zaměstnává současné i bývalé vězně. Stěny jsou vymalovány žlutě, na dřevěných stolech stojí skleničky a džbánek naplněný vodou s citronem. Nabídka je klasická – obložené housky, domácí jogurty, quiche, ale i sladké marokánky nebo perník. „Nejvíce
32 — revue
se prodává smaženka a přesnídávkové polévky,“ říká muž za barem. Ten je ještě ve výkonu trestu a do práce jej spolu s kolegou kuchařem vozí každý den eskorta z pankrácké věznice. Dnes mají na svačinu zabijačkovou polévku, k obědu pak žampionový krém, kuřecí steak a opečený brambor. Jak se blíží dvanáctá, začíná jim přibývat zákazníků. xxxxxxxxxxVšichni zaměstnanci mají béžová trička s nápisem Dismas. „Název neziskovky jsem vybrala podle svatého Dismase, patrona vězňů, všech odsouzených k trestu smrti, zločinců, kriminálníků a napravených zlodějů a lupičů. Zakládala jsem ji v roce 2013 společně s mámou,“ vypráví Kateřina Kalinová. Vystudovala sociální politiku a sociální práce, v jedné neziskové organizaci už pracovala, ale nelíbilo se jí, že nevidí žádné výsledky. „Chtěla jsem něco hmatatelného, tak jsem napsala projekt a vyšlo to. Od té doby mám Dismas a už z toho nejde vystoupit,“ letmo se usměje drobná blondýnka s tím, že to občas není jednoduché. „Někteří chodí do práce pozdě nebo nepřijdou vůbec, i když je pravda, že to se v poslední době už tak často nestává,“ vypráví. xxxxxJejí organizace pomáhá bývalým trestancům dostat se zpátky do života. Dají jim práci, snaží se pomáhat s řešením dluhů, které mají téměř všichni, se sháněním bydlení, ale řeší s nimi i některé osobní problémy, pokud o to sami stojí. Posílají je také na vzdělávací kurzy, třeba na baristu a další související s gastronomickým provozem. „Někteří jsou vděční,
© 2018 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.
Markéta Hronová