Page 1

MARWICK obsah z první ruky

březen/duben 2016

AUTA V ROCE 2025: DIGITÁLNÍ A PROPOJENÁ Vyplatí se Česku pořádat mezinárodní sportovní akce? • 10 mýtů o customer experience • Strastiplná cesta zaměstnavatele zákoníkem práce • Češi 1990–2015 Časopis pro klienty a příznivce KPMG Česká republika


Až vyrostu půjdu:

na vysokou na pracák

Mladé lidi z dětských domovů je třeba motivovat. Přidejte se! Pomáháme mladým lidem z dětských domovů a z pěstounské péče se správným výběrem studia a se vstupem na trh práce. www.nadaniadovednosti.cz


editorial

Autoprůmysl se probudil Jan Linhart Partner odpovědný za služby pro automobilový průmysl KPMG Česká republika jlinhart@kpmg.cz @JanLinhart_cz

Už řadu let se mluví o tom, že světový automobilový průmysl čekají zásadní změny. Jenže doposud jako by automobilky a na ně navázané společnosti žily ve svém vlastním světě, který záměrně nebo částečně i ze setrvačnosti přehlížel zákonitosti toho okolního. Zdá se, že překotná digitalizace nakonec automobilky dohání a změny teď budou o to výraznější. Moderní technologie mají v nadcházejících letech změnit snad všechny oblasti lidské činnosti a zdá se, že se s tím smiřují i konzervativnější obory. Mezi ně můžeme počítat i automobilový průmysl, který sice množstvím inovací patří na špičku, ale až na výjimky je vytvářel jen pro vlastní potřebu. Teď se však automobilový svět pod tlakem toho digitálního mění a musí se více zapojit do budoucí podoby světa. Automobilkám ani nic jiného nezbývá, protože jsou pod tlakem velkých IT společností, jež touží oslovit uživatele za volantem. Čas, který stráví lidé řízením auta, je totiž z  pohledu IT ztracený. Digitální svět na uživatele nedosáhne a nemůže mu nabízet své služby. Automobilky jsou si toho vědomy, ale zároveň vědí, že uzavřenou „klecí“ automobil zůstat nemůže. I  proto se v  tomto vydání Marwicku věnujeme právě tomu, jak bude vypadat svět automobilů v následujících letech. V  časech, kdy se ve všech oblastech zrychlí vývoj a ke slovu se dostane nová generace uživatelů zvyklá žít v plně digitálním světě. Tito lidé nutně nemusí ztrácet zájem o  automobily, jak bývá naznačováno. Jejich priority se ovšem změní, samotné vlastnictví automobilu už nebude tak důležitou věcí, jako je dnes. Namísto aut půjde o samotnou mobilitu, tedy o  schopnost dopravit se, kam potřebuji, ve správný čas. Díky tomu vyrostou nové obchodní modely a pro podnikatele se objeví čerstvé příležitosti. Mobilita bude služba a způsobů, jak ji nabízet, může být celá řada. Zdá se, že jedna správná cesta neexistuje. Tak jako digitální svět vsází na čím dál větší individualizaci, bude totéž platit i v případě dopravy. Ke změnám přispěje i  nástup autonomní mobility, která umožní dopravovat se autem mnohem širšímu spektru lidí než doposud. Jeden faktor ale bude všem těmto cestám společný. Půjde o náklady, které budou muset zákazníci na svou mobilitu vynaložit. Na nové modely nepřejdou, pokud nezjistí, že je to pro ně ekonomicky výhodné. Ale pozor, nepůjde pouze o přímé finanční náklady, ale stále více i o peněžní vyjádření hodnoty vlastního času. Zejména u mladší generace.

3


obsah

MARWICK březen/duben 2016

brífink

10 mýtů o customer experience Má zákazník vždycky pravdu? A lze finanční dopad CX spočítat? Odborníci na zákaznickou zkušenost se podělili o největší mýty v oboru. str. 6

téma

Přínosy sportovních akcí Mezinárodní sportovní svátky přinášejí do státní kasy miliony. Mohlo by to ale být mnohem víc… str. 8

téma

Trendy v automobilovém průmyslu Názory lídrů na budoucnost aut se otočily o 180 stupňů. Trend digitalizace a konektivity ovládne svět motorů do roku 2025. str. 16

studie

Češi 1990–2015 Máme se lépe, ale cítíme se hůře. Proč? Na to odpovídá studie KPMG, která mapuje změny v životě Čechů. str. 20

coffee break

„Kšeft je věc svatá“ Josef Špaček, koncertní mistr České filharmonie, o byznysu ve vrchních patrech klasické hudby. str. 28

Marwick – časopis pro klienty a příznivce KPMG Česká republika. Vydává 6x ročně KPMG Česká republika, Pobřežní 1a, Praha 8. MK ČR E 22213. Předplatné on-line verze na www.marwick.cz. Šéfredaktorka: Michaela Raková, art director: Štěpán Prokop, fotoeditorka: Barbora Mráčková, korektorka: Edita Bláhová. © 2016 KPMG Česká republika, s. r. o., a Czech limited liability company and a member firm of the KPMG network of independent member firms affiliated with KPMG International Cooperative („KPMG International“), a Swiss entity. All rights reserved.

4


komentář

České firmy ukazují, jak uspět mimo domácí hřiště České společnosti se v posledních letech začínají stále více ohlížet po zahraničních trzích, a to nejen optikou možného nového trhu pro vývoz jejich výrobků a služeb, ale i jako možného místa pro přímé investice. Tento trend se potvrdil také v našem posledním průzkumu Puls ekonomiky, v němž 68 % českých firem uvedlo, že plánuje v příštích třech letech investovat do zahraničního nebo domácího trhu. V průběhu transformace české ekonomiky došlo k výraznému převisu přílivu přímých zahraničních investic nad investicemi českých firem. Tento nepoměr byl samozřejmě největší v devadesátých letech a gradoval s přístupovými rozhovory a samotným vstupem České republiky do EU. Důvodů pro tento stav bylo více: nízká úroveň dostupného kapitálu, levná a zároveň kvalifikovaná česká pracovní síla a výhodný kurz koruny. Tato kombinace faktorů nenutila ani domácí výrobce přesouvat výrobu do zahraničí a bylo tak pro ně jednodušší spoléhat se na vývoz doma vyrobeného zboží. S  postupným „dospíváním“ a  emancipací českých firem dochází také ke změně pohledu na přímé zahraniční investice. Vlastníci českých firem postupně pochopili, že v mnoha případech je výhodnější investovat přímo na zahraničních trzích než se snažit na cizí trhy pouze vyvážet svou produkci. V poslední době je tento trend podporován i  propracovaným systémem investičních a  daňových pobídek, a to nejen v rámci EU, ale také třeba ve Spojených státech a Asii. Tento fakt je pro mnoho investorů stále velkým překvapením.

Jindřich Vašina Partner KPMG Česká republika jvasina@kpmg.cz

Prvním viditelným průkopníkem aktivních přímých zahraničních investic byla polostátní společnost ČEZ, která ale v posledních letech musela své plány a  také aktivity z mnoha důvodů redukovat. Ve stejném oboru následovaly polostátní firmu již ryze soukromé energetické skupiny EPH a Energo Pro. Mezi další společnosti, jež jsou aktivní na zahraničních trzích a přispívají tak k budování dobrého jména Česka, určitě patří skupina PPF/Home Credit, která se například v oboru spotřebitelského financování stala skutečně globální firmou. Úspěšné v zahraničí jsou rovněž softwarové firmy Avast a  AVG, jeden z  největších evropských výrobců nemocničních lůžek firma Linet nebo české sklářské a designérské podniky, firmy z oboru nanotechnologií či přesného strojírenství. Při podrobnějším studiu zjistíme, že výčet tuzemských firem, které se prosadily v zahraničí, je velmi dlouhý. Tento fakt je nicméně velmi příjemným zjištěním! Samotná skutečnost, že tyto firmy uspěly přímo v zahraničí, je potvrzením jejich kvalitního řízení a  stabilního zázemí. Jsou rovněž nejlepším důkazem toho, že i v dnešním globalizovaném světě se dá uspět, i když nejste součástí nadnárodní korporace. Stále rozhoduje především odvaha, dobrý nápad, vytrvalost a  důslednost při naplňování své vize. Tyto úspěšné firmy jsou také skvělým vzorem pro ostatní a ukazují jim cestu, jak uspět i mimo domácí hřiště.

5


brífink

10 mýtů o zákaznické zkušenosti S řízením zákaznické zkušenosti (customer experience – CX) je to jako s čištěním zubů: největší efekt přinese až po delší době. Často bývá prvním hmatatelným dopadem jen dobrý pocit, že děláme „customer-friendly“ business. V delším horizontu přináší větší spokojenost zákazníků konkrétní komerční výsledky. CX management má ve své specializované podobě kratší historii než provádění ústní hygieny. O to více má však variant a v současnosti o něm panuje řada mýtů.

1. mýtus – Zaměření na zákazníka znamená dělat to, co klienti chtějí Začít můžeme například u  jednoho z  nejrozšířenějších omylů, a sice že dělat CX znamená přizpůsobovat se přání zákazníka. Představme si, že před pár tisíci lety zadal tesař výzkum trhu mezi klienty, kteří se zabývali přepravou břemen. Výzkumníci zjistili, že zákazníci by si přáli nezlomitelné páky a odlehčené dřevěné krosnové konstrukce. Nedozvěděl by se, že má vyrobit kolo. Zaměření na zákazníka není dělat přesně to, co chce, ale inspirovat se jeho životními potřebami, být kreativní a hledat, co má pro něj hodnotu.

2. mýtus – Zákazník má vždycky pravdu Tento mýtus je hyperbola, která je ale postavena na pravdivém jádru. K zákazníkovi se stavíme pozitivně „téměř“ za všech okolností. On živí nás a naše rodiny. Vyjdeme mu mnohdy vstříc, i když není úplně v právu. Na druhé straně si přiznejme – zákazníci umějí být nezdvořilí, vypočítaví, nezodpovědní. Jsou to jen lidé. Stejně jako my.

3. mýtus – Finanční dopad CX se nedá spočítat Věci se skutečně nemají tak, že jeden bod ve výzkumu zákaznické spokojenosti znamená XY korun hrubého zisku. Jestliže ale mají hodnotu značky (o tom dnes už nikdo nepochybuje), má ji i zkušenost zákazníků s firmou. I obtížně měřitelné věci mohou být velmi důležité. Dobrá CX vytváří hodnotu několika způsoby: snižuje odchodovost, omezuje zbytečné náklady a podporuje prodej. Spokojený zákazník nechce měnit, nemá časté servisní požadavky, nakupuje opakovaně a  doporučuje ve svém okolí. Význam CX roste díky sdílení zkušeností na sociálních sítích, na které se potenciální zákazníci často obracejí pro radu.

6

4. mýtus – CX je pouze pro B2C segment Jmenuje-li se něco zákaznická zkušenost, logicky to implikuje zákazníka jako fyzickou osobu. Jenže právě zkušenost s firmou se netýká jen přímých koncových zákazníků, ale lidí obecně. Tedy i lidí, kteří například zastupují či řídí jinou firmu. Ve firemním segmentu ale připadá na jednoho klienta (firmu) několik typů zákaznické zkušenosti: management firmy, lidé, kteří jsou s naší firmou ve stálém kontaktu (tedy například nákupčí či obchodní zástupci), nebo koncoví uživatelé našich produktů. Pro firmu, která umí jednat se svými zákazníky efektivně, to znamená spoustu příležitostí pro vytváření dobré zákaznické zkušenosti.

5. mýtus – Kdo se hodně ptá, hodně se dozví Můžete udělat spousty zákaznických šetření s desítkami otázek a pořád budete mít pocit, že to podstatné vám stále uniká. Proč? Možná proto, že správná otázka vůbec nebyla položena. Případně proto, že sice položena byla, ale v nesprávný čas či nesprávnému člověku. Pár tipů: V sebekvantitativnějším výzkumu nahraďte deset otázek se škálou jednou otevřenou otázkou na příčinu nespokojenosti, nebo se o ní nedozvíte. Omezte náročnost dotazování spokojených zákazníků – jen je naštvete a nic akčního se nedozvíte. Využijte tu spoustu zpětné vazby, kterou od zákazníků dostáváte v běžných kontaktech na zákaznické lince, v obchodech, na webu a podobně.

6. mýtus – Napřed spravme základní věci, pak se věnujme něčemu navíc Slyšel jsem mnohokrát v různých obměnách: „Teď máme na stole spousty základních problémů (basics), které musíme vyřešit ze všeho nejdřív. O nějaké jemné vyladění CX se budeme starat až pak.“


brífink

Zní to logicky. Jenže zdání klame. Úspěšná, rozvíjející se společnost řeší obojí paralelně. Nikdy nebudou základy „stopro“. Stačí, aby vám problémy nepřerůstaly přes hlavu. Zákazníci mají velkou schopnost odpouštět chyby – pokud to ale není moc často, když se necítí být podváděni a pokud jim vždy nabídnete něco, na co se mohou těšit.

7. mýtus – CX je KPI, které nelze ovlivnit Možná se to říká i ve vaší firmě: „Naše společnost má KPI na zlepšování zákaznické spokojenosti. Když to klapne, cíl splníme a odměny budou. Naše možnost to ovlivnit je ale vlastně nulová.“ Důvody bývají dva: výsledky výzkumu se mění bez zřejmé příčiny a za výsledek mohou všichni, takže nikdo. Pokud má firma jen jedno číslo, je to skutečně demotivující. Ideální je mít metriku hodnotící každého zvlášť v jeho působnosti (ne vždy je to možné). Dobře nastavená individuální KPI dají ve výsledku dohromady dobré skóre v  celkových číslech (třeba firemním NPS  – net promoter score). Zároveň ale musí jít vedení příkladem v  uplatňování mušketýrského principu – jeden za všechny, všichni za jednoho.

8. mýtus – CX je o luxusu … a o velkých penězích!? Ve skutečnosti CX neznamená „kupovat si“ zákaznickou loajalitu. Takový business case nemůže fungovat dlouhodobě. Zákazník ocení smysluplnou přidanou hodnotu, tedy trefit se správnou službou v pravý čas. To často není jednoduché. Když ale rozumíte zákazníkovi a  umíte s  ním jednat individuálně, může se zadařit. A vlastně to nemusí stát ani moc peněz. Když vidíte slepou stařenku nervózně postávat u  přechodu pro chodce, nemusíte jí nutně zaplatit laserovou operaci oka. Úplně stačí, když se jí zeptáte, jestli nepotřebuje převést na druhou stranu ulice. I to je pravděpodobně víc, než od náhodného kolemjdoucího očekává.

Michal Pobuda Director Management Consulting KPMG Česká republika mpobuda@kpmg.cz Jan Klimeš Associate Manager Management Consulting KPMG Česká republika jklimes@kpmg.cz

9. mýtus – CX znamená naslouchat hlasu zákazníka Hlas zákazníka zaznívá z výzkumů spokojenosti s dodávkou zboží, s návštěvou prodejny, s obchodním zástupcem a z dalších podobných zdrojů. Jenže to není všechno. Zákazník dává svůj názor najevo i svým chováním: fluktuace zákazníků, četnost návštěvy prodejen, odpověď na marketingové kampaně a podobně. Monitorovat CX také znamená sledovat, jak firma vůbec vůči zákazníkům funguje (kvalita produktů, dostupnost obslužných kanálů a další). Ale platí, že hlas zákazníka přeslechnout nesmíme.

10. mýtus – CX rovná se NPS Závěrem ještě jeden mýtus, který se někdy objevuje hlavně u představitelů vedení firem. Tedy jednou provždy: CX opravdu není NPS. NPS je jen jeden způsob, jak se zeptat na zákaznickou zkušenost. Porovnává počet těch, kteří by firmu doporučili a kteří by ji nedoporučili. Samotné NPS je asi nejznámější a užitečný nástroj, ale poskytuje stejně širokou perspektivu jako dívat se na svět klíčovou dírkou. Nestačí, když vedení firmy CX strategii řeší včleněním NPS mezi celofiremní KPI. To pochopitelně není samo o sobě špatné. Může to ale zastínit skutečně důležité a  na sebe navazující otázky: Jak CX funguje v  rámci naší značky a  obchodní strategie? Jaké nutné změny a zlepšení z toho vyplývají? Jak budeme měřit svůj úspěch? Zajímaly by vás další informace o CX managementu? Otestujte si, jak je vaše firma pokročilá v  řízení zákaznické zkušenosti, na www.marwick.cz/cx.

7


téma

Mistrovství se Česku vyplatí Přinášejí Česku stamiliony do veřejných rozpočtů. Ale nejde jen o peníze – pořádat u nás mezinárodní sportovní akce má smysl i z mnoha dalších důvodů. Ukazují to data z několika úspěšných turnajů či šampionátů z minulých let. Text: Zdeněk Mihalco, ilustrace: Jakub Bachorík

Loni na prvního máje jste mohli v ostravských ulicích slyšet cizí řeč mnohem častěji, než je tu obvyklé. Lidé v  národních barvách Finska nebo Ruska si z  terasy obchodního centra Karolina fotili panorama Vítkovických železáren a jindy nevídaný nával byl i na vyhlídkové věži ostravské radnice. Na její recepci mizely suvenýry ve velkém. Plné hospody, všechny hotely rezervované. Loňský světový hokejový šampionát je dobrou ukázkou toho, v čem všem může pořádání sportovní akce Česku pomoci.

Česko má skvělou polohu i zkušenosti Do Česka přijel nejlepší kanadský výběr za poslední roky. Šlo o divácky nejúspěšnější hokejové mistrovství v historii. Restaurace, ale i vlaky mezi Prahou a Ostravou byly plné. Díky geografické poloze uprostřed Evropy to sem skoro nikdo neměl daleko: Lotyši, Němci ani Dánové. To ukazuje na jednu z mnoha výhod, proč je Česko vhodným místem pro pořádání sportovních akcí. Kromě polohy ve středu Evropy je to i krása Prahy – fanoušci sem rádi

8

jezdí, protože sportovní akci mohou spojit s turistikou. Z dat plyne, že Praha v případě pořádání sportovních akcí patří mezi nejnavštěvovanější města na světě. A na druhé straně, sportovní akce přiláká i fanoušky, kteří by k nám jinak nikdy nezavítali. Budou-li spokojení, ukážou fotky známým nebo přijedou znovu na eurovíkend. Česko má pro pořádání sportovních akcí ideální předpoklady i z dalších důvodů. Je to pro mezinárodní sportovní svazy respektovaná destinace, kde už se řada akcí v minulosti zdařila, máme spoustu zkušeností. Dopravní spojení s okolními zeměmi i uvnitř Česka je solidní. A další věc, na kterou v Česku často zapomínáme – je tu velmi bezpečno.

Do veřejných rozpočtů jdou stamiliony Dopady pořádání sportovních akcí jsou však mnohem širší. Nejde jen o příjmy ze vstupného, ale roztáčí se ekonomika řady dalších sektorů. Už jen ty zmíněné přejezdy mezi Ostravou a Prahou – příjmy z lístků na vlak i MHD putují do veřejných rozpočtů.


téma

Takové přínosy se dají dohledat a spočítat. Konkrétně za dopravu návštěvníci hokejového mistrovství utratili zhruba 370 milionů korun, za jídlo a pití odhadem 660 milionů. Na spotřebě se přitom nejvíce podíleli zahraniční diváci. „Podle našich výpočtů celkový přínos do veřejných rozpočtů přesáhl v  případě posledního hokejového mistrovství miliardu korun. Jde o takzvané nezastupitelné peníze, jsou to příjmy z daní či pojištění, které stát může využít na prospěšné věci a investice,“ říká Ondřej Špaček, který se v  KPMG věnuje sektorům sportu a  cestovního ruchu. Podle něj lze obecně říci, že přínosy u  většiny sportovních akcí pořádaných v  Česku obvykle převažují nad nevýhodami. Není to přitom tak, že by se Česku vyplácely jen velké mezinárodní sportovní události. Pozitivní dopad měly i akce o  něco menší, třeba loňské halové mistrovství Evropy v  atletice nebo evropský šampionát ve fotbale do 21  let. Mimo jiné lze takto zpropagovat i místa, kam by se jinak návštěvníci z ciziny nedostali, třeba Olomouc, kde se konal fotbalový šampionát do 21 let, anebo už zmíněnou Ostravu.

Co zůstává skryto? Řada přínosů zkrátka není lehce rozpoznatelná na první pohled. Z předloňské studie KPMG například plyne, že propagace sportu přispívá ke snížení výdajů na zdravotnictví. Každých 100 Kč investovaných do zdravotní prevence prostřednictvím podpory sportovní aktivity přinese státu 253 Kč úspor. Další dopady má inspirace úspěšných sportovců, kteří jsou vzorem pro děti a mládež. Český svaz ledního hokeje loni na utkání hokejového šampionátu dětem bezplatně daroval 35 000 vstupenek. Je potvrzeno, že sport slouží jako prevence kriminality. Pořádání akcí má také pozitivní vliv na rozvoj a udržování sportovní infrastruktury. Díky mezinárodním sportovním akcím se už několikrát podařilo zrekonstruovat chátrající stadiony, které by bylo nutné opravit tak jako tak. Zvláštní kapitolou je reklama, kterou lze udělat Česku ve světě třeba prostřednictvím televizních přenosů. Vždyť jen samotné mistrovství světa v hokeji sledovala v celkovém úhrnu více než miliarda diváků. Podle odhadů hokejové mistrovství zajistilo mediální prostor pro propagaci Prahy jako turistické destinace v hodnotě 120–300 milionů korun, přičemž příspěvek z veřejných peněz hlavního

města byl v rámci této akce několikanásobně menší. Právě v oblasti marketingu a reklamy je ještě řada nevyužitého potenciálu. Nutná je komplexnější strategie, jak během sportovních událostí komunikovat. „Součástí by měla být spolupráce s Českou centrálou cestovního ruchu CzechTourism na pořádání všech zásadních sportovních akcí. Pár záběrů na pražské panorama navíc, to je reklama, za kterou se v běžném vysílacím čase platí velké peníze,“ shrnuje Ondřej Špaček. Další příležitost tkví v  pořádání doprovodných akcí. Příkladem mohou být různé semináře, konference nebo třeba kongresy trenérů.

Příležitosti jsou pro hokej a volejbal, ale i veslování či golf Samozřejmě nikdy není předem dáno, že akce bude mít jednoznačný úspěch. Ukazuje se, že Česko je pro některé disciplíny vhodnější než pro jiné. Příkladem budiž sporty, které sice nejsou masově sledované, ale máme pro ně v  Česku dobré zázemí  – například veslování díky vybudovanému areálu v  severočeských Račicích, který splňuje mezinárodní standardy a v případě velké akce ho není nutné výrazněji předělávat. Dle studie KPMG je vhodné také pořádání akcí ve fotbale, ledním hokeji, volejbale, tenise či basketbale, příležitosti jsou ale také v  golfu nebo cyklistice. Z dat KPMG rovněž plyne, že mezi hlavní rizika pořádání velkých akcí patří fakt, že pro některé sporty Česko nemá příliš vhodné klimatické podmínky – jde tedy hlavně o zimní sporty. A pro některé další sporty zkrátka nemáme dostatečnou infrastrukturu nebo fanouškovskou základnu. Problémem je také relativně nekoordinovaná spolupráce veřejného, soukromého a neziskového sektoru, mimo jiné při snaze o získávání mezinárodních sportovních akcí pro Česko. Jak totiž plyne ze zmíněných dat, Česko by si mohlo troufnout i na větší počet sportovních akcí, přinejmenším těch, pro jejichž pořádání už má vybudované dobré zázemí.

9


téma

Jak pomáhají sportovní akce Česku? Desítky tisíc návštěvníků ze zahraničí, kteří v Česku utráceli za jídlo a pivo a kupovali suvenýry. Přínosy úspěšného pořádání sportovních akcí lze dobře rozpoznat dle dat dvou šampionátů z nedávné doby, jejichž analýzu KPMG provedla. Jde o Mistrovství světa v ledním hokeji 2015 a loňský fotbalový evropský šampionát hráčů do 21 let.

Mistrovství Evropy ve fotbale do 21 let 2015 Místo konání akce: Olomouc, Praha, Uherské Hradiště

Přínosy:

V případě sportovní události tohoto typu nedorazí do Česka masivní počet fanoušků ze zahraničí, ale akce má jiné pozitivní dopady. Například se jí účastní řada vysoce postavených a bonitních lidí ze světových velkoklubů, kteří na mistrovství sledují největší současné fotbalové talenty Evropy. Navíc je přehlídka mladých fotbalistů inspirací pro českou mládež  – konání takových akcí má prokazatelný vliv na nárůst počtu mladých sportovců a následně nižší kriminalitu a pozitivní zdravotní dopady na populaci. Jedním z dalších přínosů je také fakt, že se podařilo zviditelnit města, která velké akce obvykle nepořádají, tedy Olomouc a Uherské Hradiště.

→→Počet diváků: 163 000, z toho zahraničních 17 900 →→Celkový přepočtený počet plných ročních pracovních

10

úvazků vytížených vlivem akce: 546

→→Za gastronomické služby návštěvníci utratili odhadem 77 milionů korun, za služby v ubytování činila spotřeba asi 62 milionů →→Za služby spojené s dopravou činily výdaje návštěvníků zhruba 62 milionů korun, šlo hlavně o MHD, taxi, vlaky či meziměstské autobusy →→Výsledkem pořádání šampionátu je mimo jiné také 10 milionů korun, které poputují na rozvoj mládežnického fotbalu →→Výše spotřeby za zábavu či suvenýry činila asi 32 milionů korun →→Příjmy veřejných rozpočtů dosáhly zhruba 125 milionů korun


téma

Mistrovství světa v hokeji 2015 Místo konání akce: Praha, Ostrava

Přínosy:

Divácky úspěšná akce, která měla vůbec nejvyšší návštěvnost v historii světových hokejových šampionátů. Do Prahy a Ostravy dorazil i mimořádný počet novinářů, televize po celém světě odvysílaly rekordní počet hodin, a  to i  ve zcela nehokejových zemích. Například jen za služby v gastronomii návštěvníci, a to zejména ti ze světa, utratili zhruba 660 milionů korun, přičemž značnou měrou se na spotřebě podílela konzumace piva (například ve speciálních fanzónách). Dodejme, že piva vyrobeného v Česku – partnerem byl pivovar Krušovice.

→→Počet diváků: 741 690, z toho 32 % byli cizinci →→Televize odvysílala 6 000 vysílacích hodin do 160 zemí

světa, akce se zúčastnilo 971 akreditovaných novinářů

→→Celkový počet přepočtených ročních plných

pracovních úvazků spojených s konáním MS 2015: 4 173 →→Návštěvnost fanzón: 1,2 milionu lidí →→Za gastronomické služby lidé utratili zhruba 660 milionů korun, za dopravu 370 milionů →→Celková výše spotřeby spjaté s konáním mistrovství světa byla 3,3 miliardy korun, přičemž nejvyšší měrou se na spotřebě podíleli zahraniční diváci →→Přínosy veřejných rozpočtů přesáhly miliardu korun

11


téma

Jak akce přitáhnou turisty? Během zápasů hokejového mistrovství světa jste na mantinelech mohli zahlédnout logo města Prahy. Objevovalo se i na záběrech v krátkých pauzách během jednotlivých utkání. Celkem bylo vidět na 3–7 procentech záběrů. Pokud bychom tuto takzvanou „vizibilitu“ spočítali, vyšla Prahu taková reklama mnohonásobně levněji, než kdyby si město zaplatilo podobnou kampaň v médiích. Existuje však řada dalších možností, jak pořádání sportovní akce propojit s  podporou cestovního ruchu, a ty zatím čeští pořadatelé tolik nevyužívají. Tady je několik tipů včetně konkrétních příkladů ze světa, které je mohou v budoucnu inspirovat.

12

Ukažme, že mistrovství pořádáme v krásné zemi Alpské louky, levandulová pole Provence i tmavé střechy historických měst. Mnohahodinové přenosy z  cyklistické Tour de France krásou svých záběrů připomínají spíše přírodopisné dokumenty BBC než jedno z nejvýznamnějších sportovních klání na světě. Pravda, na Tour je vzhledem k délce závodů na lyrické pasáže času dost, ale přesto může tento podnik sloužit jako inspirace pro prakticky všechny sportovní akce, které v Česku v budoucnu budeme pořádat.

Jak na to? Organizátor akce by měl mít povinnost zajistit zviditelňování Česka a daného regionu v prostřizích v televizi či na internetu. V  praxi může jít o  vysílání log či symbolů dané lokality nebo o zmíněné turistické a propagační záběry muzejních expozicí, panoramat historických měst či přírodně zajímavých míst.


téma

Nabídněme víc než jen vstupenky

Zajistěme, ať diváci slyší o naší zemi co nejvíce

Komu se povedlo získat lístky na fotbalové mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině, dostal ještě něco navíc. Se vstupenkami poštou přišly i další materiály – plánek, jak se orientovat v místě konání akce, letáčky, stručný cestovní průvodce. Když už návštěvníci jedou tak daleko, je logické, že chtějí vidět i něco jiného než jen zápas. Obvykle mají čas krátce před utkáním, mezi jednotlivými zápasy a často si udělají i nějaký ten volný den navíc.

„Vítejte v Ostravě na zápase světového mistrovství v hokeji. Do úvodního buly zbývá 10 minut a řada našich fanoušků teprve dosedá na místo. Zdržela je prohlídka místních železáren, jedinečného objektu tohoto překvapivě zajímavého industriálního města.“ I  takto by mohla znít slova finského hokejového komentátora z  příštího šampionátu. Že lze novináře naočkovat, aby mluvili o pořadatelské zemi v superlativech, ukázalo třeba poslední světové mistrovství v  ragby na Novém Zélandu. Tehdy komentátoři všemožně lákali diváky z celého světa k návštěvě.

Jak na to? Návštěvníkům lze nabídnout třeba průvodce zdarma s doporučenými výlety, půjčení auta, vstupenky na koncerty, do divadla či wellness. To je motivuje k vyšší útratě i prodloužení pobytu. Vše jim pochopitelně musíme nabídnout citlivě, v přehledné formě a případně nabídku personalizovat dle dat o  konkrétním člověku, který si vstupenku objednal (podle věku, pohlaví či země původu).

Jak na to? Zahraniční komentátoři a novináři musejí mít dost informací o místě, kde se nacházejí – jaká je jeho historie, čím je pro návštěvníky mimořádné. A sami by měli od pořadatelů dostat nabídku zajímavého programu. Svým divákům pak mohou předat, jak jedinečné místo sportovní svaz pro pořádání akce vybral.

13


legal

Strastiplná cesta výkladem zákoníku práce Téměř každý stál alespoň na chvíli na jedné ze stran pracovního vztahu. I člověk bez právního vzdělání tak dokáže odhadnout, co si zaměstnanec dovolit může a co už je „přes čáru“. A když si zaměstnavatel neví rady, jak s určitou situací naložit, sáhne po zákoníku práce. Tento docela útlý předpis by mu přece měl pomoci najít řešení. A právě zde začíná velký zaměstnavatelův omyl. V pracovním právu bohužel tak zcela neplatí, že co je psáno, je i dáno.

Nastavení vzájemných práv a povinností zaměstnance a zaměstnavatele v zákoníku práce není vyvážené. Zaměstnanec je považován za slabší smluvní stranu. Na rozdíl od zaměstnavatele pro něj není řešení pracovněprávních otázek rutinní záležitostí. Autoři zákoníku práce proto zaměstnancům poskytli spoustu úlev. To by bylo ještě v pořádku. Zdroj zaměstnancovy obživy by měl být chráněn. Své sociální cítění ale projevují také soudci. Předpis, který sám o sobě straní zaměstnanci, vykládají v jeho prospěch i  tam, kde k  tomu paragrafy důvod nedávají. Ochrana zaměstnance v  soudních rozhodnutích občas nabývá až absurdních rozměrů. V konečném zúčtování už není tak jednoznačné, která ze stran pracovní smlouvy drží v  rukou trumfy.

Co na tom, že na práci nestačí Zaměstnavatel může na rozdíl od zaměstnance ukončit pracovní poměr výpovědí jen ze stanovených důvodů. I když zaměstnancovo jednání výpovědní důvod obsahově naplnilo, může soud rozhodnout, že výpověď platná není. Třeba když zaměstnavatel vybere nesprávný výpovědní důvod. Soud sice dal zaměstnavateli za pravdu, že zaměstnanec výpověď zasluhuje, bohužel se už neshodli na tom, o jaký typ by se mělo jednat. Formální chyba vyšla zaměstnavatele draho. Lajdácký zaměstnanec zvítězil. Stal-li se zaměstnanec zdravotně nezpůsobilým k výkonu práce, je možná rozumnější výpověď předem vzdát. Jakkoli by se z textu zákoníku práce mohlo zdát, že k ukončení pracovního poměru zaměstnavateli postačí posudek závodního lékaře konstatující zaměstnancovo nedostatečné zdraví, není to tak jednoduché. Soudci ve svých rozhodnutích zformulovali řadu dalších podmínek, které musí zaměstnavatel splnit. Pokud některá chybí, může být výpověď ze zdravotních důvodů neplatná, byť by byl zaměstnanec plně invalidní.

14

Nespoléhejte na poštu I když zaměstnavatel zvládne sepsat písemnost určenou zaměstnanci tak, aby obstála i  před zraky soudce, stále nemá vyhráno. Ještě ji musí platně doručit. Nepodaříli se mu zaměstnance zastihnout osobně, musí zásilku odeslat poštou. Aby bylo doručení účinné i v případě, kdy zaměstnanec v očekávání výpovědi preventivně nepřebírá poštu, musí být na obálce uvedeno poučení o následcích odmítnutí přijetí dle zákoníku práce. Soudy trvají na doslovném dodržení předepsaného postupu. Lhostejno, že žádný poštovní přepravce působící na českém trhu není schopen zaměstnavateli nabídnout takovou službu, která by náročným požadavkům na doručování plně vyhovovala. Někteří advokáti na tuto hru přistoupili. Nechávají si tisknout vlastní obálky a opisují na ně pasáže ze zákoníku práce. Mezi pracovněprávními odborníky se už ale šušká, že ani tato praxe před soudy nemůže obstát. Zákon přece říká, že zaměstnanec musí být poučen doručovatelem, tedy ústně, nikoli psaným textem. Namísto tištění obálek se zřejmě brzy začnou pořádat školení pro poštovní doručovatele.

Raději zapojte detektivy I pokud zaměstnavatel poštovní martyrium zvládl a  písemnost byla zaměstnanci doručena, je jásot stále ještě předčasný. Doručoval skutečně na „poslední adresu zaměstnance“? Podle Nejvyššího soudu takovou adresou není nutně ta, kterou zaměstnanec sám zaměstnavateli poskytl s tím, že jde o místo, kde se zdržuje, a kterou eviduje personální oddělení. Je to jakákoli poslední adresa, na níž se zaměstnanec třeba jen dočasně vyskytuje a zaměstnavatel se o  tom mohl dozvědět. Například během dovolené by tedy zaměstnavatel měl doručovat přímo na místo zaměstnancovy rekreace. S  argumentem, že tuto dočasnou adresu nezná, zaměstnavatel daleko nedojde.


legal

Podle soudu postačí, pokud se zaměstnanec o vybrané destinaci zmínil libovolnému nadřízenému. Pak je místo pobytu považováno za zaměstnavateli známé a doručení na jinou adresu není platné, byť by se písemnost zaměstnanci po návratu do rukou dostala. Před odesláním každého sdělení je proto radno po zaměstnanci důkladně pátrat a provést i výslech jeho kolegů.

Kdo by hleděl na dobré mravy V soukromoprávních vztazích platí zásada, že jednání, které se příčí dobrým mravům, je neplatné. V pracovním právu na ni ovšem spoléhat nelze. Své o  tom ví zaměstnavatel, který hodlal rozvázat pracovní poměr dohodou. Zaměstnankyně dohodu nepodepsala, převzala však zápočtový list, pobírala podporu v nezaměstnanosti a v práci se tři roky neukázala. Soud přesto vyhověl její žalobě a vynesl rozsudek, že pracovní poměr stále trvá.

Zákonodárci pomocnou ruku nepodávají Některé povinnosti zaměstnavatele jsou v zákoníku práce formulovány tak, že je zaměstnavatel není schopen splnit, i kdyby se snažil sebevíc. Příkladem budiž povinnost hradit údržbu ochranných pracovních oděvů. Jak ale správně stanovit výši příspěvku na praní oblečení, to už zákon neříká. Vyplatí-li zaměstnavatel málo, je zaměstnanec nezákonně krácen a  hrozí také pokuta ze strany inspekce práce. Vyplatíli příliš mnoho, může se dopouštět daňového úniku, příspěvek totiž nepodléhá dani. Kalkulačky do ruky. Ozývají se varovné hlasy, podle kterých by se ten, kdo nezohlední opotřebení pračky nebo změny ceny energií, měl třást před každou kontrolou.

A bude hůř! Připravovaná novela zákoníku práce má zpřísnit pravidla pro práci z domova. Zaměstnavatel bude povinen ověřit, zda i místo, kde zaměstnanec vykonává práci mimo pracoviště zaměstnavatele, odpovídá požadavkům na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Jak důkladný bude zaměstnavatel muset být? Bude si muset ověřit, že je každá židle v zaměstnancově bytě ergonomická a podlaha není nebezpečně kluzká?

Jak z toho ven? Rozložení karet se mění. Zaměstnanci dávno nejsou tak bezbranní, někteří naopak umí svůj handicap patřičně zneužít. Povinnosti, které soudci nacházejí mezi řádky zákona, jsou pro zaměstnavatele nepředvídatelné. I zákonodárci zjevně mají pocit, že zaměstnavatelova záda snesou další náklad. Předpoklad, že hlavní motivací zaměstnavatelova jednání je sedřít ze zaměstnanců kůži, není ve většině případů správný. Častější příčinou, proč zaměstnavatelovy kroky v soudním řízení neobstojí, je příliš formální a široký výklad jeho povinností. Protřelý záškodník

dokáže každé zaměstnavatelovo opomenutí proměnit ve vleklou soudní tahanici. S prohrou ve sporu vzniká též povinnost nahradit zaměstnanci ušlou mzdu. Vítězství zaměstnance proto nepřivítají ani jeho kolegové. Peníze ztracené v soudním sporu bude zaměstnavatel pravděpodobně muset uspořit na nich. Aby zaměstnavateli nezbylo než proklínat den, kdy onoho potížistu zaměstnal, nesmí podcenit prevenci. Absurdistánem českého pracovního práva může zaměstnavatele úspěšně provést jen zkušený advokát. Martin Hrdlík Counsel, KPMG Legal mhrdlik@kpmg.cz @MHrdlik Barbora Bezděková Junior Lawyer, KPMG Legal bbezdekova@kpmg.cz

Právní semináře s KPMG Legal Ve spolupráci s Economia Events připravujeme sérii interaktivních seminářů o aktuálních právních tématech. Určeny jsou především jednatelům a členům managementu firem.

Čtvrtek 24. března Specifika jednání za obchodní korporaci

Úterý 24. května Vybrané problémy korporátního práva Máte zájem se zúčastnit? Napište na marwick@kpmg.cz.

15


brífink

Digitalizace a konektivita ovládnou svět automobilů Letošní studie KPMG Global Automotive Executive Survey ukázala, že automobilový svět stojí na prahu doby zásadních změn. Auta se stávají čím dál více digitální záležitostí a letos si to představitelé autoprůmyslu uvědomili zcela naplno. Text: Jan Linhart, ilustrace: Tomski & Polanski. Celou studii si můžete stáhnout na webu www.kpmg.cz.

Ukazuje to i radikální změna klíčových trendů, které budou v  automobilovém průmyslu důležité do roku 2025. Zatímco v minulých letech byl tím nejdůležitějším růst na rozvíjejících se trzích, teď tento trend zaznamenal poměrně strmý pád na čtvrté místo. Mezi manažery samotných automobilek se sice drží na čele, ale celkově si odvětví uvědomuje, že bude čelit i jiným výzvám. Raketově tak pro celé odvětví vzrostla důležitost digitalizace a  konektivity, za extrémně důležitý považuje tento trend více než polovina respondentů. Na pozici nejdůležitějšího směru přitom digitalizace a konektivita vystřelily z loňského desátého místa. Za pozornost stojí i další změny. Zatímco v minulých letech byly za klíčové považovány trendy downsizingu motorů a optimalizace platforem a racionalizace výroby, teď na významu ztratily. Svůj vliv zde nepochybně má kauza Dieselgate a  obavy z  přísnějších postupů při testování nových aut. Může to být ale dáno i  tím, že automobilky dosáhly v  těchto oblastech v  posledních letech významných pokroků a  moc velký prostor pro zlepšení tu nevidí, takže se budou soustředit na jiné oblasti, kde mohou získat. Těmi budou především alternativní způsoby pohonů  – mezi klíčové trendy se na druhé místo z  „pole poražených“ vyšvihla hybridní vozidla a hned za ně elektromobily. Alternativní pohony byly takto vysoko naposledy v roce 2013, kdy ale jejich důležitost zvyšovaly tehdejší ceny ropy. Růst má i důležitost samořiditelných vozů.

16

Velké inovace Automobilový průmysl čekají velké inovace, otázkou ale zůstává, kdo je bude přinášet. Mezi samotnými automobilkami jsou v průzkumu GAES vnímány jako nejinovativnější BMW a  Toyota následované Hondou, Fordem a Teslou. V tomto případě je vidět, že samotný marketing firem funguje i  mezi představiteli vlastního odvětví. Například i v oblasti elektromobilů jsou automobilky BMW a Toyota vnímány jako větší inovátoři než Tesla, která se soustředí výhradně na jejich vývoj a výrobu. Toyota přitom klasické elektromobily nevyrábí, ale její zkušenosti s hybridním pohonem a snaha prosadit jako vhodnou alternativu vodík ji vynáší i v očích zástupců autoprůmyslu hodně vysoko. Podobně je na tom BMW, které slaví velké úspěchy se svým sub-brandem i. Stejně tak není americká Tesla vnímána jako největší inovátor na poli autonomní mobility, byť právě ona před nedávnem uvedla na trh funkci Autopilot, která umožňuje automatizovanou jízdu po dálnici. Samotné automobilky ale jako by v inovacích trochu ztratily důvěru v sebe sama. Ačkoli je 35 % manažerů z  odvětví vnímá jako ty hráče, kteří přinesou zásadní inovace, právě představitelé automobilek tak optimističtí nejsou a jako větší inovátory vidí společnosti z ICT světa. ICT společnosti pak samozřejmě vidí sebe sama jako nositele zásadních inovací. Sebedůvěra je na místě – zatímco v minulosti byl automobil prakticky výhradně produktem


brífink

strojního inženýrství, v současnosti je čím dál více produktem elektrotechniků a  informatiků. Z  mechanicky komplikovaného výrobku se stává produkt digitálně složitý a tento trend bude jen sílit. I proto automobilky vědí, že v podstatě skončila éra jednoho vývojového cyklu u automobilů. Různé části vozu se budou vyvíjet různě rychle a automobilky budou muset především v IT oblastech výrazně přidat na tempu.

Změna vztahů Vůbec poprvé jsme do průzkumu GAES zařadili kromě manažerského i zákaznický pohled, a to i proto, že se všeobecně předpokládá, že se v důsledku digitalizace začne zásadně měnit vztah zákazníků a automobilek, nastoupit mají nové obchodní modely. Představitelé autoprůmyslu v tomto ohledu doslova otočili o 180°, když se ještě vloni domnívali, že žádná změna není na pořadu dne. Dnes ji ale tuší 82 % z nich. Existují dokonce i myšlenky, že by se některé automobilky mohly v podstatě stát OEM výrobci velkých IT společností. Tuto variantu však obecně nepovažují představitelé autoprůmyslu za příliš pravděpodobnou. Ale pokud do odvětví vstoupí třeba firmy jako Apple, mohly by své zkušenosti z outsourcingu zúročit i tady. Automobilky si však podle výsledků průzkumů dovedou zachovat svůj vztah se zákazníkem, ale tak jistí jako v minulosti si tím manažeři nejsou. A  samotní klienti tomu věří ještě o něco méně. Přízeň si budou čím dál více budovat technologické giganty ze Silicon Valley, které chtějí na čase stráveném v  autě také profitovat. Tyto firmy by

chtěly vytěžit maximum z dat, jež moderní auta a jejich uživatelé vygenerují. Tady se ale možná trochu překvapivě zákazníci i manažeři v automobilovém odvětví domnívají, že tato data mají patřit právě zákazníkům, a  pokud někomu jinému, tak tedy automobilkám. Zacházení s daty bude poměrně obtížná kapitola, jelikož zákazníci při nakládání s nimi věří v podstatě jen sobě. Automobilky si tak budou muset získat jejich důvěru, aby jim data svěřili, tak jak si to manažeři přejí.

Důležitost trhů Klesat bude v následujících letech důležitost vlastnictví auta, zákazníci budou požadovat především mobilitu jako takovou. U ní pak bude vždy tím hlavním rozhodujícím faktorem cena. Zajímavé je, že ochota nevlastnit auto je vyšší na méně vyspělých trzích a v Asii, zatímco zákazníci v USA a Evropě na svých autech lpí více. Američané poměrně zásadně, polovina respondentů chce vůz vlastnit, nikoli jen využívat služeb mobility. Vzhledem k tomu, jakým způsobem jsou auta v  USA využívána, to ovšem není překvapivé. Zároveň to však znamená, že se bude měnit důležitost trhů a  uvádění inovací na ně. Zásadní roli tu bude hrát Čína, která má velkou ochotu inovace vstřebat. Je tak možné, že se autonomní mobilita uchytí nejprve právě na rychle se rozvíjejících trzích, kde mají zákazníci menší touhu auta vlastnit. Vyspělé trhy by ovšem měly zůstat určitou „výkladní skříní“ automobilek.

Český autoprůmysl Rok 2015 byl pro český automobilový průmysl rekordní, vyrobeno tu bylo 1 328 788 silničních vozidel. Dařilo se v podstatě všem českým automobilkám, tedy Škoda Auto, Hyundai Motor Manufacturing Czech a  TPCA. Rekordní byl rok pro výrobce autobusů, těch tu vzniklo 4 517 a  Česká republika se tak řadí mezi autobusové velmoci. Úspěšná byla i kopřivnická automobilka Tatra, která dokázala v loňském roce vyexpedovat 850 nákladních automobilů. Český automobilový průmysl se navíc může opírat i o úspěchy domácí značky v zahraničí. Ta po celém světě prodala už podruhé za sebou více než milion vozů, konkrétně 1 055 500, což je o 1,8 % více než před rokem.

17


Přes 90 % řidičů v USA má vlastní automobil, v Číně je to jen 10 %

brífink

� BMW i8 Plug-in hybridní BMW spojuje dramatický design, špičkový jízdní výkon a ekologický provoz.

Tenhle hybrid jezdí na elektřinu, spalovací motor používá pouze jako palubní generátor.

1 – Čína je tím nejdůležitějším místem pro uvádění inovací

� Chevrolet Volt

� Toyota Mirai

� BMW 7

První sériově vyráběný a prodávaný vodíkový automobil.

Nejnovější BMW řady 7 umí zaparkovat samo bez řidiče. Ten tedy může vystoupit před garáží a nechat auto zajet automaticky.

� Ferrari LaFerrari

Dlouhý dojezd a přijatelná cenová hladina dělají z Chevroletu Bolt praktický elektromobil pro širší publikum.

První Ferrari s hybridním pohonem využívá elektromotory výhradně k posílení projevu svého dvanáctiválce.

32 % spotřebitelů by upřednostnilo vlastnictví auta před službou zajišťující mobilitu

� Chevrolet Bolt

18

35 % manažerů věří, že automobilky budou tahounem inovací, 30 % tuto roli přisuzuje ICT společnostem

65 % vozů koncernu Tata má vznětový motor, což je nejvíc ze všech automobilek

Auta budoucnosti už dnes

� McLaren P1 Hybridní superauto McLarenu ujede čistě na baterie 10 kilometrů, maximální rychlost je 350 km/h.


brífink

� Porsche 918 Hybrid V udržení vztahu automobilek se zákazníky věří 33 % manažerů a 27 % zákazníků

10 rychlodobíjecích stanic pro elektromobily má v ČR ČEZ

Extrémně rychlé Porsche má neskutečný výkon, ale přitom ujede 19 kilometrů klidně čistě na elektřinu.

18 vodíkových čerpacích stanic je v Německu

82 % manažerů očekává změny v obchodních modelech, vloni to bylo jen 12 %

� Nissan GT-R Špičková elektronika řídí součásti podvozku tak, že rychle dovede s GT-R jezdit téměř každý.

� Tesla Model S 1 vodíková čerpací stanice funguje v ČR

Průkopník mezi elektromobily se skutečně dlouhým dojezdem a nejnověji také s funkcemi automatického řízení.

I po více než 18 letech od uvedení na trh je Prius stále špičkou mezi hybridními auty.

Data pochází z průzkumu KPMG Global Automotive Executive Survey 2016. Celou studii si stáhněte na www.kpmg.cz.

21,1 milionu osobních vozů se vloni prodalo v Číně

Konzervativní Volvo vsadilo na architekturu s výhradně čtyřválcovými motory, sílu jim dodávají turbodmychadla a elektromotory.

� Volkswagen XL1 Lehoučký plug-in hybrid z uhlíkových vláken umí jezdit se spotřebou 1 litr nafty na 100 kilometrů.

400 000 – tolik v USA elektromobilů a plug-in hybridů skutečně jezdí

� Volvo XC90

1 000 000 elektromobilů a plug-in hybridů měl podle plánů Baracka Obamy jezdit po silnicích v USA

Rekordních 17,5 milionu vozů se vloni prodalo v USA

800 manažerů a 2 100 zákazníků odpovídalo v průzkumu GAES

� Toyota Prius

19


Češi 1990–2015

20


21


studie

Naplněné naděje, objevené obavy

Celých 71 % Češek a Čechů je spokojeno se svým životem, na budoucnost společnosti jich ale s pesimismem hledí dvakrát více než v devadesátých letech. Zlepšení ekonomické situace v horizontu pěti let tak dnes čeká jen čtvrtina Čechů. Na rozpor upozorňuje studie „Češi 1990–2015“, kterou představila KPMG Česká republika. Vedle tradičních statistických údajů porovnává také unikátní sociologická data o postojích a názorech české společnosti. Text: Štěpán Kačena, foto: Barbora Mráčková

Máme se lépe, cítíme se hůře V minulém roce jsme s KPMG oslavili 25 let v České republice. Rozhodli jsme se využít výročí i jako příležitost udělat úkrok od našich tradičních témat, zastavit se a ohlédnout za vývojem české společnosti. Nezvolili jsme jen obvyklou makro perspektivu. Na Česko jsme se podívali spíše očima jednotlivce a  vedle běžných statistických dat se pokusili zachytit také změny neexaktních veličin, jako jsou nálada, úcta nebo důvěra. Studie obsahuje kromě jiných údajů první komplexní srovnání dat o  postojích a  názorech Češek a Čechů, jež centrum STEM sbíralo od roku 1990. Začátek devadesátých let byl skvělá doba plná optimismu. Do země přicházel zahraniční kapitál, Praha i  kanceláře firem byly plné lidí z anglosaského světa. Měli jsme pocit, že Západ doženeme za deset let. Českoslovenští emigranti namítali, že to bude trvat jednu generaci. Nakonec neměli pravdu ani jedni. Dodnes si živě vybavuji naději, že všechno půjde, která prostupovala českou společností. Ty naděje se do značné míry naplnily, i když mnohem pomaleji, než jsme čekali. V porovnání s rokem 1993 reálné platy Čechů vzrostly skoro dvojnásobně, žijeme ve větších domech či bytech, máme více aut i majetku a podle průzkumů klesl počet těch, kteří s příjmem vycházejí obtížně. Máme se lépe, ale cítíme se hůře. Může za to náš strach z budoucnosti, který nebývale narostl. V  posledním roce je navíc vydatně přiživován i mediálním tažením „apokalyptiků“. Na budoucnost společnosti tak hledí s pesimismem dvakrát více Čechů než v  devadesátých letech. Zároveň nás současnost tolik netrápí – osobně jsme se životem spokojeni pořád stejně a vztahy a důvěru mezi lidmi hodnotíme dokonce lépe než dříve. Přesto je dnešní pocit ohrožení v  populaci čím dál větší. Vymezujeme se vůči Evropské unii, euru, Ukrajině, uprchlíkům. Pro mě osobně nejděsivějším zjištěním naší analýzy jsou dvě třetiny Čechů, kteří volají po vládě pevné ruky. Pevně věřím, že nebude u moci ani v roce 2040. Jan Žůrek Řídící partner KPMG Česká republika jzurek@kpmg.cz @ZurekHonza

22

O studii

Analyzovaná data pochází primárně od Střediska empirického výzkumu (STEM), které provádí nejdelší kontinuální sledování trendů v ČR. Data jsou průměrována za roky 1990–1993 a  2013–2015, aby nedošlo k  výkyvu vlivem aktuálních událostí. Studie využívá také data CVVM/ IVVM se svolením Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu Akademie věd ČR s  využitím Českého sociálněvědního datového archivu. Ostatní data pochází z databází Českého statistického úřadu (ČSÚ), České národní banky (ČNB), Sexuologického ústavu, Svazu automobilového průmyslu, Ministerstva práce a  sociálních věcí a dalších. Znáte Češky a Čechy? Udělejte si jednoduchý test nebo si stáhněte studii na www.25let.cz.


studie

Jaká bude podle vás hospodářská situace za pět let? 100 %

36 %

Horší

80 % 60 %

Stejná jako dnes 39 %

40 % 20 % 0%

25 %

Lepší

1991

1993

1994

1997

1998

1999

2003

Jak se cítíme? Na budoucnost společnosti hledí s pesimismem dvakrát více Čechů než v devadesátých letech. Současnost nás tolik netrápí – osobně jsme se životem spokojeni pořád stejně a vztahy a důvěru mezi lidmi hodnotíme dokonce lépe. Zamračení Češi? Celých 71 % Češek a Čechů je spokojeno se svým životem stejně jako v devadesátých letech. Velmi spokojených je 8 % a podíl zcela nespokojených se drží kolem 4 %. Spokojenost mírně klesá s  přibývajícím věkem. Do budoucnosti ale hledíme se stále větším pesimismem než před 25 lety. Lepší ekonomickou situaci za pět let očekává 25 % Čechů, 36 % předpokládá, že se situace zhorší. Zbylých 39 % si myslí, že hospodářská situace zůstane stejná jako dnes. Před 25 lety byl podíl pesimistů nižší (26 %) a optimistů bylo téměř dvakrát více než dnes (46 %). Mírně optimističtější jsou v  současnosti lidé vysokoškolsky vzdělaní (pozitivní vývoj očekává 38 %, negativní 21  %). Pesimismus na nás výrazněji padl kolem roku 2003. Poté důvěra v  ekonomiku rostla až do začátku finanční krize v roce 2008. Svého vrcholu dosáhl pesimismus v roce 2011, kdy v  lepší hospodářské zítřky věřilo jen 14 % občanů. Dříve jsme věřili, že se společnost vyvíjí dobrým směrem. Celkem 45 % Češek a Čechů se domnívá, že úrovně západoevropských zemí nikdy nedosáhneme, zatímco dříve to bylo méně než 30 %. Pětina občanů Česka je však optimistická a domnívá se, že Západ doženeme do 10 let. Trochu optimističtější než ostatní jsou Češi do 40 let.

2004

2005

2007

2008

2010

2011

2012

2014

2015

Vyvíjí se naše společnost dobrým směrem? Určitě ano 1993

17 %

13/14 3 % Spíše ano 1993

49 %

2013/2014

26 %

Spíše ne 1993

27 %

2013/2014

44 %

Určitě ne 1993

7%

2013/2014

27 %

Významnější je ale zjištění, že v současné době má jen 29 % Čechů pocit, že se společnost vyvíjí správným směrem. Po vzniku samostatné republiky v roce 1993 to přitom byly dvě třetiny společnosti (65 %). Kromě obecného pesimismu však hodnotíme dílčí aspekty jako důvěru a  vztahy mezi lidmi nebo naše finanční možnosti spíše pozitivně.

23


studie

Úvěry domácností v mld. Kč

1500

1200

1 314 900

Celková výše úvěrů

600

Výše úvěrů v cenách roku 1993

300

572 0 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

2015

Kolik si vyděláme, půjčujeme a za co to utratíme? V porovnání s rokem 1993 rostly české reálné platy skoro dvojnásobně. Naše útraty se přesunuly od jídla a zboží směrem ke službám a bydlení. Především na bydlení si půjčujeme – zadlužení jsme asi pětkrát víc než před 25 lety. Za mzdu si koupíme mnohem více než dříve. Průměrná reál­ná hrubá mzda vzrostla od roku 1990 o 63 %. V prvních letech po sametové revoluci se v důsledku liberalizace cen a vysoké inflace reálné mzdy nejprve propadly. Pokud porovnáváme s obdobím vzniku samostatné České republiky v roce 1993, vzrostly průměrné reálné hrubé mzdy do roku 2014 o 94 %. Průměrná mzda samozřejmě není příjmem typického Čecha, medián hrubé mzdy byl loni 22 531 Kč. Od roku 2006 ale neroste relativní rozdíl mezi průměrem a mediánem mezd. Naznačuje to, že se nadále nerozevírají nůžky mezi vyššími a nižšími příjmovými skupinami. Počet „milionářů“ vzrostl. Podle dotazování občanů má dnes majetek v hodnotě přes jeden milion korun 62 % domácností. Zohledníme-li inflaci, v  roce 1995 mělo částku odpovídající dnešnímu milionu korun 46 % domácností. Finanční majetek se nicméně na celku podílí asi jen z jedné třetiny, zbylé dvě třetiny tvoří nemovitosti a jiný majetek. Příjem na spotřebu a bydlení Čechům sám o sobě nestačí. Oproti roku 1993 narostly dluhy domácností téměř na pětinásobek (v reálných částkách očištěných o inflaci). Výrazný nárůst popularity půjček je patrný od roku 2003, v posledních deseti letech však více než 70 % všech prostředků z  úvěrů domácností směřuje stabilně do bydlení, nikoliv prioritně například na nákup elektroniky nebo věcí denní spotřeby. Za růstem úvěrů stojí pochopitelně především

24

Změny ve výdajích mezi lety 1990 a 2014 -29 % Potraviny, nápoje a veřejné stravování -35 % Průmyslové zboží

Služby 100 % Nájemné a jiné výdaje 89 %

dostupnější hypotéky – v devadesátých letech byl hypoteční úvěr s úrokovou sazbou 15 % luxusním zbožím. V  nakládání s  penězi nejsme méně zodpovědní. Naopak spořit se nám daří o  něco více, ať už proto, že chceme, nebo musíme. Oproti roku 1993 o pět procentních bodů vzrostl počet těch, kteří během posledních tří měsíců dokázali něco uspořit (44 % populace). Výrazně více spoří senioři. Pracujeme více ve službách, méně v  průmyslu a  zemědělství. Významné změny ve struktuře oborů, ve kterých jsou Češi zaměstnaní, se odehrály do konce devadesátých let. Od té doby se rozložení mění jen velmi zvolna, byť stále pomalu narůstá podíl zaměstnanců ve službách. Nahlédneme-li o úroveň níže, zjistíme, že nárůst zaměstnanců ve službách nemají na svědomí jen restaurace a hotely, ale výrazně přibylo technických, finančních či informačních odborníků a například i pracovníků ve zdravotních oborech a  sociální péči. V  průběhu posledních 15 let ubylo relativně nejvíce zaměstnanců v zemědělství a  stavebnictví (v  případě stavebnictví až od roku 2009 v důsledku ekonomické krize).


studie

Životní priority v roce 1990 a v roce 2015

96,88 % 96,31 % 91,31 % 86,28 % 83,03 % 92,01 % 71,1 % 86,47 % 33,87 % 23,49 % 20,8 % 17,57 %

Vnímaná prestiž vybraných povolání v roce 1990 a v roce 2013 na stupnici 0—100 77

Rodina

91 76

Práce

74 75

Přátelé a známí

37 71

Volný čas

76 65

Politika

71 65

Náboženství

74 64

1990

2015

50 58 62

Čeho si vážíme? Rodinu řadíme stále na první místo. Roste význam přátel a známých. Politika a náboženství hrají spíš marginální roli, za důležité je považuje méně než čtvrtina Čechů. Rodina pro Češky a Čechy stále zůstává v životě nejdůležitějším elementem. V průběhu času stoupla důležitost nejbližšího sociálního okolí (přátelé, známí) a vzrostl význam volného času. Ačkoliv se často můžeme dočíst, že dnešní doba je primárně orientovaná na výkon, vnímaný význam práce či zaměstnání mírně poklesl. Politiku a náboženství považuje za důležité méně než 25 % Čechů. I když je pro nás rodina důležitá, odložili jsme její zakládání od revoluce o šest let. Počet sňatků klesl téměř o polovinu a rozvody jsou pro nás stále přijatelnějším řešením. V roce 1990 bylo maminkám, které rodily poprvé, v průměru 22,5 roku. Dnes je průměrný věk prvorodiček více než 28 let. Doba pozdního socialismu byla nicméně v tomto ohledu jistou anomálií, protože například ve dvacátých letech minulého století byl průměrný věk matky při narození prvního dítěte 25 let a celkový průměrný věk matek byl kolem 30 let, tedy jako dnes, ovšem z důvodu většího počtu potomků. Před 25 lety se narodilo přibližně 19 dětí na 10 žen, kolem roku 1999 klesla hodnota na 11 a nyní se vrací na 15. Na začátku devadesátých let vstupovalo alespoň jednou do manželství 90 % mužů a  98 % žen, dnes jsme mnohem opatrnější, když do manželství vstupuje 53 % mužů a  61  % žen. Tolerance k  rozvodům byla v  devadesátých letech vysoká a  stejně je tomu i  v  současnosti. Za dobré řešení manželské krize považovalo dříve rozvod 77 % Čechů, dnes je to 82 %. Zatímco v devadesátých letech polovina Čechů uváděla, že role v rodině mají být rozdělené, tedy že žena se má přede-

55 63 54 59 48 43 48 54 47 47 45 38 45 55 42 52 29 49 29 39 25 34

1990

Lékař Učitel na VŠ Ministr Vědec Učitel na ZŠ Zdravotní sestra Manažer, obchodní expert Konstruktér, projektant Soukromý zemědělec Programátor Novinář Majitel malého obchodu Profesionální sportovec Kněz, duchovní Policista Účetní Voják z povolání Sekretářka Uklízeč

2013

Zdroj: IVVM (1990) a CVVM (2013), populace 18+

vším starat o domácnost a muž má vydělávat peníze, nyní je o  tomtéž přesvědčeno 43 % respondentů. Těch, kteří jsou rozhodně přesvědčeni o  primární roli ženy v  péči o domácnost, je v porovnání s minulostí téměř o polovinu méně (pokles z 22 % na 12 %). Začali jsme si vážit vojáků a policistů. Lékaři a vědci jsou ale stále důležitějšími autoritami. Ministři a duchovní klesli na úroveň uklízečů.

25


CSR

Voda není samozřejmost Vařit bez soli je prý umění. Bez vody by to bylo umění ještě řádově větší, přičemž to neplatí jen o vaření, ale prakticky o jakékoli činnosti i o celé lidské existenci. Je proto pochopitelné, že firmy i vlády po celém světě aktivně řeší, jak s vodními zdroji zacházet. Je sice pravda, že voda je v jakémsi koloběhu a dříve či později se k nám vrátí, ale otázkou je, v jaké bude kvalitě a kolik peněz budeme muset vynaložit, abychom ji mohli použít k zamýšlenému účelu. Text: Ivana Ježková, CSR Supervisor, KPMG Česká republika

Pokud bude nárůst světové populace dále pokračovat, kolem roku 2025 bude na této planetě žít osm miliard lidí. Už dnes je přitom počet lidí bez stálého přístupu k vodě značně alarmující  – podle OSN se jedná o  760 milionů z  nás. I  u  nás ve střední Evropě máme poměrně rozsáhlé zkušenosti s tím, jak to vypadá, když voda chybí, nebo když je jí naopak moc. Letošní extrémně suchý rok se výrazně podepsal na ekonomických výsledcích celé řady odvětví od zemědělství po provozovatele vleků a před pár lety republiku pro změnu značně zdevastovaly rozsáhlé povodně.

Voda je klíčovou součástí CSR Vodu nemohou pustit ze zřetele ani velké korporace. Ať už proto, že se bez ní dost dobře neobejdou, či jednoduše proto, že hospodaření s vodou se dotýká všech tří základních okruhů CSR  – tedy ekonomického, sociálního i  environmentálního. „Celosvětově se projevuje nutný trend k celkovému snižování spotřeby vody, šetrnějšímu nakládání s tímto zdrojem a omezování jejího chemického zatížení. V České republice bude otázka vody stále důležitější. Především z důvodu postupně se měnícího rozložení srážek bude nutné v budoucnosti změnit přístup k vodě a věnovat jí větší pozornost,“ uvádí v publikaci „Firmy a voda“ platforma Byznys pro společnost, jež sdružuje největší společnosti působící na českém trhu. Bez vody by asi sotva mohla existovat kterákoli firma, ale zvláštní pozornost je třeba věnovat těm podnikům, které ji přímo využívají pro svůj byznys. Typickým příkladem může být potravinářský průmysl, který se bez dostatečného přísunu pitné vody neobejde. V  rámci potravinářského průmyslu celkem logicky dominují výrobci nápojů, z  nichž mnozí již svůj díl odpovědnosti za hospodaření s vodou převzali.

26

Bez vody by nebylo pivo Voda tvoří 95 procent nápoje, který lze v Česku považovat za národní – piva. Pivovary byly odjakživa závislé na zdroji kvalitní pramenité vody, protože právě ta má na chuť nápoje větší vliv, než se většině lidí může zdát. Z hlediska CSR je pak podstatné, že spotřeba vody při výrobě tohoto nápoje je obrovská. Důkazem budiž například Heineken, který je v pivovarnictví firmou s největším globálním působením a  druhým největším výrobcem piva. Pivo této společnosti se vaří v 70 zemích a celkem se při jeho výrobě spotřebuje 834 milionů hektolitrů vody na výrobu téměř 200 milionů hektolitrů piva. V České republice spotřebují pivovary patřící této společnosti 8 milionů hektolitrů vody ročně, což vzhledem k  produkci patří k  nejnižším výsledkům v rámci celé skupiny. Otázkou je, jak se to zrovna českým pivovarům pod touto světoznámou značkou podařilo. „V pivovarech Starobrno, Krušovice a  Velké Březno se nejprve přistoupilo k podrobnému zmapování situace u všech energií – tepla, elektřiny i vody. Všechny pivovary se původně měřily jako celek, poté jednotlivé provozy: ve výrobě varna, sklep a spilka, ve stáčírnách sudů a lahví například myčka lahví, beden a  podobně. U  vody pověření pracovníci důkladně


CSR

zmapovali celý rozvod vody včetně návrhu na osazení měřidel pro měření ztrát,“ uvádí Byznys pro společnost některá z opatření. Tento výčet naznačuje, jak mohou podniky jakékoli velikosti řídit, lépe řečeno omezit objem spotřebované vody. V prvé řadě je třeba vzít celkovou spotřebu vody a přesně zmapovat, jaké aktivity na ní mají největší podíl. Kromě monitoringu jsou klíčové i inovace. Díky moderním technologiím je totiž možné vodu v mnoha částech výrobního procesu používat opakovaně. „V loňském roce klesla měrná spotřeba vody ve společnosti Heineken ČR z 3,7 hl/hl na 3,5 hl/hl. Spotřeba hl vody na hl vyrobeného piva tak představuje 5% pokles. V pivovaru Starobrno dokonce vaříme i se spotřebou 2,5 hl vody na hl vyrobeného piva, což je v  podstatě úroveň technologických limitů. Spotřebou vody se řadíme s pivovarem Starobrno na 4. místo v rámci celé skupiny, což je vzhledem k jeho velikosti mimořádný výkon,“ říká Jiří Hauptmann, ředitel korporátních vztahů společnosti Heineken.

Voda je „jen“ součástí celku V rámci hospodárného nakládání s vodou se nestačí zaměřit jen na to, co se s vodou děje v té či oné konkrétní firmě, ale rovněž na to, jak vypadá ekosystém za zdmi podniku. Optimalizace interních procesů při zacházení s  vodou je

totiž jen jednou ze složek odpovědného přístupu k vodě. Důležitou součástí je zapojit a pro svoji věc získat také zaměstnance a lokální komunity. „Aktivně jsme se pustili do podpory aktivit v  regionech a  chceme být dobrým partnerem místních komunitních a  regionálních organizací. U příležitosti Mezinárodního dne firemního dobrovolnictví (Engage Day) se naši zaměstnanci pravidelně zapojují do regionálních aktivit a pomáhají chránit a udržovat vodní zdroje, které mají vazbu i na naše pivovary. Konkrétně jde o dlouhodobé partnerství s CHKO Křivoklátsko, CHKO Moravský kras. Do projektu se zapojilo téměř 100 zaměstnanců společnosti,“ popisuje Hauptmann. V Heinekenu se rovněž spojili s Českým svazem ochránců přírody a  pomáhají s  monitoringem mokřadů. Tyto plochy byly v minulosti masivně vysoušeny, protože převládal mylný názor, že nemají žádné využití. Ve skutečnosti se ale jedná o velmi významné vodní rezervoáry a také o nenahraditelné biotopy se zcela unikátními ekosystémy. V rámci projektu Naše mokřady se již podařilo zmapovat a z velké části zařadit do programu ochrany přes 300 těchto lokalit a Heineken za to loni získal ocenění Environmentální projekt roku v soutěži Top odpovědná firma 2015.

Pohled KPMG Studie „Očekávejme neočekávané“, publikovaná KPMG v roce 2012, definuje 10 globálních trendů, které přicházejí s  vývojem světa a  které budou mít v  příštích dvou dekádách přímý vliv na udržitelnost našeho podnikání. Kromě například úbytku lesů, bezpečnosti potravin, nedostatku materiálových zdrojů nebo růstu populace mezi ně patří právě nedostatek vody, jemuž se věnujeme v tomto vydání. Přinášíme příklad Heinekenu, který si rovněž uvědomil závislost svého podnikání na vodě a  svou zranitelnost v  tomto ohledu a  v  rámci své CSR strategie se snaží s  tímto poznatkem pracovat tak, aby maximálně snížil míru rizika, jež mu nedostatek vody přináší. V CSR seriálu vám v  Marwicku postupně přineseme konkrétní příklady firem, které začlenily společenskou odpovědnost do své dlouhodobé strategie a  podnikají konkrétní kroky k udržitelnému podnikání. Na tomto poli jsme aktivní i my – podívejte se na naši strategii na www.cestakudrzitelnosti.cz. Karel Růžička Partner odpovědný za CSR KPMG Česká republika kruzicka@kpmg.cz

27


První „ne“ je těžké. Když začínáte, berete všechno. 28


Klasická hudba a finance jen zdánlivě vypadají jako dva zcela odlišné světy. V určitých bodech se však prolínají a houslový virtuos Josef Špaček (28), koncertní mistr České filharmonie, si o tom s redakcí magazínu Marwick mimořádně otevřeně popovídal. Text: Jana Divišová, foto: Barbora Mráčková

29


coffee break

Žádná z otázek inspirovaných financemi nebo marketingem neskončila v  příjemné pražské kavárně na Starém Městě, kde Josef Špaček bydlí, „pod stolem“. Na schůzku přišel vstřícný, elegantní mladý muž, na kterém nebylo ani v nejmenším znát, že je právě uprostřed zkoušení náročného programu a  jen co rozhovor skončí, vydá se do Rudolfina na další zkoušku České filharmonie, která je jeho zaměstnavatelem. Zastihli jsme vás přímo uprostřed zkoušek houslového koncertu Ludwiga van Beethovena. O tomto skladateli jste se v médiích už několikrát zmínil, že je jedním z vašich vzorů. Právě Beethoven to neměl s penězi celoživotně vůbec snadné. Vydělávat začal už v jedenácti letech jako člen divadelního orchestru, ve třinácti byl varhaníkem, v sedmnácti mu byl předáván i plat jeho ovdovělého otce, který byl alkoholik, a Beethoven se staral o dva mladší bratry. Jaký vy jste byl v jedenácti nebo sedmnácti? Já jsem také vydělal nějaký ten první peníz už jako malý kluk, když jsem hrál třeba na rodinné akci a některá z tetiček mi dala nějakou tu korunu. Vždycky jsem byl hodně spořivý, takže jsem si všechny honoráře, kterých začalo postupně přibývat, ukládal do krabičky. Až později v dospělosti jsem zjistil, že to není úplně ideální způsob spoření. Moc se neúročí. Přibližně do osmnácti let jsem si pořádně nic nekoupil, ale pak jsem jednoho dne šel a pořídil si skvělé horské kolo. Měl jsem z něj velkou radost, byl to moc pěkný pocit, že jsem si na ně vydělal úplně sám. Jak moje kariéra postupovala, honoráře přirozeně rostly, ale nemělo to nijak závratnou křivku. První kšeft za tisícovku jsem odehrál až téměř plnoletý. Muzikanti sice přijdou do kontaktu s penězi o něco dříve, než je pro jejich vrstevníky obvyklé (těžko si nějaký matematik v jedenácti letech vydělá, že?), na druhou stranu se poměrně záhy dostanete k platovým stropům, a pokud nejste Beyoncé nebo Britney Spears, už vám honoráře příliš nestoupají.

Vzhledem k náročnému programu a nutnosti cvičit je asi lepší svěřit záležitosti ohledně rozvoje kariéry či sjednávání smluv manažerovi, že? Přesně tak. Já měl velké štěstí, že jsem během účasti na prestižní Soutěži královny Alžběty v Bruselu (Josef Špaček se jako zatím jediný houslista v historii české klasické hudby stal v  roce 2013 laureátem této hudební ceny, pozn. aut.) potkal skvělého člověka a profesionála, jemuž opravdu bezvýhradně věřím. Jde o oboustranný vyvážený vztah, který se pozvolna zformoval také v krásné přátelství, na jehož začátku byl ovšem oboustranný risk. Byl jsem neznámý mladý talent, nemuselo to se mnou vyjít. Teď to funguje tak, že můj manažer vyjednává velké koncerty a  jejich podmínky a  pro mě se tak otevírá prostor věnovat se naplno svému zaměstnání a  cvičení. Občas vezmu ale i  kšeft, který mi zprostředkuje někdo z přátel v branži, kde se po těch letech samozřejmě všichni známe. Jen na okraj, housloví virtuosové používají slovo „kšeft“? Jasně. Všichni muzikanti říkají takovou okřídlenou větu: „Kšeft je věc svatá.“ Dnes jsem zaměstnancem České filharmonie, kterou považuji za úžasného zaměstnavatele, jsem moc hrdý na to, že jsem před několika lety pozici koncertního mistra získal. A vedle toho rozvíjím svou sólovou kariéru, což je v podstatě stejné jako chodit do dvou zaměstnání naráz. Tedy mimořádně náročné zejména po fyzické a časově-organizační stránce. Loňský rok byl až extrém, ale letos se mi zatím daří plánovat lépe. Uvidíme, jak dlouho to vydrží. Jak se hledá umělci vašeho formátu hranice, kterou nabídku odmítnout a na co kývnout? Zprvu velmi složitě, ale musíte se to postupně naučit. Když začínáte, berete, dá se říct, skoro všechno. První „ne“ je těžké, jenže nutné, aby se vaše kariéra mohla rozvíjet dál směrem, kterým si přejete. Já už jsem v pozici, kdy si nabídky vybírám. Hlídat si určitou životní balanc je důležité z uměleckého hlediska, ale také proto, abych celý svůj program vůbec mohl fyzicky a časově zvládnout.

30


coffee break

Ještě pojďme na chvíli zpátky k Beethovenovi a dalším géniům klasické hudby. Dal byste se, stejně jako oni, využít jako „automat na peníze“ v roli zázračného dítěte vláčeného od útlého věku po koncertech? Teoreticky asi ano. Prakticky si ale vůbec nedovedu představit, že by mě moji báječní rodiče k něčemu takovému zneužili. Mě i  moje dva bratry a  dvě sestry v  našich zájmech maximálně podporovali, avšak žádný hon za ziskem by v souvislosti s námi absolutně nepřipadal v úvahu. Vystudoval jste v zámoří dvě prestižní školy, ve Filadelfii a v New Yorku. Do jaké míry vám pomohla zkušenost s dlouhodobým pobytem v zahraničí zorientovat se ve světě financí? Kolik peněz jste měl například v kapse ve Filadelfii na letišti? Zajímavá otázka. Nepamatuji se úplně přesně, ale bylo to kolem dvou tisíc dolarů pro osobní potřebu s tím, že škola mi platila ubytování a kapesné. Jenže když jsem se dostavil na určenou adresu, zjistil jsem, že v  bytě není vůbec žádný nábytek. Než jsem sehnal postel, přespával jsem ve spacáku na zemi, takže škola života veliká. Přežil jsem to bez úhony, bylo mi sedmnáct a byl jsem nadšený, že můžu studovat hudbu na tak špičkových školách. Pro studenty tam mimochodem mají zajímavý program, který jim umožňuje si po prvním roce studia přivydělat například v knihovně nebo hraním na svatbách, pohřbech, noblesních večeřích apod. To byla pro studenta příjemná záležitost, dostat třeba dvě stě dolarů za večer a ještě báječný steak k jídlu. Také si vzpomínám, že jsem si přivydělával sešíváním not jehlou. Ruce neruce? To zase není tak nebezpečné, jak to zní. Na ruce si samozřejmě dávám pozor, ale nechci podléhat nějakým přehnaným strachům. Žiju normálně, nožem krájím. Dovolte závěrem otázku z oblasti investic. Byl by z vašeho pohledu dobrý nápad, kdyby se realizovala významná investice do koncertního sálu v České republice? To by byl ten nejlepší nápad! A zároveň si neodpustím poznámku, že už na něj mělo dávno dojít a vedle tradičních prostor, jako je Rudolfinum, které však stále méně vyhovují, už měla v  Praze stát moderní budova pro potřeby klasické hudby. Chlubili bychom se jí, stejně jako jiné evropské metropole, které v  tomto směru nezaspaly a  své projekty už mají. Představoval bych si ji například na Letné s výhledem na Pražský hrad.

Housle zblízka

Josef Špaček ml. objevil první housle jako tříletý ve skříni svých rodičů – jeho tatínek Josef Špaček st. je skvělým violoncellistou a rovněž mnoho let působí v České filharmonii. Momentálně hraje Josef Špaček na nástroj z dílny francouzského mistra Jeana-Baptista Vuillauma, který získal prostřednictvím dealera houslí v obchodě s hudebninami v New Yorku.

31


evropská scéna

To nejlepší z kultury, když jste na cestách Trávíte jaro na služebních cestách? Snad budete mít příležitost

podívat se také k našim sousedům do Polska. Právě Vratislav je totiž evropským hlavním městem kultury. Koná se tam spousta zajímavých akcí a je to od nás jen něco málo přes 300 kilometrů. Text: Anna Batistová

Za kulturou do Vratislavi Vratislav do konce roku 2016 Hlavní město Dolního Slezska – polská Vratislav  – se stalo v  roce 2016 evropským hlavním městem kultury. Celý rok se tu proto ponese ve znamení stovky kulturních programů. Na jaře se návštěvníci Vratislavi mohou těšit zejména na akci Vratislav hlavním městem literatury, která se bude konat od 22. do 24. dubna. Jen chvilku poté, 27.  dubna, startuje neméně zajímavá kulturní událost Vratislav hlavním městem jazzu a kytary. Více informací hledejte na webových stránkách www.wroclaw2016.pl.

Matisse, Poussin a impresionisté Turín duben 2016 Pokud vyrazíte v dubnu na sever Itálie, konkrétně do Turína, můžete tu zhlédnout hned dvě mimořádné výstavy. V Palazzo Chiablese se koná výstava Matisse a jeho doba, která nabízí průřez celým dílem jedné z  nejvýznamnějších osobností moderní malby 20. století od počátečních studií až k vrcholným obrazům. V Piazza Castello lze vidět výstavu Od Poussina k impresionistům. Ta přinese pohled na francouzské malířství 17. až 19. století ze sbírek petrohradské Ermitáže (Vouet, Lorrain, Poussin, Watteau, Fragonard, David, Ingres, Delacroix, Courbet, Daumier, Corot a další).

Den poezie po španělsku San Sebastian 20. března 2016 Druhým evropským městem kultury roku 2016 bylo vyhlášeno španělské město San Sebastian. To zve kromě jiných akcí třeba na pochod poezie. Literární průvod, který půjde přes San Sebastian v  čele s  jeho rodačkou, umělkyní Esther Ferrer, je načasován tak, aby oslavil Světový den poezie, který se koná 21.  března. Esther Ferrer je považována za jednu z  nejdůležitějších španělských umělkyň své generace. V roce 1999 reprezentovala Španělsko na bienále v Benátkách.

32

Kaufmann zazpívá Pucciniho árie Praha, Essen, Mnichov, Brusel a další v Praze 16. března 2016 Nejlepší světový tenorista německého původu Jonas Kaufmann vydal loni nové album Nessun dorma, které bylo nominováno na cenu Grammy. Již 16. března s nejslavnějšími Pucciniho áriemi ze svého nového alba (z  oper Manon Lescaut, Tosca, Madame Butterfly, Turandot aj.) vystoupí v pražském Obecním domě. Orchestr řídí dirigent Jochen Rieder. Publikum v milánské La Scale ocenilo tento koncert nebývalými čtyřiceti minutami potlesku vestoje. Kaufmann dále vystoupí například v Essenu, v Mnichově nebo v Bruselu.


evropská scéna

Spotlight

Vyjde nový Murakami

ČR česká premiéra 7. dubna 2016

ČR duben 2016

V dubnu dorazí do českých kin ceněný film Spotlight, skutečný příběh novinářů amerického deníku The Boston Globe, kteří odhalili obrovský skandál zneužívání dětí v  katolické církvi a  byli za to oceněni Pulitzerovou cenou. Příběh natočil americký režisér Tom McCarthy, tvůrce děl Přednosta či Nezvaný host. V hlavních rolích jeho nového snímku, k  němuž napsal i  scénář, se představí Mark Ruffalo, Michael Keaton, Rachel McAdams, Liev Schreiber či John Slattery.

Nakladatelství Odeon v dubnu vydá nový český titul japonské literární hvězdy Harukiho Murakamiho Hon na ovci. Hlavní hrdina románu žije poklidně v  Tokiu a spoluvlastní malou reklamní agenturu. Život mu pomalu utíká a on toho od něj už ani moc nečeká. Stačí však, aby jejich firma otiskla v reklamním letáku nevinnou fotografii krajinky s ovcemi, a hrdina se ocitá na nechtěné iniciační pouti kamsi do „srdce temnoty“ současného Japonska…

Pitínský, Radok a Martinů Brno od 29. dubna 2016

V Mahenově divadle v Brně bude mít 29. dubna premiéru hra Otevírání studánek Alfréda Radoka. Režírovat ji bude jeden z  největších českých divadelních režisérů současnosti Jan Antonín Pitínský, který se zde potká s  jedním z  největších režisérů naší minulosti Alfrédem Radokem. Inscenace Jana Antonína Pitínského ojedinělým způsobem spojí Radokův životní příběh s  motivy a  hudbou slavné kantáty Bohuslava Martinů. Bude vyprávět nejen o Radokovi, ale také o touze po domově a o tom, že kapku z jeho studánky nenahradí všechna moře světa.

Fashion Week Jeden svět 2016 Praha a více než 30 českých a moravských měst březen 2016 Již osmnáctý ročník festivalu dokumentárních filmů o  lidských právech odstartuje 7.  března v  Praze a  poté se přesune do regionů. Tématem letošního ročníku je „Hledání domova“. Osudy statisíců uprchlíků, s nimiž se setkáváme ve sdělovacích prostředcích, s  sebou přináší spoustu otázek, které se vážou k tématu domova. Jaké to je rozloučit se s  rodnou zemí a  hledat cestu do bezpečí? A  jak těžké je najít v  novém prostředí spokojený život s perspektivou budoucnosti? Odpovědi na tyto otázky bude hledat více než sto promítaných filmů.

Praha od 16. do 23. března 2016 Pokud vás zajímá móda, pak si nenechte v  týdnu od 16. do 23.  března ujít Prague Fashion Week, největší módní událost v ČR, která patří do celosvětové sítě fashion weeks organizovaných Mercedes-Benz, podobně jako New York, Berlín či Sydney. Pražská módní přehlídka mění letos svou lokaci, tentokrát ji bude hostit jeden z  filmových ateliérů na Strahově. Ateliér A1 má módním přehlídkám poskytnout jiný kontext a  má podpořit progresivní vizuální identitu. Účast již potvrdili Zuzana Kubíčková, Jakub Polanka, Chatty, LaFormela nebo Petra Ptáčková.

33


business lunch

Jablečný bar v zemi pivařů Na počátku byla jen touha otevřít bar. Ve chvíli, kdy byl v roce 2014 koncept na spadnutí, už Václav Synáček ochutnal tolik dobrých českých ciderů, že si řekl, že jimi dokáže naplnit celý bar. Od té doby uběhl rok a půl a jeho InCider Bar je pořád jediným čistě ciderovým podnikem v ČR. Text: Eva Samšuková, foto: Jindřich Kodíček

Jaké byly reakce na váš nápad otevřít v České republice, pivařské zemi, ciderový bar? Občas sem zabloudí lidé, kteří ani nevědí, že vešli do specializovaného baru. Buď to pochopí, jsou rádi a objeví, že existují dobré cidery, nebo už nikdy nepřijdou. Většina stálých zákazníků tyto nápoje dobře zná a  chce zkoušet všechno, co se dá sehnat. Nejvíc vtipů na toto téma jsem si vyslechl v pivní hospodě ve vedlejším vchodu. V baru podáváte české i zahraniční cidery. Můžete srovnat jejich kvalitu, ale i oblíbenost u zákazníků? Míváme tu okolo 40 druhů. Více jich je z Česka a hodně lidí sem chodí právě kvůli nim. Spadají do toho skoro všichni turisti, velká část Čechů a často také výrobci ciderů, kteří chtějí ochutnat konkurenci. Na druhou stranu jsou klienti, kteří za jediný správný cider považují ten francouzský nebo anglický. Španělskou sidru nebo německé Apfelweine si žádá jen malé procento lidí, i když to jsou zrovna mé nejoblíbenější typy.

To, že tu máte větší podíl českých výrobců, odráží i váš osobní zájem? Já jsem tu vždycky chtěl mít všechno dobré, co se v  Čechách dělá, a  zatím to jde. To například s  vínem udělat nelze, tedy obsáhnout v jednom podniku celý český trh. Ale myslím si, že za dva až tři roky už rozhodně nezvládnu mít tu vše dobré. V zahraničních produktech jsem omezený tím, že zatím nemám povolení sám cokoli dovážet, takže spoléhám na to, co do Česka dováží někdo jiný. Ve chvíli, kdy jste tenhle bar otevíral, jste v Česku neměl žádnou konkurenci. Jaké to je, podnikat v takovém prostředí?

34

Za prvé to není bezkonkurenční prostředí, protože pořád soupeřím s normálními bary. Na druhou stranu, já bych neuměl dělat normální bar, u kterého bych nedokázal říct, v čem je jiný oproti baru za rohem. Takže to mi pomáhá můj podnik propagovat. Ale srovnání s jiným výhradně ciderovým barem jsem si ještě nevyzkoušel. Čím myslíte, že to je, že ve státě, kde všichni jablka milují, nemá cider žádnou tradici? Protože jsme pivní národ. Ale to neznamená, že to tak bude navždycky. Když se třeba podíváte na Ameriku, tak tam měl cider až do prohibice velkou tradici a  pak spadl úplně na nulu. Za posledních pět let ale Spojené státy prožívají obří ciderový boom – v každém městě vznikají speciální bary pomalu každý týden. Vy se hodně ostře vymezujete proti průmyslovým ciderům. Necítíte ze strany těchto velkých výrobců nějaký tlak na změnu přístupu? Scéna je tak malá, že pro ty čtyři průmyslové výrobce je to jen jakási statistická chyba, které se nepotřebují moc věnovat. Měl jsem tu obchoďačku z průmyslové výroby, hezky jsme si popovídali a ona poprvé pila něco opravdu dobrého a  opravdu z  jablek. A  oběma stranám rychle došlo, že spolupráce není možná. Neplánuji žádnou ofenzivu, ale byl bych rád, kdyby lidé pochopili, že existuje opravdový cider a vedle něj voda s cukrem, která se bohužel v Česku také smí takto označovat. Nikdy jste neuvažoval, že byste začal cider také vyrábět? Ne, to nechci. Za prvé je to velká dřina a za druhé si myslím, že jako výrobce jednoho z konkurenčních produktů ztratím barovou neutralitu. Můj jediný plán je rozjet velkoobchod v  menším měřítku. Dodávat třeba různé typy ciderů do menších kaváren a bister, ale jen například jednu sušší a jednu sladší verzi.

InCider Bar v číslech Prošlo jím 60 druhů cideru a 13 000 hostů. Vypilo se 22 883 jednotlivých objednávek cideru, což představuje zhruba 9 200 litrů, tj. okolo 18 tun jablek. Adresa: Krymská 440/26, Praha 10


„Cider u nás nemá tradici, protože jsme pivní národ. To se ale může změnit.“


www.marwick.cz Pravidelně v e-mailové schránce

Marwick 2/2016  

Magazín pro klienty a příznivce KPMG Česká republika

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you