Page 1

MARWICK obsah z první ruky

listopad/prosinec 2015

Konec realitní krize v Evropě 4 pravidla pro rodinné firmy, která nás naučili Japonci Mohou české úřady fungovat v cloudu? Klára Spilková: Nejlepší česká golfistka řeší peníze Jak funguje byznys, kde si Češi píšou útratu sami? Časopis pro klienty a příznivce KPMG Česká republika

1


Vize, pády, vzestupy, zkušenost, inspirace Co stálo za podnikatelskými úspěchy posledních 25 let?

Čtěte rozhovory s osobnostmi českého byznysu na

www.28pribehu.cz.


editorial

Dobré zprávy z realitního trhu

Nejtmavší je obloha, než začne svítat, říká jedno přísloví a já si ho vypůjčím pro ilustraci ekonomického cyklu. Na realitním trhu dnes nesvítá, spíše na něm bude okolo poledne. Optimismus dokazuje i aktuální vydání studie KPMG Property Lending Barometer 2015, které je hlavním tématem tohoto čísla. Z důvodu nedostatku alternativních investic jsou nemovitosti v hledáčku investorů a díky rekordně nízkým úrokovým sazbám přinášejí velmi zajímavou marži. Pokud jde o Českou republiku, zaznamenala v rámci průzkumu jedno prvenství – vůbec všichni dotazovaní bankéři potvrdili optimistický výhled. České banky spolu s těmi švédskými také drží nejmenší podíl rizikových úvěrů ve stavebnictví. V prvním pololetí letošního roku naše země přeskočila Polsko v objemu realitních investic. Výstavba bytů se rozběhla na plné obrátky, vznikají nové logistické parky, staví se nové kancelářské budovy a obchodní centra. Často slýchám komentáře, že po období růstu stejně zase přijde pokles. To je ale samotná podstata nejen realitního trhu. V dobách růstu nemůžeme pracovat jen s tím, že přijde propad. Uvažujme spíše o tom, jak dobře využít – s použitím úvodní metafory – probíhající den. Pavel Kliment Partner odpovědný za služby pro stavebnictví a nemovitosti KPMG Česká republika pkliment@kpmg.cz @PavelKliment

3


MARWICK listopad/prosinec 2015

komentář

Posedlost devizovým kurzem Jsme po oslabení koruny chudší, nebo naopak bohatší? Komentář Zdeňka Tůmy. str. 5

téma

Bankéři věří realitnímu trhu Snesitelná míra rizika a solidní výnosy – investovat do ­nemovitostí se vyplatí a vědí to i banky. str. 6

infografika

Kalendář povinností firem Nezapomeňte na právní povinnosti, které prová‑ zejí konec účetního období. str. 18

peníze

Český úřad v cloudu Jak funguje cloudové řešení v Británii a čím se může inspirovat Česko? str. 26

coffee break

Peníze v golfu S Klárou Spilkovou o tom, kolik stojí sezona a zda se dá golfem uživit. str. 28

business lunch

Okolo vína se dělá velké divadlo Jak funguje byznys, kde si každý píše svoji útratu sám, prozradí majitel vinárny Na břehu Rhôny. str. 34

Marwick – časopis pro klienty a příznivce KPMG Česká republika. Vydává 6x ročně KPMG Česká republika, Pobřežní 1a, Praha 8. MK ČR E 22213. Předplatné on-line verze na www.marwick.cz. Šéfredaktorka: Michaela Raková, art director: Štěpán Prokop, fotoeditorka: Barbora Mráčková, korektorka: Edita Bláhová. © 2015 KPMG Česká republika, s. r. o., a Czech limited liability company and a member firm of the KPMG network of independent member firms affiliated with KPMG International Cooperative („KPMG International“), a Swiss entity. All rights reserved.


komentář

Posedlost devizovým kurzem Často slyšíme a v médiích čteme, že oslabením koru‑ ny jsme zchudli. Dovolená v zahraničí je dražší, zdražilo se nám zboží z  dovozu, prostě si po přepočtení na eura za naše úspory nyní koupíme méně než před dvěma lety, kdy Česká národní banka začala intervenovat. Naše osobní zkušenost k  takovému závěru snadno může svádět. Po‑ kud jsme se v listopadu 2013 chystali s rodinou na lyže do Alp, tak nás výlet v zimě opravdu vyšel zhruba o pět pro‑ cent dráž. Sami ale tušíme, že nelze vzít pouze zkušenost z  dovolené v  zahraničí. Dopady změny kurzu, podobně jako změny úrokových sazeb ekonomiku ovlivňují řadou způsobů. V  prvé řadě nemá smysl argumentovat celkovým objemem úspor, jak někteří činí, protože většina našich výdajů je v domácí ekonomice, kde kupujeme za koruny. Například nájemné, či obecněji cena za bydlení, s kurzem koruny nijak nesouvisí, přitom tvoří podstatnou část útra‑ ty drtivé většiny domácností. Přepočet úspor na eura by dával pochopitelně smysl v případě našeho vstupu do eu‑ rozóny. To evidentně není na pořadu dne, ale pro ilustraci vůbec není špatné takovou úvahu nyní udělat. Znamená to ovšem, že musíme na eura přepočítat všechno, nejen naše úspory. Podívejme se na konkrétní čísla – budu vy‑ cházet z údajů ke konci roku 2013, kdy koruna oslabila, a  budu předpokládat, že 1.  ledna  2014 jsme přijali euro. Byli bychom po daném oslabení koruny chudší, nebo na‑ opak bohatší? Vklady rezidentů v  bankách byly tehdy 3 210 mld. korun, z  toho domácnosti držely na účtech 1 810 mld., zbytek měly české firmy. Pětiprocentní oslabení koruny by tedy způsobilo ztrátu 160 mld. korun neboli hodnota eur, která bychom našli na našich účtech začátkem roku, by byla o tuto částku nižší ve srovnání s případnou kon‑ verzí z korun na eura o dva měsíce dříve. Musíme ale pře‑ počítat všechno, nejen naše úspory  – máme také dluhy. Podíváme­‑li se jen na úvěry českých rezidentů v bankách, činily v té době 2 230 mld., z toho na domácnosti připadla zhruba polovina. Asi nás nepřekvapí, že větší část zadlu‑ žení domácností je spojena s  nákupem vlastního bydle‑ ní. Dynamika hypotečních úvěrů je v  posledních letech opravdu značná. Tím se nám naše „ztráta“ začíná vyva‑ žovat, neboť hodnota našich úvěrů v  eurech by byla po oslabení koruny logicky nižší.

„Musíme přepočítat všechno, nejen naše úspory – máme také dluhy.“

Zdeněk Tůma Partner odpovědný za finanční sektor KPMG Česká republika ztuma@kpmg.cz @zdetuma Na porovnání vkladů a úvěrů vidíme, že vklady pře‑ vyšují. Odráží to známou skutečnost, že úspory jsou v čes‑ ké ekonomice vysoké a banky mají dost zdrojů na posky‑ tování úvěrů. Nicméně náš výčet tímto nekončí. V úvahu musíme vzít i  státní dluh. Sice s  ním v  našem domácím rozpočtu nijak nepočítáme, v naší úvaze ho ale pominout nemůžeme. Vláda/stát žádné „své“ peníze nemá, chod stá‑ tu financuje z peněz, které vybere na daních, a pokud to nestačí, tak z těch, které si půjčí. Vzniklý dluh ale splácíme všichni, a není to málo ani při současných nízkých úroko‑ vých sazbách – ročně se tato částka pohybuje v desítkách miliard korun. Celkově tento dluh tehdy činil 1 700 mld., přitom větší část z něj byla korunová. I tuto částku – sní‑ ženou o dluh v eurech – bychom museli přihodit na naši hromádku. A  zjišťujeme, že celkový dluh už převyšuje naše úspory v bankách. Samozřejmě z této úvahy nechci demagogicky vyvo‑ zovat, že by nám vlastně prospěl co nejslabší kurz. Chtěl jsem na tomto jednoduchém příkladu jen ilustrovat, že dopady rozhodnutí centrální banky, ať už se týkají výše úrokových sazeb, či devizového kurzu, jsou různé v  jed‑ notlivých částech ekonomiky. Samozřejmě i  zvýšení či snížení úrokových sazeb bude mít odlišný dopad na vě‑ řitele a dlužníky, pohyb kurzu jinak ovlivní vývozce a do‑ vozce apod. Tato rozhodnutí dělají centrální banky s cílem působit proti hospodářskému cyklu a  v  případě útlumu ekonomiku trochu nakopnout, v  případě rychlého růstu naopak přibrzdit. Osobně mám pocit, že klademe až příliš velký důraz na nominální kurz české koruny a zapomínáme na infla‑ ci. V tom jsme možná obětí vlastního úspěchu. Inflaci se podařilo snížit na úroveň vyspělých zemí již někdy před deseti lety a téměř jí v posledních letech nevěnujeme po‑ zornost. Přitom pohyb inflace má podobný dopad jako změna kurzu: jestliže se zvýší inflace a  následně mzdy, dopad na naši konkurenceschopnost to má stejný jako posílení koruny. V každém případě jsou jak inflace, tak devizový kurz pouze nominální veličiny. Tyto ekonomické veličiny nám pomáhají vyjádřit, jak jsme bohatí, samotné bohatství ale netvoří. To, jak jsme bohatí, je dáno jen tím, co jsme schopni vyrobit a vytvořit, nikoli tím, v jaké měně to počítáme.

5


téma

Bankéři věří realitám. Česko láká na nízké úrokové sazby

Do hledáčku bank se čím dál tím víc dostává trh s nemovitostmi. Dává to smysl – úrokové sazby dluhopisů jsou dlouhodobě extrémně nízké, místy dokonce záporné, mezibankovní úrokové míry rovněž nejsou vysoké a banky potřebují svou likviditu do něčeho ukládat. Nemovitosti se proto jeví jako dobrá volba se snesitelnou mírou rizika a zároveň solidním výnosem. Text: Jiří Táborský, ilustrace: Nikola Logosová

Celou studii si můžete stáhnout na www.kpmg.cz.

Čím dál zásadnější je realitní sektor pro banky v roz­ vinutých ekonomikách, pro ty české je zatím z  hlediska významnosti zhruba na průměru všech sledovaných zemí a  dále roste. Tuto tendenci dokládá šestý ročník studie Property Lending Barometer, kterou vydává mezinárodní síť poradenských společností KPMG.

6

Rozsáhlého výzkumu se účastnily banky z 21 evrop­ ských zemí a letošní vydání potvrdilo, že výborné výsledky z loňského roku nebyly pouhým krátkodobým zlepšením, ale spíš začátkem pozitivního trendu. Rok 2014 podle vý­ sledků představuje určitý bod zlomu, od kterého se krizí značně poškozený trh opět probouzí k životu.


téma

Investujte v Česku, úvěry jsou levné Lidé, kteří jsou ve více než 90 velkých bankách od­ povědní přímo za sektor realit, se v průzkumech KPMG shodují na tom, že tento příznivý trend bude pokračovat i nadále. Jedním z klíčových ukazatelů realitního trhu je úro­ veň úrokových marží ve srovnání s referenčními sazbami, jako je EURIBOR či český PRIBOR. Ta jasně dokládá, že financování nemovitostí je stále výrazně snazší v rozvinu­ tých západních zemích. Zatímco úroková marže se v Ně­ mecku u nových developerských projektů pohybuje v roz­ mezí 2 až 2,5 procenta a u existujících investičních staveb dokonce kolem 1,5 procenta, na druhém konci žebříčku nalezneme Chorvatsko se sazbou až 7,5 procenta pro de­ velopery a zhruba o jeden procentní bod nižší sazbou pro existující projekty.

Úroková marže napříč Evropou (u průmyslových objektů) Pobaltské státy

4,7–5,7 %* 4–5,5 %**

Chorvatsko Česká republika Německo Řecko

6–7,5 %* 5–6,3 %** 2,5–3 %* 2,4–2,7 %** 2–2,5 %* 1,5–2 %** 3,6–4,8 %* 3,5–4,7 %** * Nové developerské projekty ** Existující investiční stavby

7


téma „I letos platí, že mezi zeměmi střední a východní Ev­ ropy patří Česká republika ke státům s vůbec nejnižšími úrokovými sazbami,“ poznamenává Pavel Kliment, Part­ ner odpovědný za služby pro stavebnictví a  nemovitosti v KPMG Česká republika. Jeho tvrzení dokládají i zjištěná čísla – u developerských projektů se marže v Česku pohy­ bují kolem 2,5 procenta a  zajímavé je, že podobné číslo platí i pro financování transakcí u již existujících budov. U nejlepších projektů potom marže mohou spadnout i na hodnotu kolem 2 procent. Za zmínku stojí špičková kondice českého bankovního sektoru. V českých bankách je podle názoru oslovených bankéřů 98 procent úvěrů na nemovitosti zcela bez problémů. V  tomto ukazateli nás předstihuje pouze Švédsko s 99 procenty. Naopak když se podíváme na sousední Slovensko, zjistíme, že v  pořádku mají 73 procent úvěrů. „Česko je velmi perspektivní země, protože banky do budoucna očekávají pozitivní vývoj, riziko je poměrně nízké a  ziskovost přitom zůstává na slušné úrovni,“ dodává Kliment.

Ochota financovat hotely

úroková marže u výstavby nových hotelů Česká republika

2,7–3,1 %

Řecko

3,7–5 %

Kypr

4,2–5 %

Chorvatsko

6,4–7,5 %

Development, nebo hotová budova? Značné rozdíly přetrvávají v ochotě bank financovat již zavedené a existující projekty, které generují jistý pří­ jem, ve srovnání s developerskými plány. Nejnižší ochota dávat peníze na developerské projekty panuje v  tradič­ ních ekonomikách typu Velké Británie. V Česku je naopak poměrně vysoká. „České banky sice stále raději financují již hotové investiční stavby, nicméně je vidět meziroční nárůst ochoty platit i developerské projekty, které banky v době krize odmítaly. Je to z toho důvodu, že hotových budov, které by se daly financovat, už není tolik, a pokud chtějí mít byznys v realitní oblasti, což chtějí, tak jim ne­ zbývá než do developerských projektů investovat,“ říká Kliment. Tím ale české unikáty nekončí. Významný posun je i v oblasti financování výstavby hotelů. V minulosti pano­ vala v tomto směru značná neochota, protože jde o nevy­ zpytatelný segment, ve kterém existuje velká konkuren­ ce. Letošní rok byl ale pro turistický ruch velmi příznivý a  na hotelovém trhu byla navíc realizována řada trans­ akcí. To se projevilo i meziročním nárůstem ochoty bank dávat peníze právě na hotely. Sice jde stále o  nejméně preferovaný segment, ale situace již není tak dramatická jako před pár lety.

Klubové financování projektů Ochota oslovených bank spolupracovat* Rakousko Česká republika

90 %

Polsko

80 %

Slovensko

80 %

* Jsou otevřené či velmi oteřené spolupráci

8

100 %

„České banky jsou také nejvíce ochotné podílet se na takzvaném klubovém financování, tedy že projekt finan­ cuje více bank najednou. Všechny banky v Česku, s nimiž jsme mluvili, tuto strategii podporují. Objem jednotlivých úvěrů je obrovský a bankám se v klubu daří dobře rozředit riziko,“ dodává Kliment. Zajímavé je i srovnání ochoty bank poskytovat úvěry v cizí měně. Tuzemské peněžní ústavy s tím podle zjištění nemají problém a děje se tak velmi často. Důvody mohou být dvojího druhu. Jednak jde o to, že podstatná část čes­ kých bank má zahraniční matky, které samy působí v ze­ mích eurozóny, tudíž s úvěry v eurech není problém. Dru­ hým možným vysvětlením je kurzová stabilita. Pokud by česká koruna výrazně fluktuovala, musely by se banky při poskytování úvěrů v eurech zajistit proti kurzovému rizi­ ku. Jenže česká koruna je vůči euru dlouhodobě velmi sta­ bilní, k čemuž přispívá i intervence České národní banky, která činí kurz koruny a eura předpověditelným v delším časovém horizontu. Dalším důvodem je, že nájmy jsou ve většině případů nominované v eurech.

Postavte průmyslovou halu Pro řadu investorů bude klíčová i otázka, jak se mění přístup bank v závislosti na typu nemovitosti. Jak již bylo uvedeno, lze sledovat jistý posun v segmentu hotelů. Stá­ le sice jde o  nejméně preferovanou oblast, ale situace se zlepšuje. Dále je v Česku silný zájem bank na financování průmyslových objektů, kanceláří i  rezidenčních budov. Obecně v  evropských zemích je ochota bank financovat nemovitosti tradičně nejvyšší u  rezidenčních projektů, které těsně následuje maloobchod a hned potom kance­ láře. Nejméně přitažlivé je pro banky financování hotelů z důvodu značné rizikovosti tohoto podnikání. Jistou vý­ jimkou jsou pouze země s výrazným podílem turistického ruchu, jako je Řecko či Kypr.


téma

Co země, to unikát Evropa vskutku není homogenní ekonomickou oblastí. Rozdílná historie i současnost generuje mezi jednotlivými zeměmi obrovské rozdíly a pro investory například ze Spojených států mnohdy není snadné porozumět faktu, že stačí posunout se o pár kilometrů a všechno je jinak.

Švýcarsko

Řecko

Španělsko

Dosud nebyla řeč o Švýcar­ sku, přestože jde v mnoha ohledech o  zajímavou ekonomiku a  KPMG jí věnovala zvláštní studii. Realitní trh v této zemi má za sebou 15 let neustálého růstu a  nyní hrozí pře­ hřátím. Proto v roce 2013 švýcarská centrální banka přijala řadu opatře­ ní, aby tomuto vývoji předešla. Po­ zoruhodné je, že tento vývoj postihl spíše trh s  hypotékami. Financová­ ní investičních projektů přílišných změn nedoznalo. Výše úvěrů se po­ hybují v rozmezí 40–70 procent cel­ kového rozpočtu projektů, přičemž nejméně peněz je možné získat na průmyslové stavby, nejvíce naopak na kanceláře a rezidenční projekty.

Z tohoto úhlu pohledu je za­ jímavé sledovat například Řecko, které prochází jednou z nejhorších dluhových krizí ve své historii. Loni sice jeho HDP rostl o  0,8 procenta, ale pro letošek už růst nelze oče­ kávat. Navíc je evidentní, že bez dohody s  EU o  třetím záchranném programu by Řecko dávno zbankro­ tovalo. Obrovská nejistota způsobe­ ná tímto vývojem se promítá i do realitního trhu. Ochota zahranič­ ních investorů do Řecka investovat je mizivá, a  tak všechno spočívá na bedrech místních hráčů. Nejis­ tota jde ale ruku v  ruce s  výnosy, které se v  Aténách očekávají mezi 6,5 a 10 procenty podle typu nemo­ vitosti. Nicméně 45procentní podíl špatných úvěrů s různým stupněm rizikovosti nevěstí nic dobrého.

Naopak velmi pozoruhodný vývoj můžeme sledovat v další jižní zemi – ve Španělsku. I tato země se potýkala s velkou hospodářskou kri­ zí a dodnes není z nejhoršího venku. Nicméně dění na tamním realitním trhu si zaslouží pozornost. Objem realitních transakcí v  této zemi le­ tos oproti loňsku dramaticky naros­ tl a  Španělsko dokonce předstihlo Francii. Loni jeho podíl na celkovém objemu realitních transakcí dosáhl pouhých 2,9 procenta. Za letošní první pololetí je to 7,9 procenta. Není se čemu divit – dvě třetiny špa­ nělských bank v  průzkumu uvedly financování realitního trhu jako důležité, či dokonce extrémně dů­ ležité pro svůj byznys. Ani úrokové sazby v  této zemi nevypadají hro­ zivě a  pohybují se od dvou do čtyř procent podle typu nemovitosti.

9


téma

Aby stádo nemovitostí nesežrali daňoví vlci

Byť se může zdát, že nemovitosti jsou stálé a vše kolem nich je běh na dlouhou trať, daňový

systém je sleduje a hlídá, aby se náhodou „nezaběhl“ nějaký odvod, a to ať už je náš vztah k nemovitostem jakýkoliv.

Ilustrace: Nikola Logosová

I když jsou nemovitosti budovány za účelem prode­ je nebo pronájmu, využívány pro vlastní podnikání nebo jsou předmětem spekulativních obchodů, na každou tuto oblast daně pamatují a vytváří specifické podmínky, s ni­ miž je nutné počítat. Každá daň má totiž zvláštní ustano­ vení týkající se nemovitostí a  některé byly přijaty pouze v  souvislosti s  vlastnictvím nebo obchodováním v  této oblasti.

Správné plánování je základ Všechny nemovitosti mají z daňového hlediska spo­ lečnou potřebu, a to dobře předem plánovat jejich využití a budoucí osud. Pokud na počátku dojde k nastavení špat­ ného režimu, většinou se s tím později dá hnout jen velmi obtížně (což výstižně koresponduje se slovenským ozna­ čením „nehnuteľnosť“). Následné změny vždy provázejí dodatečné výdaje. Každý, kdo přichází do styku s nemo­

10

vitostmi, by měl proto zodpovědně plánovat každý krok. Netýká se to jen podnikatelů, pro které jsou nemovitos­ ti středobodem všeho, ale i ostatních, byť řeší třeba jen vlastní bydlení. Ačkoliv se může zdát doporučení plánovat a mode­ lovat budoucí užití nemovitostí jako samozřejmost, ne vždy je možné obsáhnout veškeré hypotetické souvislos­ ti, které mohou nastat a s nimiž je nutné počítat. V řadě případů se setkáváme s triviálními opomenutími, jež ná­ sledně způsobují vrásky nejednomu investorovi. Taková opomenutí samozřejmě nejsou způsobena jen neznalostí nebo nezájmem o danou problematiku, ale značnou mě­ rou k  nim přispívá i  stále se měnící legislativa, která se zatím neustálila a každoročně se vyvíjí. V důsledku toho dochází k výkladovým problémům i u nově přijatých opat­ ření, jež k jistotě majitelů, nájemců a uživatelů nemovitos­ tí rozhodně nepřispívají.


téma

Jak si daňový vlk může smlsnout na nemovitosti? — Prodej některých pozemků v roce 2016 může v porov­ nání s  prodejem v  roce 2015 ukousnout na odvodu DPH 21 %. Není­­­‑li možné prodat pozemek ještě letos, pak může být určitým řešením využití záloh. — Změna osoby povinné zaplatit daň z nabytí nemovitosti může při pevně stanovené ceně prodeje navýšit náklady na pořízení o další 4 %. — Uplatnil­­­‑li nemovitostník nárok na odpočet DPH při výstavbě nemovitosti (bytového domu) za účelem budoucího prodeje bytových jednotek, ale v  důsledku tržního vývoje došlo k  prodeji bytů až po uplynutí lhůty pro osvobození od daně, vzniká povinnost upravit část uplatněného odpočtu DPH. Pokud by s touto alternativou počítal předem, bylo by za určitých podmínek možné přijmout opatření k její eliminaci zafixováním původních podmínek. — Fyzická osoba si pořídila byt pro vlastní bydlení s  fi­ nancováním prostřednictvím hypotéky. Po delší době se rozhodne ho pronajímat (umožňují­­­‑li to podmínky hy­ potečního úvěru). Pokud v  okamžiku zahájení pronájmu nevěnuje pozornost otázce zdanění příjmů z  pronájmu a zvolí relativně výhodný a snadný paušální náklad, je jisté, že z pronájmu zaplatí daň z příjmů. Pokud by byl vhodně zvolen způsob odpisování a sledování skutečných výdajů, mohla by být daňová povinnost významně nižší, či dokon­ ce nulová. — Osvobozený pronájem nemovitosti může výrazně ovliv­ nit možnost uplatnění nároku na odpočet jak při jejím po­ řízení, tak při vybudování technických zhodnocení. Vhod­ nými opatřeními je ale možno negativní dopady snížit či úplně eliminovat. — Uzavře­­­‑li pronajímatel nájemní smlouvu s  nájemcem a zároveň dojde k povolení vybudovat technické zhodno­ cení, je nutné v  případě ukončení nájmu ověřit, jak tato skutečnost ovlivní základ daně, a to jak na straně pronají­ matele, tak i nájemce. Vhodnou úpravou nájemní smlouvy je možné vzniklou situaci předem ošetřit tak, aby byla pro obě strany daňově výhodná. Ačkoliv toto řešení mohou ještě upravit také smlouvou o ukončení nájmu, ve většině případů již nemají smluvní strany vůli jakkoliv spolupraco­ vat. V některých případech mají dokonce záměry opačné. — Při volbě způsobu odpisování nemovitosti je nutné při­ hlížet k  možnostem budoucích technických zhodnoce­ ní. Zrychlený způsob sice generuje v prvních letech vyšší daňové odpisy, na druhou stranu v  případě technického zhodnocení dochází k prodloužení doby odpisování. Uve­ dený příklad má stejně jako předešlý různé úhly pohledu. Jiný význam má tato skutečnost pro vlastníka s dlouhodo­ bými plány a jiný v případě krátkodobějších plánů. — U zahraničních společností pak i rozhodnutí o volbě po­ řízení nemovitosti prostřednictvím dceřiné společnosti či přímým nákupem může mít výrazně rozdílný dopad na zdanění, a to nejen v oblasti daně z nabytí nemovitých věcí.

Nemovitosti a daně jdou ruku v ruce Samozřejmě nikdo není vševědoucí a nelze předem postihnout veškeré alternativy a rizika. Proto je v procesu plánování důležité ověřování původních předpokladů a zá­ měrů s  realizací odpovídajících kroků. Vzhledem k  dlou­ hodobosti procesů bývá tato oblast opomíjena, resp. se na ni zapomíná. Ve většině případů veškeré procesy pokračují setrvačností a v ten nejméně vhodný okamžik se pak zjistí, že reálný stav neodpovídá původnímu nastavení. I  v  těchto případech hrají významnou úlohu daně. Vliv mají i  další okolnosti, zejména změny v  legislativě vztahující se ke katastru nemovitostí, ke stavebním před­ pisům, územnímu plánování a podobně. Příkladem může být nedávná změna občanského zákoníku, jež do oblasti nemovitostí zavedla řadu nových pojmů, které stávající legislativa neošetřovala, a přes veškerou snahu novelizace souvisejících zákonů stále existují oblasti, kde není jasné řešení.

V nejméně vhodný okamžik můžete zjistit, že reálný stav neodpovídá původnímu nastavení Rychlé a operativní daňové plánování je zkrátka v ob­ lasti nemovitostí velmi významné, ačkoliv to vzhledem k  jejímu charakteru málokdo předpokládá. Doufáme, že vám během čtení žádná daň neukousla z vaší nemovitosti více, než bylo nutné. Petr Toman Partner v oddělení Daňového poradenství KPMG Česká republika ptoman@kpmg.cz

11


téma

Stavba, která nezestárne Pět podlaží, uprostřed velké atrium, velkorysá vstupní hala a hlavně unikátní plášť ze speciální oceli, která odolává dešti a větru a díky níž bude stavba krásná řadu let. Tato nedávno dokončená budova KPMG, přezdíva­ ná podle svého mřížkování „jablečný štrúdl“, stojí v lucemburské obchodní čtvrti Kirchberg. Uvnitř se nachází 18 tisíc metrů čtverečních kancelářské­ ho prostoru a k tomu tři podzemní patra pro parkování. Návrh lucembur­ ského architektonického studia Valentiny Architects letos ocenila i porota soutěže o nejlepší evropskou ocelovou stavbu roku.

Foto: Louis Bavent

12


téma

Nekonečné schody Nejvíc „cool“ schody na světě. Cesta bez konce. Schody do prázdnoty. Tak po­ pisují fanoušci umění dílo, které najdete na dvoře sídla KPMG v německém Mni­ chově. Schody jsou devět metrů vysoké a  tvoří dvojitou ocelovou spirálu. Navrhl je slavný dánský umělec s islandskými kořeny Olafur Eliasson, který proslul svými instalacemi hrajícími si se světlem, pokřivenými tvary či vodou. Před časem třeba ohromil New York obřími umělými vodopády. On sám nazval mnichovské dílo jako „Přepsání“.

13


rodinné firmy

„Otec zakladatel musí odcházet za potlesku“ Rodinná firma USSPA z Orlickoústecka je největší společností v oboru wellness/spa v České republice. Patří mezi tři nejvýznamnější výrobce ve své kategorii v Evropě. Letos slaví dvacetileté výročí, na kontě má několik vlastních patentů a produkty vyváží do dvaceti zemí světa. Před čtyřmi lety firmu úspěšně převzali první rodinní nástupci, dcera zakladatele Kateřina Kadlecová společně s manželem. Text: Lenka Medvecová

Zakladatel firmy Petr Kolář začínal v devadesátých letech dovozem skořepin a komponentů spa od americ­ kého výrobce. Brzy začala firma směřovat k vlastní výrobě a také k vývoji. Ze začátku pomohlo úspěchu firmy hlavně technic­ ké zaměření zakladatele a ambice vlastní výroby. „Dostali jsme tak důležité procesy pod kontrolu a také vývoj do vlastních rukou, což nám umožnilo zásadně se odlišit a postupně získat nejrůznější konkurenční výhody. Důle­ žitou roli sehrály také dobré vztahy s původním americ­ kým dodavatelem, od kterého jsme se na počátku hodně naučili a  který následně naše záměry přijal s pochope­ ním,“ popisuje vývoj současná ředitelka Kateřina Kadleco­ vá a zároveň dodává: „Táta na začátku nezakládal primár­ ně rodinnou firmu. Bylo ale přirozené, že maminka půjde do podnikání s ním, a pro mě, která jsem se kolem firmy pohybovala už od jejího samého začátku, bylo také samo­ zřejmé, že se hned po studiích naplno zapojím. Ve firmě se postupně realizoval i můj manžel a dnes je výkonným ředitelem.“ Před dvaceti lety nebyla v Česku žádná inspirace, jak vést rodinnou firmu. Podle Kadlecové byly proto na začátku podnikání spíše vůle, nadšení a víra než nějaký promyšlený podnikatelský plán.

Firma by měla rodinu posílit Výhody rodinných firem vidí Kateřina Kadlecová hlavně ve vzájemné důvěře a opoře mezi angažovanými členy. Tyto firmy jsou podle ní lidštější uvnitř i navenek a také flexibilnější. „To nejdůležitější na řízení rodinné firmy je, že osobní odpovědnost je vyvážena svobodou. Ze svých rozhodnutí se nemusíte nikomu zodpovídat, pouze sami sobě. Navíc si v rodinné firmě můžete dovolit rozhodnout se v konkrétní situaci podle srdce, a ne čísel. Nejdůležitější ale je zvládnout a rozvíjet dobré vztahy ve firmě i v rodině. Práce nesmí rodinu ohrozit, naopak by ji měla posílit,“ říká Kadlecová.

Strategická rozhodnutí vznikají i doma u večeře Bavit se doma o práci je podle Kateřiny přitom zcela přirozené. Naopak snažit se oddělit práci a soukromí by mohlo být v případě rodinné firmy kontraproduktivní. Sama přiznává, že by tím trápila zbytečně jen samu sebe. Kvůli operativním záležitostem si navíc zásadní věci stih­ nou s manželem říci až večer doma. „Ostatně právě tam se nejčastěji formují strategická rozhodnutí. Aby ale nedošlo k mýlce, my nežijeme pouze prací. Žijeme krásný rodinný a pestrý nepracovní život, máme čas myslet na sebe, své koníčky a zábavu, umíme odpočívat, ostatně v tomto obo­ ru jsme odborníci. To vše se ale nevylučuje s tím, že třeba během dovolené máme neskutečně plodnou diskuzi nad problémem, který se nám v práci do té doby nedařilo vy­ řešit,“ dodává Kadlecová.

„Syn je ještě malý, ale podnikem už žije.“ 14


rodinné firmy

„Pořád máme nové vize a odvážné cíle. Hlavně ale svou práci děláme poctivě a s radostí, což se ve výsledném díle také odráží.“

Společné podnikání se vyvíjí přirozeně Kateřina Kadlecová a její manžel jsou prvními rodin­ nými nástupci ve firmě USSPA. Prošli tedy už úspěšnou generační obměnou, která se projevuje i navenek, letos například zvýšením domácího prodeje o 100 %. Rostli s podnikem a nabírali zkušenosti postupně. Už nyní pře­ mýšlí o svých nástupcích. „Už teď se s manželem bavíme o tom, jestli a jak syna k firmě směrovat. Zatím je malý, ale sám už podnikem žije. Nechyběl na žádném vánočním večírku pro zaměstnance, jezdil se mnou na výstavy, po fabrice roznáší bonbóny, když má narozeniny. Od mala tvrdí, že bude ředitelem USSPA, takže my jsme zatím spíš ti, kdo se mu snaží ukazovat i další možnosti a chystat mu příležitost volby,“ popisuje svoji představu o nástupnictví ředitelka.

Převzetí firmy by mělo mít velkolepý obal Sama si převzetí firmy představuje jako velký den, stejně tak to zažila u svého nástupnictví. Převzetí se při­ pravovalo jen necelý rok, protože rozhodnutí přišlo rych­ le. K odchodu rodičů z firmy se však přesto dopracovali postupným debatováním a plánováním. Den „D“ pak byl velkolepým „obalem“ tak významné události, což podle Ka­ dlecové v takovém procesu nesmí chybět: „Otec zakladatel musí odcházet za potlesku a ovací, zároveň sám musí být stoprocentně přesvědčen a nesmí skončit jen napůl. Nová generace musí dostat důvěru a prostor. Odcházející gene­ race se naopak má umět vzdát své vlastní důležitosti, jak podstatu zvládnutí odchodu z vedení firmy hezky popisuje můj táta. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že na to nejdů­ ležitější v převzetí rodinné firmy se nemůžete tak úplně připravit – nejdůležitější je přijetí plné zodpovědnosti. Za firmu, za zaměstnance, za rodinu.“

15


rodinné firmy

4 pravidla pro rodinné firmy, která jsme se naučili od Japonců O chystaném boomu nástupnictví a předávání českých rodinných firem nové generaci

bylo v posledních měsících napsáno opravdu hodně. Nezbytná generační výměna, která nastane v několika následujících letech a s níž nemají české rodinné firmy založené po roce 1989 prozatím přímou zkušenost, nás nutně vede k hledání inspirace a příkladů v zahraničí. Rodinné firmy s tou nejdelší tradicí jsme našli v Japonsku.

Ilustrace: Maria Makeeva

Podnik rodiny Hoshi je tzv. ryokan, tedy tradiční japonský lázeňský penzion. Ten jejich byl založen v roce 718. Ještě starší společností byla jedna japonská stavební firma založená v roce 518, ta však bohužel neustála ekonomické otřesy a zanikla v 80. letech 20. století po více než čtyřiceti generacích. V KPMG jsme se nechali inspirovat japonskou tradicí a na jejím základě jsme sestavili čtyři pravidla, která v rodinných podnicích platí. Využili jsme při tom zkušeností a reálných problémů, které musela rodina Hoshi v několika posledních generacích řešit. Výsledkem bylo mimo jiné i zjištění, že v Japonsku je nástupnictví především velkou zodpovědností. Na rozdíl od českého prostředí zde hovoříme o mnoha generacích, které do firmy investovaly svou energii, a o velkém tlaku a očekáváních.

Pravidlo první: Nástupnictví je třeba promýšlet již od raného věku potomků Každé ráno ve tři čtvrtě na sedm udeří 78letý Zen­ goro Hoshi do gongu. Jeho hosté usednou na rohožky z rýžové slámy kolem něj, pijí čaj a tiše naslouchají bud­ dhistickým životním pravdám, jimiž je majitel pro daný den vybavuje. Nehovoří nikdo menší než potomek firmy, jíž se podařilo něco nevídaného: zůstat v rodinných ru­ kou po 46 generací. Promýšlet možnosti nástupnictví, vychovávat své potomky v souladu se svými vizemi, hodnotami i etikou podnikání, to je to nejdůležitější, co je třeba nepodcenit. Zapojování potomků do chodu firmy od brzkého věku je vhodnou formou, jak je připravit na budoucí odpovědnost. Dalším důležitým bodem je odpovídající vzdělání, ideálně pochopitelně ve stejném odvětví, v jakém rodinná firma podniká. Obzvlášť strojírenské firmy se dnes potýkají s nedostatkem patřičně vzdělaných lidí na vedoucích pozicích. Pokud firma podniká ve službách, vyplatí se studium práv, marketingu, managementu či ekonomických oborů. Čím úžeji se budoucí nástupce vzdělá v oboru rodinného podnikání, tím lépe nejen pro podnikání, ale i pro něj.

16

V japonské tradici probíhá výchova potomků pro předání firmy velmi přísně. Otec sám musí uznat, kdy je jeho syn připraven převzít firmu. V rodině Hoshi syn při­ jme jméno Zengoro a převezme podnik. Současný Zen­ goro je již 46. v pořadí.

Pravidlo druhé: Otcové musí vědět, kdy odejít Tradice rodiny Hoshi a její zásady se v lecčems pojí se starojaponskými tradicemi jako takovými a také s buddhistickým náboženstvím. Japonské ryokany jsou tradiční hostince, jež jsou mimo jiné typické velmi úzkým kontaktem s majitelem, který zde mnohdy funguje coby mentor při buddhistických rituálech a cvičeních. I kvůli těmto specifickým požadavkům na budoucího nástupce je jeho příprava složitým a zdlouhavým procesem. Ne­ pracuje se jen se znalostmi a dovednostmi, ale i s vírou a do značné míry také se soft skills. Právě tyto hodnoty jsou možná hlavní komoditou rodiny Hoshi a důvodem, proč její podnikání vydrželo tak dlouho. I z pohledu čes­ kých personalistů roste důležitost soft skills každý rok.


rodinné firmy Mnozí tvrdí, že pokud majitel sedí v ředitelském křesle ještě v 80 letech, pak v něm i zemře. Doporučovaná hranice odchodu je maximálně 75 let. Jedním z důvodů, proč by měla starší generace včas odejít, jsou výsledky studie rozvojové banky KfW, které ukázaly, že pokud manažeři příliš zestárnou, výrazně se snižuje jejich schopnost inovovat a přizpůsobit se rychlosti trhu. Současný Zengoro Hoshi by si ve svém věku sám rád užíval zaslouženého odpočinku, ale před pár lety přišel o svého nástupce. Jeho syn Hiroshi, kterého vychovával jako svého pokračovatele, zemřel nečekaně na selhání srdce ve věku pouhých 48 let, což s sebou přineslo vel­ ké komplikace. Zengoro začal okamžitě zvažovat další možnosti nástupnictví v rodině. Po krátkém váhání mezi vnuky se rozhodl pro svou nejmladší dceru Hisae, kterou začal na tuto pozici ihned připravovat.

Pravidlo třetí: Nástupce je třeba hledat někdy i mimo rodinu I v historii rodiny Hoshi se některé generace musely vyrovnávat s absencí mužského dědice, který buď nebyl, nebo jej otec nevyhodnotil jako způsobilého k převzetí podniku. V takovém případě japonské právo umožňo­ valo adoptovat zetě, tedy manžela dcery, a předat mu jméno i firmu. Dnes už tuto variantu japonské právo neumožňuje. Současný Zengoro Hoshi tak připravuje k převzetí podniku svou svobodnou dceru Hisae, která se na chodu firmy již delší dobu aktivně podílí. Hisae bude první ženou, která převezme rodinné podnikání v celé dlouhé historii této firmy. Nejedna česká rodinná firma se pravděpodobně bude potýkat s problémem, komu firmu předat. Většina českých majitelů věří, že se jim podaří předat podnik potomkům. V  případě několika potomků je možné firmu rozdělit, což s sebou ale zároveň nese jedno z největších rizik – rozštěpení firmy. V případě dělení firmy je proto nezbytné obrátit se na odborníky, kteří rozdělí firmu tak, že všechny její části budou na sobě nadále závislé, tedy

pokud majitel trvá na zachování celistvosti firmy, nebo naopak umožní individuálnější řízení jednotlivých částí. Rodina Hoshi svůj majetek zásadně nedělí. Ten, kdo se stane nástupcem, získá nejen celý rodinný podnik, ale i veškerý další majetek a bohatství, které rodina má. V evropských podmínkách se to může zdát nespravedlivé vůči ostatním potomkům či příbuzným, na druhou stra­ nu je tato praxe prověřena skoro padesátkou generací stále rostoucího podniku. Angličtí vědci zjistili, že předání rodinné firmy může být hladší, jestliže je dědicem dcera. Dcery totiž mají větší tendenci stavět na základech vytvořených otci – nechtějí je bořit, čímž předejdou mnoha generačním sporům při převzetí řízení. Variantou, která by jistě v japonských podmínkách nebyla přijatelná, je předání řízení profesionálním manažerům. Firma zůstane v  rodinném vlastnictví, jen ji převezmou profesionální manažeři například do doby, než nový nástupník doroste. Je to tedy vhodné řešení v případě, že zde není zkušený rodinný příslušník, který by mohl firmu převzít. I tato varianta má své výhody. Profesionálové dokážou leckdy řídit firmu střízlivěji a s nadhledem, přičemž rodinní příslušníci mohou zasednout v  dozorčích radách a na vše dohlížet.

Pravidlo čtvrté: Zachovat tradice a neztratit vize Rodinné firmy v  ČR, stejně jako kdekoli jinde ve světě, kladou důraz na dlouhodobý vývoj. Většinou se nepouští do rizikových investic, nerady se zadlužují. Úzkostlivě si hlídají své dobré jméno, svou značku, která je zárukou kvality a jejich hlavní komoditou. Zachovávat tradice a přitom se přizpůsobovat stále novým požadavkům zákazníků a  trhu může být složité. Každý nový šéf firmy stojí před otázkami, co může obětovat z dosavadních tradic, aby firma neztratila tvář, ale ani klienty. Je to jeden z věčných konfliktů, které musí rodinné firmy řešit. Hisae, která bude podnik přebírat, je skeptická k otcovým staromódním představám o budoucím vý­ voji podniku. Otec chce přilákat více mladých Japonců, není ale schopen reagovat na jejich požadavky na vyšší komfort – mladým potenciálním klientům by více než futon vyhovovala postel a místo saké by si raději poseděli u vína. Je tedy pravděpodobné, že první žena v historii tohoto domácího podniku přinese mnohé změny a nové strategie. Ví totiž, že jen tradice nestačí. Milan Bláha Partner odpovědný za služby pro rodinné firmy KPMG Česká republika mblaha@kpmg.cz @BlahaMil & Alexander Koeberle-Schmid Senior Manager, KPMG Deutschland

17


Účetní období společnosti zpravidla trvá 12 měsíců a shoduje se s kalendářním rokem – začíná 1. ledna a končí 31. prosince. Společnost může místo kalendářního roku zvolit jako účetní období i tzv. hospodářský rok. Ten může začínat pouze prvním dnem jiného měsíce, než je leden. Účetní období lze změnit v  souladu se společenskou smlouvou nebo stanovami rozhodnutím valné hromady či sta‑ tutárního orgánu. Účetní období bezprostředně předcházející změně pak bude kratší, nebo delší než uvedených dvanáct měsíců. Změnu musí společnost vždy předem oznámit pří‑ slušnému finančnímu úřadu. Jinou délku účetního období může mít také společnost při založení či přeměně. Řádná účetní závěrka se každoročně sestavuje právě k poslednímu dni účetního období.

Poslední den účetního období (a jeho změna)

31. 12.

Text: Iva Šteflová, KPMG Legal

Každá společnost, která je ovládána jinou osobou, má po‑ vinnost vypracovat do tří měsíců od konce účetního období zprá‑ vu o vztazích. Odpovědnost za vypracování nese statutární orgán ovládané osoby, tedy jednatelé či členové představenstva. Zprá‑ va o vztazích popisuje vztahy mezi ovládanou a ovládající osobou a ostatními osobami ve skupině. Účelem zprávy je vytvořit ucelený obraz o veškerých jed‑ náních a úkonech ovládané osoby, které jsou ovlivněny specific‑ kými vztahy vyplývajícími ze začlenění společnosti do určitého podnikatelského seskupení. Zpráva má zhodnotit výhody a nevý‑ hody, které společnosti účast ve skupině přináší, a případně též upozornit na újmu vzniklou v  důsledku ovlivnění jinou osobou. Pokud se vypracovává výroční zpráva, zpráva o vztazích se k ní připojí, jinak zůstává jako samostatný dokument.

Příprava zprávy o vztazích

1. 1. –  31. 3.

společnosti s ručením omezeným? Nezapomeňte na právní kroky, které ho provázejí.

Čeká vás v nejbližší době konec účetního období v akciové společnosti nebo ve

Kalendář: konec účetního období


Každá společnost má povinnost zveřejnit účetní závěrku ve sbírce listin obchodního rejstříku. Společnosti, které mají povinnost mít závěrku ověřenou auditorem, ji zveřejní i s vý‑ roční zprávou po jejich ověření a po schválení valnou hroma‑ dou do 30 dnů od splnění obou uvedených podmínek. Bez ohledu na to, zda byly závěrka a zpráva uvedeným způsobem schváleny, zakládají společnosti tyto dokumenty do sbírky nejpozději do 12 měsíců od konce účetního období. Takové účetní jednotky jsou povinny zveřejnit i zprávu audito‑ ra a případně informovat o tom, že zveřejňované účetní zázna‑ my nebyly schváleny. „Neauditované“ společnosti zakládají účetní závěrku do sbírky listin bez zbytečného odkladu po je‑ jím vyhotovení. Do sbírky listin se spolu s účetní závěrkou nebo výroční zprávou ukládá návrh na rozdělení zisku nebo vypořádání ztrá‑ ty a jejich konečná podoba, nejsou­‑li součástí účetní závěrky.

Založení dokumentů do sbírky listin

30. 7.

Zhotovení řádné účetní závěrky (a výroční zprávy)

1. 1. – 30. 6.

Zajímá vás více právních aspektů při zakládání a vedení společnosti? Kontaktujte naše odborníky z KPMG Legal na mhrdlik@kpmg.cz.

Řádnou účetní závěrku projedná valná hromada nejpozději do šesti měsíců od posledního dne účetního období. Společně se schválením účetní závěrky rozhodne valná hromada o rozdě‑ lení zisku a jiných vlastních zdrojů či o úhradě ztráty.

Nejzazší datum pro projednání účetní závěrky valnou hromadou

30. 6.


20


„Za boom financování nemovitostí mohou centrální banky“ Jedním z hlavních faktorů růstu financování trhu s nemovitostmi je uvolněná monetární

politika centrálních bank po celém světě. Nízké úrokové sazby přivedly trh k vysokému růstu a podle expertů jsme nyní už za vrcholem současného boomu. Množí se však obavy, co nastane, až centrální banky v oblasti monetární politiky přitvrdí. V debatě, kterou na toto téma uspořádala společnost KPMG, na otázky odpovídali Pavel Kliment, odpovědný za služby pro stavebnictví a nemovitosti v KPMG Česká republika, Jan Rýdl, který má v Raiffeisenbank na starosti financování nemovitostních projektů, a Zdeněk Havelka, výkonný ředitel CPI Property Group.

Text: Jiří Táborský, foto: Barbora Mráčková

21


1:1 Máme nyní před sebou čerstvé vydání studie Property Lending Barometer za rok 2014 a část roku 2015. Jak byste shrnuli výsledky této studie? Máme už krizová léta za sebou? PK: Z hlediska financování realitního trhu je krize za námi. Na trzích v současné době panuje značný optimismus, který pramení zejména z vysoké dostupnosti financování způsobené nízkými úrokovými sazbami. Rozpětí mezi výnosností nemovitostí a úrokovými sazbami se vrátilo na předkrizovou úroveň. Když je řeč o nízkých úrokových sazbách, je možné za jeden z faktorů růstu trhu s nemovitostmi považovat velmi uvolněnou monetární politiku centrálních bank? PK: Bezpochyby je to jeden z hlavních důvodů. Pro všechny investory se nesmírně zúžilo spektrum aktiv, do nichž lze investovat s  přiměřeným výnosem a  snesitelnou mírou rizika. Nemovitosti si však výnos zatím stále ­ponechávají. JR: Pro banku jde o  zcela novou situaci. Potýkáme se se zápornými sazbami, jako je PRIBOR či EURIBOR. Tato situace nám připadá postavená na hlavu. Představa, že by klient bance doplácel za to, že si u ní uložil peníze, je absurdní. Pane Havelko, zeptám se vás jakožto představitele skupiny, která investuje v této oblasti a vlastní i velké množství nemovitostí: Jak vidíte trend poslední doby? ZH: Všude kolem nás vnímám, že zažíváme ještě lepší časy, než byly ty předkrizové, a to zejména z titulu skutečně levných úvěrů. To činí investice do nemovitostí velmi atraktivní, protože dosahujeme výrazně kladného výnosu, a  je to alternativa, kam peníze v  současné době investovat. Podívejme se z pohledu investora na Českou republiku. Má náš trh budoucnost? Kdybych byl investor, vyplatí se mi investovat do nemovitostí v Česku, pane Havelko? ZH: Bezpochyby ano. Samotná základna nám sice příliš neroste, ale na druhou stranu je velice stabilní a příliš neklesla ani v době krize. Výše nájmů je zde skutečně velice stabilní, což je způsobeno kapacitou české ekonomiky jako takové. Aby například v  Praze došlo ke kontinuálnímu nárůstu nájmů, je potřeba, aby sem přišli noví investoři a trh se trochu rozhýbal. Otázkou je, proč se to neděje. Odpověď bych hledal v atraktivitě České republiky jako takové.

Pane Rýdle, doporučil byste investorům realitní trh, nebo byste spíše naznačil, že to není úplně ideální cesta? JR: Určitě doporučil. Nicméně dosud jsme mluvili zejména o kancelářích. Já bych připomněl i  rezidenční

22

„V dobách růstu nemůžeme pracovat jen s tím, že přijde propad. Uvažujme spíše o tom, jak využít dobrá léta.“ Pavel Kliment je v KPMG Česká republika Partnerem odpovědným za služby pro stavebnictví a nemovitosti


1:1 nemovitosti a byty. V bance už druhým rokem pozorujeme silný trend investování do těchto nemovitostí, který kromě nízkých úroků přiživují i relativně nízké ceny bytů samotných, ceny stavebních prací a další faktory. Pane Havelko, pro kondici českého trhu s realitami je důležité, aby si velké firmy vybraly právě Česko. Jaké faktory podle vás rozhodují o volbě místa pro nové sídlo? ZH: Například Slovensku hraje do karet eurozóna. Investorům v  této zemi zkrátka odpadají těžkosti spjaté s  kurzovým rizikem. Pro Varšavu zase mluví to, že jde o obrovský a rychle se rozvíjející trh, což z tohoto města činí velkou konkurenci právě pro Prahu. Jinak je to pochopitelně otázka dopravní infrastruktury, letecké dostupnosti těchto měst a dalších faktorů.

„Představa, že by klient bance doplácel za to, že si u ní uložil peníze, je absurdní.“ Jan Rýdl má v Raiffeisenbank na starosti financování nemovitostních projektů

V Barometru jsem našel vyjádření ve smyslu, že teď je sice situace dobrá, ale panují jisté obavy o udržitelnost tohoto trendu. Z čeho tyto obavy vznikají? PK: Problém je, že řada investic na tomto trhu bude fungovat pouze s  takovými úrokovými sazbami, jaké máme dnes. Zásadním impulzem na trhu s nemovitostmi bude změna politiky centrálních bank a od ní se odvíjející dostupnost financování. Druhým faktorem je, že je tento trh cyklický. Všichni lidé na tomto trhu to vědí a zvykli si na to. Podle mého mínění se nyní v této konkrétní periodě nacházíme už za vrcholem růstu. Logicky tedy musíme očekávat, že se dříve nebo později dočkáme určitého propadu. ZH: Pan Kliment to řekl zcela správně. Důležité je také dodat, že nejde jen o pasivní vlastnictví té či oné nemovitosti. Podstatné také je, jak investor s  nemovitostí pracuje. Dnes, kdy jsou peníze levné, o jednotky je zájem ze strany nájemníků a obecně všechno hraje investorům do karet, není problém na nemovitostech vydělávat. Otázkou je, zda to někteří investoři zvládnou i  ve chvíli, kdy takto ideální podmínky na trhu nebudou. Větší a zkušení investoři asi problém mít nebudou, protože budou umět využít synergických efektů v rámci svého portfolia nemovitostí. Problém může nastat u malých investorů, zejména u těch, kteří mají nemovitost jen jednu. Podle výzkumu české banky ochotně poskytují velký objem úvěrů v eurech. Když se zeptám čistě z pohledu financování trhu s nemovitostmi – trápí vás vůbec monetární politika České národní banky, nebo se spíše díváte na Evropskou centrální banku? JR: V eurech skutečně poskytujeme velký objem úvěrů, ale jedná se o ty projekty, kde i nájmy jsou denominovány v eurech, což jsou zejména kanceláře. Ale například v  retailu jsou nájmy většinou korunové, a  proto volíme i korunové financování, abychom maximálně eliminovali kurzové riziko, které se ukázalo jako velký problém v Maďarsku či v Polsku. Vedou se diskuse na téma, při jak vysokých úrokových sazbách by lidé přestali být schopni splácet hypotéky.

23


1:1 Někteří hovoří třeba o třech procentech, ale podle mého názoru to tak dramatické není, protože u privátních hypoték i  u  financování developmentu se snažíme klienty přesvědčit, aby si nyní při nízkých úrokových sazbách fixovali sazby na co nejdelší dobu, abychom bez potíží překonali krizi, která může přijít za dva či tři roky. Nejsou proto výjimkou sazby fixované na deset let i delší dobu. Padlo zde, že zažíváme výraznou konjunkturu, dokonce že už snad jsme za jejím vrcholem. Co může spustit propad?

banky ani neměly příležitost se pustit do nějakých extrémně rizikových projektů, které by jim navýšily objem špatných úvěrů. PK: Já mohu jen potvrdit to, co zde zaznělo. Přidal bych k tomu ještě jednu věc, a sice že jak jsme zde Českou republiku popisovali jako velmi malý trh, což má řadu negativ, tak ono to má i svá pozitiva. A tohle je právě jedno z nich. Díky tomu, že je ten trh malý, je i velice dobře čitelný a přehledný, což pomáhá předcházet větším excesům.

JR: Odhadnout, kdy dojde k propadu, je velmi složité. Pokud jde o čistě rezidenční trh, tak na něj může mít dopad pohyb úrokových sazeb a cen bytů směrem nahoru. Investoři přestanou byty kupovat, řada lidí v důsledku vyšších úrokových sazeb nedosáhne na hypotéku, mladí lidé zůstanou bydlet u rodičů a byty se nebudou prodávat. ZH: Podle mého mínění bude do realit krize importována z  jiných odvětví ekonomiky. Nejde o  to, že lidé nebudou schopni splácet hypotéku, která bude o trochu dražší v důsledku růstu úrokových sazeb. Oni ji nebudou schopni splácet vůbec, protože nebudou mít práci. V případě České republiky, která je významně závislá na exportu, může jít o faktory, které sem budou importovány z ciziny.

„Zažíváme ještě lepší časy, než byly ty předkrizové – díky skutečně levným úvěrům.“

PK: Předpovědět nějaký termín krize je skutečně prakticky nemožné. Nicméně ještě mě k tomu napadá jeden důležitý bod – v dobách konjunktury dost dobře nemůžeme pracovat jen s tím, že zase přijde propad. Spíše bych uvažoval nad tím, jak využít ta dobrá léta. Jinými slovy, kolik velkých investic a kolik velkých institucionálních investorů zvládneme do České republiky nalákat v  této příznivé době. A  není to jen o  České republice, ale o  celém regionu střední a východní Evropy. Do hry o skutečně masivní investice, které se na tomto globálním trhu točí, podle mě musíme vstupovat jako součást většího celku.

Zdeněk Havelka

Závěrem bych otevřel ještě jedno pozitivní téma. Podle Barometru mají české banky 98 procent úvěrů v oblasti nemovitostí v naprostém pořádku. V ostatních zemích jsou objemy problémových úvěrů výrazně vyšší. Jak je možné, že právě české banky si v tomto důležitém ukazateli stojí tak dobře? JR: Máme opravdu velmi přísné risk manažery. Navíc můžeme díky obchodním aktivitám skupiny Raiffeisen čerpat zkušenosti prakticky z celé Evropy a dalších částí světa. Od samého začátku jsme k financování nemovitostí přistupovali skutečně velmi přísně, protože jde o  obrovské částky a jedná se vždy o dlouhodobé financování, u něhož se musí zvážit i hospodářský cyklus a další faktory. ZH: Z  mého pohledu je to částečně dáno i  tím, že české banky financují primárně české projekty. Český trh je do určité míry velice plochý v tom smyslu, že jsme zde nezažili nějaké extrémní propady, ale ani extrémní růst. A  právě tato plochost českého trhu způsobila, že české

24

je výkonným ředitelem CPI Property Group


brífink

6 základních kroků k implementaci SAM V minulém vydání jsme se věnovali finančním výhodám, které přináší správně nastavená správa softwarových licencí. Také jsme zmínili některé překážky, jež společnostem brání v implementaci SAM (Software Asset Management), z nichž jako nejvýznamnější jsou vnímány celková složitost a finanční náročnost.

3

Vyhodnocení aktuálního IT prostředí

Text: Petr Marounek, KPMG Česká republika

Porovnání aktuálních licenčních oprávnění s reálným nasazením produktů vám poskytne prvotní pohled na vaši efektivní licenční pozici. Tímto postupem rychle identifikujete oblasti, kde vám žádné riziko nehrozí (nepoužívané licence nebo podpory, příležitosti k opětovnému využití již nepoužívané licence a podobně), a oblasti, kde pravděpodobně došlo k  většímu využití produktu, než na jaké má vaše organizace nárok. Toto porovnání vám poskytne cenný čas, který můžete využít buď k podniknutí nápravné akce, nebo k nákupu chybějících licencí za vyjednané ceny (bez dodatečných přirážek).

Definice strategie a cílů SAM

Existuje jednodušší přístup k SAM, který by byl použitelný? Alternativou standardního SAM procesu je zavedení procesu založeného na eliminaci rizik, který se soustředí pouze na vysoce rizikové produkty, případně na výrobce softwaru, u nichž nejpravděpodobněji hrozí v nejbližší budoucnosti návštěva ve formě auditu. V takovém případě je třeba zohlednit následující kroky:

Pověření odpovídajícího personálu

1

Je velice důležité, aby zodpovědnost za procesy spojené se správou softwarových licencí převzal zaměstnanec, který rozumí licencování a zároveň má dostatečné technické znalosti. Od této osoby bude vyžadována spolupráce s mnoha dalšími odděleními, takže velmi vhodné jsou také vynikající komunikační a vyjednávací s­ chopnosti.

Vyhodnocení rizik v rámci celého IT

2

Většina společností se soustředí na jednoho, případně dva nejvýznamnější výrobce softwaru a neprovedou analýzu rizik v rámci celého IT prostředí. Tím však vynechávají základní krok pro prioritizaci oblastí, ve kterých se zpravidla nachází největší riziko – například příliš složitá infrastruktura, limitované znalosti interních zaměstnanců, komplexní licenční podmínky, špatná dohledatelnost licenčních oprávnění, vysoké riziko auditu a podobně.

4

Jakmile provedete výše uvedené porovnání u několika produktů, budete mít lepší představu o účinnosti již existujících SAM procesů a nástrojů ve vaší společnosti. Díky tomu budete schopni definovat svoji SAM strategii a cíle v takové míře vyspělosti, jaké by vaše společnost chtěla dosáhnout, procesy, které bude třeba zavést, nástroje, které bude třeba nasadit, model řízení a odpovědností.

5

Tvorba plánu projektu (roadmapa) Vaše roadmapa bude záviset na rozsahu SAM aktivit, které byste rádi zavedli. Je však důležité, aby byly vaše ambice realistické. Jak už bylo uvedeno výše, vnímaná celková složitost a finanční náročnost implementace SAM jsou překážkami k získání dostatečných financí a záštity, a proto je nezbytné tyto obavy při vytváření projektového plánu odpovídajícím způsobem řídit.

Realizace přínosů

6

Přínosy SAM uvidíte už po prvním vyhodnocení licenčních oprávnění oproti reálně nasazenému softwaru. Spolu s finančními výhodami uvedenými v  prvním článku SAM přináší společnostem také mnoho nepeněžních ­benefitů.

V příštím dílu této série se zaměříme na potenciální nepeněžní benefity a zároveň nahlédneme pod pokličku licencování

softwarových produktů v cloudu. Potřebujete více informací už nyní? Kontaktujte autora článku na pmarounek@kpmg.cz.

25


peníze

Český úřad v cloudu Už žádná další zdlouhavá a neprůhledná výběrová řízení na IT služby. České úřady mohou fungovat zase o něco lépe. Přehlednost, transparentnost, úspora času i peněz – tomu všemu pomáhá cloud. Co tento přístup nabízí pro veřejné instituce a v čem se můžeme poučit od zemí, které už ho ve veřejné správě zavedly? Ilustrace: Nikola Logosová

Zhruba polovina amerických státních institucí pou‑ žívá cloudové řešení, v Evropě se touto cestou vydaly ze‑ jména Velká Británie, Francie nebo Španělsko. Průkopníci této technologie ukazují, čemu všemu může cloud ve stát‑ ní správě prospět. Totiž že je schopný institucím ulehčit objednávání služeb, celý proces zjednodušit, zprůhlednit a  ušetřit veřejné peníze. Například ve Velké Británii už přes tři roky funguje takzvaný G­‑Cloud pro nákup IT slu‑ žeb. Také Česko v současnosti uvažuje o zavedení podob‑ ného systému. Čím se v Británii můžeme inspirovat?

Britové mají jeden katalog IT služeb pro všechny

Cíle britského cloudu 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

26

Omezení nákupu drahých a na zakázku vytvářených řešení Využívání levných, standardních a kompatibilních řešení Jednou pořízenou aplikaci mohou znovu využít jiné orgány veřejné správy Nákup pouze takových služeb, které veřejná správa opravdu potřebuje Platba pouze za skutečně využité služby Škálovatelnost služeb a rychlé přizpůsobení aktuálním potřebám Flexibilita při výměně aplikace nebo dodavatele

Britský G­‑Cloud umožňuje vytvořit jednotný přehled nabídek IT služeb pro potřeby veřejné správy. Všechny in‑ stituce mohou díky němu čerpat stejné služby za shodné ceny a za totožných podmínek. Nemusí vypisovat klasický tendr, žádnou obvyklou veřejnou soutěž. Seznam všech potřebných služeb totiž najdou v on­‑line katalogu, který je pro všechny instituce stejný. Jak celá věc přesně funguje? Firma nabízející IT služby se zaregistruje, podá nabídku a stát s ní následně uzavře rámcovou smlouvu (takzvaný „framework“). Ta splňuje veškeré formální podmínky související se zadává‑ ním veřejných zakázek. Tato firma poté může svou službu nabízet prostřednictvím společného on­‑line katalogu, do kterého mají přístup jednotlivé veřejné instituce. V  Bri‑ tánii se mu říká Digital Marketplace. Každý úřad či jiná instituce si zde mohou za určitých pravidel vybrat přesně to, co právě potřebují. Katalog obsahuje popis všech nabízených služeb a informace o dodavatelích. Ve Velké Británii v současnos‑ ti obsahuje přes 19 000 služeb od téměř 1 900 dodavatelů. Každá rámcová smlouva má omezenou délku trvání na jeden rok, přičemž možnost uzavřít nový framework se pro dodavatele otvírá každých šest až devět měsíců. Všechny smlouvy o  poskytování služeb uzavřené na zá‑ kladě rámcové smlouvy pak mají délku trvání nejvýše dva roky.


peníze

G-Cloud šetří čas i peníze Ostrovní řešení je relativně nové, funguje tři roky, a ještě stále prochází vývojem. Výhody tohoto systému jsou ale zřetelné už nyní: veřejné instituce nemusí vypiso‑ vat klasické tendry, díky čemuž mohou zavádět potřebné IT služby rychleji. Průměrná doba nutná na zprovoznění služby se zkrátila na současných zhruba 60 dnů. Nedílnou součástí celého procesu jsou i  předdefinované smluvní vzory. Například pro malé obce má G­‑Cloud jeden jasný přínos: úředníci nemusí detailně znát zákon o  veřejných zakázkách a mít zkušenosti potřebné k sepisování smluv s dodavateli. Stejná nabídka pro všechny, flexibilita, rychlost  – to vše šetří veřejné peníze. Výzkumy předpokládají, že díky využívání G­ ‑Cloudu klesnou náklady v  průměru o 50 procent. Po dobu platnosti aktuálního frameworku jsou všechna pravidla jednotná pro všechny účastníky. Vše je jasné, jednoduché, snadno dohledatelné, a  tedy transpa‑ rentní. Všechny strany musí zveřejňovat smlouvy a repor‑ tovat požadované informace. Nedodržení pravidel zna‑ mená vyloučení z  G­‑Cloudu. Transparentnost je zkrátka základním principem G­‑Cloudu. Vlastnosti systému navíc otevírají trh širšímu okruhu poskytovatelů služeb. Není to tedy žádné dohazování spřá‑ teleným firmám, nevítězí vždy jen nejdravější korporace. V  Británii se ukázalo, že 87 procent ze všech nabídek IT služeb nyní tvoří malé a střední firmy.

Nabídek je někdy až příliš V Británii také vyšlo najevo několik nevýhod nového systému. K těm hlavním patří vytváření nadbytečných na‑ bídek. Jednoduchý proces přidání služby do frameworku totiž způsobuje vysoké množství položek v katalogu, kde se tím pádem objevuje řada služeb, o  které nikdo nemá zájem. Během provozu se ukázal i  další problém. Pokud úřad nenajde požadovanou službu, nemůže po ní vznést poptávku. Dodavatelé se tudíž nemohou dozvědět, o jaké služby je do budoucna zájem, a  zákazníci musí v  někte‑ rých případech vypisovat standardní výběrová řízení. Určité potíže způsobuje i fakt, že maximální doba tr‑ vání smlouvy o poskytnutí služeb je 24 měsíců. Zákazníci musí tedy poměrně často provádět migraci svých dat.

Česko je na křižovatce. Kudy vyrazit? Británie je jen jedním z řady příkladů. Každá země se vydává svým směrem, jeden osvědčený postup budování cloudu pro veřejný sektor neexistuje. Jednotlivé země se například liší tím, kdo poskytu‑ je IT služby veřejnému sektoru. Zatím nejrozšířenější je model takzvaného vládního cloudu, kde sdílené služby poskytují nadresortní datová centra státu. Několik dalších evropských zemí se rozhodlo jít cestou komerčního clou‑ dového řešení, kdy sdílené služby poskytují komerční sub‑ jekty (příklad G­‑Cloud ve Velké Británii). Další státy jdou střední cestou a volí řešení hybridní. V Česku se prozatím diskutuje, jak cloud ve veřejné správě využít. Máme tedy příležitost prozkoumat výhody a nevýhody jednotlivých systémů z praxe v jiných státech – inspirovat se a  poučit. Právě rozhodnutí, zda má sdílené služby poskytovat stát, nebo komerční subjekt, je jednou z prvních otázek, které stát musí zodpovědět. Nutné je vyjasnit také institucionální a  legislativní ukotvení cloudu a vzít při tom ohled na současné zákony, zejména na zákon o veřejných zakázkách. Česko tedy stojí na křižovatce a hledá svoji cestu. Po‑ kud se rozhodne správně, bude český stát fungovat zase o krůček lépe. G–Cloud v číslech 50 procent – Ukazuje se, že státy využívající G-Cloud na IT služby mohou dosáhnout až padesátiprocentní úspory veřejných peněz. 87 procent – V Británii se změnil profil společností, které poskytují IT služby veřejnému sektoru. Díky G-Cloudu dostávají šanci malé a střední firmy. 60 dní – Odpadají dlouhá výběrová řízení, díky G-Cloudu úřady začínají používat služby v průměru za dva měsíce od poptávky. Jan Voříšek Manager KPMG Česká republika jvorisek@kpmg.cz

27


28


„Peníze mě nesmí spoutat“ Klára Spilková, nejlepší česká golfistka

29


coffee break

Jako jediná Češka hraje nejprestižnější golfovou soutěž starého kontinentu – Ladies European Tour. Ráda by na olympiádu v Riu příští rok a má i další smělé sportovní plány. Každopádně ví jistě, že peníze jsou důležitou součástí golfu, ale cestou za úspěchy není radno se jimi příliš zaobírat. „Mohlo by mě to spoutat a vzít mi radost ze hry – a to nechci,“ řekla nám Klára Spilková během rozhovoru, který se točil kolem financí. Text: Jana Divišová, foto: archiv Bogner

Vzpomenete si, jak vypadala vaše první pokladnička? Myslím, že to bylo prasátko a že ho mám dokonce doma. (úsměv) Po pravdě… Moc jsem do něho nikdy nenašetřila, nebyla jsem jako holčička spořivá, a kdyby se o moje finance nestarali rodiče a asistentka Monika, možná by to s mým utrácením vypadalo tak nějak podobně. Ale možná ne. Zatím se to nedozvím, protože se to dozvědět teď vlastně ani nechci. Vím rámcově nejdůležitější záležitosti kolem peněz – zhruba kolik je na účtu, jak vypadá financování sezony, ale do detailů se nepouštím. Aby vás peníze nestresovaly? Přesně tak. Potřebuji řešit věci kolem golfu, a ne kolem peněz. Když jsem se stala profesionální hráčkou, převzala jsem určitě větší díl odpovědnosti i  za finance, ale bez pomoci okolí, zvlášť rodičů, by to pro mě byla velká zátěž a starost, která by se do mé hry mohla promítnout. Takže jsem rodičům i ostatním za jejich pomoc opravdu vděčná. Jak jsem už ale řekla, neznamená to, že bych byla úplně mimo… (úsměv) Po turnajích jezdím většinou sama nebo s  caddym a  musím mít peníze k  dispozici a  umět s nimi zacházet. K tomu mi slouží speciální účet, na který se převede jen potřebná částka plus malá rezerva. Kdyby došlo k vykradení účtu v cizině, což se mi zatím naštěstí nestalo (zaťukává), tak aby škody nebyly moc veliké. Za hotely a letenky utratím jednoznačně nejvíc peněz, to je nejnáročnější položka v rozpočtu na sezonu.

„Nevím, o čem je normální život. Od čtyř let hraju golf.“ 30

Předpokládám, že častěji zacházíte s kartou než s hotovostí. Je to tak? No jéje. Kartu mám v ruce prakticky pořád. Platím s ní po celém světě. Ale dostanu se i k bankomatům, samozřejmě. Jeden takový, který komunikoval jen čínskými nápisy, mě docela překvapil. Ale nakonec z  něho peníze vypadly. Malou hotovost mám také vždycky u  sebe jako pojistku, kdyby karty nefungovaly. Ale takový případ si ani nepamatuju.


coffee break

5 věcí, které o Kláře možná nevíte 1. 2. 3.

4. 5.

Už jako desetileté děvčátko měla handicap 14,3. Mezi profesionálky patří od roku 2010, tehdy jako šestnáctiletá začínala s handicapem +4. Velmi si cení podpory rodičů, kteří stejně jako ji podporují i syna na prestižních studiích módního návrhářství v Antverpách. Klára v Antverpách předváděla bratrovu kolekci a moc ji to bavilo. V týmu má kromě dalších odborníků také psycholožku.

„Sezona stojí asi tři miliony. Půl si vydělám, půl zaplatí sponzoři.“

Co jste udělala s prvními penězi vydělanými golfem? Tak to vím úplně přesně. Investovala jsem je do dalších turnajů. Totéž se děje dodnes, stále to tak dělám. Když si něco pěkného chci koupit, tak si to třeba i koupím, ale většina peněz jde zpět do golfu. Samozřejmě že se mi asi jako každé holce v mém věku líbí pěkné věci a sem tam shoppuju… Ale mám štěstí, že jeden z mých sponzorů vyrábí sportovní a volnočasové oblečení, šaty, boty… Krásně mě zásobí, můžu si vybírat. A večerní šaty mi vždycky ušije můj bratr, který vystudoval UMPRUM u Liběny Rochové a teď je na škole v Antverpách. Takže to mám vlastně moc dobře zařízené.

Dovedete si představit, že byste byla někde zaměstnaná? Tuhle jsem o tom přemýšlela, jaké by to asi bylo. Došlo mi, že vlastně vůbec nevím, o čem normální život je. (úsměv) Od čtyř let hraju golf, od třinácti cestuju sama po Evropě a od šestnácti jsem si golfem začala vydělávat. Tak jsem si říkala, že bych šla alespoň někam na brigádu, abych zjistila, co to obnáší, chodit do práce. Jenže pak jsem si uvědomila, že to zkrátka nemám jak stihnout mezi všemi povinnostmi kolem golfu, všemi turnaji, tréninky, cestováním, povinnostmi ke sponzorům. Třicet týdnů v roce nejsem v republice. Zatím nemám šanci ani na tu brigádu a jednou možná budu dost překvapená.

Jak velkou část rozpočtu na sezonu pokryjí sponzorské peníze a jak složitě se v dnešní době sponzoři shánějí? Tak asi nejdřív k  té druhé otázce  – sponzorů není moc, ale sehnat se dají. To má na starosti v týmu Monika a je opravdu moc šikovná. Na začátku sezony je potřeba říct si, kolik zbylo z té předchozí, kolik je k dispozici od sponzorů, a stanovit, které turnaje můžu objet a které ne. Sezona stojí přibližně tři miliony, přibližně půl si vydělám a polovinu získám od sponzorů, kterým pak jejich přízeň samozřejmě musím vrátit prostřednictvím různých akcí. Když někdo čte v novinách, že jsem loni vydělala 58 172 €, a představuje si, že mi leží na účtu, tak se plete. Prakticky všechny míří zpátky do golfu, abych se mohla posouvat dál. Také mám zodpovědnost za tým, který mě obklopuje v mé KLARA SPILKOVA, s. r. o., ve které je hlavním jednatelem táta.

Má golf právem nálepku sportu pro horních deset tisíc? Záleží na tom, jak to vezmete. Do jisté míry jsou drahé všechny sporty a spíš rozhoduje, na jaké úrovni hrajete. Myslím si, že lidé se golfu v souvislosti s penězi kolikrát zbytečně bojí. Stačí se porozhlédnout a  vychytat nějaké výhodné klubové členství. Nemusíte mít výbavu za desítky tisíc a míčky se dají sehnat i za dvacet korun. Přemýšlí golfista nad jednotlivými ranami stylem „Když tohle dám, tak mi na účtu přistane sto tisíc eur“? To naštěstí většinou přesně nevíte. Je ovšem zajímavé, že komentátoři v České televizi docela často částky za jednotlivé údery pouštějí do éteru. „Minul pat a pět tisíc eur je pryč.“ Zjevně mají lepší informace. Samozřejmě víte, že peníze jsou v pozadí, ale takhle smýšlet nesmíte. Alespoň já to nechci. Golf je moje láska, chci se jím bavit a podávat co nejlepší výkony.

31


evropská scéna

To nejlepší z kultury, když jste na cestách Užijte si přelom podzimu a zimy velkolepě na těch nejlepších kulturních akcích, které

evropská scéna nabízí. Divadlo, hudba nebo literatura vás doprovodí až do konce roku 2015. Text: Anna Batistová

Botticelliho renesance Berlín do 24. 1. 2016 Známá berlínská Gemäldegalerie zve návštěvníky k  jedinečnému setkání s dílem jednoho z největších renesančních mistrů – Sandra Botticelliho (1445–1510). Velkolepá exhibice nabízí více než stovku děl tohoto florentského malíře (Venuše, Peklo, Portrét Danta Alighieriho aj.). Bot­ ticelli ovlivnil svým osobitým výtvarným stylem velkou řadu následovníků, Gemäl­ degalerie proto vystavuje také díla Botti­ cellim bezprostředně inspirovaná (např. G. Moreau, D. Rossetti, E. Degas, M. Denis, R. Magritte, A. Warhol, B. Viola, C. Sher‑ man, D. LaChapelle aj.).

Bach a Vivaldi moderně Praha, Londýn, Mnichov, Madrid 8.–12. listopadu 2015

Historie budoucnosti Paříž do 4. 1. 2016 Jedna z nejočekávanějších výstav roku 2015 je právě k vidění v paříž­ ském Louvru. Jmenuje se Stručná historie budoucnosti (název odkazuje ke stejnojmenné knize Une brève histoire de l’avenir Jacquese Attaliho vydané v roce 2006) a propojuje díla současných umělců, jako jsou Mark Manders, Tomás Saraceno, Wael Shawky, Camille Henrot, Isabelle Cornaro, Chéri Samba či Aj Wej­‑wej, s obrazy a sochami z odlišných historických epoch. Tematicky se výstava dotýká čtyř oblastí: světového uspořádání, velkých říší, expanzí a polycentrického světa, v jakém dnes žijeme.

32

Fenomenální americký houslis­ ta Gil Shaham v listopadu vystoupí ve čtyřech evropských městech  – v  Praze, Londýně, Mnichově a  Madridu. Za do­ provodu newyorského orchestru Sejong Soloists představí klasické skladby (na­ příklad Vivaldiho Čtvero ročních období či houslové koncerty J. S. Bacha) v netra­ dičním současném pojetí. Shahamovy nahrávky získaly řadu ocenění včetně cen Grammy. V Praze houslista vystoupí už 8. listopadu od půl osmé večer v Ru­ dolfinu, a to v rámci festivalu Struny pod­ zimu, který nabízí výběr jazzu, klasické hudby i world music.


evropská scéna

Noc divadel Různá města ČR 21. listopadu 2015

Lulu v kině Různá města ČR 21. listopadu 2015

Na třetí listopadovou sobotu letos připa­ dá také už třetí ročník Noci divadel. Je to noc nevšedních zážitků, kdy budou mít návštěvníci možnost v divadlech vidět věci, které jim obvyk­ le během sezóny kulturní instituce nenabízejí. V loňských letech to byly workshopy, přednášky, autogra­miády, besedy s režiséry, prohlídky záku­ lisí malých i velkých divadel, ale třeba také bou­ rání scény. Co přinese letošní ročník? Přijďte se podívat 21. listopadu do divadel po celé České re­ publice. Noc divadel je součástí evropské­ ho projektu Europe­ an Theatre Night.

Celkem v devatenácti městech po celé republice se bude 21. listopadu promítat v kinech Live in HD přenos opery Lulu Alba­ na Berga z Metropolitní opery v New Yorku. Ačkoliv se jedná o více než čtyřhodinovou podívanou, bude stát za to. Lulu je strhující operní příběh o lásce, vášni a smrti. Bergovu hudbu bude řídit je­ den z  nejzkušenějších dirigentů, hudební ředitel Metropolitní ope­ ry James Levine. V náročné titulní roli září sopranistka Marlis Pe­ tersen, spolu s  ní účinkují Susan Graham, Daniel Brenna a  Johan Reuter. Špičkové obsazení režíru­ je Luc De Wit.

Spisovatelé a strach Praha 6.–9. listopadu 2015 Pětadvacátý ročník Festivalu spisovatelů si zvolil téma strach. Přijďte si poslechnout, z čeho, z koho a proč mají strach pozvaní spisovatelé. Na programu budou tradičně autorská čtení a debaty. Pozvání letos přijali iz­ raelský spisovatel Yishai Sarid, íránský spisovatel Mahmoud Dowlatabadi, marocký spisovatel Abderrahim El Allam a  nizozemský spisovatel Arnon Grunberg. Ten v Praze uvede ve spolupráci s nakladatelstvím dybbuk a ni­ zozemským velvyslanectvím svou knihu Gstaad. Z českých literátů se před­ staví Marek Šindelka a Miloslav Topinka.

Hvězdné války posedmé Krátce před Vánoci půjde do čes­ kých kin napjatě očekávané nové pokra­ čování Hvězdných válek. Sedmá epizoda s podtitulem Síla se probouzí láká na pů­ vodní herce, kteří hráli v roce 1983 v Ná­ vratu Jediho. Režisér J. J. Abrams obsadil Harrisona Forda, Carrie Fisher či Marka Hamilla. Soudě podle trailerů se fanoušci mohou opět těšit na vynikající vizuální efekty. Tvůrce původních Hvězdných válek George Lucas prodal v  roce 2012 práva na sérii Star Wars za čtyři mi­ liardy dolarů filmovému studiu The Walt Disney Compa­ ny. V plánu jsou tedy ještě další díly.

Goulding v deliriu Osmadvacetiletá popová zpěvačka Ellie Goul­­ ding, která společně s Adele patří k nejvýraznějším osobnostem současné britské hudby, vydává v lis­ topadu nové album Delirium. Na desce se podílely osobnosti jako Ryan Tedder z One Republic nebo Guy Lawrence z Disclosure. Zpěvačka pojede s al­ bem na evropské turné, v  jehož rámci se 30.  led­ na 2016 zastaví v pražské O2 areně. Ellie Goulding, která má na svém kontě mimo jiné Cenu kritiků BRIT Awards, v  poslední době bodovala hitem Love Me Like You Do, který je ústřední skladbou k filmu Padesát odstínů šedi.

Nový McEwan V listopadu vychází v nakladatelství Odeon český překlad nové knihy současného anglického prozaika Iana McEwana, který proslul např. romány Betonová zahrada, Pokání nebo Na Chesilské pláži. Nová McEwa­ nova kniha nese název Myslete na děti! (The Children Act) a vypráví příběh soudkyně Fiony, která řeší kom­ plikovaný právní spor – mladík umírá na leukemii a rodiče odmítají transfuzi krve, jelikož patří ke Svědkům Jehovovým. Soudkyně v  precizně vedeném sporu potvrdí, že právo na život je víc než právo rodičovské… Z angličtiny přeložil Ladislav Šenkyřík.

33


business lunch

„Kolem vína se tu hraje divadlo“ Z cest do oblasti francouzské řeky Rhôny se zrodil podnikatelský záměr . Filip Hotový a Karel Karafiát už čtyři roky zásobují české podniky kvalitními víny a provozují světově unikátní vinárny Na břehu Rhôny. Vedle lahvových vín od rodinných firem si zde totiž můžete natočit víno i sami a čestně si zapsat každou deci na vlastní účet. „Češi čárkují v převážné většině poctivě a koncept skvěle funguje,“ říká Filip Hotový. Důkazem jeho slov je otevření třetí vinárny v Praze. Text: Eva Samšuková, foto: Jindřich Kodíček

Otevřeli jste už třetí podnik v Praze. Dá se říci, že Češi jsou navzdory svému renomé poctiví a píšou si čárky za vypité víno? Jakože tolik nekradou? V  podstatě asi ano. Nerad bych ale jakkoliv generalizoval. Rozhodli jsme se zkrátka založit naše podnikání na důvěře. Zatím se to vyplácí a setkává s pozitivní odezvou. Samozřejmě se najdou vykukové, kteří sem občas přijdou šidit, ale to je naprostá menšina. Většinou jsou lidé slušní, a pokud si nejsou jisti, kolik si nalili, napíšou si o čárku víc. Co jste museli v začátcích řešit jiného oproti běžným vinárnám? Od začátku jsme věděli, že chceme provozovat jiný vinný bar. Ta jinakost se vyznačuje už nabídkou od malých rodinných vinařů a  snahou tuto atmosféru přenést do celého podniku. Dále jsme chtěli, aby si hosté mohli víno z lahve ochutnat, než se rozhodnou si jej zakoupit. Ve Francii u vinaře také nekupujeme nic, aniž bychom to ochutnali. Lahev si u nás navíc může host dát za stejnou cenu, jakou by zaplatil při koupi s  sebou. To byly prvky, s nimiž jsme od začátku kalkulovali.

Stáčené víno nabízíte v bag­‑in­‑boxech. Nemají k němu návštěvníci nedůvěru jako ke „krabičáku“? Ano, ze začátku vždy mají. Ale nijak proti tomu nebojujeme. Základem je, aby se člověk nebál víno poprvé ochutnat a poté už dokázal poznat, že je kvalitní. Dřív nedůvěra panovala i u kaváren a restaurací, které tvrdily, že boxy budí nedůvěru. Ta už naštěstí ustupuje do pozadí. Jaké nešvary panují na českém trhu s vínem? Kromě anonymních vín v  sudech, dovážených nekvalitních hroznů, používání chemických hnojiv, přemíry produkce zbytečně cukernatých vín z  umělých kvasinek a podobně jsou to jednoznačně ceny, které jsou nastaveny poměrně vysoko. Cenová kategorie vína není většinou zárukou odpovídající kvality. Když si chcete koupit dobré víno z  jižní Moravy v  běžné síti, tak pod dvě stě tři sta korun nic kvalitního neseženete. Nedá se to vůbec srovnat s cenami vín stejných kategorií ve Francii, kde jsou až o  polovinu levnější a  výběr mnohem širší! A  za ustálený nešvar lze ještě považovat určitou snobskou tradici, která velí, že dobré víno stojí hodně peněz a  že se kolem něj hraje velké divadlo. Jakou pověst mají česká vína ve Francii? Bylo by obtíž‑ né je uvést na tamní trh? To nedokážu úplně zobecnit, ale když přijede na ochutnávku náš francouzský vinař, často ho leckterá česká vína překvapí. Většinou mu chutnají bílá, hlavně ryzlinky. Ale už jsme vinařům posílali i zajímavé frankovky, které jim chutnaly. Vývoz našich vín by z  legislativního hlediska díky EU asi obtížný nebyl. Problémem by ale možná byly přemrštěné ceny, které by po započtení vývozních nákladů byly ve stejné kategorii francouzských vín spíše nekonkurenceschopné.

Rhônu v Praze najdete na břehu Vltavy

34

Na Hrobci 1, Praha 2 Rohanské nábřeží 7, Praha 8 Rašínovo nábřeží, Praha 2


business lunch

„Nechtěli jsme tu žádné z českých klišé, jako jsou vinné sudy, pípa ze stěny, plazící se vinná réva, těžké dubové stoly a židle thonetky. Náš interiér je po francouzsku odlehčený.“


www.marwick.cz

MARWICK obsah z první ruky

listopad/prosinec 2015

KONEC REALITNÍ KRIZE V EVROPĚ 4 pravidla pro rodinné firmy, která nás naučili Japonci Mohou české úřady fungovat v cloudu? Klára Spilková: Nejlepší česká golfistka řeší peníze Jak funguje byznys, kde si Češi píšou útratu sami? Časopis pro klienty a příznivce KPMG Česká republika

Pravidelně v e-mailové schránce. Zdarma.

Marwick 2/2015  

Časopis pro klienty a příznivce KPMG Česká republika

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you