D
o tří hodin vypravený let kamkoliv si vymyslíte, pilot v uniformě RAF a absolutní diskrétnost. Vítejte ve světě bizjetu neboli letů soukromými tryskáči. Když se na ruzyňském letišti setkáváme s pilo tem a ředitelem letecké společnosti Aeropartner Richardem Santusem, vtipkujeme, že se rozho vor možná uskuteční ve vzduchu. Pár minut předtím, než jsme s fotografkou dorazily, se totiž podnikatel a propagátor českého letec tví dozvěděl, že letí do Moskvy. „Takhle to tu chodí,“ usmívá se majitel firmy, která si pro najímá malé tryskáče a kromě standardních soukromých letů je jako jedna z mála společ ností v Česku využívá také k letecké ambulanci. A byznysu se daří. „Příští rok plánujeme posko čit do vyšší třídy letadel a očekáváme skokové zvýšení obratu až na 300 milionů korun,“ říká Santus. Richard Santus se narodil v Pardubicích do letecké rodiny. Vystudoval Střední průmyslovou školu strojní v Hradci Králové a Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze. V roce 2001 založil leteckou společnost Aeropartner. Mimo vlastní podnikání nadále působí jako zkušební a předvá děcí pilot nebo učitel létání. Účastnil se expedice na severní pól, který společně s Petrem Boldem dobyli na historickém letounu L-200 Morava z padesátých let. Dlouhodobě se věnuje připo mínání odkazu československých letců, kteří za druhé světové války působili v RAF. Od čtrnácti létáte na nejrůznějších strojích – nejprve to byly větroně, pak sportovní, ultralehká, dopravní i historická letadla, balony nebo vrtulníky… Jaký impulz vás ale přiměl k založení firmy, ve které teď sedíme? Ten první impulz přišel už v pěti letech. Tehdy jsem odmítl poslouchat, když mi lidé říkali, co mám dělat. Ne že bych ne uznával autority. Jenže člověk, který nad vámi hierarchicky stojí, často není úplná přirozená autorita. V pěti letech jsem ute kl z domova a pak už se to se mnou táhlo: na školách jsem byl hrozný rebel, na vojně jsem byl hrozný rebel a v zaměstnání taky, a tak jsem se rozhodl, že se postavím na vlastní nohy. V roce 1996 jsem začal pod nikat a o pět let později jsem založil firmu Aeropartner. S jakou vizí jste svou leteckou společnost zakládal? Kdybyste se mě zeptala před osmi lety, řekl bych vám, že moje vize je ten stav, jaký je dnes. Upřímně jsem si v době krize nedoká zal představit, že se podnikání podaří takto relativně dobře vybudovat. To, že vozíme pasažéry tryskáčem z letiště na letiště, je standard. Od té doby, co jsme si pořídili vrtulník, je ale odvezeme skutečně až na kraj světa. Samozřejmě vím, že prostor pro
další rozvoj tu je, a to ke zkvalitňování slu žeb, k větším vzdálenostem nebo k větším přepravním kapacitám. A osobně je mým velkým zájmem dále pracovat na letecké ambulanci. Ta je také obchodně zajímavá, ale pro mě má i lidský rozměr. Pomáháme lidem, které v jejich stavu jinak než letecky transportovat nelze. Jedná se zejména o no vorozence s vrozenou vadou. Díky tomu, že jsme byli schopni nabídnout naše letadla pro ambulantní účely, jsme mnoha rodinám umožnili léčbu ve specializovaných kardio centrech. Dříve ta služba nebyla buď vůbec dostupná, anebo byla tak drahá, že místní pojišťovny operaci vůbec neumožnily. Převozy novorozenců tedy hradí pojišťovna? Ano, převozy miminek vždy hradí zahranič ní pojišťovna. My v Česku máme špičkové dětské kardiocentrum, které je jedním ze tří nejlepších specializovaných center péče o novorozence v Evropě. V zemích, kde ta kové kardiocentrum chybí, je to ovšem slo žitější. Novorozence nelze vozit po silnici, převoz musí být mnohem rychlejší. Naše letecká společnost tedy vozí cizince – no vorozence s maminkou nebo s oběma rodi či – buď do pražské nemocnice Motol, anebo pokud Motol nemá kapacitu, do Německa nebo do Itálie. Když už jste zmínil, že jste si před osmi lety neuměl představit, kde dnes budete, mohl byste ten růst firmy nějak vyjádřit v číslech? Dnes děláme s pětadvaceti lidmi a náš obrat je zhruba 160 milionů korun. Ten trend je samozřejmě rostoucí, takže když se bude me bavit o roce 2018, tak tam bychom měli mít o dvě letadla a o jeden vrtulník víc. Plánujeme poskočit do vyšší třídy tzv. mid size letadel, pracovat budeme už přibližně s pětatřiceti zaměstnanci. Tím pádem dojde ke skokovému zvýšení obratu až na 300 mi lionů korun. Je ještě nějaká služba, kterou byste chtěl do budoucna přidat k těm, co už dnes poskytujete? V dopravním letectví jsou tři základní seg menty – pasažérské lety, ambulance a ná klad – a to vše už dnes děláme. Samozřejmě že je tady budoucnost, už zdaleka ne zastře ná, která se týká bezpilotních prostředků. Kdo ví, co bude za třicet let? V první řadě vojenská letadla budou do značné míry bez pilotní, protože tam to k tomu jednoznačně směřuje. Útoky ze vzduchu bude řídit člověk na zemi, profese stíhacího pilota do třiceti let možná úplně zanikne, odlétají to za ně drony nebo střely země-vzduch. Je to efek tivnější a neporovnatelně levnější. Pak už je zde pouze psychologicko-filozofická hranice, spíše než technologická. Budou si lidé ochot ni sednout do dopravního letadla, ve kterém vepředu nesedí žádný člověk? Uvidíme. V tomto oboru, který se pořád překotně vy víjí, ale musíme jít s dobou, jinak to nejde.
© 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.
43