Čtyři múzy (Ukázka, strana 99)

jak se domnívá. Adele ho pozoruje. Přinese si čerstvou tužku a ořezává ji prudkými pohyby zápěstí. Hoblinky padají na podlahu. Jeho oči znovu spočinou na jejím těle. Ticho.

Jejich situace není jednoznačná, připomene si Adele.

Když se začne vytrácet světlo, Egon přejde ke svému stolu a silou otevře zásuvku. Přehrabuje se mezi papíry, sešity a nádobkou s inkoustem a hledá něco úplně vzadu. Vytáhne starý adresář, pak na kus papíru načmárá číslo a název ulice a zkusí ho podat Adele. „Zajdi tam zítra. Pokud to bude nutné, řekni jim, že tě posílám já.“ Adele už stojí ve dveřích. Strčí jí útržek do ruky. „S penězi si nedělej starosti. Postarám se o to. To je to nejmenší, co můžu udělat.“ Adele si přečte, co na něm stojí, nechá papírek spadnout na zem a pak vezme za kliku. Egon se opře rukou o dřevo a dveře zavře, než Adele stačí udělat krok přes práh. „Nebuď blázen, Adele.“ „Dítě se narodí na jaře,“ řekne ona.

Po jejich sezení minulý týden ji při odchodu objal a ona se otřela rty o ty jeho. Na vteřinu dovolil, aby se mezi nimi rozprostřelo teplo, ale pak se odtáhl. „O tomhle Edith nepovím,“ řekl.

Potřeboval čas, to bylo všechno. „Pomysli na svou sestru,“ pokračuje Egon a vážně se na Adele zadívá. „A co já? Já a ty?“ „Tohle se mnou nemá nic společného a ty to víš.“ Adelina mysl poskočí, střetnou se v ní různé scénáře.

Copak popírá jejich vzájemný vztah? „Nezapomeň, že jsem tvoje múza.“ „Obávám se, že se velmi mýlíš.“ Z vroubkovaného stříbrného pouzdra ve své kapse si vezme cigaretu a tře ji mezi prsty. „Říkal jsi, že jsem tvoje múza.“ „Jsi hysterická. Nic takového jsem neřekl. Edith mě varovala, že jsi vždycky měla příliš bujnou fantazii. Pomáhám ti jen jako přítel. Jaký život bys asi vedla jako svobodná žena s dítětem, o které se musí starat?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS515176