Fragment knihy Jarosława Zycha „Vitamín C-OLway“, kapitola XIII.
Dva bojovníci o vitamín C
ZAJÍMAVOSTI
1. část Známe dnes mnohá příjmení „mušketýrů” bojujících o to, aby vitamín C našel své počestné místo v prevenci a terapii mnoha nemocí, které lidstvo trápí. Není možné je ani všechny zmínit, protože někteří z nich ani o slávu nestáli. Ewan Cameron, Abram Hoffer, Robert Cathcart, Irwin Stone, Frederick R. Klenner, Durk Pearson, Sandy Shaw, Michael Schmidt, Fuse Kodama, Fukumi Morishige, Kim Sam… Největší ohlas však získali tito dva lidé: Linus Pauling a Matthias Rath. Linus Carl Pauling (1901–1994), chemik a fyzik americký profesor (1931–1963) na California Institute of Technology (v Pasadeně), ředitel Gates and Crellin Laboratories of Chemistry (1936–1958), profesor na Kalifornské Universitě v Santa Barbaře (1967–1969), na Universitě Stanford (od roku 1974) a také člen Centra pro studium demokratických institucí (Santa Barbara), vedoucí Amerického Chemického Sdružení (od roku 1949). Člen polské akademie věd (1967).
Všeobecná deklarace Linuse Paulinga. „O vitamíny a jejich vliv na lidské zdraví jsem se začal zabývat již před 25 lety. Od té doby věda dosáhla velkého pokroku. Jedním z nejdůležitějších objevů v oblasti vitamínů bylo zjištění, že existuje ohromný rozdíl mezi množstvím dané látky ve výživě, jaká je nezbytná pro život člověka (am. RDA – Recommended Daily Dietary Allowances, česky DDD), a množstvím optimálním. Vitamíny se všeobecně řečeno charakterizují tak nevelkou toxicitou, že jejich konzumace v přírodní formě i v množství, které až 1000 kráte překračuje předepsanou DDD (RDA), není v případě většiny z nich nijak škodlivé. Na předávkování vitamíny ještě nikdo nezemřel. Stejně tak z předávkování přírodními vitamíny ještě nikdo neonemocněl na nic závažnějšího, než byly projevy alergické reakce. Velká část lékařů a dietetiků však varuje před nadmírou vitamínů, poukazujíc na „strašné vedlejší účinky”. Přitom ještě nikdo nepřinesl žádný důkaz o tom, že by příliš velké množství těchto látek skutečně mohlo být škodlivé. Vitamín C je v určitém ohledu specifický. Tedy většina zvířat, tj. 99,9%, si jej utváří samostaně v rámci buněk vlastního těla a nemusí jej přijímat formou potravy. Všimněme si, že v tom, co jedí myši, psi nebo kočky, vůbec nebývá vitamín C. Producenti potravin pro tato zvířata vědí, že do nich musí dodávat mnoho jiných vitamínů, ovšem právě kromě tohoto. Mezi živými tvory, kteří vitamín C potřebují, jsou: morčata, některé ryby a ptáci, zvířata ze skuiny primátů a samozřejmě - lidé. Abychom spočítali, jaké množství vitamínu C je pro lidský organismus potřebné, nejdříve odhalme, v jakém množství je vyráběn ve zvířecích buňkách, která jsou pod tímto ohledem soběstačná. Optimální dávka pro člověka by měla být proporcionální k jeho tělesné hmotnosti. Všimněme si, že výživa opic obsahuje téměř 50 krát více látky, která nás zajímá, než potraviny pro člověka. Lidé, kteří se zabývají chovem opic pro vědecké účely, dobře vědí, že je pro ně dodávání velkého množství vitamínu C nezbytné. Optimální dávku pro opice stanovili metodou zkoušek a chyb. Zajímavé je ovšem to, že ve vztahu k lidem ještě nikdy takovéto ustanovení nevzniklo. Já sám užívám 18 gramů vitamínu C denně. V podobě přírodních výtažků a v podobě esterů kyseliny askorbové. Najvíce mi mezi nimi vyhovuje askorban sodný. Existuje však ještě jiná forma vitamínu C – palmitan askorbový, který je rozpustný v tucích. Poznal jsem mnoho příznivců této podoby vitamínu, protože také působí jako velmi silný antioxidant. Dle mého názoru je však právě v této funkci daleko účinější užívání přírodní formy biologicky aktivního vitamínu E, který je antioxidantem rozpustným v tucích, a vitamínu C v přírodní podobě, která je rozpustná ve vodě. Působení obou těchto látek se vzájemně dokonale doplňuje. Cílem 25 let mnou vedených vědeckých výzkumů bylo stanovení optimálních dávek vitamínů pro člověka. Úroveň současného vědění dnes prokazuje, že čím více konzumujeme vitamín C, tím lépe pro naše zdraví. Každá dodatečná dávka má pozitivní vliv na stav organismu. Pokud každodenně konzumujete doplňkovou dávku vitamínu C, pak spolu s tím, co sníte, v běžných pokrmech přijímáte asi dvakrát více, než ukazuje norma.
Působení vitamínu C ve světle vědeckých výzkumů. Britský lékařský časopis „The Lancet“ publikoval výsledky výzkumu, provedeného mezi staršími lidmi. Zdravotní stav lidí, kteří ke stravě doplňují vitamín C, je daleko lepší než u těch, kteří jej neužívli. Zlepšení kondice a sebevědomí zajišťuje starším pacientům i celkem malá dávka, tedy 60 mg vitamínu denně. Dle mého názoru, pokud se její dávkování navýší na destinásobek či dokonce stonásobek, efekty budou stále lepší. Odborná literatura pouze na téma vitamínu C a lipidů již dnes čítá stovky pozic. Ve více než 80 pracích je rozebírána její relace s cholesterolem. Výsledky těchto studií jsou obzvláště zajímavé. Prokazuje se, že příjem vitamínu C přivádí do normy úroveň cholesterolu lidem, kteří jej měli příliš nízký, udržuje jej beze změn tam, kde je optimální a snižuje jeho úroveň všem těm, kteří mají hladinu cholesterolu příliš vysokou. Vitamín C také zvyšuje v krvi hladinu lipoproteinů s velkou hustotou (HDL), tedy „přínosného cholesterolu“. Tato látka má pozitivní vliv na stav věnčitých tepen, protože vychytává molekuly nepotřebného cholesterolu v cévách a přenáší je do jater, kde je později metabolizován. V roce 1970 byla publikována má kniha „Vitamín C a nachlazení“. Tehdy probíhalo mnoho klinických výzkumů, které spočívaly na podávání 1 gramu vitamínu lidem v různých věkových kategoriích v průběhu 6–12 týdnů. Z 38 publikovaných prací jich 37 potvrdilo blahodárný vliv působení vitamínu. Lidé, kteří jej přijímali, výrazněji méně trpěli na nemoci podobné chřipce, než pacienti přijímající placebo. 12 C O L W A Y N E W S