__MAIN_TEXT__

Page 1


1938–1948 1899–1918

Text: Michal Osoba

Nemůžeš? 1918–1938

Kniha 120 let COV.indd 2

14.05.19 14:15


1989–2019 1948–1968

Přidej! 1968–1989

Kniha 120 let COV.indd 3

15.05.19 9:27


© Euromedia Text copyright © Michal Osoba, 2019 Fotografie: © Český olympijský výbor, 2019 © AC Praha 1890, © Český atletický svaz © ČTK (foto) 2019, © Eduard Erben © Gettyimages, © Milan Jaroš, © Tomáš Kubelka, © Pavel Lebeda, © Radek Míča © Mezinárodní olympijský výbor © Národní muzeum, Oddělení dějin tělesné výchovy a sportu, Fotoarchiv © Národní muzeum, Sbírka Oddělení dějin tělesné výchovy a sportu © Jiří Pekárek, © Jaroslav Skála © Herbert Slavík, © Časopis Světozor © TJ Spartak Přerov, © VK Slavia Praha, archiv © Wikimedia Commons, © archiv ČOV, Michal Caban All rights reserved ISBN 978-80-7617-618-8

Kniha 120 let COV.indd 4

15.05.19 12:33


1899–1918

OBSAH

1899–1918

Úvodní slovo Jiřího Kejvala – – – 6

1899–1918 Počátky ČOV a český sport za Rakouska-Uherska – – – 8 1918–1938 Český sport za první republiky – – – 34 1938–1948 Druhá světová válka a poválečné období – – – 64 1948–1968 Od nástupu komunismu do Pražského jara – – – 74 1968–1989 Od Pražského jara po revoluci – – – 104 1989–2019 Porevoluční období a éra samostatného Česka – – – 132

Kniha 120 let COV.indd 5

14.05.19 14:15


Sport a moderní český stát. Neoddělitelné spojení. Možná vás překvapí, jak moc se sport zasloužil o národní sebeuvědomění. Český olympijský výbor byl založen 19 let před vznikem Československa. A ještě před ním cyklistický, veslařský nebo atletický svaz či Sokol. Sportovní a tělovýchovné instituce se rychle staly rovnoprávnými členy mezinárodních institucí, po boku britských, německých či francouzských. Č OV byl uznán jako plnohodnotný člen Mezinárodního olympijského výboru již v roce 1899. Aniž by existoval samostatný český stát. Spolu s cechovními, kulturními a politickými spolky tak sport podpořil vlastenecké cítění, touhu po širší autonomii a konečně i touhu po vzniku republiky. Klíčovou roli při vzniku Č OV sehrál jeho první předseda a zároveň jeden ze zakladatelů M OV Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Renesanční člověk, který naplňoval ideály olympismu – pedagog, autor publikací o společenském chování, ceremoniář Tomáše Garrigua Masaryka, prvního československého prezidenta. A především vytrvalý propagátor sportu a spoluautor Olympijské charty, sportovní ústavy, základního dokumentu olympijského hnutí po celém světě. Olympismus přesahuje prostou fyzickou zdatnost. Posiluje vlastenectví v nejlepším slova smyslu – věrnost a lásku k vlasti v dobách dobrých i zlých. Vítězství Aloise Hudce na olympijských hrách v Berlíně 1936 se stalo pro Čechy symbolem vzdoru proti nacismu, tři zlaté olympijské medaile Emila Zátopka v Helsinkách 1952 byly nadějí pro zkoušenou republiku. Čtyři zlaté Věry Čáslavské v Mexiku 1968 se staly zdrojem hrdosti v nejtěžších chvílích. A vítězství našich hokejistů v Naganu dodalo celé zemi tolik potřebné sebevědomí po dekádách komunistické šedi. Olympismus je životní styl. Nejsou to jen medaile. Ale také smysl pro spravedlnost, fair play, vytrvalost, odolnost, nezištnou pomoc, práci v týmu. Mezi olympioniky a sportovci bylo a je mnoho statečných lidí, kteří se nebojí ozvat, když cítí nespravedlnost. Nasadit i vlastní život, když je vlasti nejhůř. Sport formuje tento národ. Spojuje ho, reprezentuje v zahraničí. České vlajky jsou nejčastěji vidět při olympijských hrách či mezistátních kláních. Znáte to z vlastní zkušenosti. Při diskusi s cizincem se rozhovor nejčastěji ubírá sportovním směrem – ikony, jako jsou Jaromír Jágr, Martina Navrátilová či Ester Ledecká, znají po celém světě. Jsem za to vděčný. J I Ř Í K E J VA L P Ř E D S E DA Č E S K É H O O LY M P I J S K É H O V Ý B O R U

6

Kniha 120 let COV.indd 6

14.05.19 14:15


Rok 1918 byl milníkem, od kdy mohli Čechoslováci hrdě reprezentovat svou zemi se lvíčkem na prsou, ale historie českého sportu sahá pochopitelně mnohem hlouběji. Právo startu na olympijských hrách si dokázal vymoci už za Rakouska-Uherska díky odvaze i diplomatické zdatnosti svých funkcionářů. Za otce českého olympismu lze bezpochyby považovat Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského, jenž sehrál spolu s Josefem Rösslerem-Ořovským vedle dalších sportovních organizací klíčovou roli při vzniku Českého olympijského výboru. Ten byl založen 18. května 1899 jako Český výbor pro hry olympické v Paříži 1900, což ho řadí mezi nejstarší národní olympijské výbory. Jiří Guth (od roku 1920 se podepisoval jako Jiří Stanislav Guth-Jarkovský) přitom aktivně příliš nesportoval, byl spíše známým propagátorem slušného chování, později působil i na Hradě jako ceremoniář prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Jeho život ale výrazně ovlivnila studijní cesta do Paříže v roce 1891, kde se středoškolský profesor a člen Sokola původem z Heřmanova Městce díky svému kolegovi Františku Drtinovi setkal s baronem Pierrem de Coubertinem. A s francouzským pedagogem a sportovním nadšencem si rychle porozuměl. Když ale Coubertin v roce 1894 v Paříži uspořádal Kongres pro obnovení olympijských her, Guth nedorazil. „Nebylo peněz a sotva bych dostal dovolenou na věc tak neznámou a takřka exotickou,“ vysvětloval. Do Paříže ale zaslal telegram a v nepřítomnosti byl zvolen jedním ze dvanácti členů nově vzniklého Mezinárodního olympijského výboru. Na první hry do Atén také cestoval jako jediný český zástupce a za svou výhru mohl považovat, že se MOV dál rozhodl uplatňovat národní, nikoliv státní princip. Sám Coubertin razil princip sportovní geografie, tedy že sportovně vyspělé národy mají právo na samostatné zastoupení. Díky tomu mohly nadále v olympijských strukturách fungovat Čechy, i když netvořily samostatný stát.

František Janda-Suk se stal prvním českým olympijským medailistou, v Paříži v roce 1900 obsadil mezi diskaři druhé místo.

1899–1918 11

Kniha 120 let COV.indd 11

14.05.19 14:15


Složité začátky Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, první předseda Českého olympijského výboru.

Když se pak Guth vrátil domů ohromen silou olympijské myšlenky, nadšeně ji šířil v českém sportovním prostředí. To se opíralo zejména o organizaci Sokol, která však olympijské pojetí tělovýchovy dlouho odmítala a razila spíše tělesnou všestrannost než vrcholové soutěžení. A tak nadšený Guth se snahami o založení Českého olympijského výboru hned v roce 1896 narazil. Některé sporty už měly v tu dobu vlastní organizace. Cyklisti založili svůj svaz v Čechách v roce 1883 a jako osmí na světě se stali členy Mezinárodní cyklistické unie UCI. Veslařské kluby vznikaly v Čechách už od 60. let 19. století i díky podpoře Miroslava Tyrše. Ústřední jednota veslařů z Čech byla založena v roce 1884 a zejména díky kontaktům Rösslera-Ořovského získali Češi od federace FISA souhlas ke startu v mezinárodních závodech. Jako první všesportovní organizace vznikla v květnu roku 1897 Česká amatérská atletická unie, která měla roli ústředí českého sportu zaštiťujícího vedle lehké a těžké atletiky také kopanou, plavání, jachting či tenis. V čele organizace stál jako zástupce Sparty Guth, ale ne na dlouho. O rok později ho nahradil Rössler a oba se zároveň věnovali přípravám Českého výboru pro hry olympické v Paříži. Argumentem pro jeho vznik byla účast Maďarů v Aténách a snaha, aby na hrách byly zastoupeny i další národy v rámci Rakouska-Uherska. Na schůzi, kterou Guth na 18. května 1899 svolal, bylo založení výboru schváleno, do jeho čela se vedle něj postavili i Rössler-Ořovský a Václav Rudl. Každý sport měl ve výboru dva delegáty. Když zprávy z Francie naznačovaly, že se II. olympijské hry možná vůbec nepodaří uspořádat, činnost výboru dočasně ustrnula. V březnu 1900 se ho činovníci rozhodli transformovat na Český olympický výbor, jenž se tak stal prvním stálým národním olympijským výborem na světě. Sice až do roku 1913 neměl vlastní stanovy, ale dařilo se mu zajišťovat účast českých sportovců na olympijských hrách. Coubertin dokonce zpočátku podporoval Guthův návrh, aby se zasedání Mezinárodního olympijského výboru v roce 1901 konalo v Praze, ale u dalších členů v obavách ze zásahu rakouských úřadů neuspěl.

Poprvé v Paříži

Josef Rössler-Ořovský sbíral medaile a řády jako všestranný sportovec, ještě více proslul jako schopný organizátor a funkcionář.

Poprvé se Češi účastnili olympijských her v roce 1900, do Paříže cestovala vlakem pětičlenná výprava: tři atleti a po jednom gymnastovi a cyklistovi, což bylo v tíživé finanční situaci maximem, jaké si český výbor mohl dovolit. Z Francie si výprava přivezla jedno medailové umístění, byť cenný kov žádný. Atlet František Janda-Suk, jenž proslul jako „vynálezce“ novodobé diskařské otočky, skončil druhý, odměnou mu však místo medaile byl jen dřevěný stolní kalendář. Janda-Suk do Francie dorazil oslaben žaludeční chorobou, v Paříži zjistil, že na žádost americké výpravy byla z náboženských důvodů soutěž

12

Kniha 120 let COV.indd 12

14.05.19 14:15


František Janda-Suk hrával fotbal, vzpíral, věnoval se sprintům a vrhu koulí. Pak ho však přilákaly články z her v Aténách 1896 k hodu diskem. Inspiroval se sochou antického Diskobola a jako první mezi moderními atlety začal využívat otočku. I díky ní v Paříži v roce 1900 vybojoval v Bouloňském lesíku druhé místo a stal se prvním českým olympijským medailistou. Místo stříbra však dostal jen stolní dřevěný kalendář (fotografie dole). Na snímcích vlevo závodí ve vrhu koulí v Praze v roce 1909.

Zřejmě první regulérní závodní disk v Čechách získal František Janda-Suk v roce 1897 z Paříže od firmy Williams.

13

Kniha 120 let COV.indd 13

14.05.19 14:15


V roce 1906 se sportovci po deseti letech vrátili do Atén, tzv. meziolympijské hry se ale do oficiálních olympijských statistik nezapočítávají.

diskařů přesunuta z neděle na sobotu hned po příjezdu. Vzrostlé stromy v Bouloňském lesíku navíc nebyly pro diskaře zrovna optimální kulisou, několik pokusů se zastavilo o větve. Osmnáctka závodníků startovala v klubových dresech, výsledky ohlašoval pořadatel hlásnou troubou. „Protože měl potíže s výslovností cizích jmen, jeden vtipálek mu hodil do toho trychtýře malý kamínek, čímž hlášení za všeobecného veselí v hledišti skončilo,“ líčil později Janda-Suk. Soutěž byla přehlídkou rozličných diskařských stylů, otočku využíval jen Janda-Suk. Jeho nejdelší pokus měřil 35,25 m, o 79 centimetrů dál hodil pouze Maďar Rudolf Bauer, později úspěšný veslař, šermíř i fotbalista. Hry v Paříži se konaly v rámci světové výstavy a nebyly organizačně příliš zdařilé, dokonce i Coubertin se od nich distancoval. Mezi medailisty je vedena také bronzová tenistka z dvouhry a smíšené čtyřhry (spolu s Britem Archibaldem Wardenem) Hedwiga Rosenbaumová, která označila jako místo původu Prahu, ale startovala nezávisle na české výpravě jako soukromá osoba.

Tlak neustával I nadále čelil ČOV tlakům od rakouské vlády. Funkcionáři i během her v Paříži trpělivě opravovali, že nejsou vídeňskými Rakušany, či dokonce Maďary. Když ale vyšla ve francouzském listu Journal des Sports noticka, že Češi nejsou Rakušany, měl Guth s vysvětlováním hodně práce, zvlášť když Rakousko vlastní zastoupení v Mezinárodním olympijském výboru nemělo. Na olympijských hrách v St. Louis v roce 1904, kde drtivou většinu medailí pobrali ve slabší mezinárodní konkurenci domácí reprezentanti, Čechy zastupoval jen Guth jako člen MOV. Výprava do Ameriky necestovala z finančních důvodů, výbor neuspěl ani se žádostí o podporu u c. a k. místodržitelství. Byly to však až do bojkoty poznamenaných OH v Los Angeles 1984 poslední hry, na kterých Češi nestartovali. Na meziolympijských hrách v Aténách v roce 1906 ale nechyběli. Při akci na počest desátého výročí obnovení OH, která po první edici nepokračovala a jejíž výsledky se do olympijských statistik nezapočítávají, získali tenisové bronzy Zdeněk Žemla-Jánský ve dvouhře a se svým bratrem Ladislavem Žemlou-Rázným také ve čtyřhře. O dva roky později se mělo o olympijské medaile bojovat v Římě, ale italská metropole se pořadatelství vzdala, a tak za ni zaskočil Londýn. Výprava nastupovala při slavnostním zahájení s červenobílým praporem pod názvem Bohemia, a nikoliv za Rakouskem, ale samostatně podle abecedy za Belgií. A vracela se opět se dvěma bronzy. Oba se zrodily na šermířském planši a měl je na svědomí Vilém Goppold z Lobsdorfu. K individuální medaili v šavli přidal ve 39 letech stejný kov i ze soutěže družstev. V něm sice Češi postoupili do finále, ale původně bronzoví Italové si vymohli právo bojovat s poraženými finalisty o stříbro, což Goppold a spol. odmítli, a tak je Italové na druhé pozici vystřídali.

14

Kniha 120 let COV.indd 14

14.05.19 14:15


Vilém Goppold z Lobsdorfu (vpravo) získal na olympijských hrách v Londýně 1908 bronz v šermu šavlí mezi jednotlivci i s družstvem. Česká výprava pro meziolympijské hry v Aténách v roce 1906. Dole jako čtvrtý zleva sedí předseda Českého olympijského výboru Jiří Guth, třetí zprava bývalý předseda České amatérské atletické unie Josef Rössler-Ořovský.

15

Kniha 120 let COV.indd 15

14.05.19 14:16


Závod plavců na 100 metrů volným způsobem při olympijských hrách ve Stockholmu 1912.

Na olympijských hrách ve Stockholmu 1912 se poprvé představili sportovci ze všech kontinentů. Zúčastnilo se i padesát Čechů, kteří nastoupili za Rakouskem pod názvem Autriche Tchéques, ovšem s vlastní vlajkou. Nesl ji tenista Jiří Kodl, jenž se později proslavil také jako architekt a malíř.

16

Kniha 120 let COV.indd 16

14.05.19 14:16


Stockholm 1912

17

Kniha 120 let COV.indd 17

14.05.19 14:16


Plakát k V. všesokolskému sletu v roce 1907.

Plánované druhé meziolympijské hry v Řecku se nekonaly, neúspěchem skončil i český pokus o uspořádání I. mezinárodní české olympiády v roce 1909. Většinu programu zrušil déšť a Coubertin pak Guthovi značně vyčinil za neopodstatněné užívání spojení slova olympiáda v názvu akce.

Olympiády přerušila válka Z posledních předválečných a výborně zorganizovaných olympijských her ve Stockholmu v roce 1912 žádný z padesátky českých účastníků medaili nepřivezl, malým vítězstvím byla již samotná účast. Po dlouhých a složitých jednáních s rakouským zástupcem Otto Windischgrätzem mohli Češi při slavnostním zahájení nastoupit sice za rakouskou výpravou, ale pod označením Autriche Tchéques a s českým lvem na hrudi. Na dalších hrách, které měl uvítat v roce 1916 Berlín, už by Češi takřka jistě samostatnou výpravou nebyli. Mezinárodní olympijský výbor na svém kongresu v Paříži v roce 1914 rozhodl, že dále se budou moct účastnit jen suverénní země, nikoliv národy, Češi byli jako samostatný subjekt vyloučeni a mohli by startovat jen v rámci výpravy Rakouska-Uherska. Ale po vypuknutí světové války byly tyto politicko-sportovní debaty stejně bezpředmětné, na podzim roku 1916 byla činnost ČOV úředně zastavena. Rozpuštěn byl i fotbalový svaz a kluby dostaly pokyn, aby se začlenily do rakouského svazu.

Velký zájem o slety

Plakát, který k VI. všesokolskému sletu v roce 1912 vytvořil Alfons Mucha.

Nejsilnější tělovýchovnou organizací byl na počátku minulého století Sokol. Vznikl už v roce 1862 jako Tělocvičná jednota pražská s náčelníkem Miroslavem Tyršem a starostou Jindřichem Fügnerem. Postupně rostl počet cvičenců a sokolských jednot po celé zemi. Místem setkání a veřejných cvičení byly všesokolské slety. První se konal v červnu 1882 za účastí hostů z Polska i USA. Z pražského Střeleckého ostrova se pak slety přesunuly na Letenskou pláň, v roce 1901 už se průvodu Prahou účastnilo 11 000 sokolů. O šest let později se program sletu rozložil do čtyř týdnů. Na posledním předválečném v roce 1912 už cvičilo v součtu 30 000 sokolů a na tribunách se vystřídalo na 300 000 diváků. Pro sokoly byl pohyb prostředkem ke zvyšování tělesné zdatnosti spíše než předmětem sportovního zápolení, a tak se jeho členové dlouho odmítali účastnit vrcholných akcí. Sokol původně ani neměl své zástupce v Českém olympijském výboru, byť svým členům účast přímo nezakazoval. Česká obec sokolská dokonce v roce 1910 získala od MOV nejvyšší vyznamenání Olympijský pohár, ale chladný vztah sokolů k olympismu přetrvával, a tak za ně cenu musel převzít Guth. V listopadu 1915 byla Česká obec sokolská výnosem rakouského ministerstva vnitra rozpuštěna, ale po svém obnovení a vzniku republiky se její zástupci začlenili do ČSOV, což umožnilo řadě zejména výtečných gymnastů dosáhnout na olympijské úspěchy.

18

Kniha 120 let COV.indd 18

14.05.19 14:16


ÑÓ Jindřich Fügner, spoluzakladatel Sokola a jeho první starosta. Ó Miroslav Tyrš stál u zrodu Sokola Pražského v roce 1862, vypracoval české tělocvičné názvosloví a prosadil myšlenku všesokolských sletů. Ñ První cvičitelský sbor Sokola z roku 1862. Druhý zprava Miroslav Tyrš.

19

Kniha 120 let COV.indd 19

14.05.19 14:16


Amsterdam

48

Kniha 120 let COV.indd 48

14.05.19 14:18


1928

Československá výprava při nástupu na olympijských hrách 1928 vedená Josefem Rösslerem-Ořovským (v cylindru). Vlajkonošem byl gymnasta a pozdější stříbrný medailista ze soutěže družstev Josef Effenberger.

49

Kniha 120 let COV.indd 49

14.05.19 14:18


Emanuel Löfller získal v Amsterdamu 1928 stříbrné medaile za přeskok i v soutěži družstev, bronz přidal na kruzích.

Ó Nástup výprav při slavnostním zahájení her v Amsterdamu. Družstvo československých zápasníků na hrách v Amsterdamu, druhý zleva je stříbrný medailista v kategorii do 58 kg Jindřich Maudr.

50

Kniha 120 let COV.indd 50

14.05.19 14:18


Ó Československá výprava na hrách v Amsterdamu 1928.

František Ventura, jediný československý olympijský vítěz v jezdectví.

František Ventura si na olympijských hrách v Amsterdamu 1928 dojel pro zlato v parkuru na koni Eliotovi.

51

Kniha 120 let COV.indd 51

14.05.19 14:18


s francouzským jezdcem Bertrandem de Balandou. „Když jsme se blížili poslednímu skoku, měl jsem pocit, že kdyby tam stála stodola, Eliot by ji přeskočil,“ líčil Ventura, jenž převzal od nizozemské královny zlatou medaili a po návratu domů byl povýšen na kapitána.

Drahé cesty za moře Za čtyři roky do Los Angeles cestovala velmi skromná československá výprava. V době vrcholící hospodářské krize se hry letní i zimní (ty hostilo Lake Placid) konaly za oceánem a stát se na nákladné misi odmítl podílet. Olympijský výbor oslovoval firmy i banky se žádostmi o dotace, nakonec mohlo vyrazit do Lake Placid pět a do Los Angeles sedm sportovců jen díky finančním darům a sbírkám. Své sportovce včetně gymnastů Aloise Hudce a Jana Gajdoše navíc neuvolnil Sokol, jenž v roce stého výročí narození Miroslava Tyrše jednoznačně upřednostňoval svůj IX. slet. Improvizované prostory na trénink si sportovci zřídili na lodi Evropa, která je spolu s německými, rakouskými a lotyšskými olympioniky po týdnu dovezla do New Yorku, kde je vítaly desítky krajanů. Ve vlaku, jímž se přesouvali přes celé území USA, měli podmínky pro přípravu ještě mnohem omezenější. O to větší euforie panovala po návratu. Hned čtveřice sportovců vybojovala medaile, a tak z roudnického nádraží už jela československá výprava na otevřené korbě náklaďáku. Lidé podél cest mávali čepicemi a provolávali olympionikům slávu, desítky tisíc fanoušků se sešly na pražském Staroměstském náměstí. Nejúspěšnější byl vzpěrač Jaroslav Skobla. Pořízek, jenž sílu získal při práci v cihelně a později pracoval jako strážník, získal bronz v těžké váze už v Amsterdamu, v Los Angeles byl jeho největším sokem přes 135 kilogramů vážící obhájce zlata Němec Josef Strassberger. Trojboj byl složen z tahu, trhu a nadhozu, v němž Skobla rozhodl o svém triumfu. Před Němce se navíc dostal i další československý vzpěrač Václav Pšenička, jenž o čtyři roky později stříbro obhájil. Medaile si z Ameriky vezli také stříbrný řecko-římský zápasník Josef Urban a bronzový koulař František Douda. Spolu se sportovci do zámoří cestovala i díla na umělecké soutěže, jejichž zařazení do olympijského programu prosazoval Coubertin, a které byly součástí her v letech 1912 až 1948. I českoslovenští umělci byli v Los Angeles oceněni medailemi. Josef Suk získal za sokolský pochod V nový život stříbro, socha Vraždící Odysseus od Jakuba Obrovského byla v soutěži bronzová. O čtyři roky později v Berlíně byla rovněž bronzem oceněna skladba Horácká suita skladatele Jaroslava Křičky.

52

Kniha 120 let COV.indd 52

14.05.19 14:18


Ó Československá výprava se po olympijských hrách v Los Angeles vracela zpět do Evropy na lodi Columbus. Po příjezdu do Los Angeles vítaly československou výpravu krajanky. Ñ Českoslovenští olympionici na palubě lodi Evropa při cestě do New Yorku. Zleva stojí zástupce firmy Lloyd Teplanský, Skobla, Engel, Menšík, Widimský, doktor Čížek, Douda, Hekš, novinář Kalina. Zleva sedí Maudr, Pšenička a Urban.

53

Kniha 120 let COV.indd 53

14.05.19 14:18


106

Kniha 120 let COV.indd 106

14.05.19 14:24


Pražské jaro jako náznak uvolnění politických poměrů mělo krátký život, v srpnu 1968 přišla deziluze v podobě sovětské okupace a období normalizace. A tak byl pro značnou část obyvatel Československa právě sport příjemným únikem od každodenní politické reality. Oslavovány byly triumfy československých sportovců v čele s Věrou Čáslavskou na olympijských hrách v Mexico City, které posílily národní hrdost v nelehkých časech, hokejové bitvy se Sovětským svazem získaly ještě větší náboj, protestů proti invazi vojsk Varšavské smlouvy se účastnil i legendární atlet Emil Zátopek. Do mexické metropole ležící přes dva kilometry nad mořem se nejlepší sportovci světa sjeli měsíc po okupaci, start československé výpravy byl dlouho nejistý. Generální sekretář ČSOV František Kroutil žádal Mezinárodní olympijský výbor, aby agresorům byla účast na hrách zakázána, ale neuspěl a ČSOV po konzultacích s komunistickou stranou posvětil účast výpravy čítající 122 sportovců. „Obětovala bych všechny své dosavadní medaile za letošní vítězství. Protože nebojujeme za sebe, ale za nás za všechny. A naši lidé si zaslouží vítězství,“ prohlásila Čáslavská před cestou do Mexika. Zpátky se výprava s jejím vydatným přičiněním vracela se sedmi zlatými medailemi, což byl spolu s Helsinkami 1952 nejvyšší zisk v historii.

Při okupaci Československa v srpnu 1968 projížděly tanky i přes Václavské náměstí.

1968–1989 107

Kniha 120 let COV.indd 107

14.05.19 14:24


Mexická podpora Svatbě gymnastky Věry Čáslavské s běžcem Josefem Odložilem přihlížely v mexické metropoli desítky tisíc lidí.

I v dalekém Mexiku dobře věděli, jak těžkým obdobím si Československo prochází, při slavnostním zahájení se výpravě dostalo hlasitého aplausu. A také podpora, kterou měla Čáslavská na cestě za čtyřmi zlatými z víceboje, přeskoku, bradel a prostných a za dvěma stříbry z kladiny a družstev, byla ohromující. „Ve-ra, Ve-ra, ra ra ra,“ dunělo Auditoriem Nacional, když Čáslavská dokončila své sestavy. A když se fanouškům zdály známky pro československou hvězdu nízké, spustili takový rachot, že musela být soutěž na chvíli přerušena. Jejími největšími soupeřkami byly gymnastky ze Sovětského svazu, což ještě zvyšovalo motivaci Čáslavské. Svůj postoj k sovětské okupaci dala jasně najevo při vyhlášení prostných, kde se o zlato dělila s Larisou Petrikovou. Když začala znít sovětská hymna, Čáslavská v tichosti odvrátila hlavu od sovětské vlajky. Však i po návratu statečně odolávala tlakům na odvolání svého podpisu na výzvě Dva tisíce slov. Dnešním slovníkem by byla označována za sportovní celebritu, což ještě umocnila její svatba s běžcem Josefem Odložilem. Stříbrného mílaře z olympijských her v Tokiu si v Mexiku vzala v Metropolitní katedrále na náměstí Zócalo, které zaplnilo na sto tisíc lidí, další miliony obřad sledovaly v televizi. Čáslavská pak kromě ocenění pro nejlepší světovou sportovkyni roku byla v roce 1968 vyhlášena druhou nejpopulárnější ženou planety, za bývalou první dámou USA Jacqueline Kennedyovou-Onassisovou.

Zářily mladé Mileny

Věra Čáslavská a její sbírka medailí. V Tokiu získala tři zlaté, v Mexiku čtyři, k tomu byla na olympijských hrách čtyřikrát stříbrná.

Čáslavská se v roce 1968 loučila s kariérou, výškařka Miloslava Rezková byla v osmnácti letech na jejím začátku. I ona svedla vítěznou bitvu se sovětskými soupeřkami, ve výškařském sektoru jí nejvíc vzdorovaly Antonina Okorokovová a Valentina Kozyrovová. Rezková byla z tria československých výškařek nejmladší a finálovou bitvou se nenechala ani v nejmenším stresovat. Svěřenkyně svého pozdějšího manžela Rudolfa Hübnera si v průběhu soutěže četla knížku Jeroma Klapky Jeroma Tři muži ve člunu, od níž zvedala hlavu jen, když se chystala na své pokusy. I když v té době měřila pouhých 169 centimetrů, dokázala překonat laťku o třináct centimetrů výše, což se žádné z jejích soupeřek nepovedlo. Na stupních vítězů byla znát chladná atmosféra, a když se Rezkové po návratu ptali, proč nepodala sovětským soupeřkám ruku, pohotově reagovala: „Jako vítězka jsem čekala gratulaci od nich.“ Rezková nebyla jedinou zlatou Milenou v československé výpravě. Ještě o dva roky mladší Milena Duchková ovládla skoky do vody z věže. Drobná svěřenkyně trenérky Marie Čermákové o čtyři roky později v Mnichově přidala stříbro. Nejdéle po závodě čekal na své mexické zlato střelec Jan Kůrka. V libovolné malorážce vleže rozhodčí kontrolovali papírové terče téměř dvě

108

Kniha 120 let COV.indd 108

14.05.19 14:24


Přeskok byl parádní disciplínou Věry Čáslavské, dvakrát v něm vyhrála olympijské hry i mistrovství světa.

109

Kniha 120 let COV.indd 109

14.05.19 14:24


Družstvo československých gymnastek vybojovalo na hrách v Mexiku stříbro. Zleva trenérka Matlochová, Lišková, Kubičková, Řimnáčová, Vorlíčková, Čáslavská, Skleničková a Krajčírová.

Mexico 1968 110

Kniha 120 let COV.indd 110

14.05.19 14:24


Ñ Miloslava Rezková se v Mexiku stala olympijskou vítězkou ve skoku do výšky, když se jako jediná přenesla přes 182 cm. Olympijské zlato získala výškařka Miloslava Rezková v pouhých osmnácti letech.

Ò Mileně Duchkové bylo teprve šestnáct let, když v Mexiku vyhrála skoky z desetimetrové věže.

Jan Kůrka při střeleckém tréninku v Plzni. V roce 1968 se stal olympijským vítězem v libovolné malorážce.

111

Kniha 120 let COV.indd 111

14.05.19 14:24


Čeští vítězové hokejového „turnaje století“ v Naganu. Stojící zleva: masér Křížek, Jágr, lékař Ziegelbauer, F. Kučera, Růžička, L. Procházka, Lang, Hejduk, R. Hamrlík, Šmehlík, Ručinský, Dopita, Šlégr, Beránek, Čaloun, P. Svoboda, trenér Hlinka. Klečící zleva: trenér V. Martinec, kustod Maule, Patera, masér Šašek, Reichel, Moravec, Špaček, M. Procházka, M. Straka, Hnilička. Ležící zleva: Hašek, Čechmánek.

Čeští hokejisté

Do Nagana poprvé v olympijské historii dorazily týmy nabité hvězdami z NHL. Svěřenci Ivana Hlinky na cestě za zlatem ve vyřazovací části zdolali Američany a Kanaďany a ve finále se střetli s Ruskem. Brankář Dominik Hašek nepustil ani jeden gól a bitvu o zlato rozhodl vítěznou střelou obránce Petr Svoboda.

154

Kniha 120 let COV.indd 154

14.05.19 14:28


Čeští hokejisté se na střídačce drželi za ramena i při vítězných samostatných nájezdech v semifinále s Kanadou.

Čeští hokejisté (zleva) kapitán Vladimír Růžička, Jaromír Jágr a Robert Reichel při hymně po finále s Ruskem.

Kateřina Neumannová si na horním snímku jede pro bronz z běžecké kombinace. O dva dny dříve získala stříbro na pět kilometrů klasicky.

Nejlepší brankář hokejového turnaje Dominik Hašek se kochá zlatou medailí.

Nagano 1998 155

Kniha 120 let COV.indd 155

14.05.19 14:28


Ò Akrobatickému lyžaři Aleši Valentovi vynesl v Salt Lake City zlato úspěšně provedený unikátní skok trojné salto s pěti vruty.

Kateřina Neumannová se na snímku vlevo raduje z bronzu v závodě na 15 kilometrů volně s hromadným startem. Po diskvalifikacích dopujících ruských soupeřek se posunula ke stříbru, které dodatečně získala i z kombinace na 2 x 5 kilometrů. Na snímku vpravo je Neumannová na čele čtvrtfinále sprintu, vlevo Němka Claudia Künzelová, vpravo Japonka Madoka Nacumiová.

Salt Lake City 2002 156

Kniha 120 let COV.indd 156

14.05.19 14:28


Český olympijský výbor děkuje všem svým minulým i současným partnerům a dodavatelům, kteří přispěli a přispívají na úspěšnou reprezentaci českých sportovců na olympijských hrách.

PARTNEŘI A DODAVATELÉ ČOT 2019

GENERÁLNÍ PARTNEŘI

OFICIÁLNÍ PARTNEŘI

GENERÁLNÍ MEDIÁLNÍ PARTNEŘI

MEDIÁLNÍ PARTNER

DODAVATELÉ

Kniha 120 let COV.indd 183

14.05.19 14:30


Nemůžeš? Přidej! OFICIÁLNÍ PUBLIKACE ČESKÉHO OLYMPIJSKÉHO VÝBORU Texty: Michal Osoba (deník Právo) Úvod: Jiří Kejval Fotografie: Český olympijský výbor – 2019, AC Praha 1890, Český atletický svaz, ČTK (foto) 2019, Eduard Erben, Gettyimages, Milan Jaroš, Tomáš Kubelka, Pavel Lebeda, Radek Míča, Mezinárodní olympijský výbor, Národní muzeum – Oddělení dějin tělesné výchovy a sportu – Fotoarchiv, Národní muzeum – Sbírka Oddělení dějin tělesné výchovy a sportu, Jiří Pekárek, Jaroslav Skála, Herbert Slavík, TJ Spartak Přerov, VK Slavia Praha – archiv, Wikimedia Commons, archiv ČOV – Michal Caban Koncepce obrazové části, grafická úprava: Milan Jaroš Obrazový editor: Herbert Slavík Historický obrazový materiál: WWA photo Odborná spolupráce: Michal Burian, Josef Dovalil, Alexandr Kliment, Zdeněk Škoda, Jana Vranová Odpovědný redaktor: Filip Hladík Technická redaktorka: Halina Kaslová Bechyňová Produkce ČOV: Richard Mrázek DTP: Zdeněk Kovář Předtisková příprava: FPS Repro spol. s r. o. Počet stran 184 Vydal Český olympijský výbor ve spolupráci s Euromedia Group, a. s., v edici Universum, v roce 2019 jako svou 10 738. publikaci Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203, Tel.: 296 536 111, Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz www.euromedia.cz Český olympijský výbor Benešovská 1925/6, 101 00 Vinohrady Tel.: 271 732 236 www.olympic.cz Knihy lze zakoupit v internetových knihkupectvích www.booktook.cz a www.knizniklub.cz

Kniha 120 let COV.indd 184

15.05.19 12:34

Profile for Knižní klub

0041068  

0041068