Page 1

PAVEL KOSATÍK

Scénář k filmu s úvodním slovem autora

KNIŽNÍ KLUB

hovory s tgm.indd 17

10.09.18 10:55


hovory s tgm.indd 1

10.09.18 10:54


hovory s tgm.indd 2

10.09.18 10:54


hovory s tgm.indd 3

10.09.18 10:54


Natáčení filmu… Je to práce jako každá jiná, když se dělá naplno, a skrývá se za ní malých činností, které není vidět. Chtěl bych touto formou poděkovat všem, kdo nám s filmem pomáhali a věřili, že to má smysl.   Děkuji, Jakub Červenka

Copyright © 2018 by Pavel Kosatík Pavla Kosatíka zastupuje Bedna Films s. r. o. Photography © 2018 by Alžběta Jungrová ISBN 978-80-242-6236-9

hovory s tgm.indd 18

10.09.18 10:55


Hovory tenkrát. A dnes. Nápad napsat a natočit tento film vznikl v létě 2016. Pojednává o dvou mužích, spisovateli Karlu Čapkovi a prezidentu T. G. Masarykovi. Minulé generace z nich vytvořily lidské symboly první republiky a toto povědomí dodnes přetrvává. Film s těmito protagonisty, natočený v roce, kdy se má slavit 100. výročí vzniku republiky, však nechce být historickým retrem. Lidé se zabývají minulostí nikoli proto, aby utírali prach na dávných památkách, ale protože pátrají, co z oné minulosti by mohlo být užitečné v současnosti a budoucnosti. Zrcadlí se nějak demokracie první republiky v té dnešní? A funguje to případně v čase i naopak? S touto představou začaly filmové Hovory přede dvěma lety vznikat: jako film, kde v chování mužů, které máme rádi a uctíváme je, buď rozpoznáme, nebo nerozpoznáme i sebe sama. Ti dva se poprvé potkali v roce 1922. Spisovatel, jemuž bylo v té době jen dvaatřicet let, už měl za sebou několik úspěšných knih (mj. Boží muka, 1917 a Trapné povídky, 1921). A jako dramatik se začal prosazovat také za hranicemi, největší ohlas prozatím vzbudila jeho hra RUR z roku 1920. Mimo to byl hojně čten a milován i jako novinář, od roku 1921 zaměstnaný v pražské redakci Lidových novin, jejichž se stal kmenovým autorem. Prezident byl ročník 1850, mohl být Čapkovým dědečkem. Především však byl mužem, který měl za sebou neskutečně bohatou kariéru univerzitního profesora (od roku 1882 působícího v Praze) a politika (od roku 1900 v čele vlastní tzv. lidové, od roku 1905 pokrokové strany, kterou ovšem všichni postaru, ze zvyku, podle Masarykova prapůvodního hnutí, nazývali stranou „realistickou“). Za první světové války Masaryk k oběma svým starším civilním kariérám přidal ještě kariéru číslo tři: organizátora odboje a především budovatele zahraniční armády. V letech 1917–1918 vytvořil z čs. uprchlíků na Rusi padesátitisícové vojsko, které pak v bojích s Němci a bolševiky slavilo udivující válečná vítězství. Masarykovy legie v posledním roce války připoutaly k zájmu o čs. věc celý svět. Především jejich zásluhou se na podzim roku 1918 západní velmoci, tak dlouho otálející, konečně rozhodly a uznaly prozatímní čs. vládu (a tím

hovory s tgm.indd 19

10.09.18 10:55


20/ také celý rodící se stát). Češi po třech stech letech získali zpět svou samostatnost. Do republiky se tedy Masaryk po válce vrátil jako vítěz, který naplnil sny mnoha generací. A zároveň přijel všemi těmi zápasy, které po celý život sváděl, k smrti vyčerpaný. V prvních letech po návratu několikrát vážně onemocněl; hrozilo, že republika o svého prvního prezidenta, sotva ho získala, zas přijde. Nakonec však Masaryk i do budování nového státu nastoupil s obnovenou energií. V prezidentském úřadě strávil sedmnáct let. Ona „světová revoluce“, kterou předpověděl a na kterou se ve finále života těšil, ovšem nenastala, válečná jednota západních demokracií se brzy po válce, vlastně už na mírové konferenci v Paříži v roce 1919, rozpadla. S ní už tehdy vzala za své i naděje, že malé demokracie, které v čele s Československem vznikly ve střední Evropě, získají dost času, než se Německo a bolševické Rusko znovu stanou hrozivými a bojechtivými velmocemi. Instituce s názvem Společnost národů, jež měla malé státy chránit, v oné podobě, v jaké si ji vysnil její hlavní tvůrce, americký prezident Wilson, vůbec nevznikla, například Spojené státy se nikdy nestaly jejím členem. Ačkoli tisk a úsměvy diplomatů občas sugerovaly trochu jiný dojem, ve skutečnosti byl brzy po válce, nikoli až v roce 1938, každý evropský stát ponechán svému osudu. Ten československý dlouho budil naději, že bude šťastný. Národnostní situace v zemi byla od začátku složitá, čím dál víc lidí (včetně Karla Čapka) však postupně přijímalo Masarykovu představu, že tím, co o loajalitě menšin k ČSR rozhodne (a dá vzniknout politickému čs. národu, povýšenému nad nacionalismy), bude míra svobody a férového zacházení, jichž se i Nečechům dostane. Ani prezident se tehdy neubránil snění o tom, že Čechoslováci by se časem mohli politicky stát něčím, jako jsou Švýcaři, obyvatelé země, kde nad nacionální identitou německou, italskou nebo francouzskou vítězí společná státní identita helvétská. Ani tento sen se bohužel nenaplnil. Švýcaři díky své identitě v třicátých a čtyřicátých letech 20. století odolali nacistickému tlaku, zatímco ČSR si loajalitu tří milionů sudetských Němců neudržela; na podzim 1938 ji opustili i se svým pohraničním územím.

hovory s tgm.indd 20

10.09.18 10:55


21/ Ale kdo by si ve dvacátých letech, v čase Hovorů, dokázal představit, že po strašlivé světové válce by mohla přijít další, ještě hroznější? Zrod nových populistických hnutí v čele s oním Hitlerovým, a hlavně mentalitu, která k jejich vzniku povede, nikdo ze starých zasloužilých demokratických bojovníků nedokázal předpovědět. Ani Masaryk. Když později studoval Hitlerův Mein Kampf a další nacistické spisy, ani on nenašel odpověď, jak čelit hnutí, které neklade člověku žádné otázky a se kterým se nelze utkat v diskusi, v níž by na základě soutěže vyhrály lepší argumenty. Místo argumentů se ustavovaly režimy, které uznávaly jen násilí, ať už slovní, či fyzické. Ta válka, jejíž konec byl v roce 1918 tak slavnostně ohlášen, ve skutečnosti neskončila, přinejmenším v německých hlavách, o které hlavně šlo. Vítězové přijali Němci nabídnuté příměří ve francouzském Compiègne. Nedošli si bohužel pro vítězství až do Berlína a neporazili nepřítele na hlavu, jak si to celou válku plánovali. Obávali se dalších ztrát na životech. Tak se stalo, že se převážná část Němců vůbec necítila poraženým národem. Zrodila se teorie, že Němce porazila jejich vlastní pátá kolona v podobě liberálů, komunistů, židů atd. Rozhodně prý k jejich porážce nepřispěli například Čechoslováci, jejichž legie se s Němci utkaly jen v pár méně významných střetech. Proč by Němci měli jejich nový stát respektovat? Válka tedy, navzdory vyhlášení míru, v mnoha evropských hlavách trvala. Skončila definitivně až v roce 1945. Jedním z mála, komu se to po roce 1918 mohlo jevit jinak, byl Masaryk, jeden z nemnoha tehdejších jednoznačných vítězů. Jeho Československo mělo být důkazem, že celé dosavadní čtyřleté krvavé šílenství mělo nějaký smysl. Národ, žijící po staletí v mnohonárodní rakousko-uherské monarchii, nyní sliboval sobě i jiným, že se kromě poslouchání mocnějších (které zvládal už dávno) naučí také demokraticky vládnout, sobě i těm ostatním. Že se stane pro střední Evropu vzorem svádějícím k napodobení. V roce 1922, kdy se Čapek s Masarykem poprvé potkal, si už grandiozitu prezidentova plánu uvědomoval i spisovatel. Nemíval to tak s prezidentem vždycky. Před válkou patřil Čapek ke generaci, která Masaryka odmítala jako muže uvízlého svými názory v 19. století. Masaryk se například netajil tím, že celé své

hovory s tgm.indd 21

10.09.18 10:55


22/ myšlení a jednání opírá o náboženský základ (který navíc formuloval celkem složitě). Bůh a 20. století? Copak to jde dohromady? Většina příslušníků nejmladší generace mínila, že ne. Také Karel Čapek viděl v Masarykovi nikoli vědce, tedy člověka nové doby, ale spíš dějinami pozapomenutého proroka. Posledního osvícence, který z hlubin času teoretizuje o národě, fenoménu, který bude brzy, jako všechno, jistě také historicky překonán. Vznik státu Masarykovu pozici změnil. Do roku 1918 mohl být vnímán jenom jako intelektuál, který veřejně svádí jednu slovní bitvu za druhou. Stát, který z ciziny přivezl, byl ale skutečný. To Masarykovy kritiky (včetně Karla Čapka) donutilo, aby o něm začali uvažovat novým způsobem: byl-li mezi Čechy někdo mužem činu, pak to byl on, profesor Masaryk, o tom v roce 1918 nebylo možné pochybovat. Muž činu byl však zároveň prezidentem válečníkem. Své podivuhodné přesvědčení, že muž nemá dělat kompromisy, si podržel do pozdního věku. Po návratu do vlasti si představoval, že se i jako prezident bude vyjadřovat ke všem veřejným causám, u nichž to bude pokládat za nutné. Že nadále povede se všemi oponenty stejně vášnivé diskuse, jako to dělal za časů rukopisných sporů, za hilsneriády, v letech tzv. bojů s klerikály atd. Brzy se ukázalo, že Masarykova razance je v prezidentské pozici možná až příliš velká. Zde se nabídl Karel Čapek jako ten, kdo obtížné a sršaté prezidentovo myšlení přeloží tak, aby mu porozuměl každý občan. Ubere trochu na prezidentově polemičnosti a sklonu ke konfrontacím, přidá na vůli ke státní a národní jednotě. V textech, které v dalších letech s Masarykem nebo o Masarykovi psal, přijal Karel Čapek jeho roli mravní autority a šířil ji ve společnosti všemi prostředky. Kromě pracovních schůzek na prezidentské půdě, nejčastěji na zámcích v Lánech a v Topoľčiankách, začal přijímat prezidenta i u sebe doma. Do společnosti pátečníků, založené v roce 1924 (po Čapkově návratu z Anglie, kde ho zaujala úroveň tamního klubového života), začal Masaryk docházet o dva roky později. Vztah spisovatele a prezidenta byl těsný, nikoli však vyloženě přátelský. To sotva dovolovala sama prezidentova osobnost. Masaryk byl člověk po celý život zcela oddaný své práci, dočas-

hovory s tgm.indd 22

10.09.18 10:55


23/ nou roli „přátel“ tedy mohli přijímat jen lidé, kteří s prezidentem na něčem spolupracovali – jako byl právě Čapek, několik úředníků prezidentské kanceláře nebo Masarykův předem vyvolený nástupce v úřadu prezidenta Edvard Beneš. O všech s výjimkou Beneše se však Masaryk v soukromí (například v dochovaných záznamech hradní archivářky Anny Gašparíkové-Horákové) vyjadřoval stroze. Ničí zásluhy nebyly dost velké, aby odolaly prezidentově kritičnosti a maximálním lidským nárokům. Zmíněný Beneš obstál, protože byl v této věci stejný jako Masaryk – a protože za války jako jediný z Čechů nastoupil do odboje stejně bezvýhradně jako on. Ani Beneš si v odboji nekladl žádné meze. Stejně jako Masaryk obětoval také svou rodinu. Čapek se po Masarykově boku dnes jeví zčásti jako „měkčí“ partner, je to však jen zdání. Celoživotní zdravotní handicap (Bechtěrevovu nemoc, tj. ztuhnutí páteře, jehož důsledkem je, že nemocný nezná stavy, kdy necítí bolest) se během let naučil zvládat. Při všech svých bolestech vytvořil rozsáhlé a mezinárodně srozumitelné dílo, z něhož se dodnes čtou i texty, jimž pisatel přikládal jenom časový význam (publicistika). A nakonec zvládl také to, o čem mu v mládí řekli, že mu kvůli nemoci zůstane navždy odepřeno. Navázal vztah s herečkou a spisovatelkou Olgou Scheinpflugovou a v roce 1935 se s ní oženil. Zvítězil tím sám nad sebou i nad názory rodičů a přátel, kteří mu zamlada tvrdili, že člověk jako on, který s největší pravděpodobností brzy zemře, nemá právo připoutat k sobě ženu. Tehdy je poslechl. Časem se však vzepřel. Karla Čapka jeho nemoc zocelila, podobně jako Masaryka pro život upevnily jeho názorové spory. Pokud občas utvořili dvojici, mohl je někdo vnímat jako prezidentského velikána plus službu konajícího žurnalistického pejska, který hraje roli hlasu svého pána. Skutečnost však byla jiná. V textech, které Čapek o Masarykovi psal, neměl potřebu zdůrazňovat, že v jejich vztahu bývají také situace, jejichž hybatelem nebývá prezident, ale spisovatel, na pohled podstatně slabší partner. Takové situace ale vznikaly. Jedna z nich vyplynula z Čapkova nápadu, aby o prezidentovi vznikla kniha, založená na jeho vzpomínkových „hovorech“, obohacených o cizí, spisovatelský jazyk a dar interpretace.

hovory s tgm.indd 23

10.09.18 10:55


24/ Později Čapek popsal, jak vše vzniklo. Vlastně prý tím svým nápadem prezidenta trochu sváděl. Jednou, když s ním seděl v Topoľčiankách, se mu svěřil, že dostal dopis od svého německého nakladatele obsahující žádost, aby napsal Masarykův životopis. Ten nápad prý Čapka rozesmál, tvrdil Masarykovi: protože prý se životopiscem (tj. člověkem, od kterého se očekává, že bude i studovat a ověřovat prameny, tj. bude si počínat alespoň trochu jako historik) ani v nejmenším necítil. Pak ho prý napadlo, že by se to dalo udělat ještě jinak: mohl by prostě zaznamenávat prezidentovo vyprávění. Masaryk tehdy údajně, též se smíchem, zareagoval slovy: „Nu, dělejte si se mnou, co chcete.“ A tak na podzim 1927 společně začali, nakonec z toho bylo skoro deset roků práce. Spisovatel zaznamenával, co mu prezident říkal, a zpracované verze textu dával k redakci nejenom jemu, ale časem i Masarykovým spolupracovníkům a členům rodiny. Prezident vracel texty s poznámkami, které spisovatel zapracovával – a tak, ping-pongovou metodou, se oba postupně propracovali k verzi finální, s cílem představit obtížného Masaryka Čechům a Slovákům i celému světu. Vznikla dobrá kniha, dodnes asi ta první a základní, kterou člověk bere do ruky, když se chce o Masarykovi něco dozvědět. Stále ji čte víc lidí než knihy ostatních Masarykových životopisců, Jaromíra Doležala, Jana Herbena nebo Emila Ludwiga (abychom jmenovali jenom autory, kteří se s Masarykem osobně znali). Karel Čapek, pokud býval tázán, upozorňoval, že nejde o historické, ale o literární dílo. Oponoval těm, kteří si do Hovorů promítali „věrnost skoro fotografickou“. Psal, že mu nešlo o „věrný otisk“ Masarykových slov; jako relativista byl přesvědčen, že nic podobného ani neexistuje. O čem naopak nepochyboval, byl smysl, který bývá ukrytý ve slovech a hlavně za slovy. A uvěřil dokonce i v hlubší smysl Masarykova mlčení, jehož prý bylo v „hovorech“ údajně víc než pronesených slov. Karel Čapek si nechtěl hrát na historika, kterým nebyl, a nechtěl se ani omezit jen na žurnalistickou výpověď; tu si zkusil předtím i potom s Masarykem bezpočtukrát v Lidových i jiných novinách. Pojal svou roli tvůrce Hovorů důsledně literárně. Nezaznamenával pouze, co prezident říkal, ale na základě rozhovorů s ním ho nyní znovu tvořil.

hovory s tgm.indd 24

10.09.18 10:55


25/ Ne vždycky si s ním při tom rozuměl. Dobře odvedenou práci Masaryk pokládal za samozřejmost. Ozýval se jen, když nesouhlasil – což dává některým jeho komentářům, vytrhávaným dnes z kontextu, příkřejší obsah, než snad odpovídal situaci. Nebylo snadné se mu zavděčit. Asi to ani nebylo možné. Co ale možné bylo a co Čapkovi jistě šlo, to byla tvorba knihy, která prezidentův obraz osvobodí od tlaku jeho silného ega. Přál si, aby Masaryk byl spokojený s výsledkem, ale jako spisovateli mu o jednu věc šlo ještě víc: o to, aby vznikla kniha, která bude užitečná celému národu. Tolik k oné knize. Nyní k filmu. S už zmíněným nápadem napsat a natočit ho za mnou v létě roku 2016 přišel producent a režisér Jakub Červenka. Řekl, že má ten knižní dvojportrét dvou největších demokratů první republiky osobně rád. A že by filmem chtěl připomenout, že ta naše demokracie bude brzy existovat už sto let. Byť si za tu dobu svůj demokratický vývoj sama mnohokrát zkomplikovala nebo nechala zkomplikovat. A byť s těmi složitostmi dokonce ani dnes, kdy už nás neohrožuje žádný zjevný cizí agresor, nepřestává; naopak. Řekl jsem mu, že knihu, která je zčásti kronikou života a zčásti filosofickým rozhovorem, zfilmovat nejde. Odpověděl, že to samozřejmě ví, ale že našel klíč, kterým by chtěl tu látku odemknout. Zobrazit vztah těch dvou mužů (o který jde) v jednotě místa a času. Všechno mezi Masarykem a Čapkem se odehraje v reálném čase, odpovídajícím času filmovému. Vše bude soustředěno do jediné chvíle a jediného dne v líbezném zámku a parku ve slovenských Topoľčiankách. V místě, kde se prezident cítil nejšťastnější na zemi, označoval je žertem za své druhé hlavní město ČSR a podobně. A tak se v tom parku (a ve filmu) jednoho zářijového dne roku 1928 ti dva potkávají. Má to být rutinní setkání, během nějž se uzavře práce na prvním dílu knihy. Její vydání je už ohlášeno k desátému výročí republiky, oslavy mají propuknout za pár týdnů. V onom roce 1928 se nejenom oba ti muži, ale také celá jejich republika ocitli na svém historickém vrcholu. Většina Čechů byla v té době přesvědčena, že se koncept čs. státu osvědčil. Stát, jímž v prvních letech jeho existence, jako tehdy celou Evropou, zmítaly bouře a revoluce všeho druhu, se povedlo stabilizovat.

hovory s tgm.indd 25

10.09.18 10:55


Je 26. září 1928, půl jedenácté dopoledne. Jsme v zámeckém parku ve slovenských Topoľčiankách, v jednom ze sídel prezidenta Československé republiky.

hovory s tgm.indd 31

10.09.18 10:55


32/

hovory s tgm.indd 32

10.09.18 10:55


Obraz 1, ext., den, zámecká zahrada – cesta Titulek: 26. září 1928. Topoľčianky. Letní sídlo prezidenta republiky Na pohled jsou to neutrální záběry. Senzibil by v nich však rozpoznal neklid. Pohyb korun stromů. Hejna ptáků šikujících se před odletem na jih. Prokliky na mračna a na slunce v podobě Božího oka, které se snaží prorazit jimi cestu. Slyšíme hlasy vesnice, kterou tušíme za zdí oddělující zámecký park od okolního světa. Tam za zdí je lidský svět, o tom není pochyb. Zde, uvnitř těch zdí, se ale zdá, že je to jinak. Samotný zámek vypadá v namodralém oparu, jako kdyby ještě spal. Po zámecké cestě kráčí muž. Vidíme situaci jeho očima. Rozhlíží se po parku, všímá si stromů a krásy parku. Podívá se na hodinky a přidá do kroku. Z jeho gest cítíme, že je mu zima. Spěchá. Jeho cílem je altán z březových větví, obrostlý růžemi a porostlý břečťanem. Jak se tak k němu blíží a stoupá na mírné návrší, zaslechneme zvuky hudby. Muž na moment zbystří, tohle nečekal. Někdo si v tom altánu pouští gramofon! Čím je blíž, tím je hudba slyšet lépe a lépe. Poznáme ji, je to „Ramona“, sentimentální slaďák, který je v  podání amerického tanečního orchestru zrovna celosvětovým hitem. Jak Čapek stoupá k  vyvýšenému altánu, vynoří se před námi hlava a ramena Masaryka. Sedí k nám zády, ani jemu nevidíme do tváře. Ale vidíme přes něj na to, co dělá. Má na stole rozložené noviny a  papíry, spoustu papírů. Chvílemi pozorně čte, chvílemi se zasněně dívá pryč. Při bližším ohledání rozpoznáme v dopisu umně vykroužené srdce. Nyní ale, dokonce i zezadu, Masaryk vypadá, jako kdyby jenom poslouchal. Zamyšleně a snad i zasněně.

hovory s tgm.indd 33

10.09.18 10:55


34/ 34/

hovory s tgm.indd 34

10.09.18 10:55


35/

hovory s tgm.indd 35

35/

10.09.18 10:55


36/ Čapek si odkašle. Masaryka to vytrhne ze soustředění. Rychlým gestem zamíchá papíry na stole, jako by nechtěl, aby do jeho věcí někdo viděl. Masaryk vzhlédne, usměje se na Čapka, pokyne mu: Posaďte se proti mně. Všechno se odehrává beze slov, hudba ještě chvíli hraje.

hovory s tgm.indd 36

10.09.18 10:55


37/

hovory s tgm.indd 37

10.09.18 10:55


38/

hovory s tgm.indd 38

10.09.18 10:55


Obraz 2, ext., den, altán Čapek musí přemoci několikeré rozpaky, nejen ze starce, svého hostitele. Na tom vykázaném místě třeba sedí pes, který jen velmi neochotně uposlechne spisovatelovu výzvu k odchodu. Prezident situaci pozoruje s  neproniknutelným výrazem. Zajímá ho, jak si muž proti němu vede, není však ani na jeho straně, ani proti němu. Čapek: Dobré ráno, pane prezidente. Masaryk: Dávno není ráno. V druhém plánu vidíme přijíždějící vůz se sedláky, míří ke kupě sena. Čapek se klepe. Masaryk mu ukáže prstem: Vezměte si tamten pléd za vámi. Masaryk: Čaj? Host vděčně kývne, prezident nalévá. Čapek nikdy neví, jak s tím druhým mužem začít hovor. Čapek: Nevěděl jsem, že máte rád takovou hudbu… Masaryk: Já taky ne. (usměje se) Host ví, že to nepůsobí dobře, ale něco ho nutí, aby se podíval na své kapesní hodinky cibuláky. Masaryk: Máte starosti?

hovory s tgm.indd 39

10.09.18 10:55


40/ Čapek neochotně přikývne, Masaryk ho očima vyzve, aby povídal. Čapek: S Olgou. Masaryk: S tou herečkou? Čapek (nervózně): Není to „ta herečka“… Masaryk: Promiňte. Co je s ní? Čapek: Před pár dny měla v Praze nehodu. Masaryk zpozorní. Čapek: S doktorem Steinbachem – znáte ho, chodí mezi pátečníky… Zajeli si na výlet. Na Zbraslav. Jeli rychle… Masaryk: Řídila? Čapek: Není v tom moc dobrá. Nedokáže odhadnout své schopnosti. Masaryk: Stalo se jí něco? Čapek: Rozbila si hlavu… Otřes mozku asi nemá. Ale má tam tržnou ránu. Šili jí to prý dlouho… Má stažené hrdlo.

hovory s tgm.indd 40

10.09.18 10:55


41/ Čapek: Musím za ní. Je tam teď doktor Steinbach, možná i jiný muž… Bojím se, že je to vážné… Kdyby tam bylo vnitřní zranění… Napije se. Masaryk: Tak jeďte! Čapek chce něco říct, ale Masaryk je rychlejší. S tváří zabranou do papírů se snaží Čapka rozptýlit. Masaryk: Co jste včera říkal tomu filmu? Čapek: Metropolis… Vynikající! Masaryk: O umělých lidech, robotech… To máte rád? Čapek: Zajímá mě vztah člověk versus jeho výtvor. Když se dílo, vytvořené lidskýma rukama, vzbouří. Masaryk: Jako Adam s Evou proti Bohu v ráji. Čapek pokrčí rameny. Proč ne, mě by to tak ale asi nenapadlo. Masaryk: Vy si ty svoje hry vymýšlíte, nebo je píšete podle pravdy? Líbí se vám ta vzpoura? Čapek: Vzpoura je základ všeho. Lidem nejde zakázat, aby objevovali… Jenže nejsou schopni dohlédnout, kam ty objevy vedou. Jako nebyli Adam s Evou. Podstata

hovory s tgm.indd 41

10.09.18 10:55


42/ toho, čím jsme, nás jednou zabije… Pane prezidente, nezlobte se… Nemáme moc času. Rád bych s vámi probral pár posledních bodů knihy. Prezident se na něj tázavě podívá. Masaryk: V kolik vám to jede? Čapek: Půjdu ve dvanáct. Prezident vzhlédne k  zámecké věži, hodiny ukazují půl jedenácté a pět minut. Překvapí ho to. Čapek: Vím, že s tím textem pořád nejste spokojený. Ani já nejsem… Ale tu práci je třeba uzavřít. Masaryk chce něco říct, ale kašlající Čapek ho nenechá. Přechází do ofenzivy; kvůli tomu za prezidentem přišel. Čapek: Vážím si připomínek vašich přátel a členů rodiny. Zároveň už je však někdy třeba celé to řízení skončit… Pro některou z verzí se rozhodnout. Čapek si všimne, že mezi všemi těmi papíry na stole se objevil i jeden, na kterém je mezi spoustou drobného, rukou psaného písma nakresleno velké srdce. Masaryk si všimne, že si všiml i Čapek. Masaryk: Četl jste noviny? Já jsem nestačil. Při těch pár slovech papír s namalovaným srdcem obratně zamaskoval pod Lidové noviny.

hovory s tgm.indd 42

10.09.18 10:55


43/ Čapek: Myslíte politiku? Masaryk: Nemyslím. Čapek: V Turčianském Svätém Martině soudili vraha. Vzal si mladou ženu, byla mu nevěrná. Zabil ji sekerou. U soudu řekl, že by to udělal znova… Dali mu trest smrti, samozřejmě. Masaryk: Miloval jste někdy, Čapku, tak, že byste zabil? Čapek otázku jakoby přeslechne. Masaryk vstane. Čapek: Noviny taky otiskují seznamy lidí, kteří budou amnestováni k výročí republiky. Prohlíží si prezidenta. Masaryk: Kolik jich je? Čapek: Tisknou to každý den… Vždycky tak třicet čtyřicet?… Dohromady jich bude… hodně. Masaryk: Co byste udělal s tím vrahem? Kdyby vám poslal žádost o milost? Čapek: Nedokážu si to představit.

hovory s tgm.indd 43

10.09.18 10:55


44/ Masaryk: Představte si to. Čapek: Nevím! Zpod novin zas vylezl kousek toho srdce. Prezident si ho zas všimne jako první, chvilku na něm ustrne pohledem. Papír zas hned založí a pokračuje v předtím nastaveném tónu. Masaryk: Píšou ještě něco? Čapek: Běhounek přednáší o Nobilem… O tom, jak Krasin hledal Amundsena… Mírný výraz nevole v prezidentově tváři naznačí, že o informace tohoto druhu nestojí. Upravuje si manžetové knoflíčky vlastní výroby, které se stále rozepínají. Čapek: Na jubilejní výstavu v Brně proudí davy lidí. Všude odhalují vaše sochy, v každém městě. Ta od sochaře Rolínka, z Kunštátu, je vysoká třináct metrů… A francouzské noviny o vás píšou: (zapátrá v paměti, jak se snaží vybavit si správný výraz) Stáří tohoto prezidenta Osvoboditele je jako krásný večer v jeho zemi, jasný a bezmračný. Masaryk: Tu milost mu dám. Skoro vždycky ji dávám. Přemýšlení o tom zabere víc času než jemu ta vražda, ale vím, že to udělám. Masaryk zaklapne desky s akty. Taky spisovatel dopil svůj čaj. Chvíli si jeden druhého měří očima. Potom se prezident rozhodne: Teď po mém.

hovory s tgm.indd 44

10.09.18 10:55


45/ Masaryk: V noci mě napadla ještě jedna věc k tomu výročí republiky… Spisovatel zaštrachá po kapsách, z jedné vytáhne špačka tužky a z druhé blok. Je připraven. Tím je řečeno všechno o jejich dosavadní spolupráci. Prezident vytvářel vlastní obraz. Nic jiného, než co řekl, se v knize neobjevilo. Masaryk (diktuje): Potřebujeme padesát let nerušeného vývoje… Pak budeme tam, kde bychom si přáli být už dnes… Pak už se nebudeme muset bát. Nikoho a ničeho. Je vážný a přísný. Jako by celou dobu kromě toho, o čem mluví, myslel zároveň i na něco jiného. Masaryk: Při naší zeměpisné poloze to ještě bude nějakou dobu těžké… Slíbil jsem Spojencům, že nové zeměpisné rozdělení střední Evropy jim dodá klid. Že všechny nenávisti, válkou zesílené, skončí. Ale ony se spíš prohloubily. Němci, Rakušané, Maďaři, dokonce i Poláci k nám cítí ještě víc nenávisti než před rokem 1918… Velmoci po nás, po nových a malých státech, chtěly součinnost. Místo toho ale všechny ty státy zavedly ochranná cla a přibývá v nich šovinistů. Promne si oči. Masaryk: Já to všechno vidím… Stará pouta k rakouské monarchii jsme přervali. Ale nový ekonomický pořádek ve střední Evropě jsme nezavedli. Máte strach z Němců, Čapku? Čapek: Vy ne… To jsem nikdy nechápal.

hovory s tgm.indd 45

10.09.18 10:55


46/ Masaryk: Němci mají takové heslo: „Kromě Boha se nebojíme ničeho na světě.“ Líbí se mně. Není špatné mít souseda, který je sebevědomý a silný. Jsou silní, takže my musíme být taky. V tom partnerství síly se s nimi potom dá domluvit. Se slabochem, co si nevěří a nemluví jasně, se nedomluvíte. Spisovatel se nějak zavrtěl ve své sesli. Pod jeho zadkem to zapískalo. S  překvapeným výrazem položí na stůl gumovou hračku, koníka. Masaryk: To si zde moji vnuci, kluci od naší Olgy, zapomněli. Čapek: Už jsem si myslel, že je to vaše… Masaryk: Já vím, že německá otázka je pro republiku nejdůležitější. Jako stát vlastně nemáme už žádnou další otázku. Masaryk: Z Němců nikdy neuděláte Čechy. Můžete z nich ale udělat Čechoslováky. Necháte je mluvit jejich vlastní řečí. A přidáte jim k tomu svobodu. Když bude ta svoboda lepší než v Německu, uspějete… Přebere od spisovatele koníka. Masaryk: Já se s nimi ani s nikým jiným nechci hádat o národě. To, co nabízím, je svoboda a sociální spravedlnost. Čapek: Co když o to nebudou stát?

hovory s tgm.indd 46

10.09.18 10:55


47/ Masaryk: Já zde vládnu! Na nich to nezávisí! Je velice důrazný. Masaryk: Čapku, už mě znáte. Já nejsem jenom idealista, vím, co je politika… Když jižní americké státy kdysi zatoužily po odtržení, ve Washingtonu jim to nedovolili, byla z toho válka Severu proti Jihu. Kdyby se naši Němci chtěli odtrhnout, ani my jim to nedovolíme. Nenecháme si zničit naši zem… Všimne si koníka ve své ruce. A nechá koníka koníkem. Masaryk: Ale až do chvíle, než se o to případně pokusí, se musíme snažit, aby naše vlast byla taky jejich domovem. Čapek: A když nebudou chtít? Masaryk: Pak zbude jenom válka. Čapek: Wells mi v Londýně jednou řekl: vyhnat je nemůžete. Masaryk: To je pravda. Čapek: Němci říkají, že se nikdy nesmíří s totální porážkou. Ani s existencí naší republiky. Pořád je mezi nimi spousta mladých mužů, které těší cvičit ve zbrani. Jsou tím nejválečnějším národem v Evropě.

hovory s tgm.indd 47

10.09.18 10:55


48/ Masaryk: No a co? Ve válce jsme je porazili. Čapek: To právě oni neuznávají… Říkají: Zrovna vy Češi jste s námi nesvedli jedinou bitvu, neporazili jste nás. Proto po válce nemáte právo nám vládnout. Masaryk si ho teď prohlíží zamračeně, Čapek se ho skoro lekne. Zazmatkuje a řekne to první, čím by ho chtěl uchlácholit. Čapek: Vzpomněl jsem si, pane prezidente, na jednu věc… Masarykova tvář nevypadá, že stojí o nějaké vzpomínání. Čapek: Jsme na konci, s tou knihou… Po roce práce… A já jako spisovatel, jako profesionál… Chci říct, že… Je to samozřejmě vaše dílo, stejně jako moje… Dívá se na prezidenta skoro omluvně. Čapek: Takže půl napůl. Myslím honorář za to. Za naši knihu. Až vyjde. Rozdělme ho půl napůl. Prezidentův výraz říká: Proč? Ale nakonec se ovládne. Vstane a protáhne se. Masaryk: Psal jste to vy, ne? Já dodal jen materiál. Čapek k němu vzhlíží zdola nahoru, doslovně i přeneseně. Čapek: Nikdy žádný autor podobný materiál od nikoho nedostal.

hovory s tgm.indd 48

10.09.18 10:55


49/ S tváří idealisty nabízí holport. Čapek: Peníze… Půl napůl… Prezident zírá, sedá si. Čapek: Nikdy jsem před vámi na ničem netrval. Ale na tomto chci trvat… Slibte mi to. Slibte mi, že o tom budete přemýšlet. Prezident hledí na spisovatele upřeně. Jako by si až teď, při té řeči o penězích, uvědomil, že se mluví doopravdy. Změní tón. Zničehonic. Masaryk: Stála vás ta kniha hodně práce, Čapku? Čapek: Jsem zvyklý pracovat, pane prezidente. Masaryk hledí do dálky, přemýšlí a v řeči zrychluje. Masaryk: Práce znamená jednou vyhrávat a podruhé prohrávat… Unesete to i ono. Čapek: To je pravda… Prezident se podívá na spisovatele krutě. Masaryk: Tohle je tedy prohra… Ta kniha nevyjde. Spisovatelův výraz se, jak jinak, opožďuje za prezidentovými slovy.

hovory s tgm.indd 49

10.09.18 10:55


50/ Masaryk: Nevyjde! Nevěděl jsem, jak vám to říct. Ale přemýšlel jsem o tom. A rozhodl jsem se. Vlastně už včera. Rozumíte mi, Čapku? říká jeho pohled. Ale Čapek nerozumí. Po roce práce by nikdo nerozuměl, že všechno má jen tak přestat. Masaryk: Nemůže to vyjít. Říká to má dcera, Elis. Myslí si to i náš Jenda. Taky spousta dalších lidí… Říkají, že je to nevhodné. Čapek: V čem nevhodné? Masaryk: Většině vadí ta kapitola, kde mluvím o lásce a manželství. Přisedne si k Čapkovi blíž, nyní mu hledí zblízka do tváře. Čím víc to Čapkovi dochází, tím víc bledne a siná. Masaryk: Říkají, že není správné, když prezident mluví o ženách. O lásce mezi mužem a ženou… Čapek: Jste člověk, nejste monstrum. Masaryk se na spisovatele usmívá, jeho staré oči ale vypadají ztrápeně. Masaryk: Já s nimi nesouhlasím. Myslím si pravý opak toho, co oni. Napsal jste mnohem méně, než kolik jsem vám řekl a kolik si myslím… Skoro se zasnil. Ale opanuje se.

hovory s tgm.indd 50

10.09.18 10:55


51/ Masaryk: Ať tak nebo tak, nesmí to vyjít. Takhle dělal v životě všechna svá důležitá rozhodnutí. Brutálně a  během chvíle. I  nyní ještě víc přitvrdí, aby svého protivníka nenechal na pochybách o svém mínění. Masaryk: Je po kšeftě. Jak si tak celou dobu bezmyšlenkovitě pohrává s lejstry na stole, ocitne se mu v ruce znova ten dopis s namalovaným srdcem. Masaryk: Kolikrát jste to po mně všechno přepisoval? Desetkrát? Stokrát? Čapek pokrčí rameny. Masaryk schová srdce, vstane, upraví si švy na uniformě. Tady jsme skončili, říká ten pohyb. Masaryk: Chtěl jste si na tom udělat jméno. Spisovatel, který pořád sedí jako opařený, se konečně zmůže na chabou obranu. Čapek: Ta kniha byla váš nápad. Proč…? Prezident už je skoro na odchodu. Čapek (zoufale): Nezasloužím si takové jednání… Prezident po něm blýskne očima, skoro by se poprali. Masaryk tomu předejde. Čapek si chce zapálit, ale než si dá špičku do pusy a nachystá si zápalky, prezident ho přeruší.

hovory s tgm.indd 51

10.09.18 10:55


52/ Masaryk: Pojďte se projít, Čapku. A aniž by čekal na to, jestli ho spisovatel bude následovat, nebo ne, vyběhne křepce z altánu. Sedláci stále nabírají slámu na vůz.

hovory s tgm.indd 52

10.09.18 10:55


Obraz 3, ext., den, park – cestička Prezident upaluje po cestičce pružnou vojáckou chůzí. Čapek vyběhl z altánu za ním. Snaží se ho dohnat, je mladší, určitě se mu to povede, ale nemá zdaleka tak dobrý styl jako starý pán. Nějakou dobu si to tak oba, v zatíženém tichu, každý po svém, hasí zámeckým parkem, neznámo kam.

hovory s tgm.indd 53

10.09.18 10:55

Profile for Knižní klub

0040123  

0040123